iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 5. 2016
15:50 na ČT1

1 2 3 4 5

34 hlasů
134510
zhlédnutí

Nejdelší návrat

Radoslav Brzobohatý a Iva Janžurová v příběhu muže, který se po letech vrací do rodného kraje k ženě, kterou miloval.

52 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Nejdelší návrat

  • 00:01:28 Ona mi povídá: "Buď ten váš
    náklaďák, nebo já."
  • 00:01:33 Tak jsem šáh na skříň,
    kde byl můj kufr
  • 00:01:36 a adieu, Sněhurko!
  • 00:01:39 -Já jsem myslel,
    že je to fajn holka.
  • 00:01:42 -No jo, jenom neměla chtít,
    abych přestal jezdit.
  • 00:01:47 Jo, víš, že jsme překonali
    náš rekord do Ostende?
  • 00:01:51 Rovnejch 250 kilometrů.
  • 00:01:56 -Ještě nejsme ve stáji
    a už to máš spočítaný.
  • 00:02:14 -Tak vidíš, ještě jsme to tvoje
    místečko stihli za světla.
  • 00:02:19 Už jsem myslel,
    že dneska vynecháš.
  • 00:02:23 Hele, jako kluk jsem jezdil
    prstem po mapě,
  • 00:02:27 kam všude bych se chtěl dostat.
  • 00:02:30 Copak jsem blázen, abych to vzdal
    kvůli jedný ženský?
  • 00:02:35 Copak bych se s ní dostal
    třeba do Palerma?
  • 00:02:37 Se dvěma nebo třema harantama
    na krku?
  • 00:02:45 Tak jo! Já jí teda brnknu,
  • 00:02:52 ale hlavu do chomoutu nestrčím.
  • 00:02:56 Ty mi nemáš co vyčítat,
    taky jsi to neudělal.
  • 00:03:01 -Třeba jsem měl.
  • 00:03:07 Pojď, ať jsme doma!
  • 00:03:32 -Dvacet pět!
  • 00:03:41 -Úplně namol.
    Tomu nemohl nikdo zabránit.
  • 00:03:43 -Jenomže to odskákal
    úplně nevinnej člověk.
  • 00:03:48 -Pošlete nám sem ještě jeden
    vyprošťovák!
  • 00:03:58 -Dostane se z toho?
  • 00:04:06 -Pane řidiči, pojďte nám
    ještě fouknout!
  • 00:04:11 -Vašek se z toho dostane,
    ten má 9 životů, jako kocour.
  • 00:04:15 I chodit bude.
  • 00:04:17 -Nepřemlouvej mě. Vem si to!
  • 00:04:19 -Ty přece za nic nemůžeš.
  • 00:04:20 On ti tam vlít ze strany, v noci
    a vožralej.
  • 00:04:25 Přemku, copak ty by si vůbec mohl
    žít bez volantu?
  • 00:04:33 -Nevím. Ale stejně bych to musel
    jednou pověsit na hřebík,
  • 00:04:37 jsem starej.
  • 00:04:38 -Ty? Ale no neblbni!
    Ty máš všecko před sebou.
  • 00:04:41 Všecko bude!
  • 00:04:46 -Jo. Mějte se tady moc hezky,
    Josef.
  • 00:04:51 -No, rozmysli si to a pak přijď!
    Přemku!
  • 00:05:00 Já vím, že přijdeš.
  • 00:05:09 -Dopis! -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:05:13 Pane Kocáb, vy jste samý psaní
    a já se kvůli vám snad uběhám.
  • 00:05:16 -Já se polepším.
    -Nashle! -Nashle!
  • 00:05:29 Paní Jelínková!
  • 00:05:32 Nemáte tužku a papír?
    -Hm.
  • 00:05:35 -Já bych vám dal novou adresu.
  • 00:05:39 Kdyby mně náhodou přišlo něco,
    tak že byste to poslala za mnou.
  • 00:05:45 -A odjíždíte na dlouho, pane Kocáb?
  • 00:05:49 -Asi jo. Na dlouho.
  • 00:05:53 KLEPÁNÍ NA DVEŘE
  • 00:05:56 -Co je?
  • 00:05:59 Je zavřeno.
  • 00:06:06 -Utek jsem z práce.
  • 00:06:08 -Petře, proč?
  • 00:06:13 -Mámo, mám kupce!
    -Koho?
  • 00:06:18 -No, chlapíka, kterej tohle všechno
    od nás koupí.
  • 00:06:24 -Si děláš psinu, ne?
  • 00:06:26 -Tentokrát je to tutovka, mámo.
  • 00:06:27 -Jo, jo, jo. To jsi říkal
    už dvakrát a vždycky z toho sešlo.
  • 00:06:31 -No tak teďko nesejde, no.
  • 00:06:33 -Kdo to je?
  • 00:06:36 -Nějakej doktor Brožek.
    Jezdí k nám do servisu.
  • 00:06:38 -Slušnej člověk?
  • 00:06:40 -No, šmiká lidem žlučníky,
    brzy prej bude primář.
  • 00:06:43 To se může taky hodit, ne?
  • 00:06:45 -Radši ne. Neblázni! Máš hlad?
    -Děsnej!
  • 00:06:52 Máš pivo?
    -Nemám naraženo, vem si limonádu.
  • 00:07:08 Chceš vajíčka nebo guláš?
    Mám hotovej guláš.
  • 00:07:11 -To je fuk.
  • 00:07:15 Kdo je to ten Přemysl Kocáb?
  • 00:07:20 -To je známej jeden.
    -Známej odkud?
  • 00:07:25 -Zdejší.
    -V životě jsem to jméno neslyšel.
  • 00:07:31 -Dlouho tady nebyl.
  • 00:07:34 -A že si vzpomněl zrovna teď
    a zrovna na tebe?
  • 00:07:40 -No, mužský si obyčejně pamatujou
    jména hospod,
  • 00:07:43 ve kterejch protancovali podrážky.
