iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
28. 10. 2013
15:30 na ČT2

1 2 3 4 5

22 hlasů
46681
zhlédnutí

Volynští

Historie a osudy Čechů na ukrajinské Volyni

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Volynští

  • 00:00:03 ZPÍVAJÍ
  • 00:00:05 Vesničko moje na Volyni,
  • 00:00:08 tak tichá,
    skromná ve své kráse.
  • 00:00:15 Když sady tvoje stříbří jíní,
  • 00:00:21 i máj,
    když světlo usmívá se.
  • 00:00:30 Vzpomínka u mě na tě byla,
  • 00:00:37 když sám jsem zůstal
    v cizí zemi.
  • 00:00:45 Na tebe,
    vesničko má milá...
  • 00:00:53 Volyně, smavá krásko,
    veliká moje lásko,
  • 00:00:57 zářící, plná světla,
    v tisících barvách vzkvetlá.
  • 00:01:02 Podobná vidina se naplnila
    i prvním českým osadníkům,
  • 00:01:06 kteří se v druhé polovině
    19. století
  • 00:01:09 vystěhovali na Ukrajinu
    do Volyňské gubernie,
  • 00:01:12 i když osud si s nimi
    nakonec krutě zahrál.
  • 00:01:24 V druhé polovině 19. století
  • 00:01:26 bylo v českých zemích
    jako součásti monarchie dost těsno.
  • 00:01:30 Mnoho lidí vidělo
    řešení své situace
  • 00:01:33 ve vystěhování se na východ,
    hlavně na Volyň,
  • 00:01:36 kde byla k mání levná půda.
  • 00:01:38 Odcházeli v několika vlnách
  • 00:01:40 a na Volyni založili
    téměř dvě stě vesnic.
  • 00:01:44 České vystěhovalectví na Volyň
  • 00:01:47 začíná na konci 60. let
    19. století.
  • 00:01:49 Souvisí to především se zrušením
    nevolnictví v Rusku v roce 1861
  • 00:01:54 a také s potlačením
    polského povstání v roce 1863,
  • 00:01:58 kdy se na Volyni uvolnila půda,
  • 00:02:01 kterou prodávali
    tamní polští velkostatkáři.
  • 00:02:05 Celkem na tom přelomu
    60. a 70. let
  • 00:02:09 odchází na Volyň
    asi patnáct tisíc lidí.
  • 00:02:13 Přijeli vlakem až sem,
    do města Brody.
  • 00:02:16 Tady monarchie i železnice končila
  • 00:02:19 a dál se muselo
    na koňských povozech.
  • 00:02:22 Ty většinou poskytli
    za nemalé peníze místní Židé,
  • 00:02:25 tedy už na začátku
    se mnozí osadníci zadlužili.
  • 00:02:29 Do první zimy stihli většinou
    postavit jen stáje pro dobytek
  • 00:02:33 a sami žili
    v provizorních zemljankách.
  • 00:02:39 Na čerstvě zakoupených pozemcích
    byly většinou lesy
  • 00:02:43 a ty bylo potřeba vyklučit,
    aby získali půdu na obdělávání.
  • 00:02:47 Až další rok mohli myslet
    taky na svá obydlí.
  • 00:02:54 ZPÍVAJÍ
  • 00:03:00 První, co Češi na Volyni zřídili
    po zabydlení se, byly školy.
  • 00:03:05 Jejich vybudování i provoz
  • 00:03:07 samozřejmě financovali
    z vlastních prostředků.
  • 00:03:11 Čeština se dodnes na Volyni
    vyučuje,
  • 00:03:13 avšak už jenom
    pro potomky místních Čechů,
  • 00:03:16 kteří o to mají zájem.
  • 00:03:19 Takhle se dnes vyučuje čeština
    ve městě Dubno.
  • 00:03:22 A dlouhé měkké í.
    Hříbě, dobře...
  • 00:03:30 A e s háčkem.
  • 00:03:32 Tři sta třiatřicet
    stříbrných křepelek
  • 00:03:35 přeletělo přes tři sta třiatřicet
    stříbrných střech.
  • 00:03:39 Markéto, Markéto,
    jak se těšíš na léto?
  • 00:03:42 Sluníčko nám pěkně svítí,
    natrhám ti náruč kvítí.
  • 00:03:47 Natrhám ti jahody,
    a pak hopla do vody.
  • 00:03:51 Moje babička je Češka
    a také moje prababička je Češka,
  • 00:03:56 a také mám tetu v Čechách.
  • 00:03:58 ZPÍVAJÍ
    Ta naše písnička česká,
  • 00:04:01 ta je tak hezká,
    tak hezká.
  • 00:04:04 Tak jako na louce kytička,
  • 00:04:07 vyrostla ta naše písnička...
  • 00:04:14 Dokud nepřišli Češi,
    tak v Hlinsku školy nebyly.
  • 00:04:18 Češi postavili dvě budovy
  • 00:04:21 a my jsme s nimi chodili společně,
    Ukrajinci a Češi.
  • 00:04:25 Nezůstalo jen u škol základních,
  • 00:04:28 ale postarali se
    i o školství vyšší.
  • 00:04:32 Na jejich školách působili učitelé,
    kteří přišli z Čech.
  • 00:04:37 Češi přikládali velký význam
    i fyzickému rozvoji žáků.
  • 00:04:41 Žáci byli členy organizace Sokol,
  • 00:04:44 jezdili na různé soutěže,
    vyhrávali první místa.
  • 00:04:55 ZPÍVAJÍ
    Kde domov můj, kde domov můj.
  • 00:05:01 Voda hučí po lučinách...
  • 00:05:04 Volyňští Češi byli velcí vlastenci.
  • 00:05:06 Přes čtyři generace
    si udrželi svůj jazyk
  • 00:05:09 a jak jen mohli, udržovali kontakt
    s původním domovem.
  • 00:05:13 Dokonce česká hymna
    Kde domov můj
  • 00:05:15 byla národní hymnou
    nejdřív na Volyni,
  • 00:05:18 za svoji si ji zvolili snad už rok
    po jejím uvedení v Tylově divadle.
  • 00:05:23 V cizině na sebe vzala
    mnohem emotivnější náboj,
  • 00:05:26 než má ve své domovině.
  • 00:05:30 ...a to je ta krásná země,
  • 00:05:37 země česká, domov můj,
  • 00:05:45 země česká, domov můj.
  • 00:05:51 Češi přinesli na Ukrajinu
    mnohá řemesla, která tady nebyla,
  • 00:05:56 přinesli osvětu i kulturu,
    zanedlouho prosperoval celý kraj.
  • 00:06:00 Prospěch z toho měli nejen oni,
    ale i původní obyvatelstvo.
  • 00:06:04 Bohužel, po jejich odchodu
    do Československa
  • 00:06:07 z toho zde mnoho nezůstalo.
  • 00:06:10 Tahle budova je požární zbrojnice,
    jedinečná památka,
  • 00:06:14 ojedinělá v tomto kraji,
    řekl bych.
  • 00:06:17 Je to památka na nás na Čechy,
    kteří to tady postavili.
