iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
4. 1. 2017
19:20 na ČT art

1 2 3 4 5

3 hlasy
8245
zhlédnutí

Divadlo vzdoru

Celovečerní dokumentární studie o fenoménu bytového divadla Vlasty Chramostové a době s ním spojené.

84 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Divadlo vzdoru

  • 00:00:01 ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ
  • 00:00:03 Vážení posluchači,
    zůstaňte u svých přijímačů,
  • 00:00:05 probuďte i teď, v noci, své známe,
    protože za malý okamžik
  • 00:00:09 bude Československý rozhlas Praha
    vysílat mimořádně důležitou zprávu.
  • 00:00:17 Včera, 20. srpna 1968,
    kolem 23. hodiny večer
  • 00:00:21 překročila vojska Sovětského svazu,
    Polské lidové republiky,
  • 00:00:25 Německé demokratické republiky,
    Maďarské lidové republiky
  • 00:00:28 a Bulharské lidové republiky
    státní hranice
  • 00:00:32 Československé socialistické
    republiky.
  • 00:00:46 SBOROVĚ
  • 00:00:48 Ať žije KSČ!
    Ať žije KSČ!
  • 00:00:51 -Vstup spojeneckých vojsk
    21. 8. 1968
  • 00:00:56 předešel občanské válce v naší
    vlasti
  • 00:00:59 a byl nezbytným a jedině správným
    řešením.
  • 00:01:02 Vysoce proto oceňujeme
    internacionální pomoc
  • 00:01:05 států Varšavské smlouvy
    a jejich komunistických stran,
  • 00:01:08 zejména pak Komunistické strany
    Sovětského svazu.
  • 00:01:17 -Generální tajemník
    Ústředního výboru
  • 00:01:19 Komunistické strany
    Sovětského svazu,
  • 00:01:21 soudruh Leonid Iljič Brežněv.
  • 00:01:29 -Osobní svazek - herečka.
  • 00:01:32 Jmenovaná byla pro své pravicové
    oportunistické názory
  • 00:01:35 a aktivní vystupování v krizovém
    období let 1968 a 1969
  • 00:01:39 propuštěna v roce 1970
    z Divadla na Vinohradech.
  • 00:01:43 Po odchodu z tohoto divadla
    nastoupila
  • 00:01:45 v oblastním divadle v Chebu,
  • 00:01:48 kde po celou dobu v nepřátelské
    činnosti pokračovala.
  • 00:01:52 -To chebské divadlo, tam se stala
    jedna taková základní věc,
  • 00:01:58 že nebylo znát,
    že tam hraje Chramostová,
  • 00:02:00 protože ten celý soubor byl
    tak skvělý a tak báječný,
  • 00:02:04 že to opravdu vhánělo slzy.
  • 00:02:06 Vždycky je to tak, když se něco
    dělá v takovéto době,
  • 00:02:11 která má v sobě to napětí,
    tak o to víc ty texty
  • 00:02:17 a všechno vyplouvá ven.
    Možná, že to je subjektivní,
  • 00:02:19 ale pro mě ta Matka byla jedna
    z nejkrásnějších, viděl jsem různý.
  • 00:02:25 Pikantní na tom bylo to,
    že v tom malém Chebu,
  • 00:02:30 tam byl tenkrát velký odboj.
  • 00:02:33 Když jí řekli, že na to nesmí
    pozvat žádné hosty z Prahy,
  • 00:02:39 aby to nebyla provokace,
  • 00:02:41 tak Vlasta to neudělala
    jako provokaci,
  • 00:02:44 ale nemohla neudělat,
    aby nepozvala různé lidi.
  • 00:02:47 Hlavně jim šlo o Kohouta.
    Vlasta ho stejně pozvala
  • 00:02:50 a tím pádem to taky bylo poslední
    představení,
  • 00:02:53 které v té době měla.
  • 00:03:03 -Všichni dělali to,
    co chtěli dělat původně.
  • 00:03:08 A dělali to dál,
    i když to dělat nesměli.
  • 00:03:12 Takže spisovatelé psali
    do samizdatu
  • 00:03:15 a já jsem měla pocit,
    že mám hrát divadlo.
  • 00:03:26 Bytové divadlo začalo v říjnu 1976
    a skončilo 1979.
  • 00:03:40 Začalo Seifertem,
    protože on měl 75. narozeniny.
  • 00:03:46 My jsme věděli,
    že se nebude nijak slavit,
  • 00:03:49 protože MOC ho právě
    nemilovala.
  • 00:03:53 Já jsem se vypravila
    na tu Ladronku
  • 00:03:57 a to, co se odehrálo,
    mě vrátilo do života.
  • 00:04:02 Protože já jsem mu říkala:
    "Mistře, co byste chtěl?
  • 00:04:06 Na co bychom měli vzpomenout
    z vašeho díla?"
  • 00:04:10 A on tím svým tenorkem
    a tou skromností tohohle velikána,
  • 00:04:15 tak on mně říká: "Já bych tady,
    paní Vlastičko, něco měl!
  • 00:04:23 A to ještě nikdo nezná."
    A to byly Všechny krásy světa.
  • 00:04:30 Takže Seifertovy
    Všechny krásy světa
  • 00:04:34 měly jakousi premiéru
    tady v bytě.
  • 00:04:37 S Lubošem Pistoriem jsme
    z toho díla,
  • 00:04:40 které ještě nevyšlo
    ani v samizdatu,
  • 00:04:43 vybrali dvě hodiny na takový večer.
  • 00:04:48 BÁSEŇ
  • 00:04:50 Z keřů se vyrojilo plno
    svatojánských mušek,
  • 00:04:53 několik jsem si jich pochytal
    do škatulky od sirek.
  • 00:04:56 A než jsem ulehl,
    škatulku jsem otevřel.
  • 00:05:00 Svítily mi dlouho,
    než jsem usnul.
  • 00:05:04 A patrně až do svítání...
  • 00:05:11 -Jaroslav Seifert byl poslední
    předseda Svazu spisovatelů.
  • 00:05:15 A v této funkci byl obletován
    přímo Gustavem Husákem
  • 00:05:18 a dalšími potentáty,
    aby ten Svaz dovedl
  • 00:05:23 do náruče rodné strany.
    Jaroslav Seifert tehdy řekl,
  • 00:05:27 že dokud on bude
    na kapitánském můstku,
  • 00:05:30 tak že se ta loď potopí
    s rozvinutými prapory.
  • 00:05:35 To se také stalo.
    Svaz spisovatelů jako jeden z mála
  • 00:05:39 nezahynul tím,
    že by se byl sám rozpustil,
  • 00:05:42 ale byl zakázán a na jeho místě
    byl potom vytvořen
  • 00:05:46 nový Svaz spisovatelů, ve kterém
    hlavně byli nespisovatelé.
  • 00:05:55 -Návrh na sledování
    z 2. října 1976.
  • 00:05:59 Realizováno to má být 4. října
    a nepochybně jde
  • 00:06:02 o Všechny krásy světa
    Jaroslava Seiferta.
  • 00:06:05 Důvodem sledování je schůzka
    pravicově zaměřených osob
  • 00:06:10 z oblasti kultury.
  • 00:06:13 Cílem je zjistit a ustanovit
    účastníky schůzky.
  • 00:06:16 Zvláště se zaměřit na fakt,
  • 00:06:18 zda se této schůzky účastní
    Jaroslav Seifert.
  • 00:06:22 -Bohužel on se nezúčastnil.
    Chtěl ho Havel a Kliment.
  • 00:06:28 A kdo ještě...?
    Kohout.
  • 00:06:31 Říkali, že ho vynesou
    jako čtyři kapitáni Hamleta.
  • 00:06:37 Že ho sem vynesou,
    tenkrát tu ještě nebyl výtah.
  • 00:06:41 Ale panu Seifertovi to přeci
    jenom... Byl duše cudná.
  • 00:06:45 A tak poslal místo sebe přítele,
    pana profesora Patočku.
  • 00:06:50 -Pánové příslušníci si přiřadili
    ustanovené obličeje ke jménům
  • 00:06:56 a tím ta svá krycí jména,
    kdy dali Patočkovi - Stig Otto
  • 00:07:03 a nevěděli, kdo to je.
  • 00:07:06 V příběhu sledování dialogu deset,
    tak pak si přiřadili
  • 00:07:10 jeho fotografii - Jan Patočka
    s daty narození a tak dále.
  • 00:07:14 Tak si to takhle krásně dali
    do kupy,
  • 00:07:16 aby věděli, kdo je kdo
    z těch bídných návštěvníků.
  • 00:07:20 -Tam byli nějaký jeho příbuzní.
    Myslím, že dcera.
  • 00:07:24 Ti přinesli dopis od pana Seiferta,
    že se omlouvá, že nepřijde.
  • 00:07:28 A tady zrovna paní Chramostová
    si ho čte s panem Kohoutem
  • 00:07:32 a trošku ji to, jakoby,
    vyvedlo z rovnováhy,
  • 00:07:38 protože se na to těšila.
  • 00:07:42 Ale pak statečně pohodila hlavou
    a šla na to.
  • 00:07:48 -Tady byl Vaculík, Lanďák,
    Kohoutovi, Havlovi
  • 00:07:53 a všichni byli nadšeni.
    Protože, ač literáti,
  • 00:07:57 tak toho nového Seiferta,
    tu prózu nikdo neznal.
  • 00:08:03 Takže pro mě to byla úžasná
    záležitost.
  • 00:08:06 Musím říct, že mě povzbuzovali.
  • 00:08:09 Říkali mi: "Prosím tě, dělej
    takovýhle večery.
  • 00:08:13 Já jsem nemohl vůbec psát
    a pak jsem si najednou říkal:
  • 00:08:17 No, když ty děláš jen takhle
    do větru takovéhle večery,
  • 00:08:23 tak já bych měl začít psát."
    A začali.
  • 00:08:34 Pan Seifert mi potom,
    když jsem byla u nich,
  • 00:08:38 svolal rodinu, když dostal
    Nobelovu cenu a říkal:
  • 00:08:41 "Paní Vlastičko,
    já jsem to všechno rozdal."
  • 00:08:44 A teď mi do klína dal obálku.
  • 00:08:46 A já zvědavá, pitomá,
    tak jsem hned hledala, co to je.
  • 00:08:52 A to byly bony.
    A říkali jsme si s Milotou:
  • 00:08:57 "No přece si za to nemůžeme koupit
    svetry nebo jídlo."
  • 00:09:02 A koupili jsme si za to na chalupu
    norská kamna.
  • 00:09:07 A doteď tomu říkáme - Nobelovky.
  • 00:09:12 -Bude-li mi však dopřáno,
    abych se se světem rozloučil doma
  • 00:09:16 na své posteli, nepochybuji,
    že hodiny mi budou domlouvat:
  • 00:09:20 "Tak jdi, sbohem.
    Tak jdi, sbohem."
  • 00:09:26 A protože, jak mi maminka říkala,
    jejich tikot mě také vítal na svět,
  • 00:09:32 bude to tak úplně v pořádku...
  • 00:09:36 -Havel říkal:
    "Divadlo musí být slyšet,
  • 00:09:40 pojďme udělat nějakou audio verzi
    samizdatu."
  • 00:09:43 -Nahrával to Vláďa Merta
    na svůj magnetofon.
  • 00:09:48 Já jsem musel domluvit,
    kdy se všichni sejdou a tak dále.
  • 00:09:51 Pak jsem domlouval,
    s panem Seifertem,
  • 00:09:55 že k tomu řekne nějaký úvod.
    Zase jsem zajišťoval,
  • 00:10:02 že půjdeme k němu s magnetofonem
    a tak dále.
  • 00:10:06 Prostě tady ty věci jsem dělal.
  • 00:10:09 -Kdyby kniha měla naději
    na vyjití,
  • 00:10:11 nepokoušel bych se o ní hovořit.
    Je zcela srozumitelná a jasná
  • 00:10:16 a poznat a soudit
    může čtenář sám...
  • 00:10:22 -Protože Seifert byl velmi plachý,
    myslím, že se i bál té techniky,
  • 00:10:29 tak jsme to řešili tak,
    že jsem hodil ten revox do peřin.
  • 00:10:33 Udělal jsem z polštáře takovou
    zábranu, aby to neviděl.
