iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 6. 2016
23:25 na ČT art

1 2 3 4 5

9 hlasů
26289
zhlédnutí

Česká fotka

Seriál ve třinácti částech, ve třinácti samostatných a výrazných autorských dokumentech mapuje témata, která charakterizují estetickou, myšlenkovou nebo žánrovou pestrost české fotky.

26 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Česká fotka - Anatomie tělesnosti

  • 00:00:29 No, pindu fotím proto,
    že pinda je, jak to říká
  • 00:00:34 jeden můj známý,
    tudy jsme všichni prošli.
  • 00:00:38 Pro mě je to symbol slasti.
  • 00:00:40 V tý fázi, samozřejmě, kdy něco
    předchází.
  • 00:00:43 To předcházení
    já tam chci taky zobrazovat,
  • 00:00:46 nebo to všechno.
  • 00:00:47 Zkrátka vynechat to, to určitě ne,
    tu pindu.
  • 00:00:52 To v žádný případě.
  • 00:00:54 I ta pinda se dá vyfotit
    tak či onak.
  • 00:00:56 Nikdo z nás nemá problém
    dívat se na pindu milovaný...
  • 00:01:00 Prostě nějaký ženský.
    Milenky nebo co já vím.
  • 00:01:04 Zadek je krásný tvar.
    Ňadro je krásný tvar,
  • 00:01:09 obličej je hezký tvar,
    noha je hezký tvar...
  • 00:01:12 Všechno je hezký tvar.
    Ta pinda je jakoby sporná!
  • 00:01:14 Protože to je něco,
    jak bych to řekl,
  • 00:01:17 svraštěnina někde na stromě,
    hezký stonek
  • 00:01:21 je hezčí než nějaká taková
    zauzlina.
  • 00:01:26 Tak já se snažím tu pindu
    zobrazovat tak,
  • 00:01:28 abych vsugeroval těm všem ostatním
    tou situací
  • 00:01:31 a tak, abych vsugeroval,
    že ta pinda je vlastně nádherná.
  • 00:01:38 Penis pro mě není krásný,
    ale vím,
  • 00:01:40 že za určitých okolností
    taky patří do hry,
  • 00:01:43 když chci vyjádřit to,
    co chci vyjádřit.
  • 00:01:52 Čau.
    -Čau.
  • 00:01:54 -Hezky, hezky, hezky...
    -Už jsou takový prožraný.
  • 00:01:57 -Co?
  • 00:01:58 -Už jsou takový prožraný.
    -No.
  • 00:02:35 "Obviněný Miroslav Tichý
    je střední postavy,
  • 00:02:38 přiměřené kostry i výživy,
    celkově poněkud bledší...
  • 00:02:42 V přední polovině čela jizvička
    5 centimetrů dlouhá, bez imprese.
  • 00:02:48 Zorničky reagují správně
    na oba podněty,
  • 00:02:51 mozkové nervy vesměs
    bez chorobného nálezu.
  • 00:02:55 Chrup dosti defektní,
    ošetřen.
  • 00:02:58 Mandle sotva znatelné,
    bez zánětu.
  • 00:03:01 Krk:
    štítná žláza nezvětšená.
  • 00:03:04 Hrudník:
    souměrný, klenutý.
  • 00:03:07 Fyzikální nález na srdci a plících
    negativní.
  • 00:03:11 Tlak 130/95
    pulz 84 tepů za minutu..."
  • 00:03:39 Já říkám: Proč pořád fotíte
    ty ženské?
  • 00:03:41 A on říká, že ho nezajímají ženy,
    že ho jenom zajímají tvary.
  • 00:03:44 Tvary, jeho zajímají křivky...
  • 00:03:48 Že prostě se mu líbí...
    Vystihnout prostě ten tvar.
  • 00:03:56 A je taky zajímavé,
    že on fotil...
  • 00:03:58 On nikdy nějak nezaměřoval.
  • 00:04:00 On prostě měl ten aparát tak
    u boku.
