iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
8. 6. 2021
21:55 na ČT2

1 2 3 4 5

54 hlasů
40750
zhlédnutí

Mr. Kriss

Dokument o nevšedním a zcela výjimečném mladém tanečníkovi a výtvarníkovi. O hledání vlastní identity a zařazení do společnosti dospělých.

58 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Mr. Kriss

  • 00:02:23 Tanec - to je nádech a výdech
    a ty barvy a zvuky...
  • 00:02:29 PŘEDVÁDÍ ZVUKY.
  • 00:02:32 To je něco nepopsatelnýho,
    ta energie, kterou člověk cejtí,
  • 00:02:36 jako když se poprvý zamiluje.
  • 00:02:39 Ten pohyb a pot a slzy, modřiny,
    pády,
  • 00:02:43 všechno se to děje v ten
    jeden jedinej moment.
  • 00:03:45 Občas se mě lidi ptají:
  • 00:03:48 "No, a Krissi, co jsi víc,
    tanečník, nebo výtvarník?"
  • 00:03:53 Já se vždycky zasměju a řeknu,
    že kreslím svým tělem po podlaze
  • 00:04:00 a tančím s tužkou po papíru.
  • 00:04:10 Moje nejranější vzpomínka
    na dětství,
  • 00:04:13 nebo to, co si pamatuju,
  • 00:04:15 nejsou úplně obrazy nebo fotky,
    nebo nějaká skutečnost,
  • 00:04:18 ale pamatuju si barvy a tvary.
  • 00:04:21 A mám třeba vzpomínku 4 barev ?
    fialová, červená, žlutá a zelená,
  • 00:04:28 a já si prostě pamatuju
    směs tady těch 4 barev,
  • 00:04:30 jak se hejbala.
  • 00:04:32 Bylo to někdy v zimě, takže ty
    barvy fakt jako v tom sněhu zářily.
  • 00:04:38 Pamatuju si taky maminku a jelikož
    jsem v dětství nechápal tolik věcí,
  • 00:04:44 tak jsem byl i trošku zmatený
    z toho,
  • 00:04:46 že je trošku tmavší, než já.
  • 00:04:49 Nikdy jsem se jí na to neptal,
  • 00:04:52 pak s časem už jsem to samozřejmě
    pochopil.
  • 00:05:00 No a já si taky pamatuju
    na rodinného člena,
  • 00:05:04 který mi byl velkou inspirací,
  • 00:05:07 a občas slyším jeho hlasy
    a i vidím to, jak vypadá,
  • 00:05:11 ale bohužel už je to jenom
    vzpomínka a je to jenom sen.
  • 00:05:16 Tahle vzpomínka na tu krásnou mladou
    dívčí duši ve mně pořád je
  • 00:05:21 a cítím, že mě pořád někam vede.
  • 00:05:27 No a jednoho dne, jako malý kluk
    jsem viděl, že je pokoj prázdný
  • 00:05:32 a do toho pokoje se nikdo nevracel.
  • 00:05:35 A takový mám občas i pocit ve svém
    vlastním nitru.
  • 00:05:39 A o tomhle jsem se v dětství
    nikdy s maminkou nebavil,
  • 00:05:41 tak to bylo už blízko k dospělosti,
  • 00:05:43 když jsme ohledně toho měli
    konverzaci, a já jsem si uvědomil,
  • 00:05:48 že procházky na hřbitov mají
    nějaký důvod
  • 00:05:51 a dějou se proto, že se něco
    stalo v mým dětství.
  • 00:06:22 Vzpomínám si hodně na základní
    školu,
  • 00:06:24 na tu 1 místnost, kde bylo 30 dětí,
  • 00:06:27 a tam jsem si trošku i sám
    uvědomil, že jsem malinko jinej.
  • 00:06:32 Bylo i první období, kdy si lidi
    i všimli, že mám kudrnatý vlasy,
  • 00:06:35 že jsem trošku opálenější.
  • 00:06:37 To, že mi někdo řek, že jsem
    opálenější, tak bylo skvělý,
  • 00:06:41 ale pak jsem slyšel různé poznámky,
    jako Mechorost a Mauglí.
  • 00:06:52 Já si pamatuju, že jeden z mých
    prvních strachů byl strach z holek,
  • 00:06:57 i na základní škole nebo ve školce.
  • 00:07:01 Já jsem měl vždycky tendenci
    se strašně rychle zamilovat,
  • 00:07:04 a pak vůbec pro to nic nedělat
  • 00:07:05 a jenom sledovat to umělecký dílo,
    jak pochoduje nebo jak si hraje.
  • 00:07:11 Já jsem trošku bojoval sám se sebou
    a styděl jsem se hodně.
  • 00:07:17 A měl jsem pocit, že potřebuju
    někoho vedle mě,
  • 00:07:20 tak jsem si koupil plyšáka,
    který je se mnou až dodnes,
  • 00:07:24 a je to můj hrdina Šňupálek,
  • 00:07:26 který občas dává mnohem
    větší smysl,
  • 00:07:29 než jakýkoli člověk na týhle
    planetě.
