iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 8. 2018
18:15 na ČT2

1 2 3 4 5

8 hlasů
15699
zhlédnutí

Ten okamžik

Pád z nebe

Režiséra Jiřího Menzela honila v Revoluční ulici rojnice sovětských vojáků. Jaroslava Mendlová pracovala na stejném místě pro Československé aerolinie…

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Ten okamžik - Pád z nebe

  • 00:00:01 Tak to jsem já.
    Tehdy mi bylo sedmnáct let.
  • 00:00:03 Tenkrát bylo v módě
    nosit tyto drdoly.
  • 00:00:08 Dívky, které měly
    třeba řidší vlasy nebo méně,
  • 00:00:13 tak bylo naprosto běžné,
    že si kupovaly žemle
  • 00:00:16 a vycpávaly si jimi ten drdol,
    já tam tedy žemli nemám.
  • 00:00:21 Ten snímek horní fotografoval
    Josef Svět.
  • 00:00:25 Měl velké připomínky,
    že nemám tričko, že mám plavky,
  • 00:00:30 tak jsem se na něj usmála,
  • 00:00:32 zavřela jsem kabinu
    a odletěla jsem.
  • 00:00:34 To letiště Točná je zvláštní tím,
    že je vysoko na kopci,
  • 00:00:39 kam se jede směrem z Modřan lesem.
  • 00:00:43 Nikdo netušil,
    že tam to letiště je,
  • 00:00:45 což nás taky potom
    v tom srpnu zachránilo.
  • 00:00:49 -Rusáci jsou tady.
  • 00:00:52 Hned se říkalo, že signatáři
    2 000 slov půjdou na Sibiř.
  • 00:00:56 Za mnou stříleli do vzduchu
    a tam udělali rojnici.
  • 00:01:02 To už bych musel někoho přejet.
  • 00:01:04 -Před padesáti lety zažili
    na vlastní kůži
  • 00:01:07 invazi sovětských vojsk.
  • 00:01:10 Teď se vrací do toho okamžiku,
    na který se nezapomíná.
  • 00:01:13 Do okamžiku,
    kdy vznikla tato fotografie.
  • 00:01:18 (ZPĚV)
  • 00:01:20 -Proč mám pořád strach,
  • 00:01:23 že je za mnou vrah,
  • 00:01:31 který si mě s někým plete.
  • 00:01:45 -Vždycky se mi líbili ptáci
    a zajímalo mě,
  • 00:01:48 jak těžká dopravní letadla
    a plachťáky
  • 00:01:51 se vůbec v tom vzduchu udrží.
  • 00:01:54 -Jaký je to pocit,
    sedět v tom bezmotorovém letadle
  • 00:01:56 nebo vůbec v malém letadle,
    které člověk ovládá?
  • 00:01:59 -Máte úžasný nadhled a radost,
    že zatímco všichni ostatní
  • 00:02:05 nevyužijou to počasí,
    nemají pro to takový cit,
  • 00:02:08 takže vy tam třeba visíte
    pět hodin v bezmotorovém letadle
  • 00:02:12 bez pomoci jakéhokoliv motoru,
    tak to je úžasný pocit.
  • 00:02:20 Pracovala jsem
    v Československých aeroliniích
  • 00:02:22 jako prodejce
    zahraničních letenek.
  • 00:02:25 Coby zaměstnankyně
    jsem si vzala dovolenou,
  • 00:02:29 protože jsme měli mít
    týdenní soustředění
  • 00:02:32 na letišti Točná v aeroklubu.
  • 00:02:35 Tam jsme měli dělat průkaz pilota
    bezmotorových letadel.
  • 00:02:39 Já jsem dostala za instruktora
    pana Charouska.
  • 00:02:44 To je postava mohutná.
  • 00:02:47 Dvacátého jsme cvičili
    právě s panem Charouskem akrobacii.
  • 00:02:54 Uvedla jsem tedy větroň
    do vývrtky.
  • 00:02:57 Největší síla má být v noze,
    kdy se zastaví otáčení letadla.
  • 00:03:03 Tak já jsem šlápla na ten pedál
  • 00:03:07 a nestalo se v podstatě
    skoro nic.
  • 00:03:10 Kdyby tenkrát pan Charousek
    do toho nešlápl sám,
  • 00:03:14 tak možná jsme se zavrtali
    až do země.
  • 00:03:17 -Je ten úhel toho křídla dobrý?