    U nás byly vyhlášený tancovačky.
  • 00:07:49 Jenže jsme tady o něm
    dlouho neslyšeli.
  • 00:07:55 -A najednou od něj zrovna
    ty dostaneš dopis.
  • 00:08:00 Tak mi o něm aspoň něco řekneš, ne?
  • 00:08:02 -Bylo mi sotva 20, když odsud
    odešel. Už se nepamatuju.
  • 00:08:07 Byla jsem tenkrát děsnej poděs.
  • 00:08:11 -Co mu na to teda odpovíš?
  • 00:08:13 -Já už jsem mu napsala.
    -A co?
  • 00:08:17 -On tady nikoho nemá, Petře.
    -To je hezký.
  • 00:08:23 Takže ty se na něj sice
    nepamatuješ,
  • 00:08:27 ale odpovíš mu, co chce slyšet?
  • 00:08:30 -No. V podkroví přece máme hosty
    každý léto, ne?
  • 00:08:34 -Jenomže letos v létě už tady
    nebudem.
  • 00:08:37 -No, ale on přijede už teď.
  • 00:08:46 -Tak, Emile, jsem tady!
  • 00:08:48 -Přemku, ty kujóne!
  • 00:08:53 Víš, že jsem ti nevěřil?
    -A co?
  • 00:08:55 -Že se na starý kolena vrátíš domů.
  • 00:08:57 -Prosím tě! Emile, byl jsi na pile
    kvůli té práci?
  • 00:09:02 -To máš všecko zařízený.
    -Díky!
  • 00:09:04 -Ruce ti tam utrhnou. Lidí, těch je
    tady pořád málo, jenomže...
  • 00:09:11 -Co jenomže?
    -No, tak...
  • 00:09:12 -No tak v čem je háček?
  • 00:09:14 -Marta říkala, že tu stejně
    nevydržíš.
  • 00:09:19 Je to pomalu 24 let,
    jestli dobře počítám.
  • 00:09:23 -No, tak to počítáš dobře.
    -A kolikrát jsi tu byl od tý doby?
  • 00:09:28 -Hm, před 9 lety naposled.
  • 00:09:32 -A to jenom proto,
    žes jel kolem autem, co?
  • 00:09:36 Kdepak, člověk rychle odvyká.
  • 00:09:39 Z dálky snad, ale zblízka
    jsou barvy oprejskaný.
  • 00:09:43 -Tak Emile, co je s tebou?
  • 00:09:45 -To je Marta.
    Já spravuju králíkárnu, víš?
  • 00:09:47 Oni nám králíci utíkaj do zahrady.
  • 00:09:49 To jsou teď moje starosti.
  • 00:09:52 -Jsi tady půl hodiny a nic!
  • 00:09:54 -Dobrý den, Marto!
  • 00:09:56 Já jsem ho zdržel.
    Vracím se do hnízda.
  • 00:10:02 -To jako na dobro?
  • 00:10:04 -No rád bych.
  • 00:10:07 -Svět tě omrzel?
  • 00:10:10 -Taky.
    -A co ještě?
  • 00:10:13 -No, to je všechno.
  • 00:10:18 -To je od něj hezký, viď, Marto?
  • 00:10:22 Jinej by ani nevzdech,
    ale kdepak Přemek, pane,
  • 00:10:26 ten se sebere a už je tady.
  • 00:10:28 To já bych asi nedokázal.
    To by se mělo oslavit, ne?
  • 00:10:34 -Jen jestli je co oslavovat.
  • 00:10:36 -Ne, ne, žádná oslava nebude.
  • 00:10:41 -No jo, tak já jdu přitlouct
    to prkýnko,
  • 00:10:45 než se nám ty prevíti
    zase rozběhnou po celý zahradě.
  • 00:10:50 -Půjdu taky. Na shledanou, Marto.
    -Sbohem.
  • 00:10:59 -Dobrý den, Hani!
  • 00:11:02 -Vítám tě, Přemku.
  • 00:11:06 -To jsem se tak změnil?
  • 00:11:10 -Co? Ne! Když se na tebe dívám,
    tak vidím, jak já jsem zestárla.
  • 00:11:16 -Jsi pořád stejná.
  • 00:11:20 -To je dobře, že to říkáš,
    ale pravda to není.
  • 00:11:31 -Mně je to jako včera.
  • 00:11:36 Muzika dohrála, kohouti dozpívali
  • 00:11:41 a tvůj táta kvůli mně málem
    ládoval dvojku.
  • 00:11:50 -Jenomže to trvalo dýl, Přemku.
    -Já vím.
  • 00:11:55 Tak si to nebudeme připomínat,
    jestli chceš, ano?
  • 00:12:04 -To je můj Petr.
  • 00:12:07 -Ahoj! Jmenuju se Kocáb.
  • 00:12:11 Přemysl Kocáb.
  • 00:12:14 -Dobrý den.
    Něco už jsem o vás slyšel.
  • 00:12:17 -Můžeš mně tykat.
    Zase o tolik starší nejsem.
  • 00:12:21 -Já cizím lidem vždycky vykám.
    -Jak myslíš.
  • 00:12:25 Nutit tě nemůžu.
  • 00:12:28 -Petře!
    -Ne, Petr má pravdu.
  • 00:12:30 Já ho chápu.
    Trochu jsem to přehnal.
  • 00:12:34 To byl jenom takový nezvládnutý
    pocit radosti, že jsem zase doma.
  • 00:12:42 -Doma?
    -Ano, doma.
  • 00:12:46 Hani, nenapsal jsem ti všechno.
  • 00:12:48 Já jsem rád, že to můžu říkat
    i před Petrem.
  • 00:12:52 Chci se tady usadit na trvalo.
    Mám už zajištěnou práci na pile
  • 00:12:59 a jsem vám taky vděčnej,
    že než seženu nějaký bydlení,
  • 00:13:04 že mě tady necháte bejt.
    Samozřejmě pokud mě nevyrazíte.
