iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
12. 11. 2018
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

8 hlasů
5083
zhlédnutí

Divadlo Na zábradlí

Absurdní divadlo po našem (1964–1968)

Seriál o historii malého, ale významem velkého pražského divadla.

25 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Divadlo Na zábradlí - Absurdní divadlo po našem (1964–1968)

  • 00:00:06 *V Praze jsou takové ulice,
  • 00:00:07 které vedou vždycky jinam
    a někdy nikam.
  • 00:00:11 Místa, která jsou někdy někde
    a jindy jinde.
  • 00:00:15 Včera večer
    jsem prošel jedním z nich
  • 00:00:17 a vstoupil jsem jinam.
  • 00:00:24 Bylo tam náměstíčko plné deště
  • 00:00:25 a dům, na kterém svítilo slovo:
    divadlo.
  • 00:00:29 Ze zvyku jsem pohlédl vzhůru,
  • 00:00:31 zda nespatřím trojspřeží
    s pozdviženými kopyty,
  • 00:00:33 ale napršelo mi do očí,
    takže nevím.
  • 00:00:44 Byl tam dvůr s pavlačemi
    a okénko s nápisem: vyprodáno.
  • 00:00:53 I když by se mohlo zdát,
    že se česká kultura
  • 00:00:55 v 60. letech liberalizuje a pomalu,
    ale přece otvírá světu,
  • 00:00:59 zůstává stále poněkud za plotem
    a pod tlakem kontroly režimu.*
  • 00:01:03 -Zase vždycky trošku
    prodloužit tu situaci,
  • 00:01:06 do který jste se dostal.
    To sednutí a...
  • 00:01:10 *V Divadle Na zábradlí formuluje
    Jan Grossman
  • 00:01:13 svou vizi apelativního divadla.
  • 00:01:15 V tandemu s Václavem Havlem
    vyzývá diváky k přemýšlení o tom,
  • 00:01:18 co se děje kolem nás, v nás
    a co my sami můžeme změnit.*
  • 00:01:25 -Tak od tohohle,
    jak přichází ten Honza.
  • 00:01:28 Nebo tak takhle.
  • 00:01:32 -A teď jste spolutvůrcem
    dramaturgie
  • 00:01:35 a koncepce tohoto divadla.
    Co to je apelativní divadlo?
  • 00:01:39 -Já osobně bych tomu pojmu
    rozuměl tak,
  • 00:01:42 že to je divadlo,
    které nechce předkládat před diváky
  • 00:01:48 nějaké hotové odpovědi,
    ale které chce
  • 00:01:51 nějakým takovým náročnějším
    způsobem provokovat.
  • 00:01:54 Apelovat na ně.
  • 00:01:56 To znamená dostávat do pohybu
    jejich fantazii,
  • 00:01:59 stavět je před otázky
  • 00:02:00 a nutit je, aby si je sami
    a po svém domýšleli.
  • 00:02:04 -Ta apelativnost se vztahovala
    stejně na diváka
  • 00:02:08 jako na ty,
    kteří byli na jevišti.
  • 00:02:14 Abychom přemýšleli o tom
    jak žijeme, co žijeme,
  • 00:02:18 proč to žijeme,
    proč je to tak a není to jinak.
  • 00:02:22 A proč hrajeme právě tyto texty
    a právě tento způsob divadla.
  • 00:02:30 *Česká 60. léta trefně vystihuje
    poetika absurdity.
  • 00:02:34 Jan Grossman postupuje
  • 00:02:36 při prosazování absurdní dramatiky
    razantně.
  • 00:02:39 Nezkoumá, jakou dávku černého
    humoru a groteskního nesmyslu
  • 00:02:42 okořeněného aktuálními
    podobenstvími divák vydrží.
  • 00:02:46 V roce 1964 vstupují
    do Divadla Na zábradlí
  • 00:02:50 bohové absurdního divadla
    Ionesco a Beckett.
