10. dubna 2016

Slavné stříbrné časy Kutné Hory připomíná celá řada památek. Jednou z těch nepřehlédnutelných je Kamenný dům. Odborníci nevědí, kdy a čí zásluhou vyrostl, ale jisti jsou si tím, že na konci 15. století prošel velkou proměnou. Tehdy se stal majetkem rodiny Kroupů a ti mu dali podobu městského patricijského paláce. Na práci si najali kamenického mistra Brikcího z Vratislavi. A ten si dal na svém díle záležet. Na první pohled všechny kolemjdoucí upoutá bohatě zdobené průčelí. K němu se dokonce váže několik historek, které vám prozradíme. A vstoupíme samozřejmě i dovnitř. Najdeme tu expozici připomínající doby, kdy Kutná Hora po vytěžení zásob stříbrných rud přišla o postavení jednoho z nejbohatších a nejvýznamnějších měst naší země.

Do světa obyčejné tužky nahlédneme v Mostě. V tamním Oblastním muzeu totiž připravili výstavu pokladů ze sbírky Emanuela Petráně. Napočítali byste v ní na sedm tisíc kousků, z nichž některé jsou opravdovými raritami. Nadšený sběratel nashromáždil psací potřeby nejrůznějších tvarů, ale má třeba i takovou, která je spojená s otvírákem na lahve a dokonce jednu s označením tužka pro nepoctivého číšníka. Až si prohlédneme různé kuriozity, připomeneme si taky nejzajímavější okamžiky z historie téhle zdánlivě jednoduché pomůcky. Prozradíme vám třeba to, jak se do ní nesmazatelně zapsal dvorní architekt rodu Lichtenštejnů Josef Hardtmuth. A pokud si lámete hlavu tím, jak se do dřevěného válečku nebo hranolku dostane tuha, i na to nabídneme odpověď.

Brdy jsou půvabným koutem přírody nepříliš vzdáleným od hlavního města. Proto jistě mnozí turisti přivítají, že po dlouhé době do nich zase můžou vyrazit na výlet. Když je na přelomu 19. a 20. století objevili, moc dlouho jim tohle potěšení dopřáno nebylo. Nejprve tu za první republiky cvičili přesnost svých ran dělostřelci a pak byl zřízen vojenský výcvikový újezd. Působení armády si na některých místech dodnes můžeme připomenout, ale těšit se můžeme i na řadu dalších zajímavých mít. Například na jámy, které jsou vzpomínkou na zdejší uhlířské osady. Nebo na prapodivnou zříceninu, o níž dlouho někteří lidi tvrdili, že je pozůstatkem hradu. Jenže dnes už se ví, že tady nikdy panstvo nežilo a celé dílo má na svědomí příroda.

V různých koutech naší země se v průběhu staletí odehrály mnohé bitvy, které se více či méně významně zapsaly do dějin. A některé z nich si připomínáme dodnes. Jednou z těch naopak takřka zapomenutých, o níž toho moc nevědí ani místní, je bitva u Liberce. Proběhla v rámci sedmileté války, přesně 21. dubna 1757, a střetli se v ní rakouští vojáci s pruskými. Proti sobě jich na bitevním poli stály desetitisíce. A za šest hodin jich stovky přišly o život a další o něj posléze bojovali v lazaretu. Jak situace na bojišti vypadala, to se dozvíme z unikátního modelu. A pokud patříte k těm, které podobné vřavy fascinují, neměli byste si nechat ujít rekonstrukci tohohle velkého střetu, kterou pravidelně pořádají milovníci vojenské historie.

Vít Kašpařík vyrůstal v muzikantské rodině. Tatínek dokonce vyráběl historické nástroje. A synek ovládal kupříkladu hru na klavír nebo flétnu. Posléze sice absolvoval průmyslovku a vyučil se kovářem, ale stejně ho to k lásce z dětství táhlo. A taky k práci s dřevem. A když se pak usadil ve Velkých Karlovicích, začal se zajímat o tamní lidové muzicírování i tradiční nástroje. Nejprve jen pro své blízké a kamarády vyráběl různé píšťaly, ale díky tomu, že s nimi měl úspěch, pustil se do dalších kousků. Nechá nás nahlédnout do své dílny a my se trochu přiučíme. Zjistíme, jaké dřevo se nejvíc hodí nebo jaké píšťalky si tvořili pasáčci při své službě u stád. A jak se pomocí silných tónů pastýřských trúb dokázali mezi sebou na poměrně velkou vzdálenost dorozumívat.

V Beskydech vás pak zavedeme do nebe. Beskydské nebe se totiž jmenuje okružní, zhruba tři kilometry dlouhá, naučná stezka, na kterou můžete vyrazit z Frenštátu pod Radhoštěm. Nejprve si ale v místním muzeu připomeneme historii turistiky v kraji. Právě tohle malé městečko totiž bylo její kolébkou u nás. V roce 1884 tu vznikl turistický spolek Pohorská jednota, který je dnes považován za nejstarší u nás. Dozvíme se, o co všechno se jeho členové zasloužili a pak se vydáme na zmíněnou stezku. Provede nás osm zastavení a užijeme si kromě krásné přírody taky trochu adrenalinu. Navíc vystoupáme do výšek, ke kterým běžné vzhlížíme se zakloněnou hlavou. Bude nás zajímat, jak vypadá život v korunách stromů. Nezapomeneme ani na hvězdy, dokonce ani na tu největší frenštátskou sportovní, na Jiřího Rašku.