  • 00:13:11 -My jsme tady na hosty zvyklí.
  • 00:13:14 -A nebude vadit, když se tady
    nebudu cejtit jako host?
  • 00:13:18 -Víte to tak jistě?
  • 00:13:21 -Já si myslím, že ano.
  • 00:13:26 -No tak teď, teď by sis moh dát
    věci nahoru, do pokojíku,
  • 00:13:30 je to tam připravený.
  • 00:13:33 -Hm.
  • 00:13:40 Děkuju!
  • 00:14:04 -Proč jsi mu neřekla,
    že tady bejt nemůže?
  • 00:14:06 -To nešlo.
    -Proč ne?
  • 00:14:09 -On tady nikoho nemá, Petře.
  • 00:14:12 -A my snad k němu máme
    nějaký dluhy?
  • 00:14:14 -Ne, proč? To jsem neřekla.
  • 00:14:25 -Tak mi řekni, co dál.
  • 00:14:28 -Já nevím. Snad chvíli počkáme...
  • 00:14:32 -A na co?
  • 00:14:34 -No... Časem přijde vhodnější
    chvíle, a potom mu to řeknem.
  • 00:14:42 -Víš co? Když nemůžeš ty,
    tak mu to řeknu já, dokud...
  • 00:14:48 dokud ještě nezačal vybalovat.
  • 00:14:50 -Ne! Ne! Ne! To nespěchá.
  • 00:14:54 -Nemůžu toho doktora tahat za nos,
    mami.
  • 00:14:56 -Ale jo, pár dní počkat může.
  • 00:14:58 -A co tím získáš?
    -Já?
  • 00:15:02 -Víš aspoň, kvůli komu to děláš?
  • 00:15:06 -No, řekla jsem ti, že ho znám.
  • 00:15:10 Teda kdysi, kdysi jsem ho znala.
  • 00:15:18 -Co je to to tvoje kdysi?
  • 00:15:23 -24 let.
  • 00:15:28 -Ale to je víc, než celej
    můj život.
  • 00:15:34 Mami!
  • 00:15:39 Slib mi, že aspoň na to budeš
    myslet.
  • 00:15:41 -To víš, že budu.
  • 00:15:46 -Šel bych se projít trochu ven.
  • 00:15:48 Doufám, že až se vrátím,
  • 00:15:49 tak mi šéfkuchař připraví
    nějakou špecialitu.
  • 00:15:54 -Neboj se.
  • 00:15:55 -V hospodě je zvykem, že dostane
    najíst každej, kdo zaplatí.
  • 00:16:01 -Ano. Děkuju.
  • 00:16:15 -Musíš s ním takhle mluvit?
  • 00:16:28 -Ne. Promiň!
  • 00:16:53 -VOLÁ MATKA: Petře!
  • 00:16:57 Petře!
  • 00:17:10 Tady máte něco pro zahřátí.
  • 00:17:12 -Děkuju!
    -Díky, Hani!
  • 00:17:14 -Jo, ale napíšeš mi to na futro,
    Hanko, jo?
  • 00:17:20 -Jenom jestli ti Marta
    na toho panáka dá!
  • 00:17:23 -Lojzo!
    -Vítám tě, Přemku!
  • 00:17:26 -Zdravím tě, Lojzo! Chlape jeden,
    vypadáš pořád stejně.
  • 00:17:31 -Ale, hochu, letos mě dali
    do penze. To víš, zdravíčko.
  • 00:17:40 S lesem už je pro mě taky konec.
  • 00:17:42 -Ale prosím tě!
    Hani, ještě jednou!
  • 00:17:45 -Dělám teď myslivcům hospodáře.
    Ale položím to!
  • 00:17:50 Zrovna jako bych čekal s tím
    jenom na to, až ty přijedeš.
  • 00:17:53 -No, to víš, na to se těším.
  • 00:17:56 -Opravdu tady chceš zůstat?
    -Psal jsem ti to.
  • 00:17:59 -No, jenom se nerozhoduj ukvapeně.
  • 00:18:03 -Měl jsem na rozmejšlení dost času,
    Lojzo.
  • 00:18:06 -Hm, ono se nadarmo neříká...
    Děkuju! Přání je otcem myšlenky.
  • 00:18:13 -Napiš to na mě, Hani!
  • 00:18:15 Napij se s náma!
    Doufám, že tě můžu pozvat.
  • 00:18:20 Prosím...
  • 00:18:22 -Já musím narážet.
  • 00:18:24 -No počkej, to přece pro mě
    byla hračka, ne?
  • 00:18:31 -Povídá se, že prej Petr chce
    odsaď. Hospodu prodá...
  • 00:18:39 -Kdo vám to řek?
  • 00:18:41 -Nechce se mu dojíždět
    18 kilometrů, no.
  • 00:18:44 -Takže ne?
    -Co vás to tak zajímá?
  • 00:18:48 -No kvůli mysliveckejm zkouškám
    přece!
  • 00:18:52 Já už jsem jednou prošvih šanci,
  • 00:18:55 a nebejt Přemka, tak bych se
    nerozhoupal ani teď.
  • 00:18:59 Flintu, tu mi pučíš ty, viď, Lojzo?
  • 00:19:01 -Jo! To akorát! To víš, na flintu,
    to seš jako drak, že jo? To jo!
  • 00:19:06 -Pánové, zachovejte klid!
    Nehádejte se!
  • 00:19:11 -Přemku, ve mně jako kdyby chytly
    saze. Mám ti teď takovou sílu!
  • 00:19:14 -Nekecej! Ty taky?
  • 00:19:16 -Ne, fakt! Od tý doby, co seš tady,
    tak jsem jak znovuzrozenej.
  • 00:19:19 -Ale jejej! Aby ses nám nepočůral.
  • 00:19:37 ZVUK BRZDÍCÍHO KAMIONU
  • 00:20:19 PETR ZASLECHL KROKY
  • 00:20:49 SLYŠÍ KROKY, OTVÍRAJÍ SE DVEŘE
  • 00:21:00 -Ty ještě nespíš?
