iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
24. 3. 2011
19:20 na ČT2

1 2 3 4 5

50 hlasů
36518
zhlédnutí

Můj pradědeček Čingischán

Většina českých rodin má někde v minulosti předky, kteří přišli do naší kotliny odněkud zdaleka

56 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Můj pradědeček Čingischán

  • 00:00:05 (skandování)
    Víc než národ! Víc než národ!
  • 00:00:13 (skandování)
    Čechy Čechům! Čechy Čechům!
  • 00:00:19 Česká republika, pojďte s námi!
    Čechy Čechům!
  • 00:00:22 Když vidím pochodovat extrémisty,
    kteří vykřikují hesla s rasovou
  • 00:00:27 nesnášenlivostí, tak kdybychom jich
    sebrali sto a podrobili je
  • 00:00:31 analýze DNA, kdybychom zkoumali
    původ jejich předků, já si myslím,
  • 00:00:36 že bychom mezi nimi našli
    10 % těch, kteří mají nějaké
  • 00:00:40 židovské předky, předky
    ze subsaharské Afriky, z Asie.
  • 00:00:43 Tak si říkám, jak by pak oni
    naložili s těmi výsledky,
  • 00:00:47 jestli by stále byli tak radikální
    a jestli by třeba nepáchali
  • 00:00:51 rituální sebevraždy.
  • 00:00:52 ...zaplňování naší země
    cizokrajným plevelem!
  • 00:00:55 (skandování)
    Čechy Čechům! Čechy Čechům.
  • 00:00:59 Proto to pátrání,
    rodinné kořeny a podobně.
  • 00:01:04 Člověk se něco dozvídá o svých
    kořenech, což může být důležité,
  • 00:01:08 člověk potřebuje vědět, odkud je.
  • 00:01:14 Mami, po kom já vlastně jsem?
  • 00:01:28 Já jsem se považoval za takového
    normálního Čecha
  • 00:01:32 slovanského typu a podobně.
  • 00:01:34 A pak když jsem si udělal analýzu
    Y chromozomu sám pro sebe,
  • 00:01:38 tak jsem zjistil, že tam mám
    typické znaky anglosaské,
  • 00:01:42 ten Y chromozom.
  • 00:01:43 Začal jsem po tom pátrat,
    vůbec si dával věci do souvislostí.
  • 00:01:48 Pak v té rodové linii jsme se
    dopátrali do Pernštejna
  • 00:01:52 v západních Čechách,
    kde za třicetileté války
  • 00:01:55 sídlila vojska Gustava II. Adolfa.
  • 00:02:00 Takže v zásadě bychom mohli
    v uvozovkách říct,
  • 00:02:04 že ten můj prapradědeček
    sem přišel jako nějaký voják.
  • 00:02:09 Dalším takovým příkladem,
    jak válečné snahy rozšiřují
  • 00:02:13 ty Y chromozomy, je Čingischán,
    na kterého čekáme v laboratoři.
  • 00:02:18 Tak jak on a jeho synové,
    vlastně ta jeho rodová linie,
  • 00:02:22 několikrát udělali tu cestu
    mezi Asií a Evropou,
  • 00:02:25 tak tam samozřejmě zanechali
    velice hlubokou genetickou stopu.
  • 00:02:31 Cizinci přicházeli do českých zemí
    vlastně už od středověku.
  • 00:02:36 Takovou první velkou vlnou
    je středověká kolonizace
  • 00:02:39 ve 13. století.
  • 00:02:43 Za Karla IV. přicházejí třeba
    budovat katedrálu svatého Víta
  • 00:02:48 Matyáš z Arrasu, potom Petr Parléř,
    který se zde usadil
  • 00:02:52 s celou svou hutí.
  • 00:02:55 A vlastně tady na tom
    velice krásně vidíme,
  • 00:02:58 jak vznikal obraz dnešních
    českých zemí.
  • 00:03:04 Rudolf II. volí Prahu jako
    své sídlo, jako sídlo císaře.
  • 00:03:07 Praha se stává na krátkou dobu
    centrem habsburské monarchie,
  • 00:03:12 skutečně hlavním městem.
  • 00:03:15 Ta moje rodina Martinů,
    oni se jmenovali původně Martini,
  • 00:03:21 přišli sem z Itálie a byli sem
    pozvaní císařem Rudolfem II.
  • 00:03:28 Byli to stavitelé,
    kteří se specializovali převážně
  • 00:03:31 na krby a krbové komíny.
  • 00:03:36 Dneska je to trošinku
    jakoby legrační,
  • 00:03:39 ale dříve tyhle věci
    tady byly dost neznalé,
  • 00:03:43 byla taky spousta různých požárů
    a bezpečnostních věcí.
  • 00:03:47 Samozřejmě, že tihle stavitelé,
    kteří budovali ty krbové komíny,
  • 00:03:52 tak taky museli dělat tu údržbu
    a udržovat tyhle věci.
  • 00:03:57 Tady nahoře jsou uvedena
    veškerá ta privilegia,
  • 00:04:00 která ta rodina měla.
  • 00:04:04 Tady to začínají ti dva bratři,
    kteří sem přišli z Itálie.
  • 00:04:10 Je to z doby Rudolfa II.,
    to znamená ještě před Bílou horou.
  • 00:04:17 Původně se jmenovali Martini,
    Rudolf II. jim udělil šlechtický
  • 00:04:21 titul, malé "de", takže potom
    později už se píšou
  • 00:04:25 malé "de", velké Martini.
  • 00:04:31 Ta rodina Demartini žila
    převážně v Praze,
  • 00:04:34 oni měli monopol na kominictví.
  • 00:04:36 Až teprve když přišli komunisti,
    tak je zlikvidovali.
  • 00:04:46 Já měl být správně kominík,
    ale jelikož jsem už od dětství
  • 00:04:51 tíhnul k tomu sochařství,
    tak jsem to mírně změnil
  • 00:04:55 a šel jsem dělat kameníka,
    ne kominíka.
  • 00:05:00 Tak jsem se vyučil
    jako kamenosochař
  • 00:05:02 a pak jsem šel na akademii.
  • 00:05:06 Když jsem ještě chodil na Akademii
    výtvarných umění v Praze,
  • 00:05:10 tak nám tam přednášel
    doktor V. V. Štěch, pan profesor,
  • 00:05:14 který byl obrovský znalec
    a měl fantastickou paměť.
  • 00:05:18 A ten mi vždycky říkal:
  • 00:05:20 "Vy patříte do jedné z nejstarších
    pražských rodin."
  • 00:05:29 V roce 1948,
    když můj bratr emigroval,
  • 00:05:32 tak nás chtěli vystěhovat,
    poněvadž byl nedostatek bytů.
  • 00:05:36 Tenkrát byl takový zákon,
    že určitým emigrantským rodinám
  • 00:05:40 brali byty
    a vystěhovávali je mimo město.
  • 00:05:45 Naši rodinu chtěli taky vystěhovat,
    a nějakou záhadou tam někdo řekl,
  • 00:05:50 to není možné,
    poněvadž ta rodina tady přečkala
  • 00:05:53 všechny ty císaře a krále
    a najednou je nemůžeme vystěhovat.
  • 00:05:59 Tak nás to nějak minulo,
    takže díky tomuhle rodu jsem mohl
  • 00:06:03 zůstat žít v Praze.
  • 00:06:06 I když jsem pak emigroval
    později sem na Vysočinu.
  • 00:06:16 Hm, vypadá dobře.
  • 00:06:22 Hm, to je akorát pro mě.
    Já nemám rád moc suchá vína.
  • 00:06:27 Mám radši lehce nasládlá.
    Je dobré to víno.
  • 00:06:31 Já jsem byl sedmkrát v té Itálii.
  • 00:06:35 Ta vína tam byla jako výborná.
  • 00:06:39 Tak mám rád Itálii, to bezesporu.
  • 00:06:44 Ani nevím, co jsem vlastně.