  • 00:03:23 -Šli jsme spát,
    a protože přes Točnou
  • 00:03:25 vede přesně koridor
    přistávání na Ruzyň,
  • 00:03:28 tak jsme spali, spali
    a někdy ve tři hodiny ráno
  • 00:03:33 strašný rachot, ale hrozný,
    úplně nepředstavitelný.
  • 00:03:36 Tak jsme všichni vyletěli
    a někdo tam začal křičet:
  • 00:03:41 Jsou tady Rusové.
  • 00:03:44 Přes letiště tam přistával
    jeden těžký antonov za druhým.
  • 00:03:49 Na letišti nikdo nevěděl,
    že jim tam přiletí,
  • 00:03:53 já nevím, kolik antonovů,
    takže nebyli na ně přichystaní.
  • 00:03:57 Někteří ti navádějící odmítali
    je navádět na dráhu,
  • 00:04:02 takže tam došlo i ke srážkám.
  • 00:04:05 Strašná situace.
  • 00:04:09 Točná je letiště na kopci,
    kam se jede lesem.
  • 00:04:14 Invazní vojáci to zaplaťpánbůh
    nikdy nenašli,
  • 00:04:18 protože by jim to poskytlo všechno.
  • 00:04:21 Pohonné hmoty, ubytování,
    plochu ke startům a tak dále.
  • 00:04:28 Tam je telefon na letišti
    a samozřejmě vysílačky,
  • 00:04:31 takže jsme se snažili dozvědět,
    co teda dál.
  • 00:04:35 První reakce byla obrovský šok,
    takže se pojedu podívat za rodiči,
  • 00:04:40 co se děje, a potom hned
    že pojedu právě do zaměstnání.
  • 00:04:44 Mě vzal jeden kolega na motorce
    a sjížděli jsme dolů lesem.
  • 00:04:51 Když jsme vyjeli do Modřan,
  • 00:04:54 tak tam stály taky tanky
    a hlídka se samopaly.
  • 00:05:00 Když jsme jeli kolem nich,
  • 00:05:03 tak nám vystřelilo z výfuku
    z té motorky.
  • 00:05:05 Oni v domnění,
    že někde někdo střílí,
  • 00:05:08 tak normálně se samopalem...
  • 00:05:10 Mohlo být po nás.
    Naštěstí to odnesla motorka.
  • 00:05:14 My jsme se teda vymázli.
  • 00:05:16 Když viděli,
    že je to mladá dívka s klukem
  • 00:05:19 a že nemáme nic, žádné zbraně,
    tak okamžitě nás nechali být.
  • 00:05:25 Tak jsme se sebrali z té země,
    motorku jsme tam nechali
  • 00:05:28 a běželi jsme na konečnou stanici
    autobusu,
  • 00:05:33 který kupodivu jel.
  • 00:05:44 Já jsem měla vlastně dovolenou.
  • 00:05:46 Šla jsem na náměstí Republiky
    do Kotvy.
  • 00:05:50 V Kotvě tenkrát byl soustředěný
    veškerý prodej letenek.
  • 00:05:54 Když jsem viděla, že náměstí
    Republiky je také plné tanků,
  • 00:06:00 z toho tři stojí přímo před Kotvou,
    tak mě trošku zamrazilo.
  • 00:06:09 V ten okamžik tam možná jsme se
    mohli vidět i s tím panem Menzelem.
  • 00:06:16 -Zdravstvujte!
  • 00:06:20 Ja nadejus,
  • 00:06:22 što vy prichodili ochraniť našu
    socialističeskuju respubliku.
  • 00:06:26 -Služim Sovetskomu sojuzu.
  • 00:06:29 -Vy govorite po rusky očeň charašo.
  • 00:06:32 -Vypadají stejně? Vypadají stejně?
    -Ne.
  • 00:06:35 Ale vypadáte hrozně civilizovaně.
    To byli takoví chudáci, ti kluci.
  • 00:06:38 Vyděšení, hubení a takoví jako...
  • 00:06:43 Jediný, který byl slušný,
    byl oficír.
  • 00:06:46 A to byl...
    Ale on byl trošku asijský.
  • 00:06:49 Ale s ním se dalo mluvit.
  • 00:06:51 Ježíšmarjá! Padesát let.
  • 00:06:57 Já jsem byl strašně vzteklý,
    když jsem je viděl.