  • 00:04:03 A když viděl svůj objekt,
    tak ho vyfotil.
  • 00:04:08 Cvakl a hotovo.
  • 00:04:30 -I vzhledově byl takový nechutný
    a takový dost...
  • 00:04:37 Pronásledoval člověk,
    lítal třeba za mnou...
  • 00:04:40 já jsem třeba utíkala po městě
    a on šel pořád za mou
  • 00:04:43 a pořád jsem viděla,
    jak cvaká s tím foťákem,
  • 00:04:46 nebo co to vlastně bylo.
  • 00:04:48 Vypadalo to jak foťák,
    ale bylo to něco takovýho divného.
  • 00:04:51 On měl docela takový příjemný hlas,
    takový jemný.
  • 00:04:57 Kdybych to měla brát podle hlasu,
    tak bych se ho vůbec nebála.
  • 00:05:00 Nebo nebyl by mi protivný.
    Jako když na vás
  • 00:05:03 mluví maminka nebo tatínek,
    takový milý hlas.
  • 00:05:07 -Ten kabát, to vím stoprocentně,
    že měl dvě kapsy.
  • 00:05:10 A on ty foťáky
    nosil v těch kapsách.
  • 00:05:14 A tím, jak ty kapsy zatěžoval,
    tak časem měl ty kapsy až u kolen.
  • 00:05:19 Hygienik doporučil -
    buď ho vyprat, vyčistit.
  • 00:05:23 Samozřejmě to vůbec nešlo,
  • 00:05:25 protože to byla taková
    změť špagátů a drátů.
  • 00:05:29 Tak potom ho prý slavnostně
    spálili.
  • 00:05:31 Pan Tichý prý vždycky dával
    k dobru,
  • 00:05:34 že když se soudce ptal,
    proč ho spálili, tak soudce řekl:
  • 00:05:37 My jsme tam našli
    švába a blechu!
  • 00:05:40 A pan Tichý řekl:
    Já je chci jako předmět doličný.
  • 00:05:59 BROMOVÁ: Většinou se lidi
    zabývají
  • 00:06:02 svým tělem
    jenom když onemocní.
  • 00:06:04 Nebo když cítí, že něco není
    v pořádku.
  • 00:06:07 Tak je to většinou motivuje
    se tím tělem nějak zabývat.
  • 00:06:10 To u mě vzniká tahle potřeba se
    fotit.
  • 00:06:14 A skrz to tělo něco sdělovat,
    když se třeba cítím
  • 00:06:16 osamělá nebo jsem sama,
    nemám s kým mluvit.
  • 00:06:22 Tělo prostě pro mě znamená...
  • 00:06:24 Tělo je nějakým otiskem toho,
    co je uvnitř člověka.
  • 00:06:29 Myslím si, jak žiješ,
    jaký jsi,
  • 00:06:32 že se to nějakým způsobem
    odráží ve tvé tváři i na tom těle.
  • 00:06:38 To znamená, že to tělo
    celkem jasně vypovídá
  • 00:06:41 tou svojí vizualistou o tom,
    kdo vlastně jsi i uvnitř.
  • 00:06:55 Tak nějaký částí tvorby
    jsem objektem
  • 00:06:58 a v nějaké části tvorby ne.
  • 00:07:00 Určitě v těch novějších fázích
    jsem i pozorovatelem.
  • 00:07:05 Určitě to, že mám teď dítě,
    mě jakoby odvrací
  • 00:07:09 od sebe intenzívně k tomu dítěte
    a ke starosti o něj,
  • 00:07:14 takže tak člověk trochu
    zapomíná sám na sebe
  • 00:07:17 a nemá potřebu se tím zabývat
    tolik,
  • 00:07:20 nějakým svým tělem
    a nějakými svými pocity.
  • 00:07:23 Furt spíš řešíš toho druhého.
  • 00:07:28 HUDBA
    Babí, babí!
  • 00:07:34 -Babí?
    Tady jsou babí, jo?
  • 00:07:39 Tady jsou ponorky.
    -Ponorky.