    -Já už jsem spala.
  • 00:21:19 -Není ten tvůj host náměsíčnej?
    -Proč?
  • 00:21:22 -Pořád slyším jeho kroky.
  • 00:21:27 -Neměl by ses ho zeptat,
    jestli něco nepotřebuje?
  • 00:21:31 -Může přijít sám, ne?
  • 00:21:34 -Třeba nás nechce obtěžovat.
  • 00:21:37 -Tomu odvaha nechybí.
  • 00:21:42 -Co když právě ano?
  • 00:21:52 -Nerozumím ti, mami.
  • 00:21:57 -Máš pravdu. Jestli něco potřebuje,
    tak musí přijít sám.
  • 00:22:02 Dobrou noc.
  • 00:22:09 -Dobrýtro, Hani!
    -Dobrý den.
  • 00:22:12 Vyspal ses dobře?
    -Nádhera.
  • 00:22:15 Jako pařez.
    -To jsem ráda.
  • 00:22:20 Udělám ti něco k snídani?
    -Ne, děkuju.
  • 00:22:22 Kde je Petr?
    -Petr vstává v pět.
  • 00:22:25 Ten už je dávno v práci.
    -Takže jsme tady sami?
  • 00:22:31 -Já jsem na samotu zvyklá.
  • 00:22:35 -Chtěl jsem ti...
  • 00:22:38 Jak jsi mně psala ty dopisy,
    Hani...
  • 00:22:40 -Odpověděla jsem ti.
  • 00:22:42 -Jenom ze zdvořilosti?
    -Ne! -Takže jsi nezapomněla?
  • 00:22:47 -Je to všecko dávno, Přemku,
    hrozně dávno!
  • 00:22:53 -Přece víš, že jediný opravdický
    důvod, proč jsem tady,
  • 00:22:59 seš vlastně ty, Hani.
  • 00:23:03 -Každý jsme měli svůj život.
  • 00:23:06 -Ale já ti nechci nic namlouvat.
    -Já vím.
  • 00:23:12 -Asi mně nevěříš.
  • 00:23:16 -Co ti mám věřit?
    -Že to myslím vážně.
  • 00:23:22 Že se chci doopravdy vrátit.
    Závazky žádný nemám.
  • 00:23:28 -No, to...
  • 00:23:31 To je poslední, na co myslím.
  • 00:23:34 -Tak proč se tomu bráníš?
  • 00:23:37 -Protože to přišlo moc pozdě,
  • 00:23:42 než abych uvěřila,
    že to může bejt pravda.
  • 00:23:43 -Ale je to tak, Hani!
  • 00:23:46 -Hm, tím je to smutnější.
  • 00:23:49 -Ty tvoje dopisy byly
    strašně hezký, ale...
  • 00:23:51 -Přemku, já už nemám sílu
    brát ani dávat.
  • 00:23:55 -Ne! Já ty dopisy mám,
    znám je nazpaměť.
  • 00:23:58 -Vrať mi je!
    -Ne!
  • 00:24:02 To...to se nevrací.
  • 00:24:07 -Neměl's mi nikdy psát!
  • 00:24:10 My dva už jsme se neměli potkat.
  • 00:24:14 -Ty se mě bojíš.
  • 00:24:18 -Spíš sebe.
    -Tak proč jsi odepisovala?
  • 00:24:24 -Abys věděl, že ti nic nevyčítám.
    -Sakra! A to je všechno?
  • 00:24:30 -To není málo. Vždyť to je celej
    tvůj a můj život.
  • 00:24:36 Tenkrát jsi chtěl odejít a šel jsi,
  • 00:24:39 teď jsi se rozhodl vrátit
    a vrátil ses.
  • 00:24:48 -Ty si možná pořád myslíš,
  • 00:24:50 že jsem ten blbej namyšlenej
    frajer,
  • 00:24:53 kterýmu tvůj táta musel
    vyhrožovat esenbákama.
  • 00:24:57 -A nejsi? Kdo jsi?
  • 00:25:01 -Ten frajer už rozhodně ne.
  • 00:25:06 Dost jsem za tu svoji tvrdohlavost
    zaplatil. -To nejsi sám.
  • 00:25:11 -Hani, prosím!
  • 00:25:16 Nám přece není tolik!
  • 00:25:23 -Až dost na takový nápady.
  • 00:25:25 -To není pravda.
  • 00:25:29 Vrátil jsem se, definitivně.
  • 00:25:35 Co je na tom nemožnýho?
  • 00:25:38 Že se člověk nemá vracet? Proč?
  • 00:25:43 Já chci...
  • 00:25:46 Strašně...strašně moc bych ti
    chtěl dokázat, že...
  • 00:25:51 že to jde, Hani. Já jsem taky
    měl strach, nemysli si,
  • 00:26:00 ale pak jsem ti musel napsat.
  • 00:26:07 -Nemůžu myslet jenom na sebe,
    mám Petra.
  • 00:26:13 -Můžu ti trochu závidět?
  • 00:26:18 -Taky byly chvíle, kdy jsem si
    přála ho nemít.
  • 00:26:26 -Dobrý den, Haničko!
  • 00:26:29 -Dobrý den!
  • 00:26:32 -Polívku, jako vždycky?
    -Polívku.
  • 00:26:36 -Já bych si dal polívku.
  • 00:26:41 -To je von?
    -Kdo?
  • 00:26:46 -Povídal Jirák...
  • 00:26:48 No, vyjednával mu místo u nás
    na pile.
  • 00:26:51 -Zeptejte se ho sám.
    Já nemůžu mluvit za cizí lidi.
  • 00:27:02 -Já jsem nějakej Matys.
  • 00:27:09 Vy prej byste chtěl dělat u nás
    na pile.
  • 00:27:14 Nebo jste si to rozmyslel?
