iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 7. 2018
18:15 na ČT2

1 2 3 4 5

18 hlasů
18931
zhlédnutí

Ten okamžik

Spolužáci mezi tanky

Věra Křesadlová s malými syny narychlo emigrovala za Milošem Formanem do Paříže a Petr Semerád byl svědkem střelby do lidí u pražského rozhlasu.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Ten okamžik - Spolužáci mezi tanky

  • 00:00:01 Tak to jsem já,
    když mně bylo dvacet let.
  • 00:00:05 Tady už se dostáváme
    k tomu 21. srpnu.
  • 00:00:13 Tady koukám roh Vinohradské
    a Španělské ulice.
  • 00:00:16 Pod tou Hajnovkou
    takhle v baráku stál esenbák.
  • 00:00:22 Tam přiskočil nějaký chlapík k němu
    a říkal:
  • 00:00:25 Vem tu pistoli a začni střílet.
  • 00:00:29 Ten esenbák, že jo, Čech, říkal:
    Tak neblbněte.
  • 00:00:34 Já tady zastřelím dva a oni tady
    postřílí sto, sto padesát lidí.
  • 00:00:40 -Tak to jsem já, i když asi by to
    nikdo nepoznal, ale je to tak.
  • 00:00:46 Bylo mi tenkrát dvacet.
    Tady i s Formanem.
  • 00:00:50 Tohleto už je po svatbě.
    To už jsme se jako seznámili.
  • 00:00:54 Já už jsem byla v jiném stavu.
  • 00:00:56 Kdyby Forman byl takový ten otec,
    který bez té rodiny nemůže žít,
  • 00:01:00 že jo,
    tak asi by to bylo všecko jinak,
  • 00:01:03 ale už od samého začátku Miloš
    si dělal vždycky svoji práci
  • 00:01:07 a já jsem byla ta, která jsem
    měla vychovávat ty děti, že jo?
  • 00:01:10 Tady ještě ty proporce
    jakž takž by šly, ale teďka...
  • 00:01:15 -To nemá se sovětskou okupací
    zdánlivě nic společného.
  • 00:01:19 Ale uvidíme.
  • 00:01:21 -Ne, to jsou písničky,
    co jsme točili tak různě.
  • 00:01:24 -Před padesáti lety zažili
    na vlastní kůži
  • 00:01:27 invazi sovětských vojsk.
  • 00:01:29 Teď se vrací do toho okamžiku,
    na který se nezapomíná.
  • 00:01:33 Do okamžiku,
    kdy vznikla tato fotografie.
  • 00:01:38 (ZPĚV)
  • 00:01:40 -Proč mám pořád strach,
  • 00:01:44 že je za mnou vrah,
  • 00:01:52 který si mě s někým plete.
  • 00:02:04 -Tady u té fotografie, co jsme,
    tak je to před UMPRUM.
  • 00:02:14 Tenkrát v té době tam s námi
    studovaly dneska známé osobnosti.
  • 00:02:17 Petr Sís, Jarda Hutka,
    Věra Křesadlová.
  • 00:02:21 Kdo se mnou seděl v lavici,
    byl Bořek Šípek.
  • 00:02:25 To byla ta zlatá šedesátá
    a to bylo vynikající.
  • 00:02:29 Zakládali jsme kapely a chodili
    na bigbít do Kotvy a do Lucerny.
  • 00:02:35 Začali pouliční umělci.
  • 00:02:39 Nikdo je nehonil, nikdo je
    nekontroloval do toho roku 1968.
  • 00:02:56 My jsme bydleli na Vinohradské
    číslo 128, což je na Floře.
  • 00:03:00 Vzbudily nás tramvaje,
    které jezdily po hlavní a cinkaly.
  • 00:03:06 A vzbudili nás taxikáři,
    kteří troubili o půlnoci,
  • 00:03:11 tak jsme si samozřejmě
    pustili rádio
  • 00:03:14 a slyšeli jsme v rádiu
    první nějaké takové útržky z toho,
  • 00:03:18 že jsme obsazovaní
    Varšavskou smlouvou.
  • 00:03:25 Jedno letadlo za druhým létalo
    takhle přes nás a nikdo nevěděl,
  • 00:03:30 co bude,
    jestli je válka nebo...
