iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
25. 6. 2011
13:40 na ČT2

1 2 3 4 5

6 hlasů
904
zhlédnutí

Knižní svět

Lidice knižně i filmově — Polská literatura — Ian McEwan: Solar

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Knižní svět

  • 00:00:02 Česká televize uvádí Knižní svět!
  • 00:00:10 Knižní svět!
  • 00:00:17 Díky nedávno uvedenému filmu Lidice
  • 00:00:19 se nám opět naskýtá dobrá
    příležitost zamyslet se nad tím,
  • 00:00:23 nakolik se liší vidění filmařů
    od pohledů mužů pera
  • 00:00:26 a jaká že vzdálenost
  • 00:00:27 může dělit obrazy
    na filmovém plátně
  • 00:00:29 od slovních obrazů předlohy.
  • 00:00:32 Skutečnost, že čerstvě vydanou
    novelu Zdeňka Mahlera
  • 00:00:35 Muž, který přežil Lidice
    opatřil nakladatel
  • 00:00:38 nepřehlédnutelnou páskou
    se sdělením,
  • 00:00:40 že se jedná o "autorův skutečný
    příběh filmových Lidic",
  • 00:00:43 napovídá mnohé.
  • 00:00:45 My dodáváme, že je dobré dívat se
    i číst. Obojí stojí za to.
  • 00:00:56 Jméno básnířky a prozaičky
    Krisztiny Tóthové
  • 00:00:58 má nebývale dobrý zvuk nejen doma
    v Maďarsku, nýbrž i jinde po světě.
  • 00:01:02 Snad právě proto k nám její povídky
    dolehly nejprve v podobě zvukové,
  • 00:01:06 tedy jako audiokniha,
  • 00:01:07 a teprve teď vycházejí
    i svázány v klasické knize tištěné.
  • 00:01:12 V 15 příbězích dívek a žen
  • 00:01:13 sledujeme osudové čáry a linie
    soukromých dramat,
  • 00:01:16 odehrávajících se na pozadí
    převratných společenských změn,
  • 00:01:19 které zasáhly střední Evropu
    koncem 20. století.
  • 00:01:23 Autorčinu sbírku Čárový kód
  • 00:01:24 vydává nakladatelství Fra
    v překladu Jiřího Zemana.
  • 00:01:30 Na planetě, která se nápadně podobá
    Zemi, vznikne život.
  • 00:01:34 Jedna z jeho čilejších forem
    se začne odlišovat od ostatních,
  • 00:01:37 až se vzmůže natolik,
    že zamoří celou planetu.
  • 00:01:40 Zhoubné bujení tohoto živočišného
    druhu od počátků až po trapné konce
  • 00:01:44 líčí vlámský spisovatel
    Dimitri Verhulst
  • 00:01:47 v podivuhodném "evolučním" románu.
  • 00:01:50 Obejde se sice bez postav,
    beze jmen, bez dat i bez optimismu,
  • 00:01:53 zato však překypuje sarkasmem,
  • 00:01:55 aliteracemi, vulgarismy
    a zemitou mluvou.
  • 00:01:58 Verhulstův "jazykový ohňostroj"
  • 00:02:01 přeložila Veronika
    Ter Harmstel Havlíková
  • 00:02:03 a pod názvem Úprdelný dny
    na úprdelný planetě
  • 00:02:06 vydala Mladá fronta.
  • 00:02:11 "Rakouský spisovatel
    Josef Winkler ví,
  • 00:02:13 že musí být otevřený až nestoudný
    a psát o tom, co v něm skutečně je,
  • 00:02:16 a to jsou především reflexe
  • 00:02:17 narušeného dětství
    na korutanském katolickém venkově
  • 00:02:21 a jeho ubíjejícího paternalismu,
  • 00:02:23 a posedlost smrtí
    jako jediného kontrapunktu života."
  • 00:02:27 Tato charakteristika
    z pera Radovana Charváta
  • 00:02:29 platí i pro čerstvě vydanou
    Winklerovu knihu,
  • 00:02:31 v níž se autor pokouší
  • 00:02:33 definitivně se vyrovnat
    s nesnadným vztahem k otci.
  • 00:02:36 Román Roppongi čili Rekviem za otce
    přeložila Magdalena Štulcová.
  • 00:02:40 Vydává Archa.
  • 00:02:55 Počátkem roku se dramatikovi,
    režisérovi
  • 00:02:57 a čtyřnásobnému držiteli
    Radokovy ceny Davidu Drábkovi
  • 00:03:00 nebývale zdařil vrh Koulí.
