iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 6. 2007
22:00 na ČT1

1 2 3 4 5

65 hlasů
104645
zhlédnutí

Uvolněte se, prosím

Vendula Svobodová — Jan Mazoch — Karel Kôcher

37 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Uvolněte se, prosím

  • 00:00:31 Dobrý večer.
  • 00:00:35 Dobrý večer.
  • 00:00:39 Dobrý večer,
    dámy a pánové.
  • 00:00:43 Nedávno mě napadlo,
    že tady je to všechno vždycky
  • 00:00:45 nějak obráceně než jak bych chtěl
    já, možná i vy.
  • 00:00:49 Myslím si, že většina lidí
    tady radar nechce,
  • 00:00:51 ale asi ho tu mít
    budeme.
  • 00:00:54 Krejčíře bysme tady většina
    chtěli mít,
  • 00:00:56 ale asi ho tu mít nebudeme.
  • 00:00:59 A teď, jak je to vedro,
    a já už asi třičtvrtě roku čtu
  • 00:01:03 ty novinky s panem Čunkem,
    které se vůbec nemění,
  • 00:01:06 tak já už jsem z toho
    nějak unavený,
  • 00:01:09 takže mi ho
    každý druhý připomíná.
  • 00:01:13 Třeba přijdu do pekárny a říkám si:
    "To je Čunek."
  • 00:01:16 Teď, jak se ještě lidi opálili,
    tak o to víc.
  • 00:01:20 Já kamkoliv vlezu,
    tak mám pocit,
  • 00:01:22 že tam jsou hejna Čunků!
    A nepůsobí to na mě dobře.
  • 00:01:26 Takže já sám za sebe
    bych strašně prosil,
  • 00:01:29 jestli bychom tu kauzu
    mohli už nějak vyřešit,
  • 00:01:32 protože jinak to na mě
    bude mít neblahý dopad.
  • 00:01:34 Pojďme se podívat,
    co nám přinesl tento týden.
  • 00:01:39 Na začátek mám pro vás
    velmi výhodnou nabídku,
  • 00:01:42 to vyprodává
    Psychiatrická léčebna Bohnice.
  • 00:01:46 Zaujalo mě, je tam k dostání
    jeden soustruh hotovej, hrotovej.
  • 00:01:50 Ne hotovej, hrotovej.
  • 00:01:52 Rok výroby 69,
    čili to je v dobrým stavu.
  • 00:01:56 A traktor z roku 86,
    pak je tam jedno slunko horské.
  • 00:02:02 A spacích pytlů
    je 87.
  • 00:02:05 Čili asi dostali
    nějaké lepší povlečení.
  • 00:02:09 Sloni, prosím vás, dle vědců,
    poslouchají nohama.
  • 00:02:13 Já bych se rád zeptal
    těch vědců,
  • 00:02:15 proč mají sloni od přírody
    tak obrovský uši.
  • 00:02:18 Tak zbytečně velký orgán
    jsem ještě neviděl.
  • 00:02:22 Tohle je důležitá věc,
    za to jsem strašně vděčný
  • 00:02:25 českým novinám,
    že oni tohle umí vyhledat
  • 00:02:28 a že tuhle zprávu
    nám dají:
  • 00:02:30 Prosím vás, primátor Bém
    předal Klausovi cepín.
  • 00:02:35 Já byl totiž vynervovanej,
    co je s cepínem.
  • 00:02:38 A kde je.
    Tak dobrý.
  • 00:02:41 Tohle je taky dobrý:
    "Američan si myslel,
  • 00:02:43 že v Německu může chodit
    po ulici nahý".
  • 00:02:46 A hrozně ho překvapilo,
    že v Německu to nejde.
  • 00:02:49 Takže zaplatil pokutu.
    To u nás, Prahu,
  • 00:02:52 a další evropské metropole,
    ovládnou nazí cyklisté.
  • 00:02:56 Čili u nás nahý jo,
    ale zatím jenom na kole.
  • 00:03:00 Pak to tady bude tak,
    jak si to Američan
  • 00:03:03 představoval v Německu.
    Tak.
  • 00:03:05 To by bylo pro dnešek všechno.
    (klávesový nástroj)
  • 00:03:09 A nyní, dámy a pánové,
    dovolte,
  • 00:03:11 abych pozval
    našeho prvního hosta,
  • 00:03:13 kterým je pan
    Jan Mazoch!
  • 00:03:27 Dobrý večer.
    Dobrý večer.
  • 00:03:29 Měli bychom asi říct,
    kdyby to někdo nevěděl,
  • 00:03:32 že pan Jan Mazoch
    je skokan na lyžích,
  • 00:03:35 ale má za sebou takový pád,
    že jsme strašně rádi,
  • 00:03:38 že jsme ho sem mohli
    pozvat.
  • 00:03:41 A rádi ho tady vítáme.
    Jak se cítíte?
  • 00:03:44 Nejste první člověk,
    který se mě dnes na to ptá.
  • 00:03:48 Nejen dneska asi, ne?
    Určitě ne jenom dnes.
  • 00:03:51 Cítím se opravdu super
    a dělám pokroky.
  • 00:03:56 Jak je to dlouho,
    co se stal ten pád?
  • 00:03:58 Je to
    necelých pět měsíců.
  • 00:04:00 Vy jste ho asi hodněkrát
    viděl.
  • 00:04:03 Díval jsem se na něj
    těsně před tiskovou konferencí,
  • 00:04:06 kterou jsem měl v Kunštáně
    a nevím, co bych k němu řekl.
  • 00:04:10 Já taky ne, ale teď bychom se
    na to ještě jednou podívali.
  • 00:04:13 On ten pád je strašný.
  • 00:04:15 Krásný je na něm,
    že jste dnes v pořádku.
  • 00:04:17 O to je to
    větší zázrak.
  • 00:04:19 Tak že bychom se podívali
    na ty vaše "narozeniny".
  • 00:04:26 Tady vás asi ještě nic nenapadlo,
    v téhle fázi.
  • 00:04:28 Tady jsem se určitě
    soustředil na skok.
  • 00:04:31 Věřil jsem,
    že bude dobrej.
  • 00:04:35 Že bude dobrej.
    Ale on byl silný vítr, nebo co.
  • 00:04:38 Já si to nepamatuju.
    To už si nepamatujete.
  • 00:04:41 Tady to bylo ještě dobrý
    a teď to začalo.
  • 00:04:50 Tady to máme ještě ze strany,
    aby to bylo líp vidět.