  • 00:07:42 -A v jedný je lulík...
  • 00:07:48 To je kapitán.
  • 00:07:54 Jako bylo to nějaký nepochopení
    mezi mnou a tou společností.
  • 00:07:59 Zkrátka já jsem tenhle ten typ tabu
    nikdy neměl.
  • 00:08:04 Já jsem měl tabu být pravdomluvný,
    měl jsem tabu,
  • 00:08:08 jakmile jsem viděl nějakou
    nespravedlnost,
  • 00:08:10 tak jsem se do toho musel
    nějakým způsobem vmísit.
  • 00:08:13 Prostě mně to přijde jako
    pokrytectví.
  • 00:08:21 -Já si asi hledám takovýhle
    místa,
  • 00:08:25 kde můžu bezpečně, svým způsobem,
    kde se můžu oblíkat jak chci,
  • 00:08:29 můžu chodit jako blázen,
    můžu chodit neučesaná,
  • 00:08:33 rozčepýřená, nahatá,
    v podvlíkačkách...
  • 00:08:38 Na týhle bázi pak vzniká
    i to umění,
  • 00:08:41 který, já mám taky pocit,
    že je to něco autentického,
  • 00:08:45 protože to vzniklo z toho života,
    který tam žijeme.
  • 00:08:49 A je to zároveň takový
    dokument...
  • 00:08:55 -Kolikrát se přistihnu,
    že mě vlastně
  • 00:08:57 vzrušuje nejvíc fotka,
    která není explicitní,
  • 00:09:01 ale hodně silně vnukává
    třeba svojí dynamikou
  • 00:09:05 nějaký rytmus nebo dynamiku
    nějakýho sexuálního aktu.
  • 00:09:12 Mně strašně v tý sféře fantazie
    oslovují ty lesbický scény,
  • 00:09:18 prostě dvě ženský
    a nějaký ženský orální sex.
  • 00:09:23 Skutečný umění, jako říkám,
    se vnímá břichem.
  • 00:09:26 A já bych tady řekl,
  • 00:09:28 že skutečně eroticky nabitá
    fotografie se vnímá ne břichem,
  • 00:09:33 ale trochu níž, nějakým tím
    podbřiškem, bych řekl.
  • 00:09:37 Ano, je to pornografie,
  • 00:09:39 protože tam explicitně zobrazuju
    všechny ty věci.
  • 00:09:42 Spíš jde o to ne co,
    ale jak a jaká je ta reakce toho.
  • 00:09:46 Takový ta hlavní se dostaví
    až při pohledu na ty hotový fotky.
  • 00:09:51 Tam potom mně to šíleně vzrušuje,
    když vidím svoji ženu
  • 00:09:54 v objetí s jinou ženskou,
    tak se mi to hrozně líbí.
  • 00:10:00 A řekl bych,
    že když to takhle jako řeknu,
  • 00:10:03 tak jako sebekriticky,
  • 00:10:05 že náš život tahle ta věc
    zase obohacuje!
  • 00:10:19 Tak, jak to vypadá?
    Takže takhle nějak...
  • 00:10:25 -Kam to mám dát?
    -Tady. V podstatě jako minule.
  • 00:10:30 -Kde jsou ty kolíčky?
    -Tam jsem je položil.
  • 00:10:32 Na tu bílou...
    Jo?
  • 00:10:37 Něco asi z toho sundej
    a něco tam dej.
  • 00:10:39 Nebo já nevím.
    -Jo.
  • 00:10:42 -Teď už je kreativita...
    Teď už je míč...
  • 00:10:45 -Na mý straně.
    -Na tvý straně hřiště.
  • 00:10:47 Bacha, je to na drátu.
    Neřízni se do ruky.
  • 00:10:50 -To bych dala do háje. Kde to je?
    -Co?
  • 00:10:52 -Jsou tam ty růžový kytičky?
    -Jo, určitě!
  • 00:10:56 Z našeho pohledu to vidět je.
    -No, tak se podívej,
  • 00:10:58 jestli to mám dát níž nebo výš
    nebo jak?
