iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 8. 2018
18:15 na ČT2

1 2 3 4 5

7 hlasů
26068
zhlédnutí

Ten okamžik

Osobní protest

Inženýr František Jaroš držel na protest proti invazi hladovku na nejvyšším vrcholu Adršpachu. Redaktorku arabského vysílání Pavlu Jazairiovou okupace odvedla od iráckého manžela Mufida i od rozhlasové práce.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Ten okamžik - Osobní protest

  • 00:00:02 No jo, tak to jsem já
    asi tak v roce 1944,
  • 00:00:07 když mi byly asi čtyři roky.
  • 00:00:10 Těch pádů já jsem měl víc.
  • 00:00:12 Většinou se to obešlo
    s nějakou obyčejnou zlomeninou.
  • 00:00:17 Dva byly dost větší.
  • 00:00:21 Tam jsem měl rozlámanou nohu,
    pánev a páteř.
  • 00:00:25 A druhý, horší, sice jen nohy,
    ale ta levá byla na maděru teda.
  • 00:00:30 Já jsem furt nechápal,
  • 00:00:33 proč tam nade mnou žena furt brečí
    v nemocnici v Broumově.
  • 00:00:37 Mně to neřekli.
  • 00:00:39 Jí to řekli,
    že mně tu levou nohu uříznou.
  • 00:00:45 Tak tohle, tohle nevím,
    kde je focené.
  • 00:00:49 Ale ono to bylo všude stejné.
  • 00:00:52 Soudruzi se tam projížděli.
  • 00:00:54 Lidi jim nadávali.
    Já byl mezi nimi.
  • 00:00:57 -Tahleta dívka vlastně neví,
    kdo je, neví přesně, kde je.
  • 00:01:02 Ví, co chce. Ví, co chce.
    Chce si dělat to, co chce.
  • 00:01:08 Tohle je Musid Jazairi,
    irácký novinář.
  • 00:01:12 Manžel byl a je komunista.
  • 00:01:16 Těžko říci, jestli byl
    velký přítel Sovětského svazu,
  • 00:01:20 ale Sovětský svaz byla jejich
    jediná opora tam v tom Iráku.
  • 00:01:25 Můj manžel Mufid nebyl schopen
    prožívat okupaci jako já a jako my.
  • 00:01:30 -Před padesáti lety zažili
    na vlastní kůži
  • 00:01:34 invazi sovětských vojsk.
  • 00:01:36 Teď se vrací do toho okamžiku,
    na který se nezapomíná.
  • 00:01:39 Do okamžiku,
    kdy vznikla tato fotografie.
  • 00:01:45 (ZPĚV)
  • 00:01:47 -Proč mám pořád strach,
  • 00:01:51 že je za mnou vrah,
  • 00:01:58 který si mě s někým plete.
  • 00:02:10 -Tak, tohle mají být Pardubice.
  • 00:02:14 Tam jsem strávil
    poměrně dost let na průmyslovce.
  • 00:02:22 -Kde tam jste na té fotce?
    -To je ono.
  • 00:02:25 To je jako Jára Cimrman. Tadyhle.
    Ale možná taky ne.
  • 00:02:30 Měl jsem chemickou průmyslovku.
  • 00:02:34 Na vojně jako mazáci druhý rok
    jsme se chodili zašívat
  • 00:02:39 do jednoho skladu
    a ten skladník,
  • 00:02:42 ten se cílevědomě
    připravoval na to,
  • 00:02:44 že po vojně půjde studovat.
  • 00:02:46 Za civil bych dal všechno.
  • 00:02:49 A tak jsem najednou začal
    být horlivější než on.
  • 00:02:54 Já jsem byl přijatý.
  • 00:02:56 -Vy jste tu školu vystudoval
    a pak jste tam dělal aspiranturu.
  • 00:03:00 -No. Já jsem se dostal
    asi na nejlepší katedru na škole
  • 00:03:04 k profesoru Tocksteinovi
    na fyzikální chemii.
  • 00:03:09 Tak tohle je jasné.
    To je Adršpach. Prý to jsem já.
