iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 1. 2014
16:50 na ČT2

1 2 3 4 5

15 hlasů
26413
zhlédnutí

Vyvoleni k utrpení 3

Osudy židovského obyvatelstva na Šumavě od konce 2. světové války

Závěrečná část vyjadřuje nejen postupné oživování zdecimovaných židovských obcí po válce až do dneška, ale vypovídá také o novodobých setkáních rozvětvené rodiny Getreuerových, která dnes žije v nejrůznějších koutech světa.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vyvoleni k utrpení III

  • 00:01:29 Konec Třetí říše se blíží.
  • 00:01:31 Poslední bojeschopná nacistická
    vojska, skupina armád Mitte,
  • 00:01:36 pod velením generála
    polního maršála Schörnera,
  • 00:01:38 se stahují do české kotliny
    a nehodlají se vzdát.
  • 00:01:43 Skupina v síle přes 900 tisíc mužů
    je složena převážně z jednotek SS.
  • 00:01:48 Velení čeká do poslední chvíle,
  • 00:01:50 jak se situace mezi spojenci
    vyvine.
  • 00:01:53 Američané postupují od západu
    a od jihu.
  • 00:01:56 Rudá armáda ze severu a z východu.
  • 00:02:00 12. května 1945 v jednu hodinu
    v noci
  • 00:02:03 po útoku dělostřelectva a kaťuší
    v prostoru Příbram - Čimelice
  • 00:02:07 je zástupci americké i Rudé armády
    a německého seskupení
  • 00:02:13 podepsána kapitulace.
  • 00:02:17 Američané při svém postupu
    osvobozují koncem dubna 1945
  • 00:02:21 koncentrační tábor Flossenbürg.
  • 00:02:24 Ke svému překvapení zjišťují,
    že je téměř prázdný.
  • 00:02:28 Jednotky SS jej totiž chaoticky
    vyklidily.
  • 00:02:31 Nechtějí, aby se živí vězňové
    dostali do rukou spojenců.
  • 00:02:36 Z přelidněného Flossenbürgu
  • 00:02:38 vyhánějí v různých pochodových
    skupinách na 40000 vězňů.
  • 00:02:42 Jako první vyráží židovský
    transport.
  • 00:02:45 Všechny stopy zvěrstev a hrůz
    se jim však nedaří zakrýt.
  • 00:02:49 V táboře nechávají jen zubožené
    vězně, musulmany,
  • 00:02:52 odsouzené k pomalému umírání.
  • 00:02:55 Podél tras pochodů nalézají vojáci
    5 tisíc chvatně pohřbených mrtvol.
  • 00:03:05 Ve vzpomínkách se stále vracím
    do míst našeho dětství,
  • 00:03:09 s jeho kouzlem, láskou rodičů
    a sourozenců.
  • 00:03:13 Po celou válku jsem si kladla
    palčivou otázku.
  • 00:03:17 Najdeme v sobě sílu se vrátit?
  • 00:03:19 Setkáme se zase všichni? Co rodiče?
    Jak by nás přijali? A co ostatní?
  • 00:03:26 Tety, strýcové, bratranci
    a sestřenice,
  • 00:03:30 mohli bychom jim pohledět do očí?
  • 00:06:00 Tady je celá rodina Flusserova,
    všechny děti.
  • 00:06:05 Bylo jich pět sourozenců.
  • 00:06:07 Tenhleten fešák je můj tatínek,
    to byl ještě mladej chlapec.
  • 00:06:13 Ten se jedinej z celý rodiny
    zachránil,
  • 00:06:16 protože si vzal maminku, křesťanku,
    a ta mu zachránila život.
  • 00:06:21 Proto tatínek zůstal naživu,
  • 00:06:23 jinak nikdo z rodiny bohužel ne,
    všichni zůstali tam.
  • 00:06:29 Můj tatínek, ten bylo naštěstí
    pořád jenom v Terezíně.
  • 00:06:34 Tatínek měl obchod, sklenářství
    a dílnu.
  • 00:06:37 To mu Němci sebrali.
  • 00:06:39 Neměli jsme nic, tak tady v té
    továrně tatínek dělal,
  • 00:06:43 ale zase svoje řemeslo.
  • 00:06:47 Když byl v tom koncentráku,
    tak tam to svoje řemeslo taky dělal
  • 00:06:52 a někdy řekl, že se mu i povedlo,
  • 00:06:55 že když je někam poslali,
    do nějakýho sklepa něco dělat,
  • 00:07:01 tak že tam mohli ukrást
    pár bramborů,
  • 00:07:04 a že se měli líp,
    když měli nějaký jídlo.