  • 00:06:21 V případě potřeby
    to bylo určené proti ohni,
  • 00:06:25 ale jinak hasiči plnili úkoly
    i jiné, než zmáhání ohně,
  • 00:06:30 plnili úkoly společenské,
    kulturní,
  • 00:06:32 zajišťovali pohřby a svatby,
  • 00:06:35 a tímhle způsobem přivezli
    tu kulturu i do tohoto kraje.
  • 00:06:39 Téměř v každé větší obci
    vybudovali Češi kulturní dům.
  • 00:06:44 Tento dodnes stojí
    ve vesnici Hulča.
  • 00:06:47 Konaly se tu zábavy a hrálo divadlo
    tak jako v mnoha dalších.
  • 00:06:51 Byla tady i knihovna.
  • 00:06:53 Budova dodnes slouží
    k původnímu účelu
  • 00:06:56 a místní lidé tu na Čechy
    s uznáním vzpomínají.
  • 00:06:59 Dokonce převzali i některé zvyky.
  • 00:07:07 Tato tradice pochází z Čech.
  • 00:07:10 I tady jí položili základy
    místní Češi.
  • 00:07:13 Oni ji tady udržovali,
  • 00:07:16 my jsme ji převzali
    a pokračujeme v ní do dnešních dnů.
  • 00:07:26 PÍSEŇ
    Co sedláci, co děláte,
  • 00:07:29 pole máte, neoráte...
  • 00:07:32 Totéž se ale vždycky
    nedá říct o půdě.
  • 00:07:36 Mnohá pole, přinášející
    kdysi Čechům bohatou úrodu,
  • 00:07:39 jsou dnes zarostlá plevelem.
  • 00:07:42 Prostě to nemohli pochopit,
    proč Češi vozí ten hnůj na pole,
  • 00:07:47 tam ho rozhazují,
    zaorávají a tak dál.
  • 00:07:50 Až to obilí vyroste,
    tak přece musí smrdět.
  • 00:07:53 Prostě to tak bylo,
  • 00:07:55 ale když pak viděli,
    co všechno na tom poli vyrostlo,
  • 00:07:59 tak se divili, jak je to možný,
    že to obilí nesmrdí.
  • 00:08:03 A ono toho je víc,
    ať je to v kultuře,
  • 00:08:06 v zemědělství, v řemeslech,
    protože to bylo totéž,
  • 00:08:10 od kováře počínaje až po krejčího,
    všechno přivezli Češi,
  • 00:08:14 tihle místní
    to prostě vůbec neznali.
  • 00:08:18 Teprve po hodně letech přiznali,
  • 00:08:20 že se vlastně učili jak kultuře,
    tak pěstování a zemědělství.
  • 00:08:30 Na Volyni je kvalitní úrodná zem
    a kámen byste v ní hledali marně.
  • 00:08:35 To je výhoda, pokud nemusíte
    stavět dům, ale to Češi museli,
  • 00:08:39 stejně tak silnice,
    aby byly průjezdné.
  • 00:08:44 Když sem přijel můj praděd
    a koupil ty pozemky,
  • 00:08:48 objevil tady kámen.
  • 00:08:51 Začali brát kámen
    a to bylo velké bohatství,
  • 00:08:55 začali stavět domy
    a dělat cesty.
  • 00:08:59 Jak sem rodina přišla,
    tak musela vykopat studně,
  • 00:09:03 ale tady jsou kopce
    a voda je dost daleko.
  • 00:09:07 Tahle studně
    má víc jak čtyřicet dva metrů,
  • 00:09:10 ale voda je moc dobrá,
    babička to povídala.
  • 00:09:13 Vedle domu byl velký sad,
    kde rostly ovocné stromy.
  • 00:09:18 Češi zasadili ty stromy,
    dřív tu stromy nebyly.
  • 00:09:22 Byly tu moc pěkné třešně,
    jabka, hrušky.
  • 00:09:26 Rodina měla hodně včel a med.
  • 00:09:29 Med prodávali lidem
    a měli z toho peníze.
  • 00:09:34 ZPÍVAJÍ
    Co jste hasiči, co jste dělali...
  • 00:09:42 Jednou z hlavních plodin,
  • 00:09:44 kterou zdejší Češi pěstovali,
    byl chmel.
  • 00:09:48 Vyvážel se do celé ruské říše
    i do ciziny.
  • 00:09:51 Jako houby po dešti
    zde vyrůstaly i pivovary.
  • 00:09:57 Tady stál první pivovar v Rusku,
    měl ho Šmolík.
  • 00:10:04 ...i tu hospodu,
  • 00:10:07 my starý mazáci, starý ulejváci,
    máme pít vodu...
  • 00:10:10 Ne všichni Volyňští Češi
    byli zemědělci.
  • 00:10:14 Samozřejmě, že ti první,
    kteří sem přišli,
  • 00:10:17 ti ano,
    jako můj pradědeček,
  • 00:10:20 ale potom už začali podnikat
    a každý si našel svoji profesi.
  • 00:10:26 Během jedné dvou generací
  • 00:10:29 Češi na Volyni patřili
    k nejbohatší vrstvě obyvatel,
  • 00:10:32 přestože mnozí začínali
    s dluhy.
  • 00:10:35 Postupně zde založili
    stovky různých podniků,
  • 00:10:38 výroben
    i průmyslových závodů.
  • 00:10:45 Stojíme před zbytky bývalého závodu
    na výrobu cementových výrobků.
  • 00:10:51 Jedním ze zakladatelů
    byl vlastně můj dědeček,
  • 00:10:55 který zemřel
    někdy ve dvacátém druhém
  • 00:10:59 nebo ve dvacátém třetím roce
    jako velmi mladý.
  • 00:11:02 Byla to první výroba
    těchto výrobků,
  • 00:11:06 z cementu se tu vyráběly cihly,
    panely a podobné věci.
  • 00:11:13 Relativně nejstabilnějším obdobím
  • 00:11:16 byla první desetiletí
    od příchodu Čechů
  • 00:11:20 až do první světové války,
    kdy trval ten carský režim.
  • 00:11:24 Situace potom se zhoršila,
  • 00:11:26 zejména po vypuknutí
    bolševické revoluce v roce 1917,
  • 00:11:30 která vlastně zahájila
    občanskou válku,
  • 00:11:33 která trvala až do roku 1920,
    kdy o území západní Ukrajiny
  • 00:11:38 bojovali mezi sebou Poláci,
    Sověti a Ukrajinci.
  • 00:11:45 Vyvrcholilo to roku 1920
    polsko-sovětskou válkou,
  • 00:11:49 kdy nakonec byl uzavřen
    kompromisní Rižský mír v roce 1921,
  • 00:11:55 který Volyň rozdělil
    na dvě části.
  • 00:11:58 Západní část
    se stala součástí Polska
  • 00:12:01 a východní část se stala součástí
    sovětské Ukrajiny.
  • 00:12:05 Tam potom ti Češi spolu s ostatním
    obyvatelstvem museli podstoupit
  • 00:12:10 všechny ty peripetie
    spjaté s vývojem sovětského státu.
  • 00:12:14 Mnohonárodnostní Volyň
    byla mnohem víc než okolní země
  • 00:12:18 postihována světodějnými
    a politickými událostmi.