  • 00:03:15 -Kdy jste začal
    s tím lezením po horách?
  • 00:03:18 -Pozdě,
    až v šestadvaceti s kluky,
  • 00:03:22 co jsem s nimi chodil
    v Pardubicích na pivo.
  • 00:03:26 Pak mě jednou nalákali,
    ať s nimi jedu do Sedmihorek.
  • 00:03:30 Tím to začalo.
  • 00:03:32 -Pamatujete si na ten první výstup?
  • 00:03:35 -Jo. Moc dobře,
    protože jsem z něj hned sletěl.
  • 00:03:38 Hned to byla podlaha.
  • 00:03:40 Ale nic se mně nestalo,
    protože to bylo jenom z pár metrů.
  • 00:03:43 Údajně to tam napsal Jeny Farkaš
    v noci už toho jednadvacátého.
  • 00:03:49 Tady vytraverzujete
    do téhle spáry.
  • 00:03:53 Už to je
    regulérní sedmičkové lezení.
  • 00:03:57 Potom je tady traverz až sem
  • 00:03:59 a tady je takový hnusný
    mazlavý úzký komín.
  • 00:04:04 Klobouk před ním dolů.
  • 00:04:06 Tohle je jasné.
    Tady se poznávám.
  • 00:04:10 Muselo to být ten poslední den,
    když pro mě kluci vylezli.
  • 00:04:18 -Pane Jaroši,
    co vás to vůbec napadlo,
  • 00:04:20 takhle vylézt jako oběť
    okupace na skálu?
  • 00:04:23 -To byla
    jakási individuální vzpoura,
  • 00:04:28 reakce, snaha nějak dát najevo,
    že se mně to všecko nelíbí.
  • 00:04:36 -To byl spíš tenhle ruksak, že jo,
    se kterým jste tam lezl?
  • 00:04:40 -Tenhle to možná na první pohled
    připomíná,
  • 00:04:43 ale takový je těmi komíny
    neprotažitelný.
  • 00:04:46 Já jsem o tom řekl
    akorát jednomu kolegovi z katedry.
  • 00:04:50 Ten velice záhy usoudil,
    že jestli to má mít nějaký smysl,
  • 00:04:56 tak se snažil tomu dát
    nějakou publicitu,
  • 00:05:00 ale nějak to v tom celkovém šrumci
    těch dnů zaniklo.
  • 00:05:07 Kluci Adršpašáci mě tam viděli,
  • 00:05:10 tak občas tam se někdo dole
    objevil na té vyhlídce,
  • 00:05:14 že tam na mě zahulákal,
    jestli něco nepotřebuju.
  • 00:05:18 Vodu jsem tam měl a tím to končilo.
    Nic jsem nepotřeboval.
  • 00:05:23 -Jakou roli v tom sehrál váš přítel
    pan Ludvík Martinec?
  • 00:05:26 -Až při tom sundavání.
  • 00:05:28 Ten byl jeden z té party,
    co mě sundavali.
  • 00:05:31 -Pojďte k nám, pane sundavači.
  • 00:05:33 Proč jste se rozhodl
    kamaráda sundat?
  • 00:05:35 Proč jste ho tam nenechal?
  • 00:05:36 Měl jste dojem,
    že neměl dobrý nápad?
  • 00:05:38 -Ne, nápad to byl dobrý,
    ale říkal jsem si,
  • 00:05:40 že těch čtrnáct dní,
  • 00:05:42 které tam vydrží třeba
    ještě o hladu,
  • 00:05:45 za to nestojí,
    aby tam tak trpěl.
  • 00:05:48 A Rusové by do těch čtrnácti dní
    určitě neodešli.
  • 00:05:52 -Asi po pěti dnech asi čtyři pět
    lidí tam pro mě vylezlo.
  • 00:05:57 Slanil jsem sám,
    ale radši mě jistili.
  • 00:06:05 Nikdy mě to nemrzelo.
    Pro mě to mělo smysl.
  • 00:06:09 -Proč zrovna Milenci,
    že jste se rozhodl pro tuhle skálu?