  • 00:04:53 To je hrůza.
    Podívejte.
  • 00:04:56 To my vám pak dáme
    na DVD domů.
  • 00:04:58 Jo, jo.
    Děkuju.
  • 00:05:00 Protože, když to tak
    krásně dopadlo,
  • 00:05:03 že jste dnes v pořádku,
    tak se na to dá koukat,
  • 00:05:05 i když je to
    něco strašnýho.
  • 00:05:09 On vlastně i ten
    první lékařský výrok
  • 00:05:12 byl poměrně tvrdý.
    Ta šance byla asi napůl.
  • 00:05:16 Pan doktor mému dědovi řekl,
    že vůbec neví,
  • 00:05:20 jestli se vůbec proberu.
    To vím.
  • 00:05:24 A pak vás dlouho
    drželi v umělém spánku
  • 00:05:27 a pak vás probrali
    a tak šťastně to dopadlo.
  • 00:05:30 A vy chcete skákat dál?
    Určitě.
  • 00:05:34 Určitě bych chtěl skákat dál,
    chtěl bych
  • 00:05:36 nějakým lidem ukázat,
    co mi psali nějaké zprávy na email,
  • 00:05:41 že i když se stane něco takového,
    člověk se může dostat zpátky
  • 00:05:45 tam, kde byl a doufám,
    že ještě líp.
  • 00:05:49 Já vím, ale u vás je krásný,
    že jste v pořádku.
  • 00:05:51 Jste už teď v pořádku?
    Myslím, že jsem v pořádku.
  • 00:05:54 Ano?
    Jo.
  • 00:05:56 Vy máte dokonce dědečka
    pana Rašku, slavnýho skokana.
  • 00:05:59 Ano.
    To je můj děda.
  • 00:06:01 Takže vy to máte
    trošku v rodině,
  • 00:06:04 nemůžete si pomoct
    a takhle skáčete, ne?
  • 00:06:06 Ne, já jsem se na můstky
    přihlásil sám.
  • 00:06:09 Jo?
    No.
  • 00:06:11 Protože já jsem byl s dědou
    se podívat
  • 00:06:13 v Rožnově na závodech
    v šesti letech.
  • 00:06:16 A děda vás nepřemlouval
    na to skákání?
  • 00:06:18 Ne, vůbec mě do toho
    nenutil.
  • 00:06:20 Nechal mě,
    ať se rozhodnu sám.
  • 00:06:22 Teď vás nějak přeřadili
    v reprezentaci.
  • 00:06:25 Minulý rok jsem byl v B týmu,
    teď jsem se dostal zpátky
  • 00:06:29 do A týmu a doufám,
    že zase začnu skákat
  • 00:06:32 a doufám,
    že budu skákat dobře.
  • 00:06:35 Ale vy teď ještě nemůžete
    jít skákat, ne?
  • 00:06:37 Určitě ne.
    Teď se připravuju.
  • 00:06:39 Kondiční trénink.
    Trénuju jenom na suchu.
  • 00:06:42 A kdy máte v plánu,
    že byste jako...
  • 00:06:44 Co jsem se bavil s doktorem,
    tak někdy v září.
  • 00:06:48 Koncem prázdnin,
    v září.
  • 00:06:50 A když si představíte,
    že byste se tam zase postavil,
  • 00:06:53 do té výšky?
  • 00:06:55 Pro mne to nic není
    postavit se zpátky na ten můstek.
  • 00:06:58 Vy jste skočil
    a pak jste se probral.
  • 00:07:01 Přesně tak.
    Já si nic nepamatuju.
  • 00:07:03 Čili my jsme vlastně
    měli nervák.
  • 00:07:05 Víte co?
    Vy byste se měl dohodnout s náma,
  • 00:07:09 jestli máte skákat.
    Jestli my to utáhneme podruhý.
  • 00:07:13 Já doufám,
    že už to podruhé nebude.
  • 00:07:16 A jak se to stane,
    že se tam člověk překotí?
  • 00:07:20 Foukne vítr nebo co?
    Určitě.
  • 00:07:23 Tenhle skok neřeším,
    ani jsem to nechtěl řešit,
  • 00:07:27 ale co mi říkali trenéři,
    tak to vůbec nebyla moje chyba.
  • 00:07:31 Spíš naopak,
    že jsem měl dobrý skok,
  • 00:07:34 že bych se možná
    posunul i do desítky.
  • 00:07:36 Ale to je jenom kdyby,
    ale že tam opravdu špatně fouklo.
  • 00:07:39 Když to dobře půjde
    a doktor vám to dovolí,
  • 00:07:42 tak by to mělo být
    na podzim.
  • 00:07:45 Hm.
    Že byste začal trénovat.
  • 00:07:47 Teď děláte kondici?
    Ano, kondiční trénink.
  • 00:07:50 A jak děláte kondiční trénink?
    To bych asi taky skočil.
  • 00:07:52 Dynamiku, odrazy,
    posiluju, koordinaci.
  • 00:07:55 Odrazy?
    Jak se můžou trénovat odrazy?
  • 00:07:58 To jsou dynamická cvičení,
    že se třeba odráží,
  • 00:08:02 skáče se přes překážky.
    Jo, tohle.
  • 00:08:05 A na to je
    nějaký speciální cvik?
  • 00:08:08 To bych si mohl natrénovat,
    to může mít svůj význam, ne?
  • 00:08:11 Určitě.
  • 00:08:13 To je blbý se neodrazit,
    když už tam člověk je.
  • 00:08:17 Přesně.
  • 00:08:18 Pak je asi důležitý
    trefit ten moment odrazu.
  • 00:08:21 To už má ten skokan dané
    od těch nejmenších můstků.
  • 00:08:23 To já nebudu mít.
  • 00:08:25 Ne, že by si řekl:
    "Odrazím se teď," a odrazil se.
  • 00:08:27 Podvědomě.
    Přesně tak.
  • 00:08:30 Jak dlouho vlastně jste byl
    v bezvědomí a v umělém spánku?
  • 00:08:36 Myslím, že...
    To vy vlastně nevíte.
  • 00:08:41 Kolem pěti dní
    v umělém spánku.
  • 00:08:44 Nepamatuji si celé Polsko,
    jak jsem tam ležel v nemocnici.
  • 00:08:48 Nějak matně si vzpomínám,
    jak jsem se bavil s rodiči
  • 00:08:52 nebo s mojí přítelkyní.
  • 00:08:55 A paměť vám slouží dobře?
    Trošku mám problém s jménama.
