iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
10. 8. 2013
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

12 hlasů
21283
zhlédnutí

Galashow 60

Obdivuhodná Jiřina Bohdalová a její hosté v noblesním zábavném programu k 60. výročí začátku vysílání televize.

59 min | další Zábava »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Ještě jednou Galashow 60

  • 00:00:10 -Dobrý večer, vážení diváci,
    milí přátelé.
  • 00:00:13 Letos uplynulo 60 let od zahájení
    vysílání Československé televize.
  • 00:00:18 A to je důvod k pořádné oslavě.
  • 00:00:21 A tak si Jiřina Bohdalová pozvala
    téměř 50 osobností s televizí
  • 00:00:26 nějak spojených, aby zavzpomínaly.
  • 00:00:29 Vzpomínalo se, a věřte mi,
    někdy to bylo docela náročné.
  • 00:00:34 Zvlášť když ve své paměti
    lovili ti nejstarší.
  • 00:00:39 -Takže jsme prostě...
    -Začni dabingem.
  • 00:00:42 -Dabing, jo. Živej dabing...
  • 00:00:46 Živej da...
    -Tomu musíš napovídat!
  • 00:00:49 -Táto, nech si toho.
    -Začni dabingem, mluv.
  • 00:00:53 -Byl živej dabing,
    jestli si na to pamatuješ?
  • 00:00:56 -Já jsem nikdy nedabovala.
  • 00:00:59 -Ve Vladislavce nahoře v 1. patře
    mikrofon, dali nám texty a teď...
  • 00:01:04 Já jsem dělal asi 4 postavy, víš?
    A vavava... Veveveve...
  • 00:01:11 Takhle jsem to dělal.
    -Hezky ale.
  • 00:01:13 -A jednou mi upadly dva listy, já
    jsem je hledal, a prošvih jsem to.
  • 00:01:18 -Tam bylo zajímavý na tom dabingu,
    že ty role nebyly označeny
  • 00:01:23 svými jmény, nýbrž čísly.
    -No ano, já si plet čísla.
  • 00:01:26 -Jedna, sedm, dvanáct...
    Takže to byly strašný nervy.
  • 00:01:30 My jsme to vždycky odhazovali,
    no hrozný nervy. Pokračuj.
  • 00:01:37 Čemu se smějete? Já můžu začít
    o TŘECH CHLAPECH V CHALUPĚ.
  • 00:01:41 -Tak začni.
  • 00:01:44 -My jsme se poprvé setkali,
    hráli jsme poprvé s Honzou...
  • 00:01:49 -Tak já koukám,
    ty 50. a 60. léta jsou nejtěžší.
  • 00:01:53 -Nejtěžší, ano.
  • 00:01:56 Musím ti říct, že to bylo v tý
    Vladislavce..., horko strašný...
  • 00:02:01 -Mluv o tý francouzský...
    -O čem?
  • 00:02:04 -O tý francouzský komedii,
    co jsme se... -Jo, ano!
  • 00:02:09 A tam jsme se sešli Mirek Lipský
    s Honzou, jsme to pěkně nazkoušeli,
  • 00:02:13 hráli jsme a najednou cuc!
    Bylo nějaký... -Zasedání ÚV
  • 00:02:19 A muselo se skončit.
    -Skončit. A my jsme to nedohráli.
  • 00:02:23 Tak diváci nevědí konec.
    Nevědí už konec, jak to dopadlo.
  • 00:02:28 Dodnes se mě na to ptají.
  • 00:02:30 -Ale, Pepo, ty jsi vlastně
    byl jeden z prvních...
  • 00:02:34 -Já jsem začínal ve čtyřiapadesátým.
  • 00:02:37 -Nechce se mi to moc říct,
    já s tebou trošku.
  • 00:02:41 -V 54. jsem byl poprvé na obrazovce.
  • 00:02:44 -To já taky.
    -Slavil jsem už 1. rok televize.
  • 00:02:47 Mám fotku, kde držím holčičku,
    která na čelence měla napsáno
  • 00:02:50 "1 rok". Ale proč to říkám.
  • 00:02:53 Tehdy byly taky všelijaký seriály,
    já jsem dělal MĚSÍČNÍKY
  • 00:02:57 ZAJÍMAVOSTI A DOBRÝ POHODY.
  • 00:02:59 Ale chtěl bych se zmínit o tom
    silvestru jednom, zajímavým,
  • 00:03:02 který jsme prožili s mojí paní,
    bohužel už není mezi námi,
  • 00:03:05 paní Evička Klepáčová.
    To byl 58., nebo 59. rok.
  • 00:03:10 Byl velkej estrádní pořad
    na žižkovské Ohradě v sokolovně.
  • 00:03:15 Jmenovalo se to
    "Kdo má nohy nad palubu", myslím,
  • 00:03:19 že tam Yvettka Simonová v tom byla.
  • 00:03:22 A bylo to domluvený tak, že moje
    paní uváděla z té Vladislavky
  • 00:03:27 celovečerní program,
    jednotlivé díly.
  • 00:03:31 A byli jsme domluveni tak,
    že těsně na půlnoc já tam přijedu
  • 00:03:35 z té Ohrady, z toho Žižkova,
    budu mít v ruce malé selátko,
  • 00:03:39 které mi v té televizi předával
    Jeník Procházka, nezapomenutelný
  • 00:03:43 dramaturg, jako kominíček mi ho
    předával, a spolu jsme řekli
  • 00:03:48 první přípitek k tomu Novému roku.
  • 00:03:51 Jenomže tam se to samozřejmě
    prodloužilo, a ona byla najednou
  • 00:03:56 asi za 10 minut půlnoc,
    a já byl ještě na Ohradě!
  • 00:04:00 Takže hasičské auto,
    houkačky, a jeli se mnou
  • 00:04:04 přes tu Prahu až do toho studia.
  • 00:04:08 Tam mi vrazili to prasátko,
    který se pochopitelně zachovalo
  • 00:04:12 hned tak, jak se zachovat má,
    počůralo se.-Mělo strach.
  • 00:04:17 -Ano. To je zajímavý, že ještě
    spousta pamětníků si to pamatuje.
  • 00:04:25 -Já jsem zpívala, nesmějte se,
    s Lubinem Kostelkou.
  • 00:04:29 A asi tohle bylo po tobě.
  • 00:04:34 A to byla nějaká strašně
    dlouhá písnička,
  • 00:04:38 tak nám ji napsali na tabuli.
  • 00:04:43 A napsali to tak, ale ta byla
    tak vysoká, že my jsme měli nejprv
  • 00:04:48 hlavně vidět nosní dírky,
    pak nás poznali a na konci jsme
  • 00:04:53 temenem, poněvadž už jsme
    to četli pod kamerou...
  • 00:05:01 To bylo nebylo tak...,
    ale potom kritika zněla, že vědí,
  • 00:05:05 že je čtvrttónová muzika,
    ale že existujou čtvrttónoví
  • 00:05:10 zpěváci, že to se dozvěděli
    až u nás.
  • 00:05:16 -Zajímavá byla jedna věc.
  • 00:05:18 S tím Telerecordingem,
    to bych moh říct. -To jo.
  • 00:05:21 -To se hrálo živě, ale točilo se to
    na tzv. TRC, Telerecording.
  • 00:05:26 A to byly takový dva kotoučky...
  • 00:05:30 -To je jedno.
    -Ne, počkej, to není jedno!
  • 00:05:37 Počkej.
    A ten díl trval 30 - 40 minut.
  • 00:05:42 -50 minut!
    -Padesát.
  • 00:05:47 A ten kotouček
    byl většinou 20minutovej... -Ano.
  • 00:05:51 -Takže po 20 minutách museli
    vyndat ten starej a nasadit novej.
  • 00:05:56 Čili tam vzniklo jakési
    časové vakuum, 5-8minutové...
  • 00:06:03 -A tam dali reklamu už tenkrát?
  • 00:06:06 -Nedali reklamy, my jsme hráli dál.
  • 00:06:09 Čili vlastně ten díl byl vysílán
    první minuta až, já nevím, dvacátá.
  • 00:06:18 Pak bylo takový jako nic,
    ale my jsme hráli dál,
  • 00:06:22 čili to lidi viděli celý.
    Celý!
  • 00:06:26 -A co bylo na obrazovce?
    Já se v tom ztrácím.
  • 00:06:31 -Počkej. Po vysílání jsme museli
    5 - 8 minut počkat ve studiu...
  • 00:06:38 -No jo, co vy, ale co ti diváci?
    -Nic!
  • 00:06:41 Diváci to viděli celý,
    protože my jsme to hráli
  • 00:06:45 od začátku do konce, celý!
    -I s těma nicama.
  • 00:06:49 -Jenomže tam chybělo
    pro Telerecording 5 - 8 minut.
  • 00:06:53 My jsme museli počkat
    ve studiu a tam nám vždycky řekli,
  • 00:06:58 jo, tak budeme hrát po vysílání
    ještě 5 - 8 minut.
  • 00:07:09 Na ten Telerecording, aby se to
    druhej den ráno mohlo reprízovat.
  • 00:07:13 -Ale já jsem byla technicky
    vždycky natvrdlá.