  • 00:06:14 -Jeden z důvodů byl,
    že tenkrát to byla záležitost,
  • 00:06:18 kterou jsem si bez problémů
    mohl dovolit vysólovat.
  • 00:06:22 -František Jaroš samozřejmě
    na tu skálu vylezl v roce 1968
  • 00:06:24 sám a teďka přeci jenom,
    jak léta běží, se rozhodl,
  • 00:06:28 že tam poleze tady s přítelem
    a spolulezcem.
  • 00:06:31 -Já vás, Petře, poprosím,
  • 00:06:34 že přeci jenom byste se pokusil
    ještě tu fotografii udělat i vy,
  • 00:06:38 že vám dám foťák,
    my to vyfotíme sami.
  • 00:06:40 Já vás s tím foťákem naučím.
  • 00:06:43 Aby to nebyla jenom fotografie
    jeho takhle čistá,
  • 00:06:45 ale aby tam byl i ten prostor
    kolem něj, to je důležité.
  • 00:06:48 A pokud to bude ještě širší,
    než je to tady, tak nevadí,
  • 00:06:50 protože to se dá přiblížit potom
    a nazvětšovat v postprodukci.
  • 00:06:54 -Ten komín, to není jako střižený.
    To je...
  • 00:07:04 -Fando, chceš jistit už odsud?
  • 00:07:12 -Ježíšmarjá, co to tady je?
  • 00:07:18 Tenkrát začala na školách
    ta normalizace pohovory,
  • 00:07:24 tak jsem také dostal pozvánku.
  • 00:07:26 Před člověkem,
    o kterém jsem spolehlivě věděl,
  • 00:07:29 že jim to donese,
    jsem prohlásil,
  • 00:07:33 že se od nějakého zasraného
    juris doktora a pitomé báby
  • 00:07:37 z domácnosti nebudu zpovídat,
    a nikam jsem nešel.
  • 00:07:42 Takže jsem dostal výpověď.
    Já to ani neřešil.
  • 00:07:47 Mým snem pořád byl Liberec,
    protože tam bylo všude blízko.
  • 00:07:54 Sušky kousek, Hruboskalsko kousek,
    Jizerky kousek.
  • 00:08:01 A tak jsem se prostě sbalil
    a jel jsem do Liberce.
  • 00:08:04 Nastoupil jsem
    ve stavebním družstvu Inspira.
  • 00:08:11 Mezitím jsem ještě zase
    pár věcí vystřídal.
  • 00:08:14 Jedna se mi velice líbila.
  • 00:08:16 To si mě najal
    liberecký lesní závod
  • 00:08:19 a s partou hajných
    jsme trhali šišky.
  • 00:08:22 Pak si mě zavolali na pracák
    a tam mi řekli,
  • 00:08:26 že takhle mně pokračovat nedovolí,
    že musím mít trvalé zaměstnání.
  • 00:08:32 Jeden náš kamarád,
    který byl geolog,
  • 00:08:36 tak polovinu adršpašské party
    zaměstnal na vrtech,
  • 00:08:41 a tak jsem se tam uchytil taky.
  • 00:08:45 Tam to mělo ten půvab,
  • 00:08:47 že se sedm dní dělaly dvanáctky
    a pak bylo sedm dní volno.
  • 00:08:52 A pro tu naši činnost delší volna,
  • 00:08:55 ježdění do Tater,
    to bylo vynikající.
  • 00:08:59 -Skřivánci, slyšíte nás?
  • 00:09:01 Františku,
    vyzul jste si ty tenisky?
  • 00:09:04 Děkuji.
  • 00:09:12 Františku, to lano, prosím.
  • 00:09:14 To, co má ležet vedle
    vaší levé ruky. Dobře.
  • 00:09:20 -Jsem furt nevěděl co a jak,
  • 00:09:22 až mně jeden
    z té naší lezecké party říká:
  • 00:09:25 V Broumově nemají kominíka.
  • 00:09:29 Ostudy jsem si nadělal
    v těch prvních měsících.
  • 00:09:33 Jestli tady za soudruhů
    bylo svobodné povolání,
  • 00:09:36 tak to byli kominíci.