  • 00:03:34 Bál jsem se dost.
  • 00:03:36 Naši ráno vzali auto a odvezli mě
    do Záběhlic k babičce a k dědovi.
  • 00:03:43 Vedle bydlela teta s rodinou
    včetně mého bratrance.
  • 00:03:49 My jsme to všechno slyšeli
    a teď jsme nevěděli, co se děje.
  • 00:03:54 To bylo pro nás pro kluky
    takové napětí,
  • 00:03:57 že jsme to chtěli prostě vidět,
    tak jsme normálně utekli, jo?
  • 00:04:03 A došli jsme kolem našeho baráku
    až k tomu rozhlasu.
  • 00:04:11 Jedni Rusáci byli
    od hlavního nádraží
  • 00:04:13 a ta hlavní kolona
    byla od Strašnic.
  • 00:04:16 Stříleli do Hajnovky,
    která hořela.
  • 00:04:20 Teď někteří lidé
    naskakovali na tanky,
  • 00:04:23 ale hlavně ti lidé chtěli mluvit
    s těmi Rusáky a vysvětlovat jim,
  • 00:04:28 co tady dělají,
    proč tady jsou.
  • 00:04:33 Vždyť tady se nic neděje.
    Tady je klid a pohoda.
  • 00:04:36 A oni najednou sem vlétnou.
  • 00:04:39 Ta první vlna, tu asi sem poslali
    bůhvíodkud z té Asie.
  • 00:04:44 Vůbec nechtěli o ničem mluvit
    a ti naši se o to snažili.
  • 00:04:52 Řada tanků stála
    po té Vinohradské dolů.
  • 00:04:56 Teďka nějak jeden tank
    začal hořet,
  • 00:05:00 protože někdo tam hodil
    něco na tu nádrž,
  • 00:05:05 takže nemohl odjet zřejmě
    a zatarasil tam nějak cestu.
  • 00:05:10 Teď oni si zavolali posilu a ti
    naši lidé u toho rozhlasu nechtěli,
  • 00:05:15 aby se tyto dvě vlny spojily,
    tak tam udělali hráz.
  • 00:05:23 Hodně lidí se opřelo do tramvaje
    a do autobusu
  • 00:05:26 a postavili je
    napříč Vinohradské ulici.
  • 00:05:30 Teď přijela ta posila
    z druhé strany
  • 00:05:34 a začala do toho vrážet
    takovým způsobem,
  • 00:05:38 že to úplně jako rozemleli,
    ten autobus, ty tramvaje.
  • 00:05:44 A lidi samozřejmě nemohli
    nic jiného dělat než pískat.
  • 00:05:51 Ti Rusáci, jak ti lidé
    na ně pískali a křičeli,
  • 00:05:55 tak samozřejmě ti vojáci nějak asi
    taky byli nervózní na těch tancích,
  • 00:06:01 protože to byli mladí kluci,
  • 00:06:04 tak ten jeden pitomec
    vzal ten samopal
  • 00:06:08 a takhle pro výstrahu pokropil
    ten barák, přímo ten roh.
  • 00:06:13 Samozřejmě jak to pokropil,
  • 00:06:16 tak ti lidé ještě víc řvali
    a pískali, bučeli, všechno.
  • 00:06:21 A on normálně sklopil
    ten samopal dolů.
  • 00:06:29 A my s tím mým bratrancem
    jsme letěli Španělskou ulicí,
  • 00:06:34 tady je hlavní nádraží,
    a pod první auto, které tam stálo,
  • 00:06:38 jsme prostě,
    jak jsme byli oblečení,
  • 00:06:41 tam zapluli
    a kolem nás létaly ty kulky.
  • 00:06:44 To bylo něco hrozného.
  • 00:06:47 To si člověk myslel,
    že je ve válce.
  • 00:06:50 A tady někde v tom baráku
    v té Španělské jsme viděli toho,
  • 00:06:55 nevím do dneška,
    jestli byl mrtvý nebo zraněný,
  • 00:06:59 ale byl střelený do zad
    a do toho baráku ho ti lidé odnesli
  • 00:07:06 a přikryli vlajkou
    a zřejmě asi volali sanitku.
  • 00:07:15 My jsme tam strávili asi tak
    dvě hodiny v tom nejhorším.
