iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 10. 2019
12:50 na ČT2

1 2 3 4 5

2 hlasy
8171
zhlédnutí

Babylon

Blanka Čechová Pavlović — Linda Ashu Commodore

25 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Babylon

  • 00:00:01 BABYLON
  • 00:00:03 Babylon, kde žiju a proč.
  • 00:00:15 Blanka Čechová Pavlovič
    miluje Dalmácii.
  • 00:00:18 Jinak by tu tak dlouho nevydržela,
    a hlavně nenapsala
  • 00:00:22 po čertech vtipnou trilogii
    Příručka jadranské snoubenky,
  • 00:00:26 či Totál Balkán.
  • 00:00:27 Ještě před tím ale stihla
  • 00:00:29 vystudovat v Praze Práva
    a v Oxfordu tvůrčí psaní.
  • 00:00:33 2 roky pracovala
    u Evropského soudu ve Štrasburku
  • 00:00:39 a rok na misi v Kosovu.
  • 00:00:47 Teď žije s rodinou v Dubrovníku,
    a když jej zaplaví turisté,
  • 00:00:51 tak u rodičů manžela na venkově.
  • 00:00:54 -Teď jsme na obědě.
  • 00:00:56 Tady je můj manžel, to je hlavní
    rybář a přípravář ryb.
  • 00:01:01 Tady jsou holčičky.
    Evička je mladší, Blanička starší.
  • 00:01:05 Tady je naše baba.
    V Dalmácii se říká baba.
  • 00:01:08 Zní to pejorativně, ale tady
    je to standardně jako babička.
  • 00:01:13 To je opravdu jedna z nejlepších
    kuchařek v širokém a dalekém okolí.
  • 00:01:17 Já tady moc ráda pobývám, protože
    mám tímto to vaření sfouknuté.
  • 00:01:21 Každý den vaří několik jídel.
  • 00:01:23 To, co tady vidíte,
    to není žádná oslava.
  • 00:01:26 Takhle se tady každý den papá.
  • 00:01:28 Děd zase všechno v zahradě pěstuje.
  • 00:01:31 Vše, co se dá, tak vypěstuje,
    což je také ohromná výhoda.
  • 00:01:36 Teď projíždíme magistrálou
    poloostrova Pelješac.
  • 00:01:40 To je má nejoblíbenější cesta
    ze všech cest.
  • 00:01:43 Ráda říkám,
    že bych tady mohla dělat taxikářku.
  • 00:01:46 Na trase Orebic ? Dubrovník.
  • 00:01:49 Já bych se ale tak zakoukávala
    a zamilovávala do všech těch zatáček
  • 00:01:54 znovu a znovu,
    že bych asi nabourala.
  • 00:01:57 Takže taxikářku nedělám,
    ale na Pelješac jsem kdysi
  • 00:02:00 poprvé dorazila v 18 letech.
  • 00:02:03 Na první pohled jsem se
    do té oblasti zamilovala.
  • 00:02:10 Moře mizí v šampaňském oparu
    a bílý oleandr, jak opilá snoubenka,
  • 00:02:15 objímá cypřiš nad propastí.
  • 00:02:17 Na hladinu se lepí cáry
    svatebního oznámení.
  • 00:02:21 Múza a básník byli oddáni na věky.
  • 00:02:25 Tohle je vesnice, která inspirovala
    mou trilogii o jadranské snoubence.
  • 00:02:30 Uchvátilo mě to prostředí a lidí.
  • 00:02:33 Řada z nich se stala charaktery
    v příběhu a v knize.
  • 00:02:37 Jsou tam dokonce některá jména
    různě přeslabikovaná.
  • 00:02:41 Ty osoby se asi poznaly,
    kdyby uměly česky, což neumí.
  • 00:02:45 Příběh odráží mou lásku
    k tomu místu a vzpomínky
  • 00:02:50 na krásné chvíle, co jsem tady
    prožila včetně toho, že jsem tady
  • 00:02:55 mnoho hodin a mnoho kilometrů
    nachodila s kočárem s oběma dcerami
  • 00:03:00 a poznali jsme se tady
    s mým mužem.
  • 00:03:03 Prostě je to mé zásadní místo
    mého života.
  • 00:03:10 Sbírám léta letoucí
    tyto úlomky dlaždic.
  • 00:03:14 Kupodivu jich tady máme hodně.