  • 00:09:38 Nejvíc jsem to ocenil v roce 1990,
  • 00:09:43 když jsem bez cavyků dostal
    živnostenský list,
  • 00:09:47 a hned od začátku roku 1990
    jsem začal soukromničit.
  • 00:09:54 Vracet se k vědě,
    když máte dvacet let pauzu,
  • 00:09:58 kdy to neděláte, když ztratíte
    svoji duševní mobilitu,
  • 00:10:04 vy už nejste intelektuálně
    tak pružná a nejste ve hře.
  • 00:10:15 A nelituju toho.
  • 00:10:17 -Takže jsi ztratil ten přední.
  • 00:10:20 Tady je potom na tomhletom
    přicvaknutý ten předek...
  • 00:10:24 -A ten máš?
  • 00:10:26 -Ne, ten je ten spadlý tam,
    o kterém jsi mluvil.
  • 00:10:30 -Já jsem nepochopil,
    jak na takovém plácku mohl chrápat.
  • 00:10:34 -Zvykl by sis.
  • 00:10:37 -Hele, Franto, tamhle máš hlt rumu,
    takže si dejte spolu.
  • 00:10:41 -Já bych se teda bála se otočit
    na druhý bok,
  • 00:10:44 kdybych spala na takovéhle skále.
    Vy jste přivázán na té fotce?
  • 00:10:48 -Tady ne, vždyť tam je plac.
  • 00:10:50 -Počkej, to vyzoomujeme.
    Jo, je tam Kat.
  • 00:10:53 -To je škoda, že se František
    nedívá před sebe.
  • 00:10:56 -Jasně.
    On taky ten Kat tam není vidět.
  • 00:10:58 -Tady se díváte trošku do krajiny.
  • 00:11:01 -Pane Jaroši, musíte tam znova.
    Díval jste se moc do krajiny.
  • 00:11:05 -Držel bych se tam
    opravdu toho Kata.
  • 00:11:09 Tak dobrý den.
  • 00:11:12 -Pane Jaroši, zdravím vás.
    -Dobrý den.
  • 00:11:15 -Vítejte v Adršpachu
    na Kavčích horách.
  • 00:11:17 Pojďte si to potěžkat.
    Pojďte si to vyzkoušet.
  • 00:11:20 To jste nikdy neměl v ruce
    Adršpach.
  • 00:11:22 -To ne.
  • 00:11:24 No jo.
    -Dobrý, že? -Dobré.
  • 00:11:27 -Troufáte si na ten výstup?
    -Jo, risknu to. Risknu to, jo.
  • 00:11:31 -Opravdu? Bez lana?
    -Bez lana. Dobré, dobré.
  • 00:11:35 -Pro vás to není problém, že jo?
    Samozřejmě.
  • 00:11:37 -Tak.
    -To tělo trošku něco pamatuje, co?
  • 00:11:41 Víte, to je skvělé,
    že zatímco tehdy jiní,
  • 00:11:44 když to vzali do svých rukou,
  • 00:11:46 emigrovali třeba na Západ
    nebo různě,
  • 00:11:48 tak vy jste emigroval
    vlastně do vzduchu k nebi.
  • 00:11:52 -Mně se ven moc nechtělo.
    Mně tenkrát šéf katedry nabízel,
  • 00:11:56 že mně dá doporučující dopisy
    pro kolegy,
  • 00:12:00 kdybych chtěl jít ven a pokračovat
    někde venku, ale mně se nechtělo.
  • 00:12:06 Tady bylo víc srandy.
  • 00:12:11 -Ano.
    -Muž na skále.
  • 00:12:14 -Výborně. Jak tehdy
    před těmi padesáti lety.
  • 00:12:27 -To vůbec si nepamatuju,
    že bych někdy nosila mašli,
  • 00:12:30 ale je tady vidět už na tom,
    jak jsem nespokojená, tvrdohlavá,
  • 00:12:35 což já jsem byla pravděpodobně
    velice obtížné dítě tvrdohlavé.
  • 00:12:40 Trošičku opuštěná,
    protože jsem byla u babičky.
