iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
2. 4. 2002
07:40 na ČT2

1 2 3 4 5

20 hlasů
197026
zhlédnutí

Preceptor

Vychovatel k češství nebo k lásce? Televizní adaptace novely Aloise Jiráska.

72 min | další Filmy »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Preceptor

  • 00:00:09 Kudy plynete u dlouhém,
    dálném běhu,
  • 00:00:13 i tam,
    kde svého naleznete břehu,
  • 00:00:18 tam na své pouti pozdravujte zemi,
  • 00:00:24 ach, zemi krásnou, zemi milovanou,
    kolébku mou i hrob můj,
  • 00:00:34 matku mou, vlast jedinou
    i v dědictví mi danou,
  • 00:00:41 širou tu zemi, zemi jedinou.
  • 00:01:28 Víte, slečinko,
    nadaných lidí je málo. Jsou vzácní.
  • 00:01:34 Jeho tatík byl švec, tak se celé
    gymnázium držel sám kondicemi,
  • 00:01:41 ale vždycky jako by hořel plamenem,
    taková v něm byla touha po vědění.
  • 00:01:48 Tetince to lichotí, že má pro Edu
    knížecího vychovatele.
  • 00:01:53 Ano, viděl s princi kus světa,
    psal mi dokonce z Egypta.
  • 00:01:58 Kvůli rodičům nechal studia práv
  • 00:02:01 a z preceptorského platu
    je podporoval,
  • 00:02:04 ale vychovatel v takovém domě,
    co to je? Ani sluha, ani pán.
  • 00:02:09 A to jste ho sám přemluvil,
    aby šel znovu dělat vychovatele?
  • 00:02:14 To není totéž, slečinko.
  • 00:02:18 Váš strýček není žádné kníže,
    tady bude rovný mezi rovnými.
  • 00:02:23 A záleží mi na tom, aby Eda dostal
    českou, vlasteneckou výchovu.
  • 00:02:31 Vítám tě.
    Přijel jsi na posvícenskou husu?
  • 00:02:36 -Od dobrých lidí se rád nechám
    pozvat. -Pane profesore!
  • 00:02:41 -Tak jste přijel, Jeníčku!
    -Vůbec jste se nezměnil.
  • 00:02:46 Kéž by to byla pravda.
  • 00:02:50 Slečno, měla jste to vidět.
  • 00:02:53 Kostel natřískaný a jízdní oddíl
    vezl svatováclavský praporec.
  • 00:03:00 A pan farář jistě kázal
    o křesťanské pokoře.
  • 00:03:03 A Němci jak se mračili!
    Jen koukali, že česká věc rozkvétá.
  • 00:03:08 Svatý Václav odváděl Němcům daň,
    tak proč by jim měl vadit?
  • 00:03:15 -To už je dávno.
    -Je to patron České země.
  • 00:03:20 Co říkáte, slečno,
    je německá interpretace.
  • 00:03:24 Václav získal Jindřicha Ptáčníka
    za spojence proti Uhrům.
  • 00:03:31 -Nerozumím vám.
    -Běžný diplomatický manévr.
  • 00:03:34 Od 20 let později uzavřel
    podobnou smlouvu
  • 00:03:38 -jeho bratr Boleslav
    s Otou Velikým, víte to? -Ne.
  • 00:03:43 Neví se o tom. Máme věřit, že české
    poddanství Němcům je tradice.
  • 00:03:48 -To je chytré, Jeníčku.
    -Takhle to ale Palacký nepíše.
  • 00:03:55 -Ne, ale co píše, lze takhle číst.
    -Byla to dnes náramná sláva.
  • 00:04:03 -Kdepak náš adjunkt, slavnosti,
    to je jeho. -Ale jen české.
  • 00:04:10 Vítám vás, pane profesore. Vyjedete
    si s námi? Máme nový kočár z Vídně.
  • 00:04:18 Odtud je všude daleko. Když chce
    člověk do města, je to na celý den.
  • 00:04:25 -A kde jinde se najde národní život
    než na slavnostech? -Myslíte?
  • 00:04:31 Tady lidé spí, ale ve městě
    už víc než 20 dam má sokolský kroj.
  • 00:04:39 A kdybyste viděl šibřinky! Sál
    samá pentle, každý rozetu v klopě.
  • 00:04:46 A národní průvody!
    Smělo to někdy být?
  • 00:04:54 Říkám vám,
    nastala nám doba rozkvětu.
  • 00:04:58 Z nádraží sem jsou 3 vsi,
  • 00:05:01 podle jména všechny české
    a 5 německých fabrik.
  • 00:05:06 A kočí, Čech jako poleno,
    mě pozdraví grüss Gott.
  • 00:05:10 -Jako by ne, veze přece pána.
    -Ale kvůli tomu tady jste, Jeníčku.
  • 00:05:16 Aby na tomhle statku jednou seděl
    Čech, aby to zůstala česká půda.
  • 00:05:25 -Pan Valenta nemá víc dětí? -Má,
    ale statek zdědí nejmladší Eda.
  • 00:05:32 Kdybych vás neprosadil, přišel sem
    od paní Brožovské jakýsi Kluge,
  • 00:05:38 -říšský Němec a bývalý oficír.
    -A kdo je paní Brožovská?
  • 00:05:46 Manželka ředitele panství, tady
    nedaleko, přítelkyně Edovy matky.
  • 00:05:55 Zlobíte se,
    že jsem vás vytáhl z Prahy?
  • 00:05:59 Měl jste tam víc času pro sebe.
    Třeba jste chtěl dostudovat práva.
  • 00:06:07 Po osmi letech?
    Co je pryč, je pryč.
  • 00:06:13 Myslel jsem, když jste vloni
    od Lobkoviců odešel...
  • 00:06:18 Princové odrostli,
    nebylo koho učit.
  • 00:06:22 Advokátní koncipient
    žije svobodněji,
  • 00:06:27 ale stejně jsem nebyl
    poslední čas moc spokojený.
  • 00:06:32 Začala na mne z té práce
    a z Prahy vanout jakási pustota.
  • 00:06:42 Tady je krásně
    a mám tady aspoň jasný úkol.
  • 00:06:49 Je vám sotva 30, hochu.
    Snad jste ještě nerezignoval?
  • 00:06:56 Ne, pane profesore, 33.
    Ale nerezignoval jsem.
  • 00:07:03 To jen ve dvaceti je člověk
    samé sny o štěstí, o úspěchu.
  • 00:07:10 Trochu jsem slevil.
  • 00:07:13 Jan Lucemburský to měl dokonce
    v erbu, "sloužím".
  • 00:07:18 Ale copak se dá vlastenecké věci
    sloužit bez nadšení?
  • 00:07:26 Na svatováclavských procesích
    jako adjunkt Vambera?
  • 00:07:34 Dlouho jsme se neviděli,
    nebýval jste tak zatrpklý.
  • 00:07:41 Nechtěl jsem se vás dotknout,
    ale spolehnout se na mě můžete.
  • 00:07:49 Tolik jsem se zase nezměnil.
  • 00:07:52 -A Posledního mohykána jste četl?
    -Koženou punčochu taky.
