iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
29. 11. 2012
19:55 na ČT2

1 2 3 4 5

31 hlasů
36668
zhlédnutí

Chudoba cti netratí

52 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Chudoba cti netratí

  • 00:00:03 Lidi, kteří mají problém
    s astmatem,
  • 00:00:05 bolí je záda -
    mají 1. stupeň, 2. stupeň.
  • 00:00:07 Já, která nemám nohy,
    za chvíli přijdu o ruce
  • 00:00:10 a mám pouze 2. stupeň,
  • 00:00:12 tak se mi to zdá
    trošku jako proti mysli.
  • 00:00:15 V životě se nepostavím
    a v příspěvku na péči je napsané,
  • 00:00:20 že se mám naučit chodit po schodech
    nahoru a dolů, a po rovině.
  • 00:00:23 To by mě tedy zajímalo -
    po čem mám chodit.
  • 00:00:27 -Já vařím levně
    a mám na celý měsíc,
  • 00:00:30 protože já jsem se naučila
    hospodařit s penězi.
  • 00:00:32 Vařit z mouky...
  • 00:00:34 Vemte si to,
    že moje děti ani neví,
  • 00:00:36 co je to čokoláda za 20 korun.
    Nebo bonboniéra k narozeninám.
  • 00:00:39 Jsou rádi,
    že jim koupím oplatek za 4,50.
  • 00:00:43 Nebo, když jsou Vánoce,
    tak děti dostanou dárky.
  • 00:00:45 Ty dárky nedostanou,
    ale dostanou cukroví,
  • 00:00:49 dostanou pomeranče.
  • 00:00:51 A oni jsou víc rádi,
    že jim to dám,
  • 00:00:54 než kdybych jim koupila nějakého
    plyšáka,
  • 00:00:56 který se stejně za chvíli
    bude válet po zemi.
  • 00:00:59 Takže pro ně je to lepší.
  • 00:01:02 -Z peněz, z těch pár korun,
    si nekoupím prakticky nic.
  • 00:01:06 Koupím dětem pečivo, mléko
    a sem tam,
  • 00:01:11 když se mi podaří to nějak
    zkomolit, tak koupím maso.
  • 00:01:15 Ale moc peněz
    mi na tady ty věci nezbývá.
  • 00:01:19 Pro sebe
    si můžu koupit veliký nic.
  • 00:01:21 Za posledních přibližně 7 let
    jsem si koupila
  • 00:01:25 jenom tyhle dva pearcingy.
    Nic víc.
  • 00:02:13 Pojď sem!
    -Nazdar, krasavice. -Čau.
  • 00:02:18 -A jdeme na to.
    Jdeme tvořit. Jdeme na to.
  • 00:02:25 Nebude to žádná sranda.
    -To vylezu sama.
  • 00:02:30 -Pojď, lásko moje.
    Hezky mě obejmi. Tak.
  • 00:02:49 A jsme tady.
  • 00:02:59 Já zkusím
    prolézt kolem tebe.
  • 00:03:03 Jednou jsem dostal
    takový zvláštní email,
  • 00:03:05 kdy mě nějaká Jana oslovila,
  • 00:03:08 jestli by si mohla dát moje fotky
    na Facebook.
  • 00:03:11 Tak jsem odepsal, že by mě zajímal
    důvod tady toho celého.
  • 00:03:16 A tou komunikací s Janou
    sem tam jsme nakonec
  • 00:03:21 dospěli k tomu, že Jana
    měla zájem se mnou fotit.
  • 00:03:28 Nechtěla to asi nějak naplno
    přiznat nebo říct.
  • 00:03:32 A od toho prvního emailu
    uplynuly čtyři nebo pět dnů
  • 00:03:38 a byla za mnou v Bruntále.
  • 00:03:40 Byla zima, velká zima.
    Bylo to v říjnu nebo v listopadu.
  • 00:03:43 A byli jsme fotit.
  • 00:03:47 Podíváme se na to místo.
  • 00:04:07 To je skvělý.
  • 00:04:11 -Prosím tě, řekni mi, co budu já?
    -Budeš mořská panna.
  • 00:04:14 -A kde budu, jak budu,
    proč budu.
  • 00:04:16 -Jsi mořská panna.
    On tě jako ulovil.
  • 00:04:24 Seš prostě smutná mořská panna.
    -Nevím, jak si mám lehnout.
  • 00:04:29 -Budeš tam ležet...
    To je blbost.
  • 00:04:32 Trošku to pod to schováme.
    Takže, Oldo, ty jsi zdrcenej.
  • 00:04:38 Ty chceš celý život mořskou pannu
    a najednou ji ulovíš.
  • 00:04:44 Tak, Jaňulo,
    šťastná je mořská panna!
  • 00:04:46 Jedeme.
    Zkusíme první záběr.
  • 00:04:49 Podíváme se, jak to bude vypadat,
    ale myslím, že už to bude ono.
  • 00:04:52 Nehýbat se, jedeme.
    Nehýbat se!!!
  • 00:04:55 Přátelé,
    to bude naprosto famózní.
  • 00:04:59 To je pecka!
  • 00:05:02 Připadá mi naprosto neskutečné,
    že ženská,
  • 00:05:05 která v očích společnosti
    je "chudinka",
  • 00:05:09 tak sama jde a řekne:
    OK, budu s tebou fotit.
  • 00:05:13 A já jsem poznal, že je to
    neskutečně silný člověk.
  • 00:05:17 Protože to všechno, co Jana
    v životě zvládá a ještě s úsměvem.
  • 00:05:21 Proto,
    i když Janu neznám dlouho,
  • 00:05:23 tak k ní mám
    opravdu hluboký vztah.
  • 00:05:26 -Ono je docela smutný to,
  • 00:05:28 že když člověk na vozíku
    se do sebe uzavře.
  • 00:05:33 Nevím,
    pro mě je to strašně smutný.
  • 00:05:35 Přitom ten život se dá žít
    dál.
  • 00:05:37 I když třeba u mě hodně
    omezeně,
  • 00:05:40 protože mi ta nemoc postupuje dál,
    ale já jdu dál.
  • 00:05:52 V roce 2000 se mi narodil
    mladší syn Vojta.
  • 00:05:56 Dva roky po porodu
    jsem přišla o první nohu.
  • 00:06:02 A teď v lednu
    jsem přišla o druhou.
  • 00:06:08 Po Vojtíškově narození
    jsem onemocněla
  • 00:06:12 nějakým vzácným poporodním
    syndromem selhání imunity.
  • 00:06:16 Nemoc se jmenuje něco ve smyslu
    vaskulitida 4. stupně
  • 00:06:20 s inschemií všech končetin.
  • 00:06:23 K tomu se ještě přidal
    nějaký syndrom.