  • 00:12:44 Kde je maminka?
  • 00:12:46 Já jsem se narodila
    ve francouzském městě Munster,
  • 00:12:51 což je kousek od francouzského
  • 00:12:53 nebo lépe řečeno alsaského města
    Mulhouse.
  • 00:12:57 Tam přes řeku Rýn
    býval velký most.
  • 00:13:00 Moje matka s mým otcem
    stihli přejít přes ten most
  • 00:13:05 a vzápětí byl vybombardován.
  • 00:13:07 To bylo na konci
    druhé světové války.
  • 00:13:09 Takže jsem se narodila
    náhodou ve Francii.
  • 00:13:12 Moji rodiče se poznali v Německu,
  • 00:13:15 kde moje matka
    byla nasazena na práci.
  • 00:13:18 Můj otec měl těžký kufr a ona se
    nad ním slitovala a nesla mu kufr.
  • 00:13:22 On byl totiž téměř
    o dvacet let starší.
  • 00:13:26 Moji rodiče spolu byli,
    vždycky když chtěli zplodit dítě.
  • 00:13:29 Měli dvě děti.
  • 00:13:32 Já jsem vyrůstala
    střídavě ve Francii
  • 00:13:34 a na Cibulce v Praze 5 u babičky,
    tam byl ten domov.
  • 00:13:40 Moje matka si mě občas vzala
    do Francie.
  • 00:13:44 Ono v Paříži to pro mě
    nebylo moc příjemné,
  • 00:13:46 protože moje matka
    měla docela těžkou situaci.
  • 00:13:50 Musela se velmi snažit,
    aby se uživila.
  • 00:13:55 Já jsem tam hodně byla sama.
  • 00:13:57 Podotýkám, já jsem nikdy
    nedokončila jeden školní rok
  • 00:14:01 ve stejné zemi.
  • 00:14:03 Oni mě násilím potom
    v šestnácti letech přestěhovali
  • 00:14:08 z Francie do Čech.
  • 00:14:13 Tady už vlastně dívka,
  • 00:14:16 která už nějakým způsobem
    se chce líbit a chce se parádit.
  • 00:14:22 Všechno na ni teprve čeká.
  • 00:14:28 Všechna ta neštěstí,
    všichni ti chlapi
  • 00:14:32 a všechny ty hezké chvíle třeba,
    řekněme, v životě.
  • 00:14:37 Ale já jsem ve dvaceti
    nebyla vůbec šťastná.
  • 00:14:40 Tahleta dívka vlastně neví, kdo je,
    neví přesně, kde je.
  • 00:14:45 Ví, co chce teda, jo? Ví, co chce.
    Chce si dělat to, co chce.
  • 00:14:50 Tenkrát si umínila,
    a to je klíčové,
  • 00:14:54 že udělá všechno pro to,
  • 00:14:57 aby nemusela nikdy vstávat
    v životě před šestou.
  • 00:15:01 To jsem byla plná rozhodnosti
    vymanit se z mého osudu,
  • 00:15:04 protože já jsem nemohla
    dokončit školu,
  • 00:15:08 ale já jsem se stále zajímala
    o spoustu věcí,
  • 00:15:12 takže jsme chodili na přednášky
    pana profesora Milana Machovce.
  • 00:15:18 Chodili jsme na výstavy.
  • 00:15:21 Chodili jsme se dívat
    na dobré filmy.
  • 00:15:23 Četli jsme velice.
  • 00:15:26 Ale zároveň to nebyla doba štěstí
  • 00:15:29 nebo nějakého velkého flirtování
    a velké zábavy.
  • 00:15:35 Já jsem měla základní školu.
    Uměla jsem francouzsky. Tečka.
  • 00:15:40 Vlastně jsem měla štěstí, že jsem
    našla práci sekretářky v rozhlase.
  • 00:15:47 Zjistilo se,
    že jsem prachmizerná sekretářka,
  • 00:15:51 ale že bych vlastně mohla fungovat
    jako redaktorka,
  • 00:15:54 protože mám nápady.
  • 00:15:57 A baví mě to.
