iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 2. 2016
20:20 na ČT art

1 2 3 4 5

10 hlasů
22272
zhlédnutí

Šedá zóna

Generační zpověď režiséra, muzikanta a čerstvého sedmdesátníka Vladimíra Merty o široké vrstvě společnosti, která v době normalizace aktivně nekolaborovala s komunistickým režimem, ani se nepřidala k pronásledovaným disidentům.

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Šedá zóna

  • 00:00:02 Místo Stalina Hogo fogo Homolka.
    Ten by tam byl dobrý.
  • 00:00:08 Hodil by se zelinář,
  • 00:00:13 soudružka z národního výboru,
  • 00:00:17 chalupář.
  • 00:00:19 A úplně na závěr
    by to jistil estébák.
  • 00:00:26 Ale ten by právě
    nesměl mít ten samopal.
  • 00:00:29 Ten nesmí bejt vidět.
    A pak už je to v podstatě jedno.
  • 00:00:35 Pak už tam může být kdokoliv.
  • 00:00:39 PÍSEŇ:
    Každej den je večer jako ráno
  • 00:00:44 každý jaro je zimní čekání na léto.
  • 00:00:51 Každou noc malý morální Sarajevo
  • 00:00:58 a každý den malý soukromý Soweto.
  • 00:01:05 Počni syna, zasaď strom,
    postav dům.
  • 00:01:12 Otec?
  • 00:01:14 Starej dobrej Kalašnikov.
  • 00:01:18 A matka? Střela dum-dum.
  • 00:01:25 Tohle je taková ani ne šedá zóna,
    ale spíš existenciální pocity lidí,
  • 00:01:30 kteří během svého života
    stoupají někam nahoru,
  • 00:01:34 snaží se někam dostat,
    někam to takzvaně dotáhnout.
  • 00:01:39 Ale pak jim začnou ubývat síly
    a zase začnou přirozeným způsobem
  • 00:01:45 klesat a prakticky to je takový
    můj pohled na život člověka.
  • 00:01:53 Šedá? Šedá je vlastně taková...
  • 00:01:58 Taková omáčka, ve který ty ostatní
    barvy se můžou nechat vyznít.
  • 00:02:04 Čili je to takový základ.
    A šedá je pestrobarevná.
  • 00:02:08 Prostě šedá není jednotná.
  • 00:02:11 Já vždycky spíš rozlišuju lidi,
    kterým jde o ideje
  • 00:02:14 nebo o nějaký hodnoty a potom ta,
  • 00:02:17 ta šedá zóna jsou pro mě ti,
    to maloměšťáctví.
  • 00:02:21 To, co nestojí za to,
    aby se tím člověk příliš zabýval.
  • 00:02:28 Víš, že to je hrozně těžký
    na to odpovědět? Šedá zóna.
  • 00:02:34 To je společenství lidí,
    kteří uzavřeli tu smlouvu
  • 00:02:37 s tím bolševikem,
    přijali absurditu toho režimu,
  • 00:02:44 že tedy budou žít svobodně doma,
    na chalupách, u ohňů,
  • 00:02:49 na trampu, na výletech,
  • 00:02:52 ale všechno ostatní veřejné
    bude jedna velká lež.
  • 00:02:58 Já jsem to chápal jako boj,
    ne jako hru,
  • 00:03:05 ale samozřejmě jakési herní prvky
    v tom střetu s bolševikem byly.
  • 00:03:11 A já jsem říkal, že je potřeba
    vytvořit takové kolejiště,
  • 00:03:14 aby oni mohli
    dát na to ty svoje mašinky
  • 00:03:18 a mohli prostě po tom šíbovat.
    A když chtěli šíbovat
  • 00:03:22 na naší straně,
    tak jim to dávalo větší možnosti.
  • 00:03:27 Komunismus je podle mýho
    úplně postaven na hlavu,
  • 00:03:31 protože vás nutěj dělat něco,
    co vy nechcete.
  • 00:03:35 Nemáte svobodu se rozhodnout,
    jste k něčemu přinucen.
  • 00:03:39 Tak v tom základu
    na komunismu není dobrého nic.
  • 00:03:45 Komunismus není idea,
    která by tady byla od včerejška,
  • 00:03:50 ani od tý Říjnový revoluce,
    ale takových 2-3 tisíce let.
  • 00:03:54 To je jedna z věcí.
    Objevuje se v různých variantách
  • 00:03:58 v různých náboženstvích, sektách,
    mnišských řádech a tak dále.
  • 00:04:04 A jinak jako teda
    nebyl nikde uskutečněn
  • 00:04:08 a asi nikdy uskutečněn nebude.
  • 00:04:11 Mně nevadí komunismus.
    Mně vadí totalitní režim.
  • 00:04:17 Jako ideologie komunistická,
    levicová, to je jejich problém.
  • 00:04:21 Ale to, k čemu to vede,
  • 00:04:25 že to vede
    k totalitnímu způsobu vládnutí,
  • 00:04:31 v tom já vidím ten problém.
  • 00:04:33 Já se až dodatečně divím,
    jak poměrně krátce
  • 00:04:37 ten režim držel vyloženě pohromadě.
  • 00:04:41 Přeci v době,
    kdy zemřel Stalin nebo Gottwald,
  • 00:04:47 tak to už tady kolovaly vtipy,
    kam ho pohřbít.
  • 00:04:51 To byl vtip.
  • 00:04:52 A řeklo se:
    No jo, tak do Jeruzaléma?
  • 00:04:55 Kdepak. Tam už jeden vstal z
    mrtvých. Aby se to nestalo podruhý.
  • 00:05:00 Všude byli obyčejní lidi,
    chovali se k sobě krásně,
  • 00:05:03 pomáhali si.
    A komunismus se dal přežít,
  • 00:05:08 když člověk žil
    střídmě, skromně
  • 00:05:12 a když nic nečekal.
  • 00:05:14 První strach:
    Dostanu se někdy k filmu?
  • 00:05:18 Druhý strach byl, co bude s dětma.
    Jestli se dostanou do školy.
  • 00:05:22 Třetí strach byl,
    co bude s rodinou,
  • 00:05:27 když já půjdu do basy.
  • 00:05:29 A čtvrtý strach byl:
    Co když já jim shromáždím
  • 00:05:33 na každým koncertu 50, 200 lidí,
    oni tak pak zavřou,
  • 00:05:37 zpelrustrujou ti lidi.
    A někteří z těch organizátorů
  • 00:05:42 nebo studentů určitě uvíznou
    mezi těma spolupracovníkama.
  • 00:05:48 Takže vlastně jsem se bál,
    jestli nejsem takzvaný ten,
  • 00:05:54 kdo spolupracuje s režimem,
    aniž o tom ví.
  • 00:05:59 Všechno bylo jinak.
  • 00:06:05 Já bych se vás chtěl zeptat, pane
    Havle, jak se vám tady líbí dneska.
  • 00:06:10 Já jako starší člověk
    na takovéhle festivaly
  • 00:06:14 příliš často nejezdím
    a v Lipnici jsem poprvé,
  • 00:06:17 ale musím říct, že se mi tady moc
    líbí. A hlavně mě tady uchvacuje
  • 00:06:21 taková atmosféra vzájemného
    srozumění, jakési pospolitosti.