  • 00:11:01 Jestli to je hezký.
    -Báro, mysli, abyste tam měly
  • 00:11:04 nějaké místo pro nějaký trošku
    pohyb. -Jo.
  • 00:11:09 -Ať tam nejste úplně zastrčený
    ksichty...
  • 00:11:11 -Ještě tady můžu dát něco
    dozadu.
  • 00:11:14 -Možná by něco malinko mohlo bejt
    i za vámi.
  • 00:11:18 A něco...
    A část před vámi.
  • 00:11:21 -On třeba fotil za výlohou,
    když tam byly
  • 00:11:24 ty panny vysvlečený,
    tak i to si fotíval.
  • 00:11:27 To bylo polepený takovýma páskama,
    slepený všechno dohromady.
  • 00:11:32 A my jsme si myslely, jako děcka,
    že tam má mucholapku.
  • 00:11:36 My jsme si z toho ještě dělaly
    srandu.
  • 00:11:38 Že prostě on je blázen,
    jsme si myslely.
  • 00:11:41 A že on prostě tady tímto
    způsobem
  • 00:11:44 na sebe rád upozorňuje,
    nebo něco.
  • 00:11:47 -Švagrové se narodilo mimino
    a jely jsme do parku.
  • 00:11:52 A v parku nikde nikdo.
    A teď se blížil pan Tichý.
  • 00:11:56 Trošku jsem se lekla.
  • 00:11:58 On víceméně nemluvil,
    jenom se usmál.
  • 00:12:01 A ten pohled jeho očí,
    to bylo jasný, že neublíží.
  • 00:12:04 -Něco, co vás prostě uklidňovalo.
    Když jste se do těch očí podíval,
  • 00:12:08 tak nějaký ten klid,
    taková zvláštní aura,
  • 00:12:12 která vždycky mi řekla,
    že to není zlý člověk.
  • 00:12:16 -Někdy postával, sledoval,
    povídal si...
  • 00:12:20 A občas teda koupil
    ty drátěnky.
  • 00:12:23 To tak 10, 20,
    aby jich měl trošku do zásoby.
  • 00:12:26 Byl to jeho oblíbený
    sortiment.
  • 00:12:30 Topil uhlím,
    ono to z něho vlastně šlo i cítit,
  • 00:12:34 takový ten ozón uhlí, kamna.
    Ruky měl vždycky černý...
  • 00:12:39 -On třeba o černé barvě
    říkal,
  • 00:12:41 že černá barva je nejlepší
    ze sazí.
  • 00:12:43 Měl kamna a dával tam ruku,
    vytáhl saze,
  • 00:12:48 nějak je smíchal s olejem
    a říkal, že to je nejlepší barva.
  • 00:12:52 -Promiň, stotřicítko.
  • 00:13:02 Je zrovna dost blbý světlo.
  • 00:13:13 Tak ono se nabízí,
    že je to takový masochistický,
  • 00:13:16 takový sebetrýznitelský,
    ale já jsem to vnímala
  • 00:13:20 jakoby že z toho normálního
    lidského těla dělám něco jiného.
  • 00:13:25 Že ho vlastně modeluju
    tímhle tím svázáním do něčeho,
  • 00:13:29 co už není tolik lidský,
  • 00:13:31 co se možná už víc blíží
    k nějaký jiný říši, třeba zvířat.
  • 00:13:37 Že to je taková bytost.
    Jako je živá,
  • 00:13:40 ale není už úplný člověk,
    je to něco divnýho.
  • 00:13:44 Takový nejintenzivnější
    období bylo,
  • 00:13:47 když jsem byla 3 měsíce
    v New Yorku.
  • 00:13:49 Tam to bylo ještě nějak
    zvýrazněný tím,
  • 00:13:51 že jsem tam prožívala
    nějaký zdravotní problémy
  • 00:13:54 s menstruačním cyklem,
    který se mi tam nějak
  • 00:13:57 podivně zintenzívnil,
  • 00:14:00 že jsem tam vlastně furt
    průběžně menstruovala.