  • 00:08:59 Tak to vypadá, že já jsem
    taky havaroval na můstku.
  • 00:09:03 Ale já to mám vrozený.
    Já si jména taky nepamtuji.
  • 00:09:07 To mě těší, že někdo takhle mladej
    je může mít taky.
  • 00:09:10 A vy jste to předtím neměl?
    Ne, ne.
  • 00:09:13 Když se mi teď někdo představí,
    tak se za hodinu zase ptám...
  • 00:09:18 To znám nazpaměť.
    Jakže se jmenuješ?
  • 00:09:21 V tomhle jsem po absolutoriu
    mamutího můstku.
  • 00:09:25 Jinak věci z dětství a z mládí
    si pamatujete?
  • 00:09:29 Ano, ano.
  • 00:09:30 Já si akorát nepamatuju
    celý ten den, jak jsem spadnul,
  • 00:09:34 a potom těch dalších
    dvanáct dní potom.
  • 00:09:36 Ale tam není o co stát.
  • 00:09:38 Možná lepší,
    že si to nepamatuju.
  • 00:09:42 Tam za váma jezdila přítelkyně.
    Ano.
  • 00:09:44 A co tomu říká přítelkyně,
    že byste zase skákal?
  • 00:09:48 Ona si nepřeje, abych skákal.
    To se jí nedivím.
  • 00:09:50 Já jsem jí řekl,
    že nikomu v rodině,
  • 00:09:53 jak půjdu na první skoky,
    neřeknu, že půjdu zase na můstek.
  • 00:09:56 Že to jako budete tajit?
    Hm.
  • 00:10:00 Kdybych si představil,
    že se dívám na televizi
  • 00:10:03 a skáče můj bratr
    a tohle by se mu stalo,
  • 00:10:06 tak nevím,
    jak by mi u té televize bylo.
  • 00:10:08 Myslíte, že je to horší
    pro to okolí než pro vás?
  • 00:10:11 Určitě, protože já si
    z toho pádu nic nepamatuju.
  • 00:10:14 Akorát, že něco vidím v televizi,
    řeknu: "Jo, dobrý."
  • 00:10:16 Ale přijde mi,
    že to je někdo úplně jiný.
  • 00:10:19 To, co zažila moje přítelkyně
    a moji blízcí, všichni lidi,
  • 00:10:23 tak nikomu už bych to
    nepřál.
  • 00:10:26 Čili vy jste hodný v tom,
    že na ně berete ohled,
  • 00:10:29 že jim neřeknete,
    že zase půjdete skákat.
  • 00:10:31 A myslíte,
    že oni se to nedozvědí?
  • 00:10:34 Nebo že byste skákal
    pod jiným jménem
  • 00:10:36 a třeba si vzal nějakou čepici
    hodně do čela?
  • 00:10:39 Ne, tak určitě se to potom
    všichni dozvědí.
  • 00:10:42 To se dozvědí.
    Ale ze začátku, první skok.
  • 00:10:44 Ona hned začne panika,
    kde jste?
  • 00:10:47 Budou říkat:
    "Kde je Honza, prosím tě?"
  • 00:10:49 "Viděl jsem ho,
    šel směrem k můstkům."
  • 00:10:52 Já jsem se bavil s trenérem,
    že možná ani nebudu skákat
  • 00:10:54 v České republice.
    Že byste neskákal v Česku?
  • 00:10:57 Hm.
    Možná někde v Rakousku, v Německu.
  • 00:11:00 Sám nevím.
    A to pak řeknete:
  • 00:11:02 "Já se jdu na dva dny
    někam projít."
  • 00:11:04 Řeknu, že jedu do Prahy.
    Že jedete do Prahy?
  • 00:11:07 Hm.
    Aha!
  • 00:11:09 Jak jsem třeba tady
    teď tři dny,
  • 00:11:11 tak zase řeknu,
    že jedu za Honzou.
  • 00:11:13 Jo takhle!
    To byste mohl říct,
  • 00:11:15 že zase jdete do Uvolněte...
    Hm.
  • 00:11:17 Že jsme to tady nedokončili.
    Tak.
  • 00:11:20 Jo?
    Tak to tak nějak zkusíme.
  • 00:11:22 Jan Mazoch!
  • 00:11:27 To jste hodnej.
    Děkuju.
  • 00:11:30 Děkuju.
  • 00:11:39 Dámy a pánové,
    naším dalším hostem
  • 00:11:41 je paní Vendula Svobodová!
  • 00:12:00 Dobrý večer.
    Dobrý večer.
  • 00:12:02 Tak vás asi nemusím
    nikomu představovat,
  • 00:12:04 protože po tragických
    událostech
  • 00:12:06 s vaším panem manželem
    vás byly plné noviny.
  • 00:12:09 Ale na to jsem se chtěl zeptat,
    co to je,
  • 00:12:11 když noviny
    zahltí takovou tragédií?
  • 00:12:14 Jaké to je pro člověka,
    jako jste vy,
  • 00:12:16 který je najednou tím hlavním
    aktérem nebo účastníkem?
  • 00:12:20 Nebylo to jednoduchý,
    ale na druhou stranu
  • 00:12:24 mi to pomohlo vytěsnit to,
    co jsem si už měla odžít
  • 00:12:29 po té tragické události.
  • 00:12:32 Teď mi pomalu začíná docházet,
    co všechno se stalo
  • 00:12:37 a jakou cestou
    asi půjdu dál.
  • 00:12:41 Jediné, co bych k tomu
    veškerému mediálnímu humbuku řekla,
  • 00:12:46 že to bylo znevážení
    docela vážné situace.
  • 00:12:51 Ale na druhou stranu
    vy jste byla vždycky
  • 00:12:54 vstřícná k bulváru, ne?
  • 00:12:57 Já jsem byla vstřícná k bulváru,
    samozřejmě proto,
  • 00:13:00 protože jsem potřebovala
    propagovat svoji práci,
  • 00:13:03 ale nikdy jsme
    s mým mužem
  • 00:13:06 naše soukromé věci
    netahali na veřejnost.
  • 00:13:08 To nemyslím,
    ale že jste nebyla
  • 00:13:10 takový ten člověk,
    co stojí v ústraní.
  • 00:13:12 Jo, myslíte:
    "No photo, please."
  • 00:13:14 No photo, please,
    tady nehraje žádnou roli,
  • 00:13:17 stejně "photo, thank you."
    A bez toho "thank you".