  • 00:07:02 To bylo první den,
  • 00:07:04 co se takhle roztáhli po tom
    a hlídali a dávali pozor.
  • 00:07:07 A hledali zbraně pořád.
  • 00:07:10 Dobrý den.
  • 00:07:12 My jsme nahrávali muziku
    k Zločinu v šantánu.
  • 00:07:16 Pak Šlitr řekl: Co děláš večer?
    Pojď s námi na večeři.
  • 00:07:22 Já byl ospalý,
    tak jsem šel spát.
  • 00:07:24 Když jsem přišel domů,
    tak zvonil telefon.
  • 00:07:27 Volala mi kamarádka,
    že Rusáci jsou tady,
  • 00:07:32 abych přijel se schovat,
    protože se hned říkalo,
  • 00:07:36 že signatáři 2 000 slov
    půjdou na Sibiř.
  • 00:07:43 Druhý den, jak jsem projel tunelem,
    tak za tunelem stáli už Rusové.
  • 00:07:48 Zastavovali auta a prohlíželi.
  • 00:07:51 Já jsem byl takový už nasraný,
    že jsem si řekl:
  • 00:07:55 Zlatí čeští esenbáci
    a Rusáci mě nebudou...
  • 00:08:00 Takže jsem projel.
  • 00:08:02 Když jsem přijel sem
    na náměstí Republiky,
  • 00:08:05 tak oni už za mnou stříleli
    do vzduchu.
  • 00:08:08 -Vy jste měl nějaký plakát
    vzadu na tom autě.
  • 00:08:10 -To jsem nevěděl.
  • 00:08:13 Tam udělali rojnici
    a to už bych musel někoho přejet.
  • 00:08:18 Tak jsem zastavil,
    oni mě obklopili.
  • 00:08:21 Byli trošku zuřiví.
  • 00:08:24 Já jsem se zamknul,
    oni bouchali do toho.
  • 00:08:27 Kolem byli lidi
    a já byl tenkrát trošku slavný,
  • 00:08:30 takže říkali:
    Jirko, nedej se!
  • 00:08:33 Přišel ten důstojník
    a velmi slušně mě požádal,
  • 00:08:37 abych vyndal ten plakát
    proti okupaci.
  • 00:08:40 Já jsem věděl,
    že se mi nechce na Sibiř,
  • 00:08:44 tak jsem pokorně ten plakát sundal.
  • 00:08:48 Nejdřív jsem říkal:
    Sundejte si ho sami.
  • 00:08:51 Oni prý ne,
    že ho musím sundat já.
  • 00:08:53 -Jiří, my to potřebujeme udělat
    vlastně jakoby totožně.
  • 00:08:56 Jen je tam ta změna
    těch padesáti let.
  • 00:08:59 -Jako že jsem zchátralý.
    -To vůbec neříkám.
  • 00:09:03 -Ne, to je evidentní.
  • 00:09:05 -Tady máme objekt.
  • 00:09:10 -Můžete to s Jirkou probrat.
  • 00:09:12 -Tady se pokusíme to
    nějakým způsobem...
  • 00:09:15 -Já budu tady.
  • 00:09:17 -Pane Menzel.
    -Vemte si to, abyste viděl. Tak.
  • 00:09:21 -Tady.
  • 00:09:24 My se snažíme to rekonstruovat
    maximálně co nejvíc důsledně.
  • 00:09:26 Taková jakoby ta scenérie působí,
    jako kdyby to bylo z vašeho filmu.
  • 00:09:30 -Jo?
    -Nemáte takový pocit? -Ne.
  • 00:09:33 -Že to je takové jakoby něčím
    trochu absurdní a poetické.
  • 00:09:36 -Poetické to není.
    -Zrežírované to je skvěle.
  • 00:09:38 Zahrajte i tu emoci, prosím.
    Ono to tam hraje roli.
  • 00:09:41 To není jenom o těch figurách.
    -Osobní strachy.
  • 00:09:44 -Už nic neříkejte,
    jenom ten pocit v tom pohledu.
  • 00:09:50 -Já si vzpomenu na vás,
    že mě otravujete.
  • 00:09:53 -No, na něco, přesně.
    Že byste mi nejradši dal do držky.
  • 00:09:55 -Ne, to ne.-Na to myslete.
    -Já jsem se nepral s ním.
  • 00:10:02 -A díváte se sem,
    díváte se takhle tím směrem.