  • 00:12:21 Jen od říjnové revoluce
    do konce druhé světové války
  • 00:12:25 se tu změnil režim sedmkrát,
  • 00:12:28 a to vždy za cenu velkých
    materiálních i lidských obětí.
  • 00:12:34 Žitomir je centrem východní Volyně,
  • 00:12:37 která byla víc než dvacet let
    pod sovětskou nadvládou.
  • 00:12:41 Žilo zde
    přes sedm a půl tisíce Čechů.
  • 00:12:44 Od stalinského režimu
    si zkusili daleko víc,
  • 00:12:47 než krajané na západní Volyni,
  • 00:12:49 kteří se pod něj dostali
    až v devětatřicátém roce.
  • 00:12:55 Sem přiváželi ty nešťastné,
    kteří tu byli popraveni.
  • 00:13:00 Tady už žilo málo lidí,
    město končilo před cestou,
  • 00:13:07 a tady je obyčejně zastřelili.
  • 00:13:13 Když se stavěl tento památník,
    to je deset let,
  • 00:13:17 tak tady našli
    moc lidských kostí,
  • 00:13:22 a všechny lebky měly díru
    v jednom místě, zezadu.
  • 00:13:29 Mezi těmi nešťastníky,
  • 00:13:32 kteří byli popraveni
    na tomto místě, byli i Češi.
  • 00:13:36 Podle jedné zprávy
    bylo jen za jeden den
  • 00:13:40 popraveno
    osmdesát Volyňských Čechů.
  • 00:13:43 Bohužel místní orgány NKVD
  • 00:13:46 vykonaly přípravy pro likvidaci
    ještě více lidí,
  • 00:13:49 například žitomirská NKVD poslala
    žádost do Kyjeva na zvýšení limitů,
  • 00:13:54 aby mohli zavřít víc lidí,
    než umožňovaly stávající přepisy,
  • 00:13:59 proto, aby jich mohli
    ještě víc postřílet.
  • 00:14:04 Sovětský režim
    lidi nejen likvidoval,
  • 00:14:07 ale snažil se jim vzít i duši.
  • 00:14:10 Tomuto českému kostelu
    v Krošně České je sto tři let
  • 00:14:14 a Češi si jej vybudovali
    za vlastní peníze.
  • 00:14:17 Během první světové války se sem
    chodili modlit za své blízké.
  • 00:14:22 Za sovětského režimu
    se z něj stala výrobna uzenin.
  • 00:14:26 Na vesnici zavedli sovětští
    mocipáni novou formu nevolnictví.
  • 00:14:31 Za komunistického režimu
    se na vesnici žilo moc těžko.
  • 00:14:35 Lidi pracovali pro zemi
    a nic za to nedostávali.
  • 00:14:39 Když měli dostat za tu práci,
  • 00:14:42 tak málo platili.
  • 00:14:47 To si můžete představit,
  • 00:14:49 že sto padesát gramů nějakého žita
    nebo pšenice,
  • 00:14:54 to se pak ani neselo,
  • 00:14:57 to člověk dostal
    a musel s tím vyžít.
  • 00:15:00 Za jabloň a za hrušku
    museli platit daň.
  • 00:15:03 Vyřezali všechno,
    všechny ty zahrádky byly zničené.
  • 00:15:07 Z akátů jsme jedli ty květy,
  • 00:15:11 z boroviček jsme to,
    co odrůstalo za rok,
  • 00:15:15 tak to jsme žvýkali.
  • 00:15:18 A byly ještě takové těžké roky
  • 00:15:21 jako rok čtyřicet sedm,
    to byl velký hlad.
  • 00:15:25 Na Ukrajině zemřelo
    ve čtyřicátém sedmém roce
  • 00:15:29 tři sta padesát tisíc lidí
    hlady.
  • 00:15:33 To už nebyl ten hlad třicátých let,
    to už bylo po válce.
  • 00:15:38 Jak šli ty lidi,
    co vybírali daně,
  • 00:15:44 jak přijížděli z rajónů
    do vesnice,
  • 00:15:48 tak lidi utíkali do lesa,
    neměli čím platit.
  • 00:15:51 A jestli nemáš čím platit,
    tak zabrali krávu, tele,
  • 00:15:55 něco se muselo za to dát.
  • 00:15:58 Odjet z vesnice nemohl nikdo,
    ani staří lidé ani mládež,
  • 00:16:03 protože milice
    jim musela vydat pas,
  • 00:16:07 bez pasu
    ve městě na práci nepřijímali,
  • 00:16:13 musel být ještě pas.
  • 00:16:15 Když byl pas,
  • 00:16:17 člověk pak mohl nějakou práci
    někde v továrně dělat.
  • 00:16:22 Náš dědeček byl první komunista
  • 00:16:26 a první předseda kolchozu
    vesnice Malá Zubovščina.
  • 00:16:30 Stalo se to proto,
    aby zachránil sebe i lidi.
  • 00:16:35 On to musel udělat
    a musel zorganizovat kolchoz.
  • 00:16:39 Byl jeden z nejbohatších hospodářů
    na té vesnici
  • 00:16:44 a když se začala kolektivizace,
  • 00:16:47 tak na své půdě zorganizoval
    první kolchoz.
  • 00:16:53 A ti chudáci, co u něj pracovali,
    zapsal jako kolchozníky.
  • 00:16:58 On sám vyprávěl svým příbuzným,
  • 00:17:01 že jestli neuděláme ten kolchoz,
    tak všichni pojedeme na gulag.
  • 00:17:07 Tady je úmrtní list
    mého pradědečka,
  • 00:17:11 který prý zemřel,
    když mu bylo sto dva let.
  • 00:17:16 Ale to není pravda,
  • 00:17:19 protože dědeček byl vzat v noci
    v třicátém sedmém roce
  • 00:17:26 a byl zastřelen.
  • 00:17:29 To se v rodině
    nikdy otevřeně neříkalo,
  • 00:17:34 protože to bylo zakázané
    a všichni se báli.
  • 00:17:38 Když bylo potřeba vyřídit dědictví,
    tak jsme obdrželi takový papír,
  • 00:17:44 že v osmdesátém sedmém roce
    děda zemřel a měl sto dva let.
  • 00:17:49 Narodila jsem se v roce 1928.
  • 00:17:53 Ten život tak nějak šel
    jak se dalo.
  • 00:17:58 V sedmatřicátém roce sebrali
    tatínka a odvezli ho na Sibiř.
  • 00:18:04 A nejenom tatínka,
  • 00:18:06 vyvezli z toho Okolku,
    kde jsme bydleli, dvaadvacet lidí.
  • 00:18:11 Z těch dvaadvaceti se vrátil
    jen jedinej, můj tatínek.
  • 00:18:17 Maminka zůstala s pěti dětmi sama.
  • 00:18:21 Bylo to zlý,
    moc to bylo zlý.
  • 00:18:24 Považovali nás všude
    za kulacký děti,
  • 00:18:27 rodina kulaků,
    prostě na nic jsme neměli právo.
  • 00:18:31 Když jsme chodili do školy,
    tam jsme nesměli ani česky mluvit,
  • 00:18:35 všecko bylo zakázaný.
  • 00:18:38 Ve vesnici Česká Krošna
  • 00:18:41 připravoval divadelní
    dramatický kroužek představení.
