iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 11. 2010
20:40 na ČT2

1 2 3 4 5

93 hlasů
24598
zhlédnutí

Vězeň i vyšetřovatel Adolf Rázek

Jako křesťanský aktivista poznal komunistický kriminál v padesátých i osmdesátých letech. V čase svobody pomáhal usvědčovat nejen své tehdejší trýznitele

19 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Vězeň i vyšetřovatel Adolf Rázek

  • 00:00:07 Teď jsme v kostele, který navštěvuji
    téměř tři čtvrti století.
  • 00:00:16 Nejdřív jsem tady začínal
    jako ministrant i jako zvoník
  • 00:00:23 i jako zpěvák ve smíšeném sboru nebo
    ve schole gregoriánského chorálu.
  • 00:00:34 No a tady taky začala prakticky
    i ta tzv. protistátní činnost.
  • 00:00:42 Když se tady na někoho přišlo
    a řekli mu: "Tytyty, my tě zavřeme,"
  • 00:00:51 ten strach tam hrál roli.
  • 00:00:56 To si těžko uvědomí ten,
    kdo v té době nežil.
  • 00:01:10 A jako vyšetřovatel jsem se právě
    s tím strachem působícím i dneska
  • 00:01:16 po 10, po 20 letech setkávám.
  • 00:01:20 To je lifemotiv toho lidského
    selhání. Já tomu říkám selhání.
  • 00:01:27 Neodvažuju se nikoho soudit,
    a tím méně odsoudit. To nejde.
  • 00:01:38 Katolická církev byla ve 40-50 letech
    jednou z mála platforem,
  • 00:01:43 které představovaly organizovaný
    a potenciálně nebezpečný ideový odpor
  • 00:01:49 proti komunistickému režimu.
  • 00:01:51 Na konci 40. let byla velká
    spousta případů,
  • 00:01:57 kdy byli vězněni nejen katoličtí, ale
    i další nekomunističtí představitelé
  • 00:02:03 za to, že šířili letáky
    proti komunistickému režimu.
  • 00:02:07 V 50. roce mě poprvé sebrali,
  • 00:02:12 a když otec intervenoval o propuštění
    z vazby, ten prokurátor mu říkal:
  • 00:02:18 "Buďte rád, protože čím později se
    dostane k soudu, tím to bude lepší."
  • 00:02:26 A je to pravda, protože v prvních
    letech se za leták dostalo
  • 00:02:31 třeba 5 let trestu,
    a to potom upadlo.
  • 00:02:36 Takže ten definitivní poslední výrok
    u mě byl v roce 1952.
  • 00:02:43 A to už přece jenom ta situace
    byla trošku jiná.
  • 00:02:48 Souběžně s tím se rozběhly
    monstrprocesy
  • 00:02:51 s představiteli řádu,
    s některými vybranými biskupy
  • 00:02:55 ale také - a to je méně viditelné,
    i s autoritami místní úrovně.
  • 00:03:01 S místními faráři, s místními sedláky
    napojenými na katolickou církev,
  • 00:03:06 s intelektuály v městech, kteří měli
    světonázorový či ideový vliv
  • 00:03:11 na své okolí.
  • 00:03:13 Tak, aby si ti obyčejní lidé
    nemuseli říct,
  • 00:03:17 že zlikvidovali Horákovou a tím to
    končí, nebo zavřeli Berana...
  • 00:03:21 Ale aby měli pocit,
    že se to může stát i jim.
  • 00:03:26 Po tomto definitivním odsouzení
    jsem byl eskortován
  • 00:03:31 jako mladistvý způsobilý budoucí
    horník na Jáchymovsko.
  • 00:03:38 Vezli mě na Mariánskou jako blízkého
    věku mladistvému.
  • 00:03:44 Jeli jsme autobusem,
    a už v autobuse se šeptalo:
  • 00:03:50 "Na Nikolaj nejedeme, je to dobré,"
    když jsme projížděli kolem Nikolaje.
  • 00:03:55 Tam byli lidé, kteří se vraceli
    jako svědci k soudům,
  • 00:04:00 takže už znali ty poměry,
  • 00:04:03 a už tenkrát v tom roce 1952 měl
    Nikolaj pověst jako nejhorší tábor
  • 00:04:12 v té Jáchymovské oblasti.
  • 00:04:17 Strava tady byla jednou za dva dny