  • 00:07:23 Běželi jsme do toho parku,
    do toho Riegráku.
  • 00:07:25 Sedli jsme si na první lavičku
  • 00:07:28 a teď jsme poslouchali
    z Prahy střelbu.
  • 00:07:32 To už v té době se střílelo
    na Národní muzeum.
  • 00:07:37 A tak jak jsme tam seděli,
    tak jsme se normálně
  • 00:07:41 s tím mým bratrancem rozbrečeli
    jak malí kluci.
  • 00:07:45 (Z ROZHLASU)
  • 00:07:48 -Prosím vás znovu,
    nepomůžeme ničemu,
  • 00:07:51 že budeme vytvářet barikády,
    které by vedly ke srážce.
  • 00:07:54 Vedla by pouze k obětem,
    které nikdo nechce,
  • 00:07:58 aby padly zbytečně.
  • 00:08:01 Prosím tedy znovu,
  • 00:08:04 nemá to v současné chvíli u nás
    před rozhlasem žádný smysl.
  • 00:08:13 -Připadali jsme si
    jak nevěřící Tomášové,
  • 00:08:17 protože nikdo
    ani z těch mladých kluků
  • 00:08:20 jako z Čechů ani z těch starších
    lidí to nemohl pochopit.
  • 00:08:25 To prostě byl takový šok
    pro ten národ,
  • 00:08:29 že to se nedá ani říci.
  • 00:08:32 A tak jsme tam chvilku vydrželi
  • 00:08:35 a pak jsme tím parkem šli zpátky
    až domů do Záběhlic.
  • 00:08:40 Tam jsme dostali strašně vynadáno,
    protože nevěděli vůbec o nás,
  • 00:08:47 kde jsme a co se s námi děje.
  • 00:08:50 Akorát poslouchali rádio, že jo?
  • 00:08:57 Můj děda,
    to byl takový ten komunista ještě,
  • 00:09:01 kdy sám bojoval v Pražském povstání
    a věřil tomu.
  • 00:09:06 Ten prostě to víceméně nepřežil,
    tu okupaci,
  • 00:09:11 protože on bojoval proti Němcům,
    a najednou Rusáci,
  • 00:09:16 kteří přišli nás osvobodit,
    nás přišli okupovat.
  • 00:09:25 Babička, když se tohle stalo,
    vzala dvě legitimace SČSP,
  • 00:09:30 Svaz československo-sovětského
    přátelství,
  • 00:09:33 otevřela kamna
    a hodila je tam a spálila.
  • 00:09:37 -Pane Semeráde,
    my samozřejmě nemáme fotografii
  • 00:09:40 z rohu Vinohradské a Španělské
    ulice z 21. srpna 1968.
  • 00:09:44 Tahleta fotografie
    je o tři roky mladší.
  • 00:09:48 Je to tak?
    -Ano.
  • 00:09:50 -A to je vaše nádherné auto.
    -Ano.
  • 00:09:54 -To jste ten osmašedesátý měl
    v sobě už na celý život,
  • 00:09:57 nicméně jste žil si životem
    svobodného mládence.
  • 00:10:01 Tak si vezmeme to,
    co jste měl tenkrát na sobě,
  • 00:10:04 a zkusíme ten okamžik evokovat.
  • 00:10:09 -To auto jsem koupil
    od prvního majitele,
  • 00:10:12 který to měl
    od roku výroby 1934 garážované.
  • 00:10:16 To auto mělo najeto
    750 000 kilometrů.
  • 00:10:22 -Letěly na to holky,
    mít tohle auto?
  • 00:10:24 -Určitě, určitě.
    -Jo?
  • 00:10:27 -My jsme v tom jezdili
    třeba celá parta
  • 00:10:30 nebo jsem v tom vozil bubny
    nebo i bedny.
  • 00:10:35 -Hlavně ta rozervaná košile.
  • 00:10:38 Ta symbolizuje právě
    tu volnost a to mládí.
  • 00:10:41 Takhle.
    Trošku se mračíte tady.
  • 00:10:44 Na co jste tehdy myslel?
    Pamatujete si?
  • 00:10:46 -Teda to nevím.
    Jsem hrozně rád,
  • 00:10:50 že to zase po letech takhle vidím,
    to auto.