  • 00:02:53 Inscenace Čekání na Godota, Lekce
    a Plešaté zpěvačky
  • 00:02:56 tvoří jeden celek.
    A spojeny jsou i osobou režiséra.*
  • 00:03:01 -To byl taky ohromnej tah,
    že tento praktický režisér,
  • 00:03:05 Václav Hudeček,
    režíroval obě inscenace.
  • 00:03:10 Plešatou zpěvačku
  • 00:03:12 a vedle toho hned režíroval
    Čekání na Godota.
  • 00:03:16 Já jsem byl obsazen
    do Plešaté zpěvačky,
  • 00:03:19 kdy si vzpomínám velice dobře,
    a to už tenkrát říkal
  • 00:03:23 režisér Macháček:
    "Podívejte, když je to
  • 00:03:27 absurdní text,
    tak se nemůže hrát absurdně,
  • 00:03:30 musí se hrát absolutně realisticky.
    Protože tím,
  • 00:03:33 že se hraje realisticky,
    ta absurdita z toho takto vyjde
  • 00:03:37 a takto se vyloupne
    a takto to divák pochopí.
  • 00:03:41 -Pojedli jsme polévku, rybu,
    brambory na slanině,
  • 00:03:46 anglický salát.
    Olej v salátě nebyl žluklý.
  • 00:03:50 Olej od kupce na rohu
    je kvalitnější
  • 00:03:53 než olej od kupce odnaproti.
  • 00:03:55 Je dokonce lepší než olej od kupce
    dole pod kopcem.
  • 00:03:58 Čímž neříkám, že by jeho olej
    byl špatný.
  • 00:04:01 -A ta kombinace toho Ionesca
    s tím Beckettem
  • 00:04:05 byla velice výborně vymyšlená
    a zvolena,
  • 00:04:10 protože ten Ionesco byly komedie.
    A proti tomu
  • 00:04:15 existenciálnímu Godotovi
    to byl veliký rozdíl.
  • 00:04:27 -Nu a teď bych mohl zapřemejšlet.
    -Podejte mu klobouk.
  • 00:04:33 -Klobouk?
    -Nemůže přemýšlet bez klobouku.
  • 00:04:37 -Podej mu klobouk!
  • 00:04:42 Práce čeká.
  • 00:04:44 -Ustupte!
    Přemýšlej, čuně!
  • 00:04:51 ŘEV
    NESROZUMITELNÁ ŘEČ
  • 00:05:13 Klobouk!
    Podejte mu klobouk!!!
  • 00:05:17 NESROZUMITELNÁ ŘEČ
    Podejte mu klobouk!
  • 00:05:26 -Ten divák v Československu
  • 00:05:28 najednou viděl autora,
    o kterém jenom slyšel.
  • 00:05:32 A ta resonance a ta odezva
    byla mimořádná.
  • 00:05:40 -To bylo právě to okouzlení
    tím absurdním divadlem,
  • 00:05:43 tím divadlem nesmyslna.
    Tak jsem si řekl, že napíšu hru,
  • 00:05:48 kde všechno bude
    v nesrozumitelném jazyku.
  • 00:05:56 No a tak jsem napsal
  • 00:05:58 asi 4 stránky takovýho nesmyslnýho
    textu.
  • 00:06:01 A nechal jsem to nějak ležet,
  • 00:06:03 nebo dal jsem to bratrovi
    k přečtení.
  • 00:06:06 A on za nějakou dobu přišel s tím,
    že to využije.
  • 00:06:13 *Klíčovým tématem Havlových her
    je mechanizace člověka,
  • 00:06:16 který se stává kolečkem
    v soukolí moci.
  • 00:06:21 V případě Vyrozumění moc zastupuje
  • 00:06:24 byrokratická mašinérie
    a její umělý jazyk.
  • 00:06:28 Ptydepe má zpřesnit úřední styk
  • 00:06:31 a udělat v jeho terminologii
    pořádek.
  • 00:06:34 Ve skutečnosti ale znemožňuje
    jakoukoli komunikaci.