  • 00:10:06 Směrem jako spíš dolů se díváte,
    k zemi.
  • 00:10:09 Ne, ne, do ulice.
    Díval jste se správně.
  • 00:10:11 Náměstí Republiky.
    Jsme právě v roce 1968.
  • 00:10:18 Dobré. Stop! Děkuji.
  • 00:10:27 Byl jste skvělý.
    Děkuji mockrát.
  • 00:10:29 -Takže se můžu převléci?
    -Můžete jít. Děkuju mockrát.
  • 00:10:31 -Tady pán chtěl s vámi mluvit,
    pán, co má toho vašeho seata.
  • 00:10:34 -Dobrý den, pane Menzele.
    Já jsem majitel toho auta.
  • 00:10:38 -Jak se vám s ním jezdí?
    -Báječně.
  • 00:10:40 -Je to padesát let staré auto.
  • 00:10:45 -Co jste se v té práci dozvěděla?
  • 00:10:48 -Že samozřejmě veškerý
    letecký provoz je přerušen,
  • 00:10:53 že se vůbec neví
    o budoucnosti vůbec nic,
  • 00:10:56 že tedy abychom měli
    vůbec nějaké peníze,
  • 00:11:00 jako prostě výplatu,
    tak nám navrhli,
  • 00:11:04 abychom šli plnit konzervy
    do Fruty Mochov.
  • 00:11:09 Dali nám samozřejmě
    druhou variantu,
  • 00:11:12 a sice že si máme napsat
    návrh na neplacenou dovolenou,
  • 00:11:16 což samozřejmě jsme udělaly
    úplně všechny,
  • 00:11:19 protože jsme byly
    samá mladá děvčata.
  • 00:11:22 Ptaly jsme se jak dlouho
    a oni nám řekli, že vůbec netuší,
  • 00:11:26 jaká bude nejbližší
    i vzdálenější budoucnost
  • 00:11:30 speciálně v letecké dopravě,
  • 00:11:33 takže konkrétně já jsem si napsala
    velkoryse dva roky.
  • 00:11:41 V těch dnech a v podstatě
    celý měsíc a ještě možná i dál
  • 00:11:45 do září kdokoliv vyjížděl ven
    bez jakéhokoliv dokladu,
  • 00:11:50 tak celníci a pasová kontrola
    na hranicích na všech přechodech
  • 00:11:55 jenom takhle mávali rukou.
  • 00:11:59 Jen jeďte, dokud to jde.
  • 00:12:09 Plán jsem neměla vůbec žádný.
  • 00:12:11 Možná jsem se nechtěla
    ani nikam vydat,
  • 00:12:14 ale přispělo k tomu
    několik okolností.
  • 00:12:19 Zaprvé rodiče mi říkali:
    Prosím tě odjeď, dokud to jde.
  • 00:12:23 Odjeď kamkoliv,
    ale odjeď pryč tady odsud.
  • 00:12:27 Druhá věc byla,
    že mému švagrovi
  • 00:12:30 právě tím tankem zalisovali
    jeho embéčko do silnice.
  • 00:12:38 Třetí a nejhorší věc ze všeho
    byla smrt Marie Charouskové.
  • 00:12:42 Marie Charousková byla žena
    Ládi Charouska,
  • 00:12:47 což byl letecký instruktor
    na Točné.
  • 00:12:50 Ona létala také.
  • 00:12:53 Ono se traduje,
    že měla trikolóru,
  • 00:12:56 kterou v těch dnech nosil každý
    na znamení nesouhlasu toho,
  • 00:13:01 co se děje.
  • 00:13:04 Traduje se, že ji nějaký ten voják
    gestem ukázal, aby to sundala,
  • 00:13:10 a ona že odmítla,
    tak ji zastřelil.
  • 00:13:14 Ale ten Vláďa Charousek říkal,
    že ne,
  • 00:13:17 že vůbec takhle k tomu nedošlo.
  • 00:13:26 -Seznámili jsem se celkem jednoduše
    na letišti Točná.
  • 00:13:30 Já jsem v té době už byl
    plachtařským instruktorem.
  • 00:13:34 Maruš tam přišla jako žákyně
    v roce 1960.
  • 00:13:47 Tím, že jsme spolu létali,
  • 00:13:49 tak jsme se vídali
    poměrně hodně často.
  • 00:13:52 Za dva roky potom jsme se vzali.
  • 00:13:55 -Marie, vaše paní,
    ta studovala.