  • 00:14:03 Vlastně jsem si tam víc uvědomila,
    že to, co dělám
  • 00:14:06 není ani tak fotografie,
    jako focení
  • 00:14:09 nějakých jednotlivých pěkných
    obrázků,
  • 00:14:12 nebo obrázků něco dokumentujících,
    ale že je to spíš
  • 00:14:16 zachycení sebe v nějakým procesu
    a v nějaký akci.
  • 00:14:21 Třeba jsem si vzpomněla na to,
    jak jsem si jako malá
  • 00:14:25 lepila ty izolepy na ruce,
    na prsty.
  • 00:14:28 A jak, když to sundáš,
    tak se ti tam obtiskne ta kůže.
  • 00:14:31 A je z toho vlastně
    takový zajímavý pocit.
  • 00:14:36 Hodně jsem zhubla,
    takže jsem měla hodně
  • 00:14:38 takový volný kůže,
    která se dala dobře modelovat.
  • 00:14:42 Takže to nějaký obvazování
    tý kůže mě bavilo,
  • 00:14:45 protože se z normálního
    ženského těla stává něco jiného.
  • 00:14:50 Nějaký podivný útvar,
    takový objekt, socha.
  • 00:14:53 A taky jsem chtěla naznačit
    tou lepenkou
  • 00:14:56 nějakou hranici toho těla
    a toho,
  • 00:15:00 kde to tělo nějak jakoby končí
    a už se tam začne
  • 00:15:04 odehrávat nějaký vnitřní svět,
    tou lepenkou,
  • 00:15:08 toho těla uvnitř,
    ale i té duše a toho,
  • 00:15:13 co je uvnitř nás, čím jsme
    naplnění a tím venkovním světem.
  • 00:15:18 Prostě taková hranice.
  • 00:15:22 -Vlastně mě asi i trochu baví
    žít v nějakým svým
  • 00:15:25 vlastním území
    v rámci toho světa.
  • 00:15:29 Samozřejmě někdy,
    když je tam člověk
  • 00:15:32 nějakou delší dobu, tak má pocit,
  • 00:15:34 že tam je takovej
    lehce zapomenutej,
  • 00:15:37 ale vlastně mám zkušenost,
    že vlastně furt se něco děje.
  • 00:15:42 Vždycky, když mám pocit,
    že se nic neděje,
  • 00:15:44 tak se najednou začne něco dít
  • 00:15:46 a ten život furt přihrává
    nějaký nový výzvy.
  • 00:15:49 Alespoň já to tak cítím.
  • 00:15:56 -Tak, holčičky, prosím vás,
    test foťáku.
  • 00:15:59 -Já půjdu dozadu.
    Ty jdi dopředu.
  • 00:16:03 -Počkejte, vydržte ještě chvíli.
    Vydržte ještě chviličku.
  • 00:16:05 -Držím.
    -Jo.
  • 00:16:07 Prosím vás, uděláme takový
    jako základní nástřel se sprchou.
  • 00:16:10 Já ještě nebudu pouštět
    tu hlavní vodu,
  • 00:16:12 takže se snažte chvilku být
    trpělivý a vydržet tu zimu.
  • 00:16:15 Ale hlavně jde o tu vodu.
  • 00:16:17 A potom, až pustíme ten vodopád,
    tak si opravdu zároveň
  • 00:16:21 nacházejte pozici,
    aby ta voda z toho vodopádu
  • 00:16:25 třeba tekla na jedno prso
    a to, co je svedenej,
  • 00:16:32 to, co stéká z jedný kozy,
    tak ať to ještě
  • 00:16:36 druhá ta koza přebere.
    Nebo něco takovýho.
  • 00:16:39 Prostě pouštím sprchu.
    -Pouštěj.
  • 00:16:42 -To se musí takhle...
    Ať je spíš trochu profil na profil.
  • 00:16:46 Jo, jo, určitě.