  • 00:07:58 -Jednou jsem trefil šípem strnada,
    A seděl vysoko. -Upekl jste si ho?
  • 00:08:05 -Ne, uletěl. Nesmím mít ostré šípy.
    -To víte.
  • 00:08:10 Možná je lepší zábava se na ptáky
    dívat než je lovit.
  • 00:08:15 -Znáte Mladého čtenáře?
    -Co je to? -Časopis.
  • 00:08:19 Přimluvím se,
    aby vám ho otec předplatil.
  • 00:08:24 -To je krása! Opravdu se točí?
    -Já vám ho pustím.
  • 00:08:28 -Ale musíte mi půjčit sirky,
    abych zapálil knot. -Já je nemám.
  • 00:08:34 -Vy nekouříte?
    -Příště je přinesu.
  • 00:08:40 -Edo, zajímá vás dějepis?
    -Moc ne, jsou to samé letopočty.
  • 00:08:48 Myslíte?
  • 00:08:52 A víte, že za Přemysla Otakara II.
    sahalo české království
  • 00:08:57 až k Jaderskému moři?
    Tehdy nám patřila většina Rakouska.
  • 00:09:02 -A to se tam mluvilo česky? -Ne,
    česky se mluvilo jen v Čechách.
  • 00:09:12 To se nám Rakousko mstí za Přemysla
    Otakara, že teď patříme k němu?
  • 00:09:18 -Možná se to tak dá říct. -Stejně
    to mají velké národy lepší, ne?
  • 00:09:28 Národ je velký tím,
    čím obohacuje lidské dějiny.
  • 00:09:35 A kdyby Evropa nedostala od Čechů
    víc než Husovy myšlenky
  • 00:09:40 a spisy Komenského, už to by
    stačilo, abychom měli být nač hrdi.
  • 00:09:46 -Tomu nerozumím. -To nevadí.
    Příště se k tomu vrátíme.
  • 00:10:35 Naučil jsem se,
    ale k ničemu mi to není.
  • 00:10:39 Ale v továrně máte přece
    české zaměstnance.
  • 00:10:43 -Tady přece každý rozumí německy,
    pane Hodovale. -Jak jinak.
  • 00:10:48 Povím vám něco
    o svých českých lidech.
  • 00:10:52 Mám tam dva předáky
    a oni mají ve škole syny,
  • 00:11:00 a já jim platím peníze na ty syny,
    stipendium. Jsou moc rádi.
  • 00:11:08 -Kupujete si duše.
    -Nejsem čert, pane.
  • 00:11:13 Platím německou školu, že je lepší.
  • 00:11:16 Já vím, vám se to nelíbí,
    ale je zajímá, aby nebyli chudí.
  • 00:11:22 U mě mají práci dobře zaplacenou
    a to je celé.
  • 00:11:27 Vy byste se také vzdal národnosti,
    kdybyste se mohl mít lépe?
  • 00:11:35 Pane preceptore, já nemám hlad,
    vy ho také nemáte.
  • 00:11:41 To se to mluví o národnosti, že?
    Ostatně se mám lépe, že jsem Němec.
  • 00:11:48 A ti kluci se z německé školy také
    budou mít lépe, chci jim jen dobře.
  • 00:11:55 -To je hnusné, co říkáte.
    -Prosím?
  • 00:12:00 Nemáte pravdu, lidé nemyslí jen
    na prospěch a na peníze.
  • 00:12:05 -Můj otec si nikdy nestaral
    o peníze. -Taky přišel na buben.
  • 00:12:11 Váš otec byl architekt, měl firmu.
    Já jsem mluvil o chudých lidech.
  • 00:12:18 Nechal se i zavřít. Obětoval by
    všechno, protože byl vlastenec.
  • 00:12:24 -Nechtěl jsem se vás dotknout.
    -Evo, ovládej se. -Promiňte.
  • 00:12:36 Moc se na tatínka nepamatuji.
  • 00:12:40 Jen vím, že se mi líbil,
    když si oblékl čamaru.
  • 00:12:46 Když umřel a zakrátko i maminka,
  • 00:12:50 vzal si mě k sobě bratr
    do Německého Brodu, ale pak...
  • 00:12:55 Vidíte, mám se tu dobře,
    ale prostě jsem jen chudá příbuzná.
  • 00:13:02 -To snad ne. Pan Valenta...
    -Šel jste tudy už? -Ne.
  • 00:13:08 Ještě kousek a přijdeme
    ke studánce.
  • 00:13:14 Počkejte!
  • 00:13:21 No tak, člověče!
  • 00:13:26 Zkuste dýchat!
    Pořádně zhluboka dýchat!
  • 00:13:33 Už je to lepší?
  • 00:13:48 -Já bydlím tady blízko.
    -To je Firbach, strýčkův pachtýř.
  • 00:13:58 Nikomu nepovídat...!
  • 00:14:05 Slečna taky ne.
  • 00:14:17 -Co mám dělat já? -Jít domů
    a mlčet, prosím, slečno Evo.
  • 00:14:24 Pachtýř, který neumí hospodařit,
    to je nepříjemná věc.
  • 00:14:29 A tenhle měl potíže už vloni.
  • 00:14:33 Vy na mém místě,
    obnovil byste takovému smlouvu?
  • 00:14:40 Kdybych ho neodřízl,
    měl jste ho na svědomí.
  • 00:14:44 Kdo si sáhne na život,
    odpovídá za to sám.
  • 00:14:49 Počkáte mu těch 600 zlatých?
  • 00:14:55 Já jsem jednoduchý člověk,
    pane Hodovale.
  • 00:14:59 Věřím, že když člověk umí pracovat,
    nemusí žebrat o milosrdenství.
  • 00:15:06 Krásná víra, ale čím to, že tolik
    pracovitých lidí je tak chudých?
  • 00:15:14 Firbach je pachtýř, příteli.
  • 00:15:18 Kdyby byl tak chudý,
    nemohl by mi dlužit 600 zlatých.
  • 00:15:22 A když už mluvíte o chudých, mohu
    vám jich na statku ukázat několik,
  • 00:15:29 co by si zasloužili přímluvu
    víc než on.
  • 00:15:32 -Ale já jsem našel právě jeho.
    -A je to Němec, to vám nevadí?
  • 00:15:40 Pane Valento, chudoba a zoufalství,
    myslíte, že mají národnost?
  • 00:15:51 Dobrá, počkám mu, ale pod jednou
    podmínkou, že se to nikdo nedozví.
  • 00:15:59 Já si nemohu dovolit tak měkké
    srdce jako máte vy.
  • 00:16:04 On bude jistě mlčet.
  • 00:16:09 Upřímně, nebýt profesora Bláhy, tak
    byste to místo u nás nevzal, že?
  • 00:16:18 No nic...
    A co Eda? Jak mu jde učení?
  • 00:16:26 -Je bystrý, všechno ho zajímá.
    -To je dobře.
  • 00:16:30 Možná byste měl vědět, že továrník
    Weinolt se uchází o mou dceru.
  • 00:16:41 Zatím je Melánie v penzionátu
    a ještě nějaký čas bude.
  • 00:16:46 A Weinolt je slušný člověk.
  • 00:16:50 Jestli si přejete, abych se příště
    rozhovorům s Weinoltem vyhnul...
