iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
20. 11. 2018
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

65 hlasů
3582
zhlédnutí

ArtZóna

Míla Fürstová — Věra Jirousová: Tweety 1956-1963 — Koncert Sophie Hunger — Baletní inscenace Největší přání — Renesance módy první republiky

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

ArtZóna

  • 00:00:01 ARTZÓNA
  • 00:00:25 -Pěkný večer u další ArtZóny.
  • 00:00:27 Dnes se podíváme na koncert
    švýcarské zpěvačky Sophie Hunger
  • 00:00:30 v Paláci Akropolis,
    zajdeme také na místo,
  • 00:00:33 kde jaké malá žila
    uznávaná česká kunsthistorička
  • 00:00:36 Věra Jirousová.
  • 00:00:38 Její deníky
    z přelomu 50. a 60. let
  • 00:00:41 objevil a dal dohromady
    její syn Tobiáš Jirous.
  • 00:00:44 Věnovat se budeme
    i pohybovému divadlu.
  • 00:00:47 Ukážeme vám nejnovější představení
    v La Fabrice
  • 00:00:49 s názvem Největší přání.
  • 00:00:51 A v naší tradiční rubrice Fenomén
    budeme mluvit
  • 00:00:54 o módě v době první republiky.
  • 00:00:56 Naším prvním hostem ale
    bude původem česká umělkyně,
  • 00:00:58 žijící v Anglii,
  • 00:01:00 která teď aktuálně vystavuje
    v pražské Galerii Miro.
  • 00:01:03 Výtvarnice Míla Fürstová.
  • 00:01:09 -Je to docela fyzické,
    tak to jde tak jako ztuha.
  • 00:01:12 Tak, teď uvidíme.
  • 00:01:16 A teď je prostě ten moment,
  • 00:01:19 který na té grafice
    je jeden z nejhezčích,
  • 00:01:21 protože jako vidíš poprvé,
    co se tam stalo.
  • 00:01:29 Hele, les! Je tam les.
  • 00:01:34 -Tajemství lesa
    u její rodné vesnice.
  • 00:01:38 To se nám nehodilo do koncepce,
    tak proto jsme...
  • 00:01:41 Nemohli jsme všechno pověsit,
    co poslala.
  • 00:01:44 To nejde. Vždycky se pošle...
  • 00:01:47 Vybere se víc věcí
    a pak na místě se vybírá to,
  • 00:01:50 co bude na výstavě.
  • 00:01:55 To je leptání přímo do skla.
  • 00:02:00 A pozadí
    tvoří přestřihávaný podklad.
  • 00:02:16 Je jediná,
  • 00:02:18 která v jemné technice
    dokáže spojit svět dětství
  • 00:02:22 s výdobytky moderní civilizace,
    a podat to tak,
  • 00:02:25 jak se to správně řekne česky,
    dívčím způsobem, nadlehčeným,
  • 00:02:30 že se to líbí i babičce i vnučce.
  • 00:02:35 V tom je její zázračná pointa.
  • 00:02:37 Proto když je výstava,
    přijede učitelka z jižní Moravy,
  • 00:02:42 vlakem,
  • 00:02:44 ale přijede i čínský
    náhodný turista a řekne:
  • 00:02:47 Toto chci!
  • 00:02:49 Ale chci to hned svěsit
    a hned vzít do Číny.
  • 00:02:53 Všichni se shodnou
    na Míle Fürstové,
  • 00:02:55 že je to milé a krásné.
  • 00:03:01 Vezme měděnou desku,
    kovovou desku,
  • 00:03:05 vezme, obrazně řečeno, jehlu
  • 00:03:07 a tou jehlou vyryje
    do té měděné desky to,
  • 00:03:11 co v konečném výsledku pak vidíme.
  • 00:03:14 Je to velice komplikovaný
    chemický proces.
  • 00:03:17 Pak to poleje tím,
    pak to poleje tím,
  • 00:03:19 pak to vyleptá,
    pak na to přiloží papír.
  • 00:03:21 Ten papír...
  • 00:03:23 Pod lisem se vylisuje
    do toho papíru celý motiv.
  • 00:03:26 Pak to dobarvuje,
    pak to ještě vystřihuje.
  • 00:03:29 Je to experimentální grafika,
    kterou ona rozvíjí dál a dál.
  • 00:03:34 -Já prostě bych chtěla,
  • 00:03:36 aby ta grafika samotná měla
    takovou jako stejnou anatomii
  • 00:03:40 jako ta myšlenka.
  • 00:03:43 To světlo
    to tam zase nějak mění trošku.
  • 00:03:48 A vlastně skrze ni jsou vidět
    i další potenciální motivy.
  • 00:04:04 -Výtvarnice Míla Fürstová,
    dobrý večer.
  • 00:04:06 -Dobrý den.
  • 00:04:09 -Vy jste v Anglii už dvacet let.
  • 00:04:11 Jste tam poměrně
    etablovaná výtvarnice.
  • 00:04:14 Ale u nás máte teprve druhou,
    řekněme, 2,5tou výstavu.
  • 00:04:17 Jak to?
  • 00:04:19 -Je to asi tím, že já jsem tedy...
  • 00:04:21 Ty moje výtvarné základy
    jsou tedy tady.
  • 00:04:24 Já jsem studovala na krásné škole.
  • 00:04:26 Střední uměleckoprůmyslová škola
    na Žižkově.
  • 00:04:30 Tam jsem nesmírně věřila,
    že tedy jsem umělec, nadosmrti.
  • 00:04:34 Pak jsem se přihlásila
    na akademii a na UMPRUM vysokou.
  • 00:04:38 Oni mě nevzali.
  • 00:04:41 Mně nějak se tak jako úplně
    zhroutilo všechno to sebevědomí.
  • 00:04:45 Pak jsem ho těžko získávala.
  • 00:04:47 Pak mě moje cesta vedla do Anglie.
  • 00:04:51 A vlastně i trošku jako
    ze strachu
  • 00:04:52 jsem tady to už nezkoušela.
  • 00:04:55 Já jsem si myslela,
    že tady prostě na to nemám.
  • 00:04:57 -Počkejte, takže trauma z toho,
  • 00:04:59 že vás nevzali
    na umělecké školy...
  • 00:05:01 -Já jsem taková jako citovka.
    Možná, že...
  • 00:05:04 -Vedlo k tomu,
  • 00:05:06 že když už jste úspěšná
    v zahraničí
  • 00:05:08 a vaše obrazy má britská královna,
    Mick Jagger, kdoví kdo ještě,
  • 00:05:13 tak přesto si netroufáte
    vystavovat u nás?
  • 00:05:16 -To je zvláštní, ale je to tak.
  • 00:05:19 Možná to znáte,
    že třeba v té vlastní kultuře,
  • 00:05:24 v tom vlastním jazyku
    všemu tak jako rozumíte niterněji,
  • 00:05:28 a tím pádem
    se vás to tak jako víc týká.
  • 00:05:31 Jako když vám řekne
    něco váš rodič,
  • 00:05:33 tak vás to jako vezme do hloubky.
  • 00:05:35 Ale když vám řekne něco královna,
    tak jste jako rád.
  • 00:05:39 Na rodiče dáte
    asi víc než na královnu.
  • 00:05:42 Na mě ta královna byla hodná,
    tak prostě...
  • 00:05:45 Tak jako pro mě je to vždycky
    velice emocionální se sem vracet.
  • 00:05:49 Jsem ráda, že vlastně
    díky mé spolupráci s Coldplay
  • 00:05:53 se tady otevřely takové dveře.
  • 00:05:56 Je to jako návrat ztracené ceny
    pro mě.
  • 00:05:58 Já jsem hrozně šťastná za to.
  • 00:06:00 -Miro Smolák trošku nastínil
    vaši práci,
  • 00:06:03 kterou děláte
  • 00:06:05 ve svém kouzelném ateliéru
    1,5x3 metry, s pračkou v pozadí.
  • 00:06:10 Ona vlastně ta samotná technika
    je trošku komplikovanější,
  • 00:06:14 než by se možná
    na těch prvních pár slov zdálo.
  • 00:06:18 Neříkala jste si někdy,
  • 00:06:21 že možná by stálo za to
    zjednodušit to,
  • 00:06:23 prostě si to zjednodušit
    a jenom malovat?
  • 00:06:26 -Jako zjednodušit si život trošku?
    To jsem si tedy řekla.
  • 00:06:30 A začala jsem malovat.
  • 00:06:32 Byla to hrůza.
  • 00:06:34 Je to asi tím, že...
  • 00:06:36 Jako já i když jsem začala dělat
    tu grafiku,
  • 00:06:38 tak to taky byla hrůza,
  • 00:06:40 ale tam dokonce,
    já když jsem zjistila...
  • 00:06:42 Já jsem to začala studovat
    až v Británii, tu grafiku.
  • 00:06:45 Tam já jsem se dostala
    na vysokou školu s tím,
  • 00:06:48 že tedy chci dělat tu grafiku.
  • 00:06:50 Oni se mě ptali,
    jestli už jsem to dělala.
  • 00:06:52 Já jsem řekla: V Čechách,
    to my děláme jako odmalička.