  • 00:15:59 A jednou jsem se dostala
    do kontaktu s cizinci v rozhlase,
  • 00:16:02 což bylo pro mě velmi zajímavé
    a také šokující, musím říci,
  • 00:16:06 protože jsem trpěla
    všelijakými předsudky,
  • 00:16:10 které mně byly vlastně
    i předávány v rodině.
  • 00:16:14 Moravská rodina, že jo?
  • 00:16:16 Tak tam byl antisemitismus
    nesmírně silný.
  • 00:16:19 Můj manžel byl
    mladý irácký novinář,
  • 00:16:25 který přijel pracovat
    do Československého rozhlasu
  • 00:16:27 do arabského vysílání.
  • 00:16:30 V rozhlase jsem ho taky poznala.
  • 00:16:32 Když jsem žila ve Francii,
    tak mně vždycky doma říkali:
  • 00:16:36 Když uvidíš Araba,
    tak přejdi ulici.
  • 00:16:40 Tak asi proto
    jsem si namluvila Araba.
  • 00:16:44 Jak říkám,
    že už jsem vždycky byla svéhlavá.
  • 00:16:47 Tak on byl hezký, že jo?
  • 00:16:50 Nebyl moc vysoký.
    Byl milý také velmi.
  • 00:16:54 Vlastně jak já jsem taková
    ta multi kulti, tak mě to...
  • 00:16:58 Byl jiný jako já,
    protože já jsem nebyla ošklivá,
  • 00:17:02 ale prostě čeští muži
    se o mě nezajímali.
  • 00:17:06 To mi vysvětlete.
  • 00:17:08 Takže asi tam ta rozdílnost
    nějakým způsobem zapůsobila.
  • 00:17:18 -A to je Nisan?
    -To je Nisan.
  • 00:17:21 To se narodil, ale jak vidíme,
    to není čerstvě narozený Nisánek.
  • 00:17:24 To bude Nisánek už někdy na podzim.
    To už je mu několik měsíců.
  • 00:17:34 Večer 20. srpna v noci byl hluk
    a pod námi bydlel chlapík,
  • 00:17:38 který byl vlastně Rus.
  • 00:17:41 On tenkrát na nás přišel bouchat
    a říkat: Jsou tady Rusové.
  • 00:17:45 Tenkrát Mufid řekl:
    To není možné.
  • 00:17:48 A pak jsme se ráno probudili
    a na ten panelák mířil tank.
  • 00:17:56 Zajímavé bylo,
    že úplně první reakce lidí byla,
  • 00:17:59 že udělali obrovskou frontu
    před tou samoobsluhou.
  • 00:18:02 Tohle je budova rozhlasu.
    Tady je vchod.
  • 00:18:11 Já jsem byla rozhlasák
  • 00:18:14 a samozřejmě prostě první reakce
    moje byla novinářka, že jo,
  • 00:18:18 tak já jsem chtěla se jet
    podívat k rozhlasu ihned,
  • 00:18:21 ale můj manžel mě nepustil.
  • 00:18:32 Rozhlas byl vydrancovaný.
    Vypadalo to děsivě.
  • 00:18:38 Byly tam tanky pořád ještě.
  • 00:18:41 Bylo tam všude plno střepů,
    střílelo se.
  • 00:18:45 Potom v rozhlase v naší redakci
    všechno bylo přeházené
  • 00:18:48 a ti vojáci hlavně hledali jídlo,
    protože zřejmě měli hlad,
  • 00:18:53 tak jeden voják tam našel
    krabici se solvinou.
  • 00:18:57 To byla taková hrubá pasta
    na mytí rukou.
  • 00:19:01 Tak to chudák jedl, protože si
    myslel možná, že to je chalva.
  • 00:19:05 Ono to tak trochu vypadalo.
  • 00:19:07 Co se týče mého manželství
    s Mufidem,
  • 00:19:10 tak je pravda,
    že nás hlavně spojovala novinařina.
  • 00:19:14 On byl orientovaný
    a determinovaný realitou své země,
  • 00:19:18 takže ten Sovětský svaz ano,
    to byl přítel a opora.