  • 00:27:22 -Sokolovití neboli Falconidae
    jsou dravci
  • 00:27:25 s dlouhými úzkými špičatými křídly,
  • 00:27:28 výrazným zejkem v horní části
    zobáku,
  • 00:27:31 tmavou duhovkou oka
    a kulatými nosními otvory.
  • 00:27:35 Výborní letci...
  • 00:27:39 Emile, tak probuď se, sakra!
    -Jo, promiň!
  • 00:27:42 Promiň. Tak mě napadlo,
    proč ses vlastně vrátil?
  • 00:27:47 -Cože?
    -No, odpust, ale Hana a ty,
  • 00:27:53 nejsem sám, kterej vidí,
    že ti to nevychází.
  • 00:27:57 -Hm? A kdo ještě?
    -Lidi maj všelijaký nápady, že?
  • 00:28:02 Tak proč ses vrátil?
  • 00:28:03 No mně to přece můžeš říct,
    jsme kamarádi, ne?
  • 00:28:05 Hrob je proti mně drbna!
  • 00:28:09 -A co by si chtěl slyšet?
    -No, jak to vlastně bylo.
  • 00:28:14 Ty ses tam přece neměl zle,
    nebo jo?
  • 00:28:18 -Ne, ne, neměl.
  • 00:28:20 -Lidi se obvykle vracej domů,
    když maj nějakej průser.
  • 00:28:24 Já si to aspoň myslím.
  • 00:28:26 Takže ne?
    -Ne! -Já jsem to věděl!
  • 00:28:30 Já jsem to hned říkal starý:
    "Vrátil se, protože chtěl.
  • 00:28:33 Kdepak, Přemek, ten vždycky dělal
    jenom to, co chtěl."
  • 00:28:37 -Tak to bylo spíš zamlada.
  • 00:28:42 -Takže přece jen musel's?
  • 00:28:46 -Jo. Vlastně jo. Ale dost keců!
  • 00:28:52 Co je tohle?
  • 00:28:56 -Něco na zobáku.
    -Jé!
  • 00:28:58 -Tak to přečti ještě jednou,
    ale fakt naposled!
  • 00:29:00 -Tak dobře, ale jestli
    se neprobereš,
  • 00:29:03 tak tě nechám ve štychu, jasný?
  • 00:29:15 -Ahoj, mami!
    -Ahoj, Petře!
  • 00:29:20 Máš hlad?
    -Ne.
  • 00:29:21 Ty víš, co mě hlavně zajímá.
  • 00:29:25 -No, ale já jsem mu to ještě
    neřekla. -Slíbilas to!
  • 00:29:30 -Já vím.
  • 00:29:32 -Tak mi aspoň řekni,
    jakej jsi k tomu měla důvod.
  • 00:29:36 -Žádnej.
    -To je nesmysl!
  • 00:29:39 -Žádnej takovej,
    kterej ty bys mohl pochopit.
  • 00:29:43 Pánové, tady jsou ty piva,
    ale poslední, budeme zavírat!
  • 00:29:50 -Haničko, prosím vás,
    ještě 3 rumy, jo?
  • 00:29:52 -No, tak ale rychle.
  • 00:29:58 -Tohle jsi nemusela.
  • 00:30:00 Jestli mě něco štve, tak to,
    žes mi doteď neřekla pravdu.
  • 00:30:04 -Jakou?
  • 00:30:05 -Co je to za člověka,
    proč ti na něm tak záleží.
  • 00:30:12 -To se vůbec netýká jeho, Petře.
  • 00:30:17 -Mami, neuhýbej!
  • 00:30:19 Všechno začalo, když přišel.
  • 00:30:24 -Co když jsme se nerozhodli
    správně?
  • 00:30:26 Neměli bysme všecko
    ještě jednou uvážit?
  • 00:30:27 -Já nemám co!
  • 00:30:32 Tolikrát jsme to už probrali
  • 00:30:33 a ty jsi vždycky souhlasila,
    že půjdeš do Hrádku se mnou.
  • 00:30:36 Vždycky! Dokud nepřišel on.
  • 00:30:40 Tak mi, proboha, nevykládej,
    že s tím nemá nic společnýho!
  • 00:30:44 -Dobrý večer.
  • 00:30:49 Sedni!
  • 00:30:51 Dovolte, abych vám představil
    svýho novýho parťáka.
  • 00:30:54 No, tak parťáka,
  • 00:30:56 ona je to spíš slečna.
  • 00:30:59 Doufám, že se nezlobíte.
  • 00:31:01 -Kdepak.
  • 00:31:05 Ale taky pro vás něco máme.
    -A copak?
  • 00:31:10 -Tenhle dům se prodává,
    hospoda se ruší
  • 00:31:14 a vy si budete muset najít podnájem
    někde jinde.
  • 00:31:18 -A proč jsi mně to neřekla dřív,
    Hani?
  • 00:31:20 -Protože se bála.
    -Čeho?
  • 00:31:24 -To já nevím.
  • 00:31:27 -Takže abych se sbalil a šel,
  • 00:31:29 jestli tomu rozumím správně.
    -Velice.
  • 00:31:33 -Řečeno pěkně na rovinu.
  • 00:31:35 -Nemusíme si nic malovat.
  • 00:31:36 -Ne, to ne!
    Aspoň se člověk vyzná.
  • 00:31:41 Cito, pojď!
  • 00:31:51 -A je to, mami.
  • 00:31:54 Z jedný vody a na čisto.
  • 00:31:55 -To bylo zlý, Petře.
    Pro něj to bylo moc zlý.
  • 00:31:59 -Můžu snad za to?
  • 00:32:01 -Jak by bylo tobě...
    -O čem to mluvíš, mami?
  • 00:32:04 Je to cizej chlap!
  • 00:32:08 Ještě před pár dny nás
    ani nenapadlo, že existuje.
  • 00:32:13 -Každá hůl má dva konce.
  • 00:32:18 -Teď ten špatnej jsem teda já?
  • 00:32:20 -Ne, ne, ne, to ne,
    to jsem neřekla.