  • 00:06:56 A oni říkali: Určitě?
    Jo! Jasně.
  • 00:06:59 Není to nebezpečné? Ne!
    Tak mě tam vzali.
  • 00:07:02 Já jsem potom koukala,
  • 00:07:04 že tam jako to děláš
    jenom s kyselinou.
  • 00:07:07 Já jsem prostě nevěděla,
    o čem mluvím.
  • 00:07:09 To se mi často stává.
  • 00:07:11 Ale už jsem tam byla
    a teď jsem koukala,
  • 00:07:13 jak je to strašně náročné,
    že ten proces je dlouhý.
  • 00:07:16 Já jsem netrpělivá.
  • 00:07:18 Teď prostě tisknete...
    Jako je to zdlouhavé.
  • 00:07:20 Takže já jsem po třech měsících
    šla tam za vedoucím katedry
  • 00:07:24 a říkám: Dejte mě na malbu.
  • 00:07:26 A on říká:
    Hele, ještě vydrž tři týdny.
  • 00:07:29 A ty tři týdny to zlomily.
  • 00:07:31 -Vy jste nám vlastně
    toho o sobě takhle v krátkosti
  • 00:07:34 už řekla poměrně dost.
  • 00:07:36 Tak si to pojďme
    jenom tak trošku scuknout.
  • 00:07:38 -My jsme vždycky večer se dívali,
    jestli tam jsou klekánice.
  • 00:07:42 A já opravdu tedy, přísahám,
    že když mi bylo tak šest let,
  • 00:07:45 že jsem tam klekánice viděla.
  • 00:07:47 -Narodila se v Pelhřimově.
  • 00:07:49 Vystudovala střední
    uměleckoprůmyslovou školu v Praze,
  • 00:07:52 potom se hlásila na Akademii
    výtvarných umění i na UMPRUM.
  • 00:07:55 Ale nikam se nedostala.
  • 00:07:57 Šla tedy studovat
    pedagogickou fakultu,
  • 00:07:59 obor výtvarná výchova
    a angličtina.
  • 00:08:01 A právě kvůli angličtině
    původně odjela Míra Fürstová
  • 00:08:04 do Velké Británie.
  • 00:08:06 Nakonec tam vystudovala
    na Royal College of Art.
  • 00:08:09 A v roce 2009 se stala
    nejmladší zvolenou členkou
  • 00:08:12 akademie Royal West of Academy
    v Bristolu.
  • 00:08:15 Za svou tvorbu
    získala řadu ocenění.
  • 00:08:17 Její práce
    vlastní významné instituce,
  • 00:08:20 jako Victoria and Albert Museum
    i soukromí sběratelé.
  • 00:08:24 Od Eltona Johna,
    přes Micka Jaggera,
  • 00:08:26 po britskou královnu.
  • 00:08:28 Její kresby a grafiky
    působí snově, až pohádkově.
  • 00:08:31 Jako malé příběhy.
  • 00:08:33 Prohánějí se v nich zvířata,
    létají ptáci i ryby,
  • 00:08:36 objímají se milenci,
    levitují ženy s křídly.
  • 00:08:39 A právě křídla Mílu Fürstovou
    proslavila.
  • 00:08:41 Její grafika zdobí album
    Ghost Stories skupiny Coldplay
  • 00:08:44 z roku 2014.
  • 00:08:47 Další obrazy vznikly
    pro jejich jednotlivé singly
  • 00:08:50 i scénu na turné.
  • 00:08:52 Tuto kapitolu už ale
    úspěšná výtvarnice uzavřela.
  • 00:08:55 A pokračuje zejména
    ve své volné tvorbě.
  • 00:08:59 -Vy sama říkáte,
    že Anglie vám dává sebevědomí.
  • 00:09:01 -Určitě.
  • 00:09:03 Vlastně já jsem se tam
    stala zase jiným člověkem.
  • 00:09:06 Člověk, když se potom naučí
    ten jazyk,
  • 00:09:09 tak je strašně zajímavé,
    jak jazyky se nepřekrývají.
  • 00:09:13 Už jenom taková věc,
    že když mluvím v angličtině,
  • 00:09:17 tak ani jako neříkám,
    jestli jsem ženská nebo muž,
  • 00:09:20 je to takový jako
    demokratický jazyk, myslím si.
  • 00:09:24 Člověk se skrze ten nový jazyk
    stává novým člověkem.
  • 00:09:29 Pro mě to bylo...
    Jako svobodnějším člověkem.
  • 00:09:32 -Teď možná to může být
    i takový trošku návod,
  • 00:09:35 ale co jste potřebovala
    vedle náhody a štěstí k tomu,
  • 00:09:38 abyste se v Anglii prosadila?
  • 00:09:43 -Já opravdu pracuji hodně.
  • 00:09:47 -Takže píle?
  • 00:09:49 -Takže asi píle.
  • 00:09:51 Moje babička se jmenovala Pilná
    za svobodna,
  • 00:09:55 tak doufám,
    že mám třeba něco od ní.
  • 00:09:58 Určitě.
  • 00:10:00 Já si myslím,
    že jako bez toho by to nešlo.
  • 00:10:03 Ale zase, ono to tak jako...
  • 00:10:05 Já řeknu píle
    a ono to zní tak jako vznosně.
  • 00:10:07 To zase já nejsem žádná...
  • 00:10:09 Já prostě dělám, co mě baví,
    a dělám to s intenzitou.
  • 00:10:12 Možná ta intenzita.
  • 00:10:14 Já se snažím, když do něčeho jdu,
  • 00:10:16 tak do toho jdu
    jako celým srdcem.
  • 00:10:18 A potom doufám,
    že to je jako vidět.
  • 00:10:20 Tohle je třeba důvod,
  • 00:10:22 proč já jsem zakázky
    nikdy moc nebrala,
  • 00:10:24 protože když to není ze srdce,
    tak já sice něco vyprodukuji,
  • 00:10:28 i to předložím, i to odevzdám,
    a ono je to blbé.
  • 00:10:31 Prostě lidi jsou citliví,
    lidi to poznají.
  • 00:10:34 -Ale přitom to,
    co vás nejvíce proslavilo,
  • 00:10:36 tak byla vlastně původně zakázka?
  • 00:10:38 I když je pravda,
    že Coldplay vám dali,
  • 00:10:40 podle toho, co jste říkala,
    úžasnou svobodu v tom,
  • 00:10:43 co máte dělat.
  • 00:10:45 -Je to tak,
    vlastně oni tu svobodu mi dali,
  • 00:10:47 ale my když jsme se
    poprvé jako potkali,
  • 00:10:50 tak já jsem tam přišla s tím,
    že jako jim vyhovím,
  • 00:10:53 že udělám to, co chtějí.
  • 00:10:55 Chris měl nějakou takovou
    docela přesnou představu.
  • 00:10:58 Vzhledem k tomu, že ta deska
    se jmenuje Ghost Stories,
  • 00:11:02 tak že by tam chtěl
    takové jako tuleně, jak plavou,
  • 00:11:04 protože jsou jako duchové.
  • 00:11:07 Já jsem tedy kreslila tuleně.
    Bylo to hrozné.
  • 00:11:11 Protože jako tuleni
    nebyli ze srdce.
  • 00:11:14 Takže pak jsme to
    zase jako zabalili trošku
  • 00:11:16 a začali jsme se vracet k tomu,
    co já dělám ráda.
  • 00:11:19 Oni byli jako nesmírně shovívaví.
  • 00:11:22 Tam vlastně v tom filmu
    o Coldplay, který teď vyšel,
  • 00:11:26 tam hodně figuruje Phil Harvey,
    který je ten pátý člen skupiny.
  • 00:11:30 Oni se odmalička znají s Chrisem.
  • 00:11:33 To byl ten člověk, který,
    aniž já bych to tedy věděla,
  • 00:11:36 oni s manželkou svojí
    sbírali moji práci
  • 00:11:38 už dlouhá léta předem.
  • 00:11:40 Takže on tu moji práci znal.
  • 00:11:42 On zná velmi hluboce Chrise.
  • 00:11:44 A znal vlastně hluboce
    skrze tu moji práci mě.
  • 00:11:47 A teď nás
    tak jako dával dohromady.
  • 00:11:49 A my jako...
  • 00:11:52 Nějak to prostě,
    ze začátku to nešlo,
  • 00:11:55 ale pak vlastně Phil vyzdobil
    celé to jejich nahrávací studio
  • 00:11:59 mými grafikami, které byly
    úplně všude, na záchodě, všude.
  • 00:12:02 Takže Chris od toho neutekl.
  • 00:12:04 A pak nějak
    jsme se tak jako vyvážili
  • 00:12:07 a nakonec to jako první vzdal on.
  • 00:12:09 Řekl: Dělej si, co chceš.
  • 00:12:11 Ale mně se líbí tato křídla,
    z takového obrazu,
  • 00:12:14 který se jmenuje Modrý sen 3.
  • 00:12:16 Takže ta křídla,
    to byl takový jako rámec.
  • 00:12:19 Tak jsme se dohodli aspoň.
  • 00:12:21 A pak říkal:
    V tomhle já ti dám svobodu.