  • 00:06:46 To je takový jako věčný problém
    tady v téhle české kotlině,
  • 00:06:51 že jsem se dostával vždycky
    do sporu s některými
  • 00:06:55 kunsthistoriky, kteří třeba říkali:
    české baroko nebo česká gotika.
  • 00:07:00 Já jsem vždycky říkal: "Co blbnete,
    copak existuje nějaké české baroko?
  • 00:07:04 Existuje baroko v Čechách,
    existuje gotika v Čechách."
  • 00:07:09 Je jinačí, má trošinku jiný styl
    v té práci a tak dále,
  • 00:07:14 ale v podstatě my jsme tady
    žádné baroko nevymysleli.
  • 00:07:20 Třeba v té obrozenecké době
    vůbec nevzali na vědomí
  • 00:07:24 sochaře Matyáše Brauna,
    slavného barokního sochaře,
  • 00:07:27 poněvadž pocházel z Tyrol.
  • 00:07:31 Třeba tady kousek
    ode mě Gustav Mahler, že jo,
  • 00:07:34 narodil se v Kališti u Humpolce.
  • 00:07:37 Četl jsem jeho dopis, kde píše:
  • 00:07:39 "V Rakousku to mám špatné,
    že jsem Čech,
  • 00:07:42 v Německu to mám špatné,
    že jsem Rakušan,
  • 00:07:46 a ve Spojených státech to mám blbý,
    že jsem Žid."
  • 00:07:53 Ale marná věc, když si toho
    Gustava Mahlera pustíte,
  • 00:07:57 třeba tu Pátou symfonii,
    a tady někde u těch rybníků,
  • 00:08:01 jako jsem to jednou já udělal,
    tak najednou to cítíte.
  • 00:08:08 Když si to tady prohlížíte v Praze
    nebo vůbec v tomto našem území,
  • 00:08:12 tak všude narážíte na Italy,
    Jugoslávce, Němce, Židy,
  • 00:08:16 celé různé národy, které se
    podílely tady na této kultuře.
  • 00:08:21 Takže tvrdit, že tady je české,
    to je nesmysl.
  • 00:08:27 Když někdo přichází s těmito
    názory, tak vždycky je tam trošinku
  • 00:08:31 jakéhosi nebezpečného nacionalismu.
  • 00:08:34 I ta snaha po jakési čisté rase,
    jestli Moravák nebo Slovák,
  • 00:08:38 je to úplná pitomost.
  • 00:08:42 A vždycky jsem hovořil o tom,
    že v té budoucnosti
  • 00:08:46 nebude rozhodovat národnost
    nebo příslušnost,
  • 00:08:49 nějaké náboženství,
    ale příslušnost k myšlení.
  • 00:08:54 Třeba dneska sem přijde nějaký
    Japonec, já tomu jazyku nerozumím,
  • 00:08:59 ale cítím, že jsme na jedné struně,
    že jsme příslušníci
  • 00:09:03 jakéhosi myšlení.
  • 00:09:04 A přitom tady budu mluvit s nějakým
    Čechem, který se mnou bude sedět,
  • 00:09:09 a já mu vůbec nebudu rozumět.
  • 00:09:11 Takže ta příslušnost
    k myšlení je podstatná.
  • 00:09:20 Je to určitě vlivem návštěvy
    našich francouzských přátel,
  • 00:09:24 vybudovali jsme takové
    menší hřiště na pétanque.
  • 00:09:27 Jsem ráda, že pravidelně se tam
    schází jak mladší skupina
  • 00:09:31 těch našich hráčů, tak i ti starší,
    kteří se tomu věnují poměrně často.
  • 00:09:35 To odskočilo.
  • 00:09:44 Do laboratoře k nám
    často přicházejí klienti
  • 00:09:48 a chtějí potvrdit rodinné ságy
    o tom, že jsou potomky
  • 00:09:51 napoleonských vojáků,
    kteří zůstali na Moravě,
  • 00:09:55 v Čechách po bitvě u Slavkova.
  • 00:09:57 Ale ne vždycky jim genetika
    dokáže toto potvrdit
  • 00:10:01 anebo vyvrátit.
  • 00:10:04 Ta historie příchodu takzvaných
    francouzských kolonistů na Čejč
  • 00:10:09 je poněkud dřívějšího data.
  • 00:10:13 Díky událostem, které byly velice
    dramatické, v 17. a 18. století,
  • 00:10:17 tak došlo k tomu, že obyvatelstvo
    zde prakticky nebylo žádné.
  • 00:10:24 Je to období, kdy panství,
    ve kterém se nacházelo
  • 00:10:28 městečko Čejč, koupil František
    Lotrinský, manžel Marie Terezie.
  • 00:10:33 A samozřejmě, že vrchnost měla
    zájem, aby pole někdo obdělával.
  • 00:10:40 A tak došlo k tomu, že na místo,
    které bylo pusté,
  • 00:10:44 v roce 1771 přišlo asi 40 rodin
    z Francie, z oblasti Besancon.
  • 00:10:57 Jednalo se o rodiny nemajetné,
    dokonce se píše,
  • 00:11:00 že tam v této době byl hladomor.
  • 00:11:03 (zpěv)
    ...však já tam dlúho nebudu....
  • 00:11:10 Problém byl v tom,
    že oni opravdu byli bezzemci
  • 00:11:14 a asi ne příliš zdatní řemeslníci.
  • 00:11:16 První zimu bydleli
    ještě v místnostech,
  • 00:11:19 které neměly střechu.
  • 00:11:21 A pravděpodobně velká část
    jich dokonce zemřela.
  • 00:11:25 (zpěv)
    ...slivovica, borovica...
  • 00:11:28 Zde zůstalo podle dochovaných
    materiálů 13 rodin
  • 00:11:32 a z těch 13 řekněme rodů právě
    do dnešní doby se dochovalo
  • 00:11:37 několik jmen už převážně
    v té české podobě.
  • 00:11:42 Záleží také na tom,
    kdo to zapisoval,
  • 00:11:45 buďto pan farář v matrice
    nebo někdo.
  • 00:11:57 Já se píšu tak, jak to slyšíte,
    Šalé s dlouhým "e".
  • 00:12:01 Můj bratr se píše Šalée,
    ještě má za tím jedno "e" krátké.
  • 00:12:06 To může samozřejmě v dnešní době
    způsobit i řadu problémů
  • 00:12:10 při jednání s úřady a podobně.
  • 00:12:13 Oblast Besancon,
    vesnička Deservillers,
  • 00:12:16 viděl jsem tam pomník předků
    a v podstatě jsme se jmenovali -
  • 00:12:22 na pomníku to bylo takto.
  • 00:12:26 Tak to mám takové vinné,
  • 00:12:29 nebo na špuntech jsem nechal jméno
    v původním znění, tak.
  • 00:12:35 -Umíte francouzsky?
    -Ne, neumím. A už se to nenaučím.
  • 00:12:39 Ve svém věku už to nestihnu.
  • 00:12:41 Jednou jsem tam byl, to byla družba
    s jedněmi Francouzi,
  • 00:12:45 jeden rok sem
    a Čejčtí zase jezdili tam.
  • 00:12:49 Tak vlastně jsme se potkali
    asi čtyřikrát.
  • 00:13:06 Já tady vlastně jako vinařský
    dorostenec jsem od 15 let,
  • 00:13:10 dělá se to pořád klasickým
    způsobem, žádné novoty.
  • 00:13:21 V době, kdy se připravovalo
    vydání knihy o Čejči,
  • 00:13:25 někdy na jaře roku 2004,
    se podařilo skupině lidí,
  • 00:13:29 která se podílela
    na přípravě té knihy,
  • 00:13:32 dostat se do oblastního archivu
    v Besanconu.
  • 00:13:36 Ani Francouzi pořádně nevěděli,
    kam vlastně tito lidé odešli.
  • 00:13:41 Bon jour.
  • 00:13:42 Dobrý den.
  • 00:13:44 Bon jour.
  • 00:13:55 - MLUVÍ FRANCOUZSKY -
  • 00:13:57 Na každém je známka.
  • 00:14:01 A že když tam není ta etiketa,
    tak to není pompala.