  • 00:13:58 -Když se nám narodil syn,
    tak přerušila studium.
  • 00:14:01 Dodělávala si to potom
    při zaměstnání.
  • 00:14:10 Bylo to v pondělí,
    v pondělí dopoledne.
  • 00:14:13 Brzy dopoledne.
  • 00:14:16 Jela tady ze Zbraslavi do Dejvic
    na vysokou školu na techniku
  • 00:14:20 tramvají dvanáctkou na Klárov.
  • 00:14:23 Přestupovala do dvacítky,
  • 00:14:27 která už tam čekala
    připravená k odjezdu.
  • 00:14:30 Za tím krátkým parčíkem jako první
    stavení je nějaká restaurace.
  • 00:14:35 Před tou restaurací stál tank
    s výstřelem směrem na Klárov.
  • 00:14:42 Na něm seděli ruští vojáci.
  • 00:14:49 Jeden z těch vojáků
    z nějakého důvodu vystřelil
  • 00:14:53 dávku ze samopalu,
    kterou byla manželka zasažena.
  • 00:14:57 -Proč to udělal?
  • 00:15:00 -Dá se předpokládat,
  • 00:15:03 že to mohla být neopatrnost,
    nedbalost.
  • 00:15:07 Proč sedí na tanku
    a má nezajištěnou zbraň?
  • 00:15:13 Proč, když je všude klid?
  • 00:15:17 Na to je svědek pan Rolinger,
    vysoký důstojník SNB,
  • 00:15:23 který čistě shodou okolností
    tam kolem procházel
  • 00:15:28 a celou tu situaci viděl.
  • 00:15:31 Do toho protokolu uvedl mimo jiné,
    že na to reagovali tím,
  • 00:15:37 že vybalili jídlo
    a začali svačit.
  • 00:15:48 Byl na něj činěn nátlak
    ze strany StB,
  • 00:15:52 aby uvedl do protokolu,
  • 00:15:55 že ti vojáci vystřelili
    v sebeobraně.
  • 00:16:01 Proti dvacetileté holce
  • 00:16:04 museli použít samopal
    a střílet v sebeobraně?
  • 00:16:10 On trval na tom, co viděl.
  • 00:16:13 Manželka ležela před tankem
    pár metrů před nimi.
  • 00:16:17 To je vůbec nevzrušovalo nijak.
  • 00:16:22 Zemřela v půl druhé odpoledne
    v nemocnici Pod Petřínem.
  • 00:16:30 Oficiální vyrozumění jsem dostal
    po deváté hodině večer
  • 00:16:34 od příslušníků SNB.
  • 00:16:43 V průběhu září se objevovaly
    v Praze na nárožích stolky,
  • 00:16:48 dvě židle, na každé židli
    seděl jeden ruský voják.
  • 00:16:51 Na stolku štosy bílých knih
    K událostem v Československu
  • 00:16:56 a podbízeli to.
  • 00:17:00 Víceméně to vnucovali
    kolemjdoucím lidem.
  • 00:17:03 Mně to vnucovat nemuseli.
    Já jsem si to okamžitě vzal,
  • 00:17:07 protože jsem si to chtěl přečíst,
    co tam všechno je.
  • 00:17:11 Úplně jsem zkoprněl,
    když jsem dočetl na straně 131
  • 00:17:15 jako příklad ten případ manželky,
    že byla zastřelena.
  • 00:17:20 Takhle že ten případ se nestal,
    že je to ukázka vylhaného vysílání
  • 00:17:26 československého
    ilegálního rozhlasu.
  • 00:17:30 Tak to už jsem nevydržel.
    Na základě toho jsem napsal dopis.
  • 00:17:36 Ten jsem podepsal nejen já,
    ale všechny složky na závodě.
  • 00:17:43 A já osobně jsem ten dopis donesl
  • 00:17:46 na tehdejší sovětské velvyslanectví
    na Sibiřském náměstí.
  • 00:17:51 Za celých padesát let
    nenašli čas na odpověď.
  • 00:18:01 -Ten Vláďa zůstal
    s dvouletým synem sám
  • 00:18:04 a maminka jeho
    se z toho zbláznila.
  • 00:18:08 Musela jít do Bohnic
    a pak taky brzy umřela.
  • 00:18:24 Moje největší trauma ze všeho je,
    že 99,9 mých přátel emigrovalo.