  • 00:10:55 -Hlavou jste správně,
    ale pohled víc sem.
  • 00:10:57 A dolů trošku.
  • 00:11:04 Já myslím, že jsme.
    Děkuji mockrát.
  • 00:11:07 -A tohleto je
    v mém prvním zaměstnání.
  • 00:11:12 Kam jsem nastoupil do práce,
  • 00:11:15 tak všude po roce 1970
    vás lákali do strany, že jo?
  • 00:11:19 Ale když třeba znali vaše názory
    o okupaci, tak si moc netroufli.
  • 00:11:25 Můj bývalý tchán,
  • 00:11:28 to byl vysoce postavený komunista
    na okresním výboru,
  • 00:11:32 nějaký pro zemědělství,
  • 00:11:36 tak on to tvrdil i své rodině,
    že se tady nestřílelo.
  • 00:11:42 I takhle ti pohlaváři blbli
    ty své lidi pod sebou,
  • 00:11:47 aby vykládali tyto nesmysly.
  • 00:11:50 -Uvažoval jste někdy, proč se lidé
    nechají tak snadno zmást, oklamat?
  • 00:11:54 Proč tak snadno zapomínají na to,
    co se opravdu stalo?
  • 00:11:58 -To jsem nechápal.
  • 00:12:03 Nechápu to ani dneska, když někdo
    mluví o tom, jak musel...
  • 00:12:09 Nikdo nemusel.
  • 00:12:12 -Pane Semeráde,
  • 00:12:15 tady je ta rekonstruovaná
    fotografie s vámi.
  • 00:12:17 S tou hadimrškou.
  • 00:12:19 -Ježíšmarjá!
  • 00:12:21 Je to krásné,
  • 00:12:24 ale ten strašný rozdíl
    mezi tou původní fotkou a touhle.
  • 00:12:28 -V čem je?
    V čem je ten rozdíl zásadní?
  • 00:12:32 -Je tam rozdíl padesáti let.
    Tady jsem byl poloviční.
  • 00:12:36 Měl jsem tmavé vlasy.
    Tady starý šedivý pán.
  • 00:13:05 -Začátkem šedesátých let vznikaly
    hodně bigbítové skupiny.
  • 00:13:08 Taky hodně všelijaká taková
    divadélka po vzoru divadla Semafor,
  • 00:13:12 které bylo populární.
  • 00:13:15 Vždycky to těm komunistům
    se vymklo z ruky
  • 00:13:17 a někde nějaký takový koncert byl
  • 00:13:19 a tam všichni nadšeně
    zpívali anglicky.
  • 00:13:21 Kolikrát létaly i židle na chodník.
  • 00:13:27 Byl to také takový jeden koncert
    v Lucerně, kde byl Forman.
  • 00:13:29 Viděl mě tam tenkrát zpívat,
  • 00:13:32 tak začalo takové to seznámení
    s Formanem přes ten bigbít.
  • 00:13:35 Film Konkurs,
    to jsme znali krátce.
  • 00:13:38 -Dobrý den.
    Já jsem Křesadlová.
  • 00:13:40 -On chtěl jenom,
    abych se v tom filmu objevila.
  • 00:13:42 A já jsem říkala:
    Já ale do Semaforu nechci.
  • 00:13:44 Já jsem teďka vystudovala
    aranžérství.
  • 00:13:46 On řekl: Tak jestli nechcete
    zpívat, tak nezpívejte.
  • 00:14:00 -Promiňte, prosím vás,
    já zpívat nebudu.
  • 00:14:03 Já jsem si to rozmyslela.
    -A proč?
  • 00:14:05 -Nezlobte se na mě, prosím vás.
    Na shledanou.
  • 00:14:08 -Do Semaforu jsem se dostala tak,
  • 00:14:10 že když tedy byl
    už natočený film Konkurs,
  • 00:14:13 tak se promítal v Semaforu
    jako pracovní projekce.
  • 00:14:16 Pozvali tam samozřejmě
    Šlitra a Suchého.
  • 00:14:18 A když jsem se objevila na plátně,
  • 00:14:21 tak Suchý šťouchl takhle do Šlitra
    nebo obráceně, to už nevím, a řekl:
  • 00:14:27 Hele, proč jsme vlastně tu holku
    do toho divadla nevzali, že jo?