  • 00:13:20 Ale že jste nebyla ten,
    co by se před nima
  • 00:13:22 vyloženě schovával,
    byla jste svým způsobem vstřícná.
  • 00:13:25 Ať už proto,
    že jste to potřebovala
  • 00:13:28 pro Kapku naděje
    a nebo proto,
  • 00:13:30 že vám to nevadilo,
    tak jste měla zábavnější momenty,
  • 00:13:34 které mohly být pro bulvár
    otravou,
  • 00:13:37 ale vám nevadily.
    Určitě.
  • 00:13:41 Ale když se to potom rozpoutalo,
    tak člověk nad tím žasnul.
  • 00:13:43 Na jednu stranu
    nad tím bulvárem,
  • 00:13:46 který vyhladověle
    prodává to neštěstí,
  • 00:13:48 ale na druhou stranu
    jsem si říkal:
  • 00:13:50 Možná by se tomu dalo vyhnout
    nebo to nějak zastavit.
  • 00:13:54 Nešlo z vaší strany?
  • 00:13:56 Protože vy jste měla tendenci
    na to reagovat,
  • 00:13:58 což taky
    na jednu stranu chápu,
  • 00:14:01 a na druhou stranu
    je otázka,
  • 00:14:03 jestli tím člověk nepřispěje
    tomu bulváru.
  • 00:14:05 Já jsem zvolila dvě taktiky.
    Jedna byla nereagovat
  • 00:14:08 a potom, když jsem se bavila
    s těmi lidmi z novin,
  • 00:14:11 tak mi řekli:
  • 00:14:13 "A to máte za to,
    že jste s námi nemluvila."
  • 00:14:16 Aha, takže jste si řekla:
    "Bude lepší s nima mluvit."
  • 00:14:19 Takže jsem zvolila
    spíš taktiku jakéhosi mlčení
  • 00:14:23 nebo občas jenom přitakání,
    ale stejně vyráběli
  • 00:14:27 kompiláty kompilátů
    a různé články.
  • 00:14:32 Ono stačí,
    když udělají vaši fotografii
  • 00:14:34 a pod to si napíší
    absolutně cokoliv.
  • 00:14:37 Vy se tomu nemůžete
    žádným způsobem bránit.
  • 00:14:40 Já jsem byla pořád schovaná
    u svojí kamarádky.
  • 00:14:45 A když to bylo asi tři týdny
    po té hrozné události,
  • 00:14:48 tak mi nabídla kamarádka,
    která bydlí mimo Prahu,
  • 00:14:51 abych se k ní
    nějakým způsobem dostala,
  • 00:14:54 že mě schová ona.
    Hm.
  • 00:14:57 Protože paparazzi neustále číhali
    před domem mé kamarádky,
  • 00:15:00 měli tam peřinky, polštáře,
    spali tam.
  • 00:15:03 Číhali na každý můj krok.
  • 00:15:07 A nejvíc se jim líbily
    fotografie,
  • 00:15:09 když jdu s igelitkou
    do odpadkového koše.
  • 00:15:12 Ty fotky se jim líbily nejvíc,
    protože pod to napsali:
  • 00:15:15 "Podívejte se, jak dopadla,
    už má jenom igelitku."
  • 00:15:19 Ale já jsem potom byla
    asi čtrnáct dní
  • 00:15:22 u té své kamarádky
    mimo Prahu
  • 00:15:24 a stala se mi taková nepříjemná
    událost s Jakoubkem.
  • 00:15:27 Jakoubek snědl něco,
    co sníst neměl,
  • 00:15:30 a já jsem s ním
    musela do nemocnice.
  • 00:15:33 Tak jsme rychle zorganizovali
    přesun do nemocnice.
  • 00:15:37 Ale potom už jsme se zase báli,
    že nás našli paparazzi,
  • 00:15:40 tak já jsem za dva dny
    s Jakubem odcházela z nemocnice,
  • 00:15:43 protože moje kamarádka
    má holčičku,
  • 00:15:46 tak Jakub byl převlečený
    za holčičku
  • 00:15:48 a kamarádčin manžel
    je záchranář.
  • 00:15:51 Tyhle převlečený děti se tady
    v poslední době dost razšířilo.
  • 00:15:54 Ano.
    Tak já jsem byla takový průkopník.
  • 00:15:57 A její manžel je záchranář,
    takže já jsem odcházela
  • 00:15:59 v uniformě záchranáře
    s malou holčičkou v náručí.
  • 00:16:01 Tak to prošlo.
    Prošlo to.
  • 00:16:03 A dnes,
    kdybyste to vzala zpětně,
  • 00:16:05 to mediálně, myslíte si,
    že byste to dělala jinak?
  • 00:16:08 Určitě.
    A jak?
  • 00:16:11 Určitě bych to udělala
    jinak.
  • 00:16:13 Kdybych měla tu možnost,
    tak bych se ztratila
  • 00:16:16 úplně někam do zahraničí,
    ale já jsem tu možnost neměla.
  • 00:16:19 Opravdu,
    kdykoliv jsem vyšla z domu,
  • 00:16:23 tak ze všech světových stran
    stála auta
  • 00:16:29 a okamžitě za mnou vyrazila
    a sledovala mě celé dny.
  • 00:16:36 K té tragédii
    s vaším panem manželem.
  • 00:16:42 Myslíte, že tam by se mohlo
    udělat něco jinak?
  • 00:16:45 Aby to nedopadlo, jak to dopadlo,
    z vaší strany?
  • 00:16:48 Z mé strany?
  • 00:16:50 Z mé strany se určitě
    našlo spousta rádců.
  • 00:16:53 Ty rádce nemyslím.
    Já myslím vás.
  • 00:16:55 Člověk pak má
    takové tendence
  • 00:16:58 zpytovat svědomí
    a většinou má takové pocity,
  • 00:17:02 že možná,
    i když jsou to jenom hypotézy,
  • 00:17:05 ale jestli vy taky
    máte takový pocit?
  • 00:17:10 Já...
    Asi bych nic neudělala jinak.
  • 00:17:14 To byl prostě osud
    a tak to bylo.
  • 00:17:17 Karel byl člověk,
    který rozhodoval o svém životě
  • 00:17:20 a bohužel rozhodl takhle.
    Musím teď říct to slovo,
  • 00:17:23 možná to bude znít blbě,
    hloupě - o své smrti.
  • 00:17:28 Protože už teď vidím,
    kolik lidí ho mělo rádo
  • 00:17:34 a kolika lidem chybí,
    kolika lidem se o něm zdá.