  • 00:03:03 Řečená rozhlasová hra
    prosvištěla éterem,
  • 00:03:06 a jelikož po dopadu
    vyvolala značné otřesy,
  • 00:03:08 mnozí otřesení se pro změnu vrhli
    na jejího autora.
  • 00:03:12 Otřásat publikem,
    ať už rozhlasovým či divadelním,
  • 00:03:15 je u Drábka dobrým zvykem,
  • 00:03:17 byť ne vždy se obecenstvo otřásá
    jen smíchy.
  • 00:03:21 Zmíněná Koule nedávno vyšla
    i knižně.
  • 00:03:24 Nyní se díky nakladatelství
    Akropolis
  • 00:03:25 dočkala knižní podoby
  • 00:03:26 také desítka dalších autorových her
    z let 2003 až 2011.
  • 00:03:30 Na otázku, proč kniha vychází,
    odpovídá sám její titul:
  • 00:03:33 Aby se Čechům ovary zachvěly.
  • 00:03:35 Svazek, který uspořádala
    Lenka Jungmannová
  • 00:03:37 a kolážemi ilustroval
    Miroslav Huptych,
  • 00:03:40 se křtil uprostřed června
    v hospodě U Vystřelenýho oka.
  • 00:03:45 Probíhá tady vlastně křest
    spojený s takovým velkým večírkem.
  • 00:03:48 To znamená, zazpívá moje oblíbená
    kapela Sto zvířat,
  • 00:03:51 což jsou moji velcí kamarádi,
  • 00:03:52 a přivezl jsem z Hradce
    herce Klicperova divadla,
  • 00:03:55 takže to prošpikují scénkami.
  • 00:03:57 Jmenuje se to představení Ještěři
    a Noc oživlých mrtvol.
  • 00:04:12 No tak, já píšu proto,
  • 00:04:14 že už jsem zjistil,
    že mi to jde docela, jo,
  • 00:04:16 a že je to docela příjemné
    zaměstnání, a že je pěkný.
  • 00:04:23 Člověk si vlastně hraje.
    Vlastně to má svůj řád,
  • 00:04:27 a k tomu ještě když člověk
    získá svý divadlo,
  • 00:04:29 kde si ty hry může psát
    pro svý konkrétní herce,
  • 00:04:31 tak je to velikej luxus,
  • 00:04:33 takže to se mně
    zaplať pánbůh stalo.
  • 00:04:36 Proč člověk píše hry?
  • 00:04:37 Proto, proč dělá jakýkoliv
    jiný umění,
  • 00:04:39 že má pocit, že musí ten prostor
    kolem sebe kontaminovat,
  • 00:04:42 zaplnit nějakýma svýma obrazama,
    svýma promluvama.
  • 00:04:46 A až tohle jednou skončí,
  • 00:04:48 doufám, že až mě to opustí,
    tak že s tím skončím.
  • 00:04:52 Zatím je to euforická fáze,
  • 00:04:54 protože myslím si,
    že čtyřicítka je,
  • 00:04:56 nevím, jak u muže,
  • 00:04:58 ale u autora dramatických her
    je velmi příjemný věk.
  • 00:05:02 Takže počkáme ještě na knížku,
    ta se musí polít, jo.
  • 00:05:08 Takže já to asi poliju teda.
  • 00:05:10 Tak...
  • 00:05:11 Masaryk!
  • 00:05:12 A Masaryk, Tomáš Garrigue Masaryk
    to poleje, já bych to pustil.
  • 00:05:15 Kmotr!
  • 00:05:16 Takhle decentně.
  • 00:05:28 On je originál.
    On je prostě svůj
  • 00:05:29 a to si myslím, že je hrozně cenný,
    že vlastně je hodně konsistentní.
  • 00:05:36 On píše už nějakých,
    no, 10 let určitě,
  • 00:05:40 a já vlastně znám ty jeho texty
    od začátku, od nějakýho roku 1992,
  • 00:05:45 kdy posílal první text
    do soutěže Alfreda Radoka.
  • 00:05:51 A teď vlastně jenom precizuje
    ta svoje témata pořád,
  • 00:05:55 a pořád je obaluje většími vtipy
    a většími postřehy,
  • 00:06:02 které nás nějak ukazují
    v takovým zvláštním světle.
  • 00:06:06 Že vlastně on jakoby používá
    ty věci,
  • 00:06:07 který se kolem nás dějou,
    který všichni dobře vidíme,
  • 00:06:10 ale zároveň si jich jako úplně
    nevšimneme nebo si je neuvědomíme.
  • 00:06:14 On tím, že vlastně je dá
    do takových zvláštních spojení,
  • 00:06:18 jakoby vyšinutých, tak v nás vzbudí
    takovou zvědavost, no.