  • 00:14:31 A Miloš, který seděl za nimi
    a slyšel to, řekl:
  • 00:14:33 Protože jste blbí.
  • 00:14:43 My jsme se vzali,
  • 00:14:45 když jsem byla v jiném stavu,
    takže kvůli tomu.
  • 00:14:47 Já si to pamatuju,
    že mi bylo dvacet let.
  • 00:14:50 To byl rok 1964.
  • 00:14:52 -V jaké situaci jste byla
    20. srpna 1968?
  • 00:14:55 Nikdo nic netušil,
    ještě nikdo nic nevěděl.
  • 00:14:57 -To byla taková zvláštní situace,
  • 00:15:00 že někdy na jaře v roce 1968 přijel
    do Prahy Jean-Claude Carriere,
  • 00:15:04 což byl francouzský scenárista, že
    bude psát s Formanem nějaký scénář.
  • 00:15:08 Přijel, odjel, přijel, odjel.
    Pak přijel.
  • 00:15:10 Chvilku na něčem pracovali
    a pak se rozhodli,
  • 00:15:13 že budou psát
    někde na jihu Francie.
  • 00:15:16 Forman si vzal děti,
    odjel do Francie
  • 00:15:19 a já jsem odletěla do Belgie
    nakupovat nějaké materiály
  • 00:15:21 pro ten film
    Ovoce stromů rajských.
  • 00:15:24 Domluvili jsme se,
    že až se budu vracet do Paříže,
  • 00:15:27 vezmu si děti
    a odletíme zpátky do Prahy
  • 00:15:29 a Forman tam ještě zůstane.
  • 00:15:32 Takhle to proběhlo všecko,
    já jsem se vrátila do Prahy.
  • 00:15:35 Druhý den najednou ráno asi v šest
    hodin někdo mi volá a někdo řekl:
  • 00:15:39 Jsme obsazeni Rusy.
  • 00:15:41 Ven jsem šla, protože jsem si
    potřebovala něco nakoupit.
  • 00:15:46 Já jsem vzala děti dvě,
    protože jsem taky neměla,
  • 00:15:49 kdo by je hlídal,
    a šla jsem se čtyřletými dětmi,
  • 00:15:52 ať se podívají na tanky
    a co se teda děje,
  • 00:15:54 jestli to je pravda.
  • 00:15:57 A šli jsme tedy
    až skoro na ten Kulaťák.
  • 00:15:59 Tam byli vojáci zavření v kasárnách
  • 00:16:01 za těmi mřížemi
    v prvním patře a v přízemí.
  • 00:16:03 -Čeští vojáci?
    -Čeští a říkali:
  • 00:16:06 Slečno nebo paní,
    běžte s těmi dětmi domů.
  • 00:16:08 Vždyť už zastřelili nějaké lidi.
  • 00:16:13 Miloš si to taky uvědomil,
    že to teda je zákon schválnosti,
  • 00:16:15 že jsme tam byli
    ještě před dvěma dny.
  • 00:16:18 Tak začali zřejmě organizovat,
  • 00:16:21 jak se dostat zase rychle
    zpátky do Francie.
  • 00:16:23 Tenkrát se mohlo jet do zahraničí,
    jedině když byla výjezdní doložka.
  • 00:16:26 Teď já už ji měla oštemplovanou,
  • 00:16:29 jako že jsem se na tom letišti
    vrátila zpátky,
  • 00:16:31 takže už teda to neplatí.
  • 00:16:34 Zažádat si o novou v té době
    nebylo vůbec možné,
  • 00:16:36 protože nikdo nevěděl,
    co se děje.
  • 00:16:40 Tady jsem měla rodiče,
    maminku a tatínka,
  • 00:16:43 kteří mi hodně pomáhali,
    když děti byly malé,
  • 00:16:46 takže jsem měla takové zázemí.
  • 00:16:51 Byla jsem doma, odpoledne asi tak
    týden po tom, co jsme se vrátili.
  • 00:16:55 Najednou přijeli Francouzi.
    Já jsem je znala.
  • 00:16:58 To byl Claude Berri, režisér,
    a ještě se svým příbuzným.