  • 00:14:05 Francie.
  • 00:14:08 Červenec.
  • 00:14:14 Že mají číslo jako výrobce.
  • 00:14:19 Že není dost silná, aby...
  • 00:14:20 Mně se tam líbilo převelice,
    protože tamní obyvatelé se živí
  • 00:14:25 hlavně tedy pastevectvím
    a z toho vyplývajícími produkty,
  • 00:14:29 jako je sýr.
  • 00:14:31 To se přiznám,
    že to byl pro mě ráj,
  • 00:14:34 protože opravdu každá vesnice
    má svoji sýrárnu
  • 00:14:37 a každá ta vesnice vyrábí
    speciální tvrdý sýr,
  • 00:14:41 který je opravdu vynikající.
  • 00:14:49 Do Francie pravidelně vozíme
    naše víno, místní,
  • 00:14:53 které jim samozřejmě velmi chutná.
  • 00:14:55 Když už tam jedeme,
    i koláče vezeme,
  • 00:14:58 naše tradiční koláčky.
  • 00:15:00 (zpěv) Potom půjdem na pána,
    co s náma zle nakládá...
  • 00:15:07 Jestli mám říct to,
    jestli se cítím být Francouzem
  • 00:15:10 nebo ne, tak jsem Čech rodu
    moravského s francouzskými kořeny.
  • 00:15:18 A vydávám knihy o Makedoncích,
    nejenom o Makedoncích samozřejmě.
  • 00:15:22 Na zdraví.
  • 00:15:36 - HINDŠTINA -
  • 00:16:11 Kde byl ten klíčový moment,
    kdy já jsem chtěla zjistit
  • 00:16:15 něco o svých předcích?
  • 00:16:17 Bylo to asi v tu chvíli,
    kdy jsem se začala dívat
  • 00:16:21 na život skrze filtr ajurvédy.
  • 00:16:26 Zaměřme svou pozornost
    do dlaní.
  • 00:16:32 Ajurvéda je stará
    indická nauka o životě,
  • 00:16:35 dá se říct i jako indická medicína,
    která nás učí, jak správně,
  • 00:16:40 dobře, zručně žít.
  • 00:16:42 Začala jsem se dívat kolem sebe.
  • 00:16:44 Obzvlášť přátelé,
    kteří mají nádherný
  • 00:16:47 starý zrekonstruovaný dům,
    a pracovaly na tom domě generace
  • 00:16:52 a generace, opravdu se snažili dát
    všechno do původního stavu.
  • 00:16:56 A když jsem tam viděla stůl,
    který vyrobil dědeček,
  • 00:16:59 lustr, který vyrobil dědeček,
    tak jsem tam cítila takové pouto,
  • 00:17:03 tak jsem tam cítila takovou
    stabilitu v tom životě,
  • 00:17:06 když vlastně to dítě ví přesně,
    kdo byli jeho předkové,
  • 00:17:10 že ti předkové
    něco krásného vytvořili.
  • 00:17:13 A když i tohle hmotné,
    nějaké nashromážděné
  • 00:17:16 po těch svých předcích
    to dítko má,
  • 00:17:19 tak si myslím,
    že to může být obrovská podpora,
  • 00:17:23 pro někoho zase naopak
    to může být velké břemeno.
  • 00:17:26 Mně se to líbilo, mně se líbila
    taková ta rodinná pospolitost.
  • 00:17:32 A s každým výdechem...
  • 00:17:36 A začala jsem vlastně mít tu touhu
    vědět víc o svých předcích,
  • 00:17:40 dozvědět se, kdo byli, co byli,
    abych taky to mohla předat
  • 00:17:44 jednou svým dětem,
    a aby taky ony se mohly
  • 00:17:47 skrze tuhle fyzickou větev
    o něco opřít.
  • 00:17:53 My jsme tedy dělali vaši
    otcovskou linii, mateřskou linii,
  • 00:17:56 zkoumali jsme Y chromozom
    a mitochondriální DNA.
  • 00:18:00 Máte nějaký váš tajný tip,
    odkud třeba
  • 00:18:02 ta maminkovská linie pochází?
  • 00:18:04 Dejme tomu Evropa,
    Blízký východ, Asie?
  • 00:18:07 A to samé z té tatínkovy strany.
  • 00:18:10 Přemýšlela jste o tom,
    když jste si zadávala analýzu,
  • 00:18:13 co byste chtěla objevit,
    co předpokládáte?
  • 00:18:19 Je tam něco nebo vysloveně
    nemáte žádnou představu
  • 00:18:23 a necháte se překvapit?
  • 00:18:25 No, já jsem si myslela,
    že tam bude z té tatínkovy linie,
  • 00:18:30 že se to bude spíše táhnout
    někam do toho Ruska.
  • 00:18:33 To jsem si myslela.
  • 00:18:34 A myslela jsem si,
    že ta maminkovská linie,
  • 00:18:37 protože to jsou takoví
    zarytí Moraváci,
  • 00:18:40 že tam opravdu bude ta Evropa.
  • 00:18:42 Opravdu jste se trefila,
    nebo ten váš předpoklad
  • 00:18:45 byl správný.
  • 00:18:46 Protože ta otcovská linie,
    která skončila vlastně
  • 00:18:49 vaším tatínkem, protože vám
    Y chromozom už předat nemohl,
  • 00:18:53 tak opravdu je to skupina R1A,
    kterou tak nějak v uvozovkách
  • 00:18:57 nazýváme slovanská.
  • 00:18:59 My tady pro vás máme vlastně
    ještě udělaný takový přehled,
  • 00:19:03 kde ve světě máte
    vlastně nejvíce lidí,
  • 00:19:06 nositelů této stejné haploskupiny.
  • 00:19:11 A vidíme, že vlastně ta procenta,
    nejvíc je to Polsko, Ukrajina,
  • 00:19:15 Rusko, Bělorusko, Lotyšsko,
    Slovensko, Litva.
  • 00:19:18 34 % Čechů je nositeli
    tady té haploskupiny.
  • 00:19:22 Ale je zajímavé, že i Vikingové
    mají tuto haploskupinu R1A,
  • 00:19:27 Island a podobně,
    tam najdeme hodně příslušníků.
  • 00:19:33 Ale tam ta větev se vlastně
    oddělila, oni ti Slované zůstali
  • 00:19:37 zde, nebo nazýváme je Slovany,
    a ta druhá větev
  • 00:19:40 odešla až do Norska.
  • 00:19:42 Vlastně můžeme porovnat ty výsledky
    s dostupnými databázemi.
  • 00:19:48 Zase tam nacházíme nějaké
    vaše genetické bratrance,
  • 00:19:52 to znamená lidi, kteří mají stejný
    nebo podobný haplotyp Y chromozomu,
  • 00:19:56 stejný ten čárový kód.
  • 00:19:58 A když se podíváme
    na ty jednotlivé metapopulace,
  • 00:20:02 tak vlastně Polsko - Polsko,
    Polsko - Slovensko,
  • 00:20:05 Bělorusko - Bělorusko.
  • 00:20:07 Jeden genetický bratranec
    se nachází i v Praze
  • 00:20:10 a ve Spojených státech.
  • 00:20:12 Ale to, co je docela zajímavé,
    že hodně těch genetických bratranců
  • 00:20:16 po té otcovské linii máte i v Asii.
  • 00:20:28 Prarodiče se oba dva narodili
    na východním Slovensku
  • 00:20:32 a jejich rodiče taky.
    Říkali si Rusíni.
  • 00:20:37 Pamatuju si, že babička říkala,
    že je Rusínka nebo Rusňačka,
  • 00:20:41 a dokonce i psala azbukou.
  • 00:20:43 Takže ta větev potom sahá
    spíše dál, Podkarpatská Rus.
  • 00:20:47 Takže babička s dědou přišli
    v roce 1945 do Ústí nad Labem,
  • 00:20:52 osídlovat ten kraj.
  • 00:20:57 Tatínek se narodil
    už v Ústí nad Labem.