  • 00:06:26 A jako člověk,
    který kdysi pracoval u divadla
  • 00:06:29 a dodnes píše divadelní hry,
    mám jakýsi zesílený cit,
  • 00:06:34 protože to je
    taky základem divadla.
  • 00:06:36 Ta atmosféra jakési až, řekl bych,
    spiklenecké pospolitosti.
  • 00:06:40 Já v tom dokonce...
    POTLESK
  • 00:06:47 Já v tom dokonce cítím
    takového cosi nadějeplného.
  • 00:06:53 Děkuju.
  • 00:06:55 Byly dvě možnosti,
    když někdo chtěl hrát muziku,
  • 00:06:59 jak tehdy přežít.
    Buď opravdu rezignovat
  • 00:07:03 a hrát jenom na svatbách,
    narozeninách, kamarádům na chalupě,
  • 00:07:08 a na ten režim kašlat.
  • 00:07:11 Anebo se pokoušet
    koncertovat jako oficiálně,
  • 00:07:14 byť pod hlavičkou klubu SSM
    a trošku rozsvěcet ty diváky,
  • 00:07:20 aby ztratili obavy nebo aby byli
    odvážnější v tom normálním životě.
  • 00:07:25 Mě spíš bavila taková ta hra,
  • 00:07:28 kterou možná
    i členové Šafránu hráli,
  • 00:07:34 jako ta radost, že toho
    bolševika jako přechčiju tím,
  • 00:07:38 že nejsem tak úplně zakázaná bytost
  • 00:07:41 a můžu jako dál vystupovat,
    nebo vyšel o mně článek v Melodii.
  • 00:07:45 Já vím,
    že ten boj možná nešel vyhrát,
  • 00:07:48 ale připadal mi aktivnější
    než ten underground.
  • 00:07:55 PÍSEŇ: Sjezd skončil halabala tak,
    jako začal.
  • 00:08:03 Chtějí po nás shora,
    abys ještě více sál a makal.
  • 00:08:10 Ale jak,
    když už dneska má každej upír
  • 00:08:13 jiného upíra,
    kterej mu pije krev, v patách?
  • 00:08:18 A ještě po mně chtěj,
    abych celej tenhle mejdan
  • 00:08:22 za všechny nahoře zase zatáh.
  • 00:08:25 Luiso, Luiso, proč mi piješ krev?
  • 00:08:33 Luiso, Luiso, Luiso,
    proč mi piješ krev?
  • 00:08:41 Já jsem taky upír,
    já jsem taky upír,
  • 00:08:44 já jsem taky upír,
    já jsem taky upír.
  • 00:08:49 All right. Vypij mě do dna.
  • 00:08:52 Ale aspoň na dně
    mi kapku červenýho nech.
  • 00:08:58 Jedinou funkcí,
    kterou jsem opravdu měla,
  • 00:09:01 bylo to v roce 1968,
    dokonce předsedkyní KSČ.
  • 00:09:07 A taky za tu filozofickou fakultu
    jsem podepsala 2000 slov.
  • 00:09:12 To bylo vše.
  • 00:09:15 Osmašedesátý rok,
    to byl jakýsi výbuch svobody.
  • 00:09:19 Ta komunistická moc se najednou
    začala zabývat sama sebou
  • 00:09:24 a lidé toho využili
    nejrozmitějšími způsoby.
  • 00:09:28 No a pak přišel srpen 1968.
  • 00:09:32 PÍSEŇ:
    Tou cestou dál jsem šel,
  • 00:09:35 kde na zemi se zmítá,
  • 00:09:37 a písek víří křídla holubí.
  • 00:09:41 A marš mi hrál zvuk děl,
  • 00:09:44 co uklidnění skýtá
  • 00:09:47 a zvedá chmýří, které zahubí.
  • 00:09:50 Když potom ten režim
    v devětašedesátém a sedmdesátém
  • 00:09:54 zase přitáhl šrouby,
    no tak jsem dělal dělnické profese.
  • 00:09:58 Kopal jsem ulice s Cikánama,
    dělal jsem stavebního dělníka,
  • 00:10:04 později čističe výloh,
    topiče a podobně.
  • 00:10:07 Šedá zóna jsou lidé,
    kteří mají svůj názor,
  • 00:10:14 ale nechtějí,
    jak se říká, nést kůži na trh.
  • 00:10:19 Čili oni se nepodílejí aktivně
  • 00:10:22 ani na této skupině,
    ani na této skupině.
  • 00:10:25 A ti jsou velice rozhodující,
  • 00:10:28 protože ti si zachovali
    odbornost, pozice.
  • 00:10:33 Věděli,
    jak se vychází v tom režimu.
  • 00:10:37 Nebylo vůbec podstatné,
    jestli byli členy KSČ, nebo nebyli.
  • 00:10:42 Kdežto ti takzvaně disidenti,
    ty opravdu ta moc nelákala.
  • 00:10:48 Mytizovat a líčit,
    jak ta šedá zóna jako byla,
  • 00:10:52 jak to líčí Šiklová,
    jak byla vlastně nedotčená prostě,
  • 00:10:56 tak to není pravda.
    Kdo zavraždil Pavla Wonku?
  • 00:10:59 Píše se rok 1988
    a přeci to byli lidé ze šedé zóny.
  • 00:11:03 Samozřejmě že lidé, jako komunisté
    ho prostě dostali do toho vězení.
  • 00:11:08 Ale na tý jeho vraždě se podíleli
    obyčejní takzvaní odborníci.
  • 00:11:13 Prostě lékaři,
    různí vychovatelé a tak dále.
  • 00:11:17 Ti se podíleli na jeho vraždě.
  • 00:11:25 U zvířat existuje něco,
    čemu se říká aktivní podřízení.
  • 00:11:31 A v každý lidský společnosti
    včetně těch úplně základních
  • 00:11:34 někde v pralese
    existujou pocity viny,
  • 00:11:37 který udržujou
    tu komunitu pospolu tím,
  • 00:11:40 že nebudu dělat něco
    proti svým vlastním lidem.
  • 00:11:43 Je to tak,
    že ta komunita se udržuje,
  • 00:11:47 ale obrazem toho zevního nebezpečí.
  • 00:11:51 Na tomhle území v podstatě
    ius resistendi, právo odporu
  • 00:11:56 bylo historicky tak poničeno,
    že lidé - do dneška to vidíme -
  • 00:12:03 v současné době každý den skoro,
    že se vždycky přisunou,
  • 00:12:08 kde cítí, že budou blíž moci
    a snadněji přežijí.
  • 00:12:14 Filozofie disentu
    a té paralelní polis
  • 00:12:19 jaksi byla postavena na základech
    filozofických -
  • 00:12:22 Patočka, Havel a tak dále -
    nikoliv na nějakých politických.
  • 00:12:26 A ten disent
    přece jako v prvních měsících
  • 00:12:31 jako vlastně deklaroval,
    že nechce tu moc.
  • 00:12:33 Občanské hnutí se tvářilo,
    že nechce tu moc.
  • 00:12:37 Takže to znemožňovalo
    nějaké politické vypořádání se
  • 00:12:40 s tou komunistickou stranou.
  • 00:12:43 Disidentství není profese.
  • 00:12:47 To je...
    Já nevím, jak bych to nazvala.
