iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
13. 10. 2015
20:55 na ČT2

1 2 3 4 5

25 hlasů
28952
zhlédnutí

Rakovina je šok

O jednom z nejčastějších onemocnění u žen a velké šanci na vyléčení hovoří nejen odborníci, ale i např. Chantal Poullain, Věra Martinová, Lenka Termerová, Pavlína Danková a další.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Rakovina je šok

  • 00:00:39 Takzvaně jsem člověk,
    kterej není jakoby hypochondr,
  • 00:00:43 ale jsem preventivní.
  • 00:00:44 Myslím si, že ty věci jsou
    hrozně důležitý, ta prevence.
  • 00:00:48 Ale vzpomínám si velmi dobře,
  • 00:00:50 že jsem už chodila,
    že to bylo v pořádku,
  • 00:00:52 ale najednou, nevím,
  • 00:00:54 dlouho jsem nechodila,
    neměla jsem žádný problém,
  • 00:00:56 chodila jsem k doktorce
    Mirce Skovajsové,
  • 00:01:00 protože já jsem měla cysty,
    ale od 22 let.
  • 00:01:03 To bylo, úplně to vím,
    my jsme věděli, že tam jsou.
  • 00:01:07 Jenomže jednou takzvaně jsem
    viděla, že musím jít na kontrolu,
  • 00:01:11 ale posunulo se to trošičku,
    pak furt mi to ťukalo do hlavy:
  • 00:01:17 Běž na kontrolu! Běž na kontrolu!
    Běž na kontrolu!
  • 00:01:21 Já jsem si říkala,
    to není možné.
  • 00:01:23 Šla jsem na kontrolu a právě Mirka
    mi říkala:
  • 00:01:25 Hele, to se mi nelíbí.
  • 00:01:29 Sestra Patricia, která umřela
    4 roky předtím, což se mě týkalo,
  • 00:01:34 tak já jsem zjistila, že ona mi to
    ťukala do té hlavy.
  • 00:01:38 Protože ona k tomu přistupovala
    úplně jinak.
  • 00:01:41 Ona odmítla, ona odmítla ablaci
    prsu,
  • 00:01:44 chtěla se zaměřit na alternativní
    léčbu a tak dál,
  • 00:01:49 a ona kvůli tomuhle všemu umřela.
  • 00:02:04 Já jsem na to přišla tak,
  • 00:02:06 že jsem si nahmatala něco,
    co tam předtím nebylo.
  • 00:02:11 I když samozřejmě nějaký cystičky
    a takový věci tam byly,
  • 00:02:15 to je u mnoha žen vcelku normální,
    ale ty se objevujou a mizí.
  • 00:02:19 A tohle bylo něco, co nemizelo.
  • 00:02:23 I když jsem neměla pocit,
    že by se to nějak zvětšovalo,
  • 00:02:25 tak mě to znepokojilo,
  • 00:02:27 a tak jsem se objednala
    na vyšetření mamografický.
  • 00:02:34 Tak já si řekla, že do nebe
    či pekla, bez kytary nehnu se dál.
  • 00:02:39 Moc jsem si to nepřipouštěla,
    tady todlecto.
  • 00:02:42 Myslela jsem si, že to bude prostě
    nějaká uzlinka, nebo něco takovýho.
  • 00:02:46 Na mamografu se nic neukázalo,
    což je docela zvláštní.
  • 00:02:50 Teprve až sono, pan doktor tenkrát
    jako váhal, dlouho to vyšetřoval,
  • 00:02:55 ale pak říkal, že radši uděláme
    biopsii.
  • 00:02:58 Takže udělal biopsii, ta byla
    snad z toho všeho úplně nejhorší,
  • 00:03:02 a bohužel do týdne mi potom zavolal
    pan primář, že je to pozitivní,
  • 00:03:11 a že mám, nevím, do čtyř dnů
    nastoupit na operaci.
  • 00:03:25 Já se přiznám, že jsem se
    nesamovyšetřovala.
  • 00:03:27 Na tohle jsem přišla úplně
    při běžné hygieně.
  • 00:03:31 A zrovna v té době jsem měla jít
  • 00:03:32 na preventivní prohlídku
    na mamograf,
  • 00:03:35 a když už jsem tam přišla,
    tak jsem tedy rovnou nahlásila,
  • 00:03:37 že kromě té prevence tam mám bouli.
  • 00:03:40 A výsledek byl takový,
    že mi paní doktorka zavolala,
  • 00:03:43 že jsem úplně zdravá
    a všechno je v pořádku.
  • 00:03:46 No, ale já jsem teda trvala na tom,
    že chci vědět, co ta boule je,
  • 00:03:49 tak se teprve všichni tak trochu
    zalarmovali,
  • 00:03:51 o jaký bouli to mluvím,
    přesto, že jsem na to upozorňovala,
  • 00:03:54 a šla jsem teda na ultrazvuk.
  • 00:03:57 No, a tam už to trochu pozná
    i laik asi,
  • 00:03:59 že ty pohledy doktorka-a la sestra
    už jsou takové jako jiné,
  • 00:04:04 už vás tolik neuklidňují.
  • 00:04:05 No a podstoupila jsem biopsii,
  • 00:04:07 a pak už byl výsledek takový,
    že teda nádor to je
  • 00:04:10 a že musím na operaci.
  • 00:04:12 Šla jsem na dvě poměrně rychle
    za sebou,
  • 00:04:15 a pak následovala hormonoterapie,
    ozařování a pravidelné injekce,
  • 00:04:21 na které chodím jednou za 4 týdny,
    a chemoterapii jsem teda odmítla.
  • 00:04:31 6040/1 poprvé!
  • 00:04:35 Akce!
  • 00:04:37 Dobře, tak prosím vás,
  • 00:04:39 ještě jednou vám děkujeme
    za krásnej svatební dar.
  • 00:04:42 A vlastně vám děkujeme
    i za tu svatbu včerejší,
  • 00:04:46 -ta byla naprosto...
    -No, jako z nebe spadlá!
  • 00:04:49 Mějte se krásně, užijte si to,
    a foťte, ať nám to pak ukážete!
  • 00:04:57 Děkujeme. Děkujeme moc!
  • 00:05:01 V červnu 2008 jsem byla
    na pravidelný kontrole
  • 00:05:05 a říkala jsem, že teda mě to bolí.
  • 00:05:07 A říkali: No, to prostě takhle je,
    to jako bolí.
  • 00:05:12 A je to zcela neškodný, je to
    prostě vápenatý nějaký těleso.
  • 00:05:17 Jenomže mě to bolelo tolik,
  • 00:05:18 že já už potom v dubnu jsem se sama
    přihlásila a vnutila jsem se,
  • 00:05:22 že prostě se mi to nelíbí,
    jak mě to strašně bolí.
  • 00:05:27 Takže mně udělali biopsii
  • 00:05:29 a přesně na Čarodějnice mně
    zavolala sestřička telefonem,
  • 00:05:37 že vlastně: Máte karcinom prsu
  • 00:05:41 a přijďte teda v úterý
    na onkologii.
  • 00:05:44 A jestli chcete,
    kupte si u nás Ovosan.
  • 00:05:49 Takže to bylo taková rána
    z čistýho nebe.
  • 00:05:55 Protože mě nenapadlo,
    že když jsem takhle pod kontrolou,
  • 00:05:57 že by to mohlo dojít až tak daleko,
    jako že by to opravdu byl karcinom.
  • 00:06:06 Rakovina prsu provázela lidstvo
    odpradávna.
  • 00:06:09 Na levém prsu Michelangelovy sochy
    Noc
  • 00:06:11 je vidět velmi pokročilý karcinom.
  • 00:06:15 V obraze Tři grácie zpodobnil
    Rubens obě své manželky.
  • 00:06:19 Vpravo je Isabella, která sice
    zemřela během epidemie na mor,
  • 00:06:22 ale má zřetelné známky karcinomu
    levého prsu.
  • 00:06:29 Rembrandtova Betsabé s dopisem
    krále Davida.