  • 00:16:56 Vůbec ne.
    I když by to možná bylo rozumné.
  • 00:17:01 S tím Firbachem vám vyhovím,
    ale příště za mě neslibujte.
  • 00:17:10 -Děkuju vám, pane Valento.
    -Třeba mi to někdy oplatíte.
  • 00:17:16 -To jsou venkované, vždycky je
    něco za něco. -Nemyslím.
  • 00:17:22 -Valenta je opravdu velkorysý.
    -Stejně tam nevydržíš.
  • 00:17:28 Jsi pryč sotva měsíc
    a už tě to přitáhlo do Prahy.
  • 00:17:33 A kdo mi psal, že mě potřebuje
    při projednání staré kauzy?
  • 00:17:38 -A nepotřeboval jsem tě? -Ne.
    -Ale tobě to přišlo vhod.
  • 00:17:44 -Já jsem asi spíš venkovský člověk.
    -Nepovídej.
  • 00:17:48 Ty pomalé dny venku, svačiny
    na zahradě, návštěvy sousedů...
  • 00:17:55 Ty se směješ,
    ale mně to zahřívá srdce.
  • 00:17:59 Chodím na procházky.
    Do polí, do lesa...
  • 00:18:03 Odřezávat oběšence.
    Jen mi nemaluj žádnou idylu.
  • 00:18:08 -Proč nevěříš, že se mi tam líbí?
    -Kdo?
  • 00:18:15 -Je tam přece ta slečna.
    -No a? -Není hezká?
  • 00:18:21 Ale ano, i když už není nejmladší.
    Měla by myslet na vdavky.
  • 00:18:27 Mluvíš jako pravý myslitel.
  • 00:18:30 Byla při tom, když jsem našel toho
    chlapa v lese. Chovala se dobře.
  • 00:18:36 -Kdo?
    -Eva, Valentova neteř.
  • 00:18:40 -A co na to tvůj zaměstnavatel?
    -Neví to.
  • 00:18:47 -Tak vida, dokonce tajemství.
    -Přestaň, prosím tě.
  • 00:19:03 Opatrně, člověče!
  • 00:19:09 A tu krabici na klobouky dejte sem.
    Tam ne! Sem!
  • 00:19:16 Okamžik.
  • 00:19:21 -Tu máte.
    -Děkuju.
  • 00:19:24 -Promiňte, něco jste ztratila.
    -To není moje.
  • 00:19:30 -Tak, má drahá, přijedu pozítří.
    -Dám vám poslat kočár na nádraží.
  • 00:19:40 Odjezd!
  • 00:19:54 -Prosím?
    -Ten lístek, co mi upadl.
  • 00:19:59 A tak, prosím.
  • 00:20:08 Nikdy jsem nebyl ženat,
    milostivá.
  • 00:20:18 Jistě.
  • 00:20:27 Nedala jste mi na vybranou.
    A myslím, že to je vaše věc.
  • 00:20:44 Je to moje mateřská řeč.
    A vaše nepochybně také.
  • 00:20:50 Navíc jsme v Čechách. Připadá vám
    elegantnější konverzovat německy?
  • 00:21:14 -A ty knihy mi dáte?
    -Ty vám jen půjčím.
  • 00:21:18 -Nebo si je zasloužíte víc než já?
    -Když už jste všechny četl...
  • 00:21:24 -Třeba je budu číst znovu.
    -Která se vám líbila nejvíc?
  • 00:21:30 -Ivanhoe.
    -Ale to není o českých dějinách.
  • 00:21:35 Ne, o anglických.
  • 00:21:37 U literatury není vždy nejkrásnější
    to, co je nejpoučnější.
  • 00:21:46 A nejvíc se asi člověku líbí
    kniha, která je nejlíp napsaná.
  • 00:21:52 -České knihy nejsou dobře napsané?
    -Ale zato jsou o českých dějinách.
  • 00:22:00 Třeba se vám bude líbit Třebízský
    víc než Scott.
  • 00:22:04 V tom je rozmanitost světa,
    každý vidíme krásu v něčem jiném.
  • 00:22:14 ZPÍVÁ.
  • 00:22:16 Teče voda, vodička, voda vodička,
    z hráze do rybníčka.
  • 00:22:26 Teče voda, vodička, voda, vodička,
    z hráze dolů.
  • 00:22:41 Odpusťte, ale dveře byly otevřené.
  • 00:22:50 Nemohla byste to dozpívat?
    Dlouho jsem tu písničku neslyšel.
  • 00:22:58 Prosím vás.
  • 00:23:03 Kterak já na tebe, potěšení moje,
    kterak já na tebe zapomenu.
  • 00:23:27 -Zpíváte moc hezky.
    -Ne, to ta písnička je hezká.
  • 00:23:41 -Není vám tu nudno?
    -Proč?
  • 00:23:47 S knížecí rodinou jste cestoval,
    v Praze jsou divadla, koncerty...
  • 00:23:56 -Mluvím směšně?
    -A co se nám dvěma nedávno stalo,
  • 00:24:03 myslíte, že by to většina lidí
    měla za velké dobrodružství?
  • 00:24:13 Také se vám za to odpoledne musím
    omluvit a poděkovat vám.
  • 00:24:22 Chovala jste se skvěle.
  • 00:24:30 -Ono už se o tom smí mluvit?
    -Ne, nesmí.
  • 00:24:44 Na shledanou.
  • 00:24:50 Ale šla, Evičko,
    já jí české knížky neberu.
  • 00:25:04 -Dobré odpoledne.
    -Pojďte dál, představím vás.
  • 00:25:08 To je pan Hodoval, Luiso,
    to je paní ředitelová Brožovská.
  • 00:25:14 -Je mi ctí.
    -Ale my jsme se nedávno viděli.
  • 00:25:19 Byla to trapná situace, ale pan
    Hodoval se zachoval jako rytíř.
  • 00:25:25 Ve vlaku se mi otevřel vak
    a všechno se mi vysypalo.
  • 00:25:32 Pan Hodoval mi to pomohl sesbírat
    a odešel do jiného kupé.
  • 00:25:41 Jsem šťastná, že vím, kdo jste.
  • 00:25:45 -Ta příhoda nestojí za řeč.
    -Přesto vám děkuji.
  • 00:25:52 -Víte, proč se o venkovanech
    píšou knihy? -Ne.
  • 00:25:56 Znám jen naši čeládku,
    ale tolik tupé hrubosti...
  • 00:26:02 Tady vedou drsný život
    a přesto jsou základem národa.
  • 00:26:07 Je v nich jeho jazyk, zvyky, písně,
    tradice, celá minulost země.
  • 00:26:14 Vy jste úplný vlastence,
    pane faráři.
  • 00:26:17 Kdyby mě Pánbůh nechtěl mít Čechem,
    zařídil by to jinak.
  • 00:26:29 -To je ovšem argument.
    -Krásným ženám se mnoho promíjí.
  • 00:26:34 -Prosím? -Muž se musí řídit
    názorem, ženě stačí, co se jí líbí.
  • 00:26:40 Doufám, že jednou přijde do módy
    česká řeč i v lepších kruzích.