  • 00:12:49 V určité době zájmová činnost, ne?
  • 00:12:56 V určité době, kdy už jsme
    si našli jakousi vlastní poetiku
  • 00:13:02 a jakýsi vlastní styl,
    tak jsme začali jezdit do Prahy.
  • 00:13:07 A tam bylo vždycky nabito.
  • 00:13:10 A teď tam stál Václav Havel
    s nějakým mladým mužem.
  • 00:13:15 A on říkal, jak on mluvil, že jo:
  • 00:13:18 Prrrosím tě,
    dostal bys mě tam nahorrru?
  • 00:13:21 Ale mám tady ještě mladého muže.
    To je můj dozorrr z StB.
  • 00:13:27 No tak já jsem
    je tam samozřejmě usadil.
  • 00:13:30 A druhý den za mnou zase přišli
    a říkali: Máš tam dole někoho.
  • 00:13:34 A tam byl ten estébák.
    Prosím vás, já jsem tady byl včera
  • 00:13:39 s Havlem a mně se to moc líbilo.
    A tak já dneska vedu manželku.
  • 00:13:45 Já bych rád,
    aby ona to taky viděla.
  • 00:13:49 Byl to socialismus, no.
    Jediným škrtem pera
  • 00:13:53 se nějakýmu člověku totálně
    změnila přítomnost i budoucnost.
  • 00:13:57 Takový ty věci
    jako jít na vysokou školu
  • 00:14:00 nebo být jediným pokynem
    vyhozen ze zaměstnání.
  • 00:14:05 Nemoci cestovat. Vlastně
    z dnešního pohledu si myslím,
  • 00:14:09 že ta krutost
    byla vlastně jako každodenní.
  • 00:14:12 Ale krutost není dobrý slovo.
    Když se řekne krutost,
  • 00:14:15 tak vidím nějaký divoký kmeny,
    který se mlátěj sekyrama.
  • 00:14:19 Tady ta krutost byla prostě taková
    nějaká ta civilizovaná krutost.
  • 00:14:27 Ve vinárně
    jsem se náhodou seznámil s chlapem,
  • 00:14:32 krásným urostlým chlapem.
  • 00:14:37 Tak jsme spolu kecali
  • 00:14:39 a ten chlap recitoval Majakovského
  • 00:14:43 v ruštině, v originále.
    Nádherně prostě.
  • 00:14:46 Ale venku měl ochranku.
  • 00:14:50 Moji kamarádi mně to vyčítali,
    že s takovým se setkávám,
  • 00:14:53 ale s ním se fakt dalo mluvit.
    Byl strašně inteligentní
  • 00:14:57 a rozumný.
    Ale co byl už úplně teda gól,
  • 00:15:02 když mě chytili v Brně
    s ineditní literaturou
  • 00:15:06 a tam mě řezali jak psa,
  • 00:15:09 potom jsem potkal v Bratislavě
    zase ve vinárně Zdeňka,
  • 00:15:12 tak jsem mu to říkal.
    A Zdeněk vstal a řekl: Pojď ven!
  • 00:15:17 Šla první hlídka policejní
    a on řekl:
  • 00:15:20 Dej mu do držky!
    Já říkám: To nemůžu.
  • 00:15:26 Dej mu! Tak jsem
    tomu policajtovi vypálil po hubě.
  • 00:15:31 Zdeněk vytáhl průkaz
    a šli jsme zase na víno.
  • 00:15:38 Jako já jsem se narodil do rodiny,
    kde všechno bylo zakázaný.
  • 00:15:41 Táta byl zakázanej. Tak že bysme
    s bráchou vystupovali veřejně.
  • 00:15:45 Zákaz. Všichni kamarádi zakázaní.
    Všechny idoly zakázaný.
  • 00:15:51 Takže já si pamatuju,
    jak jsem byl ve vlaku,
  • 00:15:54 tam byl nějakej spolužák z gymplu
    a ten mi ukazoval desku,
  • 00:15:57 která vyšla - Kuře v hodinkách.
  • 00:15:59 A já byl na tom
    se svým androšským snobismem tak,
  • 00:16:02 že protože to vyšlo,
    já už jsem to nechtěl prostě.
  • 00:16:06 PÍSEŇ:
    Jakýsi kouř nad pískem vlál,
  • 00:16:12 neměl kam jít,
    nevěděl dál.
  • 00:16:19 Šek jen tak nikam,
  • 00:16:22 ten kouř byl sám,
  • 00:16:25 sám jako já.
  • 00:16:32 Ono bylo tady šedý víceméně všecko.
    Nebo bylo to tmavě šedý.
  • 00:16:35 Vem si ty baráky.
    Ty byly takový jako zčernalý,
  • 00:16:39 takový zašpiněný.
    Ty ulice byly takový jakoby...
  • 00:16:43 Chuchvalce se tam
    různě tu a tam povalovaly.
  • 00:16:47 A já si pamatuju, že párkrát
    přijeli nějací cizinci
  • 00:16:49 a byli nadšení tou Prahou.
    Říkali: To je Kafka jak vyšitej.
  • 00:16:54 To je město! To je úžasný!
    To má poetiku.
  • 00:16:57 PÍSEŇ: Láska je jako Večernice
    plující černou oblohou.
  • 00:17:04 Zavřete dveře na petlice!
  • 00:17:07 Zhasněte v domě všechny svíce!
  • 00:17:11 A opevněte svoje těla,
  • 00:17:15 vy, kterým srdce zkameněla.
  • 00:17:19 Takovej pro mě
    nejzásadnější problém nastal
  • 00:17:22 po onom koncertě v Lucerně,
    kdy tedy ten koncert byl bezvadnej,
  • 00:17:27 my jsme tam promítli
    samozřejmě neschváleně
  • 00:17:30 na takový obrovský trenýrky
    na zadní část Lucerny
  • 00:17:34 takovej zcela normální dokument.
    Ráno se vzbudím, něco říkám,
  • 00:17:38 chodím městem, nějaká babička tam
    takhle zvedla tu popelnici,
  • 00:17:41 něco si vyndala. A já jsem tam
    blábolil něco v tom smyslu,
  • 00:17:45 že tady ještě bylo to dřevo,
    a teď tady máme ten umakart
  • 00:17:48 a že ta budoucnost
    bude asi taková nějaká umakartová.
  • 00:17:52 Ale prostě normální film.
    A kvůli tomu filmu byl ten zákaz.
  • 00:17:56 A ten zákaz
    se mě týká do zapomenutí.
  • 00:18:01 No a to byla docela drsná zpráva.
  • 00:18:12 V Redutě dole byl nějakej pán
    a začal tak jako poměrně žoviálně,
  • 00:18:18 že všecko se dá vyřešit.
    Nakonec mi nabídnul spolupráci.
  • 00:18:22 A já jsem jako byl zaskočenej
    a udělalo se mi fyzicky nevolno.
  • 00:18:27 Tak jsem začal něco blekotat,
    že teda ne.
  • 00:18:30 A vypad jsem ven a v tu chvíli
    jsem byl úplně zdeptanej,
  • 00:18:36 protože jsem se najednou
    ocitl v tý rovině,
  • 00:18:39 že jsem nevěděl, co bude, a že to
    bude opravdu až do zapomenutí.
  • 00:18:44 A můžu říct, že jsem v tu chvíli
    silně poklesl v kolenou.