  • 00:07:16 -Já taky.
    -Já vůbec nevím, o čem mluvíš.
  • 00:07:19 -Jinak tam byly samozřejmě různý
    situace, ale ty nebyly vidět,
  • 00:07:23 poněvadž nebylo vidět,
    jak tam Láďa Trojan
  • 00:07:26 nebo Mirek Lipský, nebo já,
    nebo někdo jiný z herců,
  • 00:07:29 se plíží po čtyřech pod kamerou,
    aby stihl příchod z druhý strany.
  • 00:07:34 -No jistě, vždyť jsme tahali
    taky kabely od televize!
  • 00:07:37 -Kabely.
    Nebo jsme se převlíkali během...
  • 00:07:41 -Táto, buď chvíli ticho.
    Můžu se vrátit k těm TŘEM CHLAPŮM?
  • 00:07:45 -Ne, nevracej se.
    -Prosím tě, jenom...!-Jo.
  • 00:07:49 -Tam byla scéna zmrzlina - brambory.
    A byla schůze.
  • 00:07:53 -Kde?
    -No ve TŘECH CHLAPECH. V hospodě.
  • 00:07:57 Byla schůze a Mirek
    měl placatou čepici,
  • 00:08:01 protože byl zedník,
    a měl tam takový cákance.
  • 00:08:05 A nad Mirkem stála
    Růženka Lisenková s husou.
  • 00:08:09 -Živou.
    -S živou husou.
  • 00:08:11 A ta husa takhle koukala
    na tu čepici, viděla ty fleky,
  • 00:08:15 udělala takhle jedním okem
    a pak klap, klap, klap.
  • 00:08:19 My jsme se rozesmáli.
  • 00:08:22 Jarda Dudek byl nakrknutej,
    že to bylo pokažený, živý vysílání.
  • 00:08:26 -Proč by se nemohli na schůzi smát?
    Lidi.
  • 00:08:29 -No jo, tak co já teď s tím?
  • 00:08:37 Dámy, když já vás tady mám,
    tak ještě tady nakladu
  • 00:08:41 jednu otázku.
  • 00:08:43 Zpívaly jste s Karlem Gottem?
    Která z vás?
  • 00:08:46 -Já! Já!
    -Ty? Tak to by mě nenapadlo.
  • 00:08:50 A pamatujete si,
    jak Karel Gott vypadal zamlada?
  • 00:08:54 -Štíhlounkej mladíček.
  • 00:08:56 -No tak štíhlounkej mladíček jo,
    ale ten podle mýho se měl narodit
  • 00:09:01 už starej, protože teď je to ono.
    -Dozrál.
  • 00:09:05 -To byl právě hubenej,
    mladej, zpíval Woodyho.
  • 00:09:11 A měl tam takovej zvláštní sbor.
  • 00:09:15 Byly tam krávy.
  • 00:09:20 -A sotva dostal stádo krav,
    tak, jak to žádal dobrý mrav,
  • 00:09:24 on u každé se zastavil
    a slušně se jí představil.
  • 00:09:28 A já jsem Woody a dnešním dnem
    výnosem ustanoven jsem
  • 00:09:34 tady pastevcem.
  • 00:09:40 Lalala...
  • 00:09:57 Woody byl kovboj zdvořilý
    a krávy málo dojily
  • 00:10:01 a s každým dnem je vyzýval,
    aby kontingent plnily.
  • 00:10:05 Jé, milé krávy,
    dnes mám tu čest, hůů,
  • 00:10:09 pověděti vám,
    jak to vlastně s mlékem je.
  • 00:10:17 Lalala...
  • 00:10:34 To mléko, které skutečně
    ve vás se tvoří bezděčně,
  • 00:10:38 věřte si tomu, nebo ne,
    lidem to chutná výtečně.
  • 00:10:42 Neřekl ale,
  • 00:10:44 co hlavní je, že čím víc mléka,
    tím má vyšší prémie.
  • 00:10:54 Lalala...
  • 00:11:10 A Woody dbal velmi na mravy,
    leč nedbal vůbec o krávy,
  • 00:11:14 a krávy zase nedbaly,
    zda zdraví je, a nebo nezdraví.
  • 00:11:18 Čekaly ale, zda vzpomene,
  • 00:11:22 že by jim mohl dělat masáž vemene.
  • 00:11:27 Už dávno,
    dávno v JZD Woody v Texasu nevede,
  • 00:11:30 vede ho někdo,
    kdo to lépe nežli Woody dovede.
  • 00:11:35 A poučení nám vyplývá, jé,
    že zdvořilost taky někdy vhodná
  • 00:11:41 ne-bý-váá...
  • 00:11:47 Pábábába pábábába bá...
  • 00:11:59 -Evičko, ty jsi zpívala
    nejen s Waldemarem Matuškou,
  • 00:12:03 ale taky s Karlem.
    Kolik asi tak písniček?
  • 00:12:09 -Nevím přesně,
    ale víc s Waldemarem, určitě.
  • 00:12:12 Ale s Karlem jsme udělali skladbu,
    která je považována za nejlepší
  • 00:12:16 československou skladbu všech dob.
    Tedy u nás.
  • 00:12:19 A to bylo z filmu KDYBY
    TISÍC KLARINETŮ, Dotýkat se hvězd.
  • 00:12:24 Ale my jsme s Karlem zpívali
    ze začátku nejen takovéto písničky,
  • 00:12:29 ale dokonce jsme se párkrát spolu
    objevili v BABIČČINĚ KRABIČCE,
  • 00:12:34 jestli si vzpomínáš?
    -Na tu já si vzpomínám.
  • 00:12:38 -No. Jednou tam šlo o skladbu
    Rinaldino, loupežník.
  • 00:12:42 A Karel, protože něco ještě měl
    před tím natáčením,
  • 00:12:47 tak přišel na poslední chvíli.
  • 00:12:50 Pan režisér Podskalský
    to nazkoušel se mnou.
  • 00:12:53 A když zjistil, že jsem si s sebou
    vzala velkého novofunlanďáka,
  • 00:12:57 říkal: "Ten pes je nádhernej,
    musí si v tom zahrát."
  • 00:13:01 Tak jsme byli dohodnuti,
    že já budu zpívat,
  • 00:13:04 Karel že tam bude zatím ležet.
  • 00:13:06 A já, když ho zatahám,
    tak se zvedne
  • 00:13:08 a začne tu svoji sloku.
  • 00:13:10 Karel konečně přišel, pejsek
    byl skvělej, Karel si lehnul,
  • 00:13:14 pes měl dojem, jsem novofunlanďák,
    musím zachraňovat.
  • 00:13:18 Tak k němu přilítl, celýho ho
    oblízal, zničil mu šminky.
  • 00:13:22 Tak Karel do maskérny,
    natáčení znovu. Točili jsme znovu.
  • 00:13:26 Když došlo k tomu momentu,
    že ho mám jemně zatahat,
  • 00:13:30 tak se Karel zvednul a říkal:
    "Co chceš?"
  • 00:13:38 Raději jsem neměla ten román,
  • 00:13:43 raději jsem neměla ho číst,
    snad ani list.
  • 00:13:47 Hrdina byl v tom románu
    schován, miluji ho,
  • 00:13:54 jmenuje se Twist, Oliver Twist.
  • 00:13:58 Takový muž na Zemi už není,
  • 00:14:02 jenom v knihách
    nebo v dívčím snění.
  • 00:14:07 Přirovnám ho směle, bez prodlení,
    k torerům španělským.
  • 00:14:17 Raději jsem neměla ten román,
  • 00:14:22 raději jsem neměla ho číst,
    snad ani list.
  • 00:14:27 Hrdina byl v tom románu schován,
  • 00:14:32 miluji ho, jmenuje se Twist,
    Oliver Twist.
  • 00:14:37 Proč jsem se jen naučila číst?
  • 00:14:43 -Raději jsi neměla ten román,
  • 00:14:48 raději jsi neměla ho číst,
    snad ani list.
  • 00:14:53 Navždy by tam zůstal
    v knize schován
  • 00:14:57 hrdina, co jmenuje se Twist,
    Olivej Svišť.
  • 00:15:03 Na místo mne on ti ruší snění,
    -Mé snění!
  • 00:15:08 -Stále vzdycháš, proč jen živý není.
    -Proč není?
  • 00:15:13 -Kdybych žil, tak dám se do učení...
    -A kam, Waldemare?
  • 00:15:18 -K torerům, lalala! Španělským.
  • 00:15:24 -Raději jsem neměla ten román,
    -Au!
  • 00:15:28 raději jsem neměla ho číst,
    snad ani list.
  • 00:15:33 Hrdina byl v tom románu schován,
  • 00:15:38 miluji ho, jmenuje se Twist.
    -Oliver Twist!
  • 00:15:44 -Proč jsem se jen naučila číst?
  • 00:15:49 -Proč já blázen dával jí to číst?
    Ty já, dadadadá... dau...
  • 00:16:03 -A máme tady léta sedmdesátá.
  • 00:16:05 Začínal už 2. program
    a obrazovka byla barevná.