  • 00:17:37 A třeba to ani nejsou
    ti nejbližší lidé,
  • 00:17:41 třeba to jsou
    spolupracovníci.
  • 00:17:43 Jsou to prostě lidi,
    kteří ho měli rádi.
  • 00:17:46 A co ti rádci?
    Těch se objevilo hodně.
  • 00:17:48 To bylo zajímavý.
    To bylo zajímavý.
  • 00:17:50 Ale jako by to indikovalo,
    že oni vás příliš rádi nemají.
  • 00:17:53 Přesto,
    že jste byla partnerkou
  • 00:17:56 jejich přítele,
    pana Karla Svobody.
  • 00:17:58 Takže na vás měli určitej...
    Pifku!
  • 00:18:01 Říkejme tomu pifku.
    Střílet.
  • 00:18:04 Čím to?
  • 00:18:07 Jsou to lidi,
    kteří nikdy nerozdýchali,
  • 00:18:10 že jsem si Karla vzala,
    respektive on si vzal mě.
  • 00:18:15 A proč myslíte,
    že jim to vadilo?
  • 00:18:17 Mezi námi byl 33letý
    rozdíl.
  • 00:18:20 Ale na tom není nic špatnýho.
    Pro ně na tom je něco špatnýho.
  • 00:18:24 To byli lidi,
    kteří se rekrutují z řad,
  • 00:18:27 jak vždycky říkal můj muž,
    z mého prvního života.
  • 00:18:30 Když on měl život
    se svojí první ženou,
  • 00:18:32 se svými dvěmi dětmi
    a ti lidé nestrávili,
  • 00:18:36 že přišla nějaká holka
    z Černošic od Berounky
  • 00:18:39 a klofla
    toho bohatýho Svobodu,
  • 00:18:42 když to musím říct
    takhle primitivně.
  • 00:18:45 Myslíte, že to byla
    ta hlavní motivace?
  • 00:18:48 Určitě,
    protože nikdo si neuvědomuje,
  • 00:18:53 že jsme žili úplně obyčejný,
    normální, běžný život
  • 00:18:56 a že tam nebyl
    žádný nadstandard.
  • 00:19:01 Čemu říkáte standard?
  • 00:19:04 Já myslím v obyčejným rodinným
    životě mezi námi dvěma.
  • 00:19:07 Nemyslím ten bazén, víte?
    Jakej bazén?
  • 00:19:09 Bazén a vilu,
    kterou každý vyčítal.
  • 00:19:13 Třeba by to bylo pro někoho
    krásný tam žít,
  • 00:19:15 ale my jsme vlastně...
  • 00:19:18 Myslíte, že to bylo motivované
    především z okruhu lidí,
  • 00:19:20 kteří znali pana Karla
    z toho prvního manželství?
  • 00:19:23 Určitě.
    Pro ně jste byla trošku vetřelec.
  • 00:19:26 Vetřelec trošku dost.
    Jo?
  • 00:19:28 A čím jste se stala
    vetřelec?
  • 00:19:31 Mohla jste je přece nějakým
    způsobem později okouzlit,
  • 00:19:33 že by řekli:
    "Musím zpětně říct, že ona..."
  • 00:19:36 Takoví se našli,
    musím zpětně říct,
  • 00:19:38 ti se našli,
    ale na druhou stranu
  • 00:19:41 jsem velice prostořeká.
    A proč?
  • 00:19:45 Protože mě asi
    rodiče tak vychovali.
  • 00:19:47 Ale na druhou stranu
    realita byla i to,
  • 00:19:50 že vy jste měli
    nějakou partnerskou krizi.
  • 00:19:53 To byla taky realita.
    Panebože!
  • 00:19:56 To byla realita. My jsme měli
    neskutečně velkou krizi,
  • 00:19:59 když jsme přišli
    o naši dceru Kláru.
  • 00:20:01 Vy jste také byli zatížení
    nebývale tím příběhem.
  • 00:20:04 Určitě.
    Nebo jako málokdo.
  • 00:20:06 Byli, ale já jsem se to snažila
    obrátit v nějaké dobro,
  • 00:20:09 proto jsem začala dělat
    Kapku naděje.
  • 00:20:12 Každý z nás se s tím vyrovnával
    trošku po svém.
  • 00:20:16 Potom jsme se dohodli,
    že jsme dělali něco,
  • 00:20:21 co jsme nechtěli
    a že se máme rádi
  • 00:20:23 a počali jsme druhého syna
    a byli jsme šťastní.
  • 00:20:28 Takže vy jste měli spíš
    takové italské manželství?
  • 00:20:31 Byli jste oba vznětliví?
  • 00:20:34 My jsme nemohli být
    spolu ani bez sebe.
  • 00:20:37 My jsme měli takový druh
    italského manželství.
  • 00:20:40 Můj muž
    třeba vypadal jako kliďas,
  • 00:20:42 ale úplně nebyl.
    Vypadal jako kliďas.
  • 00:20:47 Je pravda,
    že do toho nikdo nikdy nevidí,
  • 00:20:50 proto do toho
    nikdo nikdy nemá mluvit,
  • 00:20:52 ale tady se pak stalo,
    že do toho hodně lidí mluvilo.
  • 00:20:55 A ozvali se regulérní přátelé
    pana Karla Svobody,
  • 00:20:58 ale mluvili o vztahu.
    A on vztah a přítel je rozdíl.
  • 00:21:01 To je dost rozdíl.
  • 00:21:03 Ono se to pak i v rodině
    trošku rozsypalo, jak jsem koukal.
  • 00:21:06 Tedy já jsem závislý
    jenom na informacích z bulváru,
  • 00:21:09 čili proto se na to ptám,
    protože tomu nevěřím.
  • 00:21:11 Je to tak?
  • 00:21:15 Když se to všechno vezme
    kolem a kolem,
  • 00:21:18 tak Karel vždycky hodně stál o to,
    aby ta rodina byla dohromady.
  • 00:21:21 Já jsem se třeba
    o Karlovýho syna
  • 00:21:23 starala od 14 let,
    dělala jsem s ním úkoly,
  • 00:21:27 vozila jsem ho do školy,
    tak jako normální macecha,
  • 00:21:31 protože jsem věděla,
    že mu v žádném případě
  • 00:21:34 nikdy nemůžu nahradit matku,
    že jsem pouze
  • 00:21:37 taková starší kamarádka
    a partnerka jeho táty.
  • 00:21:41 Tak se to všechno ukázalo
    nějak liché
  • 00:21:44 a že jsem zhruba 13 let
    žila v nějakém bludu.
