iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 6. 2013
20:00 na ČT1

1 2 3 4 5

428 hlasů
5045907
zhlédnutí

Vyprávěj 22/22

(V. řada)

Něco končí, jiné začíná

Oblíbený český retro seriál

51 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis
  • Nejpoužívanějším předmětem spotřební elektroniky v domácnosti byl televizor – denně ho zapínali v 90 procentech domácností

    do playlistu

    Nejpoužívanějším předmětem spotřební elektroniky v domácnosti byl televizor – denně ho zapínali v 90 procentech domácností

    Sedmdesátá léta a první polovinu let osmdesátých můžeme bezesporu považovat za zlatou dobu televizního vysílání. V celé střední Evropě ještě jednoznačně dominovaly různé státní a veřejnoprávní kanály. V Československu si mohli diváci vybrat z pouhých dvou programů Československé televize, které na rozdíl ode dneška nevysílaly celých 24 hodin. Vysílání na prvním programu začínalo zhruba mezi 8,30 a 9,00, v pondělí se dokonce vysílalo až zhruba od půl čtvrté odpoledne. Druhý program nastupoval až odpoledne někdy mezi čtvrtou a půl sedmou. V druhé polovině sedmdesátých a počátku osmdesátých let se mezi nejoblíbenější pořady řadily různé estrády, písničkové pořady a především seriály. Na ty se bez nadsázky díval celý národ. I proto byla televize obrovský kulturní nivelizátor. Milióny lidí dostávaly stejné informace, byly indoktrinovány stejnými kulturními vzorci a prožívaly ve stejný okamžik stejné příběhy. Tento rys přitom neplatil jen v zemích sovětského bloku, ale do značné míry třeba i v Rakousku. Až v osmdesátých letech se s prosazováním videomagnetofonů a satelitních televizí začala tato jednota výrazněji drolit. V sedmdesátých letech ho v Československu narušovalo snad jen sledování některých zahraničních televizních kanálů v pohraničí (tedy rakouské, západoněmecké nebo polské televize), to však často vyžadovalo přinejmenším určité jazykové znalosti. Přesto však byl vliv třeba západoněmecké nebo rakouské televize na každodenní život obyvatel žijících v dosahu zahraničních vysílačů nezanedbatelný.Dítě a televize; ČST

  • Konala se Československá spartakiáda

    do playlistu

    Konala se Československá spartakiáda

    Spartakiáda konaná v roce končícím pětkou nebo nulou se do Československa naplno vrátila a zdálo se, že rok 1970 znamenal jen pouhou mimořádnou výjimku. Jako pět let předtím i tentokrát se opakovala slova úvodníku Rudého práva „nádherná přehlídka mládí, síly, odvahy, která do našich srdcí vlévala radost a hrdost nad talentem našeho lidu.“ Za pomyslný vrchol několikadenního cvičení označovali doboví komentátoři především vystoupení vojáků, které probíhalo za průtrže mračen, která plochu stadionu měnila na jediné velké jezero. Symbolem Spartakiády v roce 1980 se tak stala neuvěřitelně zablácená mužská těla úporně pokračující v původní sestavě. Na závěr jejich cvičení navíc vběhla mezi vojáky mladá děvčata s rudými prapory. Cvičilo za zvuku revolučních písní jako Kupředu levá, Rudý prapor nebo To jsem já, svoboda mladá. Nechybělo cvičení rodičů s dětmi, mladší žáci využívali švihadlo, míče a kroužky, s dvojkružími cvičili mladíci ve skladbě škol a Svazarmu. Muži se prezentovali suitou s chlapským názvem Zdraví – zdatnost. Reportáž Rudého práva ze Spartakiády končila doslova extaticky: „Kupředu levá, soudruzi! Kupředu levá, občané naší krásné vlasti! Kupředu k novým zítřkům!“. To hrdinové našeho seriálu na celý ten spektákl hleděli podstatně střízlivěji a babi vytrvale brblala něco o zneužití myšlenky Všesokolských sletů.ČSFT 1980/30; Krátký film

  • Definitivně byla zprovozněna dálniční trasa Praha – Brno – Bratislava

    do playlistu

    Definitivně byla zprovozněna dálniční trasa Praha – Brno – Bratislava

    Výstavba silnic v Československu dlouhá desetiletí významně zaostávala. Ještě v šedesátých letech země nedisponovala ani jedinou dálnicí, což představovalo jednu z překážek plného rozvoje motorismu. Teprve v druhé polovině šedesátých let započala výstavba klíčového dálničního spoje, tzv. dálnice D1 mezi Prahou, Brnem a Bratislavou. První úsek z Prahy do Mirošovic byl slavnostně otevřen na začátku sedmdesátých let, ale na dobudování celé 317 kilometrů dlouhé trasy se muselo čekat až do roku 1980. Přesto lze říci, že mohutná stavební akce proběhla poměrně rychle. Posledními zprovozněnými částmi celé trati se staly úseky Humpolec-Pávov na větvi D1 a Hustopeče-slovenské hranice na větvi D2. Jak zdůraznil dobový tisk, dálnice byla předána k užívání veřejnosti s čtrnáctiměsíčním předstihem vůči původním plánům, čímž stavbaři splnili usnesení XV. sjezdu KSČ. Tehdejší premiér Lubomír Štrougal také zdůraznil, že při stavbě byly v maximální možné míře respektovány požadavky ochrany životního prostředí a hledělo se na minimalizaci ztrát zemědělské půdy. I tak ovšem bylo v rámci stavby přemístěno celkem asi 40 milionů kubíků zeminy. Od nového spoje si tehdejší vedení slibovalo mj. snížení vysokých nákladů na pohonné hmoty, které československé hospodářství závislé na dovozu ropy velmi silně zatěžovaly. Dálnice Praha – Brno – Bratislava se stala skutečnou páteří silniční infrastruktury a tomu odpovídalo hned od začátku i její zatížení provozem automobilů. To se ale samozřejmě postupně projevilo na jejím stavu – v současnosti jsou některé její úseky špatným stavem vozovky až smutně proslulé.TN1-1980-11-08; ČSFT 1980/49; ČST; Krátký film