  • 00:21:00 A vlastně když se podívám
    na toho prapradědečka,
  • 00:21:04 tak tam se objevilo
    jméno Brzenk, Brzneko.
  • 00:21:07 A potom vlastně v jeho rodném listě
    to bylo napsané jinak - Brenko.
  • 00:21:11 Maminka je opravdu tedy
    Jihomoravačka, tam kořeny sahají
  • 00:21:16 do Brumovic.
  • 00:21:19 A tam jsem vysledovala,
    že je možno,
  • 00:21:22 že až tam, kam jsem vlastně přišla,
    že je možno,
  • 00:21:26 že i tam vlastně se objevili
    nějací polští předci.
  • 00:21:31 Tady to je maminčina větev,
    Brumovice.
  • 00:21:36 Ta nejmladší, to miminko,
    to je moje babička.
  • 00:21:39 Moje prababička
    a moje praprababička.
  • 00:21:42 A pradědeček.
  • 00:21:45 Tady to je maminka maminky.
  • 00:21:52 Já jsem vyrůstala na vesnici,
    přímo vlastně na úpatí Pálavy.
  • 00:21:58 Já jsem měla pocit
    takového nějakého odcizení,
  • 00:22:02 když jsem byla menší,
    když jsem byla mladší.
  • 00:22:05 Nějak jsem úplně nedokázala
    do té vesničky
  • 00:22:08 nějakým způsobem zapadnout,
    tak jsem tam asi snila
  • 00:22:11 o velkém světě,
    snila jsem o nějaké kariéře,
  • 00:22:14 o nějaké slávě, být hvězdou
    na těch světových molech.
  • 00:22:18 To byl takový nějaký můj cíl.
  • 00:22:23 Od nějakých 15 let jsem začala
    se účastnit různých soutěží krásy.
  • 00:22:30 Ocitla jsem se v Brně jako modelka.
  • 00:22:32 Když jsem poprvé přišla
    do agentury do Prahy,
  • 00:22:36 tak v té agentuře byla
    hledačka talentů z New Yorku,
  • 00:22:39 a ta mě oslovila a chtěla,
    abych okamžitě odjela s ní.
  • 00:22:43 To samozřejmě maminka
    s křídly anděla nedovolila
  • 00:22:46 a chtěla, abych nanejmíň
    vystudovala střední školu.
  • 00:22:49 Po maturitě jsem odcestovala
    hned do Spojených států
  • 00:22:53 a působila v modelingu asi 7 let.
  • 00:22:59 Já si myslím, že ta moje touha,
    teď po letech,
  • 00:23:03 když se na to dívám zpátky,
    že to možná ani nebyla tak sláva,
  • 00:23:07 nějaká hvězdná kariéra,
    ale to byla touha po sebepoznání.
  • 00:23:13 Začala jsem objevovat
    různé filozofické směry,
  • 00:23:17 převážně východní.
  • 00:23:18 A tato moje touha vedla k poznání
    jógy, nejprve k cvičení fyzickému,
  • 00:23:23 které doprovázelo velice dobře
    tu kariéru modelky.
  • 00:23:31 A postupně jsem se rozhodla
    jógu, asanu, pranayamu,
  • 00:23:36 jogínské techniky učit
    ve skupinách i individuálně.
  • 00:23:40 A vlastně i skrze učení těchto
    principů učím stále sebe sama
  • 00:23:46 a stále objevuju dimenze v sobě,
    ve světě
  • 00:23:49 a neustále se je snažím propojovat.
  • 00:24:09 Tak jak přicházejí
    různé módní vlny,
  • 00:24:13 tak také v důsledku těchto různých
    módních vln k nám přicházejí
  • 00:24:18 cizinci z různých zemí.
  • 00:24:20 V dané době, tedy v 19. století
    byla třeba móda
  • 00:24:23 francouzských guvernantek,
    zejména ve šlechtických rodinách.
  • 00:24:28 Protože diplomatickým jazykem
    v první polovině 19. století
  • 00:24:32 byla francouzština,
    tak samozřejmě všechny děti
  • 00:24:35 ve šlechtických rodinách
    se učily francouzsky.
  • 00:24:39 Potom přišla třeba další módní
    vlna, kdy se zase šlechta,
  • 00:24:42 ale potom částečně i měšťanstvo
    shlédly ve viktoriánské módě,
  • 00:24:46 a tak sem zase přicházejí cizinci
    z této jazykové oblasti,
  • 00:24:50 ať už jsou to vychovatelé
    nebo to mohou být dokonce žokejové,
  • 00:24:55 určitě i zahradníci.
  • 00:24:56 Jiná otázka je zase,
    do jaké míry ti lidé,
  • 00:25:00 kteří sem přišli, se tady usadili.
  • 00:25:02 O historii rodiny
    jsme toho moc nevěděli.
  • 00:25:07 Prvním takovým podstatným mezníkem
    našeho pátrání a sestavení
  • 00:25:11 genealogického stromu bylo to,
    že asi před čtyřmi roky
  • 00:25:15 jsem dostal dopis z Oxfordu.
  • 00:25:17 To bylo přesně to,
    na co jsem čekal a co jsem věděl,
  • 00:25:20 že jednou přijde.
  • 00:25:24 V roce 2001 jsem začala pracovat
    na univerzitě v Oxfordu,
  • 00:25:27 kde jsem se seznámila se svým
    kolegou Johnem Pinfoldem,
  • 00:25:31 který je vášnivý koníčkář
    a začal se zajímat o anglický vliv
  • 00:25:35 na honitbu a na dostihy
    v rakousko-uherské monarchii.
  • 00:25:39 Anglického žokeje
    Richarda Harryho Fletchera
  • 00:25:42 zřejmě do Čech přivedl právě
    kníže Alex Thurn-Taxis,
  • 00:25:46 který pobýval
    zde na zámku v Loučni.
  • 00:25:48 Richard Harry Fletcher
    je do dnešní doby vlastně
  • 00:25:52 jeden z nejúspěšnějších žokejů,
    protože ve Velké pardubické
  • 00:25:56 startoval 17x
    a třikrát ji vyhrál.
  • 00:25:59 Vlastně jeho rekord byl překonán
    až v moderní době.
  • 00:26:06 Ne každý má to štěstí,
    aby našel hrob po svých předcích
  • 00:26:10 nebo po svých příbuzných,
    takže pátrání se potom obrací
  • 00:26:14 směrem do archivů
    a do různých listin.
  • 00:26:17 Běhá se po obecních úřadech
    a po okresních úřadech,
  • 00:26:21 a ne vždy je to spojené s úspěchem.
  • 00:26:24 Můj praděda je pohřbený
    na protestantském hřbitově
  • 00:26:28 v Bošíně, je to jediný
    protestantský hřbitov v okolí,
  • 00:26:31 a jeho hrob se zachoval jenom díky
    tomu, že celý hřbitov je vyhlášen
  • 00:26:36 jako kulturní památka.
  • 00:26:38 Podívej se, Petře,
    kolik tam je chyb,
  • 00:26:41 jak v angličtině, tak v češtině.
  • 00:26:43 Zřejmě zapomněli už angličtinu
    a češtinu ještě zřejmě nezvládali.
  • 00:26:53 Když jsem přistál
    v Anglii na letišti,
  • 00:26:57 ten intuitivní pocit:
    a teď jsem doma.
  • 00:27:01 Bylo to všechno hrozně nádherné,
    lidé příjemní,
  • 00:27:04 i když anglicky neumím.
  • 00:27:11 Největší dojem ve mně zanechala
    návštěva kostela v Hartfordu,
  • 00:27:16 kde se ženil praděda s prababičkou.
  • 00:27:20 Byli mezi prvními oddanými
    po rekonstrukci kostela
  • 00:27:23 v roce 1882.
  • 00:27:25 Kostel byl opravdu nádherný,
    přivítali nás tam velice mile,
  • 00:27:29 byli z nás nadšení.
  • 00:27:32 A když jim John
    vyprávěl můj příběh,
  • 00:27:35 tak na mě koukali
    s otevřenou pusou.