  • 00:21:48 Tak to je váš pocit,
    on by možná zase měl
  • 00:21:51 nějaký argument proč...
    To určitě.
  • 00:21:54 Máte dojem,
    že se to trošku zhoršilo?
  • 00:21:56 Zhoršilo se to
    a Petr mě asi určitě obvinil,
  • 00:22:01 že nějakým způsobem
    nesu vinu na tom, co se stalo.
  • 00:22:06 A neuznal to, že jeho otec
    byl nemocný, že měl deprese.
  • 00:22:11 O tom se taky vedla diskuse.
    Ano.
  • 00:22:13 Tam se pomýlily dva termíny -
    deprese a blázen.
  • 00:22:16 Ano.
    Tam jedna věc je,
  • 00:22:18 že u nás se často lidi domnívají,
    že deprese je takový to,
  • 00:22:21 co máte hodinu
    nebo odpoledne,
  • 00:22:24 ale ona je pak deprese
    jako onemocnění.
  • 00:22:27 Ale ti právě argumentovali tím,
    že pan Karel tím netrpěl.
  • 00:22:30 Ano, ano.
  • 00:22:32 Ale vy jste vždycky zmiňovala,
    že nebyl
  • 00:22:34 v dobrém psychickém stavu
    v poslední době.
  • 00:22:37 Nebyl.
  • 00:22:39 Vy tomu přičítáte
    ten hlavní význam?
  • 00:22:41 Určitě,
    protože já si myslím,
  • 00:22:44 že zdravý člověk
    si nesáhne sám na život,
  • 00:22:46 když má dvouleté dítě.
  • 00:22:49 Tam je vždycky ten otazník,
    co ho vedlo v ten moment,
  • 00:22:52 protože jde třeba
    jen o okamžik.
  • 00:22:54 Já si myslím,
    že to byl zkrat.
  • 00:22:56 A je něco v rámci té historie,
    kterou jsme teď probírali,
  • 00:22:58 co pro vás je ponaučení,
    čemu se už vždycky vyvarujete?
  • 00:23:02 Samozřejmě.
    Je to opravdu to staré
  • 00:23:08 známé přísloví:
    Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
  • 00:23:12 Takže mlčeti zlato?
    Hm.
  • 00:23:14 Vy jste na začátku
    něco řekla médiím.
  • 00:23:17 Máte pocit,
    že to byla chyba?
  • 00:23:19 Já jsem na začátku médiím
    asi tři dny po manželově smrti
  • 00:23:23 řekla,
    že trpěl depresemi,
  • 00:23:25 že jsem ho měla ráda
    a tím to skončilo.
  • 00:23:28 A tam se právě zvedla ta vlna,
    kdy říkali:
  • 00:23:32 "Vždyť to není pravda,
    ona ho určitě..."
  • 00:23:35 A jednou mi řekla
    jedna paní novinářka:
  • 00:23:37 "Jak vy jste vůbec
    měla právo tohle říct?"
  • 00:23:41 Já jsem říkala:
    Panebože, vždyť já jsem byla
  • 00:23:43 jeho nejbližší člověk,
    jeho žena.
  • 00:23:45 Ten mediální nátlak
    bych nepřála nikomu.
  • 00:23:47 Já jsem jednou
    sledovala váš pořad,
  • 00:23:50 vy jste tady měl
    paní Babůrkovou.
  • 00:23:52 Ta vyprávěla,
    jak paparazzi skákali ze stromu,
  • 00:23:55 jak ji různě fotili
    a nevím co.
  • 00:23:57 Dívala jsem se na to doma
    s manželem v kuchyni
  • 00:24:00 a ještě jsme se tomu
    smáli.
  • 00:24:01 A říkali jsme:
    "To není možný."
  • 00:24:03 Pak jste se o tom
    přesvědčila?
  • 00:24:05 Pak jsem se o tom
    přesvědčila
  • 00:24:07 a myslím si, že asi stokrát hůř
    na vlastní kůži.
  • 00:24:10 Vendula Svobodová!
  • 00:24:30 I cant get no
    satisfaction
  • 00:24:37 I cant get no
    satisfaction
  • 00:24:43 Cause I try, and I try,
    and I try, and I try
  • 00:24:50 I cant get no!
  • 00:24:57 I cant get no!
  • 00:25:04 When I am driving
    in my car
  • 00:25:07 And teh man
    comes on the radio
  • 00:25:11 He is telling me
    more and more
  • 00:25:14 About some
    useless information
  • 00:25:18 Supposed to drive
    my imagination.
  • 00:25:21 I cant get no,
    oh no, no, no.
  • 00:25:28 Hey, hey, hey,
    that si what I say
  • 00:25:36 I cant get no
    satisfaction
  • 00:25:43 I cant get no
    satisfaction
  • 00:25:49 Cause I try, and I try,
    and I try, and I try
  • 00:25:56 I cant get no!
  • 00:26:03 I cant get no!
  • 00:26:10 When I am driving
    in my car
  • 00:26:14 And the man comes
    on the radio
  • 00:26:17 He is telling me
    more and more
  • 00:26:21 About some
    useless information
  • 00:26:24 Supposed to drive
    my imagination
  • 00:26:28 I cant get no!
    No, no, no.
  • 00:26:35 Hey, hey, hey,
    that is what I say.
  • 00:26:43 I cant get no
    satisfaction
  • 00:26:50 I cant get no
    satisfaction
  • 00:26:56 Cause I try, and I try,
    and I try, and I try
  • 00:27:03 I cant get no!
  • 00:27:10 I cant get no!
  • 00:27:17 I cant get no!
  • 00:27:24 I cant get no!
  • 00:27:29 Dámy a pánové,
    naším dalším hostem
  • 00:27:31 je pan Karel Köcher!
  • 00:27:47 Dobrý večer.
  • 00:27:49 Pan Karel Köcher,
    významný rozvědčík
  • 00:27:51 sovětského bloku
    a české státní bezpečnosti.
  • 00:27:55 Říkám to dobře?
    No...České rozvědky.
  • 00:27:59 Jeden z mála,
    který se propracoval
  • 00:28:02 do centra CIA.
    Ano.
  • 00:28:05 Jak dlouho jste tam působil?
    Všeho všudy asi čtyři roky,
  • 00:28:11 potom jsem pokračoval ze zdrojů,
    které jsem si získal.
  • 00:28:17 Tam je zajímavý,
    vy jste odešel poměrně brzo
  • 00:28:21 i se svojí paní
    asi v roce 65?