  • 00:16:11 -Na obrazovce se objevil
    také Přemek Podlaha
  • 00:16:14 a pořad DESET STUPŇŮ KE ZLATÉ.
  • 00:16:16 A později i jeho slavný
    RECEPTÁŘ NEJEN NA NEDĚLI.
  • 00:16:20 A s ním i kutilové
    a roztodivné vynálezy.
  • 00:16:25 -Já jsem přinesl třeba
    rekvizitu od jednoho kutila.
  • 00:16:29 Tady ji mám v tašce. Tohle...
  • 00:16:32 Jan Přeučil určitě pozná,
    na co to je.
  • 00:16:36 -To je pravda, tohle já nesbírám.
  • 00:16:39 -Jiřino, tohle nesbíráš?
    -Ne, tohle nesbírám.
  • 00:16:43 -Já mám sbírku. Jak dělám
    ty jevištní pořady o Receptáři,
  • 00:16:47 tak mi to nosej do zákulisí.
  • 00:16:50 To je vynález, ale to je geniální
    vynález! To není nějaká ptákovina.
  • 00:16:54 -Co to je?
    -Podívejte se na to.
  • 00:16:57 -Nechte kolovat! -Ale prosím vrátit!
    Je to jediný exemplář.
  • 00:17:02 -Já to dám Pavlovi Zedníčkovi
    do Kufru, ne?-Ano.
  • 00:17:06 -A co to je?
    Abychom to neprotahovali.
  • 00:17:10 -Já vám to vysvětlím,
    ale to musím držet v ruce.
  • 00:17:12 -Jo aha! Tak mu to vrať zase.
  • 00:17:15 -Protože jakmile to řeknu
    a bude to držet někdo jiný v ruce,
  • 00:17:18 tak mi to ukradne.
  • 00:17:20 -Podívej, na tomhle je vidět, že
    tenhle pořad je opravdu teď live.
  • 00:17:24 -Že se to neztratilo.
    -To jsme potvrdili.
  • 00:17:27 -Hele, to je geniální nápad
    pro starší lidi, jako jsem já.
  • 00:17:32 Tady je klička,
    tam to má prokluznou spojku,
  • 00:17:36 to aby se nepřetrhlo péro...
    -Co je to spojka?
  • 00:17:39 -Spojka, to je prosím takové
    zařízení, které spojuje...
  • 00:17:44 něco s něčím.
  • 00:17:46 V tomto případě to spojuje pohyb
    té kliky s pohybem tady té...
  • 00:17:51 -Jo. A k čemu je to dobrý?
    Já jsem taková praktická.
  • 00:17:55 -Tohle si přišroubuješ
    na noční stolek.-To je nejlepší.
  • 00:17:59 -A teď, protože při natahování
    toho budíku tě bolej ruce, zápěstí,
  • 00:18:04 tak natahuješ ten budík kličkou.
  • 00:18:07 Tohle je natahovač
    starších budíků s křidélky!
  • 00:18:12 -To je krásný.
    -To je neuvěřitelný.
  • 00:18:18 -Místo, aby si koupil za 90 korun
    digitální budík,
  • 00:18:21 tak vynalezne tohle.
    A to můžou jenom Češi.
  • 00:18:24 -Dva roky dělá.
    -Ano, dva roky dělá.
  • 00:18:27 -Já jsem se chtěl zeptat,
    to byla tenkrát živá vysílání?
  • 00:18:30 -Ne, tenkrát to nebylo ještě živé.
  • 00:18:32 My jsme začali Receptář později,
    já jsem dělal nejdřív
  • 00:18:34 takové desetiminutové pořady.
  • 00:18:37 A už tenkrát se to točilo
    na 16mm film.
  • 00:18:40 Protože Telerecording
    byl jen vzácně využit.
  • 00:18:44 -Já tě nechci přerušovat,
    ale abychom poskočili...
  • 00:18:47 -Poskakuj.
  • 00:18:49 -Já jsem se chtěl jenom zeptat
    na ta živá vysílání,
  • 00:18:53 protože já mám na to
    neuvěřitelnou vzpomínku.
  • 00:18:57 Když jsem byl ještě vlasatým
    chlapcem - nevím, čemu se smějete,
  • 00:19:01 tak jsem hrál,
    představte si, milovníka.
  • 00:19:05 A byla to španělská hra
    FUENTE OVEJUNA.
  • 00:19:09 Partnerku mi hrála
    Blanka Bohdalová.
  • 00:19:13 Tam vzadu za ní statovala
    v malé roličce moje 1. žena...
  • 00:19:16 -Partnerku ti dělala?
    -Ano. Štěpánka Haničincová.
  • 00:19:20 -To byla pohádka?
    -Ne. FUENTE OVEJUNA!
  • 00:19:27 A já jsem měl takový krátký
    španělský kalhoty, košili,
  • 00:19:31 a teď běžel pořad natvrdo
    a já jsem si kleknul.
  • 00:19:35 Teď jsem najednou uslyšel takovej
    zvuk a takhle mi ruply ty kalhoty.
  • 00:19:42 A já jsem vyznával tý Blance lásku,
    ale hrůzou jsem se opotil,
  • 00:19:47 protože za několik okamžiků poté
    jsem měl vstát a zase být
  • 00:19:51 v jiný situaci. Co teď?
  • 00:19:53 Teď vidím, jak se po té podlaze
    takhle s nití a se špendlíkem
  • 00:19:58 garderobiér plazí a takhle mi
    zespoda zašívá ty kalhoty.
  • 00:20:03 Čili to nebylo vůbec vidět.
    A teď mě to šíleně lehtalo.
  • 00:20:07 A já jsem říkal: "Jste strašně
    krásná, ohromně vám to sluší."
  • 00:20:14 Skončilo vysílání,
    přiběhl režisér Novotný a říká:
  • 00:20:17 "Přeučile, vy jste se zbláznil!
  • 00:20:20 Vy máte vyznávat lásku, a vy se
    při tom smějete jak blázen!"
  • 00:20:23 Já jsem říkal: "Pane režisére,
    mně zašívali kalhoty."
  • 00:20:27 "Ještě že vám nezašili pytlík."
  • 00:20:30 -Tak to je hezká pointa, ano.
    Moc hezká pointa.
  • 00:20:34 -Tak to skutečně bylo!
    -Možná ji zašili! Co víme?
  • 00:20:38 -To je krásná pointa.
  • 00:20:40 Já jsem si ale vzpomněla
    při tomhle živém vysílání,
  • 00:20:44 že jsme točili NETOPÝRA,
    operetu, a tam prince Orlovskýho
  • 00:20:47 dělal Mirek Homola.
    A měl tam takovou velikánskou árii.
  • 00:20:53 My jsme všichni seděli
    u dlouhého stolu
  • 00:20:57 a on jako princ Orlovský
    seděl v čele.
  • 00:21:00 A nějakej rekvizitář těsně předtím,
    asi se mu zdála ta židle
  • 00:21:05 tam zbytečná, tak ji odnesl.
  • 00:21:08 A nikdo už tu scénu
    potom nekontroloval.
  • 00:21:11 Teď to jelo přímo,
    to byl tzv. live,
  • 00:21:16 jak se říkalo už tenkrát česky.
  • 00:21:19 Ten Mirek Homola začal
    a teď si tam chtěl sednout,
  • 00:21:24 protože věděl, že nemůže stát,
    protože by ho nezabrala kamera.
  • 00:21:32 Ta byla napevno.
    Tak si sedl, ale seděl takhle.
  • 00:21:38 Já to ani nemůžu dělat.
  • 00:21:40 Celou tu árii odzpíval
    v tom podřepu bez tý židle.
  • 00:21:45 A když skončil, tak upadl,
    poněvadž měl úplně křeče.
  • 00:21:49 Ztratil se naštěstí z obrazu.
  • 00:21:53 Mně se to stávalo, tyhle věci,
    ale pokračovat to muselo.
  • 00:22:04 Mně ty přímý pořady
    připomínaly Chuchli.
  • 00:22:07 Tam taky vystřelíš a musíš
    na tom koni dojet. A pak omdlíš.
  • 00:22:12 Promiňte, to byla taková vsuvka.
  • 00:22:18 Já tady mám hlasatele a hlasatelky.
  • 00:22:21 A vy jste vysílali živě.
  • 00:22:25 To muselo bejt přebreptů, co?
  • 00:22:28 -Bez čtecáku!
    -Bez čtecího zařízení! Na paměť.
  • 00:22:34 -Zpaměti.
    -Souboj s pamětí, ano.
  • 00:22:37 -Souboj s pamětí,
    ano, zavzpomínejte.
  • 00:22:40 -Tak já o kolegovi nejdřív,
    o jednom nejmenovaném.
  • 00:22:44 To byl takový začátečník, měl svoji
    první velkou službu v sobotu večer
  • 00:22:50 na 1. programu.
    Byly jenom dva programy.
  • 00:22:52 Obvolal veškeré příbuzenstvo,
    Morava byla auf. Budu slavný.
  • 00:22:57 A byl. Když se na něj rozsvítila
    ta kamera, tak říká:
  • 00:23:02 "Vážení a milí televizní diváci,
    já jsem velice šťasten,
  • 00:23:06 že vás mohu pozvat do Obecního domu
    ke sledování jedné z nejkrásnějších
  • 00:23:12 českých oper, opery Rusalka
    od Antonína Zápotockého."