    Ale tam už je toho listu
  • 00:16:49 skoro moc, na tom tvým
    vzdálenějším ňadru.
  • 00:16:54 Pouštím, pouštím vodu.
    Možná ty ruce ne...
  • 00:16:59 VÝKŘIKY
    Studený, ledový, jo?
  • 00:17:03 -Jo.
    -To rychle musí odeznít.
  • 00:17:06 Jo, Báro, dobrý.
    Takhle pojď, Báro.
  • 00:17:09 Ne, ne, ne.
    Zároveň proti mně.
  • 00:17:11 A jenom tím pravým.
    Pojďte pravejma kozama, jo.
  • 00:17:15 Pravejma!
    Nebo levej...
  • 00:17:17 Bára pravým a Jarka levým.
    -No.
  • 00:17:22 -Jarko, pojď ke mně čelně.
    Jo, jo jo!
  • 00:17:27 -Můžeme se držet?
    -Ne, ono to přijde.
  • 00:17:31 Teď to bude chvilku
    asi dost hrozný.
  • 00:17:34 Kurva! Stop!
    Já se omlouvám.
  • 00:17:36 Já jsem blbej, já jsem blbej,
    já jsem blbej.
  • 00:17:40 Tohle se musí zavřít.
    Dobrý, dobrý.
  • 00:17:43 Tak světlo to má,
    nějaká hravost tam je.
  • 00:17:46 Tak lezou potom ty prdelky.
    Víš co?
  • 00:17:49 Já s tím teď můžu blbě operovat.
    Ne, to je...
  • 00:17:56 To nechceme.
    Ale jo.
  • 00:17:59 Tak tady vidíš, tady už je to
    takový úplně zastřený.
  • 00:18:01 Ježiš, to je nádhera!
    Ty jsi na mě tak hodná.
  • 00:18:04 Žes mi vyhověla.
    -Jo, že jsem se nechala zarůst.
  • 00:18:06 To jsi hodnej.
    Vysvětluj to u mě doma.
  • 00:18:10 -Báro, pojď!
    Ne, ne, zvedni tu hlavu!
  • 00:18:13 Zvedni, zvedni.
    Ať je ty prsa tam vidět!
  • 00:18:17 Jo, super.
    Nestříkej na mě.
  • 00:18:21 A trošku udělejte pauzu.
    Oddalte se.
  • 00:18:24 Obě.
    Báro, zastrč břicho, vystrč pindu.
  • 00:18:29 Jo, jo, jo. Ano.
    -Vystrčit prsa, vystrčit pindu...
  • 00:18:32 -Tak jde obojí.
  • 00:18:34 Tím, že zatáhneš břicho
    a trochu se zakloň.
  • 00:18:37 Jo, dobrý, holky, pojďte!
    Pojďte, pojďte.
  • 00:18:42 Obličej, Báro, Báro.
    Takhle, jak jste měly
  • 00:18:44 ty obličeje trošku u sebe,
    přibližte je.
  • 00:18:47 Jo, jo, ano.
    Klidně zanož nebo cokoliv.
  • 00:18:52 Jo, jo, jo.
    Báro, zakrýváš.
  • 00:18:57 Pojď do popředí.
    Tak, tak, tak.
  • 00:19:03 A teď třeba k sobě ksichtama.
    Ne, Jarko, zůstaň.
  • 00:19:08 A pojďte dopředu.
    Tak třeba.
  • 00:19:12 Jo, jo, jo. A dolů.
    Dobrý!
  • 00:19:15 Jo, jo, jo.
    Ano, ano.
  • 00:19:19 Obličej, obličej.
    Ne, obráceně. Jarka na tvoji.
  • 00:19:25 Sniž se.
  • 00:19:28 Jo, ano, jo!
    Báro, ke mně ksicht!
  • 00:19:31 Jo, skvěle, teď je to výborný!
    Ano, ano, jo!
  • 00:19:37 -Ty mi řekneš...
    -Jo, klidně, klidně.
  • 00:19:41 Jarko, víc, Jaruško, na mě.
    Na mě, na mě.