  • 00:18:48 To byl tutáč.
  • 00:18:54 Já jsem do toho vlítnul
    v těch šestnácti, sedmnácti
  • 00:18:58 a to byla hra. Kdybych
    byl pětačtyřicetiletej pán
  • 00:19:01 a měl malý děti, tak mám
    třeba srdce sevřený úzkostí.
  • 00:19:04 A když je ti sedmnáct,
    tak si i s těm estébákama hraješ.
  • 00:19:07 A když víš, že ti starší kamarádi
    o 10 let dostali pár facek,
  • 00:19:11 nebo šli na rok sedět,
    a ty víš, že tě to taky čeká,
  • 00:19:14 tak si říkáš: No a co?
    Prostě do něčeho se narodíš,
  • 00:19:18 tak to s sebou neseš, no.
  • 00:19:20 Myslím, že oni
    se chovali ti estébáci jinak
  • 00:19:23 prostě k máničkám a k undergroundu,
  • 00:19:26 a jinak jakoby
    k těm bývalým komunistům.
  • 00:19:31 Když jsem byl na výslechu,
    tak někdo z nich byl hodný
  • 00:19:34 takzvaný a někdo byl zlý, ale
    musím říct, že jsem jakoby věděl,
  • 00:19:38 že mě třeba nebudou bít.
  • 00:19:40 Pak nějak druhej rok toho zákazu
    už peníze docházely,
  • 00:19:44 tak mě tu a tam zvali lidičky
    na takový ty folkový festivaly.
  • 00:19:49 Já jsem tam hrál sám se španělkou,
    tak jsem se snažil
  • 00:19:53 a oni mi pak dali třeba 300 korun
    a to byl ten honorář.
  • 00:19:56 Takže to mě pomalinku začalo
    dostávat z tý deprese,
  • 00:20:00 ve který jsem teda opravdu byl.
  • 00:20:02 Takže já jsem vlastně
    se stal fanouškem českého folku.
  • 00:20:06 To byla taková až nábožensky
    iniciační záležitost pro mě.
  • 00:20:11 Pak když jsme udělali
    takzvanej první ČDG,
  • 00:20:14 šel Jarda Hutka kolem a říkal:
    ČDG to je dobrý.
  • 00:20:17 To je jako čundrground. Takže
    já mám k folkařům vřelej vztah,
  • 00:20:20 protože nás tenkrát přivinuli
    na svou širokou folkovou hruď.
  • 00:20:31 Celý ten čas bylo nutné si vytvořit
  • 00:20:34 jakousi taktiku boje
    tedy s tím protivníkem.
  • 00:20:38 A ta taktika
    byla prostě umění možného.
  • 00:20:43 Dostat se do pozice,
    kdy si člověk může vyjednat
  • 00:20:47 tu metodu působení na diváky.
  • 00:20:51 Já jsem to viděl na Portě,
    když tam byli přizváni písničkáři,
  • 00:20:55 jakým způsobem
    na ně publikum reagovalo.
  • 00:20:58 Protože trampské publikum,
    které tam jezdilo,
  • 00:21:01 ale bylo to takové
    jakoby nekonformní publikum,
  • 00:21:05 tak asi by se to dalo
    přesněji charakterizovat,
  • 00:21:08 tak to v nich poznalo
    jako své mluvčí.
  • 00:21:12 Pod okny řve někdo Kémo,
    každý správný folkař nosí vousy.
  • 00:21:17 Já umím jen písničky v e moll
    a prsty jsem si
  • 00:21:20 až do masa zbrousil.
    Protože všichni moji známí,
  • 00:21:25 spí, spí, spí doma s manželkami.
  • 00:21:28 Zůstali jsme sami já a vy.
  • 00:21:34 Já jsem tam měl písničku
    dokonce v soutěži.
  • 00:21:37 Krajinu po bitvě.
    A měl jsem tam vystoupit normálně.
  • 00:21:40 Přijel jsem a zase různé fámy,
    které se do dneška,
  • 00:21:44 že měla přijet nějaká německá
    televize. A na tehdejší Portě
  • 00:21:48 kolem koho by se
    nějaká provokace mohla udát,
  • 00:21:51 byl Nohavica.
    Takže to prostě vyřešíme tak,
  • 00:21:53 že Nohavica okamžitě domů,
    ať tady není nějaký průser.
  • 00:21:59 Šlouf mi to řekl v autě.
    Jak oni měli takovou...
  • 00:22:03 Dneska když to vidím zpětně,
    tak mám takový pocit,
  • 00:22:07 že to byl takový systém,
    že i ten Šlouf se bál.
  • 00:22:10 Protože ta věrchuška
    zřejmě mezi sebou bojovala tak,
  • 00:22:13 že oni prostě ani mezi sebou
    nevěděli, kdo je kdo.
  • 00:22:15 Válčili svoje poziční boje,
    takže možná že díky tomu,
  • 00:22:19 že mě vyhnal z Plzně,
    tak získal nějaké body.
  • 00:22:22 Já jsem byl pouhý pion
    a nějaký pinčlík.
  • 00:22:26 Kde byla hrana u těch písničkářů,
    kteří někdy mohli,
  • 00:22:29 někdy jim to trochu zakazovali,
    to byla taková ta rozplizlost.
  • 00:22:35 Někdo to měl
    tak jako polozakázaný chvíli,
  • 00:22:38 někdo občas někde vystoupil.
  • 00:22:43 Tma rozpitá mocí,
    zpěv, překřičíš hluk němoty.
  • 00:22:50 Trnová koruna,
    hle, tvé korunovační klenoty.
  • 00:23:00 Zrazená, zoufající,
    přesto zvoníš o polednách
  • 00:23:05 zvony do kroku,
  • 00:23:08 povolení otců,
  • 00:23:11 odhodlaných ubránit....
  • 00:23:17 POTLESK
  • 00:23:24 Lidi, kteří dělali tu šedou zónu,
    byli za větrem.
  • 00:23:28 To zároveň přináší to, že ti,
    kteří tedy to dělali čelně,
  • 00:23:33 tak byli na tý návětrný straně.
  • 00:23:39 Někdo mlátil do bolševika,
    to byl odboj.
  • 00:23:42 Někdo mlátil do bubnů,
    to byl underground.
  • 00:23:46 V androši se to traduje,
    že když Petruška Šustrová
  • 00:23:49 šla shánět podpisy
    pod petici za Plastiky,
  • 00:23:54 tak přišla k tobě a ty jsi říkal:
  • 00:23:57 No, ale víš, ti Plastici,
    oni opravdu neumějí hrát.
  • 00:24:07 Když my jsme měli nějaké zákazy,
    nebo Nohavica měl zákaz,
  • 00:24:11 udělal něco underground pro nás?
    -Ne, nic. To nás nezajímalo vůbec.
  • 00:24:17 Proč my bychom se měli zajímat
    o Plastiky, o underground?
  • 00:24:22 Já si myslím, že něco jinýho
    je administrativní zákaz
  • 00:24:26 a něco jiného je morální imperativ,
    že se někomu něco děje,
  • 00:24:32 co je proti životu a zdraví třeba.