  • 00:12:24 A pak už se jelo.
    Pak už to bylo krásné.
  • 00:12:26 Pak mi říkali: Úžasné.
  • 00:12:28 Já jsem jim vždycky něco poslala
    a oni: Jeee!
  • 00:12:31 A byli jako strašně hodní na mě.
    Byli fajn.
  • 00:12:34 -Tak jak vás vidí
    právě Phil z Coldplay
  • 00:12:37 a také Vincent, váš galerista?
  • 00:13:36 -Ona v těch svých obrazech
    ukazuje pohyby.
  • 00:13:39 Tak jsem si třeba koupil
    ty delfíny, co plavou.
  • 00:13:43 Tam vidíš víc.
    Už vidíš ta křídla.
  • 00:13:46 Křídla... Ať pták, ať anděl.
  • 00:13:48 Naznačuje takový pohyb,
    že se můžu zvednout,
  • 00:13:51 že můžu odletět,
    zase se můžu vrátit.
  • 00:13:53 To mě velice fascinovalo.
  • 00:14:00 -Nebylo to jen o tom,
    jak to někdy bývá,
  • 00:14:02 že výtvarník vytvoří
    pro skupinu obal.
  • 00:14:05 Ale tady bylo jakési
    přímé propojení mezi tím,
  • 00:14:09 co ti chlapci nahrávali,
  • 00:14:12 zároveň si ve studiu
    vyvěsili její obrazy.
  • 00:14:16 Je tam silná pravděpodobnost,
  • 00:14:19 že je to ovlivněné
    tím výtvarným uměním.
  • 00:14:25 To už mě začalo zajímat úplně,
    protože velmi často,
  • 00:14:28 zejména když jsem pracoval
    s kvalitními textaři,
  • 00:14:32 tak jsem se potkával s tím,
    že jsem zjistil,
  • 00:14:34 že oni ty svoje texty vidí.
  • 00:14:36 -Nejenom Coldplay,
  • 00:14:38 ale i Miro Žbirka
    má od vás obal desky,
  • 00:14:40 z poslední desky Double Album.
  • 00:14:42 Už to bylo v té situaci,
    že on za vámi přišel a řekl:
  • 00:14:45 Něco mi udělejte?
  • 00:14:47 -Ta situace byla taková,
  • 00:14:49 že já vlastně když jsem
    dokončila desku pro Coldplay,
  • 00:14:52 tak jsem strašně dlouho
    všechno odmítala,
  • 00:14:54 protože najednou se
    jako navalilo spoustu nabídek.
  • 00:14:57 Já jsem si říkala:
  • 00:14:59 Ale já nechci být jako umělec,
    co dělá jenom desky.
  • 00:15:02 Já potřebuji teď se zase vrátit
    k sobě sama
  • 00:15:04 a nějak hledat tu další cestu.
  • 00:15:06 Miro Žbirka ke mně přišel
    jako v takovém dobrém momentě,
  • 00:15:10 když už já jsem vlastně
    dotvořila kapitolu celou,
  • 00:15:13 třeba na tuto výstavu,
    co je v Praze,
  • 00:15:16 tak jsem si říkala,
    jo, teď jsem ready, teď můžu.
  • 00:15:19 Já ho mám hrozně ráda.
    On je fakt strašně fajn člověk.
  • 00:15:23 A ještě tam je to,
    že on je tak jako napůl Angličan,
  • 00:15:27 já se tak jako cítím...
  • 00:15:29 Prostě polovinu života
    žiji tam.
  • 00:15:31 Tak nějak jsme si padli
    jako do noty.
  • 00:15:34 -Vy jste spolupracovala také
    s českou architektkou
  • 00:15:36 Evou Jiřičnou.
  • 00:15:39 Někdo o vás také říká,
  • 00:15:41 že máte vyloženě
    takové architektonické vidění.
  • 00:15:44 Zakomponováváte třeba strop
    Vladislavského sálu
  • 00:15:48 do některých svých obrazů.
  • 00:15:50 Máte k tomu blízko?
  • 00:15:55 -To je skvělá otázka,
    protože já myslím,
  • 00:15:57 že já k tomu blízko
    tedy jako mám.
  • 00:15:59 Architekturu já strašně miluji.
  • 00:16:02 Ale ona mi
    vždycky jako letí trošku.
  • 00:16:04 Já jsem ze strojařské rodiny.
  • 00:16:06 Můj dědeček, tatínek, bratr,
    všichni dělali ČVUT.
  • 00:16:09 Dnes jako inženýři,
    všichni strojaři.
  • 00:16:11 A já tak jako trošku strojař jsem.
  • 00:16:14 Akorát, že mě to
    jako v realitě nic nestálo.
  • 00:16:17 Ale já zase tedy využívám to,
    že jsem umělec.
  • 00:16:19 Já si ten Vladislavský sál
    tam takhle můžu jako navlnit.
  • 00:16:23 Teď ta architektura,
    já ji mám hrozně ráda.
  • 00:16:25 Ale je taková jako éteričtější.
  • 00:16:28 Neplatí tam ta pravidla.
    Je taková jako snovější.
  • 00:16:30 -Asi by ty budovy moc nestály?
  • 00:16:33 -Vůbec.
  • 00:16:35 Takže vlastně tady
    děláme dobro všem lidem,
  • 00:16:38 že já nejsem architekt,
    ale umělec.
  • 00:16:40 -Ovlivňujete se pracovně
    s vaším manželem,
  • 00:16:43 který je původně architekt
    a teď fotograf?
  • 00:16:45 -Já myslím, že jo.
  • 00:16:48 My vlastně tedy oba
    máme ty ateliéry doma,
  • 00:16:50 respektujeme to,
  • 00:16:52 že každý potřebujeme
    to svoje prostředí.
  • 00:16:55 Takže on jako občas,
    když já pracuji,
  • 00:16:57 tak on na mě tak jako ťuká,
    jestli třeba nechci kafe.
  • 00:17:00 I se jako kritizujeme.
    Ale konstruktivně.
  • 00:17:02 Já třeba když jsem dělala
    už ta křídla pro Coldplay,
  • 00:17:05 tak on mi říká:
  • 00:17:07 Hele, tuhle ruku,
    tu bys mohla jako nakreslit lépe.
  • 00:17:09 A já tak jako...
    Protože jsem to odflákla.
  • 00:17:12 A ještě že mi to tenkrát řekl,
  • 00:17:14 protože já jsem zase
    do toho šla tak jako nevědomky,
  • 00:17:17 já jsem nevěděla,
    že to bude takhle velikánské,
  • 00:17:19 že se to bude promítat
    na stropech koncertních hal,
  • 00:17:22 že to bude na těch billboardech.
  • 00:17:24 Takže ještě že jsem
    tu ruku opravila.
  • 00:17:26 -Ďábel tkví v detailu.
    -Ano.
  • 00:17:28 -Míla Fürstová, hodně štěstí,
    díky za návštěvu.
  • 00:17:30 -Děkuji vám, Sašo. Děkuji.
  • 00:17:36 -Deníky kunsthistoričky
    Věry Jirousové,
  • 00:17:38 její první literární pokusy
    z přelomu 50. a 60. let,
  • 00:17:42 teď vycházejí knižně.
  • 00:17:44 Sbírka, kterou dal dohromady
    její syn Tobiáš Jirous,
  • 00:17:47 se jmenuje Tweety 1956 až 63.
  • 00:17:49 Představuje formující se osobnost,
  • 00:17:52 která později svým postojem
    ovlivnila mnohé.
  • 00:17:55 A stala se významnou součástí
    českého undergroundu.
  • 00:18:03 -Jsme na Balabence.
  • 00:18:06 V těchto oknech
    máma v té době žila
  • 00:18:09 a psala si deníčky
    do svého školního sešitku,
  • 00:18:12 kde si psala také domácí úkoly.
  • 00:18:16 Koukala se z okna na tento svah,
    kde jezdily vlaky.
  • 00:18:22 To je ten prostor,
    ve kterém se pohybovala.
  • 00:18:26 Leden 56.
  • 00:18:29 Rodina mně říká, že koukám blbě,
    že jsem smutná a bůhví co.
  • 00:18:32 Krotitelka tygrů. Epes.
  • 00:18:34 Soudružka učitelka mně řekla,
  • 00:18:37 že už léta neměla takovou
    recitátorku, jako jsem já.
  • 00:18:40 Eva má Maturitní ples.
  • 00:18:42 Kreslit válce mě vůbec nebaví,
  • 00:18:44 ale stejně mám za 1
    a budu mít samé jednotky.
  • 00:18:47 Hodně už dospívám, ne tělesně,
    ale duševně.
  • 00:18:51 Velmi se zamýšlím nad věcmi,
    které mě nikdy nezajímaly.
  • 00:18:57 Tyto deníčky
    jsme doma měli vždycky.
  • 00:19:00 Máma,
    ačkoliv jsme se stěhovali různě,
  • 00:19:03 i po nějakých
    undergroundových barácích,
  • 00:19:05 tak to pořád s sebou tahala.
  • 00:19:07 Ale nikdy mě nenapadlo
    se do nich podívat.