  • 00:23:18 Tak se mu to tam nějak popletlo.
  • 00:23:21 -Když Tonda, tak Zápotocký. Já jsem
    si vzpomněla taky na přebrepty.
  • 00:23:26 Já jsem obdivovala paní Baldovou.
  • 00:23:30 Ona prej měla říct větu,
    ale to je kumšt!,
  • 00:23:34 v jedné krátké větě
    všechno zmastit.
  • 00:23:41 Ona měla říct:
  • 00:23:43 "Marceli, ještě jsi se dneska
    neholil, chodíš tu jako cikán.
  • 00:23:49 Anko!" A ona řekla: "Marsere,
    ještě jsi se dneska nehonil.
  • 00:23:57 Chodíš tu jako cukán. Janku!"
    I tu Anku spletla. Což je krásný.
  • 00:24:09 A já myslím,
    že teď už je čas na zpívání.
  • 00:24:14 -Od neděle k středám
    věčně věků hledám cíl,
  • 00:24:19 s buzolou a mapou nohy
    moje šlapou hlínou.
  • 00:24:25 Bez hole i s holí
    šlapu po okolí jíl,
  • 00:24:30 dnem i nocí temnou,
    kéž bys ty už se mnou,
  • 00:24:34 kéž bys, hochu, se mnou byl.
  • 00:24:37 Jé, šla jsem kolem klasů,
    vánek do mých vlasů vál,
  • 00:24:42 trávou jsem šla měkkou,
    brodila se řekou línou.
  • 00:24:48 Dám teď sbohem brodům,
    půjdu zase o dům dál,
  • 00:24:53 mám krev neposednou,
    kéž bys, hochu, jednou,
  • 00:24:57 kéž bys ty mě jednou znal.
  • 00:24:59 Já jsem tvá neznámá,
    která v povzdálí zatím otálí,
  • 00:25:07 já jsem tvá neznámá,
    se mnou počítej, stačí chtít.
  • 00:25:14 Nosíš mě ve svým vědomí,
    i když dnes neznáš jméno mý.
  • 00:25:21 Já jsem tvá neznámá,
    která možná má s tebou žít.
  • 00:25:29 Nosíš mě ve svým vědomí,
    i když dnes neznáš jméno mý.
  • 00:25:36 Já jsem tvá neznámá,
    která možná má s tebou žít.
  • 00:25:49 -A máme tu léta osmdesátá.
    To nám ten čas pěkně ubíhá.
  • 00:25:54 Bohužel nejen v dnešním programu.
    Ty jsi se tam hlásil.
  • 00:25:59 -Já si pamatuju,
    že byla kdysi taková doba,
  • 00:26:04 kdysi někdo vymyslel v televizi,
    nevím, kdo to tenkrát byl,
  • 00:26:08 dvě věci, s kterými jsme byli
    velmi nespokojení.
  • 00:26:12 První, že holky-zaměstnankyně
    nesměly do televize bez podprsenky.
  • 00:26:16 Dodneška nevím,
    jak to kontrolovali?
  • 00:26:18 -To byla Balášová.
  • 00:26:20 -To jsi říkala ty.
    Já už si to nepamatuju.
  • 00:26:23 -Dneska už se to může.
    -Mně to někdo řek.
  • 00:26:26 -A druhá věc, která byla zakázaná,
    byly dlouhý vlasy.
  • 00:26:29 A po televizi kolovala fotografie,
    podle který jsme měli bejt
  • 00:26:34 všichni střižený.
  • 00:26:35 A my jsme jeli tenkrát za tebou,
    dělali jsme TELEVARIETÉ.
  • 00:26:40 A mám dojem, ano,
    Lexa Nosek to režíroval.
  • 00:26:44 -No ano.-A já jsem měl
    o něco delší ty vlasy.
  • 00:26:48 A on tenkrát, protože to měl
    nařízený, tak do mě strašně dul,
  • 00:26:53 ať se nechám ostříhat.
  • 00:26:56 A já, pod dojmem toho,
    že těsně předtím jsme dělali
  • 00:26:59 živý vysílání, a oni Rezkovi
    udělali gumičkama dva culíčky.
  • 00:27:04 A kluci kameramani
    to samozřejmě vzali šikovně tak,
  • 00:27:09 že ten byl absolutně za debila,
    ten Petr.
  • 00:27:18 Já jsem řek Lexovi, nezlob se,
    já se nenechám ostříhat.
  • 00:27:22 A strašně jsme se pohádali.
    Ale strašně! Tak mě nezabírejte.
  • 00:27:27 Skončilo to, vůbec už nevím,
    jak to dopadlo, vyšli jsme ven,
  • 00:27:32 tak jsme si s tím Lexou, poněvadž
    jsme byli kamarádi, podali ruku.
  • 00:27:37 Co jsme si, to jsme si.
  • 00:27:39 A přijel mikrobus se slavnou
    ruskou leningradskou kapelou
  • 00:27:43 "Věsolije rebjata" a vylezli
    frajeři v džínách
  • 00:27:47 a měli vlasy až do pasu.
  • 00:27:49 Já jsem říkal, to máš za to,
    pánbůh ti to oplatil
  • 00:27:53 a teď si to vyřeš. A jel jsem domů.
  • 00:27:56 -Nechali je určitě ostříhat.
  • 00:27:59 -Karel se nenechal ostříhat,
    ale podprsenku měl.
  • 00:28:03 -Ale já si pamatuju, že právě tahle
    soudružka nechala natočit klip,
  • 00:28:08 jak jde takovej hoch
    s delšími vlasy pod stavbou
  • 00:28:13 a na stavbě pracujou zedníci atd.
  • 00:28:17 A jeden kopne do kýblu, to se
    vylije tomu hochovi na ty vlasy.
  • 00:28:22 A pod tím byl nápis: "Máš-li
    dlouhý vlas, nechoď mezi nás."
  • 00:28:29 -To je krásný,
    to je lidová tvořivost.
  • 00:28:33 -Jak vidíš, Karel se toho drží.
    -Ještě tady máme Pavla Lukeše.
  • 00:28:37 To se vracíme ještě
    do ŠEST RAN DO KLOBOUKU.
  • 00:28:41 -Já jsem si tenkrát vymyslel,
    že to bude přímý přenos.
  • 00:28:46 Tam byly nejrůznější příhody,
    které se staly při natáčení,
  • 00:28:51 které už člověk nemůžu ovlivnit.
  • 00:28:54 Třeba Milda Kopecký
    přestal vyhrávat.
  • 00:28:58 Jak seděl u toho hracího stolu,
    tak si najednou stoupl a říkal:
  • 00:29:02 "Mě už to nebaví." Já říkám:
    "Milošku, ještě jsme neskončili."
  • 00:29:10 -Takhle? Do přímýho vysílání?
    -Do přímýho vysílání.
  • 00:29:14 Já jsem si říkal, kruci,
    tohle zažívat v každým pořadu,
  • 00:29:17 tak už mě vezou na máry.
  • 00:29:20 Ale co se stane v přímým přenosu,
    že i člověk zazmatkuje.
  • 00:29:24 Když jsme to připravovali,
    tak Dr. Jan Pixa, který se Švehlou
  • 00:29:29 na tom dělali společně se mnou,
    na scénáři a na pravidlech
  • 00:29:34 a na všem, tak si vymyslel
    slovní znělku.
  • 00:29:38 To byla jediná soutěž,
    která měla slovní znělku.
  • 00:29:41 Začíná zábavná soutěžní hra,
    která má dvě mezihry
  • 00:29:44 a tři hrací kola pro čtyři smíšené
    dvojice a pět desítek diváků.
  • 00:29:49 Teď já jsem to říkal
    a měl jsem dodat:
  • 00:29:52 "Začíná ŠEST RAN DO KLOBOUKU."
    Já jsem došel k tý pětce...
  • 00:29:57 a teda, to bylo něco.
  • 00:29:59 Udělal jsem dramatickou pauzu,
    ne proto, že bych ji tam cejtil,
  • 00:30:03 ale protože jsem si nemohl
    vzpomenout na název...
  • 00:30:06 -Čeho je šest.
    -Ne čeho je šest.
  • 00:30:08 Až když jsem viděl ten velkej
    klobouk před sebou, tak jsem říkal:
  • 00:30:12 "Začíná KLOBOUK".
  • 00:30:14 -Ale tys mi připomněl, že skutečně
    ty živý pořady nebyla legrace.
  • 00:30:22 A záleželo na všem.
  • 00:30:25 Já se musím pochlubit,
    že my jsme s Dvořákem natočili
  • 00:30:30 9 silvestrů, což se nikomu
    zatím nepodařilo,
  • 00:30:34 za relativního velkýho úspěchu.
    A pět jsme jich točili živých.
  • 00:30:44 A jednou se podařilo architektovi
    - a my pochopitelně to zkoušeli
  • 00:30:49 mimo studio, mimo tam,
    kde se to vysílalo živě,
  • 00:30:53 takže jsme nebyli na té scéně.