  • 00:26:45 -To potom budeme mít vlastenek...
    -Vy máte ale jedovatý jazyk.
  • 00:26:51 -Neměla bych se vás začít bát?
    -Uvádíte mě do rozpaků.
  • 00:26:56 Vzniká vám tu vlastenecký klub,
    má milá.
  • 00:27:18 -Není to paradox, pane Hodoval?
    -Co?
  • 00:27:23 Otevřete Národní divadlo s operou
    Libuší a libreto napíše Němec.
  • 00:27:31 -Pan Wenzig je český spisovatel.
    -Ano? Ale píše německy.
  • 00:27:39 -Muselo se to přeložit.
    -Viděl jste tu operu? -Viděl.
  • 00:27:44 A Dalibora také. Také z němčiny
    přeložené. A muzika, celý Wagner.
  • 00:27:52 A nejsou wagnerovské i tituly
    těch oper Libuše a Dalibor?
  • 00:27:57 Připadá vám k posměchu,
  • 00:27:59 když někdo, kdo neměl možnost
    se naučit česky v české škole,
  • 00:28:04 slouží věci českého národa z nouze
    německým jazykem? Mně ne.
  • 00:28:10 Já v tom vidím vznešené
    vítězství myšlenek.
  • 00:28:14 -Já snad začnu číst české knihy!
    -Změňme téma, debata už je nudná.
  • 00:28:22 -Ale proč? Právě naopak. -Slečně
    mluví pan vychovatel z duše, že?
  • 00:28:37 -Omlouvám se, milostivá paní.
    -Evo!
  • 00:28:49 -Ale budou to světské knížky,
    pane faráři. -To nevadí.
  • 00:28:58 Já bych vás neobtěžoval,
    ale aspoň pro první čas.
  • 00:29:03 -Vy chcete ty knihy půjčovat sám?
    -Ne, s vámi. -Je to rozumné?
  • 00:29:14 Vy chcete dostat české knihy
    mezi zdejší lidi, to má smysl.
  • 00:29:20 Ale proč vás při tom mají vidět?
    K čemu to bude?
  • 00:29:26 Já se nemohu schovávat.
  • 00:29:31 Hněv a pýcha nejsou zrovna
    křesťanské ctnosti.
  • 00:29:37 Víte,
    co jsem se dočetl v úřední ročence?
  • 00:29:43 Za posledních 10 let se v Čechách
    opravilo 666 českých škol.
  • 00:29:50 A víte, kolik německých? 682.
    V Čechách!
  • 00:29:57 Když chceme půjčovat české knihy,
    mluvíme o tom jako spiklenci.
  • 00:30:03 A co hmotná bída? Co hlad?
    Já tu žiju, tady je moc bídy.
  • 00:30:10 Mám se pro krutější bezpráví
    smiřovat s méně krutým?
  • 00:30:16 A přesto je hněv hříšný.
  • 00:30:22 Já se vás nechci dotknout, ale jsem
    vlastně nevěřící. Právě proto.
  • 00:30:35 Dobrá. Založíme spolu tu knihovnu
    pro zdejší lidi.
  • 00:30:42 -Vám se paní Brožovská nezdá
    krásná? -Ne. Vám ano?
  • 00:30:49 -Je vždy taková elegantní.
    -Ale Evo...
  • 00:30:53 Nevěřím,
    že vy si pletete eleganci s krásou.
  • 00:30:58 Já nejsem muž.
    A pan farář měl pravdu.
  • 00:31:02 Paní Brožovská vám to půjčování
    knížek neodpustí.
  • 00:31:08 A kdybych se začal kořit
    jejím půvabům, tak ji obměkčím?
  • 00:31:13 -Ona má na tetinku velký vliv.
    -Vy se o mě bojíte!
  • 00:31:22 Jste divný člověk. Když jste tehdy
    našel toho strýčkova pachtýře,
  • 00:31:28 jednal jste s ním skoro krutě.
    Víte to?
  • 00:31:32 Nechat si zachránit život musí být
    pokořující. K čemu ještě soucit?
  • 00:31:39 Vidíte, zase vám nerozumím.
  • 00:31:53 -Eda k vám hodně přilnul.
    -Ano, já k němu také.
  • 00:32:12 Měl jste se se mnou poradit,
    než jste s tím začal.
  • 00:32:17 -Požádat o dovolení?
    -Ne, jen se poradit.
  • 00:32:27 Řeknu vám to jinak. Přeju si,
    aby Eda šel na českou školu,
  • 00:32:32 už proto, aby mu jednou nebyla
    hanba psát česky s chybami.
  • 00:32:40 Proto jsem chtěl za vychovatele vás
    a rád bych, abyste ho připravil.
  • 00:32:45 -To já bych také rád.
    -Tak vidíte.
  • 00:32:50 Ale nerozumím vám.
    Přejete si snad,
  • 00:32:53 abych zašel za panem farářem
    a zrušil tu založenou bibliotéku?
  • 00:33:03 -Udělal byste to?
    -Bojím se, že ne.
  • 00:33:12 Poslyšte, Eda vás má rád.
    Přítel Bláha si na vás zakládá,
  • 00:33:18 já si vás vážím, ale nenuťte mě,
    abych kvůli vám vedl domácí války!
  • 00:33:24 -To bylo naposled! Rozumíte?
    -Ano. -No.
  • 00:33:31 Omlouvám se, netušil jsem,
    že tím způsobím potíže i vám.
  • 00:33:38 Prosím vás, mě nevychovávejte!
  • 00:33:46 -Ale přece jen člověk musí něco
    od života čekat. -A co čekáte vy?
  • 00:33:53 -Nevím, je to jen takový sen.
    -Jaký?
  • 00:34:03 -Prostě sen.
    -O lásce. -Proč myslíte?
  • 00:34:12 -O čem jiné sní mladé dívky?
    -Takhle se mnou nemluvte, pane.
  • 00:34:19 Maminka mě dnes zkoušela
    z nepravidelných sloves.
  • 00:34:25 -Co říkáte? -Že mě matka zkoušela
    z německých nepravidelných sloves.
  • 00:34:33 -A uměl jste, ne?
    -Ano, ale to ještě nikdy neudělala.
  • 00:34:41 Každá věc se jednou stane poprvé,
    Edo.
  • 00:34:48 Ty kufry odneste do pokoje.
    Vy jste určitě nový vychovatel...
  • 00:34:53 -Hodoval. -Máti mi o vás psala.
    Fric Valenta, studující práv.
  • 00:34:59 -Ale hlavně podporučík v záloze.
    -Těší mě.
  • 00:35:02 -Melánie, to je Edův vychovatel.
    -Těší mě, slečno.
  • 00:35:07 Řekněte mi, jak tu můžete vydržet?
    Hrajete kulečník?
  • 00:35:12 V hospodě mívali takový starý. Nebo
    se snad dvoříte mé sestřeničce?
  • 00:35:18 -Frici! -Máti! -Maminko.
    -To jsem rád, že tě vidím.
  • 00:35:23 -Jakou jste měli cestu?
    -Krásnou.
  • 00:35:32 -Odporný zvyk, to ranní vstávání.
    -Je 11 hodin!
  • 00:35:37 Boží hod a všichni chodí po domě
    a šramotí... Ach jo.