  • 00:19:09 Akorát vím,
    že byly pro ni důležité.
  • 00:19:11 Potom, když jsem uspořádával
    pozůstalost po mamince,
  • 00:19:16 tak ony byly hned navrchu.
  • 00:19:18 Tak jsem je prostě otevřel.
  • 00:19:20 Byly všechny pohromadě,
    což je svým způsobem zázrak.
  • 00:19:25 Ty zápisky se opravdu
    hodně týkají toho prostředí,
  • 00:19:28 ve kterém vyrůstala.
  • 00:19:30 A zároveň si velmi rychle
    začala uvědomovat,
  • 00:19:32 že jí je to prostředí těsné,
  • 00:19:34 že potřebuje načerpat
    ještě nějakou jinou zkušenost.
  • 00:19:37 Ať už z knížek
    nebo z nějakých výletů,
  • 00:19:40 které podnikala většinou tajně,
    po Praze, jezdila do zoo,
  • 00:19:44 kde se svěřovala
    svému oblíbenému tygrovi,
  • 00:19:47 který se jmenoval Agbar.
  • 00:19:49 Byla to dobrodružná povaha.
  • 00:19:51 Dokonce píše, že často lezla
    i na střechu toho domu,
  • 00:19:54 aby se mohla rozhlédnout,
    kam by bylo zajímavé se podívat.
  • 00:20:05 Myslím si, že není úplně náhoda,
  • 00:20:08 jak její život
    potom dál pokračoval,
  • 00:20:11 že prostě nějaká osobní
    statečnost je tam už vidět
  • 00:20:15 a zájem o výtvarné umění
    nebo o literaturu.
  • 00:20:18 Pro mě bylo hrozně překvapující,
    když jsem to dával číst své ženě,
  • 00:20:24 a ona se u toho jednou rozbrečela
    a říkala:
  • 00:20:27 Já bych chtěla být taková holka!
  • 00:20:29 -Publicistka časopisu Reflex
    Kateřina Kadlecová.
  • 00:20:31 Dobrý večer.
    -Dobrý večer, děkuji za pozvání.
  • 00:20:34 -Věra Jirousová,
    když začala psát ty deníky,
  • 00:20:36 tak jí bylo jedenáct let.
  • 00:20:38 Jak se z tohoto pohledu
    čtou dospělému čtenáři?
  • 00:20:41 -Pořád stejně skvěle,
    protože z toho školního sešitku,
  • 00:20:44 který ona si vedla,
  • 00:20:46 jsou to v podstatě takové zápisky
    z četby, rozšířené,
  • 00:20:49 skutečně tweety, co věta,
    to jiné téma,
  • 00:20:51 se to rozvinulo a rozkošatělo.
  • 00:20:53 S každým dalším rokem
    to vlastně bují.
  • 00:20:55 A vy sledujete vývoj
    neuvěřitelné osobnosti.
  • 00:20:58 -I z hlediska jazyka?
  • 00:21:00 -Samozřejmě.
  • 00:21:02 Ze začátku, jak už Tobiáš Jirous
    v tom příspěvku zmínil,
  • 00:21:05 jsou používány výrazy typu epes,
    klavír mě ba,
  • 00:21:08 neustále se opakuje
    ten slovní smog,
  • 00:21:10 typu, bylo to fain,
    ještě psáno s tím měkkým "i",
  • 00:21:14 jak se to ani v originále nepíše.
  • 00:21:16 A vy si říkáte,
  • 00:21:18 když dnešní mravokárci
    nadávají na slovní zásobu mládeže,
  • 00:21:21 bylo to tu vždycky.
  • 00:21:23 Vždycky se mluvilo
    takhle zvláštně. A potom?
  • 00:21:25 Potom se najednou
    začnou objevovat novotvary
  • 00:21:27 a takové opatrné experimenty
    s jazykem.
  • 00:21:29 Je vidět, že ten deník sloužil
  • 00:21:31 i jako taková
    stylistická cvičení.
  • 00:21:34 -Dá se na tom pozorovat
    i ta doba konce 50. let,
  • 00:21:36 začátku 60. let,
  • 00:21:38 nebo je to hodně uzavřené
    v osobní rovině v rodině?
  • 00:21:41 -Dá se to na tom pozorovat
    velmi zajímavě a leckdy legračně.
  • 00:21:45 Já si vzpomínám třeba na takový
    hezký příspěvek z roku 57,
  • 00:21:49 kdy si tahle malá,
    třináctiletá tehdy,
  • 00:21:52 holčička píše,
  • 00:21:54 jak soudruh prezident zemřel
    a ona na pohřbu velmi plakala.
  • 00:21:57 Píše si to o Antonínu Zápotockém,
    otci tehdejší měnové reformy,
  • 00:22:01 která v roce 53 prostě
    zdevastovala životy milionů lidí.
  • 00:22:04 A ona velmi plakala na pohřbu.
  • 00:22:06 -Je nutné,
  • 00:22:08 aby čtenář byl poučeným znalcem
    osobnosti Věry Jirousové,
  • 00:22:11 když si vezme tu knížku do ruky?
  • 00:22:13 -Vůbec ne.
  • 00:22:15 Já sama jsem Věru Jirousovou
    znala poměrně málo,
  • 00:22:18 vlastně jenom z knihy
    Bytová revolta,
  • 00:22:20 kterou spolu s Naďou Strakovou
    uspořádala
  • 00:22:22 právě manželka Tobiáše Jirouse,
    Marcela Linková.
  • 00:22:25 Znala jsem ji samozřejmě
    i výkřikovitě z jiných publikací.
  • 00:22:28 Z Magora a jeho doby
    od Marka Švehly.
  • 00:22:30 Ale není to vůbec nutné.
  • 00:22:33 A taky vlastně
    je docela zajímavé zjišťovat,
  • 00:22:35 co se vyvine z té malé holčičky,
    my nemusíme vědět,
  • 00:22:38 že to jednou bude
    slavná historička umění
  • 00:22:40 nebo že to bude manželka
    Ivana Martina Jirouse,
  • 00:22:43 který ostatně v té knize
    není prakticky vůbec přítomen.
  • 00:22:46 -Kateřina Kadlecová,
    děkujeme za návštěvu.
  • 00:22:48 -Děkuji.
  • 00:22:54 -Švýcarská zpěvačka Sophie Hunger
    uvedla v Paláci Akropolis
  • 00:22:57 písně z nového alba Molecules.
  • 00:22:59 To se má lišit
    od dosavadních desek.
  • 00:23:01 Je více elektronické a jako
    první celé nazpívané anglicky.
  • 00:23:05 O nové desce jsme mluvili
    přímo s autorkou
  • 00:23:08 a na koncert jsme se vydali
    s muzikantem
  • 00:23:10 a publicistou Karlem Buriánkem.
  • 00:23:15 -Právě stojíme
    před pražským Palácem Akropolis,
  • 00:23:18 kde zhruba za půl hodiny
    začne koncert
  • 00:23:20 písničkářky Sophie Hunger.
  • 00:23:25 Jdeme se podívat dovnitř.
  • 00:23:34 To je dobré, ne?
  • 00:23:58 Ty věci nejsou moc veselé,
    nebo aspoň mi nepřijdou,
  • 00:24:01 ani po obsahové
    ani po hudební stránce,
  • 00:24:03 moc veselé.
  • 00:24:05 Je to spíš jako lehce depresivní
    nebo smutné.
  • 00:24:07 Není to vyloženě
    jako taneční hudba.
  • 00:24:10 Pokud by někdo čekal její příklon
    k elektronice a čekal,
  • 00:24:13 že prostě si půjde trsnout
    na její koncert,
  • 00:24:16 tak to asi jako zrovna ne.
  • 00:25:11 -Vím, že na spoustu lidí,
  • 00:25:13 kteří prostě se do Berlína
    odstěhovali
  • 00:25:15 z jakéhokoliv konce světa,
    ať už to byli Angličani,
  • 00:25:18 jednu dobu to byl velký trend,
    že se tam stěhovali všichni,
  • 00:25:21 právě proto, aby nasávali
    tu dekadentní atmosféru prostě,
  • 00:25:25 která tam zůstala jako smrad
    po Davidu Bowiem a Iggy Popovi,
  • 00:25:28 kteří tam prostě natočili
    svoje geniální desky,
  • 00:25:31 společně i zvlášť.
  • 00:25:33 Právě proto, že ten Berlín
    má takovou atmosféru,
  • 00:25:35 tak bych se nedivil,
  • 00:25:37 že prostě to funguje
    takhle i na Sophii.
  • 00:25:47 Já si myslím,
    z mého úhlu pohledu,
  • 00:25:50 že to je velmi dobře,
    profesionálně odvedená práce,
  • 00:25:54 která ještě navíc
    má ten emocionální přesah,
  • 00:25:56 což je velký bonus
    a velké plus u takových lidí,
  • 00:26:00 jako je zrovna ona,
  • 00:26:02 protože tam je to všechno
    jako ohlodané na kost.
  • 00:26:05 Lidi to evidentně baví,
    takže myslím, že účel splněn.
  • 00:26:31 -Balet ironie a radosti.