  • 00:06:32 Zobrazenou je malířova přítelkyně
    Hendrickje,
  • 00:06:35 která podlehla rakovině
    levého prsu.
  • 00:06:38 Ruka Margherity, kterou Raphael
    Santi znázornil jako La Fornarinu,
  • 00:06:43 zakrývá nádor levého prsu,
    na který Margherita zemřela.
  • 00:06:51 V České republice stále umírá
    7 žen denně na karcinom prsu.
  • 00:06:56 Každý rok onemocní několik
    tisíc žen.
  • 00:07:00 To číslo samozřejmě narůstá,
  • 00:07:02 a v roce 2012 to bylo bezmála
    7 tisíc nově nemocných žen.
  • 00:07:09 Při tom nárůstu karcinomu
  • 00:07:11 každoročně přibývá včasných
    prvních stádií,
  • 00:07:14 a přibývají proto, protože stále
    více a více žen
  • 00:07:17 chodí na preventivní vyšetření.
  • 00:07:20 Ženy, které jsou zachycené
  • 00:07:21 opravdu v těch minimálních
    počínajících stádiích,
  • 00:07:26 dokážeme z jejich onemocnění
    plně uzdravit.
  • 00:07:30 A teď když zaměříme pozornost
    na levý prs,
  • 00:07:33 to je jedna ze dvou projekcí,
    říkáme jí šikmá,
  • 00:07:36 tak v tomto místě nemůžeme
    přehlédnout malé měkké ložisko.
  • 00:07:42 A to je typické ložisko
    malého nádoru.
  • 00:07:45 Ale realita je taková,
  • 00:07:47 že toto ložisko je veliké
    ve skutečnosti okolo 8 milimetrů,
  • 00:07:51 to znamená, že je nehmatné.
  • 00:07:55 Takže ta žena opravdu nemá šanci
  • 00:07:57 si ani cíleným pohmatovým
    vyšetřením na to ložisko přijít,
  • 00:08:01 a dokonce ani velmi zkušený lékař
  • 00:08:04 takovýto nález nemůže objevit
    pouhou palpací.
  • 00:08:09 V tomto je mamografie absolutně
    jedinečná.
  • 00:08:12 Zvenku možná prs vypadá stejně,
  • 00:08:15 ale ta vnitřní struktura může být
    velmi, velmi rozdílná.
  • 00:08:20 A z toho dva typy, které má asi
    30 procent žen v České republice,
  • 00:08:25 jsou pro ten mamograf
    hůře přehledné.
  • 00:08:28 Pak přichází na řadu ultrazvuk,
  • 00:08:31 a ten zejména dolaďuje ty drobné
    nedostatky mamografu.
  • 00:08:37 Ta bradavka je i pro ten ultrazvuk
    i pro mamografii
  • 00:08:40 takovou nejsložitější oblastí.
  • 00:08:42 Takový ty černý proužečky,
    ty žížalky, jak tady tak probíhají,
  • 00:08:46 to jsou právě ty mlékovody.
  • 00:08:50 A to okolo, to bílé,
    to je ta obalující tkáň,
  • 00:08:52 která právě v mamografii dělá
    tu horší přehlednost.
  • 00:08:57 No, tady je krásná žláza.
  • 00:09:04 -Jste nemocný?
    -Myslíte duševně?
  • 00:09:07 Já mám pocit, že to jsme si
    už vyříkali, ne?
  • 00:09:10 Ne, ne, myslím fyzicky.
    Máte AIDS?
  • 00:09:14 -Proč se ptáte, Lili?
    -Váš přítel zemřel.
  • 00:09:19 Na rakovinu slinivky. My umíráme
    i na jiné choroby. Ještě něco?
  • 00:09:23 No, a co ty vitamíny, které berete?
  • 00:09:25 Jsou to opravdu vitamíny.
    Ještě něco?
  • 00:09:27 -Jste vzteklý! -K tomu, abych se
    naštval, nepotřebuju mít AIDS!
  • 00:09:31 Tak promiňte, jestli jsem se vás
    dotkla, já...
  • 00:09:34 No, a jsme zase u toho.
  • 00:09:36 Já teda nevím, že musíte vždycky
    tu svoji nevědomost
  • 00:09:39 vytrubovat tak hlasitě, že?
  • 00:09:41 Ale na mně si vztek nevylívejte!
    Měla jsem o vás starost.
  • 00:09:45 No, já přece z toho,
    že je vám přes 70,
  • 00:09:47 taky hned nevyvozuju,
    že jste nemocná a na umření, ne?
  • 00:09:51 -Ale já jsem! -Cože?
    -Ó, Bože!
  • 00:09:55 Nemocná a na umření.
  • 00:09:59 Publikum, které mě sleduje
    a slyší o mně,
  • 00:10:01 tak oni možná, i když přijdu
    na představení,
  • 00:10:04 oni ví, že hraju o něčem, co znám.
  • 00:10:07 Před třemi lety mi našli lymfom,
    nádor pak ustoupil.
  • 00:10:11 Jenže před 14 dny přišly výsledky
    z laboratoře.
  • 00:10:15 Třikrát týdně teď jezdím
  • 00:10:17 do nemocnice v Clevortu
    na ozařování.
  • 00:10:19 Proto se vždycky tak unavím.
  • 00:10:24 A já vás nutil tancovat!
    Proč jste mi nic neřekla?
  • 00:10:28 Ten život je úžasnej,
    to je jako Hra o manželství.
  • 00:10:31 Já to hraju s Jiřím Šmicerem
    už 14 let.
  • 00:10:36 A tam jsem projela celý svůj
    rozchod s manželem
  • 00:10:38 a rozvod a všechno,
  • 00:10:40 a tam do toho představení jsem
    používala svoje city,
  • 00:10:44 svoji bolest, svoje všechno.
    Všechno jsem tam dala.
  • 00:10:47 To byla taky celá...
  • 00:10:49 Pro mě jsou vždycky takový
    osudový, ty představení, jo,
  • 00:10:52 mám pocit, že ten...
  • 00:10:54 Protože já jsem hrála to
    Šest tanečních hodin
  • 00:10:57 dřív, než jsem měla rakovinu.
  • 00:10:59 To znamená, že jakoby osud, no.
    Osud.
  • 00:11:06 -Zahneme sem?
    -Ok, zahnem.
  • 00:11:11 Já jsem točila takovej dlouhodobej
    seriál, Velmi křehký vztahy,
  • 00:11:15 a tam, protože jsme to točili
    šest let,
  • 00:11:17 tak mi scénáristky navrhly,
    jako říkaly:
  • 00:11:20 Hele, Lenko, podívej se,
    bylo by potřeba, víš,
  • 00:11:22 bylo by to takový jako...
  • 00:11:24 To je problém, protože já jsem
    prošla alkoholismem,
  • 00:11:27 takovým lehkým,
    z kterýho jsem se dostala,
  • 00:11:29 a to jsem zjistila,
    že asi bylo dobrý,
  • 00:11:34 protože pak jsem měla velký odezvy
    od diváků,
  • 00:11:37 že to je skutečně problém
    žen v určitým věku,
  • 00:11:39 že to je velmi rozsáhlej problém.
  • 00:11:43 A stejně tak zjistily,
    že tohle je taky problém,
  • 00:11:45 tak to do toho scénáře daly.
  • 00:11:47 A já jsem říkala: Ne, já to
    nechci, nic takovýho!
  • 00:11:50 A ony říkaly: Neboj, to bude,
  • 00:11:51 jen tak zlehka se to dotkne
    a všecko dobře dopadne.
  • 00:11:54 No, tak jsem na to přistoupila,
    a vlastně to bylo asi měsíc,
  • 00:11:59 jsem úspěšně absolvovala léčbu
    a dobře to dopadlo,
  • 00:12:02 měsíc předtím, než mi teda
    diagnostikovali karcinom prsu.
  • 00:12:12 Jako pro mě nebyla ta informace,
    že mám to slovo rakovinu,
  • 00:12:17 protože já už jsem ji měla.