    a jako toaleta tady sloužil kbelík,
  • 00:04:25 ale voda žádná.
  • 00:04:28 A jinak vodu v jiném kbelíku měli,
    nebo taky neměli.
  • 00:04:34 Takže to bylo opravdu zostření
    trestu, a když si uvědomíme,
  • 00:04:39 že tady člověk musí být v polodřepu,
    aby se sem vešel,
  • 00:04:45 protože to není ani 170 cm...
  • 00:04:50 A také máme zachycen případ,
    kdy tady bylo jednu noc 26 lidí
  • 00:04:58 zavřených najednou, a ti zase museli
    celou noc chodit po bunkru,
  • 00:05:06 aby se u toho zamřížovaného a
    perforovaným plechem zakrytého okénka
  • 00:05:14 nadýchali trošku vzduchu,
    aby tady vůbec mohli přežít.
  • 00:05:26 Když jsem byl propuštěn na amnestii
    v roce 1955,
  • 00:05:33 zůstával jsem ještě rok
    jako civilní dobrovolný brigádník
  • 00:05:40 u jáchymovských dolů, ale po celou
    dobu na nás všechny propuštěnce
  • 00:05:47 byli nasazeni spolupracovníci StB,
    kteří různými drobnými provokacemi
  • 00:05:57 se snažili o to, napomoci návratu
    zase do vězeňského života,
  • 00:06:06 protože jsme byli propuštěni
    podmínečně.
  • 00:06:15 Ten normalizační, případně už pozdně
    normalizační komunistický režim
  • 00:06:20 70. a 80. let se v mnohém podobal
    a v mnohém lišil
  • 00:06:25 od toho předchůdce z let padesátých.
  • 00:06:28 Ani jemu nebylo jedno, co si občané
    socialistického státu čtou
  • 00:06:36 a co se modlí a o co prosí
    a co mezi sebou šíří.
  • 00:06:40 I on velmi striktně dbal
    na státní cenzuru,
  • 00:06:45 byť oficiálně státní cenzura
    neexistovala,
  • 00:06:48 ale jakékoliv povolení pro šíření
    a nejenom šíření,
  • 00:06:51 ale i tisk různých materiálů
    existovalo,
  • 00:06:55 což je ta podobnost s 50. lety,
    nicméně už se mu to zdaleka nedařilo
  • 00:07:00 držet tak pod kontrolou
    jako v 50. letech.
  • 00:07:04 Tak jsme skutečně asi tak
    v roce 1977-78 začali vydávat
  • 00:07:14 nejdřív několikastránkové bulletiny
    k aktuální problematice.
  • 00:07:22 Došlo i na dovoz literatury a tady je
    takový velmi důležitý moment,
  • 00:07:29 který je v podstatě kladem
    toho režimu.
  • 00:07:35 Vždycky církvi prospívalo, když byla
    utiskována, a ukázalo se to i tady,
  • 00:07:41 protože došlo k takovému naplnění
    ekumenické spolupráce.
  • 00:07:46 Adolf Rázek v tom slouží jako jakýsi
    příklad toho,
  • 00:07:51 že ten režim už si přece jen
    nedovoloval to, co 30 let předtím,
  • 00:07:56 takže zase nebyly úplně
    řídké situace,
  • 00:08:00 kdy byl někdo zatčen za šíření
    samizdatové literatury.
  • 00:08:04 Dokonce můžeme říct, že to byl jeden
    z mála oficiálních důvodů,
  • 00:08:10 za které bývali ti lidé odsuzováni
    nebo které byly jako podklad
  • 00:08:15 pro soudní proces, případně aspoň
    pro vazbu nebo něco takového,
  • 00:08:20 ale už se za to nedávaly
    10-15leté tresty,
  • 00:08:24 ale byl za to roční
    nebo dvouletý trest.
  • 00:08:27 I to samozřejmě není normální.
    Nebo za to byla podmínka.
  • 00:08:36 Po 25 letech se dostávám
    zase do míst,
  • 00:08:41 kde tenkrát 11. dubna 1985 nám
    udělali velké domovní prohlídky.
  • 00:08:53 Byla to skupina asi 10 křesťanských
    aktivistů,
  • 00:08:58 kteří šířili samizdatovou literaturu,
  • 00:09:04 a někdy večer asi kolem sedmé
    nebo osmé hodiny jsem vcházel