  • 00:10:37 A na další část té postele,
    kde jsme seděli,
  • 00:10:44 jsem dal dva mikrofony,
    žádný mixážní pult jsem neměl.
  • 00:10:47 Sestříhaný pásek jsem dal
    Vláďovi Faitovi,
  • 00:10:51 u kterého bydleli mladí švédští
    hokejisté,
  • 00:10:55 kteří tady měli nějaké mistrovství
    Evropy.
  • 00:10:59 Sebrali pásky, hodili je
    mezi ty propocené dresy
  • 00:11:03 a vypašovali je bez problémů
    do Švédska.
  • 00:11:06 Tam to potom Jiří Pallas
    vydal na dlouhohrající desce.
  • 00:11:11 Nevím jestli... Patrně v nějaké
    zkrácené verzi.
  • 00:11:14 NAHRÁVKA - JAROSLAV SEIFERT:
    Ale ještě pár slov.
  • 00:11:17 Chtěl bych poděkovat
    paní Vlastě Chramostové,
  • 00:11:20 která se mých textů
    tak láskyplně ujala...
  • 00:11:23 -On byl opravdu...
    To je úplně jiná generace.
  • 00:11:27 My jsme byli generace,
    trochu jiná doba,
  • 00:11:31 tak oni byli úplně jiná doba.
  • 00:11:33 Oni v sobě čest, charakter
    a statečnost měli automatickou.
  • 00:11:36 My jsme ji dobírali tím,
  • 00:11:39 že teprve na nás musel někdo
    šlápnout daleko víc.
  • 00:11:42 Kdo zažil 60. léta až po ten konec,
    tak musí vědět jednu věc,
  • 00:11:48 že ta emoce z té zimy odejít
    do toho určitého jara, obecného,
  • 00:11:54 byl opravdu vynikající zážitek.
    Najednou to přestává,
  • 00:12:00 tak proto se pan Seifert
    přihlásil k textům
  • 00:12:05 Plastic People,
    který bolševici napadli.
  • 00:12:09 Tam někde vzniká takový
    zárodek Charty a tak dále.
  • 00:12:13 Ten okruh se rozšiřuje nejenom
    od "androšů" až po lidi,
  • 00:12:19 jako třeba je
    pan profesor Patočka.
  • 00:12:22 -Ten, kdo chce někoho, bych řekl,
    ohrozit,
  • 00:12:27 tak nepracuje svými silami.
  • 00:12:30 Ten vždycky hledá v té zemi někoho,
    kdo mu bude nakloněn
  • 00:12:36 a kdo mu bude tu zemi pomáhat
    rozkládat zevnitř.
  • 00:12:42 Poněvadž, bych řekl, ten vnitřní
    nepřítel nebo nespokojenec
  • 00:12:48 je účinnější než ten vnější,
    který sem bude přicházet.
  • 00:12:53 PÍSEŇ
    Prší, prší, prší
  • 00:12:57 víc, nežli se sluší
  • 00:13:00 ďábel mi sedí na duši...
  • 00:13:07 -Charta formovala nárok lidí,
  • 00:13:10 aby užívali základních lidských
    práv.
  • 00:13:14 -Aby se dodržovalo to,
    co se podepsalo.
  • 00:13:16 Například v helsinských dohodách.
  • 00:13:19 Ale tomu režimu se absolutně
    nehodilo,
  • 00:13:22 aby ty zákony nějak zase vehementně
    dodržoval a rád je porušoval,
  • 00:13:26 protože o tom měl jinou představu -
    o svém vládnutí,
  • 00:13:30 o tom, jak ta společnost
    má vypadat,
  • 00:13:33 aby pro ně nepředstavovala
    nějaké riziko a tak dále.
  • 00:13:37 Bylo to něco, co mohlo mnoha lidem,
    bojácnějším,
  • 00:13:41 dodat odvahu k nějakému
    jinému postoji.
  • 00:13:47 -Já myslím, že to tenkrát
    vyšlo úplně.
  • 00:13:50 Důležité ovšem bylo,
    že jsme chtěli,
  • 00:13:53 aby to při té rychlosti bylo
    naprosto závazné.
  • 00:13:56 Aby se vyloučila možnost,
    že by se někdo domníval,
  • 00:14:00 že to podepsal z nedorozumění.
  • 00:14:02 Proto jsme si vymysleli,
    říkali jsme tomu úpis krví,
  • 00:14:06 že každý signatář musel napsat
    na malou osmičku papíru:
  • 00:14:10 Souhlasím s prohlášením Charty
    z 1. 1. 1977,
  • 00:14:15 přesná adresa a podpis.
  • 00:14:18 -Já už jsem byla v takové
    nervové situaci,
  • 00:14:21 že jsem chtěla nahrát
    nějaký vzdor na magnetofon,
  • 00:14:26 donést to do lóže
    Vinohradského divadla,
  • 00:14:30 protože tam mě pustí,
    tam že to pustím,
  • 00:14:33 dokud to nechají
    a budu prostě takhle vzdorovat.
  • 00:14:37 Takže pro mě Charta,
    to bylo osvobození,
  • 00:14:41 že jsem spolu s báječnými lidmi,
    jichž jsem si vážila,
  • 00:14:46 jsme mohli říct
    to cyranovské NE.
  • 00:14:52 -Václav Havel a Pavel Kohout
    vymysleli
  • 00:14:54 takový sofistikovaný plán,
  • 00:14:57 jakým způsobem by mohla být
    zveřejněna Charta 77 v zahraničí.
  • 00:15:02 -Já jsem věděl,
    že když to uveřejní jedny noviny,
  • 00:15:06 tak v ostatních to vyjde
    jenom jako krátká zpráva.
  • 00:15:10 Takže jsem využil přátelství
    s německým novinářem
  • 00:15:13 Hansem-Petrem Riesem,
    který opravdu přemluvil
  • 00:15:16 deset šéfredaktorů největších
    světových deníků,
  • 00:15:20 jako jsou třeba Times
    nebo italské a francouzské listy,
  • 00:15:24 že jim zaručuje,
    že to nikdo nebude mít dřív,
  • 00:15:28 když se oni zaručí,
    že přinesou úplný text.
  • 00:15:31 -Myslím si, že právě to, že byla
    zveřejněna Charta 77 v zahraničí,
  • 00:15:35 přispělo k tomu, že ta zběsilost
    toho komunistického vedení
  • 00:15:39 byla mimořádná.
  • 00:15:41 -Byla to opozice otevřená,
    hodně otevřená.
  • 00:15:44 Bojová, bych řekl, taková.
  • 00:15:47 Tak my jsme se snažili o to,
    abychom její vliv omezili.
  • 00:15:50 -Tady byla dvě auta
    a tady byla dvě auta proti sobě,
  • 00:15:53 za námi dvě auta.
    A když jsem viděl,
  • 00:15:56 že se na nás řítí s těmi
    samopaly,
  • 00:15:58 tak jsem takhle zaklapl
    oba čudlíky.
  • 00:16:01 A v tu chvíli Vašek Havel
    říká:
  • 00:16:03 "Tak to nám ten boj za lidský práva
    hezky začíná."
  • 00:16:13 -Byli jsme různě sledováni
    a tak dále.
  • 00:16:17 Sebrali nám telefon, například,
    to bylo jedno z prvních opatření
  • 00:16:21 po Chartě, že najednou
    vypnul telefon.
  • 00:16:24 -Nehrozily šibenice, koncentráky
    taky moc nehrozily.
  • 00:16:27 Nanejvýš nějaká ta Pankrác
    nebo dlouhý výslech nebo nějaký...
  • 00:16:31 Samozřejmě různé ústrky
    a omezení.
  • 00:16:37 Samozřejmě jsme nemohli jezdit
    do ciziny a tak dále.
  • 00:16:40 -Postiženi nebyli jenom signatáři
    Charty 77,
  • 00:16:43 ale i jejich příbuzní,
    včetně dětí.
  • 00:16:46 To je asi jedna z nejodpornějších
    věcí, která nastala.
  • 00:16:50 A byli třeba vyhazovaní lidi
    ze studií
  • 00:16:53 nebo jako učitelé
    z vysokých škol.
  • 00:16:55 -Já jsem strašně chtěla
    Chartu podepsat.
  • 00:16:58 Pomohlo mi to v tom,
    že jsem pak měla pocit,
  • 00:17:05 že si za svý problémy můžu
    aspoň trochu sama.
  • 00:17:07 Že to není jenom proto,
    že jsem byla Kohoutová,
  • 00:17:10 že jsem něčí dcera
    a že je vlastně úplně jedno,
  • 00:17:13 co si já myslím.
  • 00:17:15 Že prostě ten režim odsuzoval
    děti svých odpůrců už předem.
  • 00:17:21 To mně přišlo hrozný.
  • 00:17:24 Takže jsem chtěla být
    odsouzena sama za sebe.
  • 00:17:31 -Národní divadlo v Praze
    se v těchto chvílích stává svědkem
  • 00:17:34 významného setkání uměleckých
    pracovníků z celé naší vlasti.
  • 00:17:40 -Pak se jim podařilo něco, co,
    podle mého názoru,
  • 00:17:44 je největší ostuda
    české intelektuální scény
  • 00:17:47 za celou dobu totality.
  • 00:17:49 To jest - přemluvit několik tisíc
    českých umělců všeho druhu,
  • 00:17:54 že byli ochotni odsoudit text,
    který jim nebyl přečten.
  • 00:18:00 -Je potřeba si uvědomit,
    že Chartu podepsal
  • 00:18:03 jediný tehdejší národní umělec.
    A to byl Jaroslav Seifert.
  • 00:18:10 A jediná zasloužilá umělkyně,
    to jsem byla já.
  • 00:18:14 A jinak podepsalo
    asi přes 60 národních umělců.
  • 00:18:19 Podepsali bohužel to,
    čemu se potom říkalo Anticharta.
  • 00:18:24 A asi přes 400 zasloužilých umělců,
    kteří podepsali Antichartu.
  • 00:18:31 Je to taková smutná éra
    naší kulturní fronty.
  • 00:18:36 Ale zapomeňme na to.
  • 00:18:39 -Je proto těžko pochopitelné,
    když se u nás najdou lidé,
  • 00:18:45 kteří jsou ochotni
    ať už vědomě anebo nevědomě,
  • 00:18:49 ale ve svých důsledcích sloužit
    zamlžovacím manévrům
  • 00:18:53 zbrojařského velkokapitálu.
  • 00:18:56 -Signatáři Charty 77 se v situaci
    veřejné kampaně,
  • 00:19:01 která měla podobu
    nejenom desinformační,
  • 00:19:04 ale řekl bych dehonestační,
    kdy byli vlastně vykreslováni
  • 00:19:09 jako nějaká spodina, se ocitli
    pod velkým drobnohledem.
  • 00:19:13 -Jak jsme postupně
    šli dolů tou cestou,
  • 00:19:16 tak jsme začali prodávat
    i příbory a různé věci.
  • 00:19:19 Ty jsme začali vrážet do chalupy,
    kterou jsme měli,
  • 00:19:22 kterou jsme koupili velice levně,
    a začali jsme si říkat:
  • 00:19:25 "Budeme bydlet tam."
    Tak jsme tam taky bydleli.
  • 00:19:27 Začali jsme ji zvelebovat
    a tak dále.
  • 00:19:30 Až jsme přišli na to,
    že tam je velká sklárna,
  • 00:19:33 právě v tom Kamenickém Šenově,
    kde je velikánské smetiště,
  • 00:19:39 na které oni vyváží
    nádherné kusy,
  • 00:19:41 které byly různým způsobem
    poškozený.
  • 00:19:44 Zjistili jsme,
    že to je nádherný materiál,
  • 00:19:47 ze kterého by šly dělat lampy.
    Tady se to kupilo.
  • 00:19:50 To byly hlavně takový
    ty bílý...nohy,
  • 00:19:56 které byly od lustru.
  • 00:19:59 My jsme to udělali tak,
    že jsme to obrátili
  • 00:20:03 a dělaly se do toho takové
    vrypy a tak dále.
  • 00:20:08 Z toho jsme dělali ty lampy.
  • 00:20:11 Vlasta šila.
    A začali jsme se tím živit.