  • 00:12:19 Já už jsem měla ve 22 letech
    rakovinu čípku,
  • 00:12:24 kde mě operovali urgentně,
    protože to bylo 3. stádium.
  • 00:12:29 Já jsem se to dozvěděla
    u kadeřnice,
  • 00:12:31 kde jsem byla se svojí kamarádkou,
    byla jsem ve Zlíně.
  • 00:12:34 Měla jsem na hlavě takový
    ty alobaly s melírem
  • 00:12:39 a vůbec jsem tím pádem nemohla dát
    najevo žádný emoce,
  • 00:12:44 protože jsem nechtěla,
    aby se to někdo dověděl,
  • 00:12:46 což pro mě bylo těžký,
  • 00:12:48 protože se mi samozřejmě strašně
    rozbušilo srdce
  • 00:12:50 a polil mě studenej pot.
    To je asi, to byla prvotní reakce.
  • 00:12:58 No, takže jsem to musela
    nějak v sobě udržet,
  • 00:13:01 ale ta moje kamarádka to pochopila,
  • 00:13:03 takže pak, když už jsem ty papírky
    měla na tý hlavě dodělaný,
  • 00:13:06 tak jsme šly spolu někde za roh
    a já jsem jí to řekla.
  • 00:13:10 Bylo to tady, na tomhle domečku.
  • 00:13:12 My seděli na schodech, ještě venku.
    Tak tady nám to oznámila.
  • 00:13:18 Zaprvé jsem tomu nechtěl věřit,
    že jo.
  • 00:13:21 A za druhý jsem si říkal:
    Kristapána, co teď?
  • 00:13:24 Jak to dál bude vypadat?
    Co se bude dít?
  • 00:13:27 To přeci není možný!
    Musí se...
  • 00:13:30 A proč to potkalo zrovna ji?
  • 00:13:32 a takový otázky se mi
    honily hlavou.
  • 00:13:36 A byl jsem z toho docela
    jako v šoku, no.
  • 00:13:41 Já jsem spíš měla takový
    ten obranný mechanismus popření.
  • 00:13:47 Já jsem si to vůbec nedokázala
    připustit.
  • 00:13:48 V podstatě to uvědomění
    a ten zpětný šok
  • 00:13:52 přišel docela o dost později.
  • 00:13:58 Bylo spoustu případů,
  • 00:14:01 kdy ta rakovina vypukla takhle
    z ničeho nic
  • 00:14:04 a šlo to strašně rychle, že jo.
    Takže jsem měl strach. Měl.
  • 00:14:12 -Nazdar, tak jak to vypadá? Dobrý?
    -Přišli. -Dobrý.
  • 00:14:18 Dobré ráno. Já vás tady opět vítám
  • 00:14:20 u naší neformální snídaně
    s novináři
  • 00:14:23 vedoucího lékaře interní kliniky.
  • 00:14:26 Pana docenta Radana Kejla
    už asi znáte,
  • 00:14:28 protože tady není poprvé s vámi,
  • 00:14:31 a představí vám tentokrát unikátní
    operační metodu,
  • 00:14:33 která byla v České republice
    použita poprvé.
  • 00:14:37 Já jsem se to, že tedy je to
    karcinom,
  • 00:14:39 a že tedy je potřeba se domluvit
    o léčbě,
  • 00:14:42 dověděla opravdu v ten samý den,
  • 00:14:44 kdy jsem odcházela z televize
    po 13 letech,
  • 00:14:48 takže jsem si jako v tom hloupém
    americkém filmu
  • 00:14:51 balila ty svoje věci do té krabice,
    i ty fotky, které jsem tam měla,
  • 00:14:57 a do toho mi zavolala
    paní doktorka, že tedy ano.
  • 00:15:02 Vlastně mě to tak nějak překvapilo,
  • 00:15:05 přestože jsem s tím na nějaká
    procenta počítala,
  • 00:15:09 že ani vám ty pocity dneska
    neumím popsat.
  • 00:15:12 Mně to přišlo vlastně takový
    až absurdní.
  • 00:15:18 Můj životní partner byl zrovna
    u toho telefonu,
  • 00:15:21 takže ten to tak jako schytal
    z první ruky.
  • 00:15:29 Samozřejmě taková zpráva,
    že někdo v rodině má zhoubný nádor,
  • 00:15:32 je v každém případě šok.
  • 00:15:34 Pro mě, já jsem dost velký
    fatalista,
  • 00:15:36 už tím, že pocházím ze země,
    kde se na osud věří.
  • 00:15:41 A navíc já věřím na to, že se lidem
    vrací, pochopitelně, jejich činy,
  • 00:15:48 a to je součást toho osudu.
  • 00:15:52 Tomu fatalismu vděčím za to,
  • 00:15:54 že opravdu jsem se mohl chovat
    jakoby normálně,
  • 00:15:57 že jsem jak na veřejnosti,
    tak konec konců i v soukromí,
  • 00:16:00 vycházel z tý hluboký víry,
    že to dopadne dobře.
  • 00:16:06 A možná tímhletím pochopitelně jsem
    mohl Lence nějakým způsobem pomoct.
  • 00:16:11 A já jsem měla takový představy,
  • 00:16:13 jako že vlastně když budu
    sportovat,
  • 00:16:15 a když budu jako hodně jezdit
    na tom kole,
  • 00:16:20 a pila jsem šťávy z červený řepy
    a z mrkve, tak že to zmizí.
  • 00:16:25 Jenomže když mi potom řekli,
  • 00:16:27 že teda budu muset absolvovat
    ty chemoterapie a půjdu na operaci,
  • 00:16:31 tak jsem si říkala jako,
  • 00:16:33 že s tou holou hlavou jako
    to nějak tajit před dětma
  • 00:16:35 je dost těžký, že jo.
  • 00:16:39 Naše děti naštěstí jsou takový
    jako docela...
  • 00:16:42 umí se s životem potýkat s humorem,
    takže na to šly touhletou cestou.
  • 00:16:52 Oni mi zachránili život,
  • 00:16:53 protože jejich přístup byl
    tak senzační, tak drsnej,
  • 00:16:57 a tak vlastně vtipnej
    a plnej černýho humoru,
  • 00:17:03 že mně hrozně tím pomohli.
  • 00:17:10 Moje máma, maminka, ona tak
    nepřijímala tu smrt sestry,
  • 00:17:17 že já jsem se musela skrývat
    před rodinou.
  • 00:17:19 Já jsem nemohla s nikým mluvit.
    Ale mluvila jsem s druhou sestrou.
  • 00:17:24 Tak my jsme byly dennodenně
    na Skypu a ona okamžitě přišla.
  • 00:17:28 Ten večer jsem si zabrečela,
    pily jsme vínečko spolu,
  • 00:17:32 ona ve Francii a já tady,
    a hned potom ona říkala: Přijedu.
  • 00:17:37 A já jsem říkala:
    Ne! Přijeď po operaci.
  • 00:17:41 Tak asi nejvíc špatná z toho byla
    maminka, samozřejmě,
  • 00:17:43 protože prostě jsem pořád
    její dcera.
  • 00:17:46 Je úplně jedno, jak jsem stará.
    Takže ta to nesla asi nejhůř.
  • 00:17:51 Můj syn o mně prohlásil,
    což mi docela zalichotilo,
  • 00:17:55 že potřebuju oporu, jako každý
    člověk ji potřebuje,
  • 00:17:59 ale že na ní nejsem závislá.
  • 00:18:02 A myslím si, že mě v tomhle
    docela dobře odhad.
  • 00:18:09 Když jsem psala na svoje
    webový stránky,
  • 00:18:12 kam jsem psala vždycky takový
    shrnutí toho uplynulýho roku,
  • 00:18:16 tak jsem hrozně přemejšlela,
    jestli to tam mám napsat.