  • 00:09:13 těmito dveřmi poprvé, kdy jsem se
    seznámil s tímto zařízením.
  • 00:09:21 A hned začaly výslechy
    bez dlouhého zdržování
  • 00:09:27 a krátce na to přilítnul vrchní
    vyšetřující celé té kauzy a řekl:
  • 00:09:39 "Jakto, že Svobodná Evropa hlásá,
    že jste zavřený?"
  • 00:09:43 Řekl jsem mu: "To nevím,
    to jste jim museli říct vy.
  • 00:09:46 Vždyť víte, že tady mě máte pod
    kontrolou od dopoledních hodin,
  • 00:09:50 tak já jsem jim to říct nemohl."
  • 00:09:53 A rozhodně si oba ti estébáci
    neuvědomili,
  • 00:10:00 jakou radost mi udělali s tím,
    že už večer vím,
  • 00:10:05 že případ dostal mezinárodní
    publicitu,
  • 00:10:09 čili že nedostaneme 4 nebo 5 let
    natvrdo tak,
  • 00:10:15 jak bylo v daleko slabších případech
    tehdy zvykem.
  • 00:10:23 A skutečně se to projevilo i potom,
  • 00:10:26 že mezinárodní publicita
    znamenala hodně.
  • 00:10:31 Když jsem se dostal na celu,
    byl jsem tam zprvu sám,
  • 00:10:35 tak samozřejmě i to bylo
    pro mě překvapením,
  • 00:10:39 protože jsem znal Bartolomějskou
    z 50. let.
  • 00:10:46 A to dnešní vězení bylo, řekl bych,
    rekreační nebo sanatorní zařízení
  • 00:10:55 ve srovnání s tím, co právě člověk
    zažíval v letech padesátých.
  • 00:11:01 Po těch letech nelituji ničeho,
    co jsem prožil,
  • 00:11:05 protože to byla spousta životních
    zkušeností zejména ve styku s lidmi,
  • 00:11:14 a to jsou zkušenosti, které se nedají
    jinak získat a jinak opatřit.
  • 00:11:21 V tom vězení je každý naprosto nahý.
    Tam se každý odkryje.
  • 00:11:27 Není možno nic zakrývat a tam člověk
    má možnost poznávat lidi i sám sebe.
  • 00:11:38 To je velmi cenná životní zkušenost
    a nenahraditelná.
  • 00:11:48 Když přišel ten 90. rok, v prvním
    momentě jsme se stali zemí,
  • 00:11:56 kam chodili azylanti, a myslel jsem
    si, nechť si politiku dělají mladší,
  • 00:12:03 těm to patří
    a je to jejich budoucnost.
  • 00:12:07 A věnoval jsem se sociální práci
    ve vznikající charitě.
  • 00:12:12 Ovšem asi po roce jsem byl vyzván
    k tomu,
  • 00:12:16 abych se zapojil do práce
    tehdy vznikajícího ÚDV,
  • 00:12:23 a tam šlo v 1.fázi o rozklíčování
    úlohy spolupracovníků StB.
  • 00:12:35 Osobně jsem nastupoval
    na tento úřad 15. února 1995
  • 00:12:41 a první, kdo mě zaujal,
    byl vedoucí odboru
  • 00:12:47 pan plukovník inženýr Rázek.
  • 00:12:52 A v jeho osobě jsem si postupně
    osvojil vědomí,
  • 00:12:58 že on je typ člověka,
    který velice dobře ví,
  • 00:13:04 že zůstat pouze u nenávisti
    by představovalo,
  • 00:13:11 že jsme nechali vyhrát totalitu.
  • 00:13:16 Že navzdory tomu, že poznal trauma
    a nebyl odkázán na svědecké výpovědi
  • 00:13:24 či písemné materiály, zachoval si
    vzhled, respekt a objektivitu,
  • 00:13:32 což je u těchto lidí výjimečné.
  • 00:13:37 Takže vážení přítomní, já tady vítám
    pana inženýra Adolfa Rázka,
  • 00:13:41 bývalého vězně komunistického režimu
    a také vyšetřovatele
  • 00:13:45 Ústavu dokumentace a vyšetřování
    zločinů komunismu.
  • 00:13:48 Já musím říct, že pan Rázek
    dokáže velmi emocionálně hovořit
  • 00:13:53 o naší nedávné minulosti,
    ale to především díky tomu,
  • 00:13:57 že s ní má svoji osobní zkušenost.
  • 00:14:00 Tady je zajímavé to, že na rozdíl
    od většiny jiných byl vězněm režimu