  • 00:35:44 -Po novoročním plese budete také
    brzy vstávat? -Já určitě.
  • 00:35:49 -Budeš škaredá, bledá.
    -Nebudu, nejdu na ples.
  • 00:35:53 -Dobrý den.
    -Já tě chtěl provést. -Ty určitě.
  • 00:36:02 -A tenhle vánoční dárek teď vyválím
    ve sněhu. -Frici, pusť ho!
  • 00:36:09 -Vy opravdu nepojedete na ples?
    -Ne, nemám plesy ráda.
  • 00:36:15 Nemám šaty a protiví se mi
    převlékání v hotelu a to všechno.
  • 00:36:20 -Tak tu zůstanu s vámi.
    -Ale proč? Bude tu se mnou strýček.
  • 00:36:26 Chcete poznat zdejší společnost,
    proto vás tetinka pozvala.
  • 00:36:31 -Omluvím se. -Kvůli mně?
    Chcete mě dostat do řečí?
  • 00:36:37 Tolik by vám vadilo,
    kdyby vás se mnou někdo spojoval?
  • 00:36:42 Prosím vás, pane Hodovale,
    neptejte se takhle.
  • 00:36:46 -Slečno Evo! -A na ten ples jeďte,
    budete mi o něm pak vyprávět.
  • 00:37:23 -Frici, prosím vás, přineste mi
    něco k pití. -Citronádu?
  • 00:37:28 Vinný střik. Prosím, běžte.
  • 00:37:35 -Vy netančíte, pane Hodovale?
    -Málo.
  • 00:37:38 -Ale kdybych vás směl poprosit
    o příští polku... -Bohužel.
  • 00:37:43 Jsem zadaná na celý večer.
  • 00:37:46 -Nechápu, jak jsem mohl dopustit,
    aby Evička zůstala doma. -Já?
  • 00:37:51 -Sama se dávno rozhodla.
    -Ano, to mi Fric říkal.
  • 00:37:55 Ale já nevěřím, že by mladá dívka
    nechtěla na ples. Pohádali jste se?
  • 00:38:01 Já vám nerozumím, milostivá.
  • 00:38:03 Myslíte, že je slušné takhle
    zneužívat důvěry zaměstnavatelů?
  • 00:38:08 -Prosím? -Ta dívka je naivní,
    ale vy už jistě ne.
  • 00:38:13 Nebo myslíte,
    že jste pro ni vhodná partie?
  • 00:38:21 -Slečna Eva...
    -Nejde přece o vás, ale o ni.
  • 00:38:27 Ostatně pletete hlavu kdekomu,
    i panu faráři.
  • 00:38:31 Prý jste ve vsi založili
    lidovou bibliotéku.
  • 00:38:35 To aby si čeládka mezi kydáním
    hnoje zušlechťovala duši čtením?
  • 00:38:41 Proč ne? Třeba pak ti lidé nebudou
    tak hrubí, jak jste si stěžovala.
  • 00:38:47 Vy jste nepříjemný. Pan Valenta
    udělal chybu, když vás najal.
  • 00:38:53 Přece nemůže vychovávat ten,
    kdo se neumí sám chovat.
  • 00:38:58 Luiso, purkmistr mě zdržel.
  • 00:39:04 -Nepředstavíte nás?
    -Ne, není třeba.
  • 00:39:15 Pane Hodovale, kde je paní Luisa?
  • 00:39:19 A sakra... No nevadí.
  • 00:39:38 Fric se vyzná, co?
    Starý Brožovský jen kouká.
  • 00:39:43 Není to náramná legrace?
    A to se ještě netančila beseda.
  • 00:39:48 Jak já miluju plesy!
    To ví jen Pánbůh.
  • 00:39:57 A co manžel paní Brožovské?
  • 00:40:02 On je zvyklý.
    To víte, nerovné spřežení.
  • 00:40:05 K místu ředitele mu pomohla ona.
    Fric to s ní táhne už z Prahy.
  • 00:40:11 -Cože? -Je u ní obden,
    vždycky, když starý není doma.
  • 00:40:16 -Odkud to víte?
    -Od Frice. Píše mu psaníčka.
  • 00:40:22 -A pan Fric se vám svěřuje?
    -Někomu se pochlubit musí.
  • 00:40:28 Panička je do něho žhavá
    a také se ráda baví.
  • 00:40:38 Promiňte, bude mazurka, musím.
  • 00:40:41 -Poslyšte! A skandálu se nebojí?
    -Kdo, Fric? Ne.
  • 00:41:16 Jakápak denunciace?
    To je vaše povinnost.
  • 00:41:21 -Jako otec se to Valenta musí
    dozvědět. -Nebudu donášet klepy.
  • 00:41:27 Brožovská určitě vašimi skrupulemi
    netrpí a pomlouvá vás, kde může.
  • 00:41:35 -Nemohu se bránit pomluvě pomluvou.
    -Mluvíme každý o něčem jiném.
  • 00:41:41 Nejde o vás, ale o Valentu. Když
    z toho bude skandál, Fric odjede,
  • 00:41:47 ale jeho otec tu zůstane
    i se svým dílem ostudy.
  • 00:41:52 -Já mu o tom napíšu sám.
    -To vám zakazuji, pane profesore!
  • 00:42:03 Promiňte, ale to nesmíte udělat.
  • 00:42:07 Když jste tak vybíravý
    v prostředcích,
  • 00:42:10 -proč jste mi tu špínu vyprávěl?
    -Máte pravdu, omlouvám se.
  • 00:42:20 Tady máte nějaké knihy.
  • 00:42:23 -A sehnal jsem vám trochu peněz
    pro tu vaši bibliotéku. -Děkuju.
  • 00:42:32 Něco vám povím, Hodovale.
  • 00:42:35 Úplně čisté ruce si může zachovat
    jen člověk, který nic nedělá.
  • 00:42:44 -Dobrý den, pane Hodovale.
    -Dobrý den. -Umíte šermovat?
  • 00:42:49 Kdysi mě to učil jeden z mých žáků,
    starší z mladých Lobkoviců. Proč?
  • 00:42:55 Tuhle se o vás mluvilo
    u Brožovských, nic pěkného.
  • 00:42:59 Neurazil jste paní ředitelovou?
    To bych vás musel vyzvat na souboj.
  • 00:43:08 Nekoukejte tak, to byla legrace.
  • 00:43:11 Jako vychovatel vašeho bratra
    bych se s vámi bít nemohl.
  • 00:43:17 A pokud jde o čest paní Brožovské,
    třeba byste našel méně okázalý,
  • 00:43:23 -zato účinnější způsob,
    jak ji chránit. -Jak to myslíte?
  • 00:43:31 Přemýšlejte o tom, mladý pane.
  • 00:43:36 Knihu nevezme do ruky,
    jak je den dlouhý.
  • 00:43:39 Do 11 v posteli, po obědě na koni,
    večer s Vamberou do hospody.
  • 00:43:47 Vloni nevydržel do Nového roku,
    pořád do Prahy! A je půlka ledna.
  • 00:43:52 -Neodložíte si?
    -Ne, já musím ještě do stájí.