  • 00:30:57 A přišli jsme už do hotové scény,
    kde se architektovi podařilo
  • 00:31:02 to zastavit tak, že my jsme se
    během toho pořadu vůbec nesetkali.
  • 00:31:07 On to zastavil až ke zdi
    a my jsme každej - to už jsme měli
  • 00:31:11 tak nazkoušený - každej vždycky
    jsme přišli z jedný strany.
  • 00:31:16 A jak ti diváci reagovali,
    tak se ten čas prodlužoval,
  • 00:31:20 a my jsme museli končit
    ve 12 hodin,
  • 00:31:23 aby ten hlasatel přál národu.
  • 00:31:27 A ten Dvořák vždycky,
    ten si to tam vymyslel, přemýšlel,
  • 00:31:31 co škrtat. Já jsem přicházela
    k tomu mikrofonu z tý druhý strany
  • 00:31:36 a on vždycky s takovým
    detektivním způsobem řekl:
  • 00:31:41 "Škrtáme!" A já jsem nevěděla co?
  • 00:31:44 Ale musím ti říct, že to napětí,
    ta hrůza, tak potom to bylo takový,
  • 00:31:49 že člověk si řekl, hergot,
    a doběhli jsme.
  • 00:31:59 A musím teda skutečně tu vlnu
    tsunami na chvíli zastavit,
  • 00:32:03 protože by se nedostal
    ke slovu Olympic s Petrem Jandou.
  • 00:32:09 -Ve všem chtěl mít větší podíl,
    pro jiné se nenarodil,
  • 00:32:13 sám neuměl ničeho se vzdát,
  • 00:32:18 jen ostatní za nos vodil,
    myslel na to, kudy chodil,
  • 00:32:23 a jen sebe upřímně měl rád.
  • 00:32:28 Každou větu začal slůvkem já!
  • 00:32:33 Každou větu končil slůvkem já!
  • 00:32:43 On nevěřil na chiméry
    a ve jménu kariéry
  • 00:32:47 nosil boty špičkou dozadu.
  • 00:32:53 Nikdy nepsal verše ženě,
    vždy se tvářil unuděně,
  • 00:32:57 když jsi k němu přišel o radu.
  • 00:33:02 Každou větu začal slůvkem já!
  • 00:33:07 Každou větu končil slůvkem já!
  • 00:33:11 Jenom já!
    -Já, já, já, jenom já.
  • 00:33:14 -Jenom já!
    -Já, já, já, jenom já.
  • 00:33:16 -Jenom já!
  • 00:33:18 -Já, já, já, jenom já
    stačím si sám.
  • 00:33:22 Já, já, já, jenom já.
    -Jenom já!
  • 00:33:24 -Já, já, já, jenom já.
    -Jenom já!
  • 00:33:27 -Já, já, já,
    jenom já, já stačím si sám.
  • 00:33:31 Já se mám!
  • 00:33:40 -V očích led a vlhké dlaně,
    usmíval se polekaně,
  • 00:33:44 v obavě, že budeš něco chtít.
  • 00:33:49 Velmi dbal na osobitost,
    povýšil svou sebelítost
  • 00:33:54 na ten nejušlechtilejší cit.
  • 00:33:59 Každou větu začal slůvkem já!
  • 00:34:04 Každou větu končil slůvkem já!
    Jenom já!
  • 00:34:09 -Já, já, já, jenom já.
    -Jenom já!
  • 00:34:11 -Já, já, já, jenom já.
  • 00:34:13 -Jenom já!
  • 00:34:14 -Já, já, já, jenom já,
    já stačím si sám.
  • 00:34:19 Já, já, já, jenom já.
    -Jenom já!
  • 00:34:21 -Já, já, já, jenom já.
  • 00:34:23 -Jenom já!
  • 00:34:24 -Já, já, já, jenom já,
    já stačím si sám,
  • 00:34:28 já se mám.
  • 00:34:47 -Devadesátá léta jsou časem
    Miroslava Donutila a jeho historek.
  • 00:34:52 Ale když ten se dostane ke slovu,
    tak už mají asi všichni smůlu.
  • 00:34:57 Nebo se pletu?
  • 00:34:59 -Když jsme spolu točili
    BANKROTÁŘE, tak oni nám vždycky
  • 00:35:02 na natáčení přivezou
    takový ty budky,
  • 00:35:04 jak se tam chodí na toaletu.
  • 00:35:07 -A to se může říct,
    to není sprostý, to je kadibudka.
  • 00:35:10 -Taková pojízdná.
  • 00:35:12 -Tak vždycky urči, co se může říct.
    -Jo.
  • 00:35:15 -Prostě přivezli ty kadibudky,
    Jiřka ji navštívila, pochopitelně,
  • 00:35:19 všichni jsme tam chodili.
  • 00:35:21 A mě to inspirovalo,
    protože když tam byla,
  • 00:35:23 maminka - to jsem taky rád,
    že vedle mě sedí moje druhá stará,
  • 00:35:26 protože jsme spolu udělali hodně
    těch partnerských rolí.
  • 00:35:30 Když tam Jiřinka vešla do tý
    kadibudky, tak jsem ji rozhoupal.
  • 00:35:34 A zevnitř se ozývalo...
    To se asi nedá říct.
  • 00:35:38 -Já nevím, já si to nepamatuju.
  • 00:35:41 -Tak jsme si stoupli do takové
    úhledné skupinky a dělali jsme,
  • 00:35:46 že se náramně bavíme o umění.
    A přišla Jiřina a říká:
  • 00:35:50 "Představte si,
    mně někdo rozhejbal tu kadibudku,
  • 00:35:54 já jsem lítala ze strany na stranu,
    já jsem to nemohla vůbec ustát.
  • 00:35:58 Kterej hajzl to udělal?"
    My všichni na to:
  • 00:36:01 "To nevíme, kdo by si
    tohle mohl dovolit."
  • 00:36:03 Tak se to na chvilku uklidnilo
    a pak jsem za sebou uslyšel
  • 00:36:07 takovej jako dusot zdivočelé srny.
  • 00:36:11 A podpatek klapal do země,
    najednou tu špičku té lodičky
  • 00:36:15 jsem ucítil na tom nejméně
    patřičném místě a za mnou se ozval
  • 00:36:20 pohádkový hlas Jiřiny:
    "Už vím, ty hajzle, kdo to byl!"
  • 00:36:24 Takže jsme toho zažili spolu
    celkem dost při tom natáčení.
  • 00:36:29 Vzpomínal jsem si tu,
    jak docházelo k těm přebreptům,
  • 00:36:33 jak jsem začínal já.
  • 00:36:36 To ještě televizní technologie
    nebyla v takové kondici.
  • 00:36:40 Tehdy pánové Lakomý a Karlík
    měli dlouhý dialog a já měl,
  • 00:36:44 jako student Janáčkovy akademie,
    jednu větu po nich.
  • 00:36:47 Ta věta zněla:
    "Paní ředitelka už přijela."
  • 00:36:50 Já jsem tam, plnej trémy,
    předstoupil před tu kameru,
  • 00:36:53 v režii Evžena Sokolovského,
    a řekl jsem:
  • 00:36:56 "Paní ředitelka už přijela."
    Sokolovský zařval:
  • 00:37:00 "Stop! Ať to ten debil řekne
    ještě jednou."
  • 00:37:04 Tak oni museli znovu celou
    tu scénu,
  • 00:37:06 a když jsem znovu přišel,
    už jsem byl připravenej,
  • 00:37:09 tak jsem to vykousnul:
    "Paní ředitelka už přijela."
  • 00:37:12 Ozvalo se: "Vyměňte toho debila!"
  • 00:37:16 Tak mě vyměnili a místo mě
    nastoupil spolužák,
  • 00:37:18 který to řek hezky,
    ale na úplně jiným místě."
  • 00:37:22 -Moje kariéra byla odstartována
    díky panu Zímovi,
  • 00:37:25 tady za mnou sedícímu,
    protože kdyby tak geniálně
  • 00:37:28 nenamluvil Mrazíka, tak já jsem
    se nikdy do televize nedostal.
  • 00:37:31 -Jak to?
  • 00:37:33 -Protože v 93. roce začala
    televizní ŠANCE,
  • 00:37:37 jako nový zábavný pořad,
    protože 90. léta jsou doba,
  • 00:37:41 kdy se v ČT začaly dělat věci,
    které do té doby televize
  • 00:37:45 nikdy nedělala.
  • 00:37:47 -Třeba ten tvůj seriál...
    -ZDIVOČELÁ ZEMĚ.
  • 00:37:51 -Ten bys ani nemoh točit.
    -No právě.
  • 00:37:53 Začaly dokumenty o době,
    jak se do té doby nikdy
  • 00:37:57 v televizi nemluvilo.
    Mrazík, ten mohl, ten se vysílal.
  • 00:38:01 A já jsem jednou v tý ŠANCI
    udělal kus toho Mrazíka
  • 00:38:05 a tím jsem se stal populární.
  • 00:38:08 Takže díky panu Zímovi v MRAZÍKOVI.
  • 00:38:10 -Tak prosím.
    -Ukaž!