  • 00:18:19 Já jsem chtěla, aby to vyznělo
    kladně:
  • 00:18:22 Podívejte se, holky,
    když půjdete včas,
  • 00:18:24 tak ono to jde všechno
    docela dobře přežít
  • 00:18:27 a ty následky jsou v podstatě
    strašně minimalizovaný, že jo,
  • 00:18:31 tou včasnou diagnózou.
  • 00:18:34 Když mi přišlo několik reakcí
    od cizích třeba žen,
  • 00:18:40 který mi psaly, že díky tomuhle
    se sebraly
  • 00:18:45 a utíkaly okamžitě na vyšetření,
  • 00:18:47 tak to bylo poslání toho,
    proč to říct.
  • 00:18:53 Já jsem jako odmítla strkat hlavu
    do písku i v tom smyslu,
  • 00:18:56 že když už na to ty novináři
    pak přišli,
  • 00:18:58 tak jsem to teda netajila.
  • 00:18:59 Každý reaguje jinak.
  • 00:19:01 Jsou lidi, který jsou schopní
    hned o tom mluvit na veřejnosti.
  • 00:19:04 Proč ne, Ježíši Kriste,
    ale každý funguje jinak.
  • 00:19:08 A já jsem potřebovala zabojovat
    sama.
  • 00:19:11 A já jsem hlavně nechtěla,
    aby čekali tam dole,
  • 00:19:14 anebo před tím divadlem,
    protože oni to chtějí...
  • 00:19:18 Tak já jsem tohleto nechtěla.
  • 00:19:21 Přiznám se, že po těch dvou letech,
    kdy už se to jako ví,
  • 00:19:25 tak že mě to trošičku otravuje,
  • 00:19:28 protože oni vás vlastně nutí
    se v tom pořád babrat, jo.
  • 00:19:34 V 7 ráno zvoní telefon, nějaký
    ženský hlas, trošku píská:
  • 00:19:41 Je to pravda, paní Chantal,
    že máte rakovinu,
  • 00:19:43 a že to nevypadá dobře?
  • 00:19:46 Co mně zbývalo?
  • 00:19:49 Já jsem se musela zasmát.
  • 00:19:52 Já jsem se zasmála a:
    Kdo vám řekl takovou blbost?
  • 00:19:56 Na jednu stranu jako přiznat
    si tu realitu je dobře,
  • 00:19:59 ale pak musíte na to trošičku
    zapomenout,
  • 00:20:01 protože když budete dnes a denně
    si říkat: A co když se to vrátí?
  • 00:20:06 Ono se to asi vrátí.
  • 00:20:07 Co když to bude špatný?
  • 00:20:08 Ono to možná bude špatný,
    ale takhle nemůžete fungovat.
  • 00:20:13 Pokud vás už nic nenapadá,
  • 00:20:14 pan docent samozřejmě je vám
    ještě k dispozici,
  • 00:20:16 pokud byste chtěli individuální
    rozhovor.
  • 00:20:18 Já vám děkuju.
  • 00:20:20 Paní Myslivcová, vám to
    instruktážní video
  • 00:20:21 dáme domů před spaním.
  • 00:20:23 Vy jste byla tak nadšená,
    jak malý dítě úplně!
  • 00:20:26 Já samozřejmě dál teda neutíkám
    před novináři,
  • 00:20:29 a vždycky, když mě osloví
    s tímhle tématem,
  • 00:20:31 tak je teda nepošlu do háje,
  • 00:20:33 ale nemůžu říct, že by mi to bylo
    úplně příjemný.
  • 00:20:36 Ne proto, že z toho dělám vědu,
  • 00:20:38 ale proto, že jsem teďka ve fázi,
    kdy se samozřejmě nic neděje,
  • 00:20:43 já se léčím, ale všechny odběry,
    všechny výsledky jsou zatím dobrý.
  • 00:20:48 A je příjemný na to chvíli
    nemyslet.
  • 00:20:59 Součástí celého preventivního
    procesu
  • 00:21:02 je samozřejmě i samovyšetření.
  • 00:21:05 Je důležité zejména u žen
    v tom fertilním věku,
  • 00:21:09 což je věk do 45 let.
  • 00:21:13 Začíná u zrcadla, protože první
    důležitá informace je,
  • 00:21:18 zda se neděje něco okem viditelného
    na kůži obou prsů.
  • 00:21:25 Samovyšetření začíná v podpaždí,
  • 00:21:27 protože tam se vyskytují důležité
    spádové uzliny,
  • 00:21:31 které odvádějí mízu z prsu.
  • 00:21:35 Žena krouží třemi prsty naplocho
  • 00:21:38 a začne rozeznávat bříšky svých
    prstů struktury v podkoží.
  • 00:21:43 Mnohdy se ženy právě obávají,
    zda to, co si objevily v prsu,
  • 00:21:48 není nějaká patologie.
  • 00:21:50 Prsní žláza vypadá vlastně
    jako hrozen vína
  • 00:21:55 a ty jednotlivé kuličky
    jsou lalůčky žlázy.
  • 00:22:01 Samovyšetření prsu je vlastně
    vyšetření celé poloviny hrudníku,
  • 00:22:06 až pod klíční kost.
  • 00:22:09 Samovyšetření je nezbytné provádět
    pravidelně, každý měsíc,
  • 00:22:14 ideálně v době, kdy končí
    menstruační cyklus.
  • 00:22:20 Je to důležité proto,
  • 00:22:22 aby byly prsy vždy ve stejné
    hormonální situaci.
  • 00:22:26 První úspěšné odstranění nádoru
    z prsu
  • 00:22:29 indikoval v roce 1690 holandský
    lékař Adrien Helvetius.
  • 00:22:34 Německý chirurg Lorenz Heister
  • 00:22:36 publikoval v roce 1784 vlastní
    metodu rychlé amputace prsu
  • 00:22:41 a nástroje, které používal.
  • 00:22:44 Američan Halsted provedl
    v roce 1889
  • 00:22:47 první radikální amputaci prsu
  • 00:22:49 s odstraněním mízních uzlin
    v podpaží,
  • 00:22:52 která se stala standardem
    po desítky let.
  • 00:22:55 Dnes se dává přednost operacím
    co nejmenšího rozsahu,
  • 00:22:58 ale ve spojení s radioterapií
    a systémovou léčbou.
  • 00:23:02 Amputaci prsu pro karcinom
    prodělaly i první dámy USA
  • 00:23:06 Betty Fordová
    a Nancy Reaganová.
  • 00:23:09 Obě svůj příběh také zveřejnily.
  • 00:23:14 V mém případě lékaři nepřistoupili
    k tomu, že mi vezmou celé prso,
  • 00:23:17 takže mně vyjmuli skutečně
    jenom ten nádor.
  • 00:23:20 Tak mám samozřejmě zdeformované
    prso lehce,
  • 00:23:23 ale není to žádná tragédie.
  • 00:23:25 Ale musím přiznat,
    že ještě než se vědělo,
  • 00:23:29 jestli budu mít chemoterapii,
    nebudu mít chemoterapii,
  • 00:23:31 tak je opravdu legrační
    to ženský myšlení,
  • 00:23:35 protože vy samozřejmě víte,
    že to je vážná věc,
  • 00:23:39 a vy víte, že vám jde o život,
    ale stejně jako jedna z těch,
  • 00:23:42 neříkám úplně první myšlenka,
    že by to byla,
  • 00:23:44 ale v tom proudu těch myšlenek
    samozřejmě je to klasické:
  • 00:23:49 Jak budu vypadat bez vlasů?
  • 00:23:51 Jak budu vypadat,
    když nebudu mít obočí?
  • 00:23:53 A pak vám vlastně dojde,
    jak je to jedno, že jo.
  • 00:23:57 Musím říct, že ty ženský
    takhle přemýšlí,
  • 00:23:59 protože samozřejmě já jsem zrovna
    ten typ, že jsem ráda upravená,
  • 00:24:04 ale během dvou minut vám dojde,
    že to není prostě podstatné.
  • 00:24:10 Ale přesto vás to napadne, no.
    Jak budu vypadat?