  • 00:24:40 Když bylo potřeba
    u soudu s Plastiky,
  • 00:24:48 abych pro obhajobu tam něco napsal,
    tak jsem si říkal:
  • 00:24:52 Tak snad něco dobrého
    na té šedé zóně a na mně je,
  • 00:24:55 protože kdybych
    byl v tom undergroundu,
  • 00:24:58 tak by po mně nikdo nic nechtěl,
    protože můj posudek
  • 00:25:02 by byl málo platný.
    Mezi námi, on moc platný
  • 00:25:05 stejně u toho soudu nebyl,
    šli ti kluci sedět natvrdo,
  • 00:25:10 ale aspoň jsme se o to pokusili.
  • 00:25:15 V 76.roce
    já jsem seděl v kriminále ve vazbě
  • 00:25:19 a Jarda Hutka s vlasama
    sesponkovanejma a nastrkanejma
  • 00:25:24 pod čepicí byl
    na obrazovce Český televize.
  • 00:25:28 To jsou přece jenom rozdíly.
  • 00:25:34 My jsme hráli s Jaroslavem Hutkou
    v Divadle Radima Vašinky Orfeus.
  • 00:25:40 Dneska je to Divadlo Rubín,
    když to zabrali svazáci.
  • 00:25:43 A já jsem v tomhle divadle
    dělal taky uklízečku.
  • 00:25:47 A jednoho dne, když jsem uklízel
    divadlo Orfeus po koncertu
  • 00:25:51 dvojice Hutka a Třešňák, jsem našel
    na dámských záchodech rtěnkou
  • 00:25:56 na zrcadle napsáno: Hutka je bůh.
    A kurva o mně ani slovo!
  • 00:26:02 Chtěl jsem se tam připsat,
    ale nepřipsal jsem se.
  • 00:26:06 PÍSEŇ: Jinej si řekne,
    já vstanu až za chvíli,
  • 00:26:08 a pak si lidi odžívaj
    denní porci života.
  • 00:26:17 Oslavovaná americká demokracie
    se v roce 1963 potýkala
  • 00:26:21 s nemalými problémy
    ohledně lidských práv.
  • 00:26:24 Přední aktivisté
    bojující za lidská práva
  • 00:26:27 vedení reverendem
    Martinem Lutherem Kingem
  • 00:26:29 uspořádali pochod do Washingtonu,
  • 00:26:31 jehož se zúčastnilo
    na 200 tisíc lidí.
  • 00:26:34 Joan Baez
    měla také problémy s úřady.
  • 00:26:37 V roce 1967
    strávila 10 dní ve vězení
  • 00:26:40 za protiválečný protest.
  • 00:27:57 ZPÍVÁ RUSKY PÍSEŇ
    KDE TY VŠECHNY KYTKY JSOU
  • 00:28:08 Já jsem byl
    se Spirituál kvintetem v Moskvě,
  • 00:28:11 kde Spiritual kvintet
    zpíval na Rudém náměstí atd.
  • 00:28:17 A sovětská zpěvačka Žana Bičevská
    jsem ji pozval,
  • 00:28:20 aby přijela na Portu.
    Žana přijela na Portu
  • 00:28:24 a přijela tam Olga Čermáková,
  • 00:28:27 to byla šéfredaktorka
    v Mladém světě,
  • 00:28:30 a říkala: Já jsem
    od pětačtyřicátého roku nezažila
  • 00:28:34 takové přijetí sovětského umělce,
    jako byla Žana Bičevská na Portě.
  • 00:28:52 Já myslím, že ta myšlenka
    možná ve svém jádru
  • 00:28:57 není úplně marná.
  • 00:29:01 Ale samozřejmě byla blbost,
    že jsem do té partaje třeba lezl.
  • 00:29:05 Jo? Zdálo se mně to tehdy,
    že to přináší
  • 00:29:09 pro to divadlo určitý užitek,
  • 00:29:11 ale vždycky
    jsem na to předtím nadával,
  • 00:29:15 no a pak jsem tam sám vlezl?
    Říkám: Zdálo se nám to,
  • 00:29:19 že to přináší svůj užitek,
  • 00:29:22 ale mohl jsem
    se bez toho teda obejít.
  • 00:29:27 Oni tak cvičně,
    aby mě asi potýrali,
  • 00:29:30 nebo aby mě asi tlačili
    do určitých hranic,
  • 00:29:33 abych zavčas
    dostal ten mentorský prst,
  • 00:29:37 tak mně občas položili
    pár jakýchsi otázek,
  • 00:29:42 na který jsem
    v podstatě jim neodpověděl.
  • 00:29:47 No a zas mě pustili.
  • 00:29:49 Já jsem trošku dělal
    takovýho blbýho umělce.
  • 00:29:55 Kdybych odešel, tak bych to
    trochu chápal, že jsem to vzdal.
  • 00:30:00 A to prostě
    pro mě bylo nepřijatelné.
  • 00:30:05 Prostě to dělání divadla tady
    má hluboký smysl,
  • 00:30:12 proč to divadlo děláme.
    Jako že víme, proti komu ho děláme.
  • 00:30:17 Tak kdyby zakázali
    Divadlo na provázku,
  • 00:30:22 tak je potřeba vyjít do ulic.
    To bylo v roce 1977,
  • 00:30:25 když jsme odmítli
    podepsat Antichartu.
  • 00:30:28 Tak jsme pustili fámu,
    že nám hrozí zákaz.
  • 00:30:32 A ono to začalo
    nějakým způsobem fungovat.
  • 00:30:35 Oni měli
    i mezi těmi studenty svoje fízly
  • 00:30:37 a začalo
    to mezi nima vřít trochu.
  • 00:30:40 A to pro ně už byl
    obtížně řešitelný problém.
  • 00:30:52 Po Chartě jsem asistoval
    režiséru Pistoriovi.
  • 00:30:56 Jeho syn mě zásoboval samizdatem
  • 00:30:58 a člověk se prostě dostal
    na takovou tu
  • 00:31:02 polodisidentskou rovinu,
    aniž věděl jak.
  • 00:31:06 Já jsem nikdy nebyl
    zavolanej na Bezpečnost.
  • 00:31:09 Proč to tak bylo, nevím.
  • 00:31:12 Je možné,
    že skutečně jsem měl štěstí.
  • 00:31:15 Anebo je také možné,
    že jsem se snažil být opatrný.
  • 00:31:19 Já jsem o těch knížkách
    nikdy zásadně nemluvil do telefonu,
  • 00:31:22 bylo to s kamarády dělané,
    které jsem znal.
  • 00:31:26 Asi jsem taky tenkrát myslel,
    že je to něco,
  • 00:31:29 co dělám proti tomu bolševikovi,
  • 00:31:31 ale prostě mě to bavilo
    ty knížky dělat a mít je.
  • 00:31:37 Můj tatínek jako velice mladej
    člověk se stal ředitelem
  • 00:31:41 Armádního divadla, tedy později
    Divadla na Vinohradech.
  • 00:31:44 To bylo v roce 1960.
  • 00:31:46 On se znal jak
    s těmi komunistickými dramatiky,
  • 00:31:50 jako byl třeba Kohout nebo Klíma,
  • 00:31:53 tak i s dramatiky,
    jako byl třeba Havel.
  • 00:31:57 Ale po třech letech
    přestal být tím ředitelem,
  • 00:32:00 a to z toho důvodu,
    že mu najednou zakázali čtyři hry.
