4. listopadu 2012

Obec Nečtiny na severním Plzeňsku má dlouhou historii. Poprvé bychom se o ní dočetli v historických pramenech už ve 12. století. Zažila období velkého rozkvětu i úpadku, bývala dokonce městem s vlastním znakem a pivovarem. A mívala také zájezdní hostinec přímo na návsi. Ten se v minulých letech díky místní radnici proměnil v Regionální muzeum.

Vltavu vám asi moc představovat nemusíme. Všichni už od školních let víme, že pramení na Šumavě, protéká Prahou a že u Mělníka se její vody vlévají do Labe. Neznámá nejsou ani vodní díla na jejím toku. Mnohem méně toho ale víme o životě pod hladinou. Mezery si můžeme doplnit při návštěvě výstavy v Paláci Kinských v centru Prahy.

Brdy už jsme několikrát navštívili, ale jak uvidíte, pořád jsme nestihli představit všechny zajímavosti. Našim dnešním výchozím bodem budou Jince. V uplynulých desítkách let byly centrem správy vojenského výcvikového prostoru, nás ale bude zajímat historie starší.

Výrobou vitráží byli naši předci proslulí už ve středověku. A tohle umění udržuje při životě řada umělců dodnes. Patří k nim i Dagmar Voláková, kterou navštívíme ve Starých Hradech. Věnuje se opravám a obnovám vitráží ze starých kostelů, ale vytváří také nové.

Před blížící se zimou si dopřejeme ještě jeden z posledních výletů v sedle bicyklu. Tentokrát se projedeme z Týnce nad Sázavou přes Konopiště až k Benešovu.

Vrch Studenec je dominantou západní části Lužických hor. Své dnešní jméno dostal podle potoka s velmi chladnou vodou, který pramení na jeho svazích. V polovině 19. století se mu ovšem ještě říkalo Ferdinandův kámen. Zhruba v té době nechal na jeho vrcholu tehdejší majitel panství kníže Kinský vybudovat dřevěnou rozhlednu.