  • 00:24:13 Ale to si myslím, že asi možná
    mužský nemaj. Nevím.
  • 00:24:19 Já jsem si vzpomněla,
    když jsem se probudila,
  • 00:24:21 že jsem si říkala:
    Jak to bude?
  • 00:24:25 A já jsem se nalíčila,
    já jsem se koukla do zrcadla,
  • 00:24:28 já jsem se navoněla a řekla jsem:
    No tak dobře. No tak už to je.
  • 00:24:34 A já jsem řekla, že možná to prso
    se mně líbí víc, než to druhé.
  • 00:24:39 Protože je menší,
    a já nemám ráda veliký prsa.
  • 00:24:42 Já si myslím, že v dnešní době
  • 00:24:43 už to není vlastně ani pro tu ženu
    tak strašnej handicap,
  • 00:24:47 protože existuje tady plastická
    chirurgie
  • 00:24:52 a viděla jsem i u kamarádky,
  • 00:24:56 která přišla bohužel teda
    o celý prs,
  • 00:24:59 viděla jsem, jakým způsobem
    jí vlastně vymodelovali nový
  • 00:25:04 a člověk to nemá téměř jako
    ani šanci poznat.
  • 00:25:12 Ten večer předtím, když už mi
    píchli takovou tu náladovku,
  • 00:25:16 abych se hezky vyspinkala,
  • 00:25:19 tak ještě předtím je pohovor
    s lékařem.
  • 00:25:22 A mě si tam zavolal takovej
    mladej pan doktor a říkal mi:
  • 00:25:26 No, víte, to je takový
    jako složitý.
  • 00:25:30 V podstatě to není žádná legrace,
    tohleto.
  • 00:25:33 To se může klidně rozlízt do jater,
    do žaludku, do hlavy, do střev,
  • 00:25:40 to prostě nikdy nevíme,
    co to jako udělá.
  • 00:25:44 A já jsem na něj koukala jak blázen
    a jsem říkala, myslela jsem si,
  • 00:25:49 že mě tam zve proto, že mě bude
    držet za ruku a řekne:
  • 00:25:52 Heleďte se, to bude bezvadný.
  • 00:25:54 A on na mě nasázel takovýhle věci.
  • 00:25:57 Tak jsem říkala: Proč mi to
    říkáte?
  • 00:25:59 A on říkal: No, abyste věděla jako,
    do čeho jdeme.
  • 00:26:03 A já jsem říkala:
  • 00:26:04 No, ale já už s tím dneska
    nic neudělám přes noc.
  • 00:26:07 Takže já jsem vlastně přes všechny
    ty medikamenty
  • 00:26:10 celou tu noc vůbec neusnula
    před tou operací.
  • 00:26:16 To byly dny nebo noci,
    kdy jsem si říkala:
  • 00:26:17 Pane Bože, já bych tak chtěla,
    aby se to vrátilo,
  • 00:26:20 abych byla zdravá,
  • 00:26:21 a abych se probudila jako
    a vlastně to nebylo.
  • 00:26:29 Myslím si, že ta psychika
    má velký význam,
  • 00:26:33 že budete-li skutečně každý den
    na to myslet,
  • 00:26:35 každý den se z toho hroutit,
  • 00:26:37 každý den budete se loučit
    s tímhle světem, že to je špatně.
  • 00:26:41 Na druhou stranu nejsem
    úplně přívrženec věty:
  • 00:26:44 Prostě musíš bojovat
    a musíš to vybojovat.
  • 00:26:47 Pokud prostě přijdete k lékaři
    v terminálním stádiu
  • 00:26:50 a máte plný tělo rakoviny,
  • 00:26:51 můžete bojovat, jak chcete,
    je to prostě množení buněk.
  • 00:26:55 A nemyslím si, že nějaké vaše
    pozitivní myšlení to změní.
  • 00:27:00 Ale myslím si, že u lidí, jako já,
    kteří na to přišli včas,
  • 00:27:02 možná včas, aspoň zatím
    se to tak jeví,
  • 00:27:05 tak že ta psychika
    roli hraje velikou.
  • 00:27:09 Bohužel teda to byl nejhorší dárek
    vlastně,
  • 00:27:11 kterej jsem dostala k narozeninám
    zároveň,
  • 00:27:14 protože já jsem to zjistila vlastně
    krátce po tom,
  • 00:27:20 kdy jsem oslavila svoje padesátiny.
  • 00:27:37 Rád ses mi toulal,
    rád ses mi ztrácel sám,
  • 00:27:45 to hory tě táhly, tak dávno,
    jak dávno tě znám.
  • 00:27:53 Prožil jsi tam plno jar, plno lét,
    plno zim...
  • 00:28:00 Mě ta nemoc, já na ní vidím
    jedno velký pozitivum,
  • 00:28:04 že mě naučila si daleko víc
    vážit života,
  • 00:28:07 vyrovnat se s tím,
  • 00:28:08 že holt se nenechám rozházet
    maličkostma,
  • 00:28:11 který mě dřív rozházely.
  • 00:28:14 Já jsem se přestala bát lítat
    letadlem,
  • 00:28:16 já jsem se přestala bát spousty
    věcí.
  • 00:28:19 Přestala jsem přemejšlet o tom,
    jak dlouho tady budu,
  • 00:28:22 kdy si pro mě přijde.
  • 00:28:24 Až na vrcholky hor
    už vyjdu jenom já, jen já.
  • 00:28:33 Samozřejmě, že zezačátku to bylo
    bolestivý,
  • 00:28:36 protože já jsem první vystoupení
    měla týden po tom,
  • 00:28:39 co mě propustili z nemocnice,
    takže zhruba za 14 dní.
  • 00:28:43 Nehledě na to, že ta kytara na to
    i svým způsobem tlačí.
  • 00:28:48 Ale my jsme tak udělaný,
  • 00:28:49 že vylezeme na to pódium
    a tam na všechno zapomenem.
  • 00:28:52 Začneme zase skučet, až když
    slejzáme z těch schodů
  • 00:28:54 třeba z toho pódia.
  • 00:28:58 Říká se: "Nemocný herec,
    kulatý čtverec."
  • 00:29:02 6040/2 poprvé.
  • 00:29:05 To je takový pravidlo číslo 1,
    u divadla i u filmu,
  • 00:29:08 a něco na tom asi bude,
  • 00:29:09 protože my jsme zvyklý hrát
    s teplotama a nemocný.
  • 00:29:15 A něco se stane, já nevím,
    jestli to je ten pocit povinnosti,
  • 00:29:19 rozhodně v divadle se určitě stane,
  • 00:29:21 že ty dvě hodiny se dostanete
    do nějaký jiný trošku dimenze
  • 00:29:27 a odehrajete to a pak padnete.
  • 00:29:31 A při tom natáčení je to trošku
    horší, protože to je rozkouskovaný,
  • 00:29:34 ale já jsem věděla,
    že to dotočit musím.
  • 00:29:37 A taky ne všichni vlastně tehdy
    věděli o tom,
  • 00:29:39 že já mám tenhleten problém.
  • 00:29:43 Takže to bylo takový vlastně...
    Musíte to udělat, no.
  • 00:29:49 Tak, já na vás budu malovat
    takovou speciální fixou.
  • 00:29:51 Nakreslím vám tři značky, ano?
  • 00:29:53 Ty značky budete mít
    i na té druhé straně,
  • 00:29:55 tady, tady a tady,
    abyste se nelekla,
  • 00:29:56 protože vás potřebujeme dostat
    do souřadnicového systému.
  • 00:30:00 Bude na vás svítit
    tenhle speciální laser.
  • 00:30:06 Celý proces radioterapie
    a její naplánování
  • 00:30:09 je poměrně složitý proces,
  • 00:30:12 na kterém se podílí několik
    profesí.
  • 00:30:15 Je to především lékař
    a radioterapeut,
  • 00:30:18 který je přímo zodpovědný
    za vedení léčebného programu.
  • 00:30:24 Dále jsou to radiologičtí fyzici
    a radiologičtí asistenti,
  • 00:30:29 bez nichž vypracování programu
    je zcela nemožné.