  • 00:32:22 -Kam jdeš, mami?
  • 00:32:29 -Hele, Petře, prosím tě,
    ještě ty 3 rumy, jo?
  • 00:32:37 -Přemku, nezlob se!
  • 00:32:40 -To byla moje chyba, Hani.
  • 00:32:41 -Ne.
    -Sama jsi to řekla.
  • 00:32:45 Měla jsi asi pravdu.
  • 00:32:47 -No, jenomže já nechci,
    abys odcházel.
  • 00:32:51 Nemáš kam.
  • 00:32:55 -Byl jsem na pile. Nechaj mě tam
    spát v nějaký kanceláři.
  • 00:33:01 -Utíkáš? Říkal jsi přeci,
    že jsi se vrátil kvůli mně.
  • 00:33:06 -Ale ty jsi řekla, že jsme staří,
  • 00:33:08 na takovou hloupost.
  • 00:33:15 -Jestli odejdeš i teď, tak...
  • 00:33:21 -Tak co?
  • 00:33:54 -Petře?
    -Už mi to došlo.
  • 00:33:58 -Nebuď zlej!
    -Pitomce si ze mě dělat nemusela.
  • 00:34:02 -Všechno ti řeknu.
  • 00:34:05 -Už se stalo!
  • 00:34:08 Celá ves to ví, jen já ne!
  • 00:34:12 Ale neboj se, já ti v ničem
    bránit nebudu.
  • 00:34:15 -Ty si teď myslíš,
    že jsem tě podvedla,
  • 00:34:17 ale já jsem opravdu nevěděla, co...
  • 00:34:21 Když se tu objevil, tak...
  • 00:34:25 -Nechci, aby ses mi zpovídala.
  • 00:34:27 -Ty jsi jedinej, na kom mi tady
    doopravdy záleží.
  • 00:34:31 Nikdo mě tady doopravdy nezná.
  • 00:34:32 Ty taky jedinej víš,
    jakej jsem měla život.
  • 00:34:35 -Co s tím má tohle společnýho?
  • 00:34:50 -On mě má rád, Petře.
  • 00:35:01 -Seš si jistá, že chce tebe,
    nebo jenom střechu nad hlavou?
  • 00:35:08 -Dům prodám, peníze dostaneš,
    neboj se, to jsem ti slíbila!
  • 00:35:14 -To je hezký. A co bude s tebou?
  • 00:35:18 Co ti zbyde? On?
    Není to trochu málo?
  • 00:35:29 -Já mu věřím.
    -Ale já ne!
  • 00:35:34 Takovou koninu vyvedeš
    jen přes mou mrtvolu, mámo.
  • 00:35:39 Jinak ne.
  • 00:35:47 BOUCHNUTÍ DVEŘÍ
  • 00:35:58 -Už jsem myslel, že budu muset
    na tebe čekat až do samýho rána.
  • 00:36:09 -To by přece byla voda
    na váš mlejn!
  • 00:36:13 -Nemáš o mně valný mínění, co?
  • 00:36:17 -Nemluvím o vás, ale o ní.
  • 00:36:20 Vás neznám, nikdy mi na vás záležet
    nebude,
  • 00:36:23 ale s ní jsem celej život.
    Chápete?
  • 00:36:27 Ne, tohle vy nemůžete.
    Ona nikdy šťastná nebyla.
  • 00:36:34 Těšila se do města, všechno bylo
    připravený a vy jste to rozbil.
  • 00:36:39 Ale já...já nechci, aby do toho
    spadla znova.
  • 00:36:44 Vy nevíte, jaký to bylo,
    když byla opravdu na dně.
  • 00:36:47 A prokousala se z toho sama.
    Vy prostě nic nevíte!
  • 00:36:53 -Tak mně o tom něco řekni.
  • 00:36:54 -Copak by mohla bejt šťastná
    tady, mezi těma stěnama,
  • 00:36:57 kde si prožila očistec?
  • 00:37:00 Víte, jak tu zkusila, když tátu
    vyhazovali z jedný práce za druhou,
  • 00:37:06 když ho vodili domů policajti?
  • 00:37:13 Nebejt toho, že ho přejel vlak,
    tak to trvalo dodneška.
  • 00:37:23 -Já jsem nevěděl,
    že to bylo tak krutý.
  • 00:37:26 -A co jste teda věděl, že jste měl
    kuráž přijít po takový době?
  • 00:37:33 Co jste teda věděl?
  • 00:37:36 Jen se nebojte říct,
    jak to doopravdy bylo.
  • 00:37:39 Vy jste na ni nikdy nemyslel!
  • 00:37:42 -Poslechni, to bys snad
    opravdu měl nechat nám dvěma.
  • 00:37:47 -To se mejlíte! Mně se to totiž
    tejká zrovna, jako vás!
  • 00:37:51 -A jak?
    -Chtěl jsem v Hrádku koupit domek
  • 00:37:54 a máma by jela se mnou.
    Mám tam taky holku.
  • 00:38:01 Ale co vám to tady vykládám?
  • 00:38:03 -Ne, to je dobře. To je dobře.
    -Vy jste hotovej svatej!
  • 00:38:05 -Tak to zrovna ne,
  • 00:38:07 ale v žádném případě bych nechtěl
    měnit tvoje plány.
  • 00:38:10 -Říkejte si, co chcete,
  • 00:38:12 stejně se to stalo už v momentě,
    co jste se tu objevil.
  • 00:38:14 -Dobře, beru to. Je to všechno
    moje vina. Je to moje vina!
  • 00:38:18 Ale snad se my tři
    musíme nějak dohodnout!
  • 00:38:21 -Nechcete toho trochu moc?
  • 00:38:23 -Strašně rád bych tě přesvědčil,
    že to jde.
  • 00:38:24 -Tak to teda kecama rozhodně
    nedokážete!
  • 00:38:26 -Poslouchej... Prosím tě,
    poslouchej mě!