  • 00:14:10 i v 50. letech i v době normalizace,
    což je trošku méně zvyklé.
  • 00:14:18 Vyšetřování těch hraničních incidentů
    bylo svým způsobem dost skličující,
  • 00:14:25 protože žádný z těch pachatelů vražd
    nepřiznal,
  • 00:14:30 že by se dopustil něčeho špatného.
  • 00:14:34 Všichni jednali správně, všichni byli
    ochotni jednat úplně stejně znovu.
  • 00:14:42 A co je navíc zarážející,
    že při těch 350 mrtvých na hranicích
  • 00:14:51 o tom věděly tisíce vojáků a žádný
    z nich nepodal jediné oznámení
  • 00:14:59 na ÚDV, jediný se dobrovolně
    nepřihlásil k tomu,
  • 00:15:05 že byl třeba jenom svědkem takové
    události. A to zaráží nejvíc.
  • 00:15:16 I on a my všichni, kdo v té totalitě
    žili, máme osobní zkušenost,
  • 00:15:24 že se vždycky našel někdo,
    kdo pomohl a nevymlouval se
  • 00:15:29 nebo nehledal argument,
    že když pomohu já vám, zničí mě to.
  • 00:15:35 Budu vyhozen práce, budu vyobcován
    z prokuratury a tak dále.
  • 00:15:40 Fakticky on tomu dává
    tu lidskou dimenzi,
  • 00:15:44 která v tom škatulkování
    se trochu vytrácí.
  • 00:15:50 Takový závažný případ
    byl také pohraničník,
  • 00:15:55 který zastřelil kamaráda,
    který šel přes čáru.
  • 00:16:03 Dostal za to tenkrát
    hodinky s věnováním,
  • 00:16:06 na které byl hrdý až do chvíle, než
    jsem mu přednesl obvinění z vraždy,
  • 00:16:15 které se právě dopustil.
  • 00:16:19 Když si uvědomím, že člověk, s kterým
    mluvím, zastřelí svého kamaráda,
  • 00:16:25 přivádělo mě to do takové
    téměř deprimující situace.
  • 00:16:33 A tento člověk se mi tady chlubí tím,
    že jednal správně,
  • 00:16:41 o tom je přesvědčen do dneška,
  • 00:16:43 protože tenkrát dostal hodinky
    s věnováním. A to je otřesné.
  • 00:16:48 V Adolfu Rázkovi jsem poznal člověka,
  • 00:16:51 který se svědomitě a nekompromisně
    snaží dát průchod právu,
  • 00:17:03 i když samozřejmě tehdejší a současné
    právo je pořád v návaznosti
  • 00:17:09 na právo zavedené v 50. letech, a já
    jsem chápal obtížnost jeho práce,
  • 00:17:23 ale vždycky jsem obdivoval jeho
    naprostou neohroženost a přísnost
  • 00:17:34 postupu dopracovat se spravedlnosti.
  • 00:17:39 Vlastenectví, to dneska nic neříká.
  • 00:17:42 Když mluvíte s mladými lidmi,
    vlastenectví, co to je, prosím tě.
  • 00:17:48 Oč jde. Takže naše generace vyrůstala
    na úplně jiných ideových základech
  • 00:17:54 než ty generace následující,
    a z toho plyne také to naše zklamání,
  • 00:18:01 abych to tak pojmenoval.
  • 00:18:05 Naše zklamání po roce 1989,
    kdy najednou vidíme,
  • 00:18:11 že se ujímají moci lidé různých
    kvalit a zejména různých charakterů
  • 00:18:20 a nebojím se říct bezcharakterní.
    A to jsou ty důsledky.
  • 00:18:28 My tomu říkáme tunelování.
  • 00:18:30 Tenkrát jsme tomu říkali jasně:
    krádež.
  • 00:18:37 Pohlížím do budoucnosti
    dost skepticky a dost s obavami.
  • 00:18:46 Nezdá se mi, že by zrovna ti mladí
    ve své většině byli srozuměni s tím,
  • 00:18:55 že i je to může v budoucnosti potkat,
    že totalitní režim,
  • 00:19:02 který jsme tady my zažívali 40 let,
    nemůže v nové podobě,
  • 00:19:09 určitě modifikovaný svým způsobem,
  • 00:19:14 znovu přijít a znovu ovládat
    společnost.
  • 00:19:32 Skryté titulky: Věra Mikulenková
    Česká televize, 2010

Související