  • 00:19:45 A přehoď si tu nohu!
    -Takhle? -Ano, ano!
  • 00:19:48 Přesně tak.
    Zároveň drž ji.
  • 00:19:51 Ne, vrať se, jak jsi byla.
    Vrať se!
  • 00:19:55 -Já se nemám kde chytit.
    -Jo.
  • 00:19:59 -Báro, Báro. Dělej rychle.
    Zvedni nohu! Tak.
  • 00:20:05 Dej tu nohu bokem.
    Tak, tak, tak, ano.
  • 00:20:08 A, Jarko, na mě, prosím.
    Tak.
  • 00:20:12 Promiň.
  • 00:20:14 Ano, dobře.
    Báro, jo!
  • 00:20:23 Ano, Báro, prsama, prsama!
    Jo, pojď.
  • 00:20:27 Pojď, Báro, prsa, prsa!
    Pojď!
  • 00:20:30 Furt prsa, drž prsa!
    Báro, prsa, prsa dolů, dolů!!!
  • 00:22:15 BROMOVÁ: Dneska prostě ta ovce
    přestávala být ovcí
  • 00:22:19 a stávala se nějakou sochou,
  • 00:22:21 nějakým zajímavým útvarem,
    prostě objektem.
  • 00:22:29 Baví mě ten kontrast
    mezi tím reálným,
  • 00:22:33 tím, jak člověk sám sebe vidí.
    Možná tím,
  • 00:22:38 co se za tím skrývá nebo
    jak může být viděný jinak.
  • 00:22:46 A je prostě nějaký posun
    od tý reality.
  • 00:22:51 A ta konfrontace těch dvou
    poloh.
  • 00:23:01 "Městský národní výbor
    Národní fronty v Kyjově
  • 00:23:04 zaslal přípis na okresního
    hygienika v Hodoníně.
  • 00:23:09 Akademický malíř Miroslav Tichý
    z Kyjova,
  • 00:23:12 stížnost na jeho chování
    a vystupování.
  • 00:23:15 Jde o celkem mladého člověka,
    který svým krajně
  • 00:23:18 zanedbaným zevnějškem
    a výstředním chováním
  • 00:23:21 budí pochopitelný odpor
    u občanů města.
  • 00:23:25 Jeho oblek a plášť jsou
    trosky oblečení
  • 00:23:28 a závažná je zejména skutečnost,
  • 00:23:30 že toto oblečení
    je neúnosně špinavé.
  • 00:23:34 Jeho tělesná hygiena a vzhled
    je odporný.
  • 00:23:38 Nejzávažnější je ta okolnost,
    že chodí
  • 00:23:40 i do obchodů s potravinami,
  • 00:23:44 kde údajně ohmatává
    nebalené pečivo."
  • 00:23:48 Bojoval proti všemu.
  • 00:23:51 Protože lidi si mysleli,
    že nějak protestuje
  • 00:23:53 tím svým zevnějškem
    proti totalitě.
  • 00:23:58 Ale když přišel 89. rok,
  • 00:24:01 tak já jen tak z legrace
    jsem mu řekla:
  • 00:24:04 Teď můžete změnit svůj
    zevnějšek, svoji image,
  • 00:24:06 protože doba se změnila.
    A on mi na to řekl:
  • 00:24:08 No jo, doba se změnila,
    ale lidi zůstali stejní.
  • 00:24:19 -Ty vole, to bylo symbolický.
  • 00:24:25 -Tichý promluvil.
    -Tichý promluvil.
  • 00:24:29 HRA NA FLÉTNU
    A jedeme, a rytmus.
  • 00:24:33 Pa pa...
  • 00:24:38 NOTUJE
  • 00:24:40 Hezký!
  • 00:24:47 Ano...
  • 00:24:51 HRA NA FLÉTNU
  • 00:25:05 A mezera.
  • 00:25:11 Výborně, tak.
    Nemusíme opakovat, jedem dál.
  • 00:25:43 Skryté titulky: Alena Fenclová
    2015

Související