  • 00:18:46 Bylo to řádně ohlášeno
    na okresním úřadě a povoleno,
  • 00:18:52 ale z nepochopitelných důvodů
    přijela GPU
  • 00:18:57 těsně před začátkem představení
    s nákladním vozem,
  • 00:19:03 všichni účinkující byli zatčeni,
  • 00:19:07 i ti, co s tím měli
    nějakou souvislost,
  • 00:19:11 byli odvezeni a nikdy se o nich
    nikdo nic nedozvěděl.
  • 00:19:17 V Krošně České měli zdejší Češi
    sportovní organizaci Sokol.
  • 00:19:24 NKVD ji označilo
    za špiónskou organizaci,
  • 00:19:28 která se věnovala
    podvratné činnosti
  • 00:19:32 a všechny členy proto postříleli.
  • 00:19:36 Zásadní změnou byl rok 1939,
  • 00:19:39 kdy byl uzavřen pakt
    Molotov - Ribbentrop,
  • 00:19:43 kterým vlastně východní Polsko
    připadlo do sovětské sféry vlivu.
  • 00:19:49 1. září
    napadli Polsko Němci,
  • 00:19:54 17. září 1939 do východního Polska
    vstupuje Rudá armáda,
  • 00:19:59 a tím pádem i ta západní Volyň,
    dosud polská,
  • 00:20:04 je připojena k Sovětskému svazu
  • 00:20:07 a zase musí podstoupit
    všechny ty těžkosti,
  • 00:20:11 které předtím už absolvovali Češi
    na východní Volyni,
  • 00:20:16 to znamená především kolektivizaci,
    vývoz těch obyvatel na Sibiř,
  • 00:20:21 kteří byli nějak angažováni
    a nepohodlní.
  • 00:20:25 To potom trvalo až do roku 1941,
  • 00:20:30 kdy ta západní Volyň
    byla obsazena německou armádou.
  • 00:20:40 Teď jsme v místech,
  • 00:20:43 kde byla od roku 1925 tiskárna
    pana Perného,
  • 00:20:47 kde se tiskly časopisy a noviny.
  • 00:20:50 Vycházel tady časopis Hlas Volyně.
    Informoval především místní Čechy
  • 00:20:56 a byl jediný,
    který tady Češi měli.
  • 00:20:59 Posílali ho i do Čech
    a i tam ho Češi četli.
  • 00:21:05 S příchodem sovětské moci
    to brzy skončilo.
  • 00:21:08 Také všichni bohatší sedláci
    a podnikatelé
  • 00:21:12 se najednou stali nepřáteli státu.
  • 00:21:15 Zatýkali je i s celými rodinami
    a posílali do gulagů.
  • 00:21:19 Takový osud stihl
    i pana Svárovského,
  • 00:21:21 zakladatele a majitele
  • 00:21:24 tohoto snad největšího
    metalurgického závodu na Volyni.
  • 00:21:28 Honorárním konzulem v Kvasilově
    byl pan Svárovský
  • 00:21:32 a honorárním vicekonzulem
    můj tatínek Vladimír Tomáš,
  • 00:21:36 který byl také učitelem
    českých škol na Volyni.
  • 00:21:40 Když přišli Sověti, tak pana
    Svárovského někam odvedli,
  • 00:21:45 říkalo se,
    že ho zastřelili,
  • 00:21:49 a jeho manželku se synem
    odvezli do gulagu.
  • 00:21:52 Asi za dva dny potom bývalý žák
    mého tatínka někde vyslechl,
  • 00:21:57 že si za dva dny přijedou
    pro naši rodinu
  • 00:22:02 a že nás všecky vyvezou,
  • 00:22:05 abychom se připravili,
    že nás taky odvezou do gulagu.
  • 00:22:09 My už jsme seděli na kufrech,
    už jsme byli připravení,
  • 00:22:13 a přišli pro něj
    a našli jenom dopis a mrtvé tělo.
  • 00:22:18 Tatínek řekl,
    že rodina za nic nemůže,
  • 00:22:22 že proto to udělal.
  • 00:22:25 Pak přepadli Němci Sovětský svaz,
    to mnohé před Sibiří zachránilo.
  • 00:22:29 Ukrajinci zase doufali,
  • 00:22:31 že jim Němci umožní vytvořit
    samostatný stát
  • 00:22:35 a vycházeli jim zprvu
    ve všem vstříc.
  • 00:22:37 Když k tomu nedošlo,
  • 00:22:39 začali proti nim vést
    partyzánskou válku
  • 00:22:42 pod vedením Stepana Bandery.
  • 00:22:45 V noci přepadávali vesnice,
    aby se zásobili potravinami.
  • 00:22:49 V těch českých na Volyni
    se zásobili nejlépe,
  • 00:22:52 protože byly nejbohatší.
  • 00:22:54 Kdo nechtěl dát,
    toho jednoduše zabili.
  • 00:22:57 Lidé se nejvíc nebáli Němců,
  • 00:23:01 kteří zastřelili
    a tím to skončilo,
  • 00:23:04 ale banderovců, kteří vždycky
    volili nějakou mučednickou smrt.
  • 00:23:13 Mému příteli, který byl v armádě,
    zavraždili ženu.
  • 00:23:22 Nevím, jestli z toho důvodu,
    že ho považovali za Poláka,
  • 00:23:27 protože měl polské příjmení,
  • 00:23:30 nebo z nějakého jiného důvodu.
  • 00:23:34 Přibili ji na vrata,
  • 00:23:37 rozpárali jí břicho,
    poněvadž byla těhotná,
  • 00:23:41 a smáli se,
    že ten parchant ještě žije,
  • 00:23:46 i když žena už visí na vratech.
  • 00:23:59 V době německé okupace
    po roce 1941
  • 00:24:03 v tomto prostoru operovalo
    několik partyzánských skupin.
  • 00:24:08 Jednak to byla
    Ukrajinská povstalecká armáda,
  • 00:24:12 ti známí banderovci,
  • 00:24:15 kteří usilovali
    o samostatnou Ukrajinu
  • 00:24:18 a bojovali jak proti Němcům,
    tak proti Sovětům,
  • 00:24:22 potom tam působila
    polská domácí armáda,
  • 00:24:26 takzvaná Armija Krajowa,
  • 00:24:29 která se zase snažila získat toto
    území zpátky pod polskou nadvládu,
  • 00:24:35 a konečně tam působili
    také sovětští partyzáni,
  • 00:24:39 kteří se tam zase snažili obnovit
    sovětský režim
  • 00:24:43 a kteří operovali například
    i v oblasti Českého Malína.
  • 00:24:51 13. července roku 1943
    v ranních hodinách
  • 00:24:56 obklíčili Němci oba Malíny,
    Český i Ukrajinský.
  • 00:25:00 Začali vyhánět lidi z domů
    za účelem kontroly dokladů.
  • 00:25:06 Tady byla stodola
    a kůlna Josefa Dobrého.
  • 00:25:11 Ženy přihnali z Ukrajinského Malína
  • 00:25:16 a zaháněli je postupně do stodoly
    a do kůlny
  • 00:25:20 a tam je zaživa upálili.
  • 00:25:24 Zemřelo celkem
    tři sta sedmdesát čtyři lidí,
  • 00:25:29 z toho asi sto dvacet dětí.