  • 00:06:38 Zatímco hrdinou Zahradní slavnosti
    je fráze, která ovládá lidi,
  • 00:06:42 hrdiny Vyrozumění jsou lidé.
  • 00:06:46 Do absurdního světa navíc nebyli
    vrženi,
  • 00:06:48 ale vytvořili si ho sami.
  • 00:06:51 Druhá Havlova premiéra
    se z bezpečnostních důvodů
  • 00:06:54 schovává do období prázdnin,
    na 26. července roku 1965.*
  • 00:07:06 -Jak Zahradní slavnost věnoval
    Václav Havel Janu Grossmanovi,
  • 00:07:09 tak Vyrozumění věnoval
    souboru Divadla Na zábradlí.
  • 00:07:13 A všechny role se jmenovaly
    jako my.
  • 00:07:17 Prostě všechny role měly
    naše křesní jména.
  • 00:07:26 -Tak mi napsal roli
    Jirka, pozorovatel.
  • 00:07:30 A ta role byla zvláštní tím,
    že když mě pustili z tý vojny,
  • 00:07:33 tak tam ta role byla.
  • 00:07:35 A když mě nepustili,
    tak tam nemusela být.
  • 00:07:38 Takže to bylo prostě takový jako,
    aby mě vytáhl z vojny.
  • 00:07:43 GROSSMAN: Tady je
    jedno z nejobtížnějších míst,
  • 00:07:46 na kterým je třeba ukázat,
    že je to hra,
  • 00:07:49 kde jsou hlavními herci
    mechanizmy.
  • 00:07:52 A ten hlavní mechanizmus
    je mechanizmus moci.
  • 00:07:56 A ten mechanizmus,
    který s tím koresponduje,
  • 00:07:59 je mechanizmus,
    snad by se to tak dalo říct,
  • 00:08:01 mechanizmus lhostejnosti
    a mechanizmus zbabělosti,
  • 00:08:04 který je třeba v Grossovi.
  • 00:08:08 -Ptydepe, jak víte,
    je jazykem syntetickým
  • 00:08:13 budovaným na přísně vědeckém
    základě.
  • 00:08:16 Je to jazyk naprosto exaktní
    schopný daleko přesněji
  • 00:08:21 než kterýkoli přítomný jazyk
    vyjádřit...
  • 00:08:23 -Je to o jazyku,
    který přebírá na sebe
  • 00:08:28 byť nesmyslnou, tak přece jen
    jakousi roli moci.
  • 00:08:36 Je to jazyk, kterým se vládne,
    jakoby.
  • 00:08:40 A to platí pro jakoukoliv dobu.
    To bylo míněno
  • 00:08:43 tak jako trošku podtext
    na ten bolševickej jazyk,
  • 00:08:47 na jazyk těch schůzí
    a toho všeho.
  • 00:08:51 Který po sobě ty lidi opakují,
    ti všelijaký šéfové
  • 00:08:56 a ani nedávají pozor, co říkají.
  • 00:08:58 -Opravdu ty příchody a odchody
    všude zachovávají
  • 00:09:01 tu logiku té cirkulace
    po těch kancelářích.
  • 00:09:04 To znamená, když přicházejí zleva,
    aby odcházeli doprava.
  • 00:09:06 Když přicházejí zprava,
    aby odcházeli doleva.
  • 00:09:08 -Tak to přeložte!
    -Překládám jen na Kuncovo povolení.
  • 00:09:12 -Tak Kunc musí dát povolení!
  • 00:09:14 -Nemůžu, když nikdo nemá materiály
    od Heleny.
  • 00:09:16 -Slyšíš to, Helčo?!
  • 00:09:17 Ty přeci jenom musíš vydávat
    ty materiály!
  • 00:09:19 -Vždyť nesmím překládat.
    -Tak to přeloží Maršál!
  • 00:09:21 -Překládám jen na Kuncovo povolení!
    -Tak Kunc musí dávat povolení!