  • 00:06:23 Já bych tady na něho
    taky něco práskla.
  • 00:06:24 On vždycky něco dá
    z rodinného stříbra,
  • 00:06:27 a pak se nepřestáváme divit.
  • 00:06:28 Takže, přátelé,
  • 00:06:29 on, když jsem ho kojila,
    tak byl strašně pomalý chlapec...
  • 00:06:34 Minulý týden, minulý týden.
  • 00:06:36 ...takže strašně dlouho sál.
  • 00:06:39 Já mám rád současný adresný
    politický drama,
  • 00:06:42 velmi aktuální, vyostřený
    a kontroverzní, a k tomu je...
  • 00:06:48 Člověk chce zachytit tu realitu,
    nějak se k ní vyjádřit.
  • 00:06:51 A když ještě sežene
    spřízněný osobnosti,
  • 00:06:53 jako buď herce, nebo muzikanty,
  • 00:06:55 tak vlastně v podstatě
  • 00:06:57 se může vyjadřovat k tomu,
    co se kolem něho děje.
  • 00:07:00 K tomu je dobrý použít
    vlastní text, něco novýho,
  • 00:07:04 a sám zjistit díky tomu psaní,
  • 00:07:06 v jaký fázi se skutečně
    myšlenkový i duchovní nacházím.
  • 00:07:17 Zatímco v 90. letech
    pokukovali čeští nakladatelé
  • 00:07:20 za česko-polskou hranici
    jen vzácně, dnes je vše jinak.
  • 00:07:24 O překlady polských autorů,
  • 00:07:25 ať už těch klasických,
    či nejsoučasnějších,
  • 00:07:28 už na zdejších knihkupeckých
    pultech nouze zaplaťpánbůh není
  • 00:07:32 a někteří polští spisovatelé
    u nás zdomácněli.
  • 00:07:35 Nakladatelství Fra
  • 00:07:36 vydalo nejnovější román
    Andrzeje Barta
  • 00:07:38 Továrna na mucholapky
    a nakladatelství Labyrint
  • 00:07:41 připomnělo novou edicí
    Návratu z hvězd
  • 00:07:43 klasika světové sci-fi
    Stanislava Lema.
  • 00:07:47 Andrzej Bart je zkušený autor,
    ale přesto svojí novinkou,
  • 00:07:52 která se jmenuje
    Továrna na mucholapky překvapil,
  • 00:07:53 poněvadž si pohrává s fikcí,
    s výmyslem.
  • 00:07:57 Jde o proces,
    který probíhá po válce
  • 00:08:01 s bývalým šéfem Judenratu lodžského
    ghetta, s Chaimem Rumkowským,
  • 00:08:06 ale vystupují tam v té hře
    různé jiné postavy tak,
  • 00:08:11 jak je známe z četby z kultury,
  • 00:08:12 třeba Hannah Arendtová,
    sestry Franze Kafky.
  • 00:08:16 Andrzej Bart se tímto tématem
    zabývá, židovským tématem,
  • 00:08:20 vrací se k němu,
    a stále si klade otázku,
  • 00:08:22 a to klade i těm čtenářům vlastně,
  • 00:08:26 co si pamatujeme o té minulosti,
    co o ní víme,
  • 00:08:29 a hlavně jakým způsobem
  • 00:08:30 si tu minulost vysvětlujeme,
    interpretujeme.
  • 00:08:34 A také tady v té knížce
    najdeme různé názory,
  • 00:08:37 které se mezi sebou střetávají.
  • 00:08:39 Zajímavé je i to,
  • 00:08:41 že tady hodně pracuje
    s českými motivy,
  • 00:08:43 poněvadž vrací se třeba k Praze.
  • 00:08:45 Setkává se s mladou osobou,
  • 00:08:49 kterou provází po dnešním ghettu,
    bývalém lodžském,
  • 00:08:54 po těch památkách,
    a neustále se přitom vrací
  • 00:08:58 i ke své návštěvě do Prahy,
    k rozhovoru s Čechy.
  • 00:09:02 Takže je to zajímavé, to provázání
    polské a české tématiky.
  • 00:09:07 Pro mě ta knížka byla překvapivá
    právě tím,
  • 00:09:09 že neustále si nejsme jisti,
    co je pravda a co je iluze.
  • 00:09:13 Musíme se ptát:
    "Jak vůbec poznáváme skutečnost?"
  • 00:09:18 Vřele doporučuji druhou knihu.
    My ji známe z roku 1962,
  • 00:09:23 kdy ji poprvé přeložil
    Jaroslav Simonides.