  • 00:06:29 Moje nemoc je nevyléčitelná.
    Jenom postupuje dál.
  • 00:06:38 -Je to těžké,
    ale mamka to dá.
  • 00:06:45 Pojď, pojď ke mně.
    Nazdar!
  • 00:06:51 -Vojtíšek má svého tátu.
    Já jsem se rozvedla s tátou.
  • 00:06:55 Od Matýska, staršího syna
    jsem byla od narození
  • 00:07:00 Vojtíška rok a čtvrt v nemocnici
    a tatínek Matýska
  • 00:07:04 vykládal Matýskovi,
    že maminka nemá zájem.
  • 00:07:07 Přitom věděl, kde maminka je.
  • 00:07:11 Tatínek ho celou dobu
    po našem rozvodu vede v tom,
  • 00:07:15 že jsem mrzák, patřím do ústavu,
    mrzáci nemají nárok
  • 00:07:18 vychovávat děti,
    že jsem o něj nikdy nestála...
  • 00:07:23 Takové složité.
  • 00:07:27 To je Vojtíšek.
    Tohle je můj starší syn Matýsek.
  • 00:07:34 Abych se vůbec něco dozvěděla
    o svém starším synu Matějovi,
  • 00:07:38 se kterým mám kontakt
    totálně omezen,
  • 00:07:43 tak jsem si ho vyhledala
    na Facebooku.
  • 00:07:47 Uvedla jsem se jako někdo jiný,
    dala jsem si tam fotku
  • 00:07:51 určité osoby - hezké holky,
    aby se takzvaně chytil.
  • 00:07:57 Abych vůbec měla informace
    o svém synovi.
  • 00:08:02 Pokud jsem něco nevěděla,
    tak jsem mu položila otázku
  • 00:08:06 a on mi na to krásně odpověděl,
  • 00:08:09 takže informace mi chodily
    nádherně.
  • 00:08:14 Ale chodily. Už nechodí.
  • 00:08:18 To udělal brácha, je mu 18,
    bydlí někde v Kopřivnici.
  • 00:08:27 To je taky brácha.
    -To jsem ještě měla jednu nohu.
  • 00:08:31 -Tady jsem já s taťkou.
  • 00:08:34 -Tatínek od Vojtíška žije kousek
    od nás.
  • 00:08:37 Žijeme odděleně, oba se snažíme,
    jak to jde.
  • 00:08:42 Můj názor je,
    že tatínek od Vojtíška
  • 00:08:45 moji nemoc není schopný dodneška
    zpracovat.
  • 00:08:57 Tenhle vozík mám osm let.
    Je pro mě velmi nevyhovující.
  • 00:09:04 Je těžký, neskladatelný,
    nemá těžiště,
  • 00:09:08 neustále se válím po zemi.
    Pojišťovna hradí pouhých 21 tisíc
  • 00:09:13 a vozík,
    který by byl opravdu vyhovující
  • 00:09:17 stojí minimálně 100 tisíc.
    Naše zlaté české zdravotnictví.
  • 00:09:28 -Jak se vám daří?
    -Mám se dobře.
  • 00:09:32 -Kontaktovali vás z té charity?
    -Jo.
  • 00:09:36 -A domluvili jste se nějak?
    -Jo, poslala jsem životopis.
  • 00:09:40 A někdo se mi ozve z těch dílen.
    Váš zeť předal moje iniciály
  • 00:09:46 a všechno na chráněné dílny
    a měli by se mi ozvat.
  • 00:09:53 -A měla byste zájem pracovat
    v té chráněné dílně? -Měla.
  • 00:09:56 -Jak to teď vypadá s těmi prsty?
    Jaké máte potíže s těma rukama?
  • 00:10:00 Je vidět, že jsou různé barvy.
    Která vás teď více bolí?
  • 00:10:04 Ta pravá?
    Je trošku jiné barvy.
  • 00:10:08 Máte v ní jaké potíže?
    -Bolesti prstů. A tohle to celé.
  • 00:10:15 -Od té doby, co jsme se posledně
    viděli, se to zhoršuje?
  • 00:10:19 Na těch lécích, co máte nasazené.
    -Ne, drží se to.
  • 00:10:24 Všechno v pořádku.
    Akorát teď už ráno je chladno,
  • 00:10:28 takže když vyjedu, tak mám docela
    problém cítit prsty.
  • 00:10:31 -A jak máte natrénované auto?
    -To se teď předělává.
  • 00:10:36 Takže už se na to docela těším,
    jak budu frčet.
  • 00:10:40 -Tak dobře.
    Vypadá to dobře.
  • 00:10:43 Čeká vás možná nová práce
    v chráněné dílně, nový vozík -
  • 00:10:48 pozitivní věci.
  • 00:11:05 -Když jsem žádala o příspěvek
    na péči,
  • 00:11:08 tak mi byl dán příspěvek na péči
    ve výši 4 tisíce.
  • 00:11:14 Když jsem žádala o přehodnocení
    příspěvku na péči,
  • 00:11:19 že nezvládám plno a plno věcí,
    při kterých potřebuji pomoct,
  • 00:11:22 tak mi to bylo zamítnuto s tím,
    že nemám nárok na 3. stupeň.
  • 00:11:27 Tím pádem nemáme vůbec žádné
    životní minimum.
  • 00:11:31 Nemáme nárok si koupit to,
    nemáme nárok si zajet tam,
  • 00:11:33 nemáme nárok na nic!
  • 00:11:36 -Mně nevadí,
    že nemám nějaké věci.
  • 00:11:39 Mně nevadí, že se na ně koukám,
    že to mají.
  • 00:11:41 Třeba můj kámoš má 20tisícový comp,
    mně je to jedno.
  • 00:11:46 My si na to našetříme.
    -Z čeho?
  • 00:11:50 -Prostě my šetříme, já šetřím.
  • 00:11:54 Dokážu našetřit,
    i když si to mamka nemyslí.
  • 00:11:57 -Mimo záběr.
    Kolik máš našetřeno?
  • 00:11:59 Nula Kč.
    -Protože teď nic nedostávám.
  • 00:12:03 -My jsme dohodnuti,
    že od září budeš mít kapesné.
  • 00:12:08 -Od září?
    -Ano, však teď začne měsíc.
  • 00:12:13 -A dostanu stovku.
    -Víc ani ne.
  • 00:12:18 Z životního minima to nejde.
    Ale kapesné určitě potřebuje.
  • 00:12:22 Aby si mohl koupit to, to.
    -Já si kupuju použité hry.
  • 00:12:28 Já totiž na originálky nemám.
    -Takže kupujeme, prodáváme.
  • 00:12:35 Ve stejném obchodě pořád točíme
    hry.
  • 00:12:41 -Toto je můj snowboard.
    Je velice dobrý.