  • 00:28:23 Ano.
  • 00:28:25 To už jste odcházel
    v rámci úkolu té rozvědky?
  • 00:28:29 Ano.
  • 00:28:30 A jak jste se dostal
    k té rozvědce?
  • 00:28:32 Já jsem měl kamaráda
    u státní bezpečnosti,
  • 00:28:34 tak jsme vytvořili
    takový operační plán,
  • 00:28:37 jak vzbudit
    jejich pozornost.
  • 00:28:40 A to se povedlo?
    To se povedlo.
  • 00:28:43 Oni vás vyslali už v roce 65.
    A oni vám dali takové zadání?
  • 00:28:48 Zadání. Tak ono to bylo zadání
    na úrovni jejich snu.
  • 00:28:52 Dostat se do CIA nebo FBI.
  • 00:28:54 Ale to mě právě lákalo,
    ta mission impossible.
  • 00:28:59 Vy jste nejdřív
    přišel do Rakouska s paní.
  • 00:29:03 Ano.
  • 00:29:04 A pak jste odešli
    do Spojených států.
  • 00:29:06 Ano.
  • 00:29:07 A jak jste se pak dostal
    do CIA?
  • 00:29:10 Oni po mně chtěli,
    abych si vymyslel,
  • 00:29:12 jak to udělat.
    Ano.
  • 00:29:14 Já jsem se ptal,
    jak mám postupovat,
  • 00:29:16 a oni říkali:
    "To je vaše věc."
  • 00:29:18 A když jsem byl
    v těch Spojených státech,
  • 00:29:22 tak jsem si brzy uvědomil,
    že to je země,
  • 00:29:24 kde obrovskou roli,
    když nemáte zázemí a peníze,
  • 00:29:30 je vaše schopnost.
  • 00:29:33 Tak jsem vypracoval plán,
    který jsem předložil
  • 00:29:39 té pražské centrále,
    a ten plán bude ten,
  • 00:29:42 že budu studovat
    na jedné ze super elitních škol,
  • 00:29:47 tam vyniknu.
    To jsem neměl. To mě nenapadlo.
  • 00:29:55 A tím pak už to půjde
    samo.
  • 00:29:57 Čili já půjdu
    na Columbia university,
  • 00:30:00 tam vyniknu...
    Ano.
  • 00:30:02 Tak to mě vůbec nenapadlo.
  • 00:30:05 A když jste se rozhodl,
    že byste tam vynikl,
  • 00:30:07 čím jste předpokládal,
    že byste tam vynikl?
  • 00:30:10 Já jsem měl opravdu vynikající
    vysokoškolské vzdělání z Prahy.
  • 00:30:13 Co jste absolvoval?
  • 00:30:15 Matematicko-fyzikální
    a pak jsem chodil na FAMU.
  • 00:30:19 Tak jste skutečně studoval
    na Columbia university.
  • 00:30:22 Přesně tak jsem to udělal.
    Jo.
  • 00:30:25 Já jsem se zapsal na filosofii
    a na tzv. sovětské studie.
  • 00:30:32 To byla vlastně aplikovaná
    politologie
  • 00:30:34 na ten konflikt supervelmocí.
  • 00:30:39 To bylo rozhodující,
    protože ta instituce,
  • 00:30:43 kde se to studovalo,
    byl ruský institut.
  • 00:30:46 To byl ještě další program
    k tomu doktorskému.
  • 00:30:50 Tak tam jsem studoval
    u Zbignieva Brzezinského.
  • 00:30:53 Čili jste měl
    dobré profesory.
  • 00:30:56 A podařilo se mi
    získat jeho pozornost,
  • 00:30:59 ty moje práce se mu líbily,
    pozval mě do svého semináře.
  • 00:31:03 Pak jsem tam hostoval
    jako hostující vědeckého institutu.
  • 00:31:08 A když jsem dostal doktorát,
    tak mě ta škola
  • 00:31:12 hledala sama místo,
    měl jsem doporučení.
  • 00:31:16 Vyšlo to přesně tak,
    jak jsem si to tehdy vysnil.
  • 00:31:20 Naplánoval.
  • 00:31:22 A tam jste pracoval
    jako překladatel.
  • 00:31:24 To se těžko dá říct.
  • 00:31:26 To jsou takové zvláštní obory,
    co oni mají.
  • 00:31:28 Velice zvláštní,
    protože jsem pracoval s materiály -
  • 00:31:31 to byly odposlechy
    a zachycená korespondence lidí,
  • 00:31:34 o které měla CIA zájem
    jako o budoucí studenty.
  • 00:31:37 Ve třetím světě.
  • 00:31:39 Takže tam se to studovalo,
    poslouchalo, analyzovalo.
  • 00:31:43 Ano.
    Ale vy jste ty informace
  • 00:31:45 musel odevzdávat české rozvědce,
    případně KGB, ne?
  • 00:31:48 Tak český.
    Co by s tím v Praze dělali?
  • 00:31:51 Ono to chodilo do Prahy,
    ale bylo mi jasné,
  • 00:31:54 že je to zajímá v Moskvě.
    No bodejť.
  • 00:31:57 Dobře.
    A jak jste ty zprávy transportoval?
  • 00:32:00 To už je obtížnější.
  • 00:32:05 To se dělá
    buď pomocí mrtvých schránek,
  • 00:32:08 že založíte někde...
    Nebo taky se to hodí do popelnice
  • 00:32:12 a hned za váma
    to někdo vybere.
  • 00:32:15 A taky jsme se hodně
    osobně scházeli.
  • 00:32:18 Ono to bylo takové
    velice staromódní.
  • 00:32:20 Jo?
    No.
  • 00:32:22 Jak staromódní?
    Že jste to osobně předávali?
  • 00:32:24 Ano!
    Jo?
  • 00:32:26 Třeba jsme se sešli někde v Evropě
    a tam jsme to probrali.
  • 00:32:30 Jaký jste z toho měl
    osobní pocit?
  • 00:32:32 Nemohl jste přejít
    na druhou stranu?
  • 00:32:35 Nebo to jste nechtěl?
    Samozřejmě, že jsem o tom uvažoval.
  • 00:32:38 Po invazi velice vážně.
    V 68.?
  • 00:32:40 Velice vážně.
    Já jsem dokonce kontaktoval FBI,
  • 00:32:45 velice opatrně,
    jak by se dívali, kdyby něco.