  • 00:07:33 No a já chápu, že v dnešní době
    mít plyšáka
  • 00:07:35 vypadá dětsky nebo hloupě,
  • 00:07:39 ale někdo věří ve svoje auto,
    někdo věří ve svůj telefon
  • 00:07:42 a já věřím v tohle malý chlupatý
    stvoření
  • 00:07:46 a na tom podle mě není
    nic špatnýho.
  • 00:07:48 Viď?
  • 00:08:06 A já jsem si většinou
    sám o sobě myslel,
  • 00:08:09 že jsem jako méněcenný
    a že jsem nezajímavý,
  • 00:08:13 často jsem i měl problém třeba
    s řečí a hodně jsem se přeříkával.
  • 00:08:18 Plus když se to kombinuje
    se studem,
  • 00:08:21 tak jsem většinou ani nebyl
    schopný mluvit.
  • 00:08:25 Takže když často přišel
    nějaký moment,
  • 00:08:27 kdy bych měl spolužačku poprosit
    o propisku,
  • 00:08:30 nebo se zeptat
    jaký byl domácí úkol,
  • 00:08:33 tak jsem si vždycky radši řek:
  • 00:08:35 "Jé, tak ne. Radši budu potichu,
    abych náhodou se neztrapnil."
  • 00:10:10 My jsme často s rodinou cestovali
  • 00:10:12 a jeden z výletů byl výlet
    do Paříže,
  • 00:10:14 když mi bylo asi kolem 9-10 let.
  • 00:10:17 Samozřejmě Eiffelovka a Vítězný
    oblouk, to všechno jsme viděli.
  • 00:10:24 Najednou jsem s bráchou slyšel
    jako rytmy v pozadí,
  • 00:10:26 tu-tu-ty tu-tu-ty,
  • 00:10:28 a viděli jsme v dáli velký kroužek
    lidí, který se na něco koukaj.
  • 00:10:32 Tak pamatuju si takovej záblesk,
  • 00:10:34 že jsem jednou viděl, jak se nohy
    objevily ve vzduchu a zase zmizely.
  • 00:10:39 Bylo tam velký rádio a pár kluků,
    kteří měli všichni černý ruce
  • 00:10:43 a všichni byli špinavý od městské
    špíny.
  • 00:10:48 No a byli to tanečníci pouliční,
    B-boyové, jak se říká.
  • 00:10:52 A to byla pro mě asi nejdůležitější
    památka v tu chvíli v Paříži.
  • 00:10:58 Když jsem viděl to vystoupení,
  • 00:10:59 tak mi přišla taková
    menší myšlenka,
  • 00:11:01 že možná tohle je způsob,
    jak se trošku odlišit,
  • 00:11:03 jak nekoukat na pleť nebo na to,
    že člověk neumí mluvit.
  • 00:11:06 Možná tohle je pro mě ta věc,
    kterou můžu i trošku zapůsobit
  • 00:11:09 a komunikovat se světem.
  • 00:11:12 Tak si pamatuju, že jsem i do
    bráchy drknul při tom vystoupení
  • 00:11:14 a říkal jsem: "Marku, prosím,
    tohle musíme! To je vono!"
  • 00:11:46 My jsme ve stejnou chvíli,
  • 00:11:48 když jsme s Markem začali trénovat
    fyzicky,
  • 00:11:50 tak jsme si i často půjčovali
    tátův počítač.
  • 00:11:54 Asi když jsme netrénovali
    a když jsme neseděli ve škole,
  • 00:11:56 tak jsme koukali na taneční videa
  • 00:11:58 a koukali jsme na tanečníky
    z celýho světa.
  • 00:12:00 Vytvořili jsme se i takový
    idoly možná,
  • 00:12:02 který nás inspirovaly vlastně
    si vytvářet nový taneční prvky.
  • 00:12:08 A pro nás jedním z nich byl
    i brazilský tanečník Neguin,
  • 00:12:12 protože on jednou vyhrál
  • 00:12:14 taneční soutěž Red Bull BC One,
    v roce 2010.
  • 00:12:18 Já jsem hodně bráchu podporoval
    a říkal jsem si:
  • 00:12:19 "Ty jo, tak co kdyby to jednou
    vyhrál i Marek?"
  • 00:12:21 A tu fotku Neguina jsem
    Upravil tak,
  • 00:12:25 že jsem místo Neguinovy hlavy
    tam dal Marka.
  • 00:12:29 No, ale nikdy mě nenapadlo,
    že proti tomuhle Brazilci,
  • 00:12:33 kterej tancoval s Madonnou
  • 00:12:35 a s různýma hvězdama po celým
    světě,
  • 00:12:38 že se před něj postavím já
    se Šňupálkem vedle sebe.
  • 00:12:46 Pak přišlo léto 2008
    a přišla taky těžká puberta.
  • 00:12:54 Bylo to období zmatení a různých
    tmavých i světlých myšlenek.
  • 00:12:59 Bylo to období jakési fyzické
    nespokojenosti se sebou samým,
  • 00:13:04 s mou pletí, s mým tělem,
  • 00:13:07 a měl jsem takové mindráky
    sám ze sebe.