  • 00:17:03 Přijeli ve sporťáku,
  • 00:17:06 dvě sedadla pro řidiče
    a spolujezdce
  • 00:17:08 a vzadu lavička na kufry.
  • 00:17:10 Přijeli takhle odpoledne
    a řekli:
  • 00:17:12 Hele, sbal se,
    máš na to půl hodiny.
  • 00:17:14 Jedeme do Paříže za Milošem.
  • 00:17:16 Nebyly telefony,
    nebyly mobily.
  • 00:17:18 Já jsem telefonovala,
    naši nebyli doma,
  • 00:17:20 protože byli na cestě
    ke mně do Dejvic.
  • 00:17:22 A dělej, dělej, vem si kufr,
    vem děti a jedeme.
  • 00:17:25 Máme na to jenom půl hodiny.
  • 00:17:27 Oni jeli z Paříže nonstop,
    takže toho měli dost, střídali se.
  • 00:17:31 Já jsem měla teda půl hodiny na to,
  • 00:17:34 aby stihli zase do večera
    už být zpátky za hranicemi.
  • 00:17:37 Já jsem vzala kufr.
  • 00:17:39 Do toho jsem naházela
    úplně nesmyslné věci,
  • 00:17:41 vůbec nevím co,
    a vyrazili jsme.
  • 00:17:44 Vzadu byla lavička,
    vysloveně lavička,
  • 00:17:46 kde jsem seděla s dvěma dětmi,
    že jo, čtyřletými.
  • 00:17:50 Když jsme byli na konci naší ulice,
    tak zrovna šli ke mně moji rodiče.
  • 00:17:55 Já jsem na ně zařvala, ať zastaví,
    vylezla jsem a říkám:
  • 00:17:59 Mami, prosím tě,
    já jedu teďka do Paříže.
  • 00:18:01 Máma říkala: A kdy se vrátíš?
    Já jsem říkala: Já nevím.
  • 00:18:08 A takhle jsme jeli těch,
    já nevím,
  • 00:18:11 tisíc kilometrů do Paříže
    zase do toho bytu,
  • 00:18:13 od kterého jsme vyjeli tenkrát,
    od toho Jean-Claude Carriera.
  • 00:18:15 Přijeli jsme tam večer
    a v tom bytě probíhala velká párty,
  • 00:18:19 protože tam byla jedna slavná
    herečka z filmu Loni v Marienbadu,
  • 00:18:24 která se jmenovala
    Delphine Seyrigová, taková hvězda.
  • 00:18:28 A kolem ní tam byla
    nějaká společnost a taky Forman,
  • 00:18:31 který tam...
  • 00:18:34 To už bylo jako úplně v klidu,
    že už jsme tam,
  • 00:18:37 takže tam už byla
    taková dobrá nálada,
  • 00:18:39 zatímco my jsme lezli po čtyřech.
  • 00:18:42 Tak jsem vybalila,
    děti jsme někam uložili.
  • 00:18:46 Bolelo je v krku.
    Miloš řekl:
  • 00:18:49 Jestli chceš,
    tak přijď taky do té společnosti.
  • 00:18:52 Teď já oči navrch hlavy,
    tady okupace.
  • 00:18:56 Já jsem neuměla francouzsky,
  • 00:18:58 tak jsem tam stála jak vyoraná myš
    mezi tou nóbl společností.
  • 00:19:00 A takhle to vlastně
    pak už bylo pořád.
  • 00:19:06 Forman se sebral, odjel do Ameriky
    a nechal mě tam s dětmi.
  • 00:19:12 Tahle fotografie je z Francie,
    kde jsme se nudili.
  • 00:19:15 Tři měsíce jsme tam tak jako žili
    s těmi dětmi.
  • 00:19:20 A tak jsme si krátili čas
    takovými legračními obrázky,
  • 00:19:23 co jsme tam dělali.
  • 00:19:28 Produkce nám pronajala byt
    v takové nóbl čtvrti,
  • 00:19:32 tak jsme v tom bytě
    pak byli asi tři měsíce.
  • 00:19:36 Právě Miloš domluvil
    paní Janouškovou,
  • 00:19:39 bývalou střihačku na Barrandově,
    která uměla francouzsky,
  • 00:19:43 že mi bude pomáhat s dětmi,
    když tam Forman nebude.