  • 00:09:25 -Nemůžu, když nikdo nemá materiály
    od Heleny.
  • 00:09:27 -Slyšíš to, Helčo?
  • 00:09:29 Ty přeci jenom musíš
    vydávat ty materiály!
  • 00:09:31 -Vždyť nesmím překládat.
    -Hergot!
  • 00:09:33 To by mě zajímalo, kdo si vymyslel
    tenhle začarovaný kruh?!
  • 00:09:38 -Ty, kolego.
    -Já?!
  • 00:09:41 -Pracovalo se s nějakou konvencí,
    která odporovala vlastně
  • 00:09:44 tomu umělému jazyku,
    naproti té umělosti
  • 00:09:48 naprostá konvence kanceláří,
    harampádí, které nefungovalo.
  • 00:09:53 Tam byla postavená skříň
    se všemi
  • 00:09:57 realistickými šuplaty a šanony,
    ale nic nefungovalo.
  • 00:10:03 Teklo ze stropu...
  • 00:10:06 Tam byla postavená plechovka,
    do které kapalo ze stropu.
  • 00:10:11 -Čím obecnější význam,
    tím kratší slovo.
  • 00:10:15 Tak například dosud nejobecněji
    známý pojem,
  • 00:10:17 totiž cokoliv, se v ptydepe
    řekne...
  • 00:10:21 -Největší pitomost,
    když řeknete věrohodně,
  • 00:10:24 tak se tím stává věrohodná.
  • 00:10:26 A to je vlastně princip psaní
    těch Havlových her.
  • 00:10:30 Dramatický je právě na tom,
    že ten člověk,
  • 00:10:33 když to říká,
    tak ten divák musí všemu věřit.
  • 00:10:36 -Mysleli jsme to dobře,
    ale dělali špatně.
  • 00:10:41 GROSSMAN: Havlovy hry,
    jeho dramaturgie,
  • 00:10:45 jeho vidění světa
    ovlivnily práci tohoto divadla,
  • 00:10:50 ale zároveň tato práce
    ovlivnila jeho.
  • 00:10:54 Je to naprosto sourodá práce,
    jaká se vyskytne
  • 00:10:59 v divadelních dějinách
    jedině v okamžicích štěstí.
  • 00:11:06 -To Divadlo Na zábradlí
    bylo jakýmsi ostrovem svobody.
  • 00:11:12 Protože my jsme se snažili
    se s celým týmem
  • 00:11:17 vždycky v tom šíleném
    komunistickém režimu
  • 00:11:21 dostávat do těch podtextů něco,
    o čem se veřejně nemohlo hovořit.
  • 00:11:26 O čem se jenom špitalo doma.
    A tím pádem
  • 00:11:30 proto to mělo takovou diváckou
    rezonanci,
  • 00:11:34 protože lidé pociťovali
    nebo cítili určité momenty,
  • 00:11:39 o kterých se nesmí vůbec
    hovořit.
  • 00:11:52 *S pocitem ze světa a z doby
    rezonuje dílo Franze Kafky.
  • 00:11:57 A to jak u nás, tak v zahraničí.
  • 00:11:59 Především svými existenciálními
    tématy
  • 00:12:02 a hrdiny drcenými anonymním
    aparátem
  • 00:12:05 a pocitem bezvýchodnosti
    a vyřazenosti.
  • 00:12:09 Jan Grossman se ale Kafkovým dílem
    zabýval
  • 00:12:12 už od konce druhé světové války
  • 00:12:15 a k dramatizaci a režii
    jeho Procesu směřoval mnoho let.
  • 00:12:19 Nyní se tedy jeho téma
    potkalo s tématem doby.*
  • 00:12:26 -To zkoušení
    bylo velice intenzívní.
  • 00:12:29 A Grossman i donášel na zkoušky
    a upravoval jednotlivé scény.
  • 00:12:37 -To bylo luxus Zábradlí, tehdy,
    že jsme mohli dlouho zkoušet.