  • 00:12:44 Dostal jsem to od mamčiné
    kamarádky.
  • 00:12:48 A neumím na tom jezdit.
  • 00:12:51 Je to obtížné,
    ale chci to zkusit.
  • 00:12:56 Když půjdeme se školou
    nebo někam.
  • 00:13:00 Nevím, jestli na to budeme mít
    peníze.
  • 00:13:03 Když nebudu mít peníze,
    tak nepojedu.
  • 00:13:06 Třeba příští rok,
    až budu mít peníze.
  • 00:13:18 Večer se jde spát.
  • 00:13:20 Co si uděláme na večeři?
    -Nevím.
  • 00:13:22 Co chceš udělat?
    Chceš si udělat topinky?
  • 00:13:25 -Nechci topinky.
    -Šišky s mákem.
  • 00:13:27 -Tak ty taky ne.
    -Jsi mi to slíbila.
  • 00:13:31 Použijeme ty dva sáčky,
    ať je toho hodně?
  • 00:13:39 -Uvidíme, co bude.
    -Já to odnesu.
  • 00:13:42 -Jo, díky.
    -Není zač.
  • 00:13:47 S mamkou je to hodně špatný.
    Jednou měla křeče, to jsem viděl.
  • 00:13:51 Nemohla se ani pohnout.
    A třásla se.
  • 00:13:56 Jak ti lidi na nás kašlou,
    ti nahoře.
  • 00:14:04 Podle mě
    by neměli mít žádnou práci!
  • 00:14:19 Pojď šulat.
  • 00:14:20 Neboj se toho těsta, nekouše.
    Chňapni ho!
  • 00:14:36 -Můžu to tam dávat?
    -Dávat, ale ne házet.
  • 00:14:39 Vojta se snaží.
    Vojta jde do 6. třídy
  • 00:14:46 a má samé jedničky s vyznamenáním.
    Opravdu se s ním neučím.
  • 00:14:50 -Bude ještě na přidání?
  • 00:14:53 -Zvládá to levou zadní.
    Je vychovávaný k samostatnosti.
  • 00:14:56 Chce něčím být.
    Vím, že nechce skončit u lopaty.
  • 00:15:03 -Chci být právníkem.
    Nebo ještě přemýšlím o něčem jiném,
  • 00:15:08 co by mě poskytlo dost peněz,
    aby z nich taky mamka mohla žít,
  • 00:15:13 až bude stará
    a nebude moc tolik ven,
  • 00:15:16 tak jí budu dávat penízky,
    aby se měla dobře.
  • 00:15:18 A budu se hlavně o ni starat.
  • 00:15:21 -Dobré.
    -Nesmí to pálit a nic.
  • 00:15:26 Kdyby něco, tak zavolejte.
    -Hm.
  • 00:15:42 Vojta
    je to nejcennější, co mám.
  • 00:15:45 Do Vojty
    teď vkládám všechno.
  • 00:15:49 Protože u Matýska mi to nikdo
    neumožní.
  • 00:15:56 -Mně to nevadí, že mamka má nemoc.
    Je to pořád normální člověk.
  • 00:16:02 Nikomu nic neudělá,
    není to nakažlivé.
  • 00:16:06 ŠEPTÁ
    -Ty seš blbej.
  • 00:16:09 -Prostě...
    Je to šikovná ženská.
  • 00:16:17 Prostě nemoc je nemoc.
  • 00:16:50 Já se jmenuji Kováčová Anna.
  • 00:16:55 Kováčová Anna.
    A to jsou moje děti:
  • 00:16:59 Veronika, to je Veronika.
    To je moje druhá dcera.
  • 00:17:06 Je jí 12 roků.
    To je moje sestra Lenka Kováčová,
  • 00:17:12 která má u sebe teď
    tyto dva kluky,
  • 00:17:17 moje kluky -
    Tomáše a Ludvíka.
  • 00:17:22 Potom mám nejmladšího Nikolase.
    A Romana, nejstaršího kluka.
  • 00:17:30 A nejstarší dceru Denisu.
    Deni!
  • 00:17:37 Dohromady mám deset dětí.
    Tady mám jenom čtyři děti.
  • 00:17:40 Dvě má sestra.
    Protože bych je nezvládla.
  • 00:17:44 Mám z toho tři puberťáky.
    -Ty jsi pubel...
  • 00:17:52 -Jsme v azylovém domě,
    protože nemáme kde bydlet.
  • 00:17:56 Stěhujeme se z místa na místo.
    Děti jsou z toho
  • 00:17:59 "trambalizovaní",
    nebo jak se to říká.
  • 00:18:05 Ve škole se děckám posmívali,
    že jsou na azyláku,
  • 00:18:07 že jsou šípny, že nemají kde
    bydlet, že jsou bezdomovci.
  • 00:18:12 Proč se stydíš,
    že jsi v azylovém domě?
  • 00:18:15 -Protože je to ostuda.
    -Jo.
  • 00:18:18 -Jak to může být ostuda?
    Když nemáš kam jít.
  • 00:18:20 Buď ráda, že nejsi venku!
  • 00:18:23 Že máš aspoň
    tu střechu nad hlavou.
  • 00:18:25 A jsi se svojí rodinou.
  • 00:18:28 -Proč se stydíš, že jsi na azyláku?
    -Já se nestydím.
  • 00:18:30 -Kvůli kamarádům.
  • 00:18:33 -A ty?
    -Kvůli "kamarádek".
  • 00:18:39 -A ty?
    -Ten ještě o ničem neví.
  • 00:18:44 -Já jsem byla
    takové hodně zlobivé dítě.
  • 00:18:47 V domově mi vždycky říkali,
    že když budu zlobit,
  • 00:18:50 tak že maminka nepřijde.
  • 00:18:52 Tak já jsem začala sekat dobrotu
    a maminka stejně nepřišla.
  • 00:18:55 Tak jsem si vždycky myslela,
    že jsem zase asi zlobila,
  • 00:18:58 že zase nepřišla.
  • 00:19:00 A to jsem si myslela
    celých 18 roků.
  • 00:19:02 Že to je tím, že jsem zlobila,
    mamka nikdy nepřišla.
  • 00:19:07 Za celou dobu, co jsem tady
    v azylovém domě můžu říct,
  • 00:19:10 že jsem v životě nepotkala takové
    lidi, jako jsou tady.
  • 00:19:13 Oni vůbec nedělají rozdíly,
    jestli jsme cikáni nebo ne.
  • 00:19:16 Oni to berou, to je poprvé,
    co jsem zažila,
  • 00:19:19 kdy se někdo choval k děckám
    jako k děckám.
  • 00:19:25 Půjdeme se podívat na místnosti,
    které tady máme.
  • 00:19:29 Tady máme půdu.