  • 00:43:59 Od letních prázdnin nesložil
    jedinou zkoušku.
  • 00:44:06 Vy jste přece také studoval práva,
    copak se to takhle dá dělat?
  • 00:44:13 Já byl chudý,
  • 00:44:15 počítal jsem dny do první státnice,
    abych mohl začít vydělávat.
  • 00:44:21 Kdo ví, jestli člověk nedělá dětem
    špatně, když jim dělá moc dobře.
  • 00:44:30 -Tak co mi poradíte?
    -Já?
  • 00:44:35 Pan Fric je příliš velké dítě
    na mou vychovatelskou praxi.
  • 00:44:40 Snad kdybyste ho poslal do Prahy
    a podmínil mu apanáž zkouškou...
  • 00:44:47 -A když ji nesloží, to ho mám
    nechat bez peněz? -A proč ne?
  • 00:44:59 Je možné, že by se zbláznil do té
    Brožovské? Jezdí k nim každý den.
  • 00:45:08 Paní je krásná žena a dost koketní,
    ale je o hodně starší než on.
  • 00:45:15 No právě!
    To by nám tak ještě scházelo.
  • 00:45:26 Řekněte, Hodovale,
    také jste si jako dítě myslel,
  • 00:45:32 že dospělí všechno vědí,
    že si vždy dokážou poradit?
  • 00:45:40 Vždyť ono to tak, koneckonců, je.
    Dospělým ani nic jiného nezbývá.
  • 00:45:49 Fric pojede do Prahy.
  • 00:45:53 Když ho neuvidím,
    mohu aspoň doufat, že studuje.
  • 00:45:59 -A co vy? Jste tady spokojený?
    -Edu je radost učit.
  • 00:46:09 Sedněte si.
  • 00:46:18 Vy víte, že si o vás myslím to
    nejlepší, mám k vám úplnou důvěru.
  • 00:46:24 Také bych si nepřišel o radu,
    kdyby tomu tak nebylo.
  • 00:46:29 -Prý se tu povídá o vás a o Evě.
    -Kdo povídá a co?
  • 00:46:36 Prosím vás, nezlobte se hned.
    Jistě, je to hloupý klep.
  • 00:46:42 Kdybych tomu věřil,
    tak vás přece nestrpím v domě.
  • 00:46:49 -Se slečnou Evou jsme přátelé.
    -Já vím.
  • 00:47:02 Jenom neuškodí, když si na sebe
    dáte trochu pozor, co?
  • 00:47:10 Vy jste si nevšiml,
    jak často je tu teď pan Weinolt?
  • 00:47:15 -Všiml. Hledím se mu vyhnout.
    -Opravdu ji za něj chtějí provdat.
  • 00:47:20 -Tetinka určitě. -To věřím.
    -Včera Melánie plakala.
  • 00:47:26 Líbí se jí nějaký student
    z techniky, ale do Vídně už nesmí.
  • 00:47:31 -A student je chudý...
    -Ano. Jak to víte? Je z Prahy...
  • 00:47:37 -Melánie je moc mladá.
    -Je jí 17 pryč a Weinolt je Němec.
  • 00:47:45 -To by vadilo vám, ale jí...
    -Já vás neznám takhle lhostejného.
  • 00:47:53 Ale já vůbec nejsem lhostejný!
    Zamiloval jsem se do vás.
  • 00:48:00 Já to nechtěl, jsem také chudý,
    navíc najatý člověk v rodině.
  • 00:48:06 -O to přece nejde!
    -Ne?
  • 00:48:11 Neměl jste to říkat, pane.
    Já si vás vážím, jste mi milý...
  • 00:48:21 Mám někoho ráda, pane.
  • 00:48:24 Už dávno a jistě beznadějně,
    ale nedokážu se toho vzdát. Nechci.
  • 00:48:40 -To je ten váš sen? -Teď mě budete
    nenávidět a byl jste můj přítel.
  • 00:48:52 Udělal bych nejlépe,
    kdybych dal výpověď a odjel.
  • 00:48:57 To nemůžete! Co by bylo s Edou
    a já bych si to vyčítala.
  • 00:49:03 -Snad bych vám dokonce chyběl!
    -Ovšem, chyběl.
  • 00:49:07 -Já nejsem sen, já jsem skutečný!
    -Nemluvte takhle!
  • 00:49:14 Copak nemůže být všechno tak,
    jak bylo?
  • 00:49:25 Kdo je to? Znám ho?
  • 00:49:31 Dobrá, už s vámi o lásce
    nepromluvím. Tak to chcete.
  • 00:49:38 -Myslela jsem, že jsi s Melánií
    na procházce. -Nechtělo se jí.
  • 00:49:44 Pomůžeš mi v jídelně.
  • 00:49:56 Už delší dobu se vám chystám říct,
    pane preceptore.
  • 00:50:01 Přála bych si, abyste si v domě
    hleděl jen svých povinností.
  • 00:50:07 -Nezanedbávám je, milostivá paní.
    -To doufám.
  • 00:50:12 Nemyslete si, že nevím, kdo poradil
    mému muži poslat Frice pryč.
  • 00:50:18 Suma sumárum, příteli,
    někdy bych nejradši ujel,
  • 00:50:24 což nemohu, tím spíš ne,
    že leckdo by mi asi rád viděl paty.
  • 00:50:31 Po léta jsem odvykal dotyků
    s cizími životy,
  • 00:50:35 a tady do nich dokonce zasahuji.
    A hůř, ony zasahují mne.
  • 00:50:42 Snad je to i tou zimou,
    která je v podhůří tak dlouhá,
  • 00:50:47 že tlačí k sobě lidi víc,
    než je jim milé.
  • 00:50:52 Ale zaplaťbůh, už začíná jaro,
    a tak ti přeju i veselé Velikonoce.
  • 00:51:05 -Ale kam byste šla?
    -Nevím. K bratrovi, do Brodu.
  • 00:51:11 A to jen pro nepřízeň vaší tetinky?
    To já abych byl dávno za horami.
  • 00:51:18 Ale to je jiné.
    Vy nejste příbuzný a jste muž...
  • 00:51:24 Dobrá, odjeďte. Nač spolu máme
    hrát tu komedii o přátelství?
  • 00:51:30 -A vyhýbat se vám nedokážu.
    -Vy vůbec nic nechápete.
  • 00:51:38 -Strýček dostal včera telegram,
    přijede Václav. -Kdo?
  • 00:51:44 -Bratranec.
    -Ten inženýr z Francie?
  • 00:51:50 -Co mám dělat?
    -Slečno Evo, ode mne čekáte pomoc?
  • 00:51:58 Prosím vás...
  • 00:52:08 Dobrá, jak dlouho jste se neviděli?
    2 roky, 3?
  • 00:52:15 Pokud to byl sen, tak se probudíte,
    to nebolí. A jestli ne...
  • 00:52:22 -A jak to poznám?
    -Uvidíte ho, budete s ním mluvit.
  • 00:52:28 Evo, jsou tu! Fric přijel také!
  • 00:52:32 -Slečno Evo, prostě mu to řekněte.
    -Co? -Že ho milujete.
  • 00:52:40 -Ale to přece nejde! Nehodí se to!
    -Proč děláte jen to, co se sluší?