  • 00:38:33 Chceš odsud pryč. Nemáš peníze,
  • 00:38:36 a proto chceš prodat ten barák,
    dobře.
  • 00:38:41 Víš co? Já ten barák od tebe
    koupím. Co na to říkáš?
  • 00:38:55 -Že na vás seru!
  • 00:39:01 -Petře!
  • 00:39:06 Jak to, že nejsi v práci?
  • 00:39:09 -Nechtělo se mi.
  • 00:39:21 -Jak to?
  • 00:39:23 Ty mě hlídáš, viď?
    -Jo.
  • 00:39:28 -Copak mi ani trochu nevěříš?
  • 00:39:29 -Nebaví mě pořád všechno dokola!
  • 00:39:33 Dokud je tu on, nevěřím.
  • 00:39:42 -Kde se to v tobě bere najednou,
    tolik zloby?
  • 00:39:44 -Mně se divíš, jo?
  • 00:39:46 Ale já jsem za pár hodin
    nezměnil všechny plány.
  • 00:39:49 Hergot, mami! Copak nevidíš,
  • 00:39:52 že si zrovna říkáš o to,
    abys zase nalítla?
  • 00:39:55 -On je jinej.
  • 00:39:57 -Jak to můžeš vědět?
    Nenechal tě už jednou?
  • 00:40:04 -Kdo ti to řek?
  • 00:40:05 -Záleží na tom?
  • 00:40:08 Když...když nemáš pět pohromadě ty,
    musím mít já.
  • 00:40:13 -Tohle jsi dělat nemusel.
    -Proč?
  • 00:40:16 Abych se nedozvěděl
    o tom tvým Přemkovi pravdu?
  • 00:40:20 -Nikdo neví, jak to tenkrát
    doopravdy bylo.
  • 00:40:23 -Když je někdo grázl zamlada...
    -Takhle o něm nemluv!
  • 00:40:25 -To mi zakázat nemůžeš!
  • 00:40:27 Vejtaha a rváč,
    vyhlášenej po celým okolí.
  • 00:40:30 A nakonec musel pryč
    a tebe tu nechal!
  • 00:40:34 Copak je normální,
    abys uvěřila takovýmu...?
  • 00:40:43 Víš, co mi řek?
  • 00:40:47 Že koupí náš dům.
  • 00:40:50 -Přemek?
  • 00:40:54 -Jestli to uděláš,
    tak je mezi náma konec.
  • 00:40:59 -On ti to opravdu nabíd?
  • 00:41:03 -Jestli...jestli mu na to kejvneš,
  • 00:41:06 tak mě tady už víckrát neuvidíš.
  • 00:41:11 OTEVŘELY SE DVEŘE
  • 00:41:13 -Je zavřeno, paní Jiráková.
  • 00:41:16 -Kde je?
  • 00:41:17 -Kdo?
    -Tvůj nocležník.
  • 00:41:19 -A co mu chcete?
  • 00:41:21 -Říct mu něco od plic. Od tý doby,
    co je tady, je Emil jako jurodivej.
  • 00:41:26 Asi nejen von.
  • 00:41:29 -Co chcete, paní Jiráková?
  • 00:41:31 -To Kocáb ho zjančil!
  • 00:41:33 Copak on by se jinak učil
    na nějaký zkoušky?
  • 00:41:36 A co peněz vydal za ten dalekohled
    a mysliveckou kamizolu!
  • 00:41:41 No jen se netvař tak ztrápeně!
    Vždyť jsi ho sem sama přitáhla!
  • 00:41:44 -Do toho vám, paní Jiránková,
    nic není.
  • 00:41:47 -A to zas ne, milá zlatá.
  • 00:41:49 Chtěli jste se přece odstěhovat,
    tak jdi!
  • 00:41:52 A jeho si můžeš vzít sebou,
  • 00:41:54 jestli tě nenechá,
    až sebere smetanu.
  • 00:41:56 -To se nebojte, Marto.
  • 00:42:00 -No, nebylo by divu.
  • 00:42:04 Tady si každej pamatuje,
    jakej jsi byl zamlada.
  • 00:42:10 Chtěl's spolknout celej svět.
  • 00:42:12 A ono ti nafoukalo do huby.
  • 00:42:14 -Tak teď si poslechněte, Jiráková,
    vy mě!
  • 00:42:16 Jestli odtud pudu, to je moje věc,
    a nanejvejš moje a jeho.
  • 00:42:22 Vy se postarejte o svýho mužskýho,
    jestli od vás utíká.
  • 00:42:24 To bude asi vaše vina,
  • 00:42:26 protože žít s váma,
    to musí bejt utrpení.
  • 00:42:30 -Toho budeš litovat,
    to ještě uvidíš!
  • 00:42:33 Už tak jsi měla z vostudy kabát
    a ono ti to ještě nestačilo?
  • 00:42:36 Ty musíš s ostudou i odtáhnout?
  • 00:42:39 -Víte co, Jiráková?
    Tuhletu hospodu neprodám!
  • 00:42:42 Když kvůli ničemu jinýmu,
    tak kvůli vám ne.
  • 00:42:44 Vyřiďte to na návsi!
  • 00:42:56 -Takhle jste si to představoval,
    co?
  • 00:43:01 -Petře!
  • 00:43:02 -Vždyť je to mizera, mami.
    -Petře!
  • 00:43:04 -Proč ho nevyrazíš?
    -Petře, ne!
  • 00:43:06 -Mizera!
    -Ne!
  • 00:43:07 -Mizera! Mizera! Mizera!
  • 00:43:16 SLYŠÍ PŘÍJEZD KAMIONU
  • 00:43:47 -Promiňte, řekli mi,
    že ho najdu tady.
  • 00:43:53 -Je nahoře.
  • 00:43:56 -Můžu za ním?
  • 00:43:58 -Až půjdete zpátky,
    vemte si ho sebou.
  • 00:44:07 -Kam jdeš?
  • 00:44:09 -To se mám jen tak koukat,
  • 00:44:10 jak nám po době šmírujou
    cizí chlapi?