  • 00:19:31 Nahoru věšíme prádlo,
    když prší nebo když je sníh.
  • 00:19:35 Tady se děti koupou.
    V koupelně.
  • 00:19:42 Tady máme krásné záchody.
  • 00:19:49 Tady máme dva záchody.
    Nahlédněte na naši krásnou tetu.
  • 00:19:55 Zamáváme tetě!
  • 00:19:57 A nejoblíbenější místnost mých dětí
    je počítač.
  • 00:20:02 Tady moje děti tráví většinu času,
    protože jsou nejstarší,
  • 00:20:07 tak tady tráví nejvíc času.
  • 00:20:11 Tady vidíte moji nejstarší
    dceru,
  • 00:20:13 která stráví víc času u počítače
    než v kuchyni.
  • 00:20:20 Z domova jsme odešli.
  • 00:20:23 Moje sestra to měla dobré v tom,
    že v 18 opustila domov,
  • 00:20:28 seznámila se s tím svojím chlapem,
    se kterým je dodneška.
  • 00:20:32 A to ji právě zachránilo.
    Že se netoulala.
  • 00:20:35 Měla byt, měla zázemí,
    měla všechno
  • 00:20:38 od toho svého druha,
    i když je o hodně starší.
  • 00:20:41 Ale zase ji naučil vařit,
    naučil ji všechno.
  • 00:20:44 Což mě nikdo nenaučil.
    Mě naučila ulice vařit,
  • 00:20:47 starat se o sebe, o holčičku,
    kterou jsme měla.
  • 00:20:51 Toulala jsem se, kradla jsem,
    chodila jsem s muži.
  • 00:20:56 Ale to jenom proto,
    aby mi tu holku nesebrali.
  • 00:20:59 A i když jsem byla na ulici,
    tak mi ji přesto nechali.
  • 00:21:03 To ještě není hotové.
  • 00:21:07 To je příprava těsta na romské
    jídlo.
  • 00:21:12 Říkáme tomu "PIŠOT".
    Dává se to většinou o Vánocích
  • 00:21:19 na stůl, protože gadžové
    dávají na stůl řízky,
  • 00:21:26 cikáni dávají na stůl
    "pišot, goja..."
  • 00:21:31 Co ještě dáváme?
    A "džatky".
  • 00:21:36 Každý si myslí,
    že cikáni mají hodně peněz,
  • 00:21:39 protože mají děcka vypasené.
    Ale to není tím,
  • 00:21:45 že máme moc peněz,
    ale to je tím,
  • 00:21:48 že živíme děcka na moukách.
    Gagže živí děti na masu.
  • 00:21:54 Tam nebude cibule.
    -A uzené tam bude?
  • 00:21:56 -Ne.
    Bohužel nejsou peníze.
  • 00:22:00 Musíte se spokojit s tím, co máme.
    Nemám, fakt.
  • 00:22:10 My většinou děláme pišot jenom
    s cibulí.
  • 00:22:14 A pokud jsou fakt peníze,
    tak se koupí zelí.
  • 00:22:18 Ale to je tak
    jednou za uherský rok.
  • 00:22:21 Takže oni většinou
    s tou cibulkou.
  • 00:22:27 Ta starší neumí nic.
    Na tady tu jsem přísnější,
  • 00:22:31 protože ona je ve svém věku
    hodně...
  • 00:22:39 Jak se to říká?
    Ona je na svůj věk vyspělá.
  • 00:22:43 Třeba já vařím
    a ona sama od sebe mi řekne:
  • 00:22:45 Mami, můžu ti to míchat?
  • 00:22:47 Už jako malá
    se mi pletla kolem noh.
  • 00:22:50 Takže ona, když jsem třeba nemocná
    nebo nejsem doma,
  • 00:22:53 tak kluci přijdou ze školy,
    ona uvaří polívku,
  • 00:22:57 udělá kuře, rýži -
    to umí udělat.
  • 00:23:04 Připrav šest talířů normálně
    na zem.
  • 00:23:07 Tak jak jíte normálně, Veruno,
    prosím tě!
  • 00:23:32 Roman! Že by ses zklidnil,
    umyl ruky a to?!
  • 00:23:35 Dostanete jíst, ne?!
  • 00:23:39 Tomáši, ty neslyšíš?
    To stačí.
  • 00:23:42 Polož to! Vem mu to!
    -Dej to sem!
  • 00:23:52 TICHO
    Ježiš, to je klid.
  • 00:23:56 -Radši maso, že?
    -Jo, masíčko, mňam.
  • 00:24:02 -Předevčírem měli.
    -Jo, včera.
  • 00:24:04 Včera jsme měli.
    -Pojď si sednout sem!
  • 00:24:12 Tomáši!
    Teta si to s tebou vyřídí, neboj.
  • 00:24:16 -Já slušně jím. Papám!
  • 00:24:19 -Ty dvě holky si to hodně berou,
    že jsou chudí.
  • 00:24:24 Furt se mě ptají,
    proč si nenajdu bohatého chlapa,
  • 00:24:28 aby se měly dobře.
  • 00:24:30 Tak chlapů je hodně,
    ale peněz je málo, že?
  • 00:24:36 Hledám bohatého chlapa.
  • 00:24:56 Jsi normální?
    Já jsem si půjčila tři stovky
  • 00:24:59 a ty chceš po mně,
    abych dělala zázrak.
  • 00:25:14 Co chceš? -Chleba.
    -Chleba?
  • 00:25:18 Počkej, nemůžeš tak krást.
    Chleba 23. To je drahé.
  • 00:25:27 To jsou ty drahé, to ne.
    -Za 26!
  • 00:25:31 -Ne, to je drahé.
    Křídla koupíme zítra.
  • 00:25:37 -Zítra bude pozdě.
    -Tak o Vánocích vám koupím.
  • 00:25:41 Možná.
    Jestli dostaneme větší sociálku.
  • 00:25:44 -Mami a toto?
    -Toto. -Jo, toto!
  • 00:25:50 A kolik to stojí?
    29. Jsi normální?
  • 00:25:53 Vás je šest a já koupím každému
    jednu krabici, ne?
  • 00:25:56 Ukaž? To je drahé.
  • 00:25:58 Ludvík, prosím tě, polož to.
    To je drahé.
  • 00:26:00 Řekla jsem ti,
    že na ceny se máš dívat.
  • 00:26:03 Dej to tam!
    Na ceny se dívejte.
  • 00:26:06 -A toto?
    -Ty jsi hluchý?!
  • 00:26:10 -A koko?
    -Ne, to je drahé.
  • 00:26:14 Deniso, jak s tím učilištěm?
    Mluv!
  • 00:26:17 Chceš se učit,
    nechceš se jít učit?
  • 00:26:20 -Chci se učit.