  • 00:18:30 To je největší moje trauma
    z roku 1968
  • 00:18:35 kromě samozřejmě jiných událostí.
  • 00:18:38 Tak jsme jeli do té Vídně.
  • 00:18:42 Poté co jsme jednou přespali
    v tom uprchlickém táboře,
  • 00:18:46 Švýcaři otevřeli hranice
    a přijeli jsme do Švýcarska
  • 00:18:51 a tam jsme byli
    v utečeneckém táboře
  • 00:18:54 blízko Bodamského jezera.
  • 00:18:57 Ale my jsme řekli,
    že nechceme být v tom táboře,
  • 00:19:02 tak jsem doslova vystoupila
    jednou z auta v Curychu
  • 00:19:07 na takové docela
    frekventované ulici,
  • 00:19:10 kde se stavěl tenkrát
    nebo dostavoval,
  • 00:19:13 hlavní část už byla hotová,
    hotel Intercontinental.
  • 00:19:18 Tak jsem vešla dovnitř k recepci
    a prohlásila jsem,
  • 00:19:22 že jsem emigrant z Česka a že bych
    hrozně ráda získala nějakou práci.
  • 00:19:28 Majitel byl
    z té francouzské části Švýcarska.
  • 00:19:31 Říkal: A co umíte?
  • 00:19:34 Já jsem říkala:
    Tak mluvím několika řečmi.
  • 00:19:38 A on říkal: A francouzsky?
  • 00:19:41 Protože jsme mluvili německy,
    že jo, spolu.
  • 00:19:43 A říkal: Francouzsky umíte?
    Já jsem mu odpověděla hned.
  • 00:19:47 On úplně roztál,
    byl nadšen a říkal:
  • 00:19:51 Jo, tak jo.
    Tak my vás teda zaměstnáme.
  • 00:19:54 Tak jsem si myslela,
    bůhvíco tam nebudu dělat.
  • 00:19:57 On mi říkal, jestli můžu začít
    jako Zimmermädchenhilfe.
  • 00:20:02 Ani ne jako pokojská,
    nýbrž jako pomocnice pokojské.
  • 00:20:06 Nicméně jsem se vypracovala.
  • 00:20:10 Pak jsem dělala
    dokonce i v recepci.
  • 00:20:13 Jak vždycky říkám,
  • 00:20:15 když si člověk musí říci
    i o peníze v tom jazyce,
  • 00:20:18 tak se učí strašně rychle.
  • 00:20:20 Švýcaři, kdyby tam člověk přišel,
    já nevím,
  • 00:20:25 s miliardami franků
    a uměl já nevím co,
  • 00:20:30 tak stejně vždycky pořád
    budou říkat uprchlík.
  • 00:20:35 Uprchlík z Československa.
  • 00:20:38 A dostat se tam
    trošičku jako výš...
  • 00:20:41 Tam jsou kasty.
    Kam se hrabe Indie.
  • 00:20:47 -Po těch prověrkách si mě jeden
    vedoucí pracovník závodu zavolal
  • 00:20:52 a řekl mi:
    Podívej se, bylo rozhodnuto,
  • 00:20:56 že můžeš zůstat ve fabrice,
    ale za předpokladu,
  • 00:21:00 že nebudeš absolutně
    s nikým mluvit o tom,
  • 00:21:05 co se ti stalo,
    a nebudeš absolutně
  • 00:21:09 s nikým mluvit o jakýchkoliv
    politických záležitostech.
  • 00:21:13 Druhá podmínka.
  • 00:21:15 Budeš muset dělat ještě víc
    a za podstatně méně peněz.
  • 00:21:20 Věděl jsem, že jakmile bych musel
    odejít z fabriky,
  • 00:21:24 takže bych se tak uchytil
    akorát v kotelně někde.
  • 00:21:32 Mezi těmi 950 zaměstnanci jsem jim
    pořád připomínal to, co se stalo.
  • 00:21:44 10 300 startů,
    2 100 hodin nalétaných,
  • 00:21:47 ale dohromady na větroních
    i na motorových letadlech.
  • 00:21:51 Celkem na 31 typech.
  • 00:21:54 U létání je to trošku jinak
    než u aut.
  • 00:21:57 U aut máte škodovku
    a někdo vám půjčí opela,
  • 00:22:02 tak akorát vám řekne,
    kde se tam lije benzin,
  • 00:22:05 a to je všechno
    a jedete s tím.