  • 00:30:42 Po provedení plánovacího CT
  • 00:30:44 je potřeba provést přenos těchto
    dat do plánovacího systému,
  • 00:30:49 což se dělá v této místnosti,
  • 00:30:51 a pro každou pacientku individuelně
    se dělá ozařovací plán,
  • 00:30:54 aby radioterapie byla
    co nejpřesnější.
  • 00:30:57 Nelekněte se. Já teď na vás budu
    malovat takové značky.
  • 00:31:01 Je potřeba zvážit individuální
    anatomii,
  • 00:31:03 protože každá žena má trošku
    jiná prsa,
  • 00:31:06 nádor může být různě velký
    v různých částech toho prsu.
  • 00:31:09 A cílem přesného procesu plánování
    léčby je zajistit,
  • 00:31:12 aby to, co chceme ozářit,
  • 00:31:13 bylo co nejlépe a homogenně pokryto
    ozařováním,
  • 00:31:16 a zároveň abysme se co nejlépe
    vyhnuli těm orgánům,
  • 00:31:19 které ozářit nechceme.
  • 00:31:22 A teď prosím nehýbat.
    Normálně dýchejte, budeme skenovat.
  • 00:31:26 Zde je řez tělem pacientky
    v úrovni prsu,
  • 00:31:28 kde je nakreslen prs jako orgán,
    který chceme ozařovat,
  • 00:31:30 srdce, kterému se chceme vyhnout
  • 00:31:32 a levá plíce, které se chceme
    vyhnout.
  • 00:31:36 A zde je provedena 3D rekonstrukce
    těla pacientky s uvedenými orgány.
  • 00:31:46 Jsem přesvědčená, že když milujete,
    tak nic nemůže...
  • 00:31:55 Tohle ta nemoc nemůže zničit,
    ten vztah.
  • 00:32:00 Pokud ta láska je jiná,
    než si já představuju, co má být,
  • 00:32:05 tak možná jo, možná jo,
    ale já si říkám vždycky:
  • 00:32:09 Když to takhle je, tak ta ženská
    má štěstí, že ten pán odešel,
  • 00:32:13 protože nebyl ten správnej.
  • 00:32:20 Partner to vzal báječně, absolutně
    mi nedal nikdy ani vteřinu najevo,
  • 00:32:25 že by mu to nějakým způsobem
    vadilo.
  • 00:32:28 Víte co, po 22 letech společně
    prožitých předpokládám,
  • 00:32:33 že ten partner je se mnou
  • 00:32:35 kvůli něčemu jinýmu,
    než kvůli prsům.
  • 00:32:38 Ten partner mě bude milovat
    jak jsem,
  • 00:32:41 ne kvůli tomu, že mám úplně
    dokonalý dva bombolo.
  • 00:32:44 Když je to tohle, co zajímá
    člověka, mě nezajímá.
  • 00:32:48 Tak pro mě je důležitý,
    že musí milovat mě, mě!- ne prsa.
  • 00:32:57 A taky je samozřejmě spousta mužů,
  • 00:32:58 kteří to skutečně nezvládnou
    s tou partnerkou.
  • 00:33:01 To zase si taky nebudeme nalhávat.
  • 00:33:05 Ono sice vy říkáte,
    že jim to vadí daleko míň,
  • 00:33:07 ale já znám hrozně moc případů,
    kdy ten vztah skutečně nevydržel.
  • 00:33:10 Ono jim to sice nevadí,
  • 00:33:12 ale v tom dlouhodobém horizontu
    to nakonec vlastně nedaj,
  • 00:33:15 protože ono je něco jinýho
    být hrdina na týden a na měsíc,
  • 00:33:21 a něco jinýho je, žít s tím 20 let.
    On to je velkej rozdíl.
  • 00:33:26 A pak se samozřejmě řekne:
  • 00:33:27 Ne, v tom to nebylo.
    My jsme si jenom přestali rozumět.
  • 00:33:30 Ale to je vždycky otázka, že jo,
    jak to skutečně bylo.
  • 00:33:34 Můžu pochopit, že to muži
    nezvládnou,
  • 00:33:37 když ten pohled není určitě
    nejkrásnější.
  • 00:33:40 Ano, ale jestli je jenom na tohle
    ta láska,
  • 00:33:45 tak mně to připadá smutný.
  • 00:33:54 Já jsem potom musela absolvovat
    radioterapii.
  • 00:33:56 Asi nejvíc mi to dávalo zabrat
    psychicky,
  • 00:33:58 protože to bylo vlastně denně
    od pondělí do pátku,
  • 00:34:02 kromě sobot, nedělí, kdy jsem hrála
    zase, měla jsem vystoupení.
  • 00:34:06 Vidíte lidi, který jsou na tom
    samozřejmě daleko hůř, než vy.
  • 00:34:10 Občas se ten přístroj nějakým
    způsobem malinko rozbil,
  • 00:34:15 takže ta čekací doba se příšerně
    protáhla,
  • 00:34:18 a i kdybych si měla třeba
    i připustit to,
  • 00:34:21 že mi ten čas tady danej
    bude zkrácenej,
  • 00:34:25 tak mi bylo hrozně líto,
  • 00:34:26 že ho musím strávit takovýmhle
    způsobem.
  • 00:34:30 Radioterapii jsem snášela dobře,
    jenom jsem byla strašně unavená.
  • 00:34:38 Pacientka leží na stole
    lineárního urychlovače.
  • 00:34:40 Sem byl přenesen ozařovací plán
    a zde se provádí kontrola,
  • 00:34:45 že všechno je tak, jak má být.
  • 00:34:48 Na pacientku se zakreslí značky,
  • 00:34:51 které potom slouží k přesnému
    zaměřování
  • 00:34:53 v průběhu následujících dní
    ozařování.
  • 00:34:56 Já jsem se ptala lékařky,
    říkala jsem:
  • 00:34:58 Můžu hrát divadlo hned
    po ozařování?
  • 00:35:01 A ona mi říkala:
  • 00:35:03 Hm, no, jestli to vydržíte,
    jestli na to budete mít sílu...
  • 00:35:07 Protože budete unavená.
  • 00:35:09 No, a já jsem říkala:
    Všechno vydržím.
  • 00:35:11 Ale je to pravda, že sem tam
    jsem říkala: Ty vogo!
  • 00:35:32 Já jsem se až dva měsíce
    po ozařování dověděla,
  • 00:35:35 jak je možný, že jsem nebyla
    unavená,
  • 00:35:38 a jak je možný, že jsem tady
    v obědové pauze
  • 00:35:41 si odběhla na ozařování
    a zase přiběhla,
  • 00:35:45 ale já jsem nevěděla,
    že mám být unavená,
  • 00:35:46 tak jsem ani nebyla, no.
  • 00:35:48 Kvůli tý nemoci jsem zrušila
    pouze dva koncerty
  • 00:35:52 a jinak jsem jela naprosto naplno.
  • 00:35:54 Ale to mě zase zachraňovalo, jo,
    že jsem nemusela teda sedět doma
  • 00:35:58 a přemejšlet nad nějakejma
    pitomostma,
  • 00:36:02 který by mě mohly napadat.
  • 00:36:34 Jednou jsem přišla do zahrady
    a ona četla.
  • 00:36:37 Hodiny a hodiny byla v tý zahradě.
  • 00:36:40 A já jsem řekla: Co čteš, mami?
  • 00:36:42 A ona řekla: Studuju smrt.
  • 00:36:45 A já jsem řekla: Tak ty seš teda
    ale fakt pozitivní, co se děje?
  • 00:36:49 A ona řekla: Ne! Je to krása!
  • 00:36:52 Vstoupíme do dalšího světa,
    dalšího života.
  • 00:36:57 A začala mluvit o tý smrti
    tak krásně,
  • 00:37:01 že jedna věc, které se nebojím,
    je smrt.
  • 00:37:05 Já se nebojím smrti.