    Ale když nemáš, tak nedáš.
  • 00:26:23 -Takže zůstaneš na úřadu práce.
    Jo?
  • 00:26:27 Na brigádu nemáš nárok,
    takže doma.
  • 00:26:30 Na úřad práce
    a na technické služby.
  • 00:26:35 Budeš zametat chodníky.
    Bez vyučení.
  • 00:26:38 -Ne.
    -Bohužel nic jiného nezbyde.
  • 00:26:41 Protože nejsou peníze,
    takže úřad práce.
  • 00:26:45 Já jsem říkala,
    že kdyby byly v domovech,
  • 00:26:47 měly by šanci se učit.
  • 00:26:49 Ale dávat ji do domova kvůli tomu,
    aby se šla učit?
  • 00:26:52 Když chci žít poctivě,
    tak nemám na to,
  • 00:26:56 abych dala holku na učiliště.
  • 00:26:58 I když jsme jí sháněli
    brigádu přes prázdniny.
  • 00:27:02 A cikánku vůbec nechtěli.
    Do obchodu vůbec
  • 00:27:05 a jít na takové brigády, že nemají
    ani pro bílé holky brigádu,
  • 00:27:09 natož pro naše holky.
    Takže se vůbec nechytala.
  • 00:27:21 -Možná tam bude něco zlatého.
    -Guma!
  • 00:27:24 -Tady možná něco bude.
  • 00:27:26 Protože my jsme chudí
    a tady bydlí bohatí.
  • 00:27:28 Takže tady možná budou nějaké
    věci.
  • 00:27:31 Hlavně hledejte boty a tepláky,
    jestli tam nějaké budou.
  • 00:27:34 Pizza tady je, ale stará.
    Stará pizza.
  • 00:27:38 -Nikolas, pusť to.
    -Nikolas!
  • 00:27:42 Rozbiješ tady gadžům popelnice.
    Do školy budeš mít dobrý.
  • 00:27:48 -Vem to.
    -Jo, ta by byla dobrá.
  • 00:27:52 -Lampička!
    -To dáme ségře pod stromek.
  • 00:27:56 O Vánocích. Dobře.
    Podívejte se dál.
  • 00:27:58 Boty tam nejsou?
    Kam to lezeš?
  • 00:28:04 Nikolas,
    spadneš do popelnice!
  • 00:28:09 -Pohrabu to tam.
  • 00:28:11 -Uvidí tě někdo. Pojď ven!
    -Počkej!
  • 00:28:17 -Pojď ven.
    Podrž to, já ho vytáhnu.
  • 00:28:21 Fuj, budeš smrdět.
    Pojď!
  • 00:28:25 Pojď ven, ty blázne.
    Rozbiješ gadžům popelnice.
  • 00:28:34 Já si myslím, že ten barák nikdy
    v životě ani nebudu mít.
  • 00:28:38 A mám strach, že tak i dopadnou
    ty starší holky.
  • 00:28:42 Pokud si nenajdou chlapa s bytem,
    tak skončí jako já.
  • 00:28:46 Že budou taky chodit.
  • 00:28:50 Kam kráčí tvé nožky?
    Za chlapečkama, Denisko?
  • 00:28:53 A že bys šla na dřevo, to ti nejde?
    Pojď sem.
  • 00:28:57 Gogová!
    Odpověď - ale běž.
  • 00:29:02 Takže půjdeme na dřevo.
    A vyspíme se v lese.
  • 00:29:05 My jsme spali v parku...
    -Ve Vítkovicích?
  • 00:29:08 -No, ve vítkovickém parku.
    Říkám v ostravským parku.
  • 00:29:11 Víte, že si ani nevzpomenu,
    co jsme jim dávali jíst?
  • 00:29:14 -Většinou jsi prý kradla
    v obchodě ty konzervy.
  • 00:29:19 Ale my jsme měli
    normálně i vajíčka syrové.
  • 00:29:23 My jsme si někdy přilepšili.
    -Já jsem tam byla u toho.
  • 00:29:26 -Já jsem si kdysi
    dala hned žádost na bydlení,
  • 00:29:29 což se potom nějak měnilo
    z demokracie na tamto...
  • 00:29:36 Komunismus na demokracii, tím pádem
    se mi žádost ztratila.
  • 00:29:43 Musela jsem dát další,
    což jsem překročila své meze,
  • 00:29:47 přeskočila stůl,
    praštila paní na úřadě,
  • 00:29:53 což už mě nechce ve Fulneku
    ani vidět.
  • 00:29:55 To bylo všechno.
  • 00:29:58 Teď už vůbec kvůli tomu nemám nárok
    na bydlení.
  • 00:30:03 -Když má někdo, jako moje sestra,
    tolik dětí, zase...
  • 00:30:06 -Já je mám, ségra, proč?
    Protože jsem si chtěla dokázat,
  • 00:30:09 že se dovedu postarat
    o tolik dětí!
  • 00:30:12 Nás bylo taky tolik
    a máma to nedokázala.
  • 00:30:14 Já jsem si furt říkala,
    že se dokážu postarat o tolik dětí,
  • 00:30:18 i když nebudu mít pro to
    žádné zázemí.
  • 00:30:22 A podívej se, furt žijou.
    Furt rostou.
  • 00:30:25 A jsou! To je hlavní.
    -Jsou u tebe.
  • 00:30:28 -Jsou u mě, to je hlavní.
    Já to říkám furt!
  • 00:30:55 Hlavně pohněte, ať nás nikdo
    nechytí, že tu krademe.
  • 00:30:58 -To krademe? -Jo, to není naše.
    -Je to kradený.
  • 00:31:04 -Teto, můžu to zapálit?
    -Nejlepší je Kaufland.
  • 00:31:11 Kaufland není?
    -Teď to hoří.
  • 00:31:15 -Mami, já to budu podpalovat!
    -Nemusíš to podpalovat!
  • 00:31:20 Běž pryč!
  • 00:31:28 Dej zapalovač.
    Kdo ho má?
  • 00:31:32 -Už to hoří!
    -Dejte to tam.
  • 00:31:37 Jdi s tím, Romane.
    Nežďuchejte si do toho.
  • 00:31:42 Nahoru, máte to moc dolů.
    -To pálí!
  • 00:31:45 -Mami, mně to stačí.
    -Máš ho syrový.
  • 00:31:50 Nemečujte s tím!
    Tomáši, jsi normální?!
  • 00:31:53 -Můžu jít tam?
    -Nemůžeš, tam je právě nejhorší.
  • 00:31:57 Už není.
    To je od Nikolase.
  • 00:32:00 Veruno, běž pro lžičku!
    Polož ten nůž, Nikolas!
  • 00:32:04 Polož ty nože!
  • 00:32:09 Dáš si potom konzervu, Ludvo,
    Romane?