    Obludně krásný.
  • 00:26:34 Pokus o stvoření velkého obrazu
    štěstí pro každého.
  • 00:26:37 Takové by mělo být,
    alespoň podle jeho tvůrců,
  • 00:26:40 představení Největší přání,
  • 00:26:42 které uvádí pražský prostor
    La Fabrika.
  • 00:26:45 Tanec, divadlo,
    živá hudba a hodně barev.
  • 00:26:48 -Přeji si umět létat.
    Jo a cestovat časem!
  • 00:26:50 -Přála bych si, aby se továrny
    stavěly ve městech a v pouštích,
  • 00:26:54 ale ne v lesích.
  • 00:26:56 -Přál bych si být sám.
  • 00:26:58 -Já bych si přála někoho.
  • 00:27:00 -Chtěl být heroin zdarma
    pro všechny a postele,
  • 00:27:02 na kterých můžeme spát.
  • 00:27:04 -Já bych si přál,
    abych uměl zpívat jako černoch.
  • 00:27:07 -Já bych chtěl být černoch.
  • 00:27:09 -On je to, dalo by se říct,
    jakoby kabaret všech přání světa.
  • 00:27:22 -Jsem rád, že tu jste!
    Že to vidíte stejně jako já!
  • 00:27:28 Kdo si co udělá, to bude mít.
    My toho nechceme moc.
  • 00:27:34 -Vzhledem k tomu,
    že ta primární řeč je taneční,
  • 00:27:37 nebo je tanec,
  • 00:27:39 tak samozřejmě se pohybujeme
    v nějaké abstraktní trošku rovině
  • 00:27:43 a trošku, dejme tomu, emoční.
  • 00:27:45 Takže jsme spíš
    jako chtěli předat tu emoci,
  • 00:27:47 která z toho výzkumu
    našeho vylézá.
  • 00:27:54 -Performeři nebo lidi,
    kteří na tom spolupracovali,
  • 00:27:57 jsou výtvarníci, designéři,
    jsou to lidi, kteří jsou herci,
  • 00:28:00 ale zároveň i tanečníci.
  • 00:28:02 Zároveň herci dělají hudbu.
  • 00:28:05 Takže je to opravdu,
    dalo by se říct, fúze více žánrů,
  • 00:28:08 i vlastně mimo divadlo.
  • 00:28:18 -Já když jsem dělal zkoušky
  • 00:28:20 nebo jsem šel dělat
    prostě konzultace
  • 00:28:23 před zkouškami na UMPRUM,
    na grafický design,
  • 00:28:25 tak jsem tam prostě stál
    a byl nervózní.
  • 00:28:27 Viděl jsem tam naškrábané
    na nějakém zábradlí:
  • 00:28:31 Mutanti hledají východisko, píčo!
  • 00:28:34 Tak mi to přišlo,
    že to tak jako vlastně je pravda.
  • 00:28:37 Že co jiného mají dělat.
  • 00:28:39 Zadruhé jsem se tak jako i cítil.
  • 00:28:41 V tu chvíli jsme nějak
    s Honzou začínali hrát.
  • 00:28:44 Tak jsme nevěděli,
    jak se máme pořád jmenovat.
  • 00:28:46 Vlastně jsme si řekli:
    Tohle je dobré!
  • 00:28:54 Jana tam vlastně použila dvě věci,
    které už jsme měli hotové,
  • 00:28:58 naše dvě písničky,
    které nějakým způsobem bavily,
  • 00:29:01 takže na to udělala
    nějakou choreografii.
  • 00:29:03 A pak nějaké věci jsme
    tam naopak prostě dodělali,
  • 00:29:06 co jsme se tak jako bavili,
    že by bylo dobré.
  • 00:29:08 Ty jsou tedy spíš jako taneční.
  • 00:29:15 -Šéfredaktor Taneční zóny
  • 00:29:17 a redaktor Divadelních novin
    Vladimír Hulec, dobrý večer.
  • 00:29:20 -Dobrý večer.
  • 00:29:22 -Taková možná trošku
    banální otázka na začátek.
  • 00:29:24 Ale jak se vám tento v dobrém
    slova smyslu mišmaš líbil?
  • 00:29:27 -Já z něj mám takové
    rozporuplné pocity v tom,
  • 00:29:31 že vlastně nějakým způsobem
    se snaží prezentovat,
  • 00:29:34 velmi působivým výtvarným jazykem
    i výraznou hudbou,
  • 00:29:39 ale to téma "největší přání"
    jakoby klouzalo po povrchu,
  • 00:29:42 jakoby vlastně oni jenom
    reflektovali tento svět
  • 00:29:45 a nehledali spodní vrstvy.
  • 00:29:47 Takže možná, protože
    jsem trošku z jiného světa,
  • 00:29:50 který vždycky se snaží
    tu syrovost
  • 00:29:52 a tu podstatu
    hodně vytahovat na povrch,
  • 00:29:54 tak vlastně
    to mi tam trošku scházelo.
  • 00:29:57 Mírně bych to porovnal
    s hudební scénou,
  • 00:29:59 když vznikla nová vlna,
    tak pak vzniklí noví romantici.
  • 00:30:03 A podle mě tohle jsou takoví
    noví romantici současnosti.
  • 00:30:06 -Ale přitom kombinace
    všech těchto různých žánrů
  • 00:30:09 je nejenom skvělá a populární,
    ale ještě k tomu i žádaná.
  • 00:30:13 To znamená, smíchat dohromady
    tanec, až někdy balet,
  • 00:30:16 s technem?
  • 00:30:18 -Jo, s tím souhlasím.
  • 00:30:20 To slovo žádaná
    je tam docela zajímavé,
  • 00:30:22 jak jste řekl,
  • 00:30:24 protože vlastně
    to asi odpovídá dnešní době.
  • 00:30:26 To, že se o to nejenom pokouší,
  • 00:30:28 ale že takhle vlastně pracuje
    ta Burki&com, ta skupina...
  • 00:30:31 A vlastně když Jana Burkiewiczová
    pracovala třeba s Losers Company,
  • 00:30:35 tak taky využila tyhle postupy,
    to je velmi dobře.
  • 00:30:38 A vlastně je to taková reflexe
    toho současného umění
  • 00:30:40 a současného světa
    do umění a obráceně.
  • 00:30:43 -Abychom to úplně shrnuli,
    doporučil byste,
  • 00:30:45 aby člověk vyrazil
    na Největší přání?
  • 00:30:47 -Doporučil bych to jenom někomu.
  • 00:30:49 Ten, kdo má rád underground,
    tak asi by se tomu měl vyhnout.
  • 00:30:53 Ten, kdo má rád
    jenom nějaké úplně show,
  • 00:30:57 tak by se tomu taky mohl vyhnout.
  • 00:31:00 Ale ten, kdo je inteligentní,
    pohybuje se ve světě současném,
  • 00:31:04 baví ho moderní umění,
    tak si myslím,
  • 00:31:06 že by měl být spokojený.
  • 00:31:09 -Vladimír Hulec,
    moc děkujeme za návštěvu.
  • 00:31:11 -Prosím, na shledanou.
  • 00:31:16 -Je jeto pravda odvěká.
    Šaty dělají člověka.
  • 00:31:18 Říkali Voskovec s Werichem
    už v roce 1934.
  • 00:31:22 Podle módy tehdy
    člověk přesně poznal,
  • 00:31:24 kdo je kdo a z jaké
    společenské vrstvy pochází.
  • 00:31:28 Za nejlépe oblékané ženy
    byly v období první republiky
  • 00:31:31 považovány slavné herečky
  • 00:31:33 nebo tehdejší automobilová
    závodnice Eliška Junková.
  • 00:31:36 Stejně jako budoucí první dáma
    Hana Benešová.
  • 00:31:39 Co všechno móda tehdy znamenala
    a kam se posunula v dnešní době?
  • 00:31:43 O tom budeme diskutovat
    v dnešním Fenoménu.
  • 00:31:45 V Uměleckoprůmyslovém museu
    v Praze
  • 00:31:47 totiž právě probíhá výstava
    o legendárním
  • 00:31:50 Salonu Hany Podolské.
  • 00:31:52 Výstavou projde rekordních
    2 tisíce návštěvníků týdně,
  • 00:31:55 což jen dokládá,
  • 00:31:57 že období první republiky
    má pro lidi
  • 00:31:58 stále své nezapomenutelné kouzlo.
  • 00:32:19 -Nastal velký rozvoj
    nových typů tkanin,
  • 00:32:21 zvláště tedy krepové tkaniny.
  • 00:32:24 Používalo se hlavně
    hodně hedvábí a vlna.
  • 00:32:26 Z těch materiálů se vytvářely
    překrásné tkaniny,
  • 00:32:29 které byly husté.
  • 00:32:31 A vlastně umožňovaly
    i zvýraznění toho krásného střihu,
  • 00:32:34 který vlastně využíval
    Salon Hany Podolské.
  • 00:32:45 -Pro mě třeba ta zjištění
    se týkala hodně té pestrosti,
  • 00:32:50 využívání
    různých střihových variací,
  • 00:32:53 kdy v podstatě tam docházelo
    k různému vrstvení.