  • 00:13:12 Úplně se mi zkazila pleť.
  • 00:13:14 Je zajímavý, jak člověka jeden
    červenej pupínek dokáže ovlivnit
  • 00:13:18 a jak se ten pupínek najednou
    stane středem světa.
  • 00:13:23 No, ale on ten pupínek nebyl jeden,
    ale často jich byly desetitisíce,
  • 00:13:28 a tak se vlastně z těch prázdnin
    roku 2008 stala taková pevnost.
  • 00:13:34 Tak jsem doma zatáhnul žaluzie,
    zavřel jsem se
  • 00:13:37 a vlastně jediné pole působení
    byl můj pokoj,
  • 00:13:40 kuchyň, garáž a zahrada.
  • 00:13:45 A zatímco moji vrstevníci trávili
    čas na koupalištích
  • 00:13:49 a já jsem slyšel jejich smích venku
    v ulicích,
  • 00:13:52 tak já a moje mindráky a strachy
    a nevím, co ještě,
  • 00:13:56 jsme byli zavření a připravovali
    jsme se na souboj s životem.
  • 00:14:03 A díky tomu, že jsem se takhle
    izoloval a zaměřil se sám na sebe,
  • 00:14:08 tak mi to pomohlo zasadit několik
    semínek jak na poli tance,
  • 00:14:12 tak na poli umění, nebo hudby.
  • 00:14:15 A hlavně jsem tancoval a tancoval,
    někdy i od rána do večera.
  • 00:14:19 Zjišťoval jsem nádherný věci,
  • 00:14:21 který jsem se svým tělem
    mohl dělat,
  • 00:14:24 a i když teda pupínky byly,
    a bylo jich dost,
  • 00:14:28 tak s každým novým pupínkem
    byl i nový trik,
  • 00:14:31 nová póza, kterou jsem se naučil,
    takže to bylo hezky vyvážený.
  • 00:14:37 Myslím, že to bylo zásadní léto
    pro moji kariéru
  • 00:14:39 i pro další cestu životem.
  • 00:14:47 Když mi bylo čerstvě 16,
  • 00:14:49 tak jsem nějak trávil čas u sebe
    v pokoji na internetu,
  • 00:14:52 tak jsem zjistil jednu docela
    důležitou a zásadní věc.
  • 00:14:56 Já jsem zjistil, že si člověk může
  • 00:14:58 úplně sám za pár vteřin nebo minut
    koupit letenky úplně do jiný země.
  • 00:15:04 Tak já jsem našel jednu
    taneční soutěž v Amsterdamu,
  • 00:15:08 která se jmenovala
    King of the Kidz,
  • 00:15:10 a byla to speciální soutěž
    jako pro mladší.
  • 00:15:13 Tak jsem si říkal: "Jo, to je možná
    šance pro mě."
  • 00:15:18 A koupil jsem si za svoje vydělaný
    peníze první letenku.
  • 00:15:46 Mě tam taky vybrali do nejlepší
    šestnáctky asi ze 400 dětí,
  • 00:15:51 ze 400 světových skvělých tanečníků
    z celých koutů světa.
  • 00:15:57 A tehdy jsem si uvědomil,
    že nic není nemožný,
  • 00:16:00 a že to, co dělám a co jsem dělal,
    má smysl.
  • 00:16:05 A to Holandsko byl krásnej zážitek,
    protože jsem tam byl sám,
  • 00:16:09 a kromě toho betlu a tý soutěže
    se tam taky v tom Holandsku stala
  • 00:16:12 jedna krásná a hodně intimní
    a osobní věc.
  • 00:16:16 Samozřejmě mi bylo 16,
    tak jsem to chtěl zkusit,
  • 00:16:21 a vlastně okusil jsem to,
  • 00:16:23 co v dětství děti nemůžou
    a je jim to utajovaný.
  • 00:16:30 Poslední ráno jsem si dal
    první kafe,
  • 00:16:32 první dospělácký kafe s mlíkem
    a cukrem.
  • 00:16:39 SMÍCH.
  • 00:16:47 A tohle je taková moje taneční
    Bible.
  • 00:16:49 Je to sešitek, kterej jsem si začal
    psát, když jsem začal tancovat,
  • 00:16:54 a do kterýho jsem si zapisoval
  • 00:16:55 všechny pohyby a všechny tríčky,
    který jsem si vymyslel.
  • 00:16:59 Skoro pořád ho mám u sebe,
  • 00:17:01 protože často mě napadne jakákoliv
    taneční kreace, kterou můžu použít.
  • 00:17:06 Píšu ji takovým vlastním jazykem:
  • 00:17:08 "Nástup do sérky, flex roy thread,
    hes, thread ? flex, holoubek",
  • 00:17:14 a já přesně vím, co mám udělat.
  • 00:17:15 "Gravity windmill hand švih
    2 turtle freezu, hook,
  • 00:17:18 švih pravou v hooku směrem doleva
    (Palmer),
  • 00:17:21 pak obtočit pravou za zády,
    chytit pravou nohu přes záda,
  • 00:17:23 zabalit, rozbalit."