  • 00:37:07 Já se bojím bolesti
    a ztráty těch lidí, které miluju.
  • 00:37:11 Toho se bojím. Bojím se pro ty
    lidi, které miluju.
  • 00:37:15 Bojím se pro svého syna,
    aby z toho neměl bolesti,
  • 00:37:18 ale já sama se nebojím smrti.
    To je ta otázka.
  • 00:37:23 Člověk musí možná i studovat
    filozoficky určitě
  • 00:37:27 a dát si tu šanci v životě
    podívat se na určité věci,
  • 00:37:31 který sice vypadají jako konec,
    ale není to konec.
  • 00:37:40 Obecně fakt konce, si myslím,
  • 00:37:41 že je pro nás skoro
    neakceptovatelný.
  • 00:37:45 Takže samozřejmě když vám ten konec
    ještě někdo takhle zkonkretizuje,
  • 00:37:48 že vám řekne: Jste na tom
    tak a tak
  • 00:37:51 a s největší pravděpodoností
    máte před sebou tak rok,
  • 00:37:56 já jsem člověk, kterej by to úplně
    vědět nechtěl.
  • 00:38:01 Taková ta lidská slabost,
    že my máme pořád pocit,
  • 00:38:03 že existuje někde nějaká vyšší
    spravedlnost.
  • 00:38:06 Prostě nikdo nám nikdy neřekl,
    že je život spravedlivý,
  • 00:38:08 a tak to je.
  • 00:38:10 A otázky typu: Proč zrovna já?
    Proč se tohle stalo mně?,
  • 00:38:13 ty si takových dvacet let
    už dávno nedávám.
  • 00:38:16 Protože na ně není žádná odpověď
    a nemá to logiku.
  • 00:38:20 Není to o tom: Vždyť jsem byla
    hodná holka,
  • 00:38:22 tak jak se mi tohle mohlo stát?
  • 00:38:24 Vždyť já nekouřím a nepiju
    a sportuju a zdravě jím,
  • 00:38:27 tak proč se mi to stalo?
    To je nesmysl!
  • 00:38:30 Na tyhle otázky nikdy odpověď
    nedostanete.
  • 00:38:42 Hormonální léčba je samozřejmě
    méně náročná
  • 00:38:45 a je pro tu ženu příjemnější,
    ale nelze ji tedy užít vždy.
  • 00:38:49 A takovou tou speciální je léčba
    biologická.
  • 00:38:52 Ta léčba je i náročná,
    co se týče nákladů,
  • 00:38:56 ale v naší populaci žen
    je pro všechny dostupná.
  • 00:39:01 Léčba cytostatická je náročná
    především proto,
  • 00:39:04 že má celou řadu nežádoucích
    účinků.
  • 00:39:11 Když mně začaly padat ty vlasy,
  • 00:39:13 tak jsem okamžitě udělala
    holou hlavu.
  • 00:39:18 A zjistila jsem, že se v tom cejtím
    docela dobře.
  • 00:39:21 Poprosila jsem právě svýho muže,
    jestli by to udělal,
  • 00:39:24 a ten strojek, kterej používám
    na něj, tak ten použil na mě.
  • 00:39:30 Když jsem byla po operaci,
  • 00:39:33 tak vlastně jedno konsilium řeklo,
    že chemoterapie ano,
  • 00:39:37 druhé konsilium tady v Motole
    řeklo: Chemoterapie není nutná.
  • 00:39:42 A rozhodnutí bylo čistě na mně.
    A bylo to pade na pade.
  • 00:39:46 A já jsem se rozhodla, že tedy ne,
  • 00:39:48 protože lékaři přiznali, že vlastně
    není v tuto chvíli co léčit,
  • 00:39:53 a že je to prevence.
  • 00:39:54 Mně přišlo, že je to dost
    drsná prevence,
  • 00:39:57 aby mi takhle něco zasáhlo
    do mé imunity,
  • 00:40:00 ale taky jsem se samozřejmě
    zeptala,
  • 00:40:02 jak jsou na tom statistiky u žen,
    které to odmítnou,
  • 00:40:06 jestli se to vrátí,
    a řekli mi, že vrátí.
  • 00:40:10 Takže musím s tím asi počítat.
  • 00:40:13 To už jsem vypozorovala vlastně,
    kdy je mi zle,
  • 00:40:17 že to nebylo ten první den,
    že to bylo třeba třetí den,
  • 00:40:19 tak už jsem se na to nějakým
    způsobem nachystala.
  • 00:40:22 A to vám musím říct,
    že to bylo příšerný,
  • 00:40:24 kdy jsem vlastně točila někde
    na exteriéru
  • 00:40:27 a to byl ten špatnej den.
  • 00:40:32 A oni tam ještě dovezli
    nějaký várnice
  • 00:40:33 a tam byl nějakej buřtguláš
    nebo něco.
  • 00:40:36 A já si pamatuju, že jsem opravdu
    musela pořád chodit někam pryč,
  • 00:40:40 aby ke mně nedošly ty vůně toho,
  • 00:40:43 protože se mi pořád dělalo
    hrozně špatně.
  • 00:40:45 A to vůbec nevím,
    ten den jak jsem dotočila,
  • 00:40:48 to si moc nepamatuju.
    Ale to bylo jednou.
  • 00:40:51 V současné době už existuje
    tak dokonalá léčba podpůrná,
  • 00:40:55 že se toho opravdu nemusí bát,
  • 00:40:58 a že jsme schopni od začátku
    tak ty nežádoucí účinky omezit,
  • 00:41:03 že většina těch žen je schopná
    při tom plnohodnotně žít
  • 00:41:07 a chodit třeba i do práce.
  • 00:41:10 To je velmi dobré poselství
    pro každou tu ženu,
  • 00:41:13 která musí tu léčbu podstoupit,
    že to opravdu smysl má.
  • 00:41:17 Proto je ještě mnohem horší,
  • 00:41:19 když v současné době místo klasické
    medicíny je odvedena k léčitelům
  • 00:41:25 a je u ní použito cosi, co tu léčbu
    zdaleka nemůže dosáhnout,
  • 00:41:30 a co bohužel pak pro tu ženu
    znamená jednoznačně smrt.
  • 00:41:35 Já mám pacientky, které i tak,
  • 00:41:37 i když ta léčba dříve nebyla,
    řekněme, tak dokonalá,
  • 00:41:40 ale ke mně chodí
    už přes třicet let.
  • 00:41:49 Na začátku mě lékaři varovali,
    že teda se mi ten život změní.
  • 00:41:53 Že se hodně změním psychicky,
  • 00:41:55 že teda to teprve uvidím,
    jaký budu mít úzkostný stavy,
  • 00:41:59 jaký budu mít deprese,
    jak budu hašteřivá.
  • 00:42:04 A mě to možná jako nějak naštvalo,
  • 00:42:06 že nějaká chemie mě prostě
    nebude měnit
  • 00:42:09 a nebude mi určovat moji
    kvalitu života,
  • 00:42:14 tak musím říct, že bych řekla,
    že jsem spíš veselejší teda,
  • 00:42:17 že se mi spíš ta nálada
    furt zlepšuje.
  • 00:42:21 Ta psychika je důležitější pro mě,
    než to tělo.
  • 00:42:25 Protože samozřejmě ty hormonální
    změny, které nastaly v mém těle,
  • 00:42:29 mám co dělat, abych teda neměla
    sto kilo.
  • 00:42:32 Denně cvičím. Dobrou housku
    jsem neviděla, ani nepamatuju,
  • 00:42:37 protože já vyvařuju,
  • 00:42:38 ráda dělám domácí knedlíky
    a takový věci,
  • 00:42:41 ale prostě si to nedám,
  • 00:42:43 protože já prostě když sním rohlík,
    tak ho pak týden shazuju.
  • 00:42:48 -Tak, dobrý den.
    -Dobrý den, pane doktore.
  • 00:42:56 Takže vy jste přišla s žádostí
    o rekonstrukci prsu po ablaci?
  • 00:43:01 Ano.