  • 00:52:47 -Evo!
    -Václave...
  • 00:52:55 Na mou duši, není to dojemné?
    Tady se nic nemění.
  • 00:53:00 I kdyby se svět na hlavu stavěl,
    odpoledne je bábovka a káva.
  • 00:53:06 Když si v Praze vzpomenu na domov,
    vidím tuhle jídelnu.
  • 00:53:11 Nevěř mu, Václave.
    Někdy se svačívá i na zahradě.
  • 00:53:16 -Ovšem káva a bábovka musí být.
    -Nebuď prostořeká, Melánie.
  • 00:53:22 Já jsem rád, když vím,
    že ve 4 hodiny bude káva.
  • 00:53:27 -Vidíš? Naše malé poměry.
    -Co je to malé poměry? -Žvást.
  • 00:53:32 Malé poměry jsou,
    když musí člověk skládat zkoušky,
  • 00:53:36 místo aby jen chodil po kavárnách.
  • 00:53:39 Pane Hodovale,
    vy jste byl ve světě, řekněte sám.
  • 00:53:44 Nejsou u nás malé poměry? V Praze
    není ani pořádná dostihová dráha.
  • 00:53:50 A co vy, pane inženýre? Také
    se vám zdejší poměry zdají malé?
  • 00:53:55 Přiznám se, na dostizích jsem
    v Paříži nebyl ani jednou.
  • 00:53:59 -Vtipné, ale neodpověděl jste.
    -Dobrá.
  • 00:54:03 Já šel do Francie právě proto, že
    se mi zdejší poměry zdály být malé.
  • 00:54:09 -Všichni nemohou odejít do Francie.
    -Ne, proto se také vracím.
  • 00:54:16 -Promiňte.
    -Není co, vy jste se také vrátil.
  • 00:54:23 Moje situace byla poněkud jiná.
    Omluvte nás, máme s Edou práci.
  • 00:54:34 -Jak se ti líbí náš vychovatel?
    -Nevím. Urazil jsem ho?
  • 00:54:50 -KLEPÁNÍ NA DVEŘE.
    -Dále!
  • 00:54:56 -Dobrý den.
    -Dobrý den. Už je po mši?
  • 00:55:00 -Nejdu pro knížku, pane,
    já neumím česky číst. -To jste vy?
  • 00:55:09 Jdu vám říct, že jsem s panem
    Valentou srovnaný a rozloučit se.
  • 00:55:16 -Rozloučit?
    -Jak se řekne ich habe Erbe?
  • 00:55:23 -Dědil jsem. -Umřel mi děda,
    tak jsem dluh zaplatil. Stěhuju se.
  • 00:55:32 -Kam pojedete?
    -Do města. Zkusím obchodovat.
  • 00:55:41 Děláte dobře, že jedete odtud.
    Přeju vám hodně štěstí.
  • 00:55:46 Měl jste tehdy pravdu,
    všechno se nakonec v dobré obrátí.
  • 00:55:55 Edo!
  • 00:55:59 Edo!
  • 00:56:11 -Edo, proč jste se neozval?
    -Chtěl jsem vás přepadnout.
  • 00:56:16 -Jenže my si nehrajeme.
    Kde máte být? -Ve svém pokoji.
  • 00:56:21 -Ano. Jste už s úlohami hotov?
    -On chtěl vyvenčit, kňučel.
  • 00:56:27 -Já vás hledám už půl hodiny.
    -Já něco mám. -Co je to?
  • 00:56:33 Dopis,
    stopoval jsem paní ředitelovou.
  • 00:56:36 Čekala u pomníčku, tohle napsala,
    strčila to sv. Václavovi za štít,
  • 00:56:42 a ujela na koni.
    A vůbec mě neviděla!
  • 00:56:45 Nesmíte brát cizí dopisy, Edo,
    to se nedělá. Četl jste to?
  • 00:56:51 -Je to francouzsky.
    -Počkejte na mě ve svém pokoji.
  • 00:57:07 Čekala jsem tu málem celou věčnost.
    Kde jsi vzal těch 600 zlatých?
  • 00:57:16 Jsi krásný blázen. Už se nedozvím,
    jak by se B. tvářil na mé dluhy.
  • 00:57:24 Zítra na 3 dny odjíždí,
    opovaž se nepřijít.
  • 00:57:29 Líbám tě, padouchu, L.
  • 00:57:38 Pojednou se kolem osvětlilo.
  • 00:57:45 -Vyšli z nejhustších skal...
    -KLEPÁNÍ NA DVEŘE. -Vstupte!
  • 00:57:54 Musím s vámi mluvit, pane, hned.
  • 00:58:00 Vyšli z nejhustších skal
    a brali se volnější strání.
  • 00:58:09 Vrátím se za okamžik,
    zatím si čtěte.
  • 00:58:16 A tak, už si všimli i cizí lidé.
    Umím si představit, kdo asi.
  • 00:58:23 -Ale proč to vaše matka vypráví
    vám? -Řekla to Evě. -Kdy?
  • 00:58:30 -Prý několikrát. -To je hanebnost.
    Vy jste o tom se slečnou mluvil?
  • 00:58:38 -Ne.
    -A co čekáte ode mne?
  • 00:58:44 -Eva nemá nikoho, kdo ji chrání...
    -Neračte se starat.
  • 00:58:49 Nejsem svůdce osamělých dívek.
    Slečny Evy si hluboce vážím.
  • 00:58:57 -Vaše matka se v nás mýlí,
    ale ty pomluvy zarazím. -Jak?
  • 00:59:04 -Odejdete z Ostrova?
    -Vy byste tu zůstal?
  • 00:59:09 I mně se zdálo...
    Mluvili jste spolu dost důvěrně.
  • 00:59:17 Jistě. Jsme přátelé.
  • 00:59:22 Něco vám řeknu. Jestli ji milujete,
    řekněte jí to a odveďte ji odtud.
  • 00:59:31 Ale jestli k ní cítíte jen nějakou
    příbuzenskou náklonnost,
  • 00:59:38 seberte se a zmizte sám.
    Poroučím se.
  • 00:59:44 Omlouvám se, ale co vám chci říct,
    nesnese nejmenší odklad.
  • 00:59:52 -Prosím, poslouchám.
    -Právě u mě byl pan inženýr.
  • 01:00:00 Je mi stydno uchylovat se
    k takovým způsobům,
  • 01:00:04 ale když byla dotčena i čest
    slečny Evy, tak...
  • 01:00:10 Dostal se mi do rukou
    jistý písemný vzkaz.
  • 01:00:19 Byl bych rád,
    kdybyste si ho přečetla.
  • 01:00:40 To přece... To není možné!
  • 01:00:47 Psala ho paní Brožovská
    vašemu synovi. Právě ta paní,
  • 01:00:52 které jste ráčila popřát sluchu,
    když šířila pomluvy o slečně Evě.
  • 01:00:58 -Nevěřím. Jak jste přišel
    k tomu lístku? -Na tom nezáleží.
  • 01:01:04 Je autentický, to vidíte sama.
  • 01:01:10 Peníze... Kde by Fric vzal peníze?
    A ona to vezme a ještě žertuje.
  • 01:01:18 To je hanba!