  • 00:32:13 Kdo chce konzervu?
    -Já. -Já! -Já!
  • 00:32:16 Necháme to na zítra na oběd.
    -Ne!!! Dneska!
  • 00:32:28 -Já si myslím, že se to nikdy
    nezmění. Nikdy.
  • 00:32:33 Já furt říkám,
    že mně nikdy nikdo nepomohl.
  • 00:32:36 Takže ani nepomůže.
    U nás, já nevím, tím to je.
  • 00:32:43 Já jsem říkala i sestře.
    Jak to, že ona má byt.
  • 00:32:47 Všichni sourozenci,
    které ani neznám, mají byt.
  • 00:32:49 A proč zrovna já?
  • 00:32:55 Proč já?
  • 00:33:00 Já bych si nejvíc na světě přála,
    abych konečně dostala byt.
  • 00:33:08 Od té doby, co jsem z domova,
    jsem byt neměla.
  • 00:33:10 Ani jsem nikdy nebydlela
    s děckama,
  • 00:33:12 že by děcka mohla říct:
    Mami, pojď, jdeme domů.
  • 00:33:18 Oni neřeknou. Řeknou:
    Pojď, mami, jdeme na azylák.
  • 00:33:22 Mamo, pojď, jdeme na ubytovnu.
    Ale nikdy neřekly:
  • 00:33:25 Pojď, mamo, jdeme domů.
  • 00:34:00 Mám čtyři děti.
  • 00:34:05 Nejstaršího Richarda,
    ten bude mít 15 let.
  • 00:34:10 Ríšu jsem měla
    dokonce v 17 letech,
  • 00:34:13 takže jsem ani nedodělala školu.
  • 00:34:17 Pak mám Marušku.
    Ta má 8 let.
  • 00:34:21 Teodora, ten má 6
    a Bohdanka má dva roky.
  • 00:34:26 Ta vznikla znásilněním, takže ta
    otce uvedeného nemá vůbec.
  • 00:34:31 Otce od Richarda
    prakticky nikde neuvádím.
  • 00:34:36 Otec od Marušky a Thea
    se vůbec nezajímá.
  • 00:34:41 Theo
    má vadu mozku, zpožděný vývoj.
  • 00:34:45 A on řekl o Theovi,
    že o mrzáka se starat nehodlá.
  • 00:34:51 Dávali jste mi, Ríšo, kartičky?
  • 00:34:55 Žili jsme spolu s Danielem
    jako druh a družka.
  • 00:34:58 Daniel byl hodně závislý
    na erotických linkách.
  • 00:35:01 On byl na tom tak závislý,
    že mi pobral peníze
  • 00:35:04 a platil s tím si ty telefony.
    Takže já jsem musela shánět,
  • 00:35:08 půjčovat si na jídlo pro děti
    a tak.
  • 00:35:15 Theo, chceš jít pa?
    Půjdeme pa?
  • 00:35:20 Muže bych mít nechtěla.
    Já mám život jenom pro ty děti.
  • 00:35:23 Já spíš prací,
    až malá půjde do školky,
  • 00:35:26 tak do práce bych chtěla jít,
    abych se konečně mohla líp starat.
  • 00:35:32 Chlapa do života ne.
  • 00:35:35 To jsou většinou lidi,
    co leží doma a zavazí.
  • 00:35:41 Já jsem pro ně matka i otec.
    Oni otce ani nepotřebují.
  • 00:35:48 Mám všechno vyplé?
    Ze zásuvky to není.
  • 00:35:50 Jsou takové black and white.
    (černé a bílé)
  • 00:36:22 Tady ten byt, tam byl problém,
    že paní, co mi předávala byt,
  • 00:36:31 řekla,
    že jestli budu mít na to,
  • 00:36:34 abych tady ten byt vůbec
    platila.
  • 00:36:41 Váhala,
    jestli mi ho dát nebo ne,
  • 00:36:43 protože jsem byla na mateřské.
  • 00:36:46 Ale řekla,
    že stát mě nebude živit věčně.
  • 00:36:51 Ale nakonec jsem ten byt
    dostala.
  • 00:36:55 Šup. Jdeme, jdeme.
    Pojď.
  • 00:36:59 -To jsou staré.
    -Ale staré taky dobré.
  • 00:37:03 -Většinou jsou to dobrý knížky,
    co jsem odtud četl.
  • 00:37:06 -Počkej, já to dám sem.
  • 00:37:10 Tady nemají nic takového,
    co bych četla.
  • 00:37:14 Když už mám číst, tak něco
    psychologického, spíš příběhy.
  • 00:37:19 Ráda si pročítám různé věci
    ohledně drog, abych věděla,
  • 00:37:23 jak reagovat, když se s tím
    setkávám v různých místech.
  • 00:37:26 Na chodbě
    už jsem se s tím párkrát setkala.
  • 00:37:29 Že narkomani byli.
    To jsem byla těhotná,
  • 00:37:33 když jsem se do nich prakticky
    pustila.
  • 00:37:35 To jsem čekala Bohdanku.
  • 00:37:38 Vyhazovala jsem z chodby
    tři chlapy.
  • 00:37:40 A potom jich tam bylo i šest.
    Byli tam i s dealery.
  • 00:37:43 Tak to jsem musela křičet
    po celé chodbě
  • 00:37:46 a vyhrožovat jim policajty,
    že je zavolám,
  • 00:37:48 aby opustili tento dům.
  • 00:37:55 S Ríšou jsem musela docházet
    k psycholožce,
  • 00:37:59 protože tam míval z toho noční
    můry,
  • 00:38:02 jak ho můj bývalý zavíral
    do pokoje.
  • 00:38:06 Takže psycholožka
    pak po našem rozhovoru uznala,
  • 00:38:09 že bych měla odejít.
  • 00:38:11 Jenomže v tu dobu jsem čekala
    Theodora.
  • 00:38:14 Přestěhovala jsem se na ubytovnu,
    tam jsem platila 9 tisíc nájem.
  • 00:38:20 Tím, že se Theo narodil,
    tak se mi tak ten nájem navýšil.
  • 00:38:23 Tak jsem to nezvládala.
  • 00:38:26 Nakonec jsem se dostala do bytu
    sem přes žádost.
  • 00:38:30 Tento byt byl původně
    uvedený jako 2+0,
  • 00:38:35 ale v docela zajímavém stavu.
    Nikdo mě předem neupozornil,
  • 00:38:40 že tady jdou v tomhle domě
    štěnice.
  • 00:38:44 Teď je s tím problém,
    že se to tu rozmnožuje.
  • 00:38:48 Nájem je kompletně s elektřinou
    skoro 8 tisíc.
  • 00:38:55 Zkoušela jsem žádat ještě
    o doplatek na bydlení.