  • 00:12:41 Bylo málo premiér,
  • 00:12:44 ale mohlo se experimentovat
    a dlouho zkoušet.
  • 00:12:49 -To se zkoušelo asi 13 měsíců.
    To bylo nekonečný.
  • 00:12:53 Ale zase to slavilo
    neuvěřitelný úspěch.
  • 00:12:57 -Lidi chodili na jiný představení,
  • 00:12:59 tak to nebylo takový,
    že se musí udělat teď premiéra.
  • 00:13:02 Takže až se to udělalo,
    tak se to udělalo.
  • 00:13:07 Nebylo to
    v žádným časovým presu.
  • 00:13:11 Takže na to byl čas.
    Pan Grossman ho docela využíval.
  • 00:13:14 -Vy si ten svůj proces
    berete moc k srdci,
  • 00:13:17 ale to je pochopitelné.
    Nechcete si ostatně odložit?
  • 00:13:20 Je tady teplo, že ano.
    Ale já potřebuji k práci teplo.
  • 00:13:22 A po této stránce
    je ateliér velice výhodný.
  • 00:13:26 Vy račte být nevinen?
    -Úplně nevinen.
  • 00:13:29 -V tý době
    bylo všude samý lešení.
  • 00:13:32 Baráky šedivý,
    všude padala omítka dolů,
  • 00:13:36 takže pan Grossman s výtvarníkem,
    to byl Boris Soukup,
  • 00:13:40 tak postavili takový jako
    lešenový překážky na točně
  • 00:13:44 a za tím byly barokní obrazy.
    Takže to byla
  • 00:13:48 jako barokní Praha, ale zaflákaná
    tímhle tím lešením.
  • 00:13:53 To už bylo fascinující.
  • 00:13:55 -Přízeň se pohybuje v malém,
    uměle vymezeném kruhu.
  • 00:13:59 Jsou s tím spojeny
    určité nepříjemnosti.
  • 00:14:01 Například výslechy.
    Ale ty jsou zpravidla kratičké.
  • 00:14:04 A když člověk nemá čas,
    může se omluvit...
  • 00:14:07 -A během toho představení
    ta točna se pomalinku točila.
  • 00:14:12 Čili ty scény tak jaksi
    trošku naskakovaly jako film.
  • 00:14:17 Ne střihem,
    ale takovým volným gestem.
  • 00:14:20 -Vzadu seděli technikáři
    a točili s tím ručně,
  • 00:14:24 ručně ji otáčeli,
  • 00:14:27 aby se zdůraznil ten labyrint,
    kterým Josef K. prochází.
  • 00:14:35 -My už jdeme...
  • 00:14:41 -Ticho, nebo vás shodím
    ze schodů!
  • 00:14:43 Sednout a mlčet!
  • 00:14:45 -Pan Grossman mi tam dal
    asi 4 holčičky, takový puberťačky.
  • 00:14:49 Pak, když jsme jezdili na zájezdy,
    tak všichni prasáci
  • 00:14:52 chodili:
    "Holčičky, kdypak už vám bude 15?"
  • 00:14:56 -Račte prominout,
    ty holčičky také patří k soudu.
  • 00:14:59 -Prosím?
    -Že taky patří k soudu.
  • 00:15:01 Všechno patří k soudu!
    -Ale já...
  • 00:15:02 -Ale nebojte se,
    já vás z toho dostanu.
  • 00:15:04 -Jak? Sám jste říkal...
    -Pst!
  • 00:15:08 *Doba se mění, a tak se otevírá
    i cesta do světa.
  • 00:15:12 Divadlo Na zábradlí se vydává
    na turné po západní Evropě.
  • 00:15:17 Soubor pantomimy už má ve světě
    své dobré jméno,
  • 00:15:21 inscenace Ladislava Fialky
    sklízejí v zahraničí
  • 00:15:24 úspěchy nepřetržitě
    od začátku 60. let.