  • 00:38:13 -Co? Co říkal?
    -Ukaž.
  • 00:38:17 Ne, to už ne. A kolega...
  • 00:38:20 -Ukaž, ukaž...
  • 00:38:23 -No tak, uklidněte se,
    jste jak malý děti.
  • 00:38:26 -Ale musím říct, že při Zdivočelce,
    při tý první sérii,
  • 00:38:30 jsem tady svého kolegu
    Jirku dostal.
  • 00:38:34 -Kdy? -Pamatuješ si to?
    -Ne, já už jsem všecko zapomněl.
  • 00:38:38 -Proto vypadá tak dobře,
    že už si nic nepamatuje.
  • 00:38:42 -Protože říká,
    že recesista musí být tvrdý.
  • 00:38:44 A točili jsme na statku scénu,
    kdy já jsem ve vězení
  • 00:38:48 a na tom statku u ohně
    je velikánská sešlost
  • 00:38:52 s nějakejma svazákama,
    pečou tam buřty a tohle.
  • 00:38:56 A mě nenapadlo nic jinýho,
    než že se převlíknu a posadím se
  • 00:39:01 mezi ně, jetli mě někdo pozná.
    S kostymérkama jsem se domluvil.
  • 00:39:05 Ty se teda strašně bály,
    že až to praskne, že bude průšvih.
  • 00:39:09 Normálně jsem měl tepláky,
    rádiovku, vycpal jsem si pusu,
  • 00:39:12 takový tváře, jako že obecní debil.
  • 00:39:15 A sedl jsem si vedle Jirky k tomu
    ohni. Opravdu nikdo nic nepoznal.
  • 00:39:19 Ono bylo večer. Já jsem si vedle
    něj sedl a říkám: "Ahoj, Jirko."
  • 00:39:24 A on tak jako slušně:
    "Dobrý večer."
  • 00:39:27 "Ahoj, Jirko, podepíšeš se mně?"
  • 00:39:31 "Samozřejmě, to víte, že jo,
    po natáčení."
  • 00:39:34 A vůbec nevěděl nic, celou dobu!
    Pamatuješ si to už?
  • 00:39:38 -No teď jsem si to vybavil,
    malinko, jo, jo.
  • 00:39:42 -Jedině Hynkovi Bočanovi to řekli,
    aby nebyl malér.
  • 00:39:46 Ale musím říct,
    že tam opravdu sedím.
  • 00:39:49 Nikdo to samozřejmě v tom seriálu
    neviděl, ale zůstalo to tam.
  • 00:39:52 -Ono to bylo natočený? Zůstalo
    to tam!-Jasně, to bylo ve vostrý.
  • 00:39:56 -Zlatko, zavzpomínej ještě...
  • 00:40:00 -Na něco,
    co patří do těch devadesátých.
  • 00:40:02 -PÁTERA KNOXE, nebo jak se to...
    -Ano, HŘÍCHY PRO PÁTERA KNOXE.
  • 00:40:07 Byl to soubor detektivních
    příběhů, kdy hlavní hrdinka,
  • 00:40:10 barová zpěvačka,
    zkrachovalá herečka,
  • 00:40:14 objíždí svět na zámořské lodi.
  • 00:40:16 A když mně pan režisér Dušan Klein
    zavolal, že se bude seriál točit,
  • 00:40:21 tak jsem si říkala, tý jo,
    budem jezdit na tý lodi
  • 00:40:24 po tom světě, teď to začalo,
    ta revoluce fakt byla k něčemu.
  • 00:40:29 Začnu cestovat, to bude bomba!
  • 00:40:32 Tak on mi řekl, že se to bude muset
    bohužel trošku předělat,
  • 00:40:37 že ona bude cestovat po českých
    městech a že se to celé bude
  • 00:40:42 odehrávat v televizním ateliéru.
  • 00:40:45 Že to bude hotel a prostředí,
    které bude jenom v ateliéru.
  • 00:40:50 A že ještě ke všemu
    to všechno bude vysíláno živě.
  • 00:40:54 Tak jsem si říkala, to ti nevím,
    jestli do toho má člověk jít,
  • 00:40:59 to není zase takovej zázrak.
    A proč živě?
  • 00:41:03 Protože to bude s takovou
    hádankou pro diváky,
  • 00:41:07 že v jednu chvíli se ten příběh
    zastaví, diváci budou moct
  • 00:41:11 telefonovat, účastnit se pořadu
    formou hry. Že budou hádat vraha.
  • 00:41:16 Což se taky stalo.
  • 00:41:19 Kejvla jsem na to, dokonce jsem
    kejvla i na to zpívání,
  • 00:41:23 z kterého jsem měla vždycky strach.
  • 00:41:27 Takže během toho vysílání
    ono se to natočilo
  • 00:41:31 a rovnou se to odvysílalo.
  • 00:41:34 Princip spočíval v tom,
    že celé TV studio bylo rozděleno
  • 00:41:38 na dekorace, bylo jich tam asi 8.
  • 00:41:41 A celá ta věc se musela nazkoušet
    jako divadelní hra
  • 00:41:45 během necelých 3 neděl.
  • 00:41:48 A poslední pátek v měsíci se
    všechno odehrálo jako premiéra
  • 00:41:53 v divadle před zraky
    pěti milionů diváků.
  • 00:41:56 Tehdy to ještě byla
    Československá televize,
  • 00:41:58 takže se na nás dívalo i Slovensko.
  • 00:42:01 A pět milionů diváků, což naštěstí
    člověk nevidí, tu hmotu těch očí.
  • 00:42:06 Jak jsi říkala, je to velkej
    adrenalin, velký dobrodružství,
  • 00:42:10 ale taky někdy velká zábava
    a velkej stres.
  • 00:42:13 Sice si řeknou,
    hraješ pořád stejnou roli.
  • 00:42:15 Samozřejmě, ale v každém dílu
    s jiným textem, s jinými kolegy,
  • 00:42:19 v jiný dekoraci.
  • 00:42:20 -Ono by to bylo taky blbý,
    kdybys opakovala furt to stejný.
  • 00:42:24 -Ještě, že Jů je záznam?
    -No, to by nebylo dobrý.
  • 00:42:27 -Jů bych nedal živě.
    -Ano.-To bych se zbláznil.
  • 00:42:32 -Docházelo tam k situacím,
    např. v 1. díle.
  • 00:42:35 Člověk byl vynervovanej, tak jsem
    odehrála jednu scénu a říkala jsem,
  • 00:42:41 aha, teď musím
    do toho svýho pokoje.
  • 00:42:44 Dobře, začnu se převlíkat
    do pyžama a najednou říkám, ježiš,
  • 00:42:48 ta dekorace je tmavá.
    Ona se měla rozsvěcet.
  • 00:42:51 To jsem tady asi špatně.
    Už jsem měla na sobě to pyžamo,
  • 00:42:53 teď cejtím, že mě někdo bafne
    za ruku a táhne mě pryč.
  • 00:42:56 V tu chvíli jsem si uvědomila,
    že mám bejt
  • 00:42:59 na policejním komisařství.
    V pyžamu! No to je malér!
  • 00:43:02 Už se nestihnu převlíct do šatů.
  • 00:43:05 A už se ta dekorace rozsvěcela,
    tam už Petr Kostka
  • 00:43:08 s Pavlem Zedníčkem čekali,
    že půjdu k výslechu.
  • 00:43:11 Kostymérky rychle na mě
    hodily kabát, zapnuly,
  • 00:43:14 pyžamo jsme vyhrnuly
    a ta scéna se odehrála.
  • 00:43:18 Musela. Já si myslím, že bych
    ji možná odehrála i v tom pyžamu.
  • 00:43:23 Protože show must go on,
    co člověk musí dělat?-To se nedá!
  • 00:43:27 -Promiňte, já jsem to nestihla.
    -Je to ono.
  • 00:43:31 K devadesátým letům
    pochopitelně patří i Lucie Bílá.
  • 00:43:36 -Já jsem ta jedovatá bylinka
  • 00:43:40 pro jedny sestra,
    pro druhý cizinka.
  • 00:43:44 Já jsem ta sexbomba pro chudé,
  • 00:43:48 jinak to nebude.
  • 00:43:54 Jsem bordelář i milujucí manželka,
  • 00:43:58 tajemný introvert i slepičí prdelka.
  • 00:44:02 Jsem skřivánek, královna podsvětí,
  • 00:44:06 čínskej filozof kosočtverců
  • 00:44:10 i máma od dětí.
  • 00:44:14 Jinak to nebude, jinak to nevidím,
  • 00:44:18 jinak to nebude, za to se nestydím.
  • 00:44:38 Já jsem tá požíračka obdivu,
  • 00:44:43 váš úlek, vaše hračka,
    Marilyn na pivu.
  • 00:44:47 Vesnickej balík,
    panenka pro vojáky,
  • 00:44:51 pro jedny cigoška
    a Marlen Dittrich taky.
  • 00:44:56 Kudlanka nábožná, leč bezbožná,
  • 00:45:00 za to nestydím.
  • 00:45:04 Jinak to nebude, jinak to nevidím,
  • 00:45:08 jinak to nebude, za to se nestydím.