  • 00:03:17 Z nějakého důvodu se tady
    asi rozbila spousta staveb
  • 00:03:22 a připluly sem ty úlomky.
  • 00:03:24 Hrozně ráda přemýšlím o tom,
    kde se asi vzaly, kdo to stavěl,
  • 00:03:29 kdo to rozbil, jaký barák se zrušil,
    jak dlouho to sem plavalo,
  • 00:03:34 proč to sem připlavalo.
  • 00:03:36 Pro mě je to hrozně inspirativní.
  • 00:03:38 Když o tom tak přemýšlím,
    tak člověk sbírá ty různé úlomky
  • 00:03:42 a říká si, že z toho
    nikdy nic nesloží.
  • 00:03:44 Můj sen ale je, až se třeba někdy
    někam nastěhujeme a konečně budeme
  • 00:03:48 mít to jedno stálejší místo,
  • 00:03:50 tak že z toho udělám mozaiku
    na zeď.
  • 00:03:52 Že to přece jen člověk poskládá.
  • 00:03:54 Trochu mi to symbolizuje
    můj život, který se skládá
  • 00:03:58 ze strašného množství kamínků.
  • 00:04:03 Sběrem oblázků se tady samozřejmě
    člověk neuživí.
  • 00:04:06 Já mám štěstí,
    že jsem na volné noze.
  • 00:04:09 Spoustu věcí můžu dělat on-line.
  • 00:04:12 V tohle chvíli je moje hlavní
    výdělečná aktivita práce
  • 00:04:15 pro Notářskou komoru ČR.
  • 00:04:17 Píšu pro ně texty, spravuji
    facebookovou stránku.
  • 00:04:21 To se dá dělat kdekoliv na světě.
  • 00:04:23 Dokud jsem se intenzivně držela
    tvůrčího psaní, tak jsem třeba
  • 00:04:27 učila administrativní psaní pro
    právníky, pro justiční akademii.
  • 00:04:32 Spolupracovala jsem s jednou
    skandinávskou filmovou produkcí,
  • 00:04:35 která mi posílala scénáře mladých
    nadějných autorů a já jsem jim
  • 00:04:38 k tomu zpracovávala reporty.
  • 00:04:40 Pak jsem pracovala pro Jiřího
    Menzela nebo ještě pro jinou
  • 00:04:44 filmovou produkci.
  • 00:04:46 Psala jsem články do novin.
  • 00:04:48 Člověk se snaží,
    a nakonec se tím uživí.
  • 00:04:54 Teď jedeme na autorské čtení,
  • 00:04:57 které já tady velmi ráda pořádám
    pro účastníky kolo-lodi.
  • 00:05:01 To jsou takové zájezdy pro skupiny
    cyklistů, co jedou vždy etapu
  • 00:05:06 na kole a pak přespávají na lodi.
  • 00:05:08 Proto se to jmenuje kolo-loď.
  • 00:05:10 Hodně z nich jsou čtenáři
    mých knih o jadranské snoubence.
  • 00:05:15 Pokud se tady vyskytují poblíž
    našeho bydliště a je to na dojezd,
  • 00:05:19 tak já tam vždy strašně ráda jedu.
  • 00:05:22 Většinou s dětmi.
    Dnes výjimečně bez dětí.
  • 00:05:25 Pobesedujeme si tam, já kousek
    přečtu a lidi si, když mají chuť,
  • 00:05:31 někdy koupí knížky s podpisem
  • 00:05:34 a je to po všech stránkách
    příjemná práce.
  • 00:05:37 "Kdo ví, jak to doopravdy bylo.
  • 00:05:40 Je docela dobře možné,
  • 00:05:41 že buran Pero prostě tlačil na pilu
    a vyděsil ji.
  • 00:05:44 Co je to vůbec za způsoby,
  • 00:05:46 znát se 3 neděle
    a požádat někoho o ruku."
  • 00:05:49 Knihy jsou literární fikce.
    Marná sláva.
  • 00:05:51 Ačkoli jsou ty postřehy všechny
    autentické, postavy jsou skutečné,
  • 00:05:56 většinou na základě nějakých
    skutečných osob zde žijících
  • 00:06:00 smyšlené, ale pořád jsou to
    smyšlené postavy.
  • 00:06:03 Třeba můj manžel se nejmenuje Baldo.
    Jmenuje se jinak.
  • 00:06:07 Ale je spousta lidí...