  • 00:07:08 Syrový brambory samozřejmě,
    který pak si někde uvařili.
  • 00:07:18 Ty poslední dny začaly bejt
    v tom Terezíně krutý,
  • 00:07:22 že tam začaly střevní nemoce.
  • 00:07:26 Tatínek se těch nemocí bál,
  • 00:07:30 tak si několik dní předtím,
    než chtěl utéct,
  • 00:07:34 na té legitimaci, kterou měl,
    tak si tam vyřízl tu hvězdu
  • 00:07:40 a dal si tam něco asi našeho.
  • 00:07:46 A s tou předělanou legitimací
    si vyšel na cestu,
  • 00:07:51 a že už z toho Terezína uteče.
  • 00:07:55 Ušel kus cesty a proti němu
    vedli zase jiný vězně,
  • 00:08:01 ty vedli do Terezína,
  • 00:08:05 a mezi těma vězněma byla
    jedna paní z Klatov,
  • 00:08:10 která tatínka na tom pokraji
    tý silnice poznala,
  • 00:08:16 tak na něj zavolala:
    "Pane Flusser! Pane Flusser!"
  • 00:08:22 No, tatínek ztuhl, otočil se
    a šel zpátky do Terezína,
  • 00:08:28 protože se bál,
    že by ho tam začali honit,
  • 00:08:32 a že by ho mohli zastřelit,
    nebo tak.
  • 00:08:35 Tak se vrátil zpátky,
    zase na jeden nebo dva dny,
  • 00:08:39 no a pak znovu se vydal
    na tu cestu.
  • 00:08:44 No a povedlo se mu
    z toho Terezína odejít.
  • 00:08:50 Po strastiplném putování
  • 00:08:51 se mu na druhý den podařilo dostat
    k příbuzným do Prahy.
  • 00:08:55 Vzpomíná, jak se těšil,
    že se konečně vyspí,
  • 00:08:59 ale ráno ho už budili:
    "Jdeme stavět barikády!"
  • 00:09:03 Ani na okamžik nezaváhal.
  • 00:09:05 Stavěl barikády
    a nakonec bojoval až do osvobození.
  • 00:09:11 V jednom z posledních rozkazů
  • 00:09:13 nejvyšší velitel generál SS
    v Protektorátě Carl von Pückler
  • 00:09:17 oslovuje své vojáky:
  • 00:09:20 "Děkuji všem podřízeným jednotkám
    za věrnost a statečnost,
  • 00:09:24 kterou projevily za války
  • 00:09:26 a především pak v posledních dnech
    bojů o Prahu.
  • 00:09:30 Nejmladšímu mužstvu platí
    obzvláště můj srdečný dík.
  • 00:09:35 Buďte v příštích dnech hrdí
    a nezlomení!"
  • 00:09:40 V Čimelicích, 11. května 1945.
  • 00:09:49 Přijel sem domů, k vrátkům.
  • 00:09:51 My jsme asi seděli všichni
    na zahradě, já nevím,
  • 00:09:57 já jako dítě jsem si někde hrála
    tady někde u těch vrátek,
  • 00:10:02 a já jsem toho tatínka
    první z celý rodiny viděla.
  • 00:10:09 A začala jsem křičet:
    "Táta je tady! Táta je tady!"
  • 00:10:14 Žádnej z těch, kdo seděli na té
    zahradě, tomu nevěřili,
  • 00:10:20 protože když jsme dostávali
    nějakej lístek od tatínka,
  • 00:10:26 přinesl ho listonoš,
  • 00:10:28 já jsem vždycky poznala,
    že to bylo to psaníčko od táty,
  • 00:10:32 tak jsem vždycky říkala:
    "Táta! Táta píše! Táta je tady!"
  • 00:10:37 Tudíž oni si mysleli, že nám zase
    někdo přines nějaký psaní.
  • 00:10:44 No a tatínek vešel dovnitř
  • 00:10:47 a oni všichni ztuhlí a šťastní,
    že táta byl doma.
  • 00:11:05 Po válce, kdy některé rodiny
  • 00:11:07 vlastně můžeme říct záviděly
    těm druhým a říkaly jim:
  • 00:11:12 "Vy se máte, protože náš Žid
    se nevrátil."