  • 00:32:57 Takže si člověk snadno představil,
  • 00:32:59 jak to třeba vznikalo
    na té modelce,
  • 00:33:01 že zkusil jeden materiál,
    potom další,
  • 00:33:03 dáme tam ještě výšivku...
  • 00:33:05 A v podstatě to tvořilo
    celý ten model.
  • 00:33:10 Ty šaty, mluví se o nich,
    že jsou nadčasové.
  • 00:33:13 Docházelo k tomu,
    že v podstatě když se dědily,
  • 00:33:15 tak ty dámy
    si je různě upravovaly.
  • 00:33:17 A vlastně uvnitř v těch šatech
    je to potom vidět,
  • 00:33:20 že tam došlo k nějakým úpravám,
    třeba na různé postavy.
  • 00:33:28 -O Haně Podolské se někdy mluví
    také jako o české Coco Chanel.
  • 00:33:32 Myslím si, že to je dané i tím,
  • 00:33:34 že vlastně obě dvě byly
    takovým tím synonymem
  • 00:33:37 té vysoké, luxusní módy.
  • 00:33:39 Na jednu stranu byly
    i takové ženy v mužském světě.
  • 00:33:41 Co si také lidé neuvědomí,
  • 00:33:43 že když vidí na této výstavě
    převážně ty večerní,
  • 00:33:46 velké plesové róby,
  • 00:33:48 tak že vlastně i velká část
    tvorby Hany Podolské
  • 00:33:50 byly kostýmy třeba,
  • 00:33:52 což je charakteristické
    i pro Coco Chanel.
  • 00:33:55 Ona šila i kostýmy,
    co se týká filmové výpravy.
  • 00:33:59 Hlavně to ji vlastně
    drželo nad vodou,
  • 00:34:01 co se týká meziválečného období.
  • 00:34:03 Například nejznámější asi jakoby
    její tvorba je k filmu Kristián.
  • 00:34:16 Opravdu jakoby dokázala
    tvořit nadčasově.
  • 00:34:19 A opravdu tak vlastně,
  • 00:34:21 že jsou to modely nositelné
    jak vlastně
  • 00:34:24 v těch 20., 30., 40. letech,
    tak si myslím,
  • 00:34:26 že mnohé dámy
    by si tam vybraly i dnes.
  • 00:34:36 -Historička umění Eva Uchalová,
    dobrý večer.
  • 00:34:38 -Dobrý večer.
  • 00:34:40 -A kostýmní výtvarnice
    Michaela Hořejší Horáčková.
  • 00:34:42 Dobrý večer.
    -Dobrý večer.
  • 00:34:44 -Myslíte, že ten piedestal,
    který se vytvořil Haně Podolské,
  • 00:34:48 nejenom díky té výstavě,
    ale obecně, že je zasloužený?
  • 00:34:51 -Určitě.
  • 00:34:53 Určitě to byla mimořádná osobnost
    v české módní tvorbě.
  • 00:34:58 Určitě si to zasloužila.
  • 00:35:00 Samozřejmě,
    existovala celá řada dalších.
  • 00:35:03 Ale je pravda,
  • 00:35:05 že takovou jako legendou
    se stala jenom ona.
  • 00:35:09 Byla to jistě zásluha
    jejích schopností.
  • 00:35:12 Jednak profesionálních,
    ale i osobních.
  • 00:35:16 A také schopnost
    udělat si reklamu.
  • 00:35:19 Takže ona si to
    určitě zasloužila.
  • 00:35:23 -Hana Podolská
    byla jedna z prvních žen,
  • 00:35:25 které si opravdu realizovaly
    svůj sen,
  • 00:35:27 staly se z nich podnikatelky,
  • 00:35:30 vlastně vstoupily
    do toho mužského světa,
  • 00:35:32 respektive vybraly si
    z toho mužského světa to,
  • 00:35:34 co chtěly, k tomu,
    aby se realizovaly.
  • 00:35:36 Mně přijde na této době
    obdivuhodné,
  • 00:35:38 a vlastně kvůli tomu
    ji mám tak ráda,
  • 00:35:40 tak ráda formuluji postavy
    z této doby.
  • 00:35:43 -Nesouvisí ta doba také s tím,
    že se o tom někdy říká,
  • 00:35:46 že to oblečení
    bylo spíše pro elity?
  • 00:35:49 -Samozřejmě, Salon Hana Podolská
    nebyl pro každého.
  • 00:35:53 Ale pro mě vlastně
    i toto je jistým způsobem...
  • 00:35:57 Mám to ráda, protože to byla doba,
    kdy skutečně každý,
  • 00:36:01 kohokoli jste potkali na ulici,
  • 00:36:04 trošku jste se vyznali
    v tlačenici,
  • 00:36:07 tak jste mohl přesně vědět,
    co dělá, kým je,
  • 00:36:09 jestli má vysokou školu,
    kolik má peněz.
  • 00:36:12 Vlastně bylo to velmi jako...
  • 00:36:14 -Kastovní.
  • 00:36:16 -Jasně,
    i na té módě patrné vlastně,
  • 00:36:18 do které skupiny
    jako ten člověk patří.
  • 00:36:20 Taky vlastně mám docela
    jakoby radost z toho,
  • 00:36:23 že když se nemůže každý
    převléknout za někoho jiného,
  • 00:36:28 že vlastně jako dívka
    z volnějších mravů
  • 00:36:32 prostě by se do té vysoké
    společnosti nikdy nedostala.
  • 00:36:36 Už jenom proto,
  • 00:36:38 že by neměla šaty
    od Hany Podolské,
  • 00:36:40 ale měla by třeba šaty ušité
    podle časopisu
  • 00:36:43 Hvězda československých paní
    a dívek,
  • 00:36:46 kdy by si to zkopírovala
    a nepoužila vhodné materiály.
  • 00:36:49 V tomto samozřejmě
    to byla jakoby móda pro elity.
  • 00:36:54 Ale elity,
    které byly jako vzývané,
  • 00:36:56 byly inspirativní pro ty lidi.
  • 00:36:59 On opravdu ty ženy,
    ty dámy této vysoké společnosti
  • 00:37:02 jako udávaly tón.
  • 00:37:04 Nebylo to jakoby
    v nějaké závisti.
  • 00:37:07 Spíš tam byl opravdu pozitivní
    příklad k tomu obdivu.
  • 00:37:10 Zejména vlastně v osobě
    paní Podolské.
  • 00:37:12 To byla skutečně žena,
  • 00:37:15 kterou bylo jako hodno
    následovat, sledovat.
  • 00:37:17 Pokusit se vlastně realizovat
    podobnou důstojnost, eleganci
  • 00:37:21 a hrdost.
  • 00:37:23 -Ale paní Podolská nešila
    opravdu jenom pro ty elity.
  • 00:37:26 Ona šila i pro střední vrstvu.
  • 00:37:29 Určitě byla spousta žen,
  • 00:37:32 které si tam dávaly šít
    třeba svatební šaty
  • 00:37:35 nebo nějaké příležitostné
    společenské šaty.
  • 00:37:38 Takže my to máme i v muzeu,
    máme doloženo,
  • 00:37:41 že to bylo docela
    z normálních rodin,
  • 00:37:44 že to nebyl vždycky
    jenom prostě někdo opravdu
  • 00:37:48 z těch horních deseti tisíc.
  • 00:37:50 Takže si myslím,
    že to nebylo tak jako...
  • 00:37:54 Že to bylo vlastně
    velmi demokratické.
  • 00:37:56 -Vy sami jste hledali v rámci
    Uměleckoprůmyslového musea
  • 00:38:00 nějaký audiovizuální záznam
    přehlídky Hany Podolské.
  • 00:38:03 Ten jsme nenašli.
  • 00:38:05 Ale prvorepublikovou přehlídku
    jednu máme.
  • 00:38:10 -Velké módní přehlídky
    se konaly i v pražském Mánesu.
  • 00:38:13 Maurice Mosnier,
  • 00:38:15 který připravoval
    za první republiky
  • 00:38:17 přehlídky pařížské módy
    pro Prahu,
  • 00:38:19 řekl o našich dívkách:
  • 00:38:21 Jsou dokonale stavěné,
  • 00:38:23 s pružnou stavností
    antických bohyň.
  • 00:38:27 S pravou francouzskou dvorností
    pak prohlásil,
  • 00:38:30 že Pražanky jsou
    na nejlepší cestě udávat tón módy
  • 00:38:34 a stát se tak
    druhými Pařížankami.
  • 00:38:36 -Dá se říct,
  • 00:38:38 i když si idealizujeme
    trošku naši první republiku,
  • 00:38:41 tak dá se říct,
  • 00:38:43 že jsme v té době nezaostávali
    za světem
  • 00:38:45 z hlediska módního průmyslu?
  • 00:38:48 -Určitě.
  • 00:38:50 Určitě,
  • 00:38:52 protože ti naši módní návrháři
    byli v neustálém kontaktu
  • 00:38:55 s Paříží, tak jak se to dělo
    v celém světě.
  • 00:38:58 Z celého světa
    tam jezdili firmy krejčovské,
  • 00:39:00 jejich módní návrháři
    a čerpali inspirace.