  • V televizi běžel seriál Jaroslava Dietla Inženýrská odysea

    do playlistu

    V televizi běžel seriál Jaroslava Dietla Inženýrská odysea

    Od druhé poloviny sedmdesátých let se televizní seriály staly naprosto neodmyslitelnou součástí programu Československé televize. Jejich sledovanost byla obrovská, díval se na ně prakticky celý národ. V každém roce se objevila minimálně jedna, ale spíše hned několik sérií z rozličných prostředí, které lákaly k obrazovkám miliony diváků. Dominovaly přitom příběhy ze současnosti, koncentrovanými na určité pracovní prostředí, např. na svět nemocnice, školy nebo třeba velké samoobsluhy. Vznikaly tak jakési čítanky životního stylu v Československu, zachycující ovšem často spíše stav žádoucí než stav reálně existující. Ve výčtu prostředí, které měly být představeny v rámci seriálů, pochopitelně nemohl chybět strojírenský závod, přesněji řečeno jeho konstrukční pracoviště. Právě zde měl proběhnout základní boj o inovace ve výrobě, které zajišťovaly konkurenceschopnost československých výrobků na světových trzích. Právě zde bylo jedno ze slabých míst tehdejší československé ekonomiky a televizní seriál se stal jedním z prostředků, jak demonstrovat úsilí o zlepšení. V jedné z hlavních rolí vysoce kreativního konstruktéra textilních strojů se představil Jaroslav Satoranský, známý již z jednoho z předchozích Dietlových seriálů Nejmladší z rodu Hamrů. Trojici hlavních představitelů – strojních inženýrů dále doplnili Petr Kostka a Michal Dočolomanský. Ve vedlejší roli jednoho z konstruktérů zazářil nezapomenutelný Jiří Císler. Inženýrská odysea nezaznamenala ani zdaleka tak pronikavý úspěch jako třeba Nemocnice na kraji města a spíše se řadila k šedivému dobovému průměru, který dnes už většinu diváků těžko nadchne. V reálném životě bohužel na rozdíl od televizního příběhu nepotřeboval svět opisovat od československých konstruktérů, ale naopak, našim výrobcům závratným tempem ujížděl vlak.Inženýrská odysea (režie : J.Dietl); ČST

  • Byl vyhlášen Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství

    do playlistu

    Byl vyhlášen Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství

    Vývoj československého hospodářství v druhé polovině sedmdesátých let jednoznačně svědčil o vážných obtížích a výrazném zpomalení růstu klíčových ukazatelů. Československo stejně jako další země sovětského bloku (např. NDR nebo Polsko) výrazně zasáhlo zvýšení cen surovin na světových trzích a tyto země zápasily se stále nízkou produktivitou práce a zaostáváním v oblasti technického rozvoje. Bylo jasné, že bude nutné provést v hospodářství výrazné změny, aby byla vůbec uchována šance na pozitivní hospodářský vývoj. Jenže československé vedení, vzniklé v období normalizačních čistek, se skutečných reforem velice obávalo a děsilo je i pouhé slovo reforma. Místo zásadních změn požadovalo jen pokud možno drobná, kosmetická vylepšení existujícího stavu. Opatrnictví a klopýtavé kompromisnictví skvěle ilustruje již samotný název materiálu, který se měl stát základem nové hospodářské politiky. Zdůrazňovala se v něm nutnost zvýšit kvalitativní úroveň výroby, požadovalo se větší využívání výsledků vědeckotechnického rozvoje a vyzdvihovaly se i metody chozraščotu, jako z hlediska tehdejších ideologů nezávadné náhražky tržních vztahů. Soubor opatření ke zdokonalování soustavy plánovitého řízení národního hospodářství, jehož přijetí podporoval především tehdejší ministerský předseda Lubomír Štrougal, byl od počátku silně neduživým dítětem, které mělo jen minimální životaschopnosti. Opatření zaváděná od počátku roku 1981 nemohla ani v nejmenším zajistit pozitivní zvrat v hospodářském vývoji. Ke skutečným reformám totiž tehdejšímu režimu chyběla odvaha i schopnosti. Karel i další naši hrdinové se jistě se Souborem opatření setkali, ale hlubší pozornost mu nejspíš nevěnovali. Dobře cítili, že jde vesměs o pusté proklamace, které stejně fakticky nic nezmění na směřování československé ekonomiky. Následný vývoj pak ukázal, že se v tomto hodnocení nemýlili.TN1-1980-03-11 Celostátní aktiv; ČST

Související