  • 00:22:08 U létání
    se na každý typ přeškoluje.
  • 00:22:11 Každý typ musíte mít zapsaný
    v zápisníku letu,
  • 00:22:14 že jste na něj přeškolen
    a že s ním můžete létat,
  • 00:22:17 takže to má svoji váhu.
  • 00:22:20 -A vás ale připravili nakonec
    i o ten instruktorský průkaz.
  • 00:22:24 -O pilotní průkaz
    jako takový komplet.
  • 00:22:27 Já nemohl létat už ani jako pilot.
  • 00:22:29 -Proč?
  • 00:22:32 -Protože jsem vadil
    i na tom letišti.
  • 00:22:40 -Proč jsem se vrátila?
  • 00:22:42 Rodiče stárli,
    protože se zdálo,
  • 00:22:46 že bychom se pak dlouho
    nemohli vidět.
  • 00:22:49 Dlužno říci, že mě rodiče
    po tom roce nepoznali,
  • 00:22:53 když jsem vystupovala
    z toho letadla.
  • 00:22:56 Jednak jsem měla garderobu
    úplně jinou
  • 00:23:00 a člověk asi tam nějak nasákl tím.
  • 00:23:04 -Už jsou tady.
    Ale to sedí.
  • 00:23:08 -Když jsem byla zaměstnaná
    v aerolinkách,
  • 00:23:11 tak prapůvodně jsem chtěla být
    nejprve letuška
  • 00:23:15 a potom další nějaké pozice,
    ale právě rok 1968 zatočil se vším.
  • 00:23:25 -Co je napsáno na tom letadle,
    to je teda zajímavé,
  • 00:23:28 že opravdu život
    píše někdy osudové romány.
  • 00:23:31 OK 6808.
    Tedy jako 68, osmý měsíc.
  • 00:23:37 -Ano, právě proto
    jsem tu fotku taky poslala.
  • 00:23:41 -A kterého dne ta fotka vznikla?
  • 00:23:43 -20. srpna a 21. srpna už byla
    všechna letadla uklizena v hangáru.
  • 00:23:48 Zamaskováno všechno.
  • 00:23:50 -Pojďte si tam už sednout.
    -Ale pán je do půl těla tady.
  • 00:23:52 -Vždyť jo.
    -Ježíš, to je chudáček teda.
  • 00:23:54 -To uděláme.
  • 00:23:56 Soustředěně.
    Soustředěně do objektivu.
  • 00:24:01 -Máte zavřenou pusu
    a myslíte na ten start svůj, jo?
  • 00:24:04 -Dobře.
  • 00:24:06 -Trošku se jako usmíváte.
    -Takže koukat do té kamery přímo?
  • 00:24:08 -Do objektivu, ano.
  • 00:24:10 -Dobré. Pod křídlo!
    -O půl metru.
  • 00:24:13 -Ještě! Tak.
  • 00:24:17 -Jaký je váš oblíbený pták?
  • 00:24:20 -Rorejs.
  • 00:24:22 -Rorýs prý vůbec neusedá.
  • 00:24:24 Rorýs prý tráví
    skoro celý život ve vzduchu.
  • 00:24:26 -Úplně celý život.
  • 00:24:28 Ten vyletí
    až do tříkilometrové výše večer
  • 00:24:31 a snáší se v polospánku dolů.
  • 00:24:35 A když je nízko nad zemí,
    tak zase vystoupá nahoru.
  • 00:24:39 Ten si nikdy nesedne.
  • 00:24:55 (ZPĚV)
  • 00:24:57 Kéž bych už poznal,
    kam vedly mé kroky,
  • 00:25:02 když jsem se vydal
    do tmy bezedné.
  • 00:25:08 Za trochu světla
    přidal bych dvě sloky
  • 00:25:12 a další dvě za trochu poledne.
  • 00:25:18 Vždyť já tak rád
    se kolem sebe dívám
  • 00:25:24 na jarní tání
    a rozvodněný řeky.
  • 00:25:29 Mráz jak se brání
    a ledy pukaj vzteky.
  • 00:25:34 Chci vidět čisto
    a vidět mizet chyby.
  • 00:25:40 Chci vidět místo,
    kam poděly se sliby.
  • 00:25:45 Zkrátka chci víc vidět,
    než jsem dosud viděl.
  • 00:25:50 Nemám se zač stydět,
    chci jen světla příděl a dost!
  • 00:25:56 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2018

Související