  • 00:27:40 Navštívili jsme i liverpoolské
    závodiště, kde John má kamaráda,
  • 00:27:44 který je správcem závodiště.
  • 00:27:46 Takže jsme navštívili stáje,
    kde stáli nejslavnější
  • 00:27:50 angličtí koně všech dob.
  • 00:27:54 Z výletu na liverpoolské závodiště
    jsem přivezl dědovi a pradědovi
  • 00:27:59 na hrob trochu hlíny a myslím si,
    že byli určitě oba dva rádi.
  • 00:28:08 Praděda se po příjezdu
    z Anglie usadil tady.
  • 00:28:12 Tak tohle je ta Loučenka,
    dříve se to jmenovalo
  • 00:28:16 podle správce,
    takže za dob mého pradědy
  • 00:28:18 se to jmenovalo Fletcherovna.
  • 00:28:22 Dlouho tady správcoval,
    odsud vyjížděl na dostihy
  • 00:28:27 po celé Evropě.
  • 00:28:28 V jednom roce se dokonce
    zúčastnil 51 dostihů.
  • 00:28:32 Prababička se starala o děti,
    kterých bylo požehnaně,
  • 00:28:36 mně se povedlo vypátrat 11 dětí.
  • 00:28:40 Tady vlastně vyrůstal můj děda,
    který tady žil od tří let.
  • 00:28:46 Můj praděda byl ve své podstatě
    bohém, kterého vlastně zajímal
  • 00:28:51 takový volnější život.
  • 00:28:54 Na prvním místě podle mě
    byli koně, koně a koně.
  • 00:28:58 Všichni synové byli
    po Richardovi žokejové,
  • 00:29:01 dcery byly služebné
    na blízkém loučeňském zámku.
  • 00:29:07 Všichni moji předci měli
    až do roku 1948 anglické občanství,
  • 00:29:12 potom získali občanství
    Československé republiky.
  • 00:29:18 Můj táta se narodil v roce 1936,
    to už vlastně děda žokej nebyl,
  • 00:29:23 tím se pravděpodobně i přetrhla
    celá nit, co se týče chovu koní
  • 00:29:28 a dostihů v naší rodině.
  • 00:29:32 Po válce v roce 1946
    se celá rodina zúčastnila
  • 00:29:37 osidlování pohraničí.
  • 00:29:38 Přestěhovali se nedaleko České Lípy
    do obce Stružnice.
  • 00:29:47 V 90. letech jsme s tátou začali
    znovu soukromě hospodařit,
  • 00:29:51 dneska už hospodařím sám,
    jenom s pomocí mojí rodiny.
  • 00:29:58 Zřejmě to hospodaření
    jsem musel mít v genech,
  • 00:30:01 protože když jsem byl mladý
    a hnali krávy,
  • 00:30:05 tak já jsem byl schopen
    obejít půl vesnice,
  • 00:30:08 jenom abych se s nimi nepotkal.
  • 00:30:10 Dneska už jsem schopný
    si odrodit krávu sám,
  • 00:30:13 vytáhnout si tele z krávy
    a ošetřit krávu a podojit krávu.
  • 00:30:23 Když se mi povedlo sestavit
    genealogický strom naší rodiny
  • 00:30:28 a zjistit, jak žili naši předci,
    tak mě ta historie
  • 00:30:31 tak začala bavit, že jsem se
    i rozhodl využít zkušeností,
  • 00:30:35 které jsem získal.
  • 00:30:37 Takže teď se věnuji historii
    obce Stružnice, historii obce Jezve
  • 00:30:42 a snažím se vlastně splatit to,
    co mi věnovali Kamila s Johnem,
  • 00:30:47 že mi pomohli v pátrání,
    tak to samé teď já dělám
  • 00:30:50 pro německé starousedlíky.
  • 00:30:52 Když mi napíšou,
    tak já jsem schopný skočit do auta
  • 00:30:57 a dojet mu vyfotit barák,
    kde on bydlel.
  • 00:31:00 Dojedu do archivu,
    vypátrám mu věci,
  • 00:31:02 které jsou dostupné.
  • 00:31:04 Mají radost z toho,
    že jim pomůžu,
  • 00:31:07 i když někdy nemají radost
    z toho pohledu na svůj rodný dům.
  • 00:31:11 Teď se nacházíme
    na hřbitově v Jezve.
  • 00:31:14 Z toho německého hřbitova
    už nám tady moc náhrobků nezůstalo,
  • 00:31:18 ale přece jenom tady leží lidé,
    kteří nám ty naše vesnice
  • 00:31:22 postavili a kterým bychom
    za to měli být vděční
  • 00:31:26 a tu jejich práci jim tady oplatit.
  • 00:31:33 Otázka, kolik času zabírají stránky
    o Stružnici a pátrání po její
  • 00:31:38 historii, ta je hrozně jednoduchá.
    Zabírají veškerý můj volný čas.
  • 00:31:44 Když mám před sebou nějaký cíl,
    tak prostě jdu do archivu
  • 00:31:48 a - jak se říká -
    tady můžou krávy bučet hlady.
  • 00:31:52 Praděda byl menšího vzrůstu
    a vážil okolo 60 kil,
  • 00:31:55 takže asi co se týče
    vzrůstu a váhy,
  • 00:31:58 tak po pradědovi moc nejsem,
    ale myslím si,
  • 00:32:01 že jsem po pradědovi
    hodně tvrdohlavý,
  • 00:32:04 vždycky toho svého cíle dosáhnu.
  • 00:32:08 Když tak o sobě přemýšlím,
    jakou mám krev -
  • 00:32:12 po otci mám anglickou a českou,
    po matce mám českou,
  • 00:32:16 maďarskou a slovenskou.
    Co tedy vlastně jsem?
  • 00:32:21 Asi budu Čech jak poleno.
  • 00:32:32 Pokud někdo řekne,
    abych definoval Čecha,
  • 00:32:35 tak ho definuji vztahem k jazyku,
    vztahem k území, ke kultuře,
  • 00:32:39 geneticky nelze nijak definovat.
  • 00:32:44 Každý z nás je vlastně tvořen
    takovým úžasným mixem
  • 00:32:47 genetické informace.
  • 00:32:49 Nemůžeme najít,
    nemůžeme prostě říct,
  • 00:32:52 Češi mají tento univerzální
    genetický kód, Němci tento,
  • 00:32:56 takhle to prostě nefunguje,
    je to vlastně promíchání
  • 00:33:00 těch populací.
  • 00:33:01 Pokud by to i takhle bylo,
    tak vlastně by to bylo
  • 00:33:05 proti smyslu genetiky,
    přirozeného výběru,
  • 00:33:08 protože pak by ta populace
    byla hrozně náchylná
  • 00:33:11 k některým chorobám a podobně.
  • 00:33:13 Takže ta rozmanitost
    je tam neskutečně velká
  • 00:33:16 a nemůžeme jednoznačně říci,
    tady to je
  • 00:33:19 geneticky čistý Čech apod.
  • 00:33:23 Já jsem se přesvědčil na vlastní
    oči, kam může vést extremismus.
  • 00:33:30 Když jsem v Bosně a Hercegovině
    se zúčastnil mise
  • 00:33:33 na identifikaci obětí z masových
    hrobů, tak jsem viděl věci,
  • 00:33:38 které by asi normální smrtelník
    nikdy nechtěl
  • 00:33:41 ani koutkem oka zahlédnout.
  • 00:33:47 Etnické vyvražďování,
    ke kterému docházelo v rámci
  • 00:33:51 válečného běsnění na Balkáně,
    pokud se na to podívám
  • 00:33:55 jako genetik,
    bylo naprosto nesmyslné.
  • 00:33:57 Oni vlastně vraždili sami sebe,
    vraždili své genetické bratrance,
  • 00:34:02 bratry, protože to promíchání
    tam muselo být takové,
  • 00:34:06 že vlastně s každým člověkem,
    kterého zabili,
  • 00:34:10 tak zabili kousek sebe.
  • 00:34:14 (skandování)
    Čechy Čechům! Čechy Čechům!