  • 00:38:58 A to mi zamítli, protože řekli,
    že pobírám příspěvek na bydlení,
  • 00:39:03 tu tisícovku,
    tak že mi to musí stačit.
  • 00:39:09 Nasyp dva hrnky.
    Nebo si to chceš nabírat?
  • 00:39:15 Když chci žádat o dávky,
    tak nevím.
  • 00:39:19 Pořádně nevím,
    na jaké mám nárok,
  • 00:39:22 protože já nevím, jaké jsou
    nabídky.
  • 00:39:24 Jedině přes internet
    a k tomu nemám prakticky přístup.
  • 00:39:28 Nemám počítač.
  • 00:39:30 Tady to budeš potřebovat.
    Teď si dej hrnek cukru.
  • 00:39:38 A teď máslo.
    Musíš to rukama propracovat.
  • 00:39:40 -To uděláš ty.
    -Tak mám to propracovat?
  • 00:39:43 -Mám tam ještě něco dát?
  • 00:39:48 Na tom počítači
    by si mohl dělat úkoly.
  • 00:39:51 Do školy úkoly v tomhle směru
    nenosí.
  • 00:39:54 A když už musí, tak mu musím
    zaplatit počítačové herny,
  • 00:39:57 jak jsou tady,
    aby si udělal úkol třeba tam,
  • 00:40:01 jenže nemůžu mu na to dávat
    každou chvíli.
  • 00:40:04 -A co s tímhle?
    -To se vyřízne.
  • 00:40:09 Radši ti to odříznu nožem.
    Ještě kousek. Tak.
  • 00:40:17 Chceš vymazat ten plech?
    -Jo.
  • 00:40:20 Tak si vem tu heru.
    Kde je? Jo, tam.
  • 00:40:28 Dávám všechno dětem.
    Většinou, když děti jedí,
  • 00:40:32 tak většinou počkám,
    až děti dojedí a sním to,
  • 00:40:35 co oni nechají,
    abych to nemusela vyhazovat.
  • 00:40:39 Vymaž dobře i ten okraj.
  • 00:40:41 Sem tam se stalo přes léto,
  • 00:40:44 že jsem je aspoň na zmrzlinu vzala
    a takové věci.
  • 00:40:49 V ZOO jsme nebyli...
    Tak čtyři roky určitě.
  • 00:40:56 Do ZOO
    jsme se nepodívali dlouho.
  • 00:40:59 K našim jsme jeli, ale tu cestu
    taky hradili naši rodiče.
  • 00:41:03 Taťka pro nás přijel,
    abychom mohli jet k nim.
  • 00:41:07 Přidej si do toho kakao
    a zamíchej to.
  • 00:41:11 Kdybych neměla ty rodiče,
    tak tu spím buď na holé podlaze,
  • 00:41:14 nebo bych měla děti
    asi v dětském domově
  • 00:41:18 a já bych se asi toulala
    někde venku, přinejhorším.
  • 00:41:22 Je pravda,
    že je to na jednu stranu
  • 00:41:26 moje vina,
    že jsem si všechny děti nechala,
  • 00:41:29 ale nemám ten cit,
    abych to dala pryč.
  • 00:41:32 I když je to nevyvinuté.
    Já nemůžu zabít nevinného tvora.
  • 00:41:37 To radši praštím dospělou osobu,
    než malé dítě.
  • 00:41:40 To by nešlo dát pryč.
  • 00:41:44 Tak a teď to můžeš zavřít.
    Za ten úchyt.
  • 00:42:07 Loni byl Ríša jednou na výletě se
    školou.
  • 00:42:11 To se mi podařilo ušetřit
    a naši mi na to půjčili.
  • 00:42:16 Jinak sama ze své kapsy
    si nemůžu sponzorovat
  • 00:42:19 pro ně výlet, nic takového.
  • 00:42:22 Teď jsem vyhodila 3 tisíce
    za školní potřeby pro tři děti.
  • 00:42:26 To ještě musím platit třídní fondy,
    sešity o angličtiny.
  • 00:42:30 A to bude přibližně
    další tisícovka jenom za tohle.
  • 00:42:39 V době Vánoc zkouším,
    aby věděly, co jedí bohatý lidi.
  • 00:42:43 Kaviár nevím, jestli jim chutnal,
    ten červený nebo černý,
  • 00:42:46 když zkoušely,
    ale když jedly krevety,
  • 00:42:49 tak řekly:
    "Fuj, ti bohatí jsou prasata."
  • 00:42:57 To se líp rozmíchává.
    A maminka se s tím ráda patlá.
  • 00:43:01 Co?
    Budeš taky patlat na zeď?
  • 00:43:07 -Fuj!
  • 00:43:10 -Jak fuj?
    To je jako taková čokoláda.
  • 00:43:13 -Taková barevná.
  • 00:43:15 -Známý ještě přidával do barev
    pivo.
  • 00:43:18 Dělal takové rozprskané barvy.
  • 00:43:22 Malování je můj koníček.
  • 00:43:24 Tam by se dalo zapojit hodně věcí,
    co je mým koníčkem.
  • 00:43:28 Kdybych měla větší byt,
    tak si ho zdokonalím mnohem líp.
  • 00:43:32 Vždycky mám brutální návrh
    na malbu,
  • 00:43:35 ale tím, že jsou tady děti,
    tak to obrátím na jinou dekoraci.
  • 00:43:41 V předsíni třeba měly být udělané
    takové ty střepy do modrého skla
  • 00:43:46 a na tom měly být otisky rukou
    třeba jakoby od krve.
  • 00:43:51 Kapu na tebe, Bobísku, promiň.
  • 00:43:54 Jenomže tím, že jsou tady děti,
    tak jsem udělala květinky.
  • 00:43:57 A teď předsíni říkáme
    STŘEPY ŠTĚSTÍ.
  • 00:44:02 V kuchyni měly být ostnaté dráty.
  • 00:44:05 Když jsem to namalovala,
    tak to vypadalo přímo
  • 00:44:07 jako ostnaté dráty,
    takže jsem to doladila růžovou.
  • 00:44:12 A teď je z toho
    jakoby svetr na zimu.
  • 00:44:15 Takže tomu říkáme ZIMNÍ KUCHYŇ.
  • 00:44:20 -Tam máš to pivo, nebo co?
    -Není v tom pivo.
  • 00:44:24 Já bych do toho v životě
    pivo nedala,
  • 00:44:27 protože to je lék na ledviny.
    -Tak pro mě. -To ty nesmíš.
  • 00:44:31 -Na ledviny?
    -Když ti to předepíše doktorka.
  • 00:44:37 A vedle v pokoji
    už je takový zajímavý masakr.