  • 00:09:27 Jde o dnes už klasický román
  • 00:09:29 science fiction Stanislawa Lema
    Návrat z hvězd.
  • 00:09:32 Přesto ale i dnes
    nás velice upoutá,
  • 00:09:35 poněvadž vlastně,
    jak to je pro Lema příznačné,
  • 00:09:39 překračujeme 2 časová pásma ?
    hrdina v dnešním kosmickém letu,
  • 00:09:45 uchovává si svůj biologický věk,
    je čtyřicátník,
  • 00:09:48 ale vrací se na zem,
    kde proběhlo 150 let.
  • 00:09:53 A najednou se tady střetáme
    s novou civilizací.
  • 00:09:56 A Lem takhle nepřímo klade otázku:
    "Kam směřujeme?
  • 00:10:01 K čemu jsou ty kosmické lety?
    Co chceme objevit?
  • 00:10:04 A hlavně, nakolik to pomůže nám,
    lidem?"
  • 00:10:08 Lem stále je aktuální
    a stále nás čtenářsky zasahuje.
  • 00:10:14 Působí na nás proto,
    že nejen že je vynikající vypravěč,
  • 00:10:17 drží nás v napětí
    od první do poslední řádky,
  • 00:10:20 ale protože on takzvanou
    technologickou science fiction
  • 00:10:24 spojuje s filosofickou
  • 00:10:27 a klade otázky,
    které jsou stále otevřené.
  • 00:10:30 Například co to je kultura lidská
    oproti přírodě,
  • 00:10:34 co to je myslící hmota,
    co to je lidský mozek?
  • 00:10:45 Madeirské souostroví
  • 00:10:46 je sice politicky i kulturně
    součástí Portugalska,
  • 00:10:49 jeho dějiny však historii
    "mateřské země" nekopírovaly.
  • 00:10:53 Širý Atlantský oceán přinášel
    ostrovanům mnohá nebezpečí,
  • 00:10:56 ale i množství podnětů z Evropy,
    Afriky i Ameriky
  • 00:11:00 a utvářel také jejich otevřenou
    povahu.
  • 00:11:02 Prosperity a politické autonomie
    se obyvatelé Madeiry a Porto Santa
  • 00:11:06 dočkali poměrně nedávno.
  • 00:11:08 Čeští návštěvníci,
    jichž stále přibývá,
  • 00:11:10 porozumí půvabům i duši
    onoho přírodního ráje mnohem lépe,
  • 00:11:14 seznámí-li se s tamními dějinami.
  • 00:11:16 Příležitost jim k tomu dává
    Jan Klíma
  • 00:11:18 v dalším svazku edice
  • 00:11:19 Stručná historie států,
    nazvaném Madeira.
  • 00:11:22 Vydalo nakladatelství Libri.
  • 00:11:27 V rozhlasovém cyklu Osudy,
    vysílaném na stanici Vltava,
  • 00:11:29 se v roce 2008 ohlížel
    za svým životem
  • 00:11:32 také básník, esejista a překladatel
    Jan Vladislav.
  • 00:11:36 Vzpomínal na dětství v Hlohovci
    a na mládí v Poličce,
  • 00:11:39 na poválečné studium v Grenoblu
    a na Karlově univerzitě,
  • 00:11:42 kterou musel z politických důvodů
    v roce 1948 opustit.
  • 00:11:47 Hovořil o 50. letech,
    o deziluzi po sovětské okupaci
  • 00:11:50 i o pozdějším působení
    v disentu i v exilu.
  • 00:11:53 Z deseti dílů
    jeho autobiografického vyprávění
  • 00:11:56 sestavil Jiří Vondráček knížku,
  • 00:11:58 kterou doplnil biografickou
    poznámkou a obrazovým doprovodem.
  • 00:12:02 Vzpomínky Jana Vladislava
    Nebylo těžké říci ne
  • 00:12:04 vydal Radioservis.
  • 00:12:08 Kterak se v nových dobách vyvíjela
    soustava českých zeměpisných jmen
  • 00:12:11 a zejména pak jmen místních,
  • 00:12:13 zkoumá Jaroslav David
  • 00:12:14 v kapitolách z moderní
    české toponymie,
  • 00:12:17 knižně vydaných pod titulem
  • 00:12:18 Smrdov, Brežněves a Rychlonožkova
    ulice.
  • 00:12:21 Už název knihy naznačuje,
  • 00:12:22 nakolik do volby místních jmen
    zasahovaly politické zájmy,
  • 00:12:25 společenské proměny
    či záměry povýtce reklamní.
