14. února 2016

Obdivované třeboňské rybníky si většina z nás spojuje s Jakubem Krčínem. Ten stál taky u zrodu těch největších a nejslavnějších. Ale zapomenout nesmíme ani na Krčínova předchůdce Štěpánka Netolického. Do služeb pánů z Rožmberka nastoupil coby myslivec, ale záhy se projevil jako nadaný stavitel a osvědčil se i při budování rybníků. Jeho dílem je navíc legendární Zlatá stoka, která zanedlouho oslaví už své pětisté narozeniny. V domě na třeboňském náměstí, kde Štěpánek Netolický žil, vzniká zajímavá expozice, která připomíná jeho život i dílo. Při prohlídce se dozvíme mimo jiné i to, jak na svého předchůdce nahlížel Jakub Krčín a kterého jeho díla si vážil nejvíc.

Augustýn Krystyník z nového Hrozenkova udržuje při životě pomalu mizející kolářské řemeslo. Lásku k němu i dílnu se starými stroji zdědil po otci, který byl kolářem a věnoval se stolařině. Volba profese pak byla pro syna jednoznačná. Navázal na rodinnou tradici. Povypráví nám o historii řemesla, které patří k nejstarším. Dozvíme se taky, co všechno jeho mistři vyráběli, a bude nás zajímat, co se nejčastěji rodí pod rukama pana Krystyníka. Vytvořil už spoustu trakařů, vozíků i kol pro kočáry. Ale taky třeba kola k funkčnímu kanónu nebo kostitřas, na němž německý závodník dojel z Paříže do Říma. A momentálně byste v jeho království mohli sledovat výrobu repliky trolejbusu, který vznikl v roce 1906 ve firmě Mercedes.

Nejslavnější české varhany, které vytvořila příroda, najdeme u Kamenického Šenova. Panská skála si díky unikátním patnáct metrů dlouhým čedičovým sloupům dokonce vysloužila označení kamenné varhany. Jenže nedaleko, konkrétně kousek od České Kamenice, můžeme obdivovat podobnou krásu. Vystoupat za ní musíme na Zlatý vrch. Cestou vám prozradíme, jak přišel ke svému takřka pohádkovému jménu a pak se porozhlédneme po kraji i po jeho dalších zajímavostech. Zastavíme se u zřícenin hned dvou hradů a rovněž u kapličky, kterou nechal vystavět smutný otec jako vzpomínku na svou dceru. A připomeneme si i jednu historickou bitvu. Nedaleko Studence na sebe v roce 1757 narazili pruští a rakouští vojáci.

K nejznámějším památkám Kutné Hory a vzpomínkám na slavnou éru svého času druhého nejvýznamnějšího města českého království je Vlašský dvůr. Zpočátku sloužil panovníkovi jako sídlo při jeho návštěvách místních stříbrných dolů. Pak se ovšem Václav II. rozhodl zrušit všechny mincovny, které v zemi do té doby fungovaly a zřídit jednu centrální právě ve městě bohatém na stříbrné rudy. Pozval vlašské odborníky na ražbu a narodil se legendární pražský groš. Připomeneme si časy, kdy tu nejslavnější česká mince vznikala, nahlédneme do míst, kde bývala prenárna a kam se vyrobené mince ukládaly. A dozvíme se taky, co všechno ražbě grošů předcházelo, aby byly opravdu kvalitní.

K tradičním řemeslům patřilo i knihařství. Vázání knih přišlo do módy ve středověku, v době, kdy se začal šířit knihtisk a místo pergamenu používat levnější papír. Výtvory mistrů oboru často připomínaly umělecká díla. A poté, co i tuhle profesi ovládly stroje, se ruční vazba knih takřka uměleckou tvorbou stala. Co všechno tahle práce obnášela, to si připomeneme v Rožďalovicích. V roce 1925 tam místní rodák Jenda Rajman založil knihařskou dílnu, kterou jeho potomci proměnili nejen ve vzpomínku na předka, ale i na krásu starého řemesla. Můžeme tu obdivovat ukázky děl Jendy Rajmana, ale taky poznat celý proces vazby a dokonce si ho sami vyzkoušet. Zjistíme, co všechno bylo k tomu, aby se naše prababičky mohly pustit do čtení, zapotřebí.

Výlet bílou stopou si dopřejeme na Šumavě. Tentokrát se na toulky vydáme šumavskou magistrálou, která nám umožní projet krajem od Železné Rudy až k Lipnu. Milovníky výprav na běžkách jistě potěší fakt, že na její bezmála půldruhou stovku kilometrů navazují další okruhy a trasy, takže si tu rozhodně přijdou na své. Cestou si zároveň připomeneme kupříkladu sklářskou tradici oblasti. Vyrazíme z Gerlovy Huti, kde taky až do 19. století jedna huť stávala. Dozvíme se rovněž, kde a díky komu vyrostla takzvaná Matušova chata a kudy kdysi vedla stezka nazývaná Výšina. Putovalo se po ní z Bavorska do Klatov. Projedeme dokonce i místy, kde fungoval Vojenský újezd Dobrá Voda.