  • 00:06:08 Třeba když k nám do vesnice
    přijedou čtenáři, tak mu říkají:
  • 00:06:11 "Baldo, jsme rádi,
    že tě poznáváme."
  • 00:06:28 Manžel je muzikant.
    Zatím se tím živil většinu života.
  • 00:06:32 Hraje na harmoniku.
  • 00:06:34 Doteď, kdykoliv ho někdo zavolá,
    třeba aby odehrál svatbu
  • 00:06:37 nebo nějakou oslavu,
    tak jede s radostí.
  • 00:06:40 Dokonce i já se můžu občas přidat.
  • 00:06:42 Ačkoliv se to z našeho pohledu nezdá
    pravděpodobné, tak hudebník
  • 00:06:47 na volné noze tady má celkem
    zajištěný příjem a dobrou existenci,
  • 00:06:52 protože hudba se tady velice cení
    a dobře platí.
  • 00:07:07 Před rokem jsme si vzali
    odvážnou půjčku na loď s tím,
  • 00:07:11 že je manželovo povolání snů je,
    že vozí hosty na výlety
  • 00:07:15 kolem Dubrovníku, na ostrovy
    a vykládá jim o kultuře
  • 00:07:19 a vozí je po restauracích.
  • 00:07:22 -Tady vidíme starou repliku lodi.
  • 00:07:26 -Ten ostrůvek se jmenuje Daksa.
  • 00:07:28 Tam Tito, námi vzývaný jako mírný
    komunista, popravil několik desítek
  • 00:07:33 kněžích a předních intelektuálů
    z Dubrovníku bez soudu.
  • 00:07:39 -Vjíždíme do starého města
    Dubrovníku. Odsud vidíme dvě tvrze.
  • 00:07:46 První je menší a jmenuje se Bokar
    a ta nejvyšší a největší Minčeta.
  • 00:07:53 -Tomu červenému sloupu se říká
    porporela.
  • 00:07:58 Je to populární místo srazu
    místní mládeže i starších.
  • 00:08:02 Koná se tady spousta lidových
    veselic, událostí, festivalů.
  • 00:08:06 Vždy jsou tady třeba stolky
    s jídlem, křty knih, festivaly.
  • 00:08:10 Místní, co bydlí ve starém městě,
    se rádi chodí koupat sem
  • 00:08:15 do toho prostranství,
    když se jede dál za hradby.
  • 00:08:18 Tam jsou útesy a taková mini-pláž.
  • 00:08:27 Tady jsme v mém
    milovaném Dubrovníku.
  • 00:08:29 Vidíme ho z netradiční strany
    zvenčí od moře.
  • 00:08:33 Je tady spousta kostelů.
    Ne tolik jako v Praze.
  • 00:08:35 HOUKÁ LOĎ
  • 00:08:37 Děkujeme za zvukovou kulisu.
  • 00:08:39 Tam je dubrovnická katedrála
    s velkou kupolí.
  • 00:08:43 Tady je kostel sv. Dominika.
    Tam jsme měli svatbu.
  • 00:08:49 Tady je hlavní zvonice.
  • 00:08:52 Za ní začíná
    to pověstné náměstí Stradun.
  • 00:08:56 Ta dlouhá ulice
    s naleštěnou dlažbou.
  • 00:08:58 Tady je hlavní starý městský přístav.
  • 00:09:05 Jsme uprostřed starého města
  • 00:09:08 obklopeni historickými domy
    s krásnými starými fasádami,
  • 00:09:12 které jsou svědectvím o době
    dubrovnické republiky.
  • 00:09:17 To byl takový svébytný a úžasný
    a dlouho trvající státní útvar
  • 00:09:22 zhruba od 14. do počátku
    19. století.
  • 00:09:26 Na to, jak je ta oblast
    geograficky zranitelná a malá,
  • 00:09:30 se udržel strašně dlouho.
  • 00:09:32 Uplatňoval spoustu zajímavých
  • 00:09:35 a na svou dobu pokrokových
    mechanismů.
  • 00:09:38 Třeba namátkou to,
    že respektoval počasí.
  • 00:09:41 Když vanul vlhký a nepříjemný vítr,
    který prokazatelně tady špatně
  • 00:09:45 působí na psychiku lidí,
    tak třeba soudy a státní úřady
  • 00:09:49 měly zakázáno v ten den vykonávat
    svou správní činnost.