  • 00:25:33 Dvě děti vyběhly ven
    a oni je napíchli na bodák
  • 00:25:38 a hodili je do hořící kůlny.
  • 00:25:42 Umyli si ruce ve škopku vody
  • 00:25:45 a ten škopek hodili rovněž
    do toho ohně.
  • 00:25:52 Když bylo po všem,
    otec mě zavolal na spáleniště.
  • 00:25:56 V kůlně byla upálená moje maminka
    a sestra.
  • 00:26:01 Ze sestry zbylo chodidlo,
  • 00:26:04 maminka byla upálená celá,
    zůstaly pouze kousky šatů,
  • 00:26:10 ale všichni byli upáleni zaživa.
  • 00:26:15 Prasata chodila po spáleništi,
    přerývala spáleniště,
  • 00:26:19 dojídala kousky
    těch lidských ostatků,
  • 00:26:23 byly tam zdivočelé ovce,
    dobytek řval.
  • 00:27:02 Den předtím, 12. července,
  • 00:27:05 tekla v místním kostele
    po zdech voda,
  • 00:27:08 kostel plakal.
  • 00:27:10 Nikdo nevěděl proč, nikdo nevěděl,
    co se stane druhý den.
  • 00:27:22 Zde bylo okresní město a pevnost.
  • 00:27:26 Ta byla důležitá i pro Němce,
    kteří tu měli posádku.
  • 00:27:30 Zdejší pevnost jim poskytovala
    jistou ochranu.
  • 00:27:34 V roce 1943 tady bylo velitelství
    německé armády.
  • 00:27:38 Poláci se začali stahovat
    pod jejich ochranu,
  • 00:27:42 měli obavy z napadení Ukrajinců.
  • 00:27:46 V těchto prostorách žilo
  • 00:27:49 kolem pěti tisíc obyvatel
    polské národnosti.
  • 00:27:54 Ohromné množství polských lidí,
    kteří byli na zámku,
  • 00:27:58 nemělo co jíst.
  • 00:28:01 Pod ochranou Němců přepadávali
    jednotlivé obce
  • 00:28:05 a zajišťovali si potraviny.
  • 00:28:08 Moje domněnka je ta,
    že ten Český Malín
  • 00:28:11 byl vypálený
    hlavně z tohoto důvodu.
  • 00:28:14 Němci měli pět set banditů
    zabitých
  • 00:28:18 a Poláci měli potraviny.
  • 00:28:20 Oficiální verze je ta, že došlo
    k vypálení německou armádou.
  • 00:28:25 Objevil se názor,
  • 00:28:28 že se snažili získat
    nějaké potraviny také pro Poláky,
  • 00:28:34 kteří se skrývali před Ukrajinci,
  • 00:28:38 ale tato verze se mi nezdá
    dost pravděpodobná,
  • 00:28:42 protože z tohoto pohledu
    bylo pro Němce výhodnější,
  • 00:28:47 aby ti Češi fungovali
  • 00:28:50 a dodávali pravidelně kontingenty,
    jak měli předepsáno,
  • 00:28:55 než aby tu vesnici
    úplně zlikvidovali.
  • 00:28:58 Nový Malín, původně Frankštát
    v českém pohraničí,
  • 00:29:03 je nástupnická obec
    po Českém Malíně na Volyni,
  • 00:29:07 jehož obyvatelé byli vyvražděni.
  • 00:29:09 Po odsunu sudetských Němců
    po válce
  • 00:29:12 se sem nastěhovali
    repatriovaní Volyňští Češi.
  • 00:29:16 Postavili tu památník
  • 00:29:18 se všemi jmény obětí
    z původního Českého Malína.
  • 00:29:22 Každoročně se u něj koná
    pietní akt na památku povražděných.
  • 00:29:29 Tady v Novém Malíně,
    ale i jinde,
  • 00:29:32 žijí ještě někteří,
    co řádění Němců přežili.
  • 00:29:38 Bylo mně skoro devatenáct,
    osmnáct a půl.
  • 00:29:43 Zahynuli mně rodiče a dvě sestry,
    babička,
  • 00:29:50 a potom tety a strýcové
    a jejich malé děti.
  • 00:29:58 Bylo jich celkem dvanáct.
  • 00:30:02 My jsme to všichni probrečeli,
  • 00:30:06 manželky a děti byly všecky pryč,
    jenom mužský zůstali.
  • 00:30:12 Já a manželova sestra
    jsme jim nejdřív vařily,
  • 00:30:18 stejně staré jsme byly,
  • 00:30:23 u strýce zůstala celá chalupa,
    tak jsme tam vařily pár dní,
  • 00:30:28 ale nebylo to možný
    pro tolik chlapů,
  • 00:30:31 tak se potom lidi rozcházeli
    ke svým známým.
  • 00:30:35 Tohle je kufr mého tatínka,
    který pamatuje velmi mnoho.
  • 00:30:42 Kabelka patřila
    jeho první manželce,
  • 00:30:46 Marii Martinovské,
  • 00:30:49 která bohužel zůstala
    v Českém Malíně
  • 00:30:54 jako jedna z obětí.
  • 00:30:57 Tady jsou nějaké dopisy,
    které tam zůstaly taky.
  • 00:31:02 Tuhle kabelku táta našel,
    když se do Malína vrátili,
  • 00:31:07 aby pohřbili oběti
    toho vraždění
  • 00:31:12 a aby se podívali,
  • 00:31:15 jestli tam nezůstaly
    nějaké věci.
  • 00:31:18 Kdykoli se probíral fotografiemi,
  • 00:31:21 tak samozřejmě,
    když je vzal do ruky,
  • 00:31:24 tak pro něj to byl docela problém.
  • 00:31:27 Vzpomínky na Malín pro něj byly
    hodně těžké a hodně složité.
  • 00:31:32 Napsáno tatínkem:
  • 00:31:34 Rodina Martinovských,
    věčná památka.
  • 00:31:37 Osobní věci po Mařence
    a Alince Martinovských
  • 00:31:42 v Českém Malíně.
  • 00:31:45 Když bylo výročí,
    tak většinou ten kufr zavřel,
  • 00:31:49 dal na něj svíčky
  • 00:31:52 a měli jsme ho vedle stolu
    nebo někde mezi námi.
  • 00:31:56 A vzpomínal na Malín.
  • 00:32:04 Hřbitov ve volyňském Českém Malíně
    je opuštěný,
  • 00:32:08 o hroby se nemá kdo starat,
  • 00:32:11 protože skoro všichni z Malína
    byli tenkrát povražděni.
  • 00:32:15 Každoročně se tu však scházejí
    pamětníci,
  • 00:32:18 aby památku umučených uctili.
  • 00:32:30 V roce 2012
    tady vysvětili nový památník
  • 00:32:33 financovaných hlavně
    ze sbírek Volyňských Čechů
  • 00:32:37 žijících ve vlasti.
  • 00:32:45 ZPÍVAJÍ
  • 00:32:47 Ach, synku, synku,
    doma-li jsi,
  • 00:32:51 tatíček se ptá
    oral-li jsi,
  • 00:32:57 tatíček se ptá
    oral-li jsi.
  • 00:33:21 Nyní se nacházíme
    na českém hřbitově,
  • 00:33:25 který je blízko Hrušvice.