  • 00:17:27 A těch triků tam mám podle mě
    stovky.
  • 00:17:43 Úplně nová kapitola života přišla,
    když jsem se rozhodl,
  • 00:17:45 že poletím na rok sám na 10 měsíců
    do Ameriky,
  • 00:17:49 a ty první pocity hned po příletu
    byly poměrně matný,
  • 00:17:53 protože jsem byl dost unavený,
    ale co si pamatuju je,
  • 00:17:57 že tam byly i jiné rodiny, které
    přišly s rodinnýma příslušníkama,
  • 00:18:02 měly různé bannery s jménem
    toho studenta,
  • 00:18:04 což jsem možná i malinko
    taky trošku hledal,
  • 00:18:07 a tam jsem uviděl hned od začátku,
    že ta moje rodina je trošku jiná,
  • 00:18:12 že možná to nadšení tam není tak
    velké, jako v ostatních rodinách,
  • 00:18:16 a vlastně když už jsme seděli
    v autě z letiště do toho domu,
  • 00:18:20 což bylo asi 20 nebo 30 minut,
  • 00:18:23 tak bylo asi 10 minut,
    kdy nikdo nic neříkal
  • 00:18:27 a kdy já jsem si myslel,
  • 00:18:28 že oni budou chtít hned znát
    ten můj život
  • 00:18:31 a já budu mít zájem o ten
    jejich život,
  • 00:18:33 ale byla tam taková zvláštní
    tichost
  • 00:18:36 a cejtil jsem, že tam není
  • 00:18:38 nějaká jiskra nadšení,
    nebo jiskra překvapení.
  • 00:18:47 Potom jsme přijeli domů,
  • 00:18:49 já jsem zjistil, že mám pokojík
    pod zemí v tzv. basementu.
  • 00:18:53 Tam bylo malinký okýnko,
  • 00:18:55 kde prostě každej den šlo třeba
    jenom 2 hodiny světlo.
  • 00:18:59 Právě teď jsem strašně
    moc naštvanej a smutnej.
  • 00:19:02 Biologie, zeměpis, fyzika,
    chemie...
  • 00:19:07 Každý den se stresovat s něčím,
    co nikdy v životě nepoužiju.
  • 00:19:13 Já se strašně nudím a už je to
    týden a prostě nemám co dělat tady.
  • 00:19:29 Samozřejmě, kdo se zase přežral?
    Kristián!
  • 00:19:35 Sněd jsem 1 misku cornu...
  • 00:19:41 Znovu tlustej.
  • 00:19:46 Jak jsem tak seděl v tom malým
    pokojíku skoro s žádným světlem,
  • 00:19:50 tak jsem si říkal, že musím teda
    něco objevit, něco, co mě naplní
  • 00:19:53 a něco, co budu dělat.
  • 00:19:56 Mě strašně zaujaly všechny
    ty předměty,
  • 00:19:58 který tam v tom domě měli,
    ať už v kuchyni, nebo na zahradě,
  • 00:20:01 a říkal jsem si, že by bylo strašně
    skvělý to nějak využít.
  • 00:20:05 Už v tý době jsem vlastně trošku
    kreslil a uvědomil jsem si,
  • 00:20:10 že bych moh ty předměty třeba
    zapojit do těch svých kreseb
  • 00:20:14 a tak trošku zabít čas doma.
  • 00:20:19 Procházel jsem každou vidličku
    a každý předmět, kterej jsem našel,
  • 00:20:24 a říkal jsem si, že jedno z těch
    spojení,
  • 00:20:26 jak se můžu spojit z toho pokojíku
    se světem,
  • 00:20:29 je skrz internet a sociální sítě,
  • 00:20:32 konkrétně jsem si založil
    Instagram.
  • 00:20:36 A každej den jsem si vždycky řek,
    že: "Dobře, vytvořím 2-3 ilustrace,
  • 00:20:38 zkusím to sdílet a když už to
    nebude pro někoho,
  • 00:20:43 tak to bude moje vlastní galerie."
  • 00:20:47 A vlastně skrz ty nápady to byl
    i můj takovej deník.
  • 00:20:53 No, a po pár měsících,
  • 00:20:55 možná 2-3 měsíce, co jsem tvořil
    ilustrace každej den,
  • 00:20:58 už jsem jich pár měl,
  • 00:21:00 jsem našel stránku Bored Panda ?
    Znuděná panda,
  • 00:21:03 a já jsem byl takovej trošku
    znuděnej,
  • 00:21:06 která vlastně nabízela napsat
    článek sám o sobě,
  • 00:21:08 že bych si dal pár ilustrací
    na stránku
  • 00:21:11 a napsal bych si sám o sobě,
  • 00:21:13 Kristián Mensa - Young Artist
    from Czech.
  • 00:21:17 Takže jsem ten článek o sobě
    napsal,
  • 00:21:19 dal jsem dohromady pár ilustrací
  • 00:21:22 a druhej den jsem se probudil
    a zjistil jsem,
  • 00:21:24 že na tom článku, kterej jsem
    napsal sám o sobě,
  • 00:21:27 je tisíce sdílení, plno liků
    a plno prostě komentářů
  • 00:21:32 a nemoh jsem tomu uvěřit.