  • 00:15:27 Nyní se ale vývozním artiklem
    československé kultury
  • 00:15:30 stávají i činoherní inscenace
    Divadla Na zábradlí.*
  • 00:15:35 -Ty zahraniční zájezdy,
    to byla veliká radost.
  • 00:15:38 Protože jsme vyjeli
    za železnou oponu.
  • 00:15:43 Měli jsme to ohromné štěstí,
    že jsme viděli jiný život.
  • 00:15:49 -To byl nějaký festival
    divadel malých forem,
  • 00:15:53 kde hrálo několik divadel
    z Evropy.
  • 00:15:57 Skončilo to a doktor Vodička přišel
    a povídá:
  • 00:16:00 "Přátelé, jsme pozváni
    na večírek do takového zámečku.
  • 00:16:06 Přátelé, tady v tý společnosti,
    ta high society,
  • 00:16:12 opravdu, která se tam sjede,
    tam je rozhodující parfém.
  • 00:16:18 Kramol, jaký máš parfém?"
  • 00:16:20 Já jsem říkal:
    "Pane řediteli, já mám pitralon."
  • 00:16:23 On povídá:
    "No tak to hoď do popelnice, nic."
  • 00:16:26 Přeučil povídá:
    "Já mám old spice."
  • 00:16:30 "Honzo, prosím tě,
    to je pro chudý teplý, tohle to.
  • 00:16:34 Ne, nic!"
  • 00:16:37 A Sloup povídá:
    "Já mám tabac waser."
  • 00:16:42 On povídá:
    "Tak to je pro chudý
  • 00:16:45 obchodní příručí, tohle to.
    Helejte, pánové, víte co?
  • 00:16:47 Radši nic."
    Sjeli jsme se u zámečku,
  • 00:16:51 Němci přijeli v rolls roycech,
    bentley...
  • 00:16:55 V těch nejdražších auťácích.
    My jsme přijeli s autobusem,
  • 00:17:00 který byl zevnitř natřenej
    zelenou barvou,
  • 00:17:03 aby nebyl vidět ten neskutečný
    bordel,
  • 00:17:05 hladoví, špatně oblečený,
    nenavoněný...
  • 00:17:09 A najednou zastavil taxík,
    z toho vylezl Vašek Sloup,
  • 00:17:14 byl trochu prdlej a povídá:
  • 00:17:17 "Doktore, pojďte si ke mně
    čuchnout.
  • 00:17:22 To budou bohatý Němci koukat.
  • 00:17:25 Tak na hlavičku jsem si dal
    tabac a hair wasser,
  • 00:17:33 na tělíčko old spice,
    takže když si teďka ke mně
  • 00:17:38 čmuchne nějakej bohatej Němec,
    tak zjistí,
  • 00:17:43 že já jsem vlastně takovej chudej
    teplej českej obchodní příručí."
  • 00:17:50 -Ty zájezdy byly takový trošku
    úsměvný,
  • 00:17:53 protože my jsme to v podstatě
    hráli za diety.
  • 00:17:56 Čili my jsme dostávali,
    nemýlím-li se,
  • 00:17:59 asi 12 západoněmeckých marek
    na den.
  • 00:18:03 No jo, ale z těch 12
    západoněmeckých marek
  • 00:18:06 chtěl každý něco ušetřit.
    Protože se chtěl oblíknout,
  • 00:18:09 chtěl přivézt nějaký parfém,
    něco dobrého své drahé,
  • 00:18:13 čili ty zájezdy měly i takovouto
    záležitost i praktickou.
  • 00:18:21 -Jan Grossman nedostal pas,
    protože svědčil v procesu
  • 00:18:25 se spisovatelem Janem Benešem
    ve prospěch obhajoby.
  • 00:18:30 A tak vzali jemu a Havlovi pas,
    takže s náma nesměl.
  • 00:18:37 *Zatímco Grossmanův soubor
    a jeho inscenace
  • 00:18:39 sklízí úspěchy po Evropě,
  • 00:18:42 v Divadle Na zábradlí
    probíhá rekonstrukce.