  • 00:19:45 Budu jí říkat Cukřa.
  • 00:19:47 Cukřa prostě s námi potom bydlela
    v tomhletom bytě.
  • 00:19:51 Chodil tam Ivan Passer samozřejmě
    taky k nám na návštěvu.
  • 00:19:54 Měl takový problém,
  • 00:19:57 že on když potřeboval jít
    do nějaké společnosti,
  • 00:19:59 tak si koupil košili bílou.
  • 00:20:02 Už těch košil měl najednou
    asi deset nebo patnáct.
  • 00:20:05 Přišel jednou k nám a říkal,
    že když máme tu koupelnu,
  • 00:20:08 jestli bychom mu ty košile
    tam nevypraly.
  • 00:20:10 My jsme tam teda měli televizi.
    Taky jsme koukali na ty reklamy.
  • 00:20:14 Pamatuji si,
    že tam byl nějaký Javel,
  • 00:20:17 který odstraňuje barvu,
    když se něco špatně obarví.
  • 00:20:22 Pan Passer přinesl
    těch patnáct košil.
  • 00:20:24 Cukřa to nacpala do pračky,
  • 00:20:28 ale zapomněly se tam
    jedny spoďáry modré našich kluků,
  • 00:20:31 takže když proběhlo praní,
    pan Passer si takhle průhledem
  • 00:20:35 do vedlejšího pokoje
    v klidu četl noviny.
  • 00:20:38 A teď s ní byla děsná legrace,
    s touhletou Cukřou.
  • 00:20:42 Ona přišla a říká:
    Pojď se na něco podívat!
  • 00:20:44 A teď ty košile měla naházené
    v té sprše.
  • 00:20:47 A já říkám: Co to je?
  • 00:20:49 A ona říká: To jsme právě obarvily
    Passerovi všechny košile namodro.
  • 00:20:53 Co budeme dělat?
  • 00:20:55 Já říkám: Jdi pro Javel
    a zkusíme, jak to funguje.
  • 00:20:59 Ona šla, přinesla pytlík
    a nalily jsme tam vodu,
  • 00:21:03 nasypaly jsme tam Javel
    a to udělalo...
  • 00:21:05 A modrá barva zmizela
    a byly krásně jak padlý sníh.
  • 00:21:09 Asi se rozsypaly druhý den všecky,
    ale byly jsme zachráněné.
  • 00:21:14 -Výš, výš.
  • 00:21:17 Jste nízko.
  • 00:21:33 -A když Miloš přijel,
    tak se řešilo, co bude dál,
  • 00:21:36 jestli tam zůstaneme
    nebo se vrátíme.
  • 00:21:39 On chtěl, abychom tam zůstali.
  • 00:21:41 Já říkám: Co jako tady budu dělat?
    Já neumím francouzsky.
  • 00:21:43 To se naučíš.
    Dobře, to bych se naučila.
  • 00:21:46 Pojedeme do Švýcarska, řekl.
    Ty budeš ve Švýcarsku,
  • 00:21:49 a protože Švýcaři mají
    pas do celého světa,
  • 00:21:51 takže ty budeš s dětmi
    v tom Švýcarsku
  • 00:21:54 a já budu jezdit po světě.
  • 00:21:57 Já jsem řekla:
    Tak ne. Tak to já ne.
  • 00:21:59 -Nezlobte se na mě, prosím vás.
    Na shledanou.
  • 00:22:03 -A Suchý, protože měl
    tam rodinu v Londýně,
  • 00:22:06 tak jel samozřejmě do Londýna.
  • 00:22:08 Teď všichni čekali, kdo byl venku,
    jak to teda bude tady.
  • 00:22:11 A Suchý tenkrát se rozhodl,
    že se vrátí do Prahy, a volal,
  • 00:22:16 jestli chci, řekl,
    já na tebe nijak netlačím,
  • 00:22:19 ale divadlo začíná 1. listopadu
    hrát, tak jestli chceš, tak přijeď.
  • 00:22:23 Ale jestli ne,
    tak já to chápu.
  • 00:22:26 Tak já jsem to řešila s Formanem.
  • 00:22:28 Tak jsem řekla:
    Co mám dělat?