  • 00:33:28 Tady řádili zlatokopové,
    tady se hledalo zlato.
  • 00:33:32 Vykradači hrobů,
    co tady hospodařili,
  • 00:33:35 věděli dobře,
    že Češi byli bohatí
  • 00:33:38 a že s sebou do hrobu vzali to,
    co měli na sobě,
  • 00:33:42 to znamená i zlato
    a jiné cennosti,
  • 00:33:45 takže se všecko pohřbilo
    s těmi mrtvými.
  • 00:33:48 Oni to dobře věděli,
    tak začali kopat.
  • 00:33:51 To bych nikdy nevěřil,
  • 00:33:53 že takový pobožný národ
    bude vykrádat hroby Čechů.
  • 00:33:58 Tohle je mně strašně líto
    a to nemůžu přenést přes srdce.
  • 00:34:04 Celý svět se zdál být krutý
    a bez zájmu.
  • 00:34:07 Češi byli jediní, o kterých
    jsme věděli, že pomáhají Židům.
  • 00:34:12 Jsou tzadikim,
    tedy spravedliví, svatí lidé,
  • 00:34:15 spravedlivý národ světa.
  • 00:34:17 Češi byli neuvěřitelně dobří
    a šlechetní k nám,
  • 00:34:20 ostrov lidskosti
    v oceánu nelidskosti a bestiality.
  • 00:34:24 Tento citát pochází z knihy
    Šeptání v temnotě.
  • 00:34:28 Napsali ji zachránění
    židovští manželé Goldenbergovi.
  • 00:34:33 Já jsem žil v téhle vesnici
    s názvem Libánovka
  • 00:34:38 a znal jsem toho člověka,
    Čecha,
  • 00:34:42 který tady taky žil
    a zachránil jednu Židovku.
  • 00:34:46 Byla raněná, on ji schoval
    a potom se po vojně vzali.
  • 00:34:51 Měli dvě děti, dceru a syna.
  • 00:34:56 Sofia Kovtová už nežije,
  • 00:35:00 ale její portrét
    jsme našli na náhrobku.
  • 00:35:04 Bylo to tak: V nedalekém Ostrožci
    se konaly hromadné popravy Židů.
  • 00:35:08 Nechali je vykopat jámy
    a tam je nahé postříleli.
  • 00:35:12 Měla štěstí,
    rána nebyla smrtelná.
  • 00:35:14 V noci se vyhrabala
    zpod mrtvých těl
  • 00:35:17 a pak se tři dny ukrývala
    v okolních lesích.
  • 00:35:20 Bála se,
    aby ji nikdo neobjevil.
  • 00:35:22 Nahá a vysílená pak vklouzla
    do domku pana Kovta,
  • 00:35:26 který ji až do konce války
    ukrýval.
  • 00:35:32 Dům, kde žili,
    stál na tomto místě.
  • 00:35:41 Její příjmení
    bylo Vinekurová Sonja,
  • 00:35:45 ano, byla Židovka.
  • 00:35:49 No co tatínek?
    Čech to byl, co by byl?
  • 00:35:53 Zachránil ji,
    když končila válka.
  • 00:35:57 Ta pak už netrvala dlouho.
  • 00:36:00 A po válce se vzali
    a měli dvě děti, syna a dceru.
  • 00:36:07 A já jsem ta dcera Máňa
    a syn je Miroslav.
  • 00:36:15 Kurdybáň Varkovský,
  • 00:36:17 tady zachránili rodinu
    Sama a Anny Goldenbergových,
  • 00:36:21 kteří napsali zmiňovanou knížku
    Šeptání v temnotě.
  • 00:36:24 Popisují v ní záchranu své rodiny
    a dalších Židů,
  • 00:36:28 celkem dvacet sedm osob,
    v rodině paní Antonie Šindelářové,
  • 00:36:32 rozené Kučerové.
  • 00:36:34 Ani ona ani ostatní Češi
    to nedělali ze zištných důvodů,
  • 00:36:39 ale jenom proto, že to považovali
    za čestné a správné.
  • 00:36:44 V tomto domě
    na okraji české obce Martinovka
  • 00:36:47 položil židovský otec na práh domu
    rodiny Bačovských
  • 00:36:51 své šestiměsíční nemluvně,
    jehož matku nedávno zastřelili.
  • 00:36:55 Jemu samému šlo také o život,
    a doufal,
  • 00:36:58 že tak zachrání aspoň život
    svého synka.
  • 00:37:01 Rodina se ho ujala a vychovala
    jako své vlastní dítě.
  • 00:37:05 Po válce pak žil v Izraeli.
  • 00:37:07 To je ten šestiměsíční chlapeček,
    který u našich dveří zaplakal.
  • 00:37:14 Já řeknu jen několik slov.
  • 00:37:20 Děkuji rodině Bačovských.
  • 00:37:25 Musím zdůraznit, že na Volyni
    bylo takových případů mnohem víc.
  • 00:37:30 Zabýval jsem se tím
    po dobu dvou let,
  • 00:37:32 a v současné době je známo
    přes čtyřicet zachráněných
  • 00:37:36 a dvacet takových případů.
  • 00:37:38 Sedmi rodinám Volyňských Čechů
    byl v Izraeli udělen
  • 00:37:42 čestný titul s medailí
    Spravedliví mezi národy.
  • 00:37:46 Jejich jména jsou vyryta na Zdi cti
    mezi ostatními českými jmény
  • 00:37:51 v pamětním komplexu Yad Vashem
    v Jeruzalémě.
  • 00:37:55 Volyňských zachránců
    bylo však mnohem víc.
  • 00:38:02 Když se fronta přehoupla na Volyň,
  • 00:38:05 téměř všichni bojeschopní Češi
    se dobrovolně hlásili
  • 00:38:09 do 1. československého
    armádního sboru.
  • 00:38:12 Do té doby byla Svobodova armáda
    jenom brigádou.
  • 00:38:16 Díky Volyňským Čechům
    se stala armádním sborem.
  • 00:38:19 Tvořili v ní osmdesátiprocentní
    většinu.
  • 00:38:22 Mnozí položili život za vlast,
    aniž by ji někdy spatřili.
  • 00:38:26 Proslýchalo se,
    že tam byli i trestanci,
  • 00:38:29 které Stalin propustil z gulagů.
  • 00:38:32 Nebyli to ovšem kriminálníci,
    ale většinou ti,
  • 00:38:35 které před válkou NKVD zatkla
    jako nepřátele sovětského režimu.
  • 00:38:40 Kupičovští se nemohli dočkat.
  • 00:38:43 Byla to vzdálená obec
    od ostatních českých obcí,
  • 00:38:46 tak využili možnosti,
  • 00:38:49 kterou jim dal sovětský
    partyzánský velitel
  • 00:38:52 a polní poštou poslali tehdy ještě
    podplukovníkovi Svobodovi žádost,
  • 00:38:58 že tady je tahle skupina Čechů,
    bylo jich asi dvě stě padesát,
  • 00:39:03 aby na ně nezapomněli,
    že jsou připraveni jít.
  • 00:39:08 Jednoho dne jsme ráno vyrazili
    vstříc Československé armádě.