  • 00:43:03 Hned na úvod se zeptám,
    jestli už máte doporučení onkologa,
  • 00:43:07 jestli proběhla onkologická
    terapie,
  • 00:43:11 a jestli vlastně onkolog doporučil
    už rekonstrukci prsu?
  • 00:43:13 Ano. Mám doporučení od onkologa
    i od onkochirurga.
  • 00:43:20 Je to důležitý proto,
  • 00:43:21 že samozřejmě plastický chirurg
    je v tý řadě těch specialistů,
  • 00:43:25 kteří se podílejí na celý tý léčbě
    karcinomu prsu, až ten poslední.
  • 00:43:30 V podstatě vždycky říkám,
  • 00:43:31 že má i tu nejpříjemnější část
    vlastně tý léčby,
  • 00:43:35 protože vy procházíte nějakým
    psychickým traumatem,
  • 00:43:39 psychickou zátěží,
    a vlastně teď už jste ve fázi,
  • 00:43:42 kdy v podstatě čekáte jenom
    na rekonstrukci prsu,
  • 00:43:46 což je ta nejpříjemnější část
    tý léčby, a vlastně poslední.
  • 00:43:51 Dnešní techniky plastické chirurgie
  • 00:43:53 vlastně pracují s umělým
    implantátem, silikonovej implantát,
  • 00:43:58 vlastně si na něj můžete i sáhnout.
  • 00:44:02 Ten implantát se používá v případě,
    když tam je dostatek kůže.
  • 00:44:08 Když chirurg provedl tu ablaci tak,
  • 00:44:10 že vlastně my tam jsme schopni
    vložit implantát
  • 00:44:14 a ta kůže nebude pod tahem.
  • 00:44:19 A také pokud ta kůže není nějakým
    způsobem znehodnocená radioterapií.
  • 00:44:24 Vy jste měla i ozáření,
    nebo jste měla jenom chemoterapii?
  • 00:44:27 Já jsem právě bez ozářek.
  • 00:44:28 Takže v tom případě je to
    ještě pro vás výhodnější,
  • 00:44:30 že ta kůže není nějakým způsobem
    poškozená.
  • 00:44:33 Tady je pacientka před operací,
    tady je pacientka po operaci.
  • 00:44:38 Při té první rekonstrukci
    zrekonstruujeme vlastně prs,
  • 00:44:43 v další době, což je asi
    za takovejch 5-6 měsíců,
  • 00:44:46 se provádí rekonstrukce
    prsního dvorce,
  • 00:44:49 takže my jsme schopni
    zrekonstruovat i bradavku.
  • 00:44:51 A jak?
  • 00:44:53 Z místní tkáně se udělá vlastně
    lalůček, vytvoří se mamela
  • 00:44:58 a potom se provede kožní štěp,
  • 00:45:01 ve formě kožního štěpu
    se v podstatě vytvoří prsní dvorec.
  • 00:45:05 A opravuje se ještě většinou
    i ten druhej prs do podoby toho,
  • 00:45:09 aby vlastně ta prsa byla
    symetrická.
  • 00:45:13 Tak, můžete si odložit.
  • 00:45:50 Tak, ukažte...
  • 00:45:52 Takže, vy máte tu ablaci udělanou
    velmi šetrně,
  • 00:45:55 což je opravdu velmi dobrý pro vás,
  • 00:45:58 protože můžeme použít
    tu nejjednodušší metodu
  • 00:46:01 s velmi dobrým výsledkem,
    protože máte dostatek kůže.
  • 00:46:06 Není ta kůže poškozená ozářením,
  • 00:46:08 takže my vlastně tu operaci
    provedeme tak,
  • 00:46:10 že vyřízneme tu jizvu,
    kterou tady máte,
  • 00:46:13 vytvoříme si kapsu pod kůží
    a částečně pod svalem
  • 00:46:18 a vložíme tam silikonovej
    implantát.
  • 00:46:20 To bude první fáze tý operace,
    kdy zrekonstruujeme prs.
  • 00:46:24 Použijeme implantát v podstatě
    maximální velikosti,
  • 00:46:27 který tam půjde dát,
  • 00:46:29 a potom v další době,
    což vidím tak za 5-6 měsíců,
  • 00:46:32 bysme provedli modelaci
    tady pravého prsu se zmenšením tak,
  • 00:46:37 abysme dosáhli symetrie,
    a zrekonstruujeme prsní dvorec.
  • 00:46:42 Takže já myslím, že to půjde
    všechno udělat dobře.
  • 00:48:00 Vlastně ti onkologové dělají
    pořád tu mravenčí práci,
  • 00:48:04 pořád se snaží někde prostě
    říkat jako:
  • 00:48:07 Tohleto udělejte, tohleto
    udělejte, choďte na tu prevenci,
  • 00:48:09 nebojte se toho!
  • 00:48:11 A pak přijde Angelina, která prostě
    zmedializuje svoji operaci,
  • 00:48:18 a udělá tím paradoxně daleko
    víc práce,
  • 00:48:21 než všichni ti onkologové na všech
    těch seminářích a konferencích.
  • 00:48:25 Není to úplně fér vůči
    těm onkologům, samozřejmě,
  • 00:48:27 ale prostě to tak je.
  • 00:48:29 Ale dobrý je, že to ti onkologové
    neodsuzují, ten její čin,
  • 00:48:33 že řeknou: Je dobře, že to takhle
    řekla.
  • 00:48:36 Je dobře, že řekla:
  • 00:48:37 Podívejte se, já, krásná
    hollywoodská hvězda,
  • 00:48:40 jsem to podstoupila
    a nic se neděje.
  • 00:48:42 A možná jsem si tím zachránila
    život.
  • 00:48:45 Protože se samozřejmě po téhleté
    její medializaci zvedla vlna žen,
  • 00:48:51 které prostě najednou
    na to vyšetření šly
  • 00:48:53 a najednou se toho míň bály.
  • 00:49:06 Myslím, že všechno, co přijde
    v našem životě, tak má být.
  • 00:49:09 Nejsem fatalista,
    ale věřím na osud.
  • 00:49:13 Věřím, že co se stane... Víte co?
  • 00:49:15 Já naopak říkám, že možná ta nemoc,
  • 00:49:18 nebo to co jsem prožila,
    ty dvě rakoviny,
  • 00:49:21 vždycky mě to posunulo.
    Já si myslím, že naopak.
  • 00:49:24 Berme to jako životní plus
    a ne životní mínus.
  • 00:49:48 Když vlastně jsem se stala
    jednou z těch,
  • 00:49:51 který tu podporu potřebovaly,
  • 00:49:54 tak jsem zjistila,
    že to je opravdu úžasná akce.
  • 00:50:00 Rozmejšlela jsem si, jestli vůbec
    se toho mám zúčastňovat,
  • 00:50:03 ale zjistila jsem, že je nádhera,
    když dojdete ten pochod
  • 00:50:08 a teď jsou tam příbuzný lidí,
  • 00:50:10 který maj v rodině nemocný
    rakovinou,
  • 00:50:14 že jsou tam lidi, který chtěj
    jenom podpořit.
  • 00:50:17 Je třeba velký horko,
  • 00:50:19 je to většinou v červnu, v sobotu,
    ten pochod,
  • 00:50:22 oni si koupěj tričko za 300 korun,
  • 00:50:24 nejdou na plovárnu
    a opravdu jdou těch 6 kilometrů.
  • 00:50:28 A potom na tom pódiu
    se pouštěj balónky,
  • 00:50:31 a když vidíte ty lidi,
    třeba šest tisíc lidí,
  • 00:50:34 já vůbec nemůžu...
    ani teď o tom mluvit,
  • 00:50:38 protože ta solidarita
    je tak neskutečná,
  • 00:50:40 to je tak něco nádhernýho,
    že vlastně to mi taky dodalo sílu.
  • 00:50:46 Že jsem si říkala: Je to úžasný.
    Jako fakt lidi jsou dobrý.
  • 00:51:21 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2014

Související