Bieszczady

Dokument vypráví příběh z 60. let minulého století, který zní jako příběh starozákonní. V roce 1962 se v prostředí těšínského Spolku rozhodných křesťanů objevilo proroctví, které mluvilo o hrozícím nebezpečí a o nutnosti opustit rodnou zemi a přestěhovat se pod Božím vedením do Polska. V roce 1968 vláda emigraci povolila. Tehdy první skupina křesťanů dobrovolně opustila komunistické Československo a přestěhovala se do opuštěných vesnic v Bieszczadech na vzdáleném polsko-ukrajinském pomezí. V následujících letech odcházeli další, celkem asi 500 osob. Se svými potomky tam žijí dodnes. Dokument je postaven na příkladu jedné rodiny, která byla odchodem rozdělená – část rodiny odešla, část zůstala. Příběh vypráví Josef Sliž, kazatel Církve bratrské v Českém Těšíně. Jeho babička uvěřila proroctví, na základě kterého se v roce 1974 spolu s dalšími odstěhovala ve svých 63 letech do pustiny v polských horách. Přesídlení křesťané žijí dodnes v bývalých Banderovci zničených vesnicích, které zpět probudili k životu. Zúrodnili zarostlá pole a nikdy nelitovali toho, že odešli ze svých domovů a přestěhovali se do pustiny mimo civilizaci. V průběhu uplynulých téměř čtyřiceti let byli opakovaně vyhledáváni i polskou vládou, poskytovali pomoc narkomanům a i jinak se zapojovali do služby jiným.