  • 00:19:22 Pro něj bylo nesmírně těžké
    přiznat a pochopit to,
  • 00:19:28 co já jsem cítila,
  • 00:19:31 protože já jsem jednou provždy
    pocítila hluboké nepřátelství.
  • 00:19:37 Jednou provždy.
  • 00:19:40 Takže my jsme tenkrát skutečně
    ztratili námět k rozhovoru.
  • 00:19:45 Můj manžel Mufid nebyl schopen
    prožívat okupaci jako já a jako my.
  • 00:19:49 A tady to je kariéra.
  • 00:19:53 To bylo vysílání pro černou Afriku,
    takže tady je Manukone.
  • 00:19:58 Tady je naše sekretářka.
  • 00:20:00 Tohleto je můj budoucí manžel
    Jan Zaorálek.
  • 00:20:04 Prostě ve chvíli,
    kdy začala normalizace,
  • 00:20:07 což bylo,
    že každý den se něco ukrojilo,
  • 00:20:10 každý den se něco změnilo.
  • 00:20:13 Vyměňovali se šéfové v rozhlase,
    měnily se programy a náměty,
  • 00:20:18 ale pořád ještě velmi pomalu, a to
    do doby, kdy se upálil Jan Palach.
  • 00:20:23 To byl konec.
    Oni nám dávali vyplňovat dotazníky,
  • 00:20:27 kde my jsme museli napsat,
    že schvalujeme okupaci.
  • 00:20:31 Já jsem nebyla schopná
    něco takového podepsat.
  • 00:20:35 To by bylo, jako kdyby na mně někdo
    chtěl, abych chodila nahá.
  • 00:20:39 Mně to přišlo nanejvýš ostudné.
  • 00:20:43 Pak jako logicky
    se mnou ukončili smlouvu
  • 00:20:47 a já jim za to dodnes
    nesmírně děkuju,
  • 00:20:51 protože jsem nemusela projít
    tu normalizaci
  • 00:20:54 a nemusela jsem se totálně změnit
    vlastně v duševního invalidu.
  • 00:21:02 Dá se říci,
    že okupace a osud
  • 00:21:05 mého bývalého šéfa Honzy Zaorálka,
    to vše se tak spojilo,
  • 00:21:09 že já jsem se do něj zamilovala
  • 00:21:13 a on se zamiloval do mě.
  • 00:21:16 To byl člověk,
  • 00:21:18 který z vlastní vůle odešel
    z rozhlasu a šel dělat do ČKD.
  • 00:21:22 Ve svých 47 letech šel
    do dělnické profese,
  • 00:21:25 což mu teda zničilo zdraví,
  • 00:21:27 a posléze jsme se vůbec
    odstěhovali na venkov.
  • 00:21:31 Já jsem chtěla vedle sebe
    někoho staršího.
  • 00:21:34 Ten Mufid byl zkrátka moc mladý.
    On byl jenom o šest let starší.
  • 00:21:37 Já jsem si musela najít chlapíka,
    který je o dvacet let starší.
  • 00:21:40 A to mně tak vyhovovalo.
    Že to tak neskromně říkám,
  • 00:21:44 já jsem nadaná
    na rozhlasovou práci.
  • 00:21:48 A já jsem ztratila ta léta,
  • 00:21:52 kdy jsem se mohla vyvíjet
    jako novinářka.
  • 00:21:55 Naštěstí jsem byla mladá, takže
    jsem byla vlastně životaschopná.
  • 00:21:59 Mě ta práce natolik zajímala,
    že já jsem v ní pokračovala jinak.
  • 00:22:04 Já jsem začala psát.
  • 00:22:06 -To už je ta naše fotografie.
  • 00:22:09 Pamatujete si, za jakých okolností
    vznikla tahle fotografie?
  • 00:22:12 -Moc ne, ale pravděpodobně
    to byl nějaký ctitel.
  • 00:22:15 Dokonce si myslím,
    jestli to nebyl nějaký Francouz,
  • 00:22:18 který mě takhle vyfotil.
  • 00:22:21 Jsem mu byla ukázat Hrad, že jo?