  • 00:11:18 Je ale pravda, že tento názor
    je ojedinělý,
  • 00:11:22 a že drtivá většina případů,
    s kterými jsem se setkal,
  • 00:11:27 se snažila pomáhat, Klatováci svým
    židovským občanům před transporty.
  • 00:11:35 Pomáhali jim nakupovat věci
    a potraviny,
  • 00:11:39 které Židé nesměli kupovat,
  • 00:11:42 a zařizovali jim věci,
    které rovněž Židům byly zakázané.
  • 00:11:49 Po válce jsem se setkal také
    s mnoha případy,
  • 00:11:52 kdy pomáhali těm,
    kteří přežili holocaust,
  • 00:11:57 a kteří se vrátili do Klatov.
  • 00:12:01 Co se týká klatovských Židů,
  • 00:12:03 tak zde šlo 252 občanů
    a přežilo jich pouze 9.
  • 00:12:08 Bylo jim jedno, co se týká věku,
  • 00:12:11 takže nejmladšímu dítěti
    byly čtyři měsíce
  • 00:12:14 a nejstaršímu bylo 95 let.
  • 00:12:22 Ti, co přežili, se vracejí
    rozechvělí radostným očekáváním,
  • 00:12:27 ale zároveň se strachem
  • 00:12:29 ze shledání s rodiči, sourozenci,
    přáteli.
  • 00:12:34 Kdo je bude očekávat? Bude je někdo
    očekávat? Měli to štěstí jako oni?
  • 00:14:20 V předválečném Československu
    bylo 350 tisíc Židů,
  • 00:14:25 podle sčítání lidu z roku 1930,
  • 00:14:29 z toho pozdější Protektorát
    Čechy a Morava
  • 00:14:33 zhruba 120 tisíc lidí.
  • 00:14:36 Přibližně 25 tisícům se podařilo
    včas uprchnout,
  • 00:14:42 někdy do roku 38-39,
  • 00:14:45 a po válce se vrátilo
    zhruba asi 10 procent lidí,
  • 00:14:50 kteří nějakým způsobem,
  • 00:14:52 většinou jako oni sami říkají,
    zázrakem přežili.
  • 00:14:57 Před válkou bylo 156 židovských
    náboženských obcí,
  • 00:15:00 po válce jich bylo obnoveno 52,
    ale toto číslo postupně klesalo,
  • 00:15:06 tak, jak někteří lidé nejenom,
  • 00:15:09 že se tedy nevraceli
    do svých původních domovů,
  • 00:15:12 ale někteří dokonce se rozhodli
    opustit i to Československo.
  • 00:15:17 Mnozí z nich se stáhli z veřejného
    života,
  • 00:15:19 vlastně se snažili mnozí z nich
    měnit si identitu.
  • 00:15:24 Měnili si jména
    a stáhli se de facto do podzemí.
  • 00:15:29 My se s tím, nechci říkat,
    potýkáme, ale víme o tom i dnes,
  • 00:15:33 protože členy židovských obcí
    v České republice,
  • 00:15:39 sdružených ve Federaci židovských
    obcí,
  • 00:15:42 jsou lidé právě z těchto rodin,
    z těchto manželství,
  • 00:15:47 kteří mnohdy až po roce 1989
    zjistili, že mají židovské kořeny.
  • 00:15:56 Jejich rodiče jim to velmi úspěšně
    po mnohá léta tajili,
  • 00:16:00 právě proto, aby je ochránili,
  • 00:16:02 aby nemuseli být vystaveni stejným
    traumatům, jako byli vystaveni oni.
  • 00:16:09 Takže to je vlastně
    i dnešní situace.
  • 00:16:11 My máme židovské obce rozptýleny
    po celé republice, je jich deset,
  • 00:16:15 a v současné době je registrováno
  • 00:16:19 něco kolem 3 tisíc členů
    v těchto deseti obcích,
  • 00:16:23 takže i v porovnání těchto čísel
  • 00:16:25 lze zhruba vypozorovat rozsah
    té tragédie.
  • 00:16:38 Tady je jedna krásná věc, zajímavá.
  • 00:16:41 Tenhle barochet, tahleta opona,
    ta je vyrobená ze starejch talisů,
  • 00:16:47 právě z těch modlitebních plášťů,
  • 00:16:49 a to je dědictví po lidech,
    který nepřežili lágry.