  • 01:01:23 Nevěřím vám. Fric byl bez peněz,
    když přijel. Vy mě chcete podvést!
  • 01:01:31 Myslíte? Před několika dny platil
    pachtýř Firbach dluh, 600 zlatých.
  • 01:01:38 Váš syn zastupoval v kanceláři
    adjunkta Vamberu.
  • 01:01:42 Zeptejte se ho na to,
    je to stejná částka.
  • 01:01:48 Můj muž se to nesmí dozvědět,
    pane Hodovale.
  • 01:01:53 Teď zajedu k Brožovským,
    ty peníze musí vrátit.
  • 01:01:58 Omlouvám se vám,
    omlouvám se také Evě.
  • 01:02:02 Václavovi vysvětlím,
    že jsem uvěřila pomluvám,
  • 01:02:06 ale Rudy se to nesmí dozvědět
    za žádnou cenu.
  • 01:02:12 Jistěže ne, milostivá paní.
  • 01:02:16 Vezměte na vědomí moji výpověď,
    prosím. Odjedu zítra.
  • 01:03:09 Já vím, že není zdvořilé vpadnout
    vám sem v 11 v noci,
  • 01:03:15 ale u večeře jste nebyl a vůbec...
  • 01:03:19 Nemůžete toho na chvíli nechat
    a sednout si?
  • 01:03:23 Koneckonců,
    na mě se snad nemáte proč zlobit?
  • 01:03:33 Promiňte.
  • 01:03:43 Co bude s Edou, když teď odjedete?
  • 01:03:53 Pane Valento, nechal jsem se dnes
    dohnat k něčemu, zač se stydím.
  • 01:04:01 Bylo to nutné, ale já se do podobné
    situace už nechci dostat znovu.
  • 01:04:08 -Vůbec vám nerozumím.
    -To ani není třeba.
  • 01:04:12 Už kvůli slečně Evě nemohu zůstat
    a vystavovat ji dalším pomluvám.
  • 01:04:18 To je nesmysl! To se vysvětlilo,
    prostě intriky paní Brožovské.
  • 01:04:26 -A tak.
    -Aspoň tak to řekla žena.
  • 01:04:34 Já se jí nebudu ptát,
    proč se s Brožovskou znepřátelily,
  • 01:04:40 to jsou ženské věci
    a krom toho mě to vůbec nemrzí.
  • 01:04:46 -Vy byste se zeptal, co?
    -Nevím.
  • 01:04:52 Také se časem naučíte
    nebýt zvědavý.
  • 01:04:58 Ale Evě se žena omluvila
    a omlouvá se i vám a prosí vás,
  • 01:05:06 abyste neodjížděl aspoň do doby,
  • 01:05:09 než připravíte Edu ke zkouškám
    na české gymnázium.
  • 01:05:14 Ano, řekla na české,
    tak oč vám ještě jde?
  • 01:05:19 Zaplatil vám už pachtýř Firbach,
    pane Valento?
  • 01:05:24 Ano, minulý týden,
    ale Fric mi to řekl teprve dnes.
  • 01:05:30 -Dokonce to vám dělá starost?
    -Slyšel jsem, že Firbach odchází.
  • 01:05:40 Já vás nevedl a nevedu jako jeho
    garanta, ale když o tom mluvíte,
  • 01:05:49 dodnes mi dlužíte úsluhu.
    Oplaťte ji. Pusťte to z hlavy!
  • 01:06:01 Vy tu prostě zůstat musíte!
    Ostatně Eva za pár dní odjíždí.
  • 01:06:11 Zasnoubila se s Václavem.
    To je, co? Z ničeho nic.
  • 01:06:20 Nevěsta je sice bez věna,
    ale lepší snachu si přát nemohu.
  • 01:06:27 -Mám ji rád jako vlastní.
    -To je dobře.
  • 01:06:34 Václav bude stavět tkalcovnu
    tady nedaleko Hatí.
  • 01:06:38 Pozemky má, kapitál připravený,
    ale to víte, budou s tím starosti.
  • 01:06:44 Tak se rozhodli,
  • 01:06:47 že Eva těch pár měsíců do svatby
    přečká u bratra v Německém Brodě.
  • 01:06:59 Tak co, Hodovale?
  • 01:07:05 Narodil jsem se v Čechách,
    vychovali mě česky,
  • 01:07:13 co jiného mi zbývá, než být Čech,
    když chci zůstat sám sebou?
  • 01:07:21 A když se národ pere o uznání,
    o místo na slunci,
  • 01:07:30 musím se prát s ním.
  • 01:07:35 -Je to docela prosté, viďte?
    -Václav mi řekl o rozhovoru s vámi.
  • 01:07:41 -Panu inženýrovi do mých citů
    nic není. -Proč jste tak pyšný?
  • 01:07:48 To neříkám z pýchy, to jen...
  • 01:07:55 Pravda, která nic nemění,
    k čemu je?
  • 01:08:00 Nebo chcete být upřímná
    i za cenu cizího trápení?
  • 01:08:04 -Proč jste tak strašně pyšný?
    -Pomáhá mi to žít.
  • 01:08:14 Jak se s vámi rozloučím?
  • 01:08:21 Podejte mi ruku.
  • 01:08:27 Řekněte sbohem,
    a hlavně buďte šťastná, slečno Evo.
  • 01:08:33 Každému se nepodaří měnit
    sny v život.
  • 01:08:38 -Uvidím vás ještě někdy?
    -Jistě.
  • 01:08:46 Až budete mít dům, děti,
    trochu času na hosty...
  • 01:08:53 Až budeme o pár let starší
    a já k vám přijedu.
  • 01:09:12 Sbohem.
  • 01:09:32 Asi ses měl dobře,
    když jsi od Velikonoc nenapsal.
  • 01:09:36 -Časem ti budu vyprávět.
    -Tak začni hned.
  • 01:09:40 Některé věci si člověk
    musí rozmyslet.
  • 01:09:44 -Za 3 měsíce jsi to nestihl?
    -Ne tak, abych o tom chtěl mluvit.
  • 01:09:50 -A co pan profesor Bláha?
    -I s tím jsem se málem rozkmotřil.
  • 01:09:58 Je to velkorysý člověk,
    odpustil mi.
  • 01:10:02 -Od příštího měsíce s tebou počítám
    v kanceláři. -Dobrá.
  • 01:10:10 Víš, co? Dodělám si práva, mám dost
    téhle prozatímní existence.
  • 01:10:18 Tvé vyprávění bude určitě zajímavé.
    Něco se s tebou muselo stát.
  • 01:10:26 -Snad se dokonce oženíš!
    -Možná.
  • 01:10:32 Po prázdninách u nás bude bydlet
    malý Valenta.
  • 01:10:36 Jde na Malostranské gymnázium. Paní
    Hlávková mu chystá zadní pokoj.
  • 01:10:42 Chci na něho dohlédnout,
    bude tu sám a mám ho docela rád.
  • 01:10:48 -To mu chceš dělat preceptora
    až do maturity? -Ne.
  • 01:10:54 Preceptora už nikdy ne.
  • 01:11:06 Skryté titulky vyrobilo
    Studio "V", s.r.o.

Související