  • 00:20:22 -Takže to byl takový postup,
    kdy jsme původně byli
  • 00:20:27 v takový nějaký ideový opozici,
    dá se říct,
  • 00:20:30 ale postupně jsme se dostávali
    do toho ghetta té Charty 77.
  • 00:20:36 -Když jsem tady začínala,
    na gynekologickém oddělení,
  • 00:20:40 musela jsem chodit na čtvrtou ráno,
  • 00:20:44 protože jsme museli pracovat
    s odpady.
  • 00:20:47 Když jsem tady jednou jela
    s tím vozíkem do výtahu,
  • 00:20:52 tak to na mě padlo,
    že jsem mladá holka,
  • 00:20:56 že bych chtěla dělat umění
    a že tady dělám poskoka
  • 00:21:01 v tmavých chodbách.
  • 00:21:04 Tak jsem si říkala, jak to vydržím,
    jak to přežiju.
  • 00:21:06 V tom výtahu jsem si řekla:
    "Vždyť já to vždycky můžu skončit.
  • 00:21:10 Vždycky se můžu třeba zabít
    a tím to vyřeším."
  • 00:21:17 -Ta židovská hvězda,
    kterou jsme měli,
  • 00:21:19 nebo tu chartistickou hvězdu,
    kterou jsme měli,
  • 00:21:22 tak ta byla vidět,
    ta se poznala.
  • 00:21:29 Bylo to hlavně, že jsme po té
    Chartě nemohli být dál v Praze,
  • 00:21:33 protože ta Praha byla
    velice natěsno a tak.
  • 00:21:36 Tady teda taky, protože souseda
    jsme měli fízla,
  • 00:21:39 který psal každý auto,
    které dojelo a které odjelo.
  • 00:21:43 Ale celkem ne.
  • 00:21:45 Akorát v těch různých obchodech
    nám nechtěli prodávat,
  • 00:21:49 tak jsme chodili tam,
    kde nám prodávali.
  • 00:21:57 Cítíte se nepříjemně.
  • 00:22:00 Že máte nějakou pleš nebo něco,
    kratší nohu.
  • 00:22:06 -To je takový všeobecný efekt.
  • 00:22:10 Když je navenek tísnivá situace,
    tak si člověk hledá
  • 00:22:16 svůj vlastní svět.
    Vše ostatní bylo totiž šedé, nudné.
  • 00:22:22 Oficiální přednášky,
    oficiální výuka na univerzitě,
  • 00:22:27 v ústavech akademie
    a všude jinde.
  • 00:22:29 Takže i ti intelektuálové
    měli takový pocit,
  • 00:22:32 že jim něco chybí.
  • 00:22:34 -Po Chartě napsal tehdy
    Václav Benda
  • 00:22:37 takovou známou esej,
    která se jmenuje Paralelní police.
  • 00:22:41 Je to o tom, že skupina těch lidí,
    kteří jsou v opozici,
  • 00:22:46 vytváří jakési paralelní struktury,
    včetně školských struktur,
  • 00:22:53 jako byly ty přednášky
    nebo různé umělecké počiny
  • 00:22:59 typu divadla.
  • 00:23:02 -Tak vás znovu vítám
    v divadle jednoho herce.
  • 00:23:07 Dnešní pořad jsem pojmenovala
    Apelplatz II.
  • 00:23:14 Proč Apelplatz?
    Polský autor Andrzejewski
  • 00:23:22 napsal takovou válečnou knihu
    a jmenovalo se to Noc.
  • 00:23:26 A v té knížce povídek byla
    jedna povídka
  • 00:23:30 o nejstrašnější noci
    v koncentračním táboře v Osvětimi.
  • 00:23:37 Protože se ztratil jeden vězeň,
    tak oni za trest
  • 00:23:42 všechny vězně postavili
    na apelplatz
  • 00:23:48 a v zimě je nechali stát bosé.
  • 00:23:55 -V obnažující a zlověstné záři
    reflektorů,
  • 00:23:59 která proměňuje tmu v světlo
    ostřejší než denní,
  • 00:24:03 stojí také vězeň mezi ostatními,
  • 00:24:05 který už překročil padesátku,
    herec.
  • 00:24:10 A jeho rty teď pevně sevřené
    dojemně šeptaly:
  • 00:24:16 "Kdo by mě nemiloval?
  • 00:24:19 A zajdu-li,
    neustrne se duše jediná!"
  • 00:24:30 -Proč Apelplatz II?
    Já jsem pokládala za apelplatz
  • 00:24:35 už toho laskavého, mírného,
    něžného Seiferta,
  • 00:24:41 protože to všechny strašně
    povzbudilo a říkali:
  • 00:24:46 "Pokračuj v tom.
    My ti něco napíšeme."
  • 00:24:48 Ale pak byla Charta
    a nikdo nic nenapsal.
  • 00:24:53 -Podstatný je,
    že nikdo nic nenapsal.
  • 00:24:56 -Nikdo nic nenapsal.
  • 00:24:58 A tak já jsem sama, z různých textů
    těchto přátel, včetně...
  • 00:25:03 Vím, že jsem tam měla Topola,
    Havla, nějakou Ledererovu řeč.
  • 00:25:09 Gruša říkal: "To byl takovej guláš,
    dramaturgickej.
  • 00:25:16 Ale já musím říct, že jsem seděl
    a poslouchal jsem jako pěna."
  • 00:25:21 Protože to byly texty,
    který šly k věci a k té době.
  • 00:25:29 Já jsem si to tady dala dohromady
    a Milota,
  • 00:25:34 se svou příznačnou ironií
    a černým humorem říkal:
  • 00:25:38 "Když to budou chválit,
  • 00:25:41 tak jsem to s tebou
    dával dohromady já.
  • 00:25:44 A když budou říkat,
    že je to úplná blbost,
  • 00:25:46 tak jsi to dělala samozřejmě ty
    a já jsem dělal
  • 00:25:50 jenom ty buřty,
    abychom měli co nabídnout."
  • 00:25:56 RECITACE: A tak volám se
    Shakespearem:
  • 00:26:00 "Nejsou tím vinny naše hvězdy,
    Brute!
  • 00:26:03 Ale my sami,
    že se po náš šlape."
  • 00:26:10 Říkám si celej den:
    Kdyby žili v době tak průměrné,
  • 00:26:14 jak jsou sami,
    čestně by obstáli,
  • 00:26:18 nepůsobili by tím nejhorším
    dojmem.
  • 00:26:23 Bráním se se Stuartovnou:
    "Mylorde, ten zákon
  • 00:26:28 jste si na mě vymyslel,
    abyste mě jím soudil!"
  • 00:26:33 A trápím se s Orwellem:
  • 00:26:35 "Nevzbouří se,
    dokud neprohlédnou.
  • 00:26:40 A neprohlédnou,
    dokud se nevzbouří."
  • 00:26:49 -Já jsem poprvé byl na tom
    divadelním představení s rodiči,
  • 00:26:55 protože představní bytového divadla
    vždycky bylo děláno
  • 00:26:57 pro několik desítek pozvaných
    hostů,
  • 00:26:59 kteří se vešli do toho bytu.
  • 00:27:01 Takže na jednom takovém přestavení
    jsem byl.
  • 00:27:04 -Já jsem tam zval syna.
  • 00:27:06 Zaprvé - on o to měl veliký zájem.
    Byli to moji kamarádi.
  • 00:27:12 A on byl šťastný,
    že se s nimi může setkávat.
  • 00:27:14 Byli to zajímaví lidi.
    Zajímavější než ti oficiální.
  • 00:27:21 -Mně bylo 17, 18
    a v té době jsem studoval gympl.
  • 00:27:27 Protože jsem byl zvyklý
    nahrávat různé věci,
  • 00:27:33 které jinak neměly šanci
    na nahrávání,
  • 00:27:36 třeba koncerty nezávislých
    písničkářů
  • 00:27:38 nebo různá domácí zakázaná
    vystoupení písničkářů,
  • 00:27:41 takže mně přišlo celkem přirozené,
    že jsem se dohodl
  • 00:27:45 s Vlastou Chramostovou,
    že tam příště přijdu
  • 00:27:47 s magnetofonem a nahraju to.
    Což se také podařilo.
  • 00:27:53 NAHRÁVKA: Stojí, stojí šibenička,
    Ivan Klíma.
  • 00:27:59 Odedávna lidé přijímali zákony
    a vybírali ze svého středu ty,
  • 00:28:04 kteří měli bdít
    nad jejich plněním.
  • 00:28:07 Všechny instituce spravedlnosti
    i ozbrojené moci vznikly
  • 00:28:11 na základě jediného předpokladu,
    že budou chránit
  • 00:28:14 nevinné a poctivé
  • 00:28:16 před zločinci
    anebo násilnými vpády nepřátel.
  • 00:28:20 Že budou neúnavně a obětavě sloužit
    obecnému blahu.
  • 00:28:24 Ale všechna naše zkušenost
    mluví o opaku...
  • 00:28:31 -Ono to bylo v podstatě zjevení,
    v té době,
  • 00:28:33 protože Vlasta byla naprostá
    profesionálka.
  • 00:28:36 Byl jsem zvyklý chodit třeba
    na koncerty písničkářů,
  • 00:28:41 Šafránu a podobných.
  • 00:28:44 Tam byly samozřejmě zajímavé
    zážitky,
  • 00:28:47 ale to byli lidi, kteří v zásadě
    byli poloprofesionálové.
  • 00:28:51 Kdežto Vlasta byla najednou
    zjevení,
  • 00:28:54 že ta nezávislá kultura,
    svobodné slovo
  • 00:28:58 je interpretováno někým,
    kdo je absolutní profesionál.
  • 00:29:04 Samozřejmě celá ta kulisa bytu
    se sedícími lidmi
  • 00:29:09 a ta policie okolo,
    to nemyslím úplně doslova,
  • 00:29:13 to tomu dodávalo neopakovatelnou
    atmosféru, abych to řekl kulantně.
  • 00:29:18 ZÁZNAM: Moji bývalí
    kolegové a příznivci,
  • 00:29:21 když viděli ten Volný pád,
  • 00:29:25 tak mi domlouvali, abych napsala
    ministrovi kultury znovu.
  • 00:29:29 A dávali mi rady do života,
    jako:
  • 00:29:32 "Tak jdi za tou Švorckou,
    vždyť jste spolu celý život hrály."
  • 00:29:35 A to se sluší?!
    Najít si příznivce?
  • 00:29:39 -A potom den co den jako psí víno,
    jež ovíjí mocný kmen,
  • 00:29:46 šplhat se po něm lstí
    a olizovat kůru...
  • 00:29:51 ZÁZNAM: Ne vlastním úsilím se rvát
    a stoupat vzhůru!
  • 00:29:57 Ne, díky!!!
  • 00:29:59 -To bylo krásné.
  • 00:30:02 Najednou někdo do toho Apelplatzu,
    do té premiéry zvoní.
  • 00:30:08 Já vím, že... Prostě, bylo tam
    napsáno...
  • 00:30:14 Standa šel otevřít
    a já jsem říkala:
  • 00:30:16 "Řekni, jestli je to přítel
    nebo nepřítel."
  • 00:30:20 A on to byl Lanďák,
    který se právě vrátil z vězení
  • 00:30:26 a slyšel,
    že přátelé jsou u Vlasty,
  • 00:30:28 tak sem vtrhnul
    a to byl Apelplatz.
  • 00:30:34 Na tom Apelplatzu se přiznal
    Pavel Kohout,
  • 00:30:37 že když jsem říkala toho Cyrana,
    tak že ho napadlo,
  • 00:30:40 že pro nás, pro Lanďáka a pro mě,
    udělá Macbetha.
  • 00:30:48 -Z potemnělého dneška převysoko
    mě vytrhl tvůj dopis.
  • 00:30:53 A já cítím v tom okamžiku
    budoucnost.
  • 00:30:57 -Má lásko!
  • 00:31:03 -Macbeth, úprava pro byt.
  • 00:31:07 Tak to jsem tehdy ještě
    jenom psal.
  • 00:31:11 Začátek je čtvrtek, 11. května.
    Skončil jsem s tím 18. května,
  • 00:31:16 kde je napsáno:
    stránka 25 až 44, konec.
  • 00:31:19 Shakespeare je opravdu nekorunovaný
    král divadla, to víme všichni.