  • 00:09:53 Těch věcí by se našla celá řada.
  • 00:09:56 Možná proto se ten stát
    tak dlouho udržel.
  • 00:09:59 Značně se pak oslabil silným
    zemětřesením v roce 1667,
  • 00:10:03 které mělo několik tisíc obětí,
  • 00:10:05 strašné hmotné škody a ta republika
    už se z toho nikdy nevzpamatovala.
  • 00:10:13 My bydlíme ve vesnici Brgat, která
    je vlastně pár km od Dubrovníku.
  • 00:10:18 Realizujeme přesně systém,
    který dělá spoustu lidí tady.
  • 00:10:23 V zimě bydlí ve starém městě
    v Dubrovníku, kde třeba vlastní
  • 00:10:27 nějaké nemovitosti a turisti tam
    v zimě nejsou.
  • 00:10:30 V létě, když začne turistická
    sezóna, tak se přesunou třeba
  • 00:10:35 k rodičům nebo třeba i k přátelům,
    kde to mají takto zaranžované.
  • 00:10:40 My jsme tak několik sezon po sobě
    ve starém městě bydleli.
  • 00:10:44 Měli jsme možnost si pronajmout
    od našeho kamaráda bydlení
  • 00:10:48 a bylo to úžasné, protože jsme
    měli všechno přímo u nosu.
  • 00:10:52 Pro děti skvělá zábava,
    staré město, Dubrovník,
  • 00:10:55 veliká pěší zóna, takže má člověk
    pocit, že to město má pro sebe.
  • 00:11:00 Ten duální systém tady dělá
    spousta lidí.
  • 00:11:03 Vozí děti do školy i X km do města,
    než skončí školní rok a pak je
  • 00:11:08 o prázdninách většina lidí
    mimo město.
  • 00:11:11 Pronajímají, co se pronajmout dá.
  • 00:11:16 -Změnil se nějak tvůj pohled
    na Chorvatsko?
  • 00:11:20 -Změnil.
  • 00:11:21 Já jsem prožila v podstatě to,
    co s nějakou nadsázkou prožije
  • 00:11:26 protagonistka mých knih
    o jadranské snoubence.
  • 00:11:30 Na začátku absolutní nadšení,
    nekritický pohled.
  • 00:11:34 Potom takový strach,
    jestli tady zvládne žít.
  • 00:11:38 Pak už hlubší vhled do všeho,
    a hlavně do mezilidských vztahů.
  • 00:11:43 Já, jako autorka, hledám zajímavé
    autentické jedince a zdálo se mi,
  • 00:11:48 že jich je tady vysoká hustota.
  • 00:11:50 Za ta léta postupem času člověk
    zjistí, že není všechno zlato,
  • 00:11:55 co se třpytí a někdo třeba není
    takový, jaký se nám zdál.
  • 00:11:59 Na druhou stranu jsem teď
    na takové vlně, že se k tomu
  • 00:12:02 zase přibližuji přes své děti.
  • 00:12:04 Dcery to tady milují.
    Ony oceňují to kouzlo i lidi.
  • 00:12:09 Každého rybáře, co tady plete sítě.
  • 00:12:12 Já se s nimi dostávám znovu
    do toho začátku.
  • 00:12:18 Je to takový cyklus.
  • 00:12:29 -Linda Asha Commodore je míšenka.
  • 00:12:32 Maminka byla tanečnice ve
    Vinohradském i Karlínském divadle,
  • 00:12:36 následně i majitelka
    akrobatického studia.
  • 00:12:39 Tatínek, o 16 let mladší rodák
    z Ghany, absolvoval na ČVUT.
  • 00:12:43 Na počátku normalizace získal
    práci u americké armády
  • 00:12:47 v západním Německu.
  • 00:12:50 Linda dlouho nevěděla, kam patří.
  • 00:12:52 Našla se, až když začala tancovat
    s Danem Nekonečným, dělat masáže
  • 00:12:57 a nespojitelné světy propojovat.
  • 00:13:00 -Zůstala mi v paměti vzpomínka
    z věku nějakých 4 let.
  • 00:13:05 Měla jsem takovou hru,
    že jsem se schovával do peřiny
  • 00:13:09 pod povlak a tam jsem si hrála
    ve svém světě.
  • 00:13:12 Pamatuji si, že tatínek tam za mnou
    vlezl a hrál si tam se mnou.