  • 00:39:03 Ty trendy, které Paříž udávala,
  • 00:39:05 tak se vlastně tak jako
    vyplňovaly v celém světě.
  • 00:39:09 -Obdivuhodné na Haně Podolské
    bylo nejenom to,
  • 00:39:12 že si vybudovala ten byznys
    v tom mužském světě, ale i to,
  • 00:39:16 jaký důraz kladla
    třeba na samotný salon,
  • 00:39:20 kdy z původně, řekněme,
    takových viktoriánských prostor
  • 00:39:24 se přesunula vlastně
    potom na Jungmannovu ulici,
  • 00:39:27 kde ten salon byl ultramoderní.
  • 00:39:30 A vlastně do každého detailu
    vypiplaný.
  • 00:39:33 Objevuje se to ještě dnes?
  • 00:39:35 -Záleží od každého návrháře
    a designéra.
  • 00:39:41 Už zmiňovaná Coco Chanel měla
    to slavné schodiště se zrcadly.
  • 00:39:46 Podle mě záleží opravdu na tom,
    jak se každý, kde se cítí dobře.
  • 00:39:49 Ale jistě jako do dnešních dob
    je návštěva krejčovského salonu
  • 00:39:55 na úrovni nebo módního salonu
    na úrovni velký zážitek.
  • 00:40:00 Když se rozhodnete vstoupit
    do tohoto procesu,
  • 00:40:03 tak je to cosi výjimečného,
    protože tím dáváte zapravdu,
  • 00:40:06 že ta móda skutečně není jenom
    marginálie k okamžité spotřebě,
  • 00:40:10 jak je to dneska vlastně běžné,
    ale je to jistý proces,
  • 00:40:13 který vás formuluje.
  • 00:40:15 Takže by se měl i odehrávat
    v nějakém jako prostředí,
  • 00:40:18 které tomu odpovídá.
  • 00:40:21 -Vy jste kostýmní návrhářka,
    kostýmní výtvarnice.
  • 00:40:23 My se teď půjdeme podívat
    do vašeho ateliéru,
  • 00:40:25 který není jenom ateliérem,
  • 00:40:27 ale takovým, jak sama říkáte,
    interaktivním muzeem.
  • 00:40:48 -Tady se stala krásná věc,
  • 00:40:50 že jsem v New Yorku
    koupila tento kabát,
  • 00:40:53 což je skutečně originální kabát
    pro jízdu otevřeným automobilem
  • 00:40:57 z Long Islandu z roku 1924.
  • 00:41:02 Sbírám ty věci různě po Evropě,
    ve Francii, v Anglii,
  • 00:41:05 ve Švédsku, v Rumunsku,
    po Čechách a po Moravě.
  • 00:41:08 Ale jezdím hlavně do Ameriky,
  • 00:41:10 protože Ameriky se vlastně tolik
    nedotkly ty válečné konflikty,
  • 00:41:13 takže tam
    ta konjunktura pokračovala.
  • 00:41:15 Dřív se tam začaly
    vlastně dělat konfekční věci,
  • 00:41:18 dřív se ty ženy
    začaly emancipovat.
  • 00:41:20 Takže tam je toho strašně moc.
  • 00:41:27 Tohle je zase příklad
    tehdejšího klasického kostýmu,
  • 00:41:30 který můžou lidi obdivovat
    třeba na našich herečkách,
  • 00:41:34 jako byla Adina Mandlová
    nebo Lída Baarová.
  • 00:41:38 Tady mám ukázky tanečních bot.
    Dobových.
  • 00:41:41 Vlastně z pozdních 20. let.
    Tyhle jsou úplně nádherné.
  • 00:41:44 Ty úplně zbožňuji,
  • 00:41:46 protože jsou opravdu
    jako pro Popelku,
  • 00:41:48 přitom vlastně
    jsou v tak dokonalém stavu
  • 00:41:50 a tak skvěle ušité,
  • 00:41:52 že v nich ještě mohla hrát
    herečka teď,
  • 00:41:54 krásně si v nich zatančila,
    Veronika Arichteva.
  • 00:41:57 Toto jsou bačkůrky
    do dámského boudoiru.
  • 00:42:01 Tady jsou zase kožešinky.
  • 00:42:03 Úplně nedílná součást
    každého správného kostýmu
  • 00:42:06 za první republiky
    byla takováto liška.
  • 00:42:09 Tímto způsobem upravená.
    S fantastickým zákusem.
  • 00:42:12 Nožičkami, samozřejmě.
  • 00:42:14 Ať to byly norkové štoly,
    nebo dokonce levharti a oceloti.
  • 00:42:27 Tady vlastně jsou na ukázku
    některé modely...
  • 00:42:30 Od cloche klobouků,
    což byly tyto klopené kloboučky,
  • 00:42:34 s charakteristickým zdobením
    z 20. let.
  • 00:42:38 Tohle se dávalo pod vlasy,
  • 00:42:40 které byly typicky učesané
    a v síťce.
  • 00:42:42 Tady je jedna taková
    krásná ukázka toho,
  • 00:42:45 jak úžasně byly extravagantní
    a kreativní.
  • 00:42:49 Tohle je prostě klobouk,
    který já úplně zbožňuji,
  • 00:42:52 protože je to klobouk...
  • 00:42:54 Já vím,
    že to není kameramanův sen,
  • 00:42:56 ale prostě mně se strašně líbí.
  • 00:43:00 -Když se člověk
    podívá na materiály,
  • 00:43:02 ze kterých třeba ty doplňky
    byly dělané, kůže, norek, liška,
  • 00:43:06 o levhartovi už ani nemluvím,
    je to zase důkaz toho,
  • 00:43:10 jak se posunula naše společnost,
    tím,
  • 00:43:13 že tehdy to bylo
    vlastně přijatelné,
  • 00:43:16 dnes vlastně v mnoha ohledech
    naprosto nepřijatelné?
  • 00:43:19 -Jistě,
    tenkrát se to vlastně neřešilo.
  • 00:43:21 Nikoho nenapadlo vlastně
    se zabývat
  • 00:43:24 touto ekologickou stránkou
  • 00:43:26 nebo vlastně ke zvířatům
    se takhle nepřistupovalo.
  • 00:43:30 -Taky bylo víc levhartů
    tehdy ještě možná.
  • 00:43:33 -Samozřejmě.
    Všeho bylo víc po této stránce.
  • 00:43:37 Ale byl to vlastně
    jakýsi přirozený proces,
  • 00:43:40 kdy tím, že ty věci byly
    jako velmi exkluzivní,
  • 00:43:44 tak taky jako byly méně dostupné.
  • 00:43:47 Takže vlastně ta devastace
  • 00:43:49 podle mě jakoby neprobíhala
    až takovým brutálním stylem.
  • 00:43:53 Já tedy mám jednu takovou zásadu,
    kterou se snažím dodržovat,
  • 00:43:57 a taky se mi ji dodržovat daří.
  • 00:43:59 Samozřejmě, ve chvíli,
    kdy řeším nějakou dobovku,
  • 00:44:03 jak my říkáme, film,
  • 00:44:05 který je z určité periody
    historické,
  • 00:44:07 tak k tomu ty kožešiny
    a všechny tyto doplňky patří.
  • 00:44:11 Nedá se to bez toho udělat.
  • 00:44:13 A z ekologické kožešiny
    to není dobré,
  • 00:44:16 protože prostě dnešní kamery
    jsou tak citlivé,
  • 00:44:19 že vlastně by to bylo vidět.
  • 00:44:21 V tu chvíli bych se připravila,
  • 00:44:23 i vlastně toho diváka
    bych připravila o část kouzla.
  • 00:44:26 Ta doba by tam najednou nebyla.
    To by byla škoda.
  • 00:44:29 Tak já jsem se vlastně rozhodla,
  • 00:44:31 protože jak je to všechno
    jakoby ta sbírka těch originálů,
  • 00:44:34 tak jsem začala vlastně
    sbírat i staré kožichy.
  • 00:44:37 Mám je z roku 1955 a starší.
  • 00:44:39 Z těchto starých materiálů
    děláme ty kožichy nové,
  • 00:44:42 nebo to, co potřebujeme,
  • 00:44:44 že třeba ze starého kožíšku
    uděláme tři štuclíky
  • 00:44:47 nebo ozdobíme klobouk.
  • 00:44:49 Jenom vlastně
    se chceme bránit tomu,
  • 00:44:51 aby musela další a další zvířata
    umírat jenom kvůli tomu,
  • 00:44:54 že chceme mít hezké kostýmy.
  • 00:44:56 -Je zajímavé sledovat,
  • 00:44:58 jak se na oblékání
    projevovala emancipace žen.
  • 00:45:01 -To byla záležitost
    vlastně zase celosvětová.
  • 00:45:04 Zase prostě ty trendy
    přicházely z Paříže.
  • 00:45:07 Ovšem je pravda,
  • 00:45:10 že vyhovovaly
    těm emancipačním snahám.