  • 00:34:18 Čechy Čechům! Čechy Čechům!
  • 00:34:27 Důležitou a poměrně známou
    kapitolou v dějinách Československa
  • 00:34:32 po první světové válce
    je příchod emigrace
  • 00:34:36 z porevolučního Ruska.
  • 00:34:39 Koneckonců nacházíme se
    na půdě Klementina,
  • 00:34:43 zde je slovanská knihovna.
  • 00:34:46 A ještě jedním způsobem se sem
    dostávali lidé z porevolučního
  • 00:34:50 Ruska, a to s návratem
    československých legionářů,
  • 00:34:54 protože řada legionářů
    si přivedla manželky,
  • 00:34:58 nejznámější případ
    je Jaroslava Haška.
  • 00:35:04 Takových případů bylo velmi mnoho
    a samozřejmě potomci těchto rodin
  • 00:35:09 mají česká jména.
  • 00:35:13 České jméno mám, to je pravda,
    ale mám babičku,
  • 00:35:17 což je taková rodinná sága,
    on si ji přivedl dědeček
  • 00:35:21 ze svého legionářského tažení.
  • 00:35:23 A přivedl si ji z Poltavy,
    z Ukrajiny.
  • 00:35:26 A pravda, ono se mu také
    do Prahy moc nechtělo,
  • 00:35:30 protože ho tady čekal drobný
    právní problém v podobě bigamie.
  • 00:35:34 Takže já chápu,
    a být na jeho místě,
  • 00:35:37 tak bych to také oddaloval.
  • 00:35:39 A on využil svůj pobyt
    v Poltavě k tomu,
  • 00:35:43 že tam rekonstruoval a znovu
    zakládal jejich městskou knihovnu,
  • 00:35:47 která během válečných událostí
    údajně vyhořela.
  • 00:35:53 Dědeček bojoval v legiích
    a byl raněn, měl průstřel plic,
  • 00:35:57 babička se o něj starala
    v lazaretu.
  • 00:36:01 Dědeček kromě toho,
    že se stihl léčit z toho průstřelu,
  • 00:36:05 tak se ještě živě
    zajímal o babičku.
  • 00:36:10 A tento zájem o babičku
    skončil jejím otěhotněním.
  • 00:36:13 Babička měla pět bratrů
    a ti nějak dědečkovi vysvětlili,
  • 00:36:17 že by to měl řešit.
    Dědeček se pokoušel uprchnout.
  • 00:36:20 Údajně nasedl do lazaretního vlaku,
    ale bratři dohonili někde vlak
  • 00:36:25 a dědeček byl vyložen
    a pak následoval rychlý obřad
  • 00:36:28 v první pravoslavné církvi.
  • 00:36:32 A dědeček byl tedy oženěn
    s babičkou.
  • 00:36:37 Pak se vrátil kolem roku
    1925 - 1926 zpátky do Prahy
  • 00:36:42 a z Prahy vlastně odešel
    přímo do Dobrovíze,
  • 00:36:46 to byla vesnička kousek za Prahou.
  • 00:36:49 On byl v podstatě
    do té Dobrovíze převelen.
  • 00:36:54 Dědeček s babičkou žili
    už jenom v Dobrovízi.
  • 00:36:57 Dědeček tam na dnešní poměry
    vzácně dlouho dělal
  • 00:37:01 řídícího učitele školy,
    vychoval tam mnoho generací.
  • 00:37:14 Babička byla poměrně velký svéráz,
    ono to vyplývá z toho,
  • 00:37:18 odkud pocházela.
  • 00:37:19 Pocházela z toho klanu
    donských kozáků,
  • 00:37:22 což byla poměrně drsná směska
    velmi rázovitých lidí.
  • 00:37:28 Ona měla určité tradice
    ze svého rodu,
  • 00:37:31 které tady nenacházela.
  • 00:37:33 Říkala, ve většině případů
    stojíte s prominutím za hovno,
  • 00:37:37 protože vy neumíte jezdit na koni,
    neumíte to s bičem
  • 00:37:40 a nevypijete kýbl vodky.
  • 00:37:42 A to pro ni byla taková ta hlavní,
    řekl bych, kritéria posuzování
  • 00:37:47 úspěchu, která dědeček
    jako vesnický učitel nenaplňoval.
  • 00:37:52 - ŠTĚKOT PSA -
  • 00:38:01 Je tam někdo?!
  • 00:38:10 Už je to tady bohužel
    všechno zcela jiné,
  • 00:38:13 ale takhle jsem tady stával
    a plival lidem na hlavu.
  • 00:38:17 Bylo to krásné.
  • 00:38:22 Mě akceptovala.
  • 00:38:24 A nevím,
    jestli mě akceptovala proto,
  • 00:38:26 že jsem byl rodinný benjamínek,
    nebo proto,
  • 00:38:29 že jsem jí jednou zapálil
    kus chalupy.
  • 00:38:32 A říkala mi tak láskyplně, říkala,
    ty můj pyromane.
  • 00:38:35 Než jsem pochopil,
    co to slovo pyroman znamená,
  • 00:38:38 tak jsem myslel, že to je největší
    ocenění, protože babička říkala,
  • 00:38:42 pojď ke mně, ty můj pyrománku.
  • 00:38:45 Babička tady žila od...
  • 00:38:47 roku 1929, protože to už se
    tady narodil táta.
  • 00:38:51 A žila tady až do 80. let.
  • 00:38:55 -Půjdeš k tátovi, Emo?
    -Jo.
  • 00:38:57 Tak pojď.
  • 00:38:59 Já jsem měl u babičky vždycky
    otevřené dveře a srdce.
  • 00:39:03 A taky když byl nějaký
    průšvih v rodině,
  • 00:39:06 tak já jsem byl brán jako takový
    ten posel s olivovou ratolestí,
  • 00:39:10 který za tou babičkou jel
    s tím dotyčným hříšníkem,
  • 00:39:14 aby se babička tolik nezlobila.
  • 00:39:16 Já bych nechtěl,
    aby to bylo pochopeno,
  • 00:39:19 že babička byla jenom vztekloun
    a impulzivní člověk,
  • 00:39:22 ona byla úžasně silná osobnost.
  • 00:39:25 Já jsem měl nejstaršího
    bráchu Evžena, který byl -
  • 00:39:28 on dostal v miminkovském kojeneckém
    věku zánět mozkových blan
  • 00:39:31 a v podstatě zůstal
    na úrovni čtyřletého dítěte.
  • 00:39:34 A o něj se starala babička,
    a to už opravdu v té době byla
  • 00:39:38 takový věchýtek babička,
    ale ta vnitřní síla,
  • 00:39:41 co ona v sobě měla,
    ta jí umožnila,
  • 00:39:43 aby ho v podstatě dovedla
    až do jeho třicetin.
  • 00:39:46 To je síla té osobnosti,
    kdy se ti slabí neopouštějí -
  • 00:39:50 ať to stojí, co to stojí,
    jim musíme pomoct.
  • 00:39:54 Myslím si, že spoustu povahových
    vlastností bohudíky bohužel
  • 00:39:59 jsem získal po ní:
    neklid, snaha věci měnit,
  • 00:40:02 měnit je rychle, nebýt spokojený
    s dosaženým, pohrdat autoritami.
  • 00:40:08 Já jsem si v určitém pominutí
    smyslů pořídil tvrz
  • 00:40:12 v jižních Čechách.
  • 00:40:13 Tam jezdím, vezmu si rozervané
    džíny, vezmu si triko,
  • 00:40:18 lopatu, kolečko a házím tam kamení,
    spravuju podlahy, natírám.
  • 00:40:29 Táta mi trochu naznačil,
    že prý vypadám
  • 00:40:32 jako jeho kozácká babička.
  • 00:40:34 No, v podstatě ten neklid
    a taková ta energie si myslím,
  • 00:40:38 že ve mně někde hluboko taky třímá.
  • 00:40:48 Tak. A udělej to.
  • 00:40:50 Báboko...