  • 00:44:41 Tam jsem potřebovala zpestřit
    barvy, zlepšit si náladu,
  • 00:44:45 takže jsem použila zelenou,
    oranžovou...
  • 00:44:50 Různé skvrny, kde děcka vždycky
    vyhledávají různé postavičky.
  • 00:44:54 Většinou postava, která tančí
    nebo určitým způsobem stojí.
  • 00:44:58 Tak takové věci v tom vyhledávají.
  • 00:45:01 -Co to je?
    -Ještě nevím.
  • 00:45:08 -Mami,
    není to spíš žirafa?
  • 00:45:11 -V tom si musíš najít,
    co potřebuješ sama.
  • 00:45:20 Je to prakticky moje nálada.
  • 00:45:23 Když mám chuť něco špatného
    provést.
  • 00:45:27 Ale pak,
    když se podívám na ty děti,
  • 00:45:31 tak je fakt,
    že se ta nálada změní
  • 00:45:34 a už to domaluju úplně jiným
    směrem.
  • 00:45:42 Já se snažím, aby se jim nikdo
    nesmál, že jsou na tom špatně.
  • 00:45:45 Ty narážky, že sociální případ
    a podobné věci.
  • 00:45:49 Toho se snažím svoje děti
    vyvarovat.
  • 00:45:55 Zatím nikdo moje děti nešikanoval
    v tomhle směru.
  • 00:45:59 Ale spíš neprospívá jim
    takový malý prostor v bytě.
  • 00:46:06 Já nevím, kde z toho už mám hlavu
    položit.
  • 00:46:10 Kuchyň a pět nás spí v jedné
    místnosti.
  • 00:46:14 Nedá se to jenom tak přežívat.
  • 00:46:18 -Tak Mařenka.
    -To je moje postel.
  • 00:46:21 -Tady tahle je Bohdančina.
    Řekni, to je moje, že.
  • 00:46:31 A ty nechceš hají?
    -No a já spím tady.
  • 00:46:40 -Já spím tady na téhle.
    Že?
  • 00:46:45 Tady máme postýlky vedle sebe.
  • 00:46:53 Ne, ty bez maminky nemůžeš spát,
    že?
  • 00:47:03 Tak šup, ťapkáme.
  • 00:47:14 -Theo má velký hlad, že?
    -Přisuň se k tomu.
  • 00:47:19 -Musíš zadek, nožičky dát dolů.
    Tak.
  • 00:47:28 Když tak Bohdance bez bublinek.
    -No, já jí dám tu moji.
  • 00:47:35 -Mami, holub!
    -Musíme jí pomáhat.
  • 00:47:37 Jinak by byla pod mostem.
    Minulý týden jsme tam byli.
  • 00:47:42 Nesli jsme jí tam peníze.
    Každý den si telefonujeme.
  • 00:47:49 Říkám - nervy, nervy.
    Maruško, netřískej tak.
  • 00:47:53 To je strašné. A to jsme jí museli
    všechno nakoupit.
  • 00:47:57 Museli jsme jí celou kuchyň koupit,
    ledničku, pračku - všechno.
  • 00:48:03 Myslím si,
    že to bude horší a horší,
  • 00:48:06 protože my ty peníze taky nemáme,
    taky jsme zadlužení.
  • 00:48:11 Tak na tři roky jsme zadlužení.
    Za chvíli to ani neutáhneme.
  • 00:48:18 -Tak kde to jsme?
    Oni spíš chtějí ty lidi ožebračit
  • 00:48:23 a ne,
    aby žili jak normální lidi.
  • 00:48:27 Vždyť za ty peníze se nedá žít!
    -Máme 3+1, ale máme tady syna.
  • 00:48:32 A kdyby tady ještě Marina
    byla s těma děckama,
  • 00:48:36 tak by jí sociálka nedala nic,
  • 00:48:40 to bychom museli ještě my jako
    důchodci.
  • 00:48:43 To by spočítali, kolik máme průměr
    a ona by na ta děcka
  • 00:48:48 nedostala nic.
    Tak bychom je museli živit.
  • 00:49:01 Po schodech opatrně.
    Co se směješ?
  • 00:49:07 Takovou babičku neznáš, co?
    S upírským zubem.
  • 00:49:19 Chceš pučit šátek?
    -Jo.
  • 00:49:26 -Drákula, Drákula.
  • 00:49:33 -Mami, dívej,
    já mám barevné fousy!
  • 00:49:40 Můžu si to vyměnit s tebou?
    -Ať jedeš zpátečkou.
  • 00:49:44 -Prosím, dědeček si to s tebou
    vymění.
  • 00:49:47 -Můžete si baráček vybírat.
    -Jakej?
  • 00:49:50 -Třeba tam ten.
    -Máš na výběr. V chatě...
  • 00:49:54 Buď jestli chceš víc svobody
    a jestli chceš víc svobody,
  • 00:49:59 tak můžeš bydlet pod stromem.
    Tam máš svobodu.
  • 00:50:02 Neplatíš nájem.
  • 00:50:04 Tam nemusíš nic
    a nikdo ti nic nerozkazuje, víš?
  • 00:50:07 -Tam vzadu na tom poli.
    -No. Tam můžeš pěstovat i kukuřici.
  • 00:50:11 -Já chci tady.
    -Tady máš bazén.
  • 00:50:14 -No, to je naše koupelna.
  • 00:50:18 Nebo tam na kopci bychom mohli
    bydlet.
  • 00:50:21 Z kamenů si postavíme hrad...
    -Kdybych chtěla do školy,
  • 00:50:23 skutálím se dolů do vlaku
    a je to.
  • 00:50:25 -Tak já ti tam udělám skluzavku,
    ne?
  • 00:50:28 -Aby...
    -Tam už máš kousek baráku nahoře!
  • 00:50:31 A po těch drátech
    by ses sklouzla dolů.
  • 00:50:34 Udělali bychom ještě lanovku.
  • 00:50:37 Tohle bude tvůj.
    Tenhle je tvůj.
  • 00:50:42 -To je docela velký.
  • 00:50:44 Já už bych si to vevnitř
    uzpůsobila.
  • 00:50:49 -Komíny jsou tam velký.
    -Výrobna mraků!
  • 00:50:54 Ostravská výrobna mraků.
    Zamávejte Ostravě, děcka.
  • 00:51:00 -Ahoj, ahoj!!!
  • 00:51:08 Určitě bych,
    zvlášť kvůli těm narkomanům
  • 00:51:10 a podobně, bych určitě
    chtěla odejít pryč.
  • 00:51:14 Zůstat v Ostravě,
    ale do jiné čtvrti.
  • 00:51:17 Tam je sice fajn čtvrť,
    jenže tam jsou extra drahé byty.
  • 00:51:22 Takže na tohle
    já neseženu peníze nikde.
  • 00:52:02 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2012

Související