  • 00:12:29 Ke slovu se však mnohdy dostaly
    i touhy čistě estetické.
  • 00:12:32 Díky tomu se například
    z Mrdákova stal Mrákov,
  • 00:12:35 Sračkov se přepodstatnil
    v Malou Lípu
  • 00:12:38 anebo Hloupětín
    zmoudřel v Hloubětín.
  • 00:12:41 Příručku, která se opírá
  • 00:12:42 o svědectví a analýzy zeměpisných
    jmen a také o archiv,
  • 00:12:45 vydává Academia.
  • 00:12:57 Já čtu, pokud čtu, tak cestopisy.
    Jinak nemám na nějaký romány čas.
  • 00:13:03 A občas noviny.
  • 00:13:05 Ty brďo! Já čtu jenom samou
    literaturu ve škole.
  • 00:13:07 Já nemám nic, nějakej svůj žánr
    teda, co bych...
  • 00:13:14 Český knížky a spíš takový, nevím,
    komedie a tak.
  • 00:13:19 Spíš něco zábavnýho,
    nějakou zábavnou literaturu.
  • 00:13:30 -A co teď čtu?
    -No já nevím.
  • 00:13:31 Počkej, já vím. Jo, vím!
    Udělej si ráj.
  • 00:13:34 Udělej si ráj čtu teď,
    Mariusz Szczygiel.
  • 00:13:37 Teď čtu nějakou detektivku
    od Jaroslava Kuťáka
  • 00:13:39 Schwarz hraje birdie.
  • 00:13:49 Michael Beard je nositelem
    Nobelovy ceny,
  • 00:13:51 ale svou nejlepší práci
    odvedl už v mládí.
  • 00:13:53 Jako padesátník
    žije ze své pověsti,
  • 00:13:56 přednáší za horentní honoráře,
  • 00:13:57 zaštiťuje svým jménem
    vědecké instituce.
  • 00:14:00 S nutkavým sukničkářem Beardem
    se seznamujeme ve chvíli,
  • 00:14:04 kdy se rozpadá jeho 5. manželství.
  • 00:14:06 Tentokrát je to ale jiné ?
    nevěrná je mu žena.
  • 00:14:09 Nejnovější román Iana McEwana Solar
  • 00:14:11 je podobenstvím o neukojitelné
    touze, chtivé nenasytnosti
  • 00:14:14 i podvádění sebe sama.
  • 00:14:16 Pro Odeon
    přeložil Ladislav Šenkyřík.
  • 00:14:20 Důležité možná je,
    že je to po dlouhé době,
  • 00:14:25 vlastně od jeho slavného Pokání,
    které bylo i zfilmováno,
  • 00:14:27 opět rozsáhlý román,
    velká románová freska,
  • 00:14:33 velké podobenství o naší době,
  • 00:14:36 o naší poněkud nezodpovědné
    civilizaci.
  • 00:14:42 Rukopis autora je od 70. let,
    kdy vstoupil do literatury,
  • 00:14:46 velmi konzistentní.
  • 00:14:49 On nastoupil s tou silnou generací
    po válce narozených autorů,
  • 00:14:53 mezi které patří ještě třeba
    Martin Amis nebo Julian Barnes.
  • 00:14:57 A už svou prvotinou,
    svými povídkami, velmi zaujal.
  • 00:15:06 A on postupně přešel k takovým
    závažnějším společenským tématům
  • 00:15:12 a není už tak temný,
  • 00:15:13 ale ne nějakým převratem,
    jenom asi věkem, vsazením,
  • 00:15:18 jsou ty výpovědi takové závažnější,
    důsažnější, víc do hloubky doby.
  • 00:15:26 Román se jmenuje Solar.
  • 00:15:29 Po dlouhém váhání jsme ponechali
    tento poněkud tajemný název.
  • 00:15:33 On je totiž tajemný i v originále.
  • 00:15:35 Je to sice anglické slovo,
    které se běžně používá,
  • 00:15:40 ale v současné angličtině
    už nefunguje jako substantivum,
  • 00:15:43 takže i pro anglického čtenáře
    je ten název takový tajemný
  • 00:15:48 a znamená obecně
    cokoliv spojeného se sluncem,
  • 00:15:54 protože hrdina románu
    je tedy fyzik,
  • 00:15:56 který po své padesátce
    začne bádat v solární energii,
  • 00:16:02 ale je to vlastně jen pozadí
    toho románu.
  • 00:16:06 Samozřejmě jeho podstatou
    jsou vlastně vztahy,
  • 00:16:09 ať už milostné nebo společenské,
    a vlastně jakési vyhoření člověka,
  • 00:16:15 který v mládí velice horoval
    pro vědu
  • 00:16:18 a dokonce získal Nobelovu cenu,
  • 00:16:21 ale ve svém životě sklouzl vlastně
    k úplnému vyhoření vztahovému.