  • 00:31:24 Z těch jeho her mně přišel ten
    Macbeth tehdy, ale i dnes,
  • 00:31:31 nejaktuálnější,
    protože je to příběh o tom,
  • 00:31:34 jak vzniká tyranie
    a jak končí tyrani,
  • 00:31:38 ale taky nejupravovatelnější.
  • 00:31:42 Protože když jsem se na to podíval,
    zjistil jsem,
  • 00:31:46 že když se jaksi opřu
    o ty dva hlavní hrdiny,
  • 00:31:48 toho Macbetha a jeho lady,
    takže to ostatní se dá opravdu
  • 00:31:52 nastylizovat do nejúspornější
    podoby,
  • 00:31:56 aniž by to ohrozilo sílu
    té výpovědi.
  • 00:32:00 Tehdy to byla opravdu hra
    o situaci.
  • 00:32:05 -Já oba komorníky tak vínem
    spořádám,
  • 00:32:08 že paměť strážce mozku
    bude jen dým.
  • 00:32:14 A pak, až zachrápou,
    co nedokážem na neohlídaném
  • 00:32:20 Duncanovi my dva?
    A královraždu zdědí ti ožraní.
  • 00:32:30 -Herec nepotřebuje nic než
    velký text a sám sebe
  • 00:32:37 a je z toho divadlo.
  • 00:32:43 -Měl jsem pouze dva vynikající
    herce.
  • 00:32:46 Zato herce první kategorie -
  • 00:32:47 Vlastu Chramostovou
    a Pavla Landovského.
  • 00:32:50 To znamená -
    oni musí opravdu hrát.
  • 00:32:53 A my, v takovém malém počtu,
    jaký se mi podaří dát dohromady...
  • 00:32:57 To bylo velmi jednoduché,
    protože s námi
  • 00:32:59 nikdo nechtěl mít
    nic společného,
  • 00:33:01 ze skutečných herců,
    takže jsem musel vzít zavděk,
  • 00:33:05 říkám v uvozovkách,
    skvělým zpěvákem, muzikantem,
  • 00:33:09 malířem a spisovatelem -
    Vlastimilem Třešňákem.
  • 00:33:12 -Ano, na jednom Silvestru,
    možná 76, 77 na Hrádečku u Havlů,
  • 00:33:20 jsme dělali s Olgou Havlovou
    takové veselé
  • 00:33:22 improvizované scénky
    pro pobavení silvestrovských hostů.
  • 00:33:28 Tam jsem se mu zalíbil,
    jak mi řekl později.
  • 00:33:31 -Pak tam byla ještě nutnost,
    když to bylo takto okleštěno,
  • 00:33:35 divákům sdělit,
    kde se co odehrává,
  • 00:33:37 kdo na té scéně skutečně je.
    Takže tam vznikla role vypravěče.
  • 00:33:43 Tak jsem o to požádal svou dceru
    Terezu.
  • 00:33:45 -Před Macbethovým hradem
    Invernessem, hoboje a pochodně...
  • 00:33:50 -Já jsem dělala dvakrát
    zkoušky na DAMU,
  • 00:33:54 dvakrát mě tam nevzali
    pro nedostatek talentu.
  • 00:33:57 Táta mě na ty první zkoušky
    připravoval,
  • 00:34:00 tak věděl, že asi trochu talentu
    mám nebo že to prostě chci dělat.
  • 00:34:04 Takže mi to nabídl,
    jestli se toho chci účastnit.
  • 00:34:08 A já jsem si do svého deníku,
    který jsem si ale jinak nepsala,
  • 00:34:11 jenom ten rok,
    jsem si napsala:
  • 00:34:13 "No to určitě, to by mohlo být
    strašně zajímavý."
  • 00:34:17 -Když jsem to takhle obsadil,
    tak mi zbylo ještě asi 12 rolí.
  • 00:34:21 Tam už nebyl nikdo jiný
    než já sám.
  • 00:34:24 -Ten hrad má milou polohu.
  • 00:34:27 Sám vzduch tu zlehounka
    a chlácholivě laská ztišené smysly.
  • 00:34:34 Naše hostitelka...
  • 00:34:38 -Poprvé jsme se sešli na Sázavě,
    jen jsme si to sdělili.
  • 00:34:42 A Pavel řekl, tehdy jako režisér,
    jednu straně důležitou věc.
  • 00:34:46 On říkal: "My musíme být přesní
    v žánru, který neznáme."
  • 00:34:55 -My jsme sem vyjeli v takovém dnu,
    který připomínal dnešní,
  • 00:35:00 kdy všechno bylo v plném květu,
    a tady jsme zvadli my,
  • 00:35:04 protože jsme si s tím
    nevěděli vůbec rady.
  • 00:35:07 Tak jsme zkusili zkoušet
    a já jsem zjistil,
  • 00:35:10 že Vlastimil Třešňák je jinak
    v podstatě geniální muž,
  • 00:35:15 ale jestli mu pánbůh upřel nějaký
    talent, tak to bylo herectví.
  • 00:35:21 Takže od prvního okamžiku
    se jevilo,
  • 00:35:23 že to bude naprosto neschůdné.
  • 00:35:27 Až v naprostém zoufalství,
    asi o dvě hodiny později,
  • 00:35:30 ale skutečně, my jsme museli:
  • 00:35:32 "Prosím tě,
    nemohl bys to zazpívat?"
  • 00:35:34 -Tam mně vnutil kytaru
    a bylo to v jeho očích lepší.
  • 00:35:37 Hlavně v jeho uších.
    ZPĚV
  • 00:35:41 ...povážlivě, jak když dva plavci
    navzájem se rdousí.
  • 00:35:46 Před sebou prám, krutý...
    je zrádce...
  • 00:35:52 -V tu vteřinu se zrodil žánr
    té inscenace.
  • 00:35:56 -Ta Třešňákova emoce,
  • 00:35:59 kterou on tam dal svým
    neuvěřitelně silným zpěvem
  • 00:36:03 a tou kytarou, to tomu právě dává
    tu největší sílu.
  • 00:36:11 -Lady Macbeth vstupuje do textu -
    čtouc dopis, je poznámka v textu.
  • 00:36:17 Já jsem tady jednou,
    na té zkoušce,
  • 00:36:21 četla ten dopis té lady Macbeth.
  • 00:36:24 -Polož si to na srdce
    a buď zdráva.
  • 00:36:27 A budeš tím, co řekli...
  • 00:36:37 -Pak jsem ho odhodila
    a pokračovala jsem zpaměti.
  • 00:36:42 -Jen tvé povahy se bojím.
  • 00:36:44 Přespříliš mléka lidskosti
    je v tobě,
  • 00:36:46 abys šel cestou nejkratší...
  • 00:36:49 -A Pavel pak chtěl po všech,
    aby se to naučili zpaměti.
  • 00:36:52 Dokonce ani Lanďák
    neprotestoval,
  • 00:36:55 protože ten už taky dlouho
    nehrál divadlo.
  • 00:36:58 Asi se mu po tom divadle
    stýskalo.
  • 00:37:02 -Půjdu a bude to.
  • 00:37:05 Zvon řekl své.
  • 00:37:08 Neslyš ho, Duncane, on zvoní hranu,
    která tě volá v ráj!
  • 00:37:14 Anebo v pekel bránu...
  • 00:37:20 -On měl opravdu velmi citlivou,
    až bych řekla ženskou duši,
  • 00:37:25 která moc nepasovala k tomu jeho
    hřmotnému tělu.
  • 00:37:30 Myslím si, že byl strašně
    přecitlivělý,
  • 00:37:33 že byl chvílema nesnesitelný.
    Ale my jsme to všichni věděli.
  • 00:37:37 A když s tím někdo uměl nakládat,
    což třeba můj otec
  • 00:37:41 velice dobře uměl si tu disciplínu
    svojí autoritou vymoct.
  • 00:37:48 Protože mít v malém ansámblu
    Lanďáka s Třešňákem,
  • 00:37:53 to musel ukočírovat
    jenom silný muž.
  • 00:38:01 -Tehdy zdražil alkohol,
    v tom roce 78.
  • 00:38:05 Tak místo otázky: "Co Skotsko,
    stojí tam, co stálo?"
  • 00:38:10 Jsem se ho ptal: "Co skotská,
    stojí to, co stála?"
  • 00:38:14 Tak tehdy měl režisér, a po právu,
    takový nervózní záchvat
  • 00:38:20 a nepozval nás do Demínky na oběd
    jako normálně.
  • 00:38:24 -Těkavý stín je život,
    špatný herec,
  • 00:38:28 co na chvíli div prkna nezboří
    a potom kde je nic tu nic...
  • 00:38:34 -Těch zkoušek bylo dohromady
    asi 10 nebo 11.
  • 00:38:36 Scházeli jsme se na ně
    a měli jsme
  • 00:38:38 čím dál tím větší problém
    s Pavlem Landovským,
  • 00:38:42 který nebyl zvyklý se učit text.
  • 00:38:44 -Já jsem měla tu roli
    přihrávačky,
  • 00:38:46 takže jsem stále měla text
    v ruce
  • 00:38:50 a měla jsem nakázáno
    od Landovskýho,
  • 00:38:52 když udělá pauzu,
    abych mu ten text hodila.
  • 00:38:57 Takže se mockrát stalo,
    že udělal pauzu,
  • 00:39:00 já jsem mu text hodila,
    on mně pak strašlivě vynadal,
  • 00:39:03 že to byla umělecká pauza.
  • 00:39:06 No, a když pak udělal,
    jak jsem si myslela uměleckou pauzu
  • 00:39:09 a já jsem mu text nenahodila,
    tak mě strašně seřval,
  • 00:39:12 že tam jsem teda měla říct.
  • 00:39:14 -On si na to zvykl tak,
    že i nás tady k tomu nutil,
  • 00:39:17 dokud ho ta Vlasta Chramostová
    jednou neseřvala
  • 00:39:19 příšerným způsobem.
    Tak se to skutečně začal učit.
  • 00:39:22 Jenom jsem potřeboval zlomit
    ten jeho zoufalý strach,
  • 00:39:25 že to nebude nikdy umět.
  • 00:39:28 A jednoho krásného dne,
    když jsme měli
  • 00:39:30 asi tu jedenáctou zkoušku,
    tak jsem zorganizoval,
  • 00:39:33 že náhodou přišli
    k Vlastě Chramostové hosté.
  • 00:39:37 Byla tam moje žena Irena.
  • 00:39:40 Byla tam taky naše filmová
    výtvarnice Marta Kaplerová.
  • 00:39:45 -Tady to je rodina Klímová,
    to je Ivan, Helenka.
  • 00:39:48 To jsem já.
  • 00:39:50 To je Pavel Juráček.
    Krásně tady zachycený.
  • 00:39:53 Byla jsem pozvaná,
    že bych jim to nějak dooblékla.
  • 00:39:58 Tenkrát na Lanďáka,
    to, co má na sobě,
  • 00:40:03 to se nějak barvilo, sušilo
    a batikovalo.
  • 00:40:09 -Těch šest lidí tam přišlo
    do té zkoušky a já jsem říkal:
  • 00:40:13 "Poslyšte, my tady nacvičujeme
    takovou věc,
  • 00:40:15 nemohli bychom vám to předvést?"
    A ten Landovský říkal:
  • 00:40:19 "Ty ses zbláznil, vždyť to není
    nastudovaný, vždyť to neumíme."
  • 00:40:21 Já jsem říkal:
    "Dobře, neumíme to,
  • 00:40:23 ale alespoň zjistíme,
    jestli jsme na správné stopě
  • 00:40:26 nebo jestli to tady máme
    okamžitě odtroubit."
  • 00:40:29 A on s tím, chtě nechtě,
    souhlasil.
  • 00:40:32 A po 80 minutách,
    když jsme skončili,
  • 00:40:34 tak jsme zjistili, že to funguje.
  • 00:40:38 RÁNY
  • 00:40:39 -Na jižní bránu, bože,
    kdo to buší?!
  • 00:40:41 -Vezmi si župan,
    než nás zavolají,
  • 00:40:44 ať není vidět,
    že jsme byli vzhůru.
  • 00:40:47 Jen tu tak nestůj uboze
    jak v snách.
  • 00:40:50 Dej mi ty dýky!