  • 00:16:54 Už byly v takovým stavu, že se
    nedaly při bohoslužbách používat,
  • 00:16:56 nemohly dál sloužit svýmu účelu,
  • 00:16:58 a tady toto je velice krásný
    využití tady tohoto dědictví,
  • 00:17:04 že vlastně dál sloužej synagoze
  • 00:17:07 a dál v téhle oponě žije památka
    těch lidí,
  • 00:17:11 co se do těch talisů halili dřív,
  • 00:17:13 než byla násilím ukončena
    kontinuita jejich rodin.
  • 00:21:49 Z tisíců Židů, odvlečených
    do koncentračních táborů,
  • 00:21:53 se vrátil do Dolního Bavorska
    jen nepatrný počet.
  • 00:21:59 Z dvou set Židů žijících před
    nacistickou érou ve Straubingu,
  • 00:22:03 přišli po válce jenom dva,
    jeden manželský pár.
  • 00:23:35 (zní ruská píseň)
  • 00:27:20 Walter Getreuer si v listopadu 1938
    napsal do svého deníku:
  • 00:27:28 "My Židé si musíme jednou uvědomit,
  • 00:27:30 že prostě nemůžeme čekat, až pro
    nás vypukne záchranná válka,
  • 00:27:35 ale musíme sami začít bojovat."
  • 00:27:41 Židé nebojovaji jen v řadách
    spojeneckých armád,
  • 00:27:44 ale stáli u zrodu našich jednotek
    jak ve Francii,
  • 00:27:48 na Blízkém východě a v Británii,
    tak v Sovětském svazu.
  • 00:27:53 Prošli s těmito jednotkami
    všemi bitvami druhé světové války.
  • 00:27:58 Prožili s nimi všechna strádání
  • 00:28:00 a radosti vojáků bojujících
    za svou vlast,
  • 00:28:04 každý se svým Bohem a vírou.
  • 00:28:19 Po osvobození Osvětimi
  • 00:28:22 našli rudoarmějci tyto chlapce,
    původem z Československa,
  • 00:28:27 a tak je poslali k našim jednotkám.
  • 00:28:30 Do vlasti dorazili tito nejmladší
    židovští vojáci
  • 00:28:34 v našich uniformách.
  • 00:30:18 Do malého městečka Izbica
    s 980 obyvateli
  • 00:30:22 nahnali nacisté v roce 1942
    16 tisíc Židů
  • 00:30:28 z východního Polska, Říše
    a z Protektorátu,
  • 00:30:32 bez vodovodu, kanalizace a bez
    zásobování tam pozvolna umírali.
  • 00:30:39 Ty, co přežili tyto hrůzné
    podmínky,
  • 00:30:41 odvezli na jaře 1943
  • 00:30:43 do vyhlazovacích táborů
    Sobiboru a Treblinky.
  • 00:30:52 Pouť Adolfa Frankla a jeho rodiny
  • 00:30:55 ze slovenského koncentračního
    tábora v Seredi
  • 00:30:58 přes Osvětim-Birkenau
  • 00:31:01 a tyfové oddělení ve Staré Kuzni
    skončila v lágru Althammer,
  • 00:31:06 kde byl 27. ledna 1945
    osvobozen Rudou armádou.
  • 00:31:45 Strastiplná pouť a utrpení
  • 00:31:49 se odráží v jeho celoživotní
    tvorbě,
  • 00:31:51 především pak v cyklu Vize z inferna
    - umění proti zapomnění,
  • 00:31:57 kterou návštěvníkům ArtCentra
    ve Vídni přibližuje jeho syn Thomas.
  • 00:32:27 Některé ty scény pro mě byly
    těžké natáčet,
  • 00:32:31 protože jsem si tím připomněla,
    jaký osud mohl čekat moji rodinu,
  • 00:32:38 babičku s její rodinou,
  • 00:32:40 kteří dostali lístek na transport
    do koncentračního tábora.
  • 00:32:45 A shodou okolností v té době začalo
    bombardování na Drážďany,
  • 00:32:50 kdy vlastně měli šanci se rozutéct
    v tom bláznovství, co bylo,
  • 00:32:56 a utekli do České republiky,
    do Ústí nad Labem,
  • 00:32:58 kde už potom žili vlastně až doteď.
  • 00:33:02 A je to ironie osudu,
  • 00:33:05 vlastně takový neštěstí,
    jako to bombardování,
  • 00:33:08 že teda vzalo tolik lidských
    životů,
  • 00:33:10 a zachránilo život mojí rodině,
    babičce.
  • 00:34:39 Podle nejnovějších objevů bylo
    v nacisty okupované Evropě
  • 00:34:42 na 42,5 tisíce koncentračních
    táborů a jejich poboček,
  • 00:34:47 kterými prošlo 15 až 20 milionů
    lidí.