  • 00:16:31 Je to kniha o každém z nás.
  • 00:16:33 Vzhledem k tomu,
  • 00:16:35 že jde už o několikátý román
    autora, který jsem překládal,
  • 00:16:37 kromě povídek,
  • 00:16:38 takže necítím nějaké zvláštní
    velké problémy,
  • 00:16:43 odhlédnuto od toho,
  • 00:16:44 že tohle je opravdu velké dílo,
    má to přes 300 stran,
  • 00:16:48 takže to trvalo dlouho,
  • 00:16:50 jak se říká,
    překlad se musí vysedět,
  • 00:16:52 ale nějaké výrazné problémy
    jsem tam já necítil,
  • 00:16:57 protože jsme s autorem naladěni
    na stejnou notu.
  • 00:17:10 Básník a prozaik Jáchym Topol
  • 00:17:12 sice po zásluze sklízí
    jednu literární cenu za druhou,
  • 00:17:15 ale jak se zdá, nepíše.
  • 00:17:17 Jsou to už 2 roky,
  • 00:17:19 co vydal prozatím poslední prózu
    Chladnou zemí,
  • 00:17:21 za kterou si vysloužil
    Cenu Jaroslava Seiferta,
  • 00:17:24 ale od té doby
  • 00:17:24 se žádná jeho novinka
    v knihkupectvích neobjevila.
  • 00:17:27 Zašli jsme se ho tedy zeptat,
    čím to?
  • 00:17:31 No, já mám pocit,
  • 00:17:32 že napsat knihu třeba jednou
    za 2 roky nebo jednou za 10 let,
  • 00:17:36 že je to jako úplně jedno,
  • 00:17:37 že člověk tu knihu píše,
    když cítí potřebu ji napsat.
  • 00:17:40 Pro mě psát knihy, kdy já chci,
    je moje svoboda autorská.
  • 00:17:44 Změnit se v nějakou fabriku,
    která chrlí knihy každej rok,
  • 00:17:47 to mi přijde nemožný.
  • 00:17:50 Místo toho vlastně jsem teď 2 roky
    v Lidových novinách,
  • 00:17:54 je to pro mě pokračování
    tý novinařiny.
  • 00:17:57 Já jsem roky byl reportér
    v Respektu,
  • 00:17:59 a teď jsem teda v kulturní rubrice,
  • 00:18:01 takže myslím, že píšu dost,
    až-až, až-až, až moc.
  • 00:18:08 Začal jsem psát někdy ve 14
    na podobný louce, jako je tahle,
  • 00:18:12 a vlastně nevím proč a nevím,
    kvůli čemu.
  • 00:18:15 Bez jakýkoliv naděje na publikování
  • 00:18:18 nebo na to, že by ty texty
    někdy někdo v budoucnu četl,
  • 00:18:21 jinej než já,
    tak něco takovýho tam vůbec nebylo.
  • 00:18:24 Začalo to nějak úplně samo.
  • 00:18:25 Samozřejmě si myslím,
  • 00:18:27 že jsem byl ovlivněn třeba
    obrovskou rodinnou knihovnou
  • 00:18:31 a tím, že tam byly knihy
    dědečka Karla Schulze
  • 00:18:33 nebo hry mého táty,
  • 00:18:35 takže vzít tu tužku
    a začít zkoušet něco psát,
  • 00:18:38 byl normální projev,
    něco jako dýchání.
  • 00:18:41 A že jsem u toho zůstal,
    mi vlastně přijde zvláštní, no.
  • 00:18:45 Někdy si říkám,
  • 00:18:46 že kdybych měl řidičák,
    že budu radši taxikařit,
  • 00:18:48 ale ten řidičák jsem prostě nějak
    nezvládl,
  • 00:18:51 tak se držím toho psaní, no.
  • 00:18:54 Pro mě určitě takovým vrcholem
    radosti bylo vlastně,
  • 00:18:57 když jsme dodělali s kamarádem
    fotografem Karlem Cudlínem
  • 00:19:01 knihu fotografií a textů
    Cestou na východ.
  • 00:19:05 Je to takový ohledávání
    osobních kořenů
  • 00:19:07 a i toho prostoru, kde žijeme,
  • 00:19:09 prostě z takovýho toho regionu
    střední a východní Evropy.
  • 00:19:13 A byl to pro mě určitej vrchol.