  • 00:39:14 Po osvobození
    volyňské části Ukrajiny
  • 00:39:17 Volyňští Češi spontánně vstupovali
    do Svobodových jednotek.
  • 00:39:21 Mladí se dělali staršími
    a starší mladšími,
  • 00:39:24 aby mohli bojovat
    a nastoupit do těch jednotek,
  • 00:39:27 aby mohli bojovat za svobodu země,
    kterou nikdy v životě neviděli.
  • 00:39:33 Velitelství 1. československého
    armádního sboru
  • 00:39:37 stálo ve městě Rovno na místě,
    kde dnes stojí památník.
  • 00:39:41 Z původní budovy zůstaly po válce
    jen trosky.
  • 00:39:45 Památník také připomíná,
  • 00:39:48 že téměř tisíc pět set
    Volyňských Čechů
  • 00:39:51 bojovalo za první světové války
    v Československých legiích
  • 00:39:55 jako známá Česká družina.
  • 00:40:05 Příchod Československé armády
    na Volyň
  • 00:40:08 vyvolalo ohromné nadšení
    obyvatelstva
  • 00:40:12 a každý se snažil pomoct.
  • 00:40:15 Kdo nemohl rukovat,
    tak z vesnic, které nebyly zničené,
  • 00:40:19 dávali lidé mouku, obilí,
    přiváželi maso.
  • 00:40:26 A vzniklo nadšení,
  • 00:40:30 že se koupí tanky
    pro Československou armádu,
  • 00:40:34 lidé sbírali peníze
  • 00:40:37 a odevzdali do banky
    asi devět set čtyřicet tisíc.
  • 00:40:42 Měl to být tank Pomsta za Malín
    a pak zase tank Žižka.
  • 00:40:48 Bylo to nadšení,
    to si nikdo neumí představit.
  • 00:40:52 Každej bral do města koně,
    a kůň už tam zůstal.
  • 00:40:59 Zatěžkávací zkouškou
    byl pro Svobodovu armádu
  • 00:41:02 především boj
    o Dukelský průsmyk.
  • 00:41:05 Těžké boje stály mnoho životů
    i Volyňské Čechy.
  • 00:41:08 Tam jsme se nacpali všichni,
    všechny útvary,
  • 00:41:12 dělostřelci,
    ti se nestačili ani rozvinout,
  • 00:41:16 pěšáci, ženisti, všichni.
  • 00:41:19 A když se zvedla mlha nahoru,
  • 00:41:22 tak najednou Němci spustili palbu
    z kulometů a minometů.
  • 00:41:28 Já jsem měl dojem,
    že jsme obklíčení,
  • 00:41:32 protože to střílelo ze všech stran,
    kolem dokola.
  • 00:41:35 Na obou stranách průsmyku tyto boje
    připomíná několik památníků.
  • 00:41:40 Svědčí i o tom,
    že právě Volyňští Češi
  • 00:41:44 se nejvíce ze všech skupin národa
  • 00:41:47 zasloužili o obnovení republiky.
  • 00:41:50 PÍSEŇ
    Každý Čech z Volyně,
  • 00:41:53 každý Čech z Volyně
    dvě vlasti miluje,
  • 00:41:57 dvě vlasti miluje.
  • 00:42:02 V jedné se narodil,
  • 00:42:06 v druhé zase žije,
  • 00:42:12 obě jsou drahé mu
    po celý věk.
  • 00:42:18 Každý Čech z Volyně
    obě má vroucně rád,
  • 00:42:26 když v jedné pobývá,
    o druhé nechá si zdát.
  • 00:42:35 Asi deset tisíc Volyňských Čechů
  • 00:42:38 vstoupilo do 1. čs. armádního sboru
    v Sovětském svazu,
  • 00:42:42 což bylo snad největší procento,
  • 00:42:45 které nějaká etnická skupina
    dala v armádě.
  • 00:42:50 A z toho skoro
    dva tisíce lidí padlo,
  • 00:42:54 takže v roce 1945
    asi osm tisíc volyňských vojáků
  • 00:42:59 přichází do Československa,
    kde začali usilovat o to,
  • 00:43:03 aby se mohli také vrátit
    ostatní příslušníci menšiny,
  • 00:43:07 to znamená jejich příbuzní
    a další.
  • 00:43:10 Tlačili na čs. orgány,
  • 00:43:13 aby byla podepsána
    československo-sovětská smlouva.
  • 00:43:17 Místní sovětské orgány
    neměly zájem na tom,
  • 00:43:21 aby odešli schopní pracovníci
    z Volyně,
  • 00:43:24 proto se ta jednání táhla
    až do července 1946,
  • 00:43:28 kdy teprve na základě osobního
    dopisu prezidenta Beneše Stalinovi
  • 00:43:34 se podařilo dosáhnout souhlasu
    sovětské vlády s reemigrací,
  • 00:43:40 s tím, že sovětská vláda to
    podmiňovala vzájemnou reemigrací,
  • 00:43:45 kdy Volyňští Češi se vraceli
    do Československa,
  • 00:43:49 ale zase z východního Slovenska
    měli dostat tamní Ukrajinci možnost
  • 00:43:55 reemigrovat nebo optovat
    pro Sovětský svaz.
  • 00:44:01 Velká událost našich dní.
  • 00:44:03 Volyňští Češi se vracejí domů,
    jedou ze Sovětského svazu.
  • 00:44:07 Vagóny jsou vytopené,
    jsou však jednoduché.
  • 00:44:11 Ale co na tom,
    jede se v nich krásně,
  • 00:44:14 vždyť je to cesta domů.
  • 00:44:16 Před osmdesáti lety se jejich
    předkové přestěhovali do Ruska.
  • 00:44:21 Sovětský svaz
    byl jejich druhou vlastí,
  • 00:44:23 ale Československo potřebuje
    pracovní síly
  • 00:44:27 a Volyňští Češi vyslechli výzvu.
  • 00:44:29 Na stanici v Košicích
    proběhlo slavné přivítání.
  • 00:44:33 Poprvé ve vlasti,
    poprvé na půdě Československa.
  • 00:44:37 Ve schránce je prsť z obce Malína,
    kterou stihl osud našich Lidic.
  • 00:44:43 Vzácná památka.
  • 00:44:46 Ti vojáci byli osidlováni
    v celém českomoravském pohraničí
  • 00:44:51 protože byly určité obavy
    zejména ze strany komunistů,
  • 00:44:56 aby nebyli koncentrováni tam,
    kde chtěli být,
  • 00:45:00 to znamená na Žatecku,
    což je vlastně nedaleko Prahy,
  • 00:45:05 a že by mohli představovat
    určitou hrozbu,
  • 00:45:08 takže dochází k jejich rozsídlení
    v celém pohraničí.
  • 00:45:14 Nakonec potom v průběhu
    prvního pololetí roku 1947
  • 00:45:19 se vrací asi třicet tři tisíc
    Volyňských Čechů.
  • 00:45:23 Volynští jsou odborníky
    v pěstování chmele.
  • 00:45:26 Uvítání na žateckém nádraží
    bylo dojemné,
  • 00:45:29 někteří z příchozích
    se zde setkali s příbuznými,
  • 00:45:32 kteří se vrátili už minulého roku.