  • 00:37:17 Nebyl to jen čas her a radostí,
    měli jsme i své povinnosti.
  • 00:37:21 Po návratu ze školy jsme pomáhali
    v domácnosti,
  • 00:37:24 ti menší krmili drůbež,
    větší kozy a dobytek,
  • 00:37:30 pomáhali jsme na poli
    a kde bylo třeba.
  • 00:37:33 O senoseči jsme sušili sena,
    na podzim vybírali brambory,
  • 00:37:38 ale nejraději jsme chodili
    na pastvu
  • 00:37:41 a samozřejmě dělali ohníčky -
    čmuďáčky.
  • 00:37:44 Dodnes cítím vůni a chuť
    pečených brambor.
  • 00:37:49 Večer jsme se vždycky sešli
    u potoka,
  • 00:37:51 někdo se sandály v rukou
    s ručníkem a mýdlem, někdo jen tak.
  • 00:37:55 Na konec mytí jsme si drhli
    chodidla v říčním písku.
  • 00:37:59 Pak jsme si naboso nazuli sandály
  • 00:38:01 a dříve než začne zvonit klekání
    rychle běželi domu,
  • 00:38:05 jinak by nás sebrala Klekánice.
  • 00:38:09 Naší vesnicí protékal Jánský potok,
    který se vléval do Radbuzy.
  • 00:38:14 Ta protéká pod můstkem,
    podle pověsti Labutím můstkem,
  • 00:38:18 dále do kraje.
  • 00:38:20 Podle něj se jmenuje naše obec
    Schwanenbrückl - Labutí můstek.
  • 00:42:29 Jestli je toho holocaustu
    moc nebo málo?
  • 00:42:31 Těžko na to odpovědět!
  • 00:42:33 Na jednu stranu samozřejmě ty výtky
    je možný chápat,
  • 00:42:37 na druhou stranu pokud nějaký národ
    nezná svoji vlastní historii,
  • 00:42:41 pokud ji zapomene, tak je odsouzen
    k tomu si tu historii zopakovat,
  • 00:42:46 aby se ji pořádně naučil.
  • 00:42:50 A my jako Židé samozřejmě
    tu historii zapomenout nesmíme,
  • 00:42:53 nechceme, a těžko nám někdo
    může vyčítat,
  • 00:42:56 že my jsme zkrátka na ty svoje
    mrtvé nezapomněli,
  • 00:42:59 že na ně odmítáme zapomenout.
  • 00:46:07 (anglicky se představují)
  • 00:48:12 První zmínky o židovských
    obyvatelích v Libochovicích
  • 00:48:16 pocházejí z 16. století,
  • 00:48:18 a sice v kupní smlouvě na pozemek
    pro židovský hřbitov.
  • 00:48:24 O rodině Markuse Getreuera
    a dalších dvou rodinách
  • 00:48:26 se dovídáme ze zápisů
    z konce 18. století.
  • 00:48:31 Nejvýznamnější z nich
    byl Eliáš Getreuer,
  • 00:48:34 starosta libochovické židovské
    obce, která v té době vzkvétala.
  • 00:48:40 Za jeho působení byla roku 1835
    postavena nová synagoga
  • 00:48:45 a obec byla připojena
    k lánskému rabinátu.
  • 00:48:50 Koncem 19. století se rod Getreuerů
    rozšířil na Šumavu a do Vídně.
  • 00:49:27 Strýcové Ludwig, Sigmund, Fridrich,
  • 00:49:31 s tetičkami Mařenkou, Friedou
    a Elsou,
  • 00:49:34 sestřenice Gertruda, Martha
    s manželem a dcerou Alicí,
  • 00:49:39 Mizzi s manželem a téměř děvčátka
    Trude a Liesel,
  • 00:49:43 bratranci Jiří, Ludwig, Hans
  • 00:49:46 zmizeli spolu s našimi rodiči
    neznámo kde.
  • 00:49:53 Nejenom oni, ale miliony dalších.
  • 00:49:59 Na Šumavu a do Bavorského lesa
    se těch, co přežili,
  • 00:50:03 vrací sotva sto padesát.
  • 00:50:10 Nezapomínat, ale žít bez zášti
    a v odpuštění,
  • 00:50:15 jsou poslední slova v pamětech
    Luisy Getreuer.
  • 00:50:27 Skryté titulky: Vlasta Malíková
    Česká televize 2013

Související