  • 00:19:15 Bylo to ohlédnutí se vlastně
  • 00:19:17 po 20 letech cestování
    a novinářské práce.
  • 00:19:22 Vlastně ta poslední kniha,
    která vyšla,
  • 00:19:24 se jmenuje Chladnou zemí,
  • 00:19:27 a zrovna dneska teda se rozhodne
    o nominaci tý knihy
  • 00:19:30 na velkou evropskou cenu.
  • 00:19:32 A tahle knížka pro mě znamená
    obrovskou věc,
  • 00:19:36 protože i když je to útlá próza,
    tak vyšla asi ve 20 překladech
  • 00:19:40 a přes teda takový jako drsný téma,
  • 00:19:44 který souvisí z evropskou
    minulostí, a přes ten černý humor,
  • 00:19:48 o kterým jsem si myslel,
    že snad je specificky český,
  • 00:19:51 má svoje čtenáře
    v různejch koutech světa.
  • 00:19:54 Je to vlastně fantasmagorický
    příběh,
  • 00:19:56 který se dotýká jaksi současnosti
    města Terezín a jeho minulosti.
  • 00:20:01 Pro mě taky bylo obrovský,
  • 00:20:04 že spisovatelé jako Ivan Klíma,
    nebo spisovatelka Ruth Bondy,
  • 00:20:08 nebo Arnošt Lustig, který to všecko
    prožil na vlastní kůži,
  • 00:20:12 tak nad touhletou mou fantasmagorií
    neohrnuli nos, ale řekli:
  • 00:20:15 "Jo, můžeš si to dovolit!"
  • 00:20:19 K těm plánům patří vlastně
    pokračovat v takový radosti,
  • 00:20:22 kdy já jsem udělal knihu,
    která se jmenuje Trnová dívka.
  • 00:20:27 Jsou to překlady folklóru
    severoamerických Indiánů.
  • 00:20:31 Ta knížka nedávno vyšla znovu
    v nakladatelství Torst,
  • 00:20:35 myslím strašně pěkně udělaná.
  • 00:20:39 Jsou to kratičký příběhy vyprávění
  • 00:20:41 nejrůznějších severoamerických
    indiánských kmenů,
  • 00:20:45 a já bych moc rád někdy v budoucnu
    znova našel čas a sílu
  • 00:20:49 se do tohoto folklóru doby kamenný
    pustit a udělat druhý díl.
  • 00:20:53 Snad to vypadá jako velký rozptyl
    nebo rozkmit zájmů,
  • 00:20:57 od teda tragédií 2. světový války,
    včetně koncentráků,
  • 00:21:01 přes 20 let cestování po východní
    Evropě a záznam toho cestování,
  • 00:21:06 až po folklór
    severoamerických Indiánů,
  • 00:21:09 ale já myslím, že to jádro,
    ta dřeň toho zájmu
  • 00:21:13 je prostě jednoznačná ?
    lidská bytost.
  • 00:21:17 Co lidská bytost dokáže zakusit,
  • 00:21:20 co dokáže snést, vydržet
    a zároveň předat.
  • 00:21:25 Takže snad z toho vlastně vyplývá
    to moje motto ? lidská bytost.
  • 00:21:37 "Myslíte snad, že motýl rozevlátý
    je mašle, uvázaná na kličku?
  • 00:21:41 Motýli taky mají mámy, táty...
    A babočka jim dělá babičku."
  • 00:21:46 Pohádky motýlí babičky babočky
  • 00:21:48 dětem vypráví básnířka
    Jana Štroblová
  • 00:21:51 a zve je do světa zvířátek
  • 00:21:52 oplývajících vlastnostmi
    velmi lidskými.
  • 00:21:56 Setkají se tam třeba
    se zapomnětlivou kukačkou
  • 00:21:58 a s ustaranou bělozubkou,
    s přátelskou červenkou,
  • 00:22:00 způsobnou žirafou
  • 00:22:01 či slůnětem Květomilem, co nosí
    na hlavě skutečnou zahrádku.
  • 00:22:05 Pohádky doprovázejí verše,
    někdy veselé, jindy k zamyšlení.
  • 00:22:08 Pohádkovou knížku Pyžamo pro tygra
  • 00:22:10 ilustrovala Eva Sýkorová-Pekárková
    a vydal Knižní klub.
  • 00:22:15 Long má dva životy.
  • 00:22:16 Zatímco doma mluví vietnamsky
    a jí hůlkami,
  • 00:22:19 ve škole mluví česky,
    jí příborem a jmenuje se Láďa.
  • 00:22:22 Bydlí s mámou a dědou
    na pražském sídlišti.