  • 00:32:09 Moje maminka zapálená komunistka
    učila ruštinu a francouzštinu.
  • 00:32:13 Tak v roce 1968
    odmítla nadále učit ruštinu,
  • 00:32:18 a to jí vyneslo to,
  • 00:32:20 že potom do konce života
    dělala uklízečku.
  • 00:32:26 Já jsem na hranu nějakého
    disidentství spadl proti svojí vůli
  • 00:32:30 Sebral jsem
    všechny peníze naší rodiny
  • 00:32:35 24 tisíc a připašoval jsem Revoxe.
  • 00:32:39 No a přirozeně hned
    se to dozvěděli Pistorius s Havlem
  • 00:32:44 a protože chtěli
    vydávat audio samizdat,
  • 00:32:48 tak si vymysleli, že se to nahraje
    tady na Kocourkách u nás.
  • 00:32:54 Byla to komedie, protože vždycky
    děti odjely někam na chalupu
  • 00:32:59 a já jsem rozmístil
    dva mikrofony do peřin
  • 00:33:03 a nahrával jsem
    s Landovským a s Havlem Audienci.
  • 00:33:09 ZE ZÁZNAMU HAVEL A LANDOVSKÝ
  • 00:33:11 -Dobrý den.
    -Á! Pan Vaněk.
  • 00:33:18 -Dáte si pivo?
    -Ne, děkuji.
  • 00:33:20 Proč ne? Klidně si vemte.
  • 00:33:23 No jo. No tak to vím,
    že se to odehrálo,
  • 00:33:27 ale teď nevím nic.
  • 00:33:31 -Nebuďte smutnej.
    -Já nejsem smutný.
  • 00:33:35 Ale stejně.
    To jste si nemyslel, co?
  • 00:33:39 Co jsem si nemyslel?
  • 00:33:41 No, že budete jednou
    koulet v pivovaře sudy.
  • 00:33:44 -Hm.
    -To jsou paradoxy, co?
  • 00:33:47 Vždyť jsem v tom hrál!
    Já si to nepamatuju.
  • 00:33:57 Je to všecko na hovno.
  • 00:34:08 Dá, dá, dá, dá, dá...
  • 00:34:13 -Sierdce!
    -Srdce?
  • 00:34:15 -Jo.
    -A co je se srdcem?
  • 00:34:18 Zoblóklilo se sierdce. Tvoje duša.
  • 00:34:22 Duša kričit i srdce pláčet,
    proč není lahke dobre mňa, proč.
  • 00:34:28 Potulná masérka, no.
    To mi ještě scházelo.
  • 00:34:34 Přestože jsme si řekli,
    že nikomu ani muk,
  • 00:34:38 tak hned druhej den už to Lanďák
    vykecal Königsmarkovi.
  • 00:34:43 Ale ten to nepustil nikam dál.
    Ve spisu to nemám.
  • 00:34:49 Třetinu věcí
    Státní bezpečnost měla podchycenou,
  • 00:34:53 zmapovanou a tak dvě třetiny věcí
    nebyla schopná dohledat
  • 00:34:57 a rozkrýt, jak proběhly. Nakonec se
    Státní bezpečnosti nikdy nepodařilo
  • 00:35:01 zjistit, jak se dostala ven
    Charta 77,
  • 00:35:05 neznala ani,
    kdo přesně Chartu napsal.
  • 00:35:07 Takových důležitých věcí
    je v té historii
  • 00:35:10 posledních 20,
    nakonec i 40 let velké množství.
  • 00:35:16 Když jsme tiskli tehdy
    Revolver Revue a letáky
  • 00:35:19 na blány na cyklostyl,
    tak jsem chodil,
  • 00:35:22 tady byla kdysi taková tiskárna
    za rohem na Starým Městě.
  • 00:35:25 A tam byla
    taková úřednice v kostýmku,
  • 00:35:28 měla nějakou tašku, ve které měla
    4 piksly rozmnožovací barvy
  • 00:35:31 a beze slova mi to dala.
    Já jsem nevěděl, jak se jmenuje,
  • 00:35:34 ona nevěděla, jak se jmenuju.
    Byla to úřednice,
  • 00:35:37 která tam kradla tu barvu,
    někdo z šedý zóny,
  • 00:35:40 já jsem byl její kontakt, ona
    mi to dávala a na nic se neptala.
  • 00:35:44 Protože ty ženský
    byly míň sledovaný.
  • 00:35:47 Takže si vymýšlely
    a byly schopný komunikovat
  • 00:35:50 takovým způsobem,
    aby to nebylo příliš nápadné.
  • 00:35:54 Zatímco ti chlapi
    někdy se exhibovali.
  • 00:36:00 Ti chtěli, aby se o nich vědělo.
  • 00:36:03 Jenom takový, abyste viděli,
    že to nebylo žádný hrdinství:
  • 00:36:06 Tehdá se na všechno možný
    stály fronty.
  • 00:36:10 To prostě tak bylo. Tak jsme
    tam chvilku vedle sebe stály
  • 00:36:14 a pak jsme si tu tašku vyměnily.
    Nahoře jsme měly ten karfiol.
  • 00:36:19 Moje rodiče byli komunisti.
    Moje rodiče se zdravili čest práci.
  • 00:36:23 Já jsem šel do školy, měli
    jsme se naučit sovětskou hymnu.
  • 00:36:28 Přišli jsme domů, dostali jsme
    poznámku samozřejmě od učitelky,
  • 00:36:32 maminka byla rozčílená a tatínek
    říkal: Tak já vás to naučím.
  • 00:36:36 Přišel, my jsme se klepali,
    co bude, a otec začal:
  • 00:36:39 Seru, nerušte mě... Takže...
  • 00:36:44 -No a tady... -Zamlada.
    -70.léta. Underground.
  • 00:36:50 A tady zkušebna.
    Hospoda v lese v Krči.
  • 00:36:54 Hrál jsem na harmonium.
    Ještě jsem neměl Hammondy.
  • 00:36:58 No a tady
    undergroundová pozvánka. 70.léta.
  • 00:37:03 Underground
    nebyl politickým proudem.
  • 00:37:05 Těžko můžeš od bývalých komunistů
    a bigotních katolíků chtít,
  • 00:37:11 aby jásali nad morálkou
    českého undergroundu.
  • 00:37:16 My jsme dělali petici,
    která žádala jeho propuštění.
  • 00:37:21 Nebo propuštění těch zatčených.
    Ono jich bylo víc, že jo?
  • 00:37:24 Já jsem pozval
    jejich představitele k nám.
  • 00:37:28 Přišli teda mí kolegové zakázaní
    a pak přišly vedoucí osobnosti
  • 00:37:33 undergroundu a my jsme se cítili,
  • 00:37:36 že s nima máme společnou
    nechuť k tomu režimu.
  • 00:37:40 A samozřejmě jinak nás považovali
    za oficiální opozici.
  • 00:37:45 Že v nás bylo něco oficiálního,
    zatímco oni byli underground.
  • 00:37:52 V undergroundu bylo procentuálně
    méně agentů než v Chartě,
  • 00:37:57 protože na tu Chartu
    jednak velmi se zaměřili
  • 00:38:00 a potom už tam měli agenty
    v těch strukturách,
  • 00:38:03 který se do tý Charty integrovaly.