  • 00:44:12 Chci vědět, co se tady děje.
  • 00:44:14 -Vrať se!
  • 00:44:16 -Mami, pust, nebo...
    -Vrať se, Petře!
  • 00:44:19 Mně už tady nikdo vyhrožovat
    nebude, ani ty ne.
  • 00:44:21 Vrať se, prosím tě!
  • 00:44:26 -Tak mi rovnou řekni,
    ať vypadnu já.
  • 00:44:29 Já tomu prostě nerozumím.
    Proč jsi mi nikdy neřekla všechno?
  • 00:44:32 Proč mi pořád něco tajíš?
  • 00:44:37 -Protože já...
  • 00:44:40 Já sama nemám odvahu říct pravdu.
  • 00:44:48 Nejsem si jistá,
    jestli to sama unesu.
  • 00:44:50 Víš, když člověk udělá něco,
    čemu se říká životní chyba,
  • 00:44:54 tak to pak může klidně celej život
    nést jako trest nebo jako osud,
  • 00:45:01 ale jakmile to má pojmenovat,
  • 00:45:04 tak se to najednou na něj
    všecko zřítí.
  • 00:45:07 -Nevěřím tomu, že mluvíš o sobě.
  • 00:45:10 -Hm, jenom o sobě.
  • 00:45:13 On taky nic neví.
  • 00:45:15 -Ale co?
  • 00:45:17 Co neví?
  • 00:45:22 -Že...ty jsi jeho...
    -Mami!
  • 00:45:36 Ře...řekni, že sis to vymyslela!
  • 00:45:44 -Čekala jsem tě,
    když on tenkrát odcházel.
  • 00:45:48 Chtěla jsem jít s ním,
    ale on mě poslal zpátky.
  • 00:45:53 Hrozně mě to urazilo.
  • 00:45:57 Nedovedeš si přestavit, jak.
  • 00:46:04 Tak jsem mu chtěla ublížit,
    neřekla jsem mu, že...
  • 00:46:10 A vzala jsem si prvního,
    kterej byl po ruce.
  • 00:46:19 -To přece nemůže bejt pravda!
  • 00:46:23 Viď, že je to nesmysl?
  • 00:46:27 -Nemusíš tomu věřit. Ty už ho přece
    stejně nepotřebuješ.
  • 00:46:35 -I kdyby to pravda byla,
    je to už dávno, mami.
  • 00:46:41 -Jako včera.
  • 00:46:45 Jestli teď odejde,
    tak pro mě nemá nic cenu.
  • 00:47:50 -Žádnej duch! Tohleto všecko,
    to je moje vlastní maso.
  • 00:47:53 Akorát tady mám kus železa,
    ale jinak pořád jsem to já.
  • 00:47:58 -Vašku, to je snad zázrak!
  • 00:48:00 Já jsem si myslel,
    že už nikdy nebudeš...
  • 00:48:02 -Co? Co? Nikdy? To slovo neznám!
  • 00:48:06 -Jak jsi mě našel?
    -Nejsem přece padlej na hlavu.
  • 00:48:09 Copak si myslíš, že mi ty tvoje
    zastávky na dálnici nebyly jasný?
  • 00:48:13 Já ji viděl, Přemku. To je baba!
    Ještě dneska.
  • 00:48:18 Víš, co říkal starej?
    Prej ti vysadily nervy.
  • 00:48:23 Neboj se, neboj, já to nikde
    roztrubovat nebudu!
  • 00:48:27 -No, a tak co ta tvoje Sněhurka?
  • 00:48:32 -No, dostala mě.
    -Ale!
  • 00:48:36 -Napřed za mnou běhala do špitálu,
    pak se ke mně nastěhovala.
  • 00:48:40 Ale kufr mám pořád připravenej.
  • 00:48:43 Tak co, zvedáme kotvy?
  • 00:48:45 -Počkej! Počkej! Kam?
  • 00:48:47 -No to je přece jasný!
  • 00:48:49 První štreka Roztock,
    druhá Rijeka, dobrý ne?
  • 00:48:52 -To myslíš vážně?
  • 00:48:53 -Hele, víš co? Klidně seď!
    Klidně seď!
  • 00:48:55 Říkej mi, kde co máš,
    já ti to zabalím.
  • 00:48:57 -No počkej! Počkej!
  • 00:48:58 -Co chceš ještě víc slyšet,
    aby ses rozkolejbal?
  • 00:49:00 -Hele, Vašku, já přece nemůžu
    odjet.
  • 00:49:02 -Proboha, copak nevidíš,
    jaká je to šance?
  • 00:49:05 Tady seš zahrabanej, odepsanej!
  • 00:49:06 -Dobrá, dobrá, všechno beru,
    co říkáš,
  • 00:49:11 ale já nemůžu odejít.
  • 00:49:17 Mám takovej pocit, že teď pojedu
    už úplně jinou štreku.
  • 00:49:22 -Tak na to zapomeň! Ty budeš
    vždycky něco jako zemětřesení.
  • 00:49:26 -Ale!
  • 00:49:27 -Kolem tebe pořád musej lítat
    jiskry. Ale proč tady?
  • 00:49:31 -Z týhle hospody mě už jednou
    vyrazili,
  • 00:49:33 kvůli holce, kterou jsem měl
    strašně moc rád.
  • 00:49:38 A mám ji rád i teď.
  • 00:49:41 -Tak nějak dopadnou všichni.
  • 00:49:43 -Ale já jsem se vrátil.
  • 00:49:45 Možná, že jsem zase někde
    na začátku,
  • 00:49:49 ale vrátil jsem se, Vašku.
  • 00:49:52 -To přejde.
  • 00:49:54 Není ti dvacet!
  • 00:49:56 -To ne, ale tohle roky nepočítá.
  • 00:50:01 -Když nemáš rozum ty,
    tak ho budu mít já.
  • 00:50:32 KAMION ODJÍŽDÍ
  • 00:50:57 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2016

Související