  • 00:40:54 Tak, a to je ten kozácký
    třetí poločas,
  • 00:41:01 protože ty starší holky,
    těm už je 26 a 19 let.
  • 00:41:07 Říkám to dobře?
  • 00:41:10 A ty už se mnou bábovičky nedělají.
  • 00:41:12 A je tam!
  • 00:41:15 Já jsem měl to úžasné
    štěstí v životě,
  • 00:41:17 že jsem si na ty všechny
    potrhlosti, které provádím,
  • 00:41:21 prováděl jsem a provádět budu,
    našel úplně fantastickou ženu.
  • 00:41:25 Létá se mnou na padáku,
    potápí se, leze po skalách.
  • 00:41:29 A koneckonců,
    tady ten krásný stůl našla ona.
  • 00:41:39 Dělal jsem konzula v Japonsku,
    v Rakousku a v Norsku
  • 00:41:43 a pak jsem odešel.
  • 00:41:46 Já jsem si najednou
    uvědomil tu hrůzu,
  • 00:41:49 že na tomto úspěšném místě
    zůstanu celý život
  • 00:41:52 a nebudu muset nic dělat,
    nic měnit.
  • 00:41:54 A tak mně, jak říkal můj táta,
    ruplo v kouli
  • 00:41:57 a já jsem tam odsud utekl.
  • 00:41:59 Já jsem to chtěl úplně všechno
    zamíchat a začít znovu.
  • 00:42:05 Strašně nemám rád takovou
    tu rutinní práci
  • 00:42:08 a té rutinní práce
    je v advokacii taky hodně.
  • 00:42:11 Já mám rád případy,
    které už všichni vzdali
  • 00:42:15 nebo je nikdo třeba neřešil,
    musí to být z pohledu majority
  • 00:42:19 naprosto ztracená věc.
    Jeden kozák proti všem.
  • 00:42:23 - ŘECKÁ HUDBA -
  • 00:42:31 Po nástupu komunistického režimu
    vznikla taková
  • 00:42:34 představa Československa,
    kde žijí především Češi a Slováci,
  • 00:42:38 jednolitého státu, homogenního.
  • 00:42:40 Ale třeba v letech občanské války
    v Řecku sem přicházeli sirotci,
  • 00:42:45 kterým rodiče padli
    v té občanské válce.
  • 00:42:52 Řada z nich zde žije dodnes.
  • 00:42:54 Ta migrace je podstatně
    menší samozřejmě,
  • 00:42:58 než jak jsme byli zvyklí vidět
    v historické perspektivě,
  • 00:43:02 ale zase sem přicházejí
    lidé za prací,
  • 00:43:05 přicházejí sem třeba z Kuby
    za prací, z Polska.
  • 00:43:09 Československo i nabízelo možnost
    studia řadě cizinců,
  • 00:43:13 tak se sem dostala třeba
    řada Vietnamců na vysoké školy,
  • 00:43:17 ještě v době kdy vlastně Vietnam
    válčil se Spojenými státy.
  • 00:43:21 Čili rozdíl proti tomu
    předcházejícímu období je v tom,
  • 00:43:25 že se o těch lidech
    velmi málo vědělo.
  • 00:43:31 Já jsem... No, to je otázka.
  • 00:43:33 Já jsem jakoby napůl Řek,
    napůl Čech, ale rozený v Praze.
  • 00:43:37 Je to trošku takové schizofrenní,
    že tady v Česku mě třeba lidé
  • 00:43:41 specifikují tím, že mám tu mámu
    Řeknyni, tak mi říkají -
  • 00:43:45 Michal, ten Řek.
  • 00:43:46 Ale zase v Řecku nejsem Michal -
    ten Řek, ta jsem Michal - ten Čech.
  • 00:43:50 Trošku možná víc
    se cítím tím Čechem,
  • 00:43:54 protože tady fakt žiju celý můj
    život a líbí se mi tady.
  • 00:43:57 Je spousta věcí,
    které mi vadí na Česku,
  • 00:44:00 na Češích jako na lidech,
    ale je spousta věcí,
  • 00:44:03 které mi vadí na Řecích.
  • 00:44:12 Tyto kameny,
    jak jsou tady takhle naskládané,
  • 00:44:15 to udělal můj tatínek,
    protože u nich na vesnici,
  • 00:44:18 odkud pocházel,
    bylo v létě hodně sluníčka,
  • 00:44:23 takže takhle skládali kameny
    okolo těch stromů,
  • 00:44:26 kde potom seděli ve stínu.
  • 00:44:28 Takže i tady na ryze české chalupě
    máme takový malý řecký zvyk.
  • 00:44:36 V době občanské války,
    když nastaly boje,
  • 00:44:40 hodně partyzánů během
    těchto bojů padlo,
  • 00:44:43 jako rodiče mého tatínka
    a tatínek mojí maminky
  • 00:44:46 a spousta dalších.
  • 00:44:49 V té době bylo nuceno z Řecka
    odejít kolem 100 000 občanů.
  • 00:44:55 Do tehdejšího Československa
    se z Řecka dostalo
  • 00:44:59 přibližně 14 000 lidí,
    většinou staří lidé a děti.
  • 00:45:10 V září 1949 jsme jeli
    do Československa, sama s bratry.
  • 00:45:18 Akorát stesk.
  • 00:45:22 A jinak si nemůžu naříkat,
    bylo postaráno dobře.
  • 00:45:29 -To ještě...-Není.
    -Akorát, že jo.
  • 00:45:33 Neuměli jsme česky,
    ale pracovat jsme uměli.
  • 00:45:36 Tak jsme jeli do školy.
  • 00:45:38 To byl kurz pracujících
    pro přípravu na vysokou školu,
  • 00:45:41 tam jsme byli samí Řekové,
    tam jsem se poznala i s manželem.
  • 00:45:45 To je první pekáček,
    který si koupila maminka do výbavy
  • 00:45:49 z první výplaty.
  • 00:45:50 Takže tipuju, že mu je tak...
  • 00:45:53 56 let?
  • 00:45:57 Byl to hezký život,
    prostě bezstarostný,
  • 00:46:00 strašně spokojená.
  • 00:46:06 Líbilo se mi, ráda jsem se učila.
  • 00:46:10 Když jsme byli úplně malincí
    s bratrem,
  • 00:46:13 mluvili jsme jenom řecky,
    tak jak jsme byli zvyklí z domova.
  • 00:46:17 Ale potom, když jsme začali chodit
    do školky a posléze do školy,
  • 00:46:21 naše rozhovory vypadaly tak,
    že rodiče na nás mluvili řecky
  • 00:46:25 a my jsme zásadně odpovídali česky.
  • 00:46:28 Třeba jsme si přivedli kamarády
    na návštěvu si hrát
  • 00:46:31 a bylo nám to
    vůči těm kamarádům hloupé,
  • 00:46:34 aby ti kamarádi nerozuměli,
    co se říká.
  • 00:46:42 Doufám, že se nám povedla.
  • 00:46:46 Až potom, když jsme se dostali
    do takové puberty,
  • 00:46:49 jsme víc v těch hovorech
    přecházeli i na tu řečtinu.
  • 00:46:54 Měli jste hlad.
  • 00:46:58 Já jsem na své děti mluvila česky.
  • 00:47:00 Ovšem tím,
    že se jezdilo každý rok do Řecka,
  • 00:47:03 děti měly velice úzký kontakt
    s Řeckem a s řeckým jazykem.
  • 00:47:07 Po nějakém čase neměly
    vůbec problém rozumět
  • 00:47:10 a pak i začaly mluvit.
  • 00:47:15 I teď, když jsou dospělí,
    velice rádi tancují řecké tance,
  • 00:47:19 syn je dokonce lektorem
    řeckých tanců.
  • 00:47:25 Já to neumím.
  • 00:47:29 Jednou z věcí,
    která se mi hodně líbí na Řecku,
  • 00:47:32 je udržování jejich tradic,
    jejich folklóru,
  • 00:47:35 na který jsou právem hrdí
    a doteď ho udržují.