  • 00:32:50 A oni se ukázali
    velice primitivní,
  • 00:32:52 ale hlavně sebemenší zájem
    o Československo,
  • 00:32:56 o to, co se u nás děje,
    ani dost málo.
  • 00:32:59 To vás trošku popuzovalo.
    Ale bylo by to marný.
  • 00:33:02 Když přeběhnete,
    tak riskujete.
  • 00:33:04 Co vy víte, co oni udělají.
    Bodejť!
  • 00:33:06 Tuším to.
    Kór Rusové.
  • 00:33:09 Rusové by spíš toho přeběhlíka
    lépe akceptovali.
  • 00:33:15 FBI se může zatvrdit...
    Co já vím?
  • 00:33:19 Měli bychom říct,
    že nakonec vás odhalili.
  • 00:33:24 Odhalili.
    Nechytli mě.
  • 00:33:26 Někdo vás zradil?
    Ano.
  • 00:33:28 A jak to?
    No, jak to.
  • 00:33:33 To jste přece neplánoval.
  • 00:33:36 Neplánoval a to byla
    snad největší chyba.
  • 00:33:38 Myslím, že v tomhle byznysu
    je tohle nebezpečí velice silný.
  • 00:33:44 Tam platí cokoliv,
    jenom tohle ne.
  • 00:33:46 Právě.
    Ale u mě bylo takové to nadšení
  • 00:33:51 ústící do Pražského jara
    a myslel jsem si,
  • 00:33:56 že to riziko svým způsobem
    stojí za to,
  • 00:33:59 že tím získám nějakou pozici,
    že bych mohl něco ovlivnit.
  • 00:34:02 Ale když se vrátíme k té zradě,
    tak to se dost málo ví,
  • 00:34:10 ale Američané měli
    absolutně špičkového agenta v KGB
  • 00:34:15 a to byl šéf kontrarozvědky
    generál Kalugin,
  • 00:34:20 který řídil kontrarozvědku
    zahraniční rozvědky.
  • 00:34:24 A Kalugin byl agent CIA.
    A ten mě zradil.
  • 00:34:28 A Kalugin byl agent CIA?
    Ano!
  • 00:34:31 Kalugin je dnes
    americký občan.
  • 00:34:33 Zatímco vy tam nemůžete.
    Zatímco já tam nemůžu.
  • 00:34:35 On zase nemůže do Ruska.
    SMÍCH
  • 00:34:38 Tak kdo myslíte,
    že je na tom hůř?
  • 00:34:42 No, asi on.
  • 00:34:45 Ale jednu věc,
    vyměnili vás nakonec.
  • 00:34:48 To byla slavná výměna,
    já ji sledoval jako poměrně mladej.
  • 00:34:52 Na Postupimském mostě.
    Ano.
  • 00:34:54 Vy jste byl s paní na jedné straně
    a na druhé straně
  • 00:34:59 významný představitel
    izraelské vlády
  • 00:35:01 a světově uznávaná osobnost.
    Ano.
  • 00:35:04 Ale on přišel
    z druhý stany toho mostu.
  • 00:35:06 Hm.
  • 00:35:07 A mně přijde, že přišel
    z druhý strany tak vůbec.
  • 00:35:10 Nezdá se vám to?
    Jako z druhé strany příběhu.
  • 00:35:12 Jestli to nebylo lepší,
    i když i on měl ohromný štěstí.
  • 00:35:14 Vy možná smůlu
    a on štěstí.
  • 00:35:17 Ale ten příběh toho Ščaranskýho,
    který dostal 17 let nebo kolik.
  • 00:35:21 On tam byl devět let.
    Ale dostal 17.
  • 00:35:24 A pak ho vyměnili
    a on je dnes světová osobnost.
  • 00:35:29 Zatíco váš věhlas
    je nepoměrně menší.
  • 00:35:32 Samozřejmě,
    že sovětské impérium není.
  • 00:35:37 Ale mně přijde
    symbolický ten most.
  • 00:35:41 Každý jste přišli z jiné strany.
    Ale nevím, no.
  • 00:35:47 A když vás vyměnili, co myslíte,
    že byl hlavní důvod?
  • 00:35:53 Já jsem o to požádal.
    Vy jste o to požádal.
  • 00:35:55 Abyste byl vyměněn?
    Jo.
  • 00:35:58 Vrátil jste se sem.
    To byl rok 87?
  • 00:36:01 86.
  • 00:36:03 Tady jste byl chvíli
    v "domácím vězení".
  • 00:36:07 Chvíli jsem byl v jakési karanténě
    v Karlových Varech.
  • 00:36:10 To bylo docela v pořádku,
    ale v izolaci asi dva roky.
  • 00:36:17 Ale pak jste šel
    do prognostického ústavu.
  • 00:36:19 Ano.
    To je zajímavý.
  • 00:36:22 Vy jste tam fasovali
    tyhle obličeje?
  • 00:36:25 Že takhle všichni vypadáme?
    Že vypadáte všichni stejně.
  • 00:36:28 No jo.
    To je opravdu zajímavý, ale...
  • 00:36:30 Vypadal jste tak už předtím?
    Jo.
  • 00:36:34 Šel jste tam už takhle?
    Jo.
  • 00:36:36 Knírek jste měl taky už dřív?
    Jo, jo. Přesně.
  • 00:36:39 A tam jste byl až do převratu.
    Ano.
  • 00:36:41 A pak prý jste se nějak
    podílel aktivně na začátku toho,
  • 00:36:44 než vás tam někdo zahlídl
    a zděsil se,
  • 00:36:46 že tady agent bude u toho
    koordinačního centra.
  • 00:36:51 Ne, tam jsem nebyl.
  • 00:36:54 Já si myslím,
    že to vzniklo tím,
  • 00:36:57 že tam někteří američtí
    žurnalisté viděli Klause.
  • 00:37:00 Lekli se a řekli:
    "Köcher tady zase řádí."
  • 00:37:02 Přesně.
    SMÍCH
  • 00:37:04 Ale vypadá to příšerně.
    Kór, když se rozesmějete.
  • 00:37:09 POTLESK
  • 00:37:13 Karel Köcher!
  • 00:37:26 Dámy a pánové,
    já vám děkuji za pozornost,
  • 00:37:28 to je pro dnešek všechno
    a těším se s vámi
  • 00:37:30 příště zase na shledanou
    buď tady v divadle Ponec
  • 00:37:32 a nebo u televizních obrazovek.
    A uvolněte se, prosím.
  • 00:37:40 Skryté titulky
    Alena Fenclová

Související