  • 00:13:17 Pak mám ještě jednu vzpomínku.
  • 00:13:18 Byli jsme spolu na ghanské ambasádě,
    kam byl pozván.
  • 00:13:22 To je spíš stresující, protože já
    jsem byla jako dítě introvert,
  • 00:13:26 tam bylo velké množství lidí
    a ghanských dětí, které byly
  • 00:13:30 na mě hodně dravé, takže se tam
    o mě přetahovaly.
  • 00:13:33 Je to intenzivnější vzpomínka,
    já jsem se tam ze stresu počůrala.
  • 00:13:41 Ahoj.
    -Čau.
  • 00:13:49 Musíme mazat.
    Tak mažeme, ať to stihnem.
  • 00:13:57 -V té době jsem skoro nepotkávala
    lidi, jako jsem já.
  • 00:14:01 Přepadala jsem si jako
    v absolutní izolaci.
  • 00:14:04 Hned při první návštěvě školy
    mi nějaký starší žák začal nadávat,
  • 00:14:09 že jsem černá huba.
  • 00:14:10 Vůbec jsem nechápala, co se děje.
    Hned tam byl problém.
  • 00:14:14 Tatínek sem nejezdil moc často.
  • 00:14:17 Jak tady byli komunisti,
    brali ho jako špiona.
  • 00:14:21 Byl v západním Německu
    a u americké armády,
  • 00:14:24 takže kdykoliv přejel hranice,
    sledovali ho.
  • 00:14:27 Maminku si zvali na výslechy.
  • 00:14:29 Nechtěli ho pouštět sem a maminka
    zase nechtěla emigrovat,
  • 00:14:34 protože už by se nemohla vrátit.
  • 00:14:39 V 18 letech jsem otěhotněla,
    vdala jsem se,
  • 00:14:43 narodila se mi dcera Patricie.
  • 00:14:47 S partnerem jsme byli 7 let
    ve vztahu.
  • 00:14:51 V té době jsem potkala otce
    svého syna, který se potom narodil.
  • 00:14:56 Ten odešel před porodem,
  • 00:14:58 takže jsem zůstala
    se dvěma dětmi sama.
  • 00:15:01 Odstěhovala jsem se k mamince.
  • 00:15:05 -Babička byla velký volnomyšlenkář.
    Mnohem větší než děda.
  • 00:15:10 Myslím, si, že maminka, jak má
    to spojení afrických kořenů,
  • 00:15:14 i když ne přímo dědových,
    ale ta rodina je africká
  • 00:15:18 a té babičky, která byla
    taková divoká na tehdejší dobu,
  • 00:15:23 tak je taková, jaká je.
  • 00:15:26 Výjimečná.
  • 00:15:28 -Musela jsem se vyloupnout z ulity,
    kde jsem před tím byla
  • 00:15:32 jako introvert a dělat
    všechno pro to, abych vyšla.
  • 00:15:38 Byl i den, kdy jsem třeba vyšla ven
    a pamatuji si přesně, že to byl den,
  • 00:15:44 že jsem měla takové nervy,
    že jsem přišla o mléko
  • 00:15:48 a řekla jsem si,
    že se nevrátím domů,
  • 00:15:50 dokud neseženu peníze na Sunar.
  • 00:15:53 -Vaříme Ghanské jídlo.
  • 00:15:56 Retret jsou fazole a smažené banány.
  • 00:16:12 -Když jsme byli s Petrem
    a mamkou poprvé v Ghaně,
  • 00:16:15 pořádně jsem poznala naši rodinu,
    tu ghanskou část.
  • 00:16:19 Bylo hrozně fajn poznat ty další
    kořeny, protože i když to
  • 00:16:24 na člověku třeba už není tolik vidět,
    pořád ví, že má někde
  • 00:16:28 svou část a pořád k té Ghaně
    jakoby směřuje.
  • 00:16:31 Hrozně dlouho jsem se tam chtěla
    podívat a konečně se mi to
  • 00:16:36 v mých 25 letech podařilo.
  • 00:16:40 Poznala jsem dědu
    a zbytek rodiny byl taky úžasný.
  • 00:16:44 Opravdu se k nám chovali,
    jako by nás znali celý život.
  • 00:16:48 My jsme z toho měli
    taky takový pocit.
  • 00:16:50 Vůbec to nebylo takové,
    že je vidíme poprvé.