  • 00:45:12 Tam byl naprosto jasný vývoj,
  • 00:45:15 že jakmile prostě žena
    začala studovat, pracovat,
  • 00:45:19 byla samostatně činná, výdělečně,
  • 00:45:22 určitě potřebovala jiný oděv
    než před válkou.
  • 00:45:26 -Pokud bychom se měli podívat
    právě z hlediska toho,
  • 00:45:29 jak jsme si stáli na tom
    v té době,
  • 00:45:32 tak z hlediska oděvního průmyslu
    ta republika byla připravena,
  • 00:45:36 nejenom díky návrhářům,
    ale i díky textilním fabrikám,
  • 00:45:40 díky řemeslu jako takovému.
  • 00:45:42 -Ano, s tím souhlasím.
  • 00:45:44 -A jak jsme na tom teď?
  • 00:45:46 Paní Liběna Rochová řekla,
  • 00:45:48 že tady vlastně
    žádný oděvní průmysl není.
  • 00:45:53 -No...
  • 00:45:55 Abych řekla pravdu,
    já o žádném nevím.
  • 00:45:58 -To znamená, že jsme o něj přišli?
  • 00:46:00 -Přišli jsme o něj prostě
    tou asijskou konkurencí.
  • 00:46:03 A jiným přístupem k módě.
  • 00:46:06 Dneska se to možná mění trochu,
    aspoň, naštěstí,
  • 00:46:11 ale v té minulé době
    spíš jako ta mladší generace
  • 00:46:15 šla po kvantitě víc
    než po kvalitě.
  • 00:46:20 Takže to byl takový předpoklad
    toho,
  • 00:46:23 aby se změnil naprosto přístup
    k té módě.
  • 00:46:25 -I dnes se najdou módní návrhářky,
    které vychází z minulosti,
  • 00:46:29 ale přitom do toho
    přináší svoji novou inspiraci,
  • 00:46:32 což je případ také Hany Noble
    alias Lazy Eye.
  • 00:46:42 -Poslední kolekce
    je tedy aviatická.
  • 00:46:52 Je vlastně inspirovaná
    Amelií Earhart,
  • 00:46:55 protože jsem si vlastně přes léto
    nějak prohlížela fotky s ní
  • 00:46:59 a řekla jsem si, že to je to ono,
    že to je vlastně ta žena,
  • 00:47:03 která je krásná
    a emancipovaná a silná.
  • 00:47:06 A vlastně dělala v té době věc,
    která byla rarita.
  • 00:47:13 Vlastně v těch 30. letech
    ty ženy kalhoty moc nenosily.
  • 00:47:17 Ty, co si v tom troufly
    vyjít na svět,
  • 00:47:20 tak musely mít určitou sílu.
  • 00:47:22 Vlastně ta Amelie Earhart
    hrozně bojovala za to,
  • 00:47:25 aby mohla létat tím letadlem,
    protože si všichni mysleli,
  • 00:47:28 že se zbláznila úplně.
  • 00:47:30 Já vlastně,
    když jsem nad tím přemýšlela,
  • 00:47:32 jestli ty věci mám dělat,
    jako ty kalhoty,
  • 00:47:34 tak jsem si říkala:
  • 00:47:36 Je to dobrá cesta?
  • 00:47:38 Neztratím všechny ty zákaznice,
    které byly zvyklé na ty šaty?
  • 00:47:41 Protože to bude
    prostě úplně něco jiného.
  • 00:47:44 Ale vlastně jsem pak přišla
    na to,
  • 00:47:46 že těm ženám se to jaksi líbí.
  • 00:47:47 Spousta těch mých zákaznic
    jsou hodně emancipované ženy,
  • 00:47:51 třeba na vysokých pozicích,
    líbí se jim to.
  • 00:47:53 Asi v tom cítí
    prostě nějakou sílu.
  • 00:47:55 -Tohle je dobré.
  • 00:48:00 -A vlastně mě i třeba
    hrozně inspiruje architektura
  • 00:48:03 nebo vlastně i ta letadla samotná.
  • 00:48:05 Ten design toho.
  • 00:48:08 To mi vlastně dává
    fakt jakoby sílu to tvořit.
  • 00:48:11 A ono vlastně,
    když začnu dělat jednu věc,
  • 00:48:14 tak se na to začne nabalovat
    další věc.
  • 00:48:16 A pak ty nápady přichází samy.
  • 00:48:22 Ta móda se pořád vrací a bude.
  • 00:48:24 Ale mě hrozně baví pracovat
    s těmi už klasickými střihy,
  • 00:48:28 které už si prošly
    vlastně tou zkouškou toho,
  • 00:48:31 že vypadají dobře,
    prostě sedí to,
  • 00:48:33 je to prostě ozkoušené.
  • 00:48:38 Myslím si, že furt tam jsou cesty,
    které se dají najít.
  • 00:48:41 Barevně, materiálově
    se s tím dá pracovat.
  • 00:48:44 Tím vrstvením.
    Nějakým stylingem.
  • 00:48:47 Můžu použít jako současné boty
    nebo vlastně je spousta věcí,
  • 00:48:50 jak s tím pracovat.
  • 00:48:54 -Předpokládám,
  • 00:48:56 že vy jakožto odbornice
    dokážete najít ty správné lidi,
  • 00:49:00 kteří opravdu,
    i když nejsou módní návrháři,
  • 00:49:03 tak udávají ten trend.
  • 00:49:05 Dá se to prostě rozpoznat?
  • 00:49:09 -Já myslím, že to je spíš
    vlastně otázka na to,
  • 00:49:12 jak jsou ti lidi inspirativní,
  • 00:49:14 protože skutečně ta dnešní doba
    je velmi liberální, otevřená.
  • 00:49:18 Zná vlastně svoji historii.
  • 00:49:21 To je velmi důležité vlastně,
    protože je k čemu se vracet,
  • 00:49:24 je k čemu se obracet,
    protože těch materiálů,
  • 00:49:27 prostě jako to roste
    geometrickou řadou,
  • 00:49:29 vlastně jakoby
    ty inspirační zdroje.
  • 00:49:31 Ale myslím si,
  • 00:49:33 že spíš v dnešní době
    záleží na té osobnosti,
  • 00:49:35 protože už jako kdyby
    to nebylo jenom o módě,
  • 00:49:38 ale spíš je to o tom,
    co vlastně ta třeba žena,
  • 00:49:41 když se budeme bavit
    o ženách v tomto,
  • 00:49:44 tak co vlastně jakoby
    symbolizuje pro tu společnost.
  • 00:49:47 Když dám příklad úplně konkrétní,
  • 00:49:49 tak třeba Michelle Obama
    byla jedna z těch žen,
  • 00:49:52 která vlastně byla
    i nositelkou jistého stylu,
  • 00:49:55 naprosto výjimečného stylu,
  • 00:49:57 poměrně netradičního
    na prvního dámu.
  • 00:50:00 Ale zároveň
    to byla první americká dáma,
  • 00:50:03 která byla tmavé pleti,
  • 00:50:06 což bylo velmi důležité
  • 00:50:08 zase jakoby
    z toho sociologického hlediska.
  • 00:50:10 Takže myslím si, že vlastně
    už to není jenom o módě,
  • 00:50:13 že by byl někdo
    jenom ta módní ikona,
  • 00:50:15 nebo ta stylová,
    stylotvorná ikona,
  • 00:50:17 ale je hlavně důležité,
    co ten člověk v sobě nese,
  • 00:50:21 co vyzařuje do té společnosti.
  • 00:50:24 -To znamená, že dnes už spíš
    platí možná trošku s nadsázkou,
  • 00:50:28 že člověk dělá šaty,
    než že by šaty dělaly člověka?
  • 00:50:33 -Určitě. Ale já si myslím,
    že to platilo vždycky.
  • 00:50:39 -Já bych to podepsala.
  • 00:50:41 Myslím si,
    že skutečně člověk dělá šaty.
  • 00:50:44 Kdyby to bylo naopak,
    tak myslím, že by to nešlo.
  • 00:50:48 I kdyby se vlastně
    v 14. století někdo převlékl
  • 00:50:51 do královských šatů,
  • 00:50:53 tak by mu to možná lidi věřili
    tak hodinu.
  • 00:50:58 -Eva Uchalová,
    Michaela Hořejší Horáčková.
  • 00:51:00 Děkujeme za návštěvu.
  • 00:51:02 -Na shledanou, děkujeme.
    -Děkuji za pozvání, na shledanou.
  • 00:51:10 -To je dnes všechno.
  • 00:51:12 Naším příštím hostem v ArtZóně
    bude jazzman Emil Viklický.
  • 00:51:15 Fenomén věnujeme Noci divadel
  • 00:51:18 v roce stého výročí
    založení Československa.
  • 00:51:20 Na stránce artzona.cz
    se pak podívejte
  • 00:51:23 třeba na rozhovor se spisovatelkou
    Markétou Lukáškovou.
  • 00:51:26 Vydává bestsellery,
    píše scénář podle vlastní knihy,
  • 00:51:29 ale také umí udělat morče
    a recitovat dlouhé německé básně.
  • 00:51:35 Televizní ArtZóna zase v úterý
    v 20:20 hodin na ČT art.
  • 00:51:44 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2018

Související