  • 00:18:44 A Jan Grossman řídí stavbu
    z maringotky na Anenském náměstí.
  • 00:18:49 Divadlo získalo nově celý dům.
  • 00:18:51 Diváci tak napříště už nebudou
    chodit do sálu přes dvorek,
  • 00:18:55 ale přes foyer v Pachtově paláci.
    A zlepší se i technické zázemí.
  • 00:19:00 Buduje se zvuková kabina,
    rekvizitárna, maskérna -
  • 00:19:04 zkrátka vše, co je
    v profesionálním divadle běžné,
  • 00:19:07 ale Zábradlí to dosud nemělo.*
  • 00:19:12 -Ty ubytovny se zrušily,
    udělalo se tam velkolepý foyer
  • 00:19:17 s tím obrovským auslagem,
    výhleden na dvůr, na Pachtův palác.
  • 00:19:23 Bylo to docela velkorysý.
    Udělali pořádný šatny,
  • 00:19:27 takže my už jsme potom měli
    kde se převlíkat a kde se líčit.
  • 00:19:32 Bar už byl v tom foyer,
  • 00:19:34 to už tam paní Pospíšilová
    měla svůj bar.
  • 00:19:37 Vždycky přinesla ze Slávie
    chlebíčky.
  • 00:19:40 Tak to už si pamatuju,
    protože jsme tam trávili
  • 00:19:42 mnoho a mnoho času
    a mnoho jsme tam také vypili.
  • 00:19:45 -Furt jsme dlužili,
    protože manželé Pospíšilovi,
  • 00:19:49 to byli takoví skvostní lidi,
    kteří tam měli bar.
  • 00:19:53 A scházeli jsme se tam.
    Z ostatních divadel se tam chodilo.
  • 00:19:57 To divadlo žilo.
    My jsme to milovali.
  • 00:20:01 A bylo to v podstatě
  • 00:20:03 jedno vůbec z nejlepších údobí
    mého života.
  • 00:20:09 *Divadlo Na zábradlí vyjíždí
    na další zahraničních turné.
  • 00:20:12 Hraje v pařížském Odeonu
    a v londýnském Aldwych Theatre.
  • 00:20:16 Ve výhledu je i zájezd
    do Spojených států.*
  • 00:20:19 -Ty 60. léta byly ohromný.
  • 00:20:22 Ta atmosféra byla velice uvolněná,
    velice příjemná.
  • 00:20:27 A lidé pociťovali určité záchvěvy,
    podle mého názoru, svobody.
  • 00:20:33 Určité záchvěvy demokracie.
  • 00:20:36 -To už byla změna tím,
    že Grossman pas dostal.
  • 00:20:40 Na začátku roku 68,
    takže jel s námi.
  • 00:20:44 Takže my jsme ten nástup Dubčeka
    strávili na tomto turné s Procesem.
  • 00:20:53 -V Londýně jsme byli.
    V Paříži jsme byli.
  • 00:20:56 Celý Německo jsme objeli.
    Ve Florencii jsme byli...
  • 00:21:00 Akorát v Rusku jsme nebyli.
  • 00:21:08 -Když jsme byli v tom Londýně
    na tom festivalu,
  • 00:21:11 tak v novinách jsme s tím Libíčkem
    vyšli na titulní stránce
  • 00:21:15 těch anglických divadelních
    novinách.
  • 00:21:18 A tam psala kritika,
    že pozoruhodný výkon
  • 00:21:21 Jana Libíčka a Jiřího Krampola
    v rolích vraha Josefa K.
  • 00:21:26 Já jsem hrál takovýho
    mladýho vraha,
  • 00:21:29 který vraždí poprvý v životě.
    A teď se mu rozklepou ruce
  • 00:21:33 a není schopnej toho Josefa K.
    uškrtit.
  • 00:21:37 A na to byl aplaus.
  • 00:21:39 To bylo tak geniálně
    od toho Grossmana zrežírovaný!