  • 00:16:55 Všechno to krásně plynulo samo.
  • 00:16:58 Jsme s nimi pořád v kontaktu,
    hlavně se strejdou,
  • 00:17:01 což je vlastně dědečkův brácha.
  • 00:17:04 On nám pomáhá vozit z Ghany
    kokosový olej a bambucké máslo,
  • 00:17:09 ze kterého tady vyrábíme
    přírodní kosmetiku.
  • 00:17:13 S tím jsme hodně v kontaktu.
  • 00:17:15 Říkali jsme mu, že až se budu
    vdávat, až se budeme brát,
  • 00:17:20 takže určitě musí být
    na naší svatbě stejně jako děda.
  • 00:17:32 -To je asi tvé první africké jídlo.
  • 00:17:35 -Uvařily to holky dobře?
    -Ještě ho neochutnal.
  • 00:17:40 -Tak se do toho pustíme.
    -Není ta omáčka horká?
  • 00:17:45 -Myslím, že ne.
  • 00:17:47 -Má to takovou teplotu,
    že se to dá v pohodě jíst rukou.
  • 00:17:55 Teď rozbíjíme to, co je nějakým,
    způsobem zaseklé.
  • 00:18:03 Dáme tělu vědět,
    že je čas to pustit.
  • 00:18:10 Je to způsob, jaký běžně
    používají zvířata.
  • 00:18:13 Ve chvíli, kdy u nich dojde
    k nějakému šoku, k nějaké
  • 00:18:17 šokové situaci, tak "zamrznou"
    a pak se začnou vytřepávat.
  • 00:18:21 Toho si můžeme všimnout.
  • 00:18:22 My lidi často uděláme to,
    že jen zamrzneme,
  • 00:18:25 a to třepání nebo třesení
    nepřichází.
  • 00:18:28 Můžeme to udělat tím způsobem,
    že začneme skákat nebo právě
  • 00:18:32 při masáži protřepávat a probudit
    znovu v těle emoce, které v něm
  • 00:18:39 zůstaly ze zážitku, který nám
    třeba nebyl příjemný.
  • 00:18:47 Může se uvolňovat i zážitek,
    který příjemný byl,
  • 00:18:51 ale my jsme si nedovolili
    ho prožít.
  • 00:18:54 Může to být třeba smích.
  • 00:18:58 Je to v pohodě?
    Žiješ?
  • 00:19:03 Metoda, kterou používám, je
    kombinace více metod dohromady.
  • 00:19:08 Vycházím z napojení na Afriku.
  • 00:19:12 Je pro mě přirozené používat věci,
    které vychází z přírody.
  • 00:19:17 Přírodní bambucké máslo na masáž.
  • 00:19:21 Technika, které je v zásadě
    hlavně intuitivní, ale jsou
  • 00:19:25 do ní zapojeny prvky, které jsou
    spojením všech kultur dohromady.
  • 00:19:39 Říkám, že když masíruju,
  • 00:19:42 že je to něco jako
    psychosomatická čistírna.
  • 00:19:45 Uvolňuje se to jak energeticky,
    tak na fyzické úrovni.
  • 00:19:52 Nepoužívám jen manuální techniky,
    ale používám i hodně práci
  • 00:19:56 s energií člověka, s jeho
    myšlenkami, s jeho myslí.
  • 00:20:16 Dnes budeme dělat tranzovní tanec.
  • 00:20:20 Je to technika, která nevyžaduje
    zkušenosti s tancem.
  • 00:20:24 Je to o tom, že nenásledujeme
    někoho, abychom opakovali jeho
  • 00:20:29 pohyb, ale hledáme svůj vlastní,
    který dělá naše tělo
  • 00:20:33 a dostáváme se do svého
    vnitřního světa.
  • 00:20:36 Je to takové otevřené.
  • 00:20:38 Komu co přichází, tak si to může
    protančit, zatančit, vytančit,
  • 00:20:42 protože je ve spojení
    sám se sebou.
  • 00:20:45 Větším než normálně.
  • 00:21:34 -Pro mě byl naopak zážitek
    si ten šátek nandat,
  • 00:21:39 protože to hodně prohloubilo ten
    pocit a úplně jsem to pak pustila.
  • 00:21:44 -Mám to podobně,
    protože člověk pak opravdu vnímá
  • 00:21:48 jen tu hudbu a tělo a nenechá se
    ovlivnit pohledem.