  • 00:47:39 Samozřejmě, člověk když má
    dvě rodiny z úplně rozdílné země,
  • 00:47:43 tak je tím obohacený.
  • 00:47:45 A zadruhé ta kultura,
    to vnímání toho světa,
  • 00:47:48 toho života se liší.
  • 00:47:50 Takže je dobré, když ten člověk
    se nad tím nějak zamýšlí.
  • 00:47:54 Nějak ten národ brát s nadhledem
    a nebrat to tak jakoby vážně,
  • 00:47:58 jako že Čech a Řek.
  • 00:47:59 Všichni jsme lidé ve své podstatě,
    je to úplně jedno, odkud jsme.
  • 00:48:04 Já jsem vždycky říkal,
    že až půjdu do důchodu,
  • 00:48:07 tak napíšu knihu
    "Můj život s Balkánkou",
  • 00:48:10 protože to chování,
    přestože moje žena se narodila tady
  • 00:48:15 a svým způsobem je Češka,
    protože značnou část zvyků
  • 00:48:19 má českých, tak je tam mnoho rysů,
    které prostě v těch genech
  • 00:48:23 nějakým způsobem si přinesla
    a kde se tedy nemůžeme
  • 00:48:26 naprosto shodnout,
    a to je třeba dochvilnost.
  • 00:48:29 Prostě pro Řeky
    když se řekne v devět...
  • 00:48:32 U mě to znamená za pět minut devět,
    ale u nich to znamená
  • 00:48:36 možná někdy mezi devátou a desátou,
    ale taky třeba v jedenáct
  • 00:48:40 anebo taky vůbec.
  • 00:48:41 My jsme takoví trošku zmrzlí,
    oni prostě to všechno prožívají,
  • 00:48:44 jsou úžasně emotivní a tak dále.
    Já to mám rád.
  • 00:48:47 Když jsem v jejich společnosti,
    tak mě to nadnáší nějakým způsobem.
  • 00:48:50 -Hele.
    -No, hezký, na konec sezóny dobrý.
  • 00:48:53 No tak to už jsou poslední paběrky.
  • 00:49:12 Norbert Kříženecký,
    to je vlastně můj prapradědeček.
  • 00:49:17 Jan Kříženecký, to je jeho syn
    společně s Rudolfem.
  • 00:49:24 Rudolf se stal váženým občanem,
    byl architekt
  • 00:49:27 a učitel na technice, profesor.
  • 00:49:33 Po Rudolfovi je zase spousta budov,
    jak v Praze, tak v Přelouči.
  • 00:49:41 No a Rudolf je vlastně
    můj pradědeček.
  • 00:49:49 Ten nejstarší, o kom něco vím,
    je Norbert Kříženecký,
  • 00:49:53 bydlel v Praze.
  • 00:49:55 Po revoluci 1948 musel utéct
    a utekl do Zadaru,
  • 00:50:00 kde se potkal s Jovana Henrikou
    a tu si vzal.
  • 00:50:08 Jovana Henrika byla Italka.
  • 00:50:10 Když se přistěhovali
    zpátky do Čech,
  • 00:50:13 když dostal Norbert milost,
    tak si začala v Čechách říkat
  • 00:50:17 Johanna Henireta.
  • 00:50:23 Měli děti: Karolínka, Rudolf, Aneta
    a poslední byl Jan, nejmladší dítě.
  • 00:50:39 Tam kde laik se diví,
    jak může docházet vlastně k udržení
  • 00:50:43 podoby po generace, tak musím říct,
    že genetik až žasne.
  • 00:50:49 Já pokud předám půlku genetické
    informace svým dětem,
  • 00:50:52 tak mají jenom půlku,
    ale mají už jenom zase
  • 00:50:55 půlku z té půlky,
    kterou já jsem dostal od otce.
  • 00:50:59 Takže je opravdu s podivem,
    že se některé ty výrazné
  • 00:51:02 obličejové rysy udrží
    po mnoho a mnoho generací.
  • 00:51:05 A ty důkazy jsou nejen
    ve šlechtických rodinách,
  • 00:51:09 ale vidíme to i u osob,
    které mají zpracovanou
  • 00:51:12 svou rodinnou geneologii.
  • 00:51:14 Když mi ukáží fotky
    jejich praprapradědečka,
  • 00:51:17 tak já mám pocit,
    jako by tam seděl se mnou.
  • 00:51:20 Když se přestěhovali do Prahy,
    narodil se jim nejmladší
  • 00:51:24 Jan Kříženecký,
    kterého vlastně všichni znají,
  • 00:51:27 protože se stal
    prvním českým filmařem.
  • 00:51:32 Jan tenkrát byl trošku
    jako černá ovce rodiny,
  • 00:51:35 protože nevydělával peníze.
  • 00:51:37 On hodně fotografoval
    a natáčel filmy
  • 00:51:40 a vlastně ho furt jeho bratr
    musel podporovat.
  • 00:51:46 Jan byl vlastně zakladatel
    filmu v Čechách,
  • 00:51:49 nebo byl první,
    kdo dělal nějaké kratičké filmy
  • 00:51:53 tady v Praze a v Čechách.
  • 00:52:16 Já jsem nikdy nepřemýšlela o tom,
    jestli se to
  • 00:52:20 na mně nějak odrazilo nebo ne,
    že jsme měli italskou prababičku.
  • 00:52:29 Ale začalo mi lichotit,
    když si mě občas někdo spletl
  • 00:52:33 s cizinkou, když se mě lidé ptali,
    jestli náhodou nejsem z Itálie,
  • 00:52:38 ze Španělska.
  • 00:52:44 Na argentinském tangu si mě občas
    pletou s Argentinkou,
  • 00:52:48 tak to je taková lichotka.
  • 00:53:04 Je mi 17 let a rodiče
    už jsou tady hádám tak 20 let.
  • 00:53:13 Narodil jsem se
    v podolské porodnici
  • 00:53:16 a vlastně žiju odjakživa v Braníku.
  • 00:53:21 Já se cítím jako Pražák.
  • 00:53:24 Ta vietnamská kultura mi není
    tolik blízká, jsem na ni hrdý,
  • 00:53:29 ale cítím se spíše
    jako Čech než Vietnamec.
  • 00:53:39 Když jedu do Vietnamu,
    tak se určitě cítím jako turista,
  • 00:53:43 protože je to úplně jiný svět.
  • 00:53:51 Kamarády mám převážně české,
    rád tančím standard a latinu.
  • 00:54:01 Já si připadám jako každý jiný
    než jako nějaká menšina
  • 00:54:05 v té společnosti.
  • 00:54:24 A legenda také praví,
    že se ten chlapec bál psů
  • 00:54:28 a často plakal.
  • 00:54:29 Doba, ve které se narodil,
    byla drsná a krutá.
  • 00:54:33 Ještě jako dítě byl zajat
    nepřátelským kmenem
  • 00:54:36 a uvržen do otroctví,
    ale zmocnil se koně
  • 00:54:39 a ze zajetí uprchnul.
  • 00:54:44 Tehdy se rozhodl,
    že svůj osud vezme
  • 00:54:46 do vlastních rukou.
  • 00:54:49 Mongolská armáda pod jeho vedením
    dobývala jednu zemi za druhou,
  • 00:54:54 bojovala po desítky let
    tisíce kilometrů daleko,
  • 00:54:58 až propojil mnohé civilizace,
    které do té doby o sobě nevěděly.
  • 00:55:04 Tento vládce největší říše,
    která kdy existovala,
  • 00:55:08 měl několik manželek i desítky,
    možná stovky
  • 00:55:11 vedlejších dalších žen.
  • 00:55:16 S nimi zplodil
    určitě několik set dětí,
  • 00:55:19 a tak se dnes za jeho potomky
    prohlašují nejen mnozí Mongolové
  • 00:55:23 v Mongolsku a v Číně,
    ale i Kazaši, Evropané i Američané.
  • 00:55:39 Já jsem ráda,
    že já vypadám jako já.
  • 00:55:42 Dobrou noc.
  • 00:55:48 Skryté titulky: Alena Kardová,
    Česká televize 2010

Související