  • 00:21:44 -Během těch let,
    co jsme jezdili po tom zahraničí,
  • 00:21:47 tak ta představení Procesu
    a Krále Ubu
  • 00:21:50 byla oceňována
    a režisér byl oceňován.
  • 00:21:54 A dostal nabídky na režie
    v zahraničí.
  • 00:21:57 On to celou dobu odmítal.
    On říkal:
  • 00:22:00 "Já musím, dokud nepostavím
    Zábradlí pevně na nohy,
  • 00:22:04 tak se odtud nemůžu hnout.
  • 00:22:06 Musím to pořád držet v rukou
    a hlídat."
  • 00:22:13 Já myslím, hlídat v tom dobrém
    slova smyslu.
  • 00:22:19 *Na dlouho poslední Havlovou
    premiérou Na zábradlí
  • 00:22:22 se stane
    Ztížená možnost soustředění.
  • 00:22:27 Během dramatického roku 1968
    postupně přestane být
  • 00:22:30 Divadlo Na zábradlí
    pro Jana Grossmana i Václava Havla
  • 00:22:34 prostorem svobodné tvorby.
  • 00:22:38 S ředitelem Vodičkou
    si rozumějí čím dál míň.
  • 00:22:41 V létě 68 Václav Havel odchází
  • 00:22:44 a Jan Grossman přijme nabídku
    režírovat v zahraničí.*
  • 00:22:52 -Jan dostal okamžitě nabídku
    z několika divadel na angažmá.
  • 00:22:58 A ne. Kvůli divadlu se vracel:
    "To nemůžu..."
  • 00:23:05 *Před prázdninami roku 68
  • 00:23:07 Jan Grossman ještě rozezkoušel hru
    Pomsta ruské siroty.
  • 00:23:13 Po srpnové okupaci
    mu ale byla inscenace odebrána
  • 00:23:16 a místo něj ji dokončil
    Jaroslav Gillar.
  • 00:23:20 Grossmanův asistent, kterého si
    Na zábradlí sám přivedl.
  • 00:23:24 A Gillar se rád ujme
    i uvolněného místa šéfa činohry.*
  • 00:23:28 -Jsme se vrátili,
    já jsem přišla do divadla
  • 00:23:32 a na mém místě seděla
    jiná slečna.
  • 00:23:36 A všechno bylo...
    Repertoár byl zrušen -
  • 00:23:40 Proces, Ubu, Zahradní slavnost,
    Vyrozumění -
  • 00:23:45 všechno bylo zrušené.
    S Grossmanem už se nepočítalo.
  • 00:23:53 Mě vlastně nikdo nevyhazoval,
    ale taková byla atmosféra
  • 00:23:58 a tak mi dávali najevo,
    jak by to asi
  • 00:24:01 vypadalo se mnou v budoucnosti,
    že jsem tedy odehrála
  • 00:24:07 10. prosince 68 poslední
    představení.
  • 00:24:12 A soubor se choval velice
    odtažitě.
  • 00:24:16 Jak říkám - Jan, ten už tam
    nedocházel,
  • 00:24:18 ale nějak se to soustředilo na mě,
    že jsem tam.
  • 00:24:22 A to tam byl hodně těžký život
    ty 3 měsíce do toho prosince.
  • 00:24:30 A tak jsme prostě skončili
    Na zábradlí, no.
  • 00:24:37 *Takový je tedy konec
    slavné éry Divadla Na zábradlí,
  • 00:24:41 na kterou bude v následujících
    letech vhodné zapomenout.
  • 00:24:46 Janu Grossmanovi bude časem
    povoleno režírovat v Chebu,
  • 00:24:49 posléze v Hradci Králové.
  • 00:24:52 Do Prahy se bude smět vrátit
    až v polovině 80. let,
  • 00:24:55 ale jen na libeňskou
    periferii.
  • 00:24:59 Že by ještě někdy režíroval
    Havlovy hry se zdá být nemožné.
  • 00:25:08 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2018

Související