  • 00:40:52 -Já jsem to vítal,
  • 00:40:55 jelikož se většinou hrálo
    a zkoušelo v bytě
  • 00:40:57 Milota a Chramostová,
    což jsou Čelakovského sady,
  • 00:41:00 a já jsem byl denní host za rohem
    v hospodě Demínka.
  • 00:41:04 Neměl jsem to do práce daleko.
    Mně se líbila tahle ta setkání
  • 00:41:08 jako s přáteli,
    ne s kolegy z divadla.
  • 00:41:12 -To byla skutečně taková
    tvůrčí atmosféra,
  • 00:41:15 protože tím, že najednou začal
    Třešňák: "Když škrtí jako vrah..."
  • 00:41:23 Tam jednu tu postavu
    v tom Macbethu.
  • 00:41:26 Tak začal škrtit tu svoji kytaru.
    A Pavel vyšel vždycky z nás.
  • 00:41:31 -Táta úplně jednoznačný režisér
    té věci nebyl.
  • 00:41:34 Bylo to fakt strašně kolektivní
    dílo.
  • 00:41:37 Ale že on dělal výbornou úpravu,
    to, že vybral Saudkův překlad,
  • 00:41:42 který si myslím, že je nejlepší,
    to je jeho velká zásluha.
  • 00:41:46 Ale že by on režíroval,
    tak to ani ne.
  • 00:41:54 -Tedy víte, že Banquo
    je váš nepřítel?
  • 00:41:56 -To víme.
    -A stejně můj!
  • 00:41:58 A to tak nebezpečný,
    že pouhého bytí mi neustále
  • 00:42:01 sahá na sám život.
    Mohl bych ho smést
  • 00:42:06 svojí mocí, však to nesmím
    pro jisté přátele,
  • 00:42:10 co jsou i jeho
    a kterých nechci pozbýt.
  • 00:42:13 To je důvod, proč skrze vás
    chci si tu skrýt pravou tvář věcí.
  • 00:42:20 -Vykonáme, pane, co poručíte.
    -Máte, vidím, jiskru.
  • 00:42:26 -Ten byt Vlasty Chramostové
    je k tomu bytovému divadlu
  • 00:42:29 taky trochu, jako by k tomu byl
    dělaný nebo hodí se k tomu.
  • 00:42:35 Protože jsou tam takové
    jako umělecké předměty,
  • 00:42:37 ale zase jich není moc.
    Je to tam jako rozprostřeno
  • 00:42:41 a jsou tam všude lampy,
    které se dají
  • 00:42:43 všelijak zhasínat a rozsvěcovat.
  • 00:42:45 Takže během té hry můžou
    nastávat různě temné situace.
  • 00:42:49 -Věnovat chvilku, připomenout nám
    to, nebylo by nám nevhod.
  • 00:42:53 -Kdy vám libo.
  • 00:42:55 -Tak dobrou noc!
    -Děkujem.
  • 00:42:59 Nápodobně...
  • 00:43:02 -Ty Vlastiny lampy opravdu
    odhmotnily ten byt
  • 00:43:06 a pak už jste vnímali
    jen to hraní.
  • 00:43:10 -My jsme to měli celé uděláno tak,
    aby se to divadlo vešlo
  • 00:43:13 do kufru auta.
    To znamená, že můj syn Ondřej,
  • 00:43:18 který vystudoval jevištní
    výtvarnictví,
  • 00:43:22 udělal takovou dekoraci,
    skutečně velmi primitivní,
  • 00:43:25 ale velmi působivou,
    kterou jsme vozili stále s sebou.
  • 00:43:29 -Šlo o to jenom vytvořit
    nějaký atribut výtvarný,
  • 00:43:33 který doplní nebo určí,
    vymezí prostor, atmosféru.
  • 00:43:39 Vlastně kostým nekostým.
    To byly v podstatě
  • 00:43:44 nějaké černé džíny
    a takový černý hábit.
  • 00:43:48 Lanďák, který hrál Macbetha,
    ten si přes sebe přehazoval,
  • 00:43:53 nechal jsem u jedné kamarádky
    uháčkovat z provazu takový přehoz,
  • 00:43:57 jakoby vestu, kterou si
    příležitostně na sebe vzal.
  • 00:44:01 -Nebýt těch zrádců, vypráskal bych
    je odtud až do Anglie!
  • 00:44:08 VÝKŘIKY
    -Jé...
  • 00:44:11 -My jsme měli vedle cikány,
    kam šel vždycky Třešňák
  • 00:44:16 a cikánštinou je požádal,
    tu rodinu,
  • 00:44:20 jestli by mohli být zítra večer
    ticho.
  • 00:44:24 -Některé z té rodiny jsem znal
    osobně z restaurace Demínka.
  • 00:44:28 Tak jsem měl za úkol
    se stokorunou k nim dojít
  • 00:44:31 a požádat je, ať od sedmi do devíti
    jsou zticha.
  • 00:44:35 A skutečně byli.
    Stokoruna udělala svý.
  • 00:44:37 Pak jsem tyhle ty členy
    hlasité rodiny
  • 00:44:41 potkával v restauraci Demínka
    a ptali se mě:
  • 00:44:45 "Hej, kdy zas bude Shakespeare?"
  • 00:44:50 -Je prostřeno k hostině.
  • 00:44:52 Vystoupí Macbeth, lady Macbeth,
    skotský pán Ross a družina.
  • 00:45:03 Pak první...,
    později Banqův duch.
  • 00:45:09 -Svou hodnost každý znáte,
    usedněte.
  • 00:45:13 Vítejte všichni,
    poslední jak první.
  • 00:45:17 -Pokorné díky, Vaše Veličenstvo.
  • 00:45:19 -My sami usedneme mezi vás,
    co skromný hostitel.
  • 00:45:23 Jen hostitelka zůstane v čele,
  • 00:45:25 ale v pravou chvíli
    se s každým pozdraví.
  • 00:45:28 -Závdavkem, choti, je ujistěte,
    jak je ráda vidím.
  • 00:45:31 -Dívej se, jak jejich srdce
    letí vstříc...
  • 00:45:35 -My jsme hráli ve čtyřech
    bytech,
  • 00:45:37 nejvíckrát u Vlasty Chramostové,
  • 00:45:40 protože tam jsme to nejvíc
    zkoušeli.
  • 00:45:43 Tam jsme byli nejzabydlenější.
  • 00:45:46 A pak jsme to hráli
    u Václava Havla na chalupě.
  • 00:45:50 -Probíhalo to v rámci těch našich
    takzvaných Zahradních slavností.
  • 00:45:57 Organizátorem té sešlosti byl
    samotný Václav Havel.
  • 00:46:02 -Probíhalo to -
    něco ve stodole, něco venku,
  • 00:46:07 ale to podstatné v ten den
    se odehrálo na podestě
  • 00:46:12 v prvním patře tohohle
    toho domu,
  • 00:46:15 kde bylo dost místa na to,
    aby se to tam vešla
  • 00:46:18 jak ta inscenace,
    tak ti diváci.
  • 00:46:20 Myslím si, že ta děkovačka
    byla slyšet
  • 00:46:23 až někde v trutnovském StB.
  • 00:46:25 -Těch představení se zdaleka
    neúčastnili jenom psanci.
  • 00:46:31 Řadu těch představení navštívili
    naprosto normální lidé,
  • 00:46:36 kteří tím, že si nás pozvali
    do bytu, tak si zariskovali.
  • 00:46:40 Byli to obyvatelé většinou
    z té takzvané šedé zóny.
  • 00:46:52 -Hrálo se také u nás na půdě.
  • 00:46:55 Ten náš dům stál proti
    Ústřednímu výboru,
  • 00:46:58 tak jsme tomu říkali
    Divadlo proti Ústřednímu výboru,
  • 00:47:01 ne moc vtipně, ale ta situace,
    kdy jste na půdě
  • 00:47:06 a každou chvíli vám můžou
    zabušit na dveře policajti
  • 00:47:10 a přesto se to divadlo hraje,
    tak to je velice silný zážitek.
  • 00:47:15 -Za tím zážitkem skutečně
    byla cítit atmosféra
  • 00:47:20 toho strachu,
    který jsme měli.
  • 00:47:23 Jestli tam bude ten policajt
    jeden
  • 00:47:27 nebo jestli nás tam
    už někam rovnou odvedou.
  • 00:47:32 -Státní bezpečnost nevnímala
    to bytové představení
  • 00:47:35 jako to primární nebezpečí.
  • 00:47:38 Pro ně to začalo být zajímavé
    v situaci,
  • 00:47:41 kdy to přesáhlo, bych řekl,
    prostředí těch bytů.
  • 00:47:46 Situaci, kdy lidé,
    kteří to bytové divadlo hráli,
  • 00:47:50 o tom mluvili
    ve Svobodné Evropě,
  • 00:47:53 případně se snažili třeba nahrávat
    nějaké zvukové záznamy.
  • 00:47:59 -Tenkrát, už ráno jsem viděl támhle
    auto, támhle auto.
  • 00:48:03 Tak jsem si říkal,
    to bude asi divný.
  • 00:48:06 A taky jo.
    Asi v polovině toho představení
  • 00:48:09 jsem slyšel takový hukot
    v baráku.
  • 00:48:11 A tak jsem se šel podívat.
  • 00:48:13 A tady máme okýnko
    a na druhé straně,
  • 00:48:16 tam byla taková cedulka,
    na které bylo napsáno:
  • 00:48:19 Prosím vás,
    zvoňte až po 21. hodině.
  • 00:48:22 No tak já jsem se do toho koukal
    a z druhé strany v domě,
  • 00:48:26 koukal takový poručík
    a četl:
  • 00:48:30 Prosím, zvoňte až po 21. hodině.
  • 00:48:33 No a zazvonil.
    A já, jak zazvonil,
  • 00:48:36 aniž bych to měl promyšlené,
    tak jsem otevřel: "Co je?"
  • 00:48:39 A on říkal: "Policie."
    Protože vzal ode mě to šeptání.
  • 00:48:44 Tam byla spousta bot,
    tak jsem říkal:
  • 00:48:48 "No moment, pánové,
    tak dva pojďte a zout.
  • 00:48:51 Tady vidíte zutý.
    Tak pojďte tady vedle.
  • 00:48:54 A co chcete, prosím vás?"
  • 00:48:56 "My máme tady udání,
    že se tady děje nekalá činnost.
  • 00:48:58 Tak budeme psát."
  • 00:49:00 Tak jsme začali psát tady nějaký
    teda ty krávoviny a tak.
  • 00:49:04 -Bylo to nepříjemné,
    ale dobře to dopadlo
  • 00:49:07 díky Stanislavu Milotovi.
  • 00:49:10 Chodili mezi námi estébáci
    a byli zutý v erárních ponožkách.
  • 00:49:13 -To tady zrovna byli velmi
    vážní mužové
  • 00:49:20 a jeden švédský teatrolog.
  • 00:49:24 A on si myslel,
    že to patří k tomu představení,
  • 00:49:30 že přišli ti policajti.
    A Standa s Lanďákem si říkali:
  • 00:49:35 "Myslíme, že si opatříme uniformy
    napříště,
  • 00:49:40 protože to je ohromný závěr."
  • 00:49:43 -Oni tady ve 21 hodin konstatují,
    že začali z bytu
  • 00:49:47 jednotlivě nebo po dvou až čtyřech
    vycházet účastníci divadla.
  • 00:49:52 Dům neopustil Landovský a Kohout.
    Ti ho opustili až později.
  • 00:49:58 Landovský se pracovníků dotazoval,
    zda jej opět ochraňují.
  • 00:50:04 Celý ten záznam končí
    vydáními v akci:
  • 00:50:07 Jak příslušník Kos si dal večeři
    za 14 korun.
  • 00:50:11 Ureš za 15,50 a tak dále.
  • 00:50:14 -Taky se to jednou hrálo u nás
    a podruhé už se to nepodařilo.
  • 00:50:19 U nás, u mámy tedy v bytě.
  • 00:50:21 -Podruhé se to už nějakým způsobem
    prozradilo,
  • 00:50:24 takže to stačili předem nějakým
    způsobem obsadit snad policajti,
  • 00:50:29 co já si vzpomínám.
    Takže tam už ani ti lidé nepřišli,
  • 00:50:32 to se rozneslo rychle,
    že představení se zrušilo.