  • 00:45:31 Bojím se lží, a tak je vyhledávám,
  • 00:45:35 někdy bych kradla,
    a tak radši dávám.
  • 00:45:40 Když ztrácím balanc,
    podrazím si nohy,
  • 00:45:43 intrikán, naivka,
    i to jsou moje vlohy.
  • 00:45:51 Někdy je život peří,
    někdy má pár centů,
  • 00:45:56 hoďte si kamenem, vy,
    co jste bez talentu.
  • 00:46:00 Jsem vězeň krásný šlupky,
    tak nazdar, osude.
  • 00:46:05 Jinak to nevidím!
  • 00:46:10 Jinak to nebude, jinak to nevidím,
  • 00:46:14 jinak to nebude, za to se nestydím.
  • 00:46:19 Tak nazdar, osude.
  • 00:46:47 -Sportovní redakce,
    to jsou samozřejmě mladíci,
  • 00:46:49 jako je Vojta Bernatský
    nebo Robert Záruba,
  • 00:46:52 ale nemůžeme zapomenout
    ani na dauphina Ottu Černého.
  • 00:46:56 A už vůbec ne na legendárního
    Karola Poláka.
  • 00:46:59 -Jedna príhoda,
    ktorá je vážna aj trošku humorná.
  • 00:47:03 Bolo to slávnostne
    otvorenie olympiády v Soule.
  • 00:47:07 A ja som s Mikyskom komentoval
    slávnostný nástup delegácie,
  • 00:47:11 ako vždy.
  • 00:47:13 Nastupovali delegácie,
    v tom vidím v bráne borcov
  • 00:47:16 naša vlajka, československá ještě.
  • 00:47:18 Já som byl práve pri mikrofóne,
    chcel som sa prihlásit -
  • 00:47:23 a jednu vec musím predznamenat,
  • 00:47:26 že tehdy jsme boli chvíločku
    ČSSR z ČSR.
  • 00:47:30 Pribudlo jedno S.
  • 00:47:33 A já zahlásím, takým pátosom:
  • 00:47:36 A už vítáme v bráne borcov
    delegáciu československej...
  • 00:47:41 V tom jsom zbadal dve S.
  • 00:47:45 A ja som sa posral a zahlásil
    som do priameho prenosu:
  • 00:47:49 delegáciu československej
    sovetskej socialistickej republiky.
  • 00:47:55 -Tys tomu dal.-Prísahámbohu.
    Do priameho prenosu, do olympiády.
  • 00:48:00 A úplne som ozelenel, odkrvil som
    sa, dal som ten mikrofon Mikyskovi.
  • 00:48:05 -To se ti nedivím, že jsi právě
    říkal, že se ti to stalo.
  • 00:48:08 -Povedal som, ja som odvolaný,
    ja idem balit, já idem domov.
  • 00:48:13 A v tom mi japonský technik
    podává telefon: "Mistr, Prague."
  • 00:48:16 Už je to tady, hovorím.
    Zdvihnem: "Prosím."
  • 00:48:19 "Diviš," sa ozvalo.
    "Co to tam, Karle, vyvádíš?"
  • 00:48:23 "Já hovorím, no, soudruh námestník,
    jak vy Češi hovoríte,
  • 00:48:28 chybička se vloudila."
  • 00:48:30 Chviľku pauza, čakal som,
    sbal se, jedeš domov. Ozvalo sa:
  • 00:48:34 "Karle, vyprdni se na to,
    předběhls dobu."
  • 00:48:41 -My jsme se doslechli,
    že to určitě pravda je,
  • 00:48:43 ale jestli jsi řekl skutečně to,
    co já teď nastíním?
  • 00:48:46 Tys dostal příležitost,
    je to nějakých možná 10 let,
  • 00:48:49 že jsi mohl v jedné komerční
    televizi na Slovensku komentovat
  • 00:48:52 jedno důležité fotbalové utkání.
    Hrálo tehdy Slovensko s Ruskem.
  • 00:48:56 Ale také jsi asi dostal za úkol,
    abys propagoval tehdejší
  • 00:48:59 primetimové pořady té televize.
  • 00:49:02 Zaznělo tehdy při tom důležitém
    fotbalovém utkání:
  • 00:49:06 "Rusi, to je taký náš Big Brother.
  • 00:49:09 Ale aj malý bratček
    chce zôstat vo vile."
  • 00:49:14 -To bol taky program tenkrát,
    Big Brother.
  • 00:49:22 -Na ČT1 jde TAXÍK a potom už
    předávám slovo UDÁLOSTEM.
  • 00:49:26 Užijte si je, třeba to bude taky
    tak veselé jako u mě v TAXÍKU.
  • 00:49:31 -A zažíváš něco v tom TAXÍKU?
    -Plno věcí.-Tak řekni.
  • 00:49:36 -Protože lidé se mohou také
    přihlásit přes webový formulář ČT.
  • 00:49:40 -To mě napadalo, a to by možná
    diváci taky rádi věděli,
  • 00:49:45 jestli opravdu nějakej člověk
    jenom tam tak...
  • 00:49:49 -Je to půl na půl.
  • 00:49:51 -No, mně to bylo...
    Poněvadž já jsem ho nezažila.
  • 00:49:54 -A je zvláštní, že ti, kteří se
    přihlásí a chtějí si to zkusit,
  • 00:49:58 tak to je většinou
    naprostá katastrofa.
  • 00:50:00 Úplná katastrofa.
  • 00:50:02 Dokonce jsem jednou už vystoupil
    z auta a musel jsem cvičit,
  • 00:50:05 rozdejchávat se.
  • 00:50:07 Jako když člověk jede z Chorvatska,
    v půlce už je vystresovanej.
  • 00:50:10 Je to kolikrát náročný.
  • 00:50:13 Děti pak doma jsou na mě hodní,
    říkají, ticho, tatínek měl TAXÍK.
  • 00:50:17 -Tak ono to není tak jednoduchý.
  • 00:50:20 Ono vždycky je těžký to,
    co vypadá jednoduše.
  • 00:50:24 -Někdy to člověka rozháže.
  • 00:50:26 Ale potom, jak říkám,
    pak už přicházejí UDÁLOSTI,
  • 00:50:29 a to je radost.
  • 00:50:31 -To je radost. Já je obdivuju.
    Já opravdu Vaška obdivuju.
  • 00:50:35 A stalo se tam někdy něco takovýho
    humornýho? Ne politického.
  • 00:50:39 -Jiřinko, každý týden.
    -Každý týden? Ne.
  • 00:50:42 -Usínající Karel Schwarzenberg,
    kdy národ ještě nevěděl...
  • 00:50:46 -U mě usnul dvakrát!
  • 00:50:49 -U tebe dvakrát? U mě třikrát.
  • 00:50:51 S tím, že Mirek Topolánek mi říkal,
    že mu to dělá i na vládě.
  • 00:50:55 Ale opravdu dokonalost Karla
    Schwarzenberga je, že byť vypadá,
  • 00:50:59 že spí, velmi pozorně poslouchá.
    -To je zajímavý.
  • 00:51:03 -Protože jsem ho chtěl
    asi dvakrát rozhodit otázkou.
  • 00:51:06 Říkám si, on teď vůbec nebude
    vědět, na co jsem se ptal
  • 00:51:10 a bude mimo. Ne, on otevřel oči
    a začal odpovídat.
  • 00:51:13 -To obdivuju, já bych usnula.
  • 00:51:16 Já buď jedno, nebo druhý,
    ale mezitím nic.
  • 00:51:19 -Musíš dostat Schwarzenbergovu
    školu.-To je pravda.
  • 00:51:23 -Ten by možná usnul i v tom TAXÍKU.
    -V TAXÍKU? Záleží, jak Aleš řídí.
  • 00:51:27 -Mně se to taky někdy stane,
    když mají lidi monotónní hlas.
  • 00:51:32 -Jestli do toho můžu já vstoupit
    jednou takovou příhodou.
  • 00:51:36 Mně se stalo při olympijském
    vysílání, bylo to Nagano 1998,
  • 00:51:39 měl jsem tam Petra Nováka,
    trenéra Martiny Sáblíkové,
  • 00:51:42 dvojnásobné olympijské vítězky.
  • 00:51:45 Tehdy Martině bylo 11,
    ještě ji ani neznal.
  • 00:51:48 A ono to je docela náročné,
    Robert to může potvrdit.
  • 00:51:52 My kolikrát jsme
    v tom olympijském studiu,
  • 00:51:56 musíme být ve střehu
    třeba i víc jak 15 hodin.
  • 00:51:59 A tehdy už to bylo ke konci
    té mé směny a já jsem usnul
  • 00:52:02 během toho, když Petr Novák
    vyprávěl o novém typu bruslí,
  • 00:52:06 takzvaných klapačkách,
    že to je vstup do historie.
  • 00:52:10 Když si někdo ty brusle obuje,
    tak bude o vteřinu dvě rychlejší.
  • 00:52:15 A v momentě, kdy skončil,
    tak já jsem se probudil, říkám:
  • 00:52:20 Tak, to byl Petr Novák, díky.