  • 00:21:35 A po tomhle zjištění, že teda
    ten článek se dostal do světa,
  • 00:21:38 tak přišla taková horská dráha
    všech možných médií
  • 00:21:42 a webových stránek.
  • 00:21:45 A jede na výlet do světa.
  • 00:22:09 A když jsem po svačině otevřel
    počítač,
  • 00:22:13 tak jsem viděl zprávu od táty,
    který mi posílal odkaz,
  • 00:22:16 a zjistil jsem, že mě americký
    deník The Huffington Post
  • 00:22:19 zařadil do seznamu
    20 nejnadanějších lidí pod 20 let.
  • 00:22:25 A jednou mi do emailové
    schránky přišla zpráva,
  • 00:22:27 že mě zařadili do žebříčku
    50 nejchytřejších dětí světa.
  • 00:22:33 Já jsem jen tak tak
  • 00:22:34 na gymnáziu procházel s odřenýma
    ušima a třídní učitel mi říkal,
  • 00:22:37 že mám změnit své priority,
  • 00:22:40 že umění a tanec nejsou ty cesty
    úspěšného studenta.
  • 00:22:45 A mně přijde zpráva, že jsem
    50. nejchytřejší dítě na světě!
  • 00:22:50 To nechápu!
  • 00:24:59 V létě 2019 mi jednou napsali
    z českýho Red Bullu,
  • 00:25:04 že se tady v září bude konat
    Red Bull Dance Your Style,
  • 00:25:08 česká kvalifikace,
    a napsali mi,
  • 00:25:11 jestli bych nechtěl být jeden
    z těch 16 tanečníků,
  • 00:25:14 který si zkusej zasoutěžit.
    Tak jsem říkal: "Proč ne?!"
  • 00:25:18 Kdykoliv když mám šanci
    si zatancovat, tak to neodmítnu.
  • 00:25:23 A kvalifikaci jsem vyhrál
  • 00:25:25 a ta mě dostala na světové finále
    do Paříže.
  • 00:25:30 A teď mám na ruce 2 barvy,
    červenou a modrou,
  • 00:25:33 a to jsou barvy,
  • 00:25:35 který charakterizujou tady
    tu taneční akci ?
  • 00:25:37 Red Bull Dance Your Style,
  • 00:25:39 a to jsou barvy, kterýma diváci
    volili
  • 00:25:41 tu oblíbenou stranu toho tanečníka.
  • 00:25:44 Takže vždycky se rozsvítilo světlo,
    modrý, červený nebo žádný,
  • 00:25:48 a tím se vlastně rozhodlo.
  • 00:25:52 Když jsem byl proti Neguinovi,
    tak to byla modrá
  • 00:25:54 a bylo nádherně vidět tu záplavu
    tý modrý barvy u těch diváků,
  • 00:25:58 kdy lidi takhle zvedli tu barvu,
    a já jsem jenom koukal.
  • 00:26:04 Den před samotnou kvalifikací
    v Paříži, před samotným betlem,
  • 00:26:08 se konalo rozlosování
    a losovalo se,
  • 00:26:13 kdo půjde do kvalifikace 1. den
    a kdo půjde až ten den druhý.
  • 00:26:20 A vylosoval jsem se úplně
    jako poslední.
  • 00:26:22 Byl jsem z toho malinko nervózní,
    ale pak jsem si řekl,
  • 00:26:25 že já mám teď možnost vidět všechny
    tanečníky, kteří budou přede mnou,
  • 00:26:31 a nemyslet na ně, nemyslet,
    co udělali, jak,
  • 00:26:34 ale já mám najednou možnost myslet
    tak, co jsem tam neviděl,
  • 00:26:40 co bych ještě moh ukázat, abych
    ostatní rozveselil, uklidnil.
  • 00:26:59 V těch betlech chyběla radost,
    chyběla lehkost,
  • 00:27:01 chybělo nějaké uvolnění,
    chybělo v podstatě to,
  • 00:27:05 že jsou ty lidi jenom rádi z toho,
    že si můžou zatancovat,
  • 00:27:08 protože jsem tam viděl jenom
    soutěživost, skoro až agresi,
  • 00:27:13 a takový chtíč vyhrát.
  • 00:27:16 Já jsem si říkal: "Já se budu smát,
    zatancuju a uvidíme, co se stane."
  • 00:27:27 No a když jsem zjistil,
  • 00:27:28 že ve 2. betlu jdu proti nejlepšímu
    tanečníkovi Neguinovi,
  • 00:27:33 vlastně za mnou přišla holka Eva
    z českého Red Bullu a říkala:
  • 00:27:37 "Hele, Kristiáne, asi víš,
    proti komu se postavíš.
  • 00:27:41 Prostě si to užij."
  • 00:27:44 A byl to přesně ten Neguin,
    ten Neguin z Brazílie,
  • 00:27:49 kterého jsme měli doma vytisknutého
    s hlavou mého bráchy.