  • 00:50:36 -Estébáci si mysleli,
    že je to jenom finta.
  • 00:50:38 Takže když jsem se vracela
    domů z angličtiny,
  • 00:50:42 tak na ulici nic nenasvědčovalo
    tomu, že by se něco mělo dít.
  • 00:50:48 Vstoupila jsem do baráku
    a tam mě chňapli a odvezli mě sem.
  • 00:50:53 Říkali mi, že když napíšu
    jenom takový papírek,
  • 00:50:57 že nesouhlasím s tím, jak jedná
    můj otec, jaké má názory,
  • 00:51:02 tak že je to jenom takový detail,
    a že když to podepíšu,
  • 00:51:08 tak že budu moct hrát divadlo,
    když po něm tak toužím
  • 00:51:12 a že budu moct studovat,
    že vlastně budu moct úplně cokoliv.
  • 00:51:18 Já jsem se ovšem s nimi nechtěla
    vůbec bavit,
  • 00:51:22 protože jsem nic trestného
    nespáchala.
  • 00:51:26 -Buď krutý, krvavý a zpupný!
  • 00:51:29 SBOROVĚ
  • 00:51:30 Není na světě člověk z ženy
    narozený...
  • 00:51:34 -...který ti ublíží...
  • 00:51:37 -Představení, které se taky
    nepodařilo uskutečnit,
  • 00:51:40 mělo být u Ivana Havla.
  • 00:51:43 -Konkrétně tady u nás jsme se
    scházeli jednou za 14 dní.
  • 00:51:47 Říkalo se tomu Pondělek.
    To byla vždycky většinou přednáška
  • 00:51:52 z nějakého oboru, filozofická,
    historická.
  • 00:51:57 Trošku politiky.
  • 00:51:59 Ale tu jsme tam schválně nechtěli
    moc mít.
  • 00:52:01 A jednou, teď nevím,
    jestli to domluvil,
  • 00:52:04 že bychom na tom našem
    pondělním semináři
  • 00:52:07 mohli uvést tu hru Macbeth.
    Problém byl ten,
  • 00:52:11 že ten náš seminář byl
    dost pod dohledem StB.
  • 00:52:15 Oni věděli, co se tam děje
    a rozhodli se, že tu hru nepovolí.
  • 00:52:20 To nepovolení není věc
    psaníčka,
  • 00:52:23 to je věc, že tam postaví
    policajty.
  • 00:52:27 Ty tam skutečně postavili
    a nikoho nepouštěli dovnitř.
  • 00:52:31 Hlavní účinkující se tam dostavili
    o hodinu nebo až o dvě hodiny dřív,
  • 00:52:36 takže ti tam byli,
    ale diváky nepustili.
  • 00:52:41 -Všechno to tady hlídali,
    byly tady auta,
  • 00:52:44 takže i ti stateční,
    co sem chtěli vejít,
  • 00:52:47 ti diváci, kteří se nebáli,
    že budou zapsaní,
  • 00:52:49 tak je sem nepustili.
  • 00:52:51 Prostě se prostě rozhodli,
    že to divadlo nebude.
  • 00:52:53 Když divadlo nemá diváky...
    -A jak jste odcházeli s tátou?
  • 00:52:57 -No právě, nejdřív asi šla Vlasta.
    Tu zatkli a odvezli.
  • 00:53:02 Pak jsme šli my,
    tak jsme se tak chytli
  • 00:53:07 a šli jsme jako dva Kohouti.
  • 00:53:13 -Když mě odvezli na policajtůru
    z Macbetha,
  • 00:53:16 tak říkali: "Kdo to napsal?"
    Já jsem říkala: "Shakespeare."
  • 00:53:23 On je velmi zajímal ten Kohout,
    ale přitom na tom Macbethovi
  • 00:53:29 nebylo nic pobuřujícího.
    Jenom to, že jsme říkali:
  • 00:53:36 "I nejtemnější noc se změní
    v ráno."
  • 00:53:43 -Nejtemnější nos vyústí v ráno,
    jdeme mu na pomoc!
  • 00:53:48 -Jdem mu na pomoc.
    -Jdem mu na pomoc.
  • 00:53:50 -Jdem mu na pomoc...
  • 00:54:01 -My jsme s Landovským
    šli zadním vchodem,
  • 00:54:05 z propadliště přes dvorky.
  • 00:54:08 Myslím, že jsem si roztrhl rifle.
    -To byla velká škoda.
  • 00:54:12 Ale je fakt, že mám zapsáno,
    že tady na nás poctivě čekali
  • 00:54:17 a vy jste se jim tak jako
    proplížili za zády,
  • 00:54:21 protože jich tady bylo asi víc,
    protože i venku jich bylo hodně.
  • 00:54:25 -Přes dvorky sousedního domu.
    Ještě dolů.
  • 00:54:31 Jsme přišli...
    Jo, jo.
  • 00:54:33 Ahoj, dvorku.
    A teď už nevím, přes kterou tu zeď.
  • 00:54:38 Ono totiž, jak stojí Tančící dům,
    bylo zbořeniště.
  • 00:54:42 Byl z II. světové války
    rozbitý ten dům.
  • 00:54:46 Takže byla snazší cesta jít
    přes to zbořeniště.
  • 00:54:50 -Od té chvíle ta státní bezpečnost,
    která už nás opravdu měla plné zuby
  • 00:54:56 a my jsme pochopili,
    že je tomu konec.
  • 00:55:01 -Ještě je tu skvrna.
  • 00:55:04 Pusť, povídám!
    Jedna, dvě...
  • 00:55:12 Je čas udělat to.
  • 00:55:18 SMÍCH
  • 00:55:21 Styďte se, choti.
    Voják a máte strach?
  • 00:55:27 Proč se starat, kdo se to doví,
    když přeci na nás nikdo nemůže,
  • 00:55:30 aby nás pohnal k zodpovědnosti...
  • 00:55:34 -Státní bezpečnost.
    To nejdůležitější, si myslím,
  • 00:55:39 proč to dělali, bylo jednak
    otravovat život lidem,
  • 00:55:42 kteří se veřejně postavili
    proti režimu.
  • 00:55:46 Snažit se rozbít, atomizovat
    to společenství
  • 00:55:49 a případně i některé z nich
    dostat ven do zahraničí
  • 00:55:57 tak, aby tady nemohli působit.
  • 00:56:00 To byl nakonec případ
    Pavla Kohouta.
  • 00:56:03 -V 78. roce byl odjet
    Kohout a Landovský do Vídně.
  • 00:56:14 Kohout chtěl, aby Milota natočit
    alespoň 10 minut toho Macbetha.
  • 00:56:19 A tam jsem zase já byla
    ten smířlivý...
  • 00:56:23 Protože Milota řekl:
  • 00:56:24 "Já to budu točit buď celý,
    nebo vůbec ne!"
  • 00:56:28 A Pavel odložil o 5 dní
    svůj odjezd do Vídně
  • 00:56:32 a natočili jsme celého
    Macbetha.
  • 00:56:36 -Když jsme věděli, že už žádné
    představení nebude,
  • 00:56:38 tak jsme se uchýlili
    k poslednímu triku,
  • 00:56:41 že jsme oznámili
    asi 4 falešné adresy,
  • 00:56:44 kde se to jako bude hrát.
  • 00:56:47 Tam se dokonce dostavila
    jakási falešná část publika.
  • 00:56:51 Tam se taky potom dostavila
    státní bezpečnost,
  • 00:56:54 která čekala na herce,
    aby je mohla zase zadržet.
  • 00:56:57 V těch dobách, kdy tam byli,
    tak jsme to natočili na materiál,
  • 00:57:00 který nám poslal Tom Stoppard.
  • 00:57:03 Je to 115 minut šestnáctky
    barevné.
  • 00:57:08 My jsme měli jenom poslední
    problém,
  • 00:57:10 jak natočit těch 90 minut
    za těch 115 minut.
  • 00:57:15 To už potom geniálně vyřešil
    Stanislav Milota,
  • 00:57:19 který poté, co jsme nazkoušeli
    sekvenci,
  • 00:57:23 řekněme desetiminutovou,
    tak ji vzal z ruky
  • 00:57:27 v jednom velkém záběru
    a my jsme si jenom poznamenávali,
  • 00:57:31 co tam bylo za chyby.
  • 00:57:34 Neměli jsme už čas,
    hlavně ten filmový čas,
  • 00:57:37 abychom natočili opravu,
    ale věděli jsme,
  • 00:57:39 že tam musí být záplata.
  • 00:57:42 My jsme celý ten film potom
    prozáplatovali
  • 00:57:44 těmi zbylými minutami.
  • 00:57:51 -To samozřejmě tady nikdo
    nearanžoval,
  • 00:57:55 jestli to bude detail, polodetail,
    celek.
  • 00:57:58 Vycházelo to z bývalé mé profese
    toho,
  • 00:58:01 že po určitém textu tam bylo trafo,
    nájezd a tak dále,
  • 00:58:05 takže jsem se orientoval textem
    a točil jsem to,
  • 00:58:10 co jsem slyšel
    a předtím jsem viděl,
  • 00:58:14 takže jsem věděl, o co půjde
    a podle to jsem dělal
  • 00:58:17 velikosti záběru a tak dále.
  • 00:58:19 S tím ten Pavel nikdy neměl
    nic společného, aby řek.
  • 00:58:22 Ale to jsem nedělal ani,
    když jsem točil.
  • 00:58:25 Mně se žádný režisér
    nesměl dívat do kamery,
  • 00:58:27 protože bych býval odcházel,
    ať si vezme jiného kameramana.
  • 00:58:31 -Na zdraví všem i jemu!
    -Dík!
  • 00:58:34 -My jsme měli v podstatě
    takový malinký tým,
  • 00:58:37 který spočíval v tom,
    že třeba Marta Kaplerová,
  • 00:58:40 naše přítelkyně, se kterou jsem
    předtím točil dva filmy,
  • 00:58:44 že opravdu třeba prala Macbethovy
    košile
  • 00:58:47 a žehlila to na každé
    představení.
  • 00:58:49 Ale hlavně jsme potřebovali
    zvukaře
  • 00:58:52 a toho jsme už opravdu
    za živého boha nemohli sehnat,
  • 00:58:54 protože toho se každý bál.
  • 00:58:56 A nakonec se nám dobrovolně
    přihlásil
  • 00:58:59 syn spisovatele Ivana Klímy,
    mladičký Michal Klíma.
  • 00:59:03 -Vzhledem k tomu,
    že to bylo myšleno jako film,
  • 00:59:06 který by se mohl vysílat
    v televizi,
  • 00:59:08 tak Standa Milota sehnal
    profesionální
  • 00:59:11 přenosný magnetofon z rozhlasu.
  • 00:59:14 Měli jsme skutečně jeden
    profesionální mikrofon,
  • 00:59:16 na ten jsme to nahrávali
    jako na hlavní.
  • 00:59:19 A tady ty mikrofony,
    které jsem koupil v Polsku
  • 00:59:22 a propašoval do Československa,
    protože všechno bylo složité,
  • 00:59:26 platila se cla a tak dále,
    tak ty byly jako vedlejší.
  • 00:59:31 -Podle slibu měl by tu být.
    Je libo, Veličenstvo, nás poctít?
  • 00:59:34 -Usedněte mezi nás.
  • 00:59:38 -Po té první sadě, podařilo se nám
    natočit tu první půlku,
  • 00:59:43 třeba Vlasta Chramostová byla
    tak vyčerpaná,
  • 00:59:46 že skoro omdlela.
    Byla úplně na pokraji sil.
  • 00:59:49 Pak tedy, protože jsme to
    nestihli celý,
  • 00:59:53 to nebylo v lidských silách,
    jsme bili dohodnutý
  • 00:59:55 na ten další víkend.
  • 00:59:57 Další víkend už měl Lanďák
    zlomenou nohu.
  • 01:00:00 -Lanďák, najednou k nám přišel
    jako Macbeth a měl nohu v gypsu.
  • 01:00:06 -To vstávaj mrtvý se smrtelnými
    seky v lebce.
  • 01:00:09 A shazují nás z židle!
    -Vaši hosté vás pohřešují, choti...
  • 01:00:18 -Tehdy byl opravdu naprosto
    nesnesitelný.