  • 00:52:24 A to jste ještě neslyšeli o tom
    novém typu bruslí, o klapačkách.
  • 00:52:28 Možná, jestli bude, Petře, čas,
    tak si o tom ještě popovídáme.
  • 00:52:33 -To je krásný.
    Tak to je hodně hlubokej spánek.
  • 00:52:37 Dostáváme se k mému oblíbenému
    pořadu POŠTA PRO TEBE.
  • 00:52:41 Zažila jste tam něco takového,
    co by zajímalo diváky?
  • 00:52:46 -Nitrák! Nitrák!
    -Oni mi napovídají nitrák.
  • 00:52:51 To byl strašný příběh,
    který je moje noční můra.
  • 00:52:54 Přišla tam taková rozklepaná paní,
    která chtěla svoji dceru.
  • 00:52:59 Já dostala od dramaturgie
    informace,
  • 00:53:02 že je paní hodně nemocná.
    Infarkt, možková příhoda...
  • 00:53:06 Že já jsem ta zdravotní sestra,
    tak se o ni postarám.
  • 00:53:09 Přišla dcera, která byla velmi
    drsná a nechtěla matku.
  • 00:53:13 A ve chvíli, kdy řekla,
    že nechce odstranit stěnu...
  • 00:53:17 -To já jsem viděla!
    -No. Tak matka vystartovala.
  • 00:53:20 -Můžu to zahrát? -Zahraj.
    -Proklínám!!!
  • 00:53:26 -Nitrák, Jirko, nitrák!
  • 00:53:30 -Pak chtěla ten nitrák,
    což já nevěděla,
  • 00:53:33 jestli ji mám už jít zachraňovat.
  • 00:53:36 Jirka ale přiběh s nitrákem
    a tím to vlastně skončilo.
  • 00:53:41 Dcera odešla,
    já měla jít utěšovat tu matku.
  • 00:53:44 My jsme paradoxně točili s nimi
    ještě NÁVRATY. Bylo to hrozný.
  • 00:53:49 Pak se po letech ukázalo,
    že se nějak daly dohromady.
  • 00:53:52 Ale ta historka vtipná moc není.
  • 00:53:55 -Ještě bych se ráda zeptala,
    jestli mají politici
  • 00:54:00 vůbec smysl pro humor?
  • 00:54:03 -Záleží na tom,
    jaký typ humoru máte na mysli?
  • 00:54:07 Politici velmi často vyprávějí
    vtipy, kterým se smějí oni sami.
  • 00:54:11 -Nemyslím vtipy!
  • 00:54:14 -Aha. Oni často říkají vtipy,
    které nejsou vtipné.
  • 00:54:17 A podle toho, jak vysoce
    je postavený, tolik lidé se směje.
  • 00:54:22 A pak je humor, ve kterém je
    ten politik zachycen nechtěně.
  • 00:54:26 My ho pak večer pouštíme,
    on pak mi píše SMS.
  • 00:54:29 -A to nemá smysl pro humor.
  • 00:54:31 -Oni rádi upozorňují na kolegy,
    že ten něco udělal.
  • 00:54:34 Jako ministr spravedlnosti
    si stěžoval kolegyni,
  • 00:54:37 že pozřel cibuli, že se omlouvá,
    pokud jeho dech nevoní.
  • 00:54:41 Tak na to třeba upozorní
    některý z jeho kolegů.
  • 00:54:44 Ale sám na sebe by asi ohledně
    cibule, kterou právě pozřel,
  • 00:54:48 nikde neinformoval.
    Notabene ne nás.
  • 00:54:50 -Já nevím, jestli to bylo u Otty
    v pořadu, ale jednou Václav Klaus
  • 00:54:54 dostal otázku, co říká tady
    na názor pana Doc. Kellera.
  • 00:54:58 Dnes už profesor Keller
    je známý ostravský sociolog.
  • 00:55:01 A Václav Klaus řekl: "Tak docenta?
  • 00:55:04 Já bych předně měl názor
    na ty jeho docentské aktivity."
  • 00:55:08 Odejmul mu habilitaci prakticky
    v přímém přenosu.
  • 00:55:12 A taky si nechal poradit.
  • 00:55:15 Zažil jsem s ním situaci,
    kdy jsem přišel ráno na rozhovor
  • 00:55:18 s ním na Hrad.
  • 00:55:20 A to byla ta Kuřimská kauza.
    Nevíme vůbec nikdo, kdo je kdo.
  • 00:55:23 A on asi 2 dny předtím,
    nebo den předtím dostal dopis
  • 00:55:26 od té údajné Aničky.
  • 00:55:29 A já jsem dostal pokyn,
    hlavně se ho na tu Aničku zeptej.
  • 00:55:33 A první, co: "Já jen doufám,
    že tam nebude ta Anička."
  • 00:55:38 Já říkám: "Pane prezidente,
    upřímně, mám takový pokyn,
  • 00:55:42 že bych se na to měl..."
    "Tak mi poraďte,
  • 00:55:44 co na takovou otázku
    mám odpovědět?"
  • 00:55:47 Tam stáli pan Jakl s panem Hájkem,
    tak jako se podívali,
  • 00:55:51 proč mně říká, tak mi poraďte,
    a neříká to jim.
  • 00:55:54 A já jsem se tak podíval
    z toho okna, tak jsem se zamyslel
  • 00:55:57 a říkám:
    "Kdybych já byl na vašem místě...,"
  • 00:55:59 neřekl jsem samozřejmě
    "až já budu na vašem místě",
  • 00:56:02 "ale kdybych já byl na vašem místě,
    tak bych řekl něco v tom smyslu,
  • 00:56:06 že je to velmi zvláštní pokus,
    jak zatáhnout hlavu státu
  • 00:56:10 do nějakých her, které mu vůbec
    nepřísluší komentovat."
  • 00:56:12 On tak pokýval hlavou.
  • 00:56:14 Běžel rozhovor, dojdeme
    k té otázce, on se tak zamyslí,
  • 00:56:17 podívá se z okna a řekne:
  • 00:56:19 "Já myslím, že to je zvláštní
    pokus zatahovat hlavu státu
  • 00:56:23 do her, které mu vůbec nepřísluší."
  • 00:56:25 Takže on to řekl slovo od slova,
    snad to můžu prozradit,
  • 00:56:28 jak jsem mu to prozradil.
    -To je taky paměť ale.
  • 00:56:32 -Co je paměť? Jako že si to
    zapamatoval? Jo, to on!
  • 00:56:36 -To je jedna věta.
    -To byla jedna věta?
  • 00:56:39 -To byla jedna věta.
    -To nevypadalo!
  • 00:56:42 -Tři věty to byly,
    ale odříkal to plus minus stejně.
  • 00:56:46 -Ty jsi mu to říkal tímhle stylem,
    nebo svým stylem?
  • 00:56:50 -Já jsem teda jednou kdysi dávno
    Milošovi Zemanovi to předváděl.
  • 00:56:54 A to bylo ještě v dobách,
    kdy byl předsedou sněmovny.
  • 00:56:57 To už je strašně dávno,
    dneska už bych si to netroufl.
  • 00:57:00 Ale já zase vycházím z toho,
    že on mi jednou do telefonu řekl
  • 00:57:03 větu, ze které já žiju dodnes:
  • 00:57:06 "Konstatuji, že ve vašem případě
    má celoživotní teze,
  • 00:57:10 že co televizní moderátor,
    to nutně idiot, neplatí."
  • 00:57:15 A to je věta,
    z který já žiju dodneška.
  • 00:57:19 -No, mohli bychom se
    takto bavit ještě dlouho.
  • 00:57:23 A já doufám, že s Českou televizí
    budeme, minimálně dalších 60 let.
  • 00:57:28 Celý večer jsme se dotýkali hvězd,
    a tak to uděláme i na závěr.
  • 00:57:33 Krásný večer.
  • 00:57:35 -Je nebezpečné dotýkat se hvězd
  • 00:57:38 na zem spadlých
    na zem spadlých z nebe,
  • 00:57:44 je nebezpečné dotýkat se tebe.
  • 00:57:54 -Ve hvězdách stojí psáno,
  • 00:57:59 proč chodím večer smutná spát?
  • 00:58:03 Proč se s pláčem, ó, budím ráno
  • 00:58:08 a proč mě nikdo nemá rád?
  • 00:58:13 Proč si v duchu stále říkám,
  • 00:58:17 že už se musím brzy vdát?
  • 00:58:22 A proč se v noci nezamykám,
  • 00:58:27 když vím, že měla bych se bát?
  • 00:58:33 -Je nebezpečné dotýkat se hvězd,
  • 00:58:36 na zem spadlých,
    na zem spadlých z nebe,
  • 00:58:42 -je nebezpečné dotýkat se tebe.
  • 00:58:47 -Vrhnout se do nebezpečí,
    to je pro nás čest,
  • 00:58:51 ještě dneska musíme
    se spolu dotknout hvězd.
  • 00:59:03 Ještě dneska
  • 00:59:06 musíme se spolu
  • 00:59:12 dotknout hvězd.
  • 00:59:18 SKRYTÉ TITULKY: Simona Sedmihorská
    Česká televize, 2013

Související