  • 00:38:06 A ten underground
    bylo těžký infiltrovat,
  • 00:38:10 protože vyrobit
    na underground dobrýho agenta,
  • 00:38:13 to znamená,
    aby tři roky mu rostly vlasy aspoň.
  • 00:38:20 Vždyť mě odsud vyhodili.
    Já byl ve vyhnanství.
  • 00:38:28 Mě vyhnali v roce 1977.
  • 00:38:32 Jednoho dne mně oznámili,
    že odjíždím.
  • 00:38:37 Přišli tam estébáci,
  • 00:38:42 naložili mě
  • 00:38:45 a vyvezli.
  • 00:38:47 Co jsem mohl dělat?
    Já jsem nesměl zpátky.
  • 00:38:56 Emigrace, exil,
    to je jedno, jak se tomu řekne.
  • 00:38:59 Prostě člověk přichází o domov,
    přichází o důvod existence.
  • 00:39:06 Mě to nikdy nelákalo.
  • 00:39:09 Tady mám hlas svůj.
    To je můj domov.
  • 00:39:12 A vždycky jsme říkali:
    Ať jdou oni. Proč máme jít my?
  • 00:39:17 A je spousta míst,
    kde jsem v životě nebyl.
  • 00:39:22 A říkal jsem si:
    Dokud to všechno neoblezu,
  • 00:39:26 tak prostě mě
    komunista ven nedostane.
  • 00:39:33 Totalitní režim
    neumožňuje žádnou opozici.
  • 00:39:36 Tady neexistovala žádná opozice.
  • 00:39:38 Nebo byla tak hluboce zakopaná
    v zemi, že o ní nikdo nevěděl.
  • 00:39:41 Místo toho všichni mlčeli.
    Když se stala křivda,
  • 00:39:44 tak se všichni obrátili zády.
  • 00:39:46 To tomu režimu
    umožňovalo pokračovat.
  • 00:39:49 Já měl dva druhý strachů.
    Takový ty běžný existenční
  • 00:39:54 typu že teda neseženu žádnou práci.
    Já jsem dělal topiče
  • 00:40:01 a sanitáře za komunismu.
    Pak tam byl strach o rodinu,
  • 00:40:04 protože já jsem velmi brzo oženil
    a moje žena nemohla studovat
  • 00:40:09 v podstatě kvůli mně.
    Neměli jsme moc kde bydlet.
  • 00:40:12 No a pak byl takovej metafyzickej
    všeobjímající strach,
  • 00:40:15 že člověka zavřou. Jako strach
    z brzkého zvonění zvonku,
  • 00:40:20 toho jsem se zbavil, se přiznám,
    až tak 10 let po revoluci.
  • 00:40:26 Zázrak v roce 1989
    já vidím Palachův týden.
  • 00:40:31 Ne ten listopad 1989.
  • 00:40:34 My jsme šli demonstrovat k pomníku.
  • 00:40:38 Tam nás rozehnala policie,
    a tak jsme šli domů.
  • 00:40:42 A druhý den jsme říkali:
    Tam bude všechno obšancované.
  • 00:40:47 A oni tam znovu přišli lidi
    a nechali se zmlátit.
  • 00:40:50 A další den tam znovu přišli lidi
    a nechali se zmlátit.
  • 00:40:54 Tady se projevila
    skutečná vůle těch lidí
  • 00:40:59 neustoupit té policii.
    A to nebyli disidenti.
  • 00:41:03 To nebyli známí lidi. To byli lidi,
    kteří si prostě řekli už dost.
  • 00:41:08 Komunistická strana
    nese odpovědnost za všeobecný
  • 00:41:12 duchovní, mravní, politický
    i hospodářský úpadek naší země.
  • 00:41:21 Vyzýváme ji proto,
  • 00:41:24 aby své nejlepší lidi
    postavila do svého čela
  • 00:41:28 a pomohla nám všem převést
    tuto zemi od totality k demokracii.
  • 00:41:39 Já jsem byl v říjnu 1989 v Paříži,
    kdy jsem mohl poprvé vycestovat.
  • 00:41:44 A šel jsem za Pavlem Tigridem
    a on na mě hrozně hulákal,
  • 00:41:47 že co tam děláte, jak to, že ještě
    není revoluce, že všude už je,
  • 00:41:50 u vás ještě ne. A já jsem mu říkal:
    A co máme podle vás dělat?
  • 00:41:54 Máme se nechat zabít? Chodíme
    na demonstrace, děláme, co můžeme.
  • 00:41:58 Tigrid měl
    několik obrovských zásluh.
  • 00:42:03 On dokázal jako jediný z exilu
  • 00:42:05 se v těch 60.letech
    proti celému exilu
  • 00:42:11 vlastně spojit
    a napojit na ty reformní komunisty.
  • 00:42:15 Po tom v roce 1989
  • 00:42:18 se dokázal napojit
    na ty mladé disidentské literáty,
  • 00:42:24 písničkáře.
    Tohle on silně propagoval.
  • 00:42:29 A zároveň samozřejmě velice brzy
  • 00:42:34 rozpoznal i potenciál
    toho Václava Havla.
  • 00:42:38 Já si velice dobře pamatuju,
    to bylo nějakého 4.-5.ledna
  • 00:42:42 v roce 1989, kdy mi zavolal a říká:
  • 00:42:46 Co bys tomu říkal,
    kdyby Havel byl prezidentem?
  • 00:42:51 Říká sem že Havel zaprodal
    svoji duši komunistickému režimu,
  • 00:42:55 když se nechal zvolit komunistickým
    parlamentem prezidentem.
  • 00:42:59 Je to holý nesmysl,
    protože přeci ti komunisté,
  • 00:43:04 kteří seděli v tom parlamentu,
    byli donuceni zvolit Havla.
  • 00:43:09 Ukázalo to jejich zbabělost,
    jak se vyděsili těch lidí na ulici.
  • 00:43:14 A samozřejmě ty řeči o tom,
    že se Havel nechal zvolit,
  • 00:43:18 mají znevážit
    postavu Václava Havla.
  • 00:43:22 On udělal spousty rozmanitých chyb,
    ale tohle chyba nebyla.
  • 00:43:37 Slibuji na svou čest a svědomí
  • 00:43:41 věrnost Československé
    socialistické republice.
  • 00:43:50 V socialistickém státě, který
    se jmenoval tehdy Československá
  • 00:43:53 socialistická republika,
    bylo povinností prezidenta,
  • 00:43:57 aby přísahal
    na socialistickou ústavu,
  • 00:44:01 ale bylo jasný, že ve chvíli,
    kdy se tam dostane,
  • 00:44:06 tak že to změní.
  • 00:44:09 Ano. Havel samozřejmě
    jako intelektuál
  • 00:44:14 se zachoval
    v rozporu se svými premisami,
  • 00:44:20 ale jako politik
    se zachoval správně.
  • 00:44:24 Bylo pochopitelné a podle
    mého mínění i ospraveditelné
  • 00:44:27 ze strany Václava Havla,
    když Čalfa byl premiérem
  • 00:44:30 do prvních svobodných voleb
    do června 1990.
  • 00:44:34 Proč byl premiérem i potom,
    proč ho Václav Havel jmenoval,
  • 00:44:38 tam už to bylo problematické,
    že jo.