  • 01:00:21 Takže my jsme museli
    o všech pauzách,
  • 01:00:24 kdy si Standa chystal záběr,
  • 01:00:27 tak my jsme mu museli držet nohu
    nahoře, aby ho nebolela.
  • 01:00:32 Takže jsme se střídali.
    Chramostová...
  • 01:00:35 Já nejvíc, když jsem byla
    nejmladší.
  • 01:00:38 -Už mi to nehlašte.
    Ať zběhnou všichni!
  • 01:00:40 Dokavaď na Duncinan nepřitáhne
    birnamský les,
  • 01:00:43 z ničeho není strach!
  • 01:00:45 -Vzpomínám si, že jsme to tedy
    natočili
  • 01:00:50 a že to byla fakt veliká úleva,
    že se to podařilo
  • 01:00:54 a že jsme potom všichni svorně
    poslali Lanďáka do prdele.
  • 01:01:05 -Začínám tušit, že ďábel
    se mnou zahrál obojetně...
  • 01:01:10 -To se dělalo na negativ,
    že jo.
  • 01:01:13 A to je natočená velká spousta
    materiálu.
  • 01:01:17 Jelikož tady byly kontakty,
    který byly dobrý,
  • 01:01:21 přes různý, hlavně německý
    zastupitelství,
  • 01:01:25 takže oni třeba dali klíče od auta,
    od kufru.
  • 01:01:30 Nebo byla zase někde nějaká
    garáž.
  • 01:01:34 Pamatuji si, že jsme tenkrát
    šli na Malou Stranu,
  • 01:01:37 vlekli jsme asi
    tři čtvrtě metru těch krabic.
  • 01:01:43 Tak jsme to tam dodali
    a to potom dobře prošlo.
  • 01:01:47 Protože to nejdřív muselo jít
    do Londýna,
  • 01:01:50 kde se to vyvolalo.
    A teprve potom to šlo
  • 01:01:54 do té Vídně k tomu Pavlovi,
    který to potom dával dohromady.
  • 01:01:57 -Oznámil jsem to rakouské televizi
    ORF.
  • 01:02:01 Oni se s obrovskou radostí
    k tomu připojili.
  • 01:02:04 A generální intendant Bacher
    vydal příkaz,
  • 01:02:07 že to musí být zpracováno
    u nich
  • 01:02:11 a že to také bude u nich
    poprvé vysíláno.
  • 01:02:13 Takže já jsem to tam stříhal.
  • 01:02:16 Samozřejmě, že jsem musel vzít
    na sebe riziko,
  • 01:02:19 že myslím za všechny z nich,
    hlavně za kameramana.
  • 01:02:23 A že to musím udělat tak,
    aby s tím byli víceméně spokojeni.
  • 01:02:26 Takže tento film byl vysílán
    nejdřív v rakouské televizi.
  • 01:02:30 Pak byl několikrát opakován.
    A pak i v německé televizi.
  • 01:02:35 -Co se stalo, nemůže se odestát.
    Do postele...
  • 01:02:44 Do postele.
  • 01:02:48 Do postele...
  • 01:02:52 -Víc nežli lékaře jí třeba kněze.
    Bůh odpusť jí i nám.
  • 01:03:00 Hleďte ji hlídat.
  • 01:03:03 Čím by si mohla ublížit,
    s tím pryč.
  • 01:03:07 A nepouštět ji z očí.
    Dobrou noc...
  • 01:03:13 -Díky tom, že se z toho zachoval
    ten dokument,
  • 01:03:16 takže vůbec vzniklo něco,
    kde já se můžu podívat na to,
  • 01:03:20 čím jsem chtěla být,
    co jsem chtěla dělat
  • 01:03:23 a co mi bylo předem zakázaný,
    mladý holce.
  • 01:03:27 Prostě...
  • 01:03:29 I teď jsem z toho taková,
    že to ani nemůžu říct.
  • 01:03:32 Přišlo mi to vlastně strašně
    krutý...
  • 01:03:43 ...jak ten režim jednal s lidma,
    kteří ani nestihli mít svůj názor,
  • 01:03:49 ani nestihli nic udělat
    a přesto s nimi ten režim zametl
  • 01:03:53 a nedal jim vůbec žádnou šanci
    k tomu,
  • 01:03:57 aby mohli něco udělat.
  • 01:04:00 Aby mohli třeba téhle společnosti
    být nějak prospěšný.
  • 01:04:04 Takže já... Teďka jsem taky
    úplně blbě dojatá.
  • 01:04:08 Já vždycky, když ten film vidím,
    tak myslím na to,
  • 01:04:10 jak to bylo hnusný.
  • 01:04:12 Ale já jsem to tehdy vůbec
    tak hrozně neprožívala,
  • 01:04:14 já to prožívám až teď.
  • 01:04:17 -Jednomu každému náš dík,
    i všem.
  • 01:04:19 -Jednomu každému náš dík,
    i všem.
  • 01:04:22 -Jednomu každému náš dík,
    i všem.
  • 01:04:26 -Jednomu každému náš dík,
    i všem.
  • 01:04:31 -Jednomu každému náš dík,
    i všem.
  • 01:04:36 -Teď ke korunovaci,
  • 01:04:39 teď ke korunovaci,
  • 01:04:42 teď ke korunovaci skonu
    zvem...
  • 01:04:46 -Když už byli venku, vystěhováni
    v podstatě, Kohout a Landovský,
  • 01:04:52 tak asi státní bezpečnost
    předpokládala,
  • 01:04:57 že bytové divadlo skončí.
    Ale to se mýlili!
  • 01:05:02 My jsme se s Františkem Pavlíčkem
    rozhodli,
  • 01:05:06 že právě naopak,
    musíme v tom pokračovat,
  • 01:05:10 aby si nemysleli,
    že ten okruh je tak úzký.
  • 01:05:15 A tak František čistě pro mě,
    skutečně čistě pro mě napsal,
  • 01:05:23 Dávno, dávno již tomu, monodrama
    o životě a díle Boženy Němcové.
  • 01:05:31 A já jsem tam hrála pět postav -
    Němcovou, Němce, pátera Štulce
  • 01:05:40 a taky i jako komentář
    sama sebe.
  • 01:05:45 To já pokládám za vrchol
    bytového divadla,
  • 01:05:50 protože jsme to už dělali v době,
    kdy tady už kamarádi nebyli,
  • 01:05:56 byli jsme opuštění a dělali jsme to
    v nejtěžších časech.
  • 01:06:07 -Dávno,
    dávno již tomu.
  • 01:06:23 Zpráva o pohřbívání v Čechách,
    František Pavlíček.
  • 01:06:34 Kdybych měla volit,
    tedy bych si přála
  • 01:06:36 narodit se znova asi za 200 let.
    Anebo ještě později,
  • 01:06:45 neboť nevím, bude-li do té doby
    takový svět,
  • 01:06:49 v jakém bych já chtěla žít
    s rozkoší...
  • 01:06:53 -Pavlíček se zabýval Boženou
    Němcovou celý život,
  • 01:06:57 ale tahle zhuštěná podoba,
  • 01:07:00 já to pokládám za nejkrásnější
    text o Boženě Němcové.
  • 01:07:06 -Budeš vzdělaný, slavný...
  • 01:07:13 Překročíš bludný kruh
    naší věčné bídy.
  • 01:07:19 Hranice máminy neznalosti...
    Nikdo tě nebude nutit,
  • 01:07:26 abys dělal, co se protiví
    tvému srdci.
  • 01:07:30 A milovat budeš svobodně
    a bez přetvářky.
  • 01:07:37 Slyšíš mě, Hynku?
  • 01:07:43 Hynku!
  • 01:07:47 Doktore!!!
  • 01:07:51 -Mě vždycky teďka napadá,
    že je to takové pikantní,
  • 01:07:54 že mi zůstali do smrti věrní moji
    dva vinohradští ředitelé:
  • 01:08:00 Luboš Pistorius
    a František Pavlíček.
  • 01:08:04 -Tatínek s paní Vlastou
    spolupracoval na více věcech,
  • 01:08:08 protože byli jednak přátelé
  • 01:08:11 a jednak si navzájem
    jeden druhého velice vážili.
  • 01:08:14 Čili paní Vlasta chtěla,
    aby na tom tatínek
  • 01:08:18 režijně spolupracoval.
    Já jsem tam byl na premiéře,
  • 01:08:21 protože jsem také rozepisoval
    ten text té hry.
  • 01:08:27 Měl jsem pro tu premiéru
    připraveny,
  • 01:08:30 asi dvakrát nebo třikrát
    do stroje,
  • 01:08:33 to znamená,
    že asi 40 knížek jsem tam vzal.
  • 01:08:37 Takhle jsme to třikrát
    přepsali.
  • 01:08:40 Každý přepis 14 kopií.
  • 01:08:45 -Dát lehkomyslné spisovatelce
    peníze...
  • 01:08:50 Nebyla by to pobídka,
    aby je promarnila
  • 01:08:53 se svými pochybnými kamarády?
  • 01:08:57 Darujete jí něco cennějšího,
    ona to obratem ruky zastaví.
  • 01:09:01 Nejvhodnější by byl
    nepatrný...,
  • 01:09:08 spíš jen symbolický dárek.
  • 01:09:12 -Němcová potřebovala nutně peníze,
    ale páter Štulc
  • 01:09:17 poradil paní hraběnce.
    Tak ona jí dala 6 lžiček.
  • 01:09:23 Když byla premiéra,
    Dávno, dávno již tomu,
  • 01:09:28 Františka Pavlíčka, tak mně
    se svou ženou, Alenkou, darovali
  • 01:09:35 6 stříbrných lžiček.
    Mám je dodnes.
  • 01:09:41 -Tak tedy 6 drobounkých
    stříbrných lžiček.
  • 01:09:47 Nabízet je ke koupi
    by bylo směšné.
  • 01:09:52 Pánbůh vám to zaplať,
    velebný pane!
  • 01:09:56 Váš záměr byl nepochybně
    bohulibý!
  • 01:09:59 Jako duchovní pastýř
    jste povinen všemožně pečovat
  • 01:10:01 především o pobloudilé
    ovečky.
  • 01:10:04 Bojovat o záchranu duše,
    proti křehkosti,
  • 01:10:06 dosud žel tak
    žádoucího těla...
  • 01:10:11 -To bylo představení,
    který, pokud si pamatuju,
  • 01:10:15 se konalo vlastně jenom u ní,
    protože Standa Milota,
  • 01:10:22 její muž a kameraman,
    to celé nasvítil
  • 01:10:25 a vymyslel vlastně takovou
    iluminaci a tak dále.
  • 01:10:30 -13 let!
    Bože můj!
  • 01:10:36 Mé chvalkovické mládí.
    Kolik blažené úzkosti!
  • 01:10:42 Tajemství odkrývané krůček
    po krůčku...
  • 01:10:48 -To je jedna z nejkrásnějších lamp,
    jaké vůbec jsou.
  • 01:10:51 Vlastně jsou vidět v tom!
    Daleko lépe než takhle.
  • 01:10:54 Ale to jsou nádherné lampy,
    protože ty skutečně dělaly,
  • 01:10:57 když jsem to dával na odraz,
    na buzera, tak tak dělaly...
  • 01:11:00 Ta palma...
    Nádherné věci.
  • 01:11:03 Zkrátka, sláva, děkuju za to tedy,
    to je Pavel Brodil,
  • 01:11:07 takový už není mezi námi.
    Skvělý kluk. Bylo to fajn...
  • 01:11:16 -Já jsem jí tam chodil se štanglí,
    nebo jak se to jmenuje,
  • 01:11:19 zvukařskou tyčí.
    Neviděl jsem to v jednom kuse,
  • 01:11:23 jelikož kameraman,
    Stanislav Milota,
  • 01:11:26 to často přerušoval,
    tak jsem to neviděl
  • 01:11:28 jinak než po kouskách.
  • 01:11:30 Takové puzzle jsem si z toho
    skládal.
  • 01:11:37 -V roce 1883 bylo otevřeno
    Národní divadlo.
  • 01:11:44 A k stému výročí
    my jsme tady...
  • 01:11:49 My jsme zrovna natočili
    tu Pavlíčkovu Boženu Němcovou
  • 01:11:53 a věnovali jsme to
    Národnímu divadlu.
  • 01:11:58 A pokládali jsme to
    za velkou věc.