  • 00:21:55 Úžasné uvolnění a propojení.
    Děkuji.
  • 00:22:01 -Já nevím, co bych ta řekl.
    Bylo to dobré.
  • 00:22:06 -Já se vnímám jako mezi dvěma světy.
    Dodnes.
  • 00:22:09 Jsem jako spojovatel dvou světů.
  • 00:22:12 Dnes už je to vědomé,
    ale jako dítě jsem si připadala,
  • 00:22:16 že jsem mezi těmi dvěma světy
    uvízlá a ani jeden mě nepřijímá.
  • 00:22:20 To bylo velmi zvláštní,
  • 00:22:22 protože mi tady dávali všichni
    najevo, že sem nepatřím.
  • 00:22:26 Vypadáš takto, běž domů.
    -Ani bílá, ani černá, viď?
  • 00:22:30 Ani dostatečně černá
    a ani dost bílá.
  • 00:22:35 Já jsem měla ten pocit,
    když jsme jeli do Etiopie
  • 00:22:39 a pro ně jsme byly ošklivé bělošky.
  • 00:22:44 -Když jsem byla v Ghaně,
    tak jsem vnímala,
  • 00:22:46 že mě taky vnímají jinak.
  • 00:22:48 Rozhodně ne ta, že tam patřím.
  • 00:22:50 Ghanské slovo pro bělocha je obroni.
  • 00:22:52 Kdykoliv jsem procházela s dcerou
  • 00:22:54 a jejím přítelem, tak všichni
    říkali: "Obroni, obroni, obroni."
  • 00:22:57 Mně říkali mama obroni.
  • 00:22:58 Jako, že jsem máma bělošky.
  • 00:23:00 Neměli to tak, že by vnímali,
    že mezi ně zapadám.
  • 00:23:03 Samozřejmě ta rodina ano.
  • 00:23:05 Jinak jsme byli spíš
    jako sedmý div světa.
  • 00:23:08 Když jsme se někde sešli,
    všichni se v té vesnici
  • 00:23:12 na nás dívali úplně stejně,
    jako se třeba dívají lidé tady.
  • 00:23:22 Dan jako osobnost mi byl
    sympatický hned na první pohled.
  • 00:23:27 Rušil nebo bořil
    všechny zažité věci.
  • 00:23:32 -Počkej, to jsem já.
  • 00:23:48 Já bych chtěla vidět,
    jak to vypadalo u něj doma.
  • 00:23:51 To je neskutečná historie.
    To mi bylo 16 let.
  • 00:23:57 Byla jsem v Ghaně a pohřeb jsem
    viděla jen z dálky
  • 00:24:02 a nebyla jsem účastníkem.
  • 00:24:04 Neuměla jsem si představit,
    jaké to bude, když bude člověk
  • 00:24:08 tančit za zády zemřelého člověka.
  • 00:24:11 Musím říct, že to byl neskutečný
    zážitek, emotivně velmi silný,
  • 00:24:15 ale cítila jsem, že je mnohem
    lepší při pohřbu tančit
  • 00:24:19 a zpívat než sedět.
  • 00:24:25 Miluju kontakt s publikem,
  • 00:24:27 takže pro mě byly ideální
    třeba festivaly.
  • 00:24:30 Je tam ta masa lidí, která vrací
    tu energii, kterou člověk posílá.
  • 00:24:34 Je tam spolupráce s hudebníky,
    kteří hrají naživo.
  • 00:24:37 To pro mě bylo prostě TOP.
  • 00:24:39 Ta úžasná a sdílená energie
    s lidmi korespondovala s tím,
  • 00:24:44 co se vlastně vyvinulo.
  • 00:24:45 Není vyloučeno, že se to vyvinulo
    právě proto, že jsem to už
  • 00:24:49 začala dělat s Danem.
  • 00:24:51 Podstatné pro mě bylo to,
  • 00:24:53 že z nás, aniž bychom si to
    uvědomovali, udělal rodinu.
  • 00:24:56 My se ještě teď scházíme
    a jsme jako rodina,
  • 00:24:59 která si pomáhá a sdílí spolu,
    i když on už tady není.
  • 00:25:03 To jsem si doposud neuvědomovali,
    dokud jsem s ním jen tančili.
  • 00:25:13 Skryté titulky: Eva Hadwigerová
    Česká televize 2019