  • 00:22:24 Tátu ale zná jen z Dračí legendy,
    kterou mu máma odmalička vypráví.
  • 00:22:29 V den Longových 12. narozenin
  • 00:22:31 se strhne smršť
    nečekaných událostí.
  • 00:22:33 Z Hanoje přijede cizinec,
  • 00:22:34 který o sobě tvrdí,
    že je Longův táta.
  • 00:22:36 Věci se zapletou
    a Long uteče z domova.
  • 00:22:39 Jak příběh skončí,
  • 00:22:40 zdali Longovi pomůže
    ukrajinská kamarádka Světlana
  • 00:22:43 a změní-li se něco, když se
    z černých vlasů stanou žluté,
  • 00:22:46 to se dovíte v knížce Aleny Ježkové
    Dračí polévka.
  • 00:22:49 Ilustroval ji Nikkarin
    a vydal Albatros.
  • 00:22:55 Desetiletá Ema má mámu, tátu,
  • 00:22:57 sestry Betynu, Julu
    a bratříčka Jáchyma,
  • 00:22:59 tetu a hodnou prababičku,
    která hodně pamatuje.
  • 00:23:02 Všichni bydlí v jednom
    starém domě na předměstí.
  • 00:23:04 Ema má však také své starosti,
    přání a tajemství.
  • 00:23:08 V den svých narozenin dostane
    od kamarádek dárky
  • 00:23:10 a díky nim se jí zničehonic
    začnou uskutečňovat sny.
  • 00:23:14 Nebo že by se jí to všechno opravdu
    jen zdálo?
  • 00:23:17 Knížku Prababiččin klobouk
    o dětech a pro děti
  • 00:23:19 napsala Kamila Míková
    a namalovala Magdalena Martinovská.
  • 00:23:22 Vydává Dauphin.
  • 00:23:32 Já jsem se původně domníval,
  • 00:23:33 že budu mluvit o velice noblesním
    titulu Roberta Musila
  • 00:23:37 Muž bez vlastností,
    což je osud, rozpad mocnářství,
  • 00:23:41 dneska velice aktuální věc
    i pro nás,
  • 00:23:43 ale postupně jsem se dostal k tomu,
    a o to vás chci poprosit,
  • 00:23:49 abyste mně dovolili soustředit se
    na jedinou povídku,
  • 00:23:51 která se jmenuje
  • 00:23:52 Vyhubení praktikantů speditérské
    firmy Kobkán.
  • 00:23:56 Je z díla autora, který takových
    povídek napsal na tisíc,
  • 00:24:01 a jakkoli umřel už ve 39 letech,
  • 00:24:06 myslím si,
    že to byl génius k nepřekonání.
  • 00:24:09 Ten autor, o kterém se domnívám,
  • 00:24:12 že nikdy nemůže být doceněn
    a nikdy zcela vyložen,
  • 00:24:15 se jmenuje Jaroslav Hašek,
  • 00:24:18 a ta povídka sama se vyznačuje tím,
    že jde o příběh 6 praktikantů,
  • 00:24:24 kteří postupně dostávají za úkol,
  • 00:24:26 aby svému zaměstnavateli,
    tj. speditérovi,
  • 00:24:29 napsali blahopřání,
  • 00:24:31 které by se k jeho jubileu
    otisklo do novin.
  • 00:24:34 Všichni na to tragicky dojedou.
  • 00:24:37 Ta povídka je malé veledílo,
    a to, jak se zrychluje,
  • 00:24:41 a jak Hašek přichází na ty způsoby
    smrti, je prostě fascinující,
  • 00:24:48 a představa, že třeba tenhle bohém,
    skoro řečeno výtržník,
  • 00:24:53 který tak říkajíc vypil
    cisterny piva,
  • 00:24:56 přesto měl tak fantastickou paměť
    a tak obrovský smysl pro reálie,
  • 00:25:02 už to stačí k tomu,
    abych ho vynášel do nebes.
  • 00:25:07 Mohu vám říct,
    že jde o strašné věci,
  • 00:25:10 při kterých se člověk
    může potrhat smíchy.
  • 00:25:12 Tohle považuju za největší,
  • 00:25:15 nejzajímavější rys
    české literatury.
  • 00:25:17 Ta vývojová větev,
  • 00:25:18 která jde od Havlíčka přes Haška
    až k Hrabalovi,
  • 00:25:22 ta, která dokazuje,
    že plebejci mají noblesu,
  • 00:25:27 a ta noblesa se jmenuje humor,
  • 00:25:29 ta povídka
    to naprosto dokonale dokládá.
  • 00:25:34 Skryté titulky: Barbora Valentová
    Česká televize 2011

Související