  • 01:12:02 A Rakušáci to rádi přijali.
  • 01:12:07 -ORF, udělali to,
    že to dali k tomu stému výročí.
  • 01:12:11 A vlastně v češtině s titulkama.
    Prakticky to byla
  • 01:12:15 politická provokace,
    která se udělala.
  • 01:12:17 -V té rakvi leží Borovský!
  • 01:12:25 Co to klade na jeho rakev?
    Vavřín propletený trním.
  • 01:12:32 Vždyť to je přímo provokativní
    symbolika.
  • 01:12:35 Nikdo přece nepopírá,
    že Havlíček si vytrpěl svoje,
  • 01:12:41 ale v srdci lidu si dobyl místo
    svou prací,
  • 01:12:45 ne svým martýriem...
  • 01:12:48 -Dostal jsem přes Londýn
    všechny ty filmy.
  • 01:12:52 Tentokrát byla má odpovědnost
    ještě větší,
  • 01:12:55 protože jsem stříhal něco
    bez režiséra a bez kameramana.
  • 01:12:59 Ale provedl jsem to podle
    nejlepšího vědomí a svědomí.
  • 01:13:03 A byl jsem šťasten,
    že i tento film
  • 01:13:05 byl opět promítán
    v rakouské a v německé televizi.
  • 01:13:10 -My jsme se potom s Vlastou
    Chramostovou, se Standou Milotou
  • 01:13:16 jeli na to představení podívat,
    když ho vysílala rakouská televize.
  • 01:13:19 Tak jsme se byli na to podívat
    v Brně.
  • 01:13:22 Přestože v tom Brně tehdy všichni
    koukali na rakouskou televizi,
  • 01:13:25 přeci jenom to bylo kousek
    od hranic,
  • 01:13:27 takže to hodně zrnilo a sněžilo.
    Ten přenos byl špatný.
  • 01:13:33 -Pamatuji si, že lilo,
    jeli jsme zpátky
  • 01:13:36 a najednou zharcený z harfy tón,
    v nás strašný zklamání.
  • 01:13:44 Jedeme se podívat na něco,
    o čem jsme si mysleli,
  • 01:13:50 že to bude nádherný.
  • 01:13:52 Že to je něco, co jsme udělali,
    nějakou nádhernou věc.
  • 01:13:55 A teď jsme viděli zrůdu,
    která je skoro k nekoukání.
  • 01:13:59 Vlasta trpěla za toho Bacha.
  • 01:14:02 -Já jsem zjistila,
    že Božena je zcenzurovaná.
  • 01:14:06 Pochopitelně, Rakušanům se hodilo,
    že tady v Praze si natáčejí,
  • 01:14:14 o době, kdy je 100 let
    Národního divadla,
  • 01:14:19 které bylo postaveno za císařpána,
    ale nehodilo se jim,
  • 01:14:26 aby se připomínalo,
    že to bachovské pronásledování
  • 01:14:32 Boženy Němcové, Němce
    a Havlíčka,
  • 01:14:36 že nám to taky něco připomíná.
    Takže tohle bylo vystříhané.
  • 01:14:41 A já jsem trpěla,
    že Němcová je po 120 letech
  • 01:14:46 zase ještě znovu cenzurovaná.
  • 01:14:49 -Kdekdo z přítomných ví,
    že man ministr Bach
  • 01:14:52 zapověděl rozeslat úmrtní
    oznámení.
  • 01:14:55 Přesto však někdejší finanční
    komisař, Josef Němec,
  • 01:15:00 vyhozený ze služby,
    už rozdává zástupu lidí
  • 01:15:06 památeční parte.
  • 01:15:10 Bude za to zatčen
    a uvězněn!
  • 01:15:14 Možná, že právě na udání muže,
    který v této chvíli
  • 01:15:17 stojí vedle něho
    a pomáhá mu rozdávat
  • 01:15:20 smuteční kartičky.
  • 01:15:24 Jmenuje se Paul, konfidentské
    krycí jméno - Věrný...
  • 01:15:34 -Je to záznam.
    Kdokoliv z kolegů se podívá,
  • 01:15:38 tak řekne: "No to já bych točil
    daleko jinak, lépe a tak."
  • 01:15:40 Jenomže ono je to o něčem jiným,
    protože, když víte,
  • 01:15:43 že dole stojí fízlové,
    kteří sem můžou vtrhnout
  • 01:15:46 každou chvilku.
  • 01:15:48 -Pak už stačí jen málo.
  • 01:15:51 Třeba postavit před dům
    nenápadného mužíka s buřinkou.
  • 01:15:58 Ono to nakonec vyjde,
    v Čechách!
  • 01:16:05 -Návrh opatření k zamezení
    realizace závadové hry
  • 01:16:08 Jak se v Čechách pohřbívalo,
    která je uváděna ve dnech
  • 01:16:11 25. až 29. ledna 1980
    v bytě Vlasty Chramostové
  • 01:16:17 a tak dále, adresa...
  • 01:16:20 Cílem je zamezit přístupu osob
    do uvedeného bytu
  • 01:16:23 a znemožnit další reprízy
    závadového představení.
  • 01:16:27 V případě, že se osoby dopustí
    výtržnosti,
  • 01:16:30 budou zajištěny a převezeny
    na správu SNB Benešov.
  • 01:16:36 -Před tím bytem stáli
    dva fízlové
  • 01:16:38 a nikoho nechtěli pustit
    dovnitř.
  • 01:16:41 -Teďka oni nám říkali:
    "Rozejděte se. Rozejděte se."
  • 01:16:44 A najednou tam bylo úplný ticho
    a do toho ticha
  • 01:16:48 ten Ivan cvaknul s tím
    fotografem.
  • 01:16:52 Oni se na něj vrhli
    a taky nic z toho nezůstalo.
  • 01:16:56 -Ten Ivan Kyncl,
    spolu s Jiřím Bednářem,
  • 01:16:59 byli jakýmisi fotografy Charty,
    disidentů a tak.
  • 01:17:04 Samozřejmě fotili i ty
    nezávislé kulturní aktivity,
  • 01:17:08 mezi něž patřilo
    to bytové divadlo.
  • 01:17:12 Výstava fotek:
    Ivan Kyncl, Rebel s kamerou.
  • 01:17:17 Kromě mnoha jiných krásných
    fotek
  • 01:17:19 tam bylo i pár fotografií
    z bytového divadla.
  • 01:17:23 Tady je:
    Dávno, dávno již tomu, z roku 79.
  • 01:17:29 Je to záběr na obecenstvo.
    Je tady třeba Josef Kemr.
  • 01:17:37 A tady, z okna bytu jsou focena
    auta těch sledovačů.
  • 01:17:44 Tady je schodiště před bytem
    Chramostů, Milotů
  • 01:17:50 v době zatýkání,
    z ledna 80.
  • 01:17:57 -To bylo z posledního představení,
    kdy právě v tom tichu
  • 01:18:02 tam cvaknul, udělal tu fotku.
    A předtím,
  • 01:18:06 když tady u těch dveří,
    dva fízlové tam stáli,
  • 01:18:12 já jsem otevřel dveře
    a ten Batěk byl před nimi
  • 01:18:15 a proskočil je sem do bytu.
  • 01:18:19 Oni se po něm rvali,
    pak už nemohli, když byl tady.
  • 01:18:22 No a Batěk řekl: "Já odsuď
    nepůjdu."
  • 01:18:25 A tohle. A: "Vystupte."
    Takové ty výkřiky.
  • 01:18:27 Tady celý barák hůre.
  • 01:18:29 A odvezli toho Kyncla
    a odvezli Batěka.
  • 01:18:32 Oni měli polobotky.
  • 01:18:34 Odvezli je 100 kilometrů
    a vyhodili je v lese,
  • 01:18:37 kde byl sníh a tak dále.
  • 01:18:40 Takže to byl jeden z hlavních
    motivů,
  • 01:18:43 proč to vlastně přestalo.
  • 01:18:46 Nemohli jsme si vzít na svědomí,
    že budeme dělat,
  • 01:18:50 tedy prý nějaký umění,
    a ty lidi to budou odnášet.
  • 01:18:54 -Vy nejste ani bezbranná
    ani slabá!
  • 01:18:57 Jste osoba nebezpečná!
  • 01:18:59 Vaše jednání,
  • 01:19:01 vaše činy ruší soulad
    a pokojné soužití celého národa!
  • 01:19:07 -Ta doba,
    říkalo se jí normalizace.
  • 01:19:11 A nic nebylo normální
    v normalizaci.
  • 01:19:15 A my, takoví ti buřiči,
  • 01:19:19 jsme se chtěli chovat
    co nejnormálněji.
  • 01:19:23 A tak, když jsem byla herečka,
    nesměla jsem hrát,
  • 01:19:27 tak jsem se rozhodla,
    že budu hrát.
  • 01:19:30 A budu hrát v bytě,
    protože jsem herečka
  • 01:19:33 a to je moje nejvlastnější podoba.
  • 01:19:38 -Samozřejmě, někteří ti herci byli,
    vzhledem k svým postojům,
  • 01:19:42 omezeni v té jejich aktivitě,
  • 01:19:46 řekl bych takové zaměstnanecké
    aktivitě, jako herci.
  • 01:19:51 No tak hledali svoji realizaci,
    své využití,
  • 01:19:56 ale nějaký podstatný význam
    to pro vývoj v této zemi nemělo.
  • 01:20:03 To se snad oni mezi sebou pobavili,
    zahráli si tam,
  • 01:20:08 pochválili se, pokritizovali
    a tím, si myslím, že to končilo.
  • 01:20:14 Že ta návštěvnost byla
    minimální.
  • 01:20:17 -Režim si měl osvobodit
    svoji představu,
  • 01:20:22 která nám připadala nesvobodně.
  • 01:20:28 V takové situaci,
    kdy ti někdo něco diktuje,
  • 01:20:31 co máš dělat, jak máš žít,
  • 01:20:33 jak se máš chovat, čemu máš věřit,
    tak v tom okamžiku
  • 01:20:37 má každý člověk individuálně
    problém, co s tím.
  • 01:20:46 Mnoho lidí jim třeba podepsalo
    nějakou spolupráci,
  • 01:20:53 a podepsali ji jenom proto,
    aby se mohli sebrat,
  • 01:20:56 dostat povolení
    a mohli odjet do zahraničí.
  • 01:21:01 Spousta lidí se domnívala,
    že to s nimi nějak uhrajou.
  • 01:21:09 Havel říkal ve svých hrách,
    že s ďáblem hrát je blbost
  • 01:21:13 a že s ďáblem
    se nic uhrát nedá.
  • 01:21:16 Je to o pokušení, že jo.
    Takže ta nesvoboda
  • 01:21:19 byla naprosto jednoznačná,
    lehce rozeznatelná.
  • 01:21:25 A ty projevy svobody se děly
    nějakou formou všude možně.
  • 01:21:34 -To, jak se vždycky říká,
    jak se to tenkrát rozšiřovalo,
  • 01:21:38 to samozřejmě nikdo neví,
    vstupenka byla odvaha.
  • 01:21:42 -Proč dává svůj nesouhlas
    najevo tak okatě?
  • 01:21:46 Něco na tom je.
  • 01:21:48 Hlas lidu, hlas boží,
    až na drobný optický klam.
  • 01:21:55 Když davy začnou couvat,
  • 01:21:58 ten, kdo pouze vytrval
    na svém včerejším místě,
  • 01:22:02 vypadá jako pomník
    neprozřetelné odvahy...
  • 01:22:06 -Když je člověk hodně
    jak v lisu tisknut,
  • 01:22:10 tak já myslím,
    že z něho jde to nejlepší.
  • 01:22:15 -Někteří z těch,
    co se vřadili do průvodu,
  • 01:22:20 se toho odvážili teprve
    v jejím stínu.
  • 01:22:25 To, že jeden se odváží stát
    na ráně,
  • 01:22:30 zmenšuje přece aspoň trochu
    riziko těch za ním.
  • 01:22:37 Ale nesuďme.
  • 01:22:40 Ani ty dva...ani jejich soudce.
  • 01:22:48 Každý sám si rozhodne,
    co bylo gestem
  • 01:22:53 a co nezbytností...
  • 01:23:27 Skryté titulky: Tereza Fenclová
    2016

Související