  • 00:45:35 Volyňští Češi přijíždějí
    s celým svým majetkem,
  • 00:45:38 neboť Sovětský svaz dovolil,
  • 00:45:41 aby si vzali s sebou všechno,
    co jim patřilo.
  • 00:45:44 A už se stěhují do svého.
  • 00:45:47 Usedlost bude novým domovem těm,
  • 00:45:50 kteří neodolali volání
    staré vlasti.
  • 00:45:53 Češi zanechali na Volyni majetek
    v hodnotě jedné miliardy korun,
  • 00:45:57 a to bez půdy, která byla
    považována za státní vlastnictví.
  • 00:46:02 K mezistátní dohodě mezi
    Československem a Sovětským svazem
  • 00:46:06 došlo v roce 1951,
  • 00:46:08 kdy každá rodina měla dostat
    sto tisíc korun náhrady,
  • 00:46:13 jenomže mezitím do toho přišla
    měnová reforma v roce 1953
  • 00:46:17 a teprve po ní proběhlo
  • 00:46:20 to vnitrostátní
    majetkoprávní vyrovnání
  • 00:46:24 mezi československým státem
    a Volyňskými Čechy,
  • 00:46:27 takže nakonec každá rodina dostala
    pouhých pět tisíc korun.
  • 00:46:32 Když přišli, tak museli splácet
    ty získané majetky,
  • 00:46:36 a poté,
    když to splatili,
  • 00:46:39 tak museli vstoupit
    do jednotných zemědělských družstev
  • 00:46:43 a tím pádem o ten svůj majetek
    přišli.
  • 00:46:47 Naši předkové na Volyň přišli
    s několika ranci
  • 00:46:51 a my teď z Volyně odjíždíme
    zase s několika ranci.
  • 00:46:58 Jedeme vlakem a přemýšlíme o tom,
    že veškerá dřina
  • 00:47:03 a veškerý shromážděný majetek
    opouštíme,
  • 00:47:08 opouštíme snažení
    třech našich generací.
  • 00:47:14 Víme, že je všechno
    nenávratně pryč,
  • 00:47:18 ale jsme šťastní,
    že jedeme
  • 00:47:21 a vezeme si aspoň holý život.
  • 00:47:23 Když jsme se vrátili,
    velmi nás překvapilo,
  • 00:47:28 jak málo si váží zdejší obyvatelé
    své demokracie.
  • 00:47:33 Pro nás to byla záležitost
    úplně všeho,
  • 00:47:38 protože jsme si
    velice dobře uvědomovali,
  • 00:47:43 jak lehko se dá ztratit
  • 00:47:46 a do jak zoufalých situací
    se potom společnost dostává.
  • 00:47:52 Přišel osmačtyřicátý a viděli jsme,
    že se to už ujalo,
  • 00:47:56 ale že to nemůže dlouho vydržet,
    když je to takhle falešné.
  • 00:48:01 Přinesli nám do literaturu
    do školy,
  • 00:48:05 že prý jsou
    protikomunistická organizace,
  • 00:48:08 ale my jsme nevěděli, že za tři
    měsíce se tam vetřel udavač,
  • 00:48:13 spolupracovník StB,
    který to dirigoval.
  • 00:48:16 A že musíme mít zbraně
    a přepadneme Svaz brannosti,
  • 00:48:20 nevyšlo to,
    pak že přepadne letiště v Žatci,
  • 00:48:24 to že měla pronajaté Hagana
  • 00:48:26 a ze Sovětského svazu
    tam převáželi zbraně
  • 00:48:29 a v Žatci je překládali
    a letadly je vozili do Izraele.
  • 00:48:33 Tak se to mělo přepadnout,
    už se to organizovalo,
  • 00:48:37 a ani to netrvalo měsíc,
    co se tohle projednávalo,
  • 00:48:42 a 19. listopadu ve 22.30
    jsem byl zatčen.
  • 00:48:48 Já jsem dostal šest roků,
  • 00:48:50 dostal jsem navíc,
    protože jsem byl velitel buňky.
  • 00:48:54 Odseděl jsem si to na Jáchymovsku,
  • 00:48:56 tři roky jsem byl
    na Mariánský na šachtě,
  • 00:48:59 pak chvíli na Eliáši
  • 00:49:01 a zbytek dva roky jsem si odseděl
    na Ležnici na Slavkovsku.
  • 00:49:05 Tatínek měl domov v Malíně,
    prostě to byl domov.
  • 00:49:10 Volyň a Český Malín,
    to byl domov.
  • 00:49:13 Ale vlast měla většina Volyňáků
    v Čechách.
  • 00:49:17 A Čechy pro ně byly
    ráj to na pohled.
  • 00:49:23 Když se sem vrátili,
    tak se vrátili s velkou nadějí,
  • 00:49:27 zvláště ti,
  • 00:49:30 kteří ztratili rodiny
    právě třeba v Malíně.
  • 00:49:34 Vrátili se s velkou nadějí do Čech,
    a čekali,
  • 00:49:39 že tady začnou pracovat
    a budovat znova,
  • 00:49:43 ale mnohé z nich tady potkal
    takový osud,
  • 00:49:47 který byl ještě těžší,
    než vůbec život na Volyni.
  • 00:49:52 Můj tatínek se tady seznámil
    s mojí maminkou,
  • 00:49:56 která učila v Trnovanech.
  • 00:49:59 Pak jsem se ve čtyřicátém
    sedmém roce narodila já
  • 00:50:03 a ve čtyřicátém devátém roce
    tatínka zavřeli
  • 00:50:07 na známý paragraf 231,
    velezrada.
  • 00:50:16 ZPÍVAJÍ
    Ta naše písnička česká,
  • 00:50:20 ta je tak hezká,
    tak hezká.
  • 00:50:26 Tak jako na louce kytička,
    vyrostla ta naše písnička...
  • 00:50:30 Většina Čechů, kteří na Volyni
    do konce druhé světové války žili,
  • 00:50:36 se vrátila v roce 1947
    do Čech.
  • 00:50:38 Někteří,
    hlavně ti ze smíšených manželství,
  • 00:50:42 však museli zůstat.
  • 00:50:44 Oni i mnozí jejich potomci,
    ztraceni v ukrajinském moři,
  • 00:50:49 dál sní o vzdálené vlasti
    svých předků
  • 00:50:52 a často už lámanou češtinou
    s ukrajinským přízvukem
  • 00:50:55 se snaží si ji dodnes
    připomínat.
  • 00:50:59 Zpívejte, lidičky,
    ty naše písničky,
  • 00:51:04 písničky z Moravy, z Čech.
  • 00:51:12 Ta naše písnička
    je sice prostičká,
  • 00:51:17 ale je nejhezčí z všech.
  • 00:51:24 Ta naše písnička česká,
  • 00:51:29 ta je tak hezká,
    tak hezká.
  • 00:51:35 Tak jako na louce kytička,
  • 00:51:40 vyrostla ta naše písnička.
  • 00:51:46 Až se ta písnička ztratí,
  • 00:51:52 pak už nic nebudem mít.
  • 00:51:58 Jestli nám zahyne,
    všechno s ní uplyne,
  • 00:52:02 potom už nebudem žít.
  • 00:52:04 Skryté titulky: M. Čumpelíková
    Česká televize 2013

Související