  • 00:44:41 Protože ty volby měly znamenat,
    že teda přichází alternativa
  • 00:44:46 toho minulého režimu,
    a přesto v těch vysokých funkcích
  • 00:44:50 zasedli bývalí komunisté.
    Tím byli mnozí frustrováni.
  • 00:44:55 Řízení státu je řemeslo.
  • 00:44:58 A on potřeboval
    nějakýho řemeslníka.
  • 00:45:01 A ten Čalfa
    se ukázal jako solidní řemeslník.
  • 00:45:05 Bez toho Čalfy ten přechod by byl
    pravděpodobně velice turbulentní.
  • 00:45:10 On byl ten, který rozuměl
    fungování toho režimu
  • 00:45:14 a to svoje know how dal zcela
    do služeb Václavu Havlovi.
  • 00:45:19 Málokdo ví,
    že bez Čalfy by nebyl zákon
  • 00:45:22 o mimosoudních rehabilitacích,
    a tedy ani restituce.
  • 00:45:26 Ty statisíce lidí,
    kteří restituovali zpátky
  • 00:45:29 svůj majetek,
    za to vděčí mimo jiné i Čalfovi.
  • 00:45:33 Čalfa hlasoval pro lustrační zákon
  • 00:45:36 na rozdíl od Václava Klause
    a jiných jeho kritiků.
  • 00:45:40 V té politice jde vždycky
    o nějaké vyrovnávání sil.
  • 00:45:45 Není možný se koukat na politiku
  • 00:45:49 jenom těmi běžnými
    morálními kritérii.
  • 00:45:53 Tam je třeba
    prostě v jistých okamžicích
  • 00:45:58 se chovat tak,
    abys dosáhl toho cíle, který máš.
  • 00:46:03 PÍSEŇ: Život je marná legenda,
    která se rychle vytrácí.
  • 00:46:08 Vlak nikde nestaví a jede dál,
    v dešti hrajou tuláci.
  • 00:46:13 Ubal si z mý písně cigáro,
    na tabák ti taky dám.
  • 00:46:18 Típni ho, až ti oheň spálí rty.
  • 00:46:22 A nebuď nikdy sám.
  • 00:46:29 Nebuď nikdy sám.
  • 00:46:40 Po návratu vím, že jsem dostal
    nějaký státní vyznamenání nebo co.
  • 00:46:51 Od Havla.
  • 00:46:53 A vím akorát,
  • 00:46:56 že když mi to dával Vašek,
    tak říká:
  • 00:47:00 Kamaráde, musím ti říct,
    že s tím byly opravdu problémy.
  • 00:47:04 A já jsem říkal:
    Proč se mnou byly problémy?
  • 00:47:08 Hlavně když jste se vrátili
    a já taky.
  • 00:47:12 A on říká:
  • 00:47:16 Tak jsem se tomu jenom tak usmíval
    a věděl jsem,
  • 00:47:19 že člověk si musí poradit.
  • 00:47:26 Ti estébáci byli velmi
    pečlivě připravení na tu změnu,
  • 00:47:29 to znamená okamžitě se vrhli
    do různých finančních struktur.
  • 00:47:33 A potom jaksi se tady vesele
  • 00:47:36 holt zkorumpovaně
    všelijak přivydělávalo.
  • 00:47:40 Kradlo se.
    Kradli v menším v sámoškách,
  • 00:47:43 kradlo se za hranicema v Německu,
    kradlo se ve středních vrstvách,
  • 00:47:47 mafie. Prostě se přikrádalo,
    stát se stal dojnou krávou.
  • 00:47:52 Takže mně ta svoboda přišla taková,
    jako že ji máme,
  • 00:47:55 ale charakter toho národa
    se až tak příliš nezměnil.
  • 00:48:01 Myslím si, že my jsme příliš
    mnoho spojili sociálno s levicí
  • 00:48:09 a asociálno s pravicí.
  • 00:48:13 Bolševik je pasé.
    Já v něm nevidím nebezpečí.
  • 00:48:16 Samozřejmě že bych nechtěl,
    aby se to vrátilo,
  • 00:48:19 ale že bych měl hrůzu z toho,
    že to tady bolševik
  • 00:48:23 bez pomoci těch Sovětských svazů
    nějak ovládne,
  • 00:48:26 to je blbost.
  • 00:48:31 Za totalitní systém
    je považován systém,
  • 00:48:35 kde není
    pluralita politických stran
  • 00:48:39 a je tam jenom státní hospodářství.
    Není tam privátní sektor.
  • 00:48:46 No tak v okamžiku,
    kdybychom se na tomhle shodli,
  • 00:48:49 tak vše ostatní z toho vyplývá.
  • 00:48:52 V okamžiku,
    kdy to začínáme obcházet
  • 00:48:55 a hledat nové termíny,
  • 00:48:57 tak jenom znejasňujeme
    popis té situace.
  • 00:49:01 A to, že jsme
    duchovně nekonvertibilní
  • 00:49:05 s tou starou Evropou, to je zločin.
  • 00:49:11 Jednou jsem seděl s Magorem
    a po pár pivech jsme se bavili
  • 00:49:16 a Magor bouchnul do stolu a říkal:
    Charta je mrtvej brouk.
  • 00:49:22 Ale pak říkal:
    Tenkrát se něco dělat dalo,
  • 00:49:25 ale proti tomuhle
    už se nedá dělat nic.
  • 00:49:32 Kdyby někdo v roce 1988,
    rok před Sametovou revolucí řekl,
  • 00:49:39 že v Rusku budou občané
    volit důstojníka KGB
  • 00:49:46 za prezidenta proto,
    aby se nedostali k moci komunisté,
  • 00:49:53 takováhle věta
    by byla tak totálně nesmyslná,
  • 00:49:57 že by se tomu nikdo ani nesmál.
    A ono se to stalo.
  • 00:50:02 ZE ZÁZNAMU LANDOVSKÝ A HAVEL:
    -To jsou paradoxy, co? -Hm.
  • 00:50:22 Jsme divoké plody země
  • 00:50:24 zrozené v míru.
  • 00:50:28 Harmonie?
  • 00:50:34 Bezbranné splasklé balónky
    puštěné dětmi do vesmíru
  • 00:50:39 a jejich oči na nás civí.
  • 00:50:45 Z poranění vytéká živá voda.
  • 00:50:51 Harmonie?
  • 00:50:57 Nad námi mraky,
  • 00:50:59 v nás žízeň po umění.
  • 00:51:02 Harmonie, harmonie,
  • 00:51:04 harmonie, harmonie.
  • 00:51:08 A někde mezi námi
  • 00:51:10 se točí mlýnské kolo dějin
  • 00:51:15 malého národa.
  • 00:51:19 Harmonie,
  • 00:51:21 harmonie,
  • 00:51:24 harmonie.
  • 00:51:30 Harmonie,
  • 00:51:33 harmonie,
  • 00:51:35 harmonie.
  • 00:51:38 Harmonie, harmonie!
  • 00:51:41 Harmonie,
  • 00:51:44 harmonie,
  • 00:51:47 harmonie.
  • 00:51:49 A teď sami:
  • 00:51:53 PUBLIKUM ZPÍVÁ:
    Harmonie, harmonie, harmonie...
  • 00:52:04 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize 2014

Související