  • 00:28:28 Pak jsem si říkal: "No tak pokud
    prohraju, nemám co ztratit.
  • 00:28:31 I have nothing to lose,
    takže ještě víc si můžu hrát."
  • 00:28:36 Byl jsem v klidu.
  • 00:29:08 A sám nevím, jak by ten betl
    dopadl,
  • 00:29:12 kdyby se ještě mezi Neguina a mě
    nepostavil další silný charakter
  • 00:29:18 a to byl můj plyšák Šňůpálek.
    No a co se nestalo?
  • 00:29:22 On asi po prvním vstupu zjistil,
  • 00:29:23 že nejsem tak jednoduchý soupeř,
    jak si myslel,
  • 00:29:27 a rychle hledal způsob, jak najít
    nějakou moji slabou stránku,
  • 00:29:32 a sebral mi mého Šňupálka.
  • 00:29:35 On ho vzal a začal tancovat
    proti němu,
  • 00:29:37 jako kdyby začal tancovat
    proti mému vnitřnímu já,
  • 00:29:40 proti mému dětství, proti mé duši,
  • 00:29:43 jako kdyby se bál podívat do očí
    mně, který tam byl jako osobnost,
  • 00:29:48 a potřeboval jít hlouběji.
  • 00:31:16 Paradoxem celého mého vítězství
    nad Neguinem bylo to,
  • 00:31:19 že jeho nejsledovanější video
    v jeho taneční historii,
  • 00:31:22 která je mimochodem opravdu obsáhlá
    a dlouhá,
  • 00:31:25 bylo právě to, jak jsem ho porazil
    tady v Paříži.
  • 00:31:30 Ten tříminutový záznam
    na sociálních sítích
  • 00:31:33 má dohromady k dnešnímu dni
    více jak 70 milionů shlédnutí.
  • 00:32:03 No a co se dělo po těchhle betlech?
  • 00:32:08 Celé to město se pro mě rozzářilo,
    všechny moje city se odlehčily
  • 00:32:15 a všechno se zbarvilo do nádherných
    barev, do barev klidu, pohody,
  • 00:32:20 pozitivity a optimistické energie.
  • 00:32:24 Dokonce jsem měl možnost i natočit
    videoklip
  • 00:32:27 pro australského hudebníka Banka
  • 00:32:29 se skupinou 2 českých holek
    Czech Vibes,
  • 00:32:33 a Paříž se pro mě stala takovým
    epicentrem pohody,
  • 00:32:38 klidu a tance na ulici.
  • 00:32:46 Pak přišel rok, kdy jsme si nějak
    všichni začali říkat otázku,
  • 00:32:50 odkud pocházíme a odkud jsou naše
    kořeny.
  • 00:32:54 Babička nám toho o dědečkovi
  • 00:32:56 a o jejich seznámení na vysoké
    škole nikdy moc nepověděla,
  • 00:33:00 a tak jsme si jednou s maminkou
    řekli:
  • 00:33:02 "Proč bychom se do té Ghany,
    odkud je údajně můj dědeček,
  • 00:33:06 nemohli podívat sami
    a najít nějaké informace?"
  • 00:33:11 Zkusit najít nějaké rodinné
    příslušníky.
  • 00:33:13 A zanedlouho už jsem kupoval
    letenky a letěli jsme do Afriky.
  • 00:33:21 Začali jsme pátrat, vyptávat se,
    chodit po všech úřadech,
  • 00:33:24 dostali jsme se i na českou
    ambasádu,
  • 00:33:27 a dokonce nám napsal i jeden
    režisér,
  • 00:33:30 že by s námi chtěl natočit reportáž
    do místní televizní show,
  • 00:33:34 kde se hledají rodinní příslušníci.
  • 00:33:37 A když jsme se s ním opravdu
    potkali, zjistili jsme,
  • 00:33:40 že vlastně žádné televizní studio
    nemá,
  • 00:33:43 má pouze kamaráda kameramana
    s malinkou kamerkou.
  • 00:33:47 A pak den po natáčení po nás chtěl,
    abysme mu zaplatili 200 dolarů,
  • 00:33:52 jinak že to prý do televize nedá,
    a začal nám dokonce i vyhrožovat.
  • 00:33:57 Byli jsme velice zklamaní,
    ale nenechali jsme se zlomit
  • 00:34:01 a rozhodli jsme se, že poletíme
    do Kumasi,
  • 00:34:04 vlastně do města, odkud údajně
    můj dědeček pocházel.
  • 00:34:10 A na cestě z letiště jsme narazili
    na sochu panovníka,
  • 00:34:12 který měl stejné příjmení,
    jako maminky tatínek,
  • 00:34:16 tak jsme si řekli, že možná pochází
    i z královské rodiny.
  • 00:34:20 Šli jsme do místa, kde jsou
    registrovaní narození
  • 00:34:22 a lidé, kteří zemřeli, a dokonce
    jsme vytvořili i takový leták,
  • 00:34:26 kde byly napsané veškeré informace.