    To se tam ještě smělo.
  • 00:22:36 -Bacha, bacha, bacha!
  • 00:22:39 -Kdo to fotil? Jak to vzniklo?
    -Nějaký můj ctitel.
  • 00:22:42 -Opravdu?
    -No. -Hm.
  • 00:22:47 Vy jste byli asi na nějaké
    romantické procházce, že, tehdy?
  • 00:22:50 -Já nejsem moc romantická, ne.
  • 00:22:53 -Mějte, prosím,
  • 00:22:55 jenom ty ruce takhle jakoby
    v zápěstí nebo jak to říci.
  • 00:22:58 -To bude dobré.
    To už stačí.
  • 00:23:00 To už stačí,
    aby měla takovou jako moc patku.
  • 00:23:02 -Pojďte fotit, protože mám
    tam zadržené lidi dole.
  • 00:23:06 -Je to dramatické.
  • 00:23:08 -Zkuste se narovnat. Tak.
    To je skvělé.
  • 00:23:10 To je moc, to je moc. Zpátky.
    Takhle. A fotím!
  • 00:23:16 Ještě trošku se mi posuňte
    celým tělem trošku po vaší pravici.
  • 00:23:18 A do objektivu, prosím.
    A zkusíme fotku.
  • 00:23:22 A pohled toho mládí.
  • 00:23:25 -Pavlo! Neartikulujte!
    -Do objektivu! Do objektivu!
  • 00:23:32 Dobré. Děkuji.
  • 00:23:40 -Já jsem si teprve nedávno
    uvědomila,
  • 00:23:42 že slovo parlament
    je od latinského
  • 00:23:46 a potažmo francouzského slova
    parler neboli mluvit.
  • 00:23:48 A v parlamentu se mluví,
    takže pak ani v těch skutečně
  • 00:23:54 rozvinutých zemích není
    třeba ani volit,
  • 00:23:58 protože ti lidé se domluví,
    takže já si nemyslím,
  • 00:24:01 že parlament je žvanírna.
  • 00:24:03 Jestliže je žvanírna,
    tak to je chyba.
  • 00:24:05 V parlamentu se mluví, diskutuje.
    Tam se tříbí názory.
  • 00:24:08 Říká se tomu demokracie.
  • 00:24:11 To je první věc.
    Druhá věc.
  • 00:24:13 Neexistuje demokracie
    bez občanské společnosti.
  • 00:24:17 Demokracie, to jsme my, lidi,
    normální lidi.
  • 00:24:20 A nejenom při volbách.
    Existuje občanská společnost.
  • 00:24:24 Nás se to týká.
    To nejsou oni, to jsme my.
  • 00:24:28 A my bychom si neměli nechat
    nic líbit,
  • 00:24:32 když s námi někdo manipuluje,
    když nás někdo do něčeho tlačí,
  • 00:24:36 když nám vypráví pohádky.
  • 00:24:38 Já nad sebou nechci mít žádného
    tatínka ani dědečka, ani císaře.
  • 00:24:44 Já jsem dospělý člověk
    a chci o sobě rozhodovat sama.
  • 00:24:56 (ZPĚV)
  • 00:24:58 -Kéž bych už poznal,
  • 00:25:01 kam vedly mé kroky,
  • 00:25:03 když jsem se vydal
    do tmy bezedné.
  • 00:25:09 Za trochu světla
    přidal bych dvě sloky
  • 00:25:13 a další dvě za trochu poledne.
  • 00:25:19 Vždyť já tak rád
    se kolem sebe dívám
  • 00:25:24 na jarní tání
    a rozvodněný řeky.
  • 00:25:30 Mráz jak se brání
    a ledy pukaj vzteky.
  • 00:25:35 Chci vidět čisto
    a vidět mizet chyby.
  • 00:25:40 Chci vidět místo,
    kam poděly se sliby.
  • 00:25:45 Zkrátka chci víc vidět,
    než jsem dosud viděl.
  • 00:25:51 Nemám se zač stydět,
    chci jen světla příděl a dost!
  • 00:25:56 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2018

Související