  • 00:22:30 Miloš řekl doslova větu,
    kterou on teďka neříká vůbec.
  • 00:22:33 To mě docela mrzí.
  • 00:22:35 On řekl: Hele, vrať se domů,
    ono to nebude tak horké.
  • 00:22:38 (ZPĚV)
  • 00:22:41 -Nevím, nemám zdání.
  • 00:22:43 Počkej s nataženou dlaní.
  • 00:22:47 -V tom Semaforu nastalo několikrát,
    že byla taková jakoby atmosféra,
  • 00:22:50 že nám to zavřou,
    to divadlo.
  • 00:22:53 To byla taková doba.
  • 00:22:54 Suchý napsal nějakou hru
    a tam bylo třeba rudá ústa.
  • 00:22:58 Tak najednou někdo řekl,
    že se rudá nesmí říkat,
  • 00:23:00 že rudá je jenom vlajka.
  • 00:23:02 -Pozor! Chtěla jste velblouda.
    Tady máte velblouda.
  • 00:23:05 -To byla nějaká písnička,
    ale vůbec nevím která.
  • 00:23:09 (NOTUJÍ SI PÍSNIČKU)
  • 00:23:11 -Tak jo, to je možné.
    -Tohle je to.
  • 00:23:13 -Tak asi jo.
  • 00:23:15 (ZPĚV)
  • 00:23:17 -Zdá se mi,
    když koukám do dálky,
  • 00:23:22 že vidím v dálce korálky.
  • 00:23:26 -Tak tady jako, jo? -Ano.
    -Tady se to bude odehrávat.-Ano.
  • 00:23:31 Jakoby směrem na objektiv
    se budete dívat.
  • 00:23:33 A tak, jak vy to umíte,
    smyslně, krásně.
  • 00:23:36 -Smyslně.
  • 00:23:43 -Tak. Fotografuji.
  • 00:23:48 Soustředěný pohled prosím.
  • 00:23:50 (ZPĚV)
  • 00:23:52 -Jak mám ti je dát,
  • 00:23:55 když sám nevím jak.
  • 00:23:58 Jak mohlo se stát,
    že mě tak klamal zrak.
  • 00:24:07 -Děkuji, můžete se uvolnit.
  • 00:24:10 -Ten váš život a život vašich synů
    mohl vypadat úplně jinak,
  • 00:24:13 kdybyste v Paříži zůstala?
  • 00:24:15 -Tak to samozřejmě...
  • 00:24:17 Ale kdoví,
    jak by to dopadlo, že jo?
  • 00:24:20 -Jak to vzniklo, ta fotografie?
  • 00:24:22 -Jenom vím, že jsme to točili
    v zoologické zahradě
  • 00:24:25 a že mě posadili na velblouda,
    o kterém jsem si myslela,
  • 00:24:28 že to je nějaký cirkusový kousek,
    a ono se pak ukázalo,
  • 00:24:31 že je to normální obyvatel
    zoologické zahrady.
  • 00:24:35 A ještě kousal.
  • 00:24:40 Že jsem hrála v divadle,
    tak to jsem hrála,
  • 00:24:42 už než jsem ty děti měla,
  • 00:24:44 tak já nevím,
    proč bych to měla všechno zahodit.
  • 00:24:51 Já si vůbec nestěžuju.
  • 00:25:03 (ZPĚV)
  • 00:25:06 -Kéž bych už poznal,
  • 00:25:08 kam vedly mé kroky,
  • 00:25:11 když jsem se vydal
    do tmy bezedné.
  • 00:25:16 Za trochu světla
    přidal bych dvě sloky
  • 00:25:20 a další dvě za trochu poledne.
  • 00:25:27 Vždyť já tak rád
    se kolem sebe dívám
  • 00:25:32 na jarní tání
    a rozvodněný řeky.
  • 00:25:37 Mráz jak se brání
    a ledy pukaj vzteky.
  • 00:25:42 Chci vidět čisto
    a vidět mizet chyby.
  • 00:25:48 Chci vidět místo,
    kam poděly se sliby.
  • 00:25:53 Zkrátka chci víc vidět,
    než jsem dosud viděl.
  • 00:25:58 Nemám se zač stydět,
    chci jen světla příděl a dost!
  • 00:26:03 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2018

Související