  • 00:34:32 Šli jsme i na poštu, ale nenašli
    jsme vůbec nic,
  • 00:34:35 a potom nám bylo doporučeno,
  • 00:34:37 že nejlepší způsob, jak někoho
    v Ghaně najít, je rádio.
  • 00:34:43 Šli jsme tam na schůzku
    a začala show,
  • 00:34:45 a oni to natáčeli jako přes kameru
  • 00:34:48 a vysílali to přes Facebook
    a přes Twitter,
  • 00:34:51 a pak samozřejmě i živě v rádiu.
  • 00:34:54 Vůbec jsme netušili,
  • 00:34:55 kolik desetitisíců lidí právě
    tu show poslouchá,
  • 00:34:58 a najednou tam přišel 1 pán a říká:
    "Stop!"
  • 00:35:04 A nám s maminkou říká: "To je vaše
    teta."
  • 00:35:07 A my jsme nechápali,
  • 00:35:09 že za půlhodinu v rádiu jsme byli
    schopný najít naši tetu!
  • 00:35:17 Několik hodin, možná i dnů,
  • 00:35:19 jsme měli cit na prvním místě,
    a všemu jsme věřili.
  • 00:35:23 Já jsem dokonce ještě v tom rádiu
    začal tancovat,
  • 00:35:25 protože jsem měl radost,
    že jsme rodinu našli.
  • 00:35:30 Byla tam krásná atmosféra,
    přišlo nám to jako z pohádky,
  • 00:35:34 a potkali jsme mnoho dalších
    rodinných příslušníků,
  • 00:35:39 ale co nám bylo podezřelé,
    že se báli zmínit o dědečkovi,
  • 00:35:44 a řekli nám, že ho vlastně neznají,
  • 00:35:46 že patřil do trošku jiné rodinné
    větve, a takový různý věci.
  • 00:35:52 A pak nám paní ambasadorka říkala,
    ať si dáme pozor,
  • 00:35:57 že to může být nepravá rodina,
    která se chce k nám jenom připojit,
  • 00:36:02 která předstírá, že má nějakou
    spojitost,
  • 00:36:05 a že od nás třeba budou chtít
    peníze,
  • 00:36:07 anebo že budou chtít pomoct
    s vízem, aby se dostali do Evropy.
  • 00:36:17 A pak už následoval náš
    návrat domů,
  • 00:36:20 kdy ten otazník, který jsme měli
    na začátku výletu,
  • 00:36:22 byl možná ještě větší.
  • 00:36:26 Jako jediná hmatatelná věc
    byla fotka,
  • 00:36:29 kterou nám dala jedna
    z těch rodinných příslušnic.
  • 00:36:35 Dala nám fotku mladého studenta
    a říkala,
  • 00:36:38 že to je otec maminky v mladých
    letech.
  • 00:36:40 Tak jsme se vlastně vraceli zpátky
    do Čech s nepořízenou,
  • 00:36:44 protože jsme přesně nevěděli,
  • 00:36:46 a člověk toho moc neudělá
    s 1 fotkou,
  • 00:36:49 ale po návratu to ve mně ještě
    tak vřelo, že jsem si říkal:
  • 00:36:54 "Ještě je tady 1 věc,
    kterou můžu zkusit."
  • 00:36:59 Tak jsem udělal takový menší kvíz.
  • 00:37:01 Našel jsem 8 dalších fotek různých
    afrických studentů,
  • 00:37:05 tady ty fotky jsem vytisknul
    a navštívil jsem babičku
  • 00:37:08 a řekl jsem jí: "Babi, tak tohle
    nám v té Africe dali.
  • 00:37:12 Nevíš náhodou, kdo je ten,
    kterýho jsi tady poznala v Praze
  • 00:37:17 a kdo by mohl být tatínkem
    mé maminky?"
  • 00:37:21 No a ona mi asi v půl vteřině řekla
  • 00:37:24 a ukázala na tu fotku,
    kterou jsme my v Ghaně dostali,
  • 00:37:27 bez jakýchkoliv dalších myšlenek.
    Říkala: "To je on. Jsem si jistá."
  • 00:37:35 Tak jsem zase ty fotky schoval
  • 00:37:37 a řekl jsem si, že tady asi ještě
    příběh nekončí.
  • 00:40:03 Strašně rád odjíždím poznávat svět
    a poznávat nový místa,
  • 00:40:08 ale taky se strašně rád vracím
    zpátky do Prahy,
  • 00:40:12 do prostředí, který znám,
    který je mi blízký.
  • 00:40:24 Často taky přemejšlím
  • 00:40:26 nejenom o vztahu se světem
    a s jinýma lidma,
  • 00:40:28 ale taky o vztahu s mým vlastním
    tělem,
  • 00:40:30 konec konců když zahodím všechny
    telefony, všechno drahý oblečení,
  • 00:40:34 tak jsem nahej člověk bez ničeho
  • 00:40:37 a jediný, co mám, je ta duše,
    tělo a mysl,
  • 00:40:40 a často je to to poslední,
    na co myslíme.
  • 00:40:47 Nějaký lidi jezděj do myčky
    mejt auto
  • 00:40:49 a vyměňujou si kryty na telefonu,
    čistěj si displej,
  • 00:40:55 ale já si říkám, že tohle bych
    chtěl dělat se svým vlastním tělem
  • 00:40:58 a starat se o něj tak,
    aby mi pořád fungovalo.
  • 00:41:02 A ještě věřím v jednu věc,
  • 00:41:04 že pokud je flexibilní mysl,
    tak je flexibilní i tělo,
  • 00:41:08 proto občas jsem nejprotaženější
    ve chvíli, kdy mám prázdnou hlavu.
  • 00:43:04 Co pro mě znamená tanec?
  • 00:43:07 Ať už to nazvem breakdance,
    breaking, B-boying, jakkoliv,
  • 00:43:12 já sám ani moc nejsem fanoušek
    nějakých velkých názvů,
  • 00:43:16 protože cítím, že mě to samotného
    omezuje,
  • 00:43:19 ale pro mě je to jakýsi návrat
    do nějaké hrubosti, spontánnosti,
  • 00:43:28 možná i dětskosti, a cítím,
    že ať už jsem na jakémkoliv pódiu
  • 00:43:33 a ať už jsou ty parkety jakkoliv
    naleštěné,
  • 00:43:37 tak vždycky cítím potřebu se vrátit
    na ty špinavější,
  • 00:43:42 pouličnější místa a zašpinit se.
  • 00:44:44 My, jako lidi, jsme hodně zvláštní
    stvoření.
  • 00:44:48 Porazíme strom, ze dřeva uděláme
    papír,
  • 00:44:52 no a z toho papíru uděláme knihu
    jak zasadit strom
  • 00:44:55 a žít ekologičtější život.
  • 00:45:03 VRŽE JAKO KÝVAJÍCÍ SE STROM.
  • 00:46:56 Pak jsou tady moje sny,
  • 00:46:58 které mě často následují,
    když spím,
  • 00:47:03 dost tmavé a silné noční můry,
    které jsou kolem mě, když spím,
  • 00:47:11 a já se nemůžu bránit.
    Možná to jsou vzpomínky z dětství,
  • 00:47:14 myšlenky z dětství,
    které jsem nevyřešil,
  • 00:47:19 možná to jsou duše, které nás
    opustily a už tady nejsou.
  • 00:47:27 A všechno tohle mě následuje
    jak v noci, tak i přes den.
  • 00:47:32 Často jsem býval i náměsíčný
  • 00:47:35 a měl jsem pocit, že mě někdo
    ovládá.
  • 00:47:41 A dokonce si pamatuju na jeden sen,
    který se mi ještě často zdá.
  • 00:47:47 V tom snu je úplná tma. Jsem tam já
    a 1 malé světýlko opravdu v dáli,
  • 00:47:55 taková světluška malá,
    která lítá z místa na místo,
  • 00:47:59 a já ji sleduju, běžím za ní
  • 00:48:02 a mám pocit, že čím blíž k té
    světlušce jsem,
  • 00:48:06 tak tím ona je ode mě vzdálená.
  • 00:48:19 Občas mám pocit, že jsem úplně
    až u ní
  • 00:48:22 a celé to světlo svítí na mě,
    na můj obličej, a pak zase zmizí.
  • 00:48:34 A do dnešní doby nevím, jestli je
    to světlo nějaká naděje,
  • 00:48:40 jestli je to nějaká myšlenka
    z minula,
  • 00:48:42 jestli je to nějaká duše,
  • 00:48:44 která už na tomto světě není
    a chce mi něco skrz ten sen říct,
  • 00:48:50 ale jediné, co vím,
    že ta světluška tady pořád je
  • 00:48:56 a když zavřu oči, tak pořád svítí.
  • 00:49:39 Ten pohyb a pot, slzy, modřiny,
    pády,
  • 00:49:43 všechno se to děje
    v ten jeden jedinej moment.
  • 00:53:39 Když to vezmu kolem a kolem
    a tak se nad tím vším zamyslím,
  • 00:53:43 tak si říkám, že vlastně nejsem
    profesionál,
  • 00:53:47 nejsem umělec, který sedí celé dny
    v ateliéru a maluje,
  • 00:53:51 nejsem tanečník, který je 8 hodin
    v tělocvičně,
  • 00:53:54 posiluje, maká, běhá, drtí.
    Ne!
  • 00:53:59 Já tomu všemu dávám čas a prostor,
    nechávám věci prostě plynout.
  • 00:54:18 Já věřím, že občas ten nejlepší
    trénink je netrénovat,
  • 00:54:27 protože mnohem důležitější
    je moje vlastní cesta,
  • 00:54:30 můj vnitřní klid.
  • 00:54:32 Nechci být v křeči, nechci věci
    lámat přes koleno
  • 00:54:35 nebo je dělat s nějakou tenzí,
  • 00:54:37 nebo dokonce s myšlenkou
    něco vyhrát, být úspěšný.
  • 00:54:41 Ne. Ne. Ne. Já tomu všemu dávám čas
    a prostor
  • 00:54:49 a dívám se, co to kouzlo života
    nakonec přinese samo.
  • 00:55:34 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2021

Související