iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
14. 6. 2013
21:00 na ČT1

1 2 3 4 5

429 hlasů
5174424
zhlédnutí

Vyprávěj 22/22

(V. řada)

Něco končí, jiné začíná

Každodenní radosti a starosti rodiny Dvořákových na pozadí velkých dějin. Jak se žilo obyčejným lidem od svobodných šedesátek až po hořkosladké porevoluční období?

51 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis
  • Zemřel bývalý prezident Ludvík Svoboda

    do playlistu

    Zemřel bývalý prezident Ludvík Svoboda

    Armádní generál Ludvík Svoboda (nar. 1895) vstoupil do dějin jako velmi rozporná osobnost. Aktivně se zúčastnil již bojů první světové války. V roce 1916 vstoupil jako zajatec do československých legií v Rusku, bojoval u Bachmače a u Zborova a do vlasti se vrátil v roce 1920 v hodnosti kapitána. Však mu také babi při žádosti o zmírnění trestu Tondovi psala jako bývalému legionáři, druhovi jejího Ignáce. O rok později vstoupil do nově vzniklé československé armády a v jejích řadách působil na Podkarpatské Rusi. V první polovině třicátých let pak vyučoval Ludvík Svoboda maďarštinu na vojenské akademii v Hranicích a později do roku 1938 velel praporu v Kroměříži. Po okupaci Československa odešel stejně jako řada důstojníků do Polska a zde byl také zajat Rudou armádou. Z internace se dostal po vypuknutí války Sovětského svazu s Německem. Podílel se na organizaci československé vojenské jednotky na východní frontě a rychle stoupal ve velitelské hierarchii. V prosinci 1943 byl jmenován brigádním generálem a od 10. září 1944 velel celému 1. československému armádnímu sboru, s nímž se účastnil i proslulé karpatsko-dukelské operace. Na sklonku války ho nahradil na velitelském postu generál Karel Klapálek. Ludvíka Svobodu, jehož syn Miroslav zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, však čekala další kariéra – jako nestraník se stal v dubnu 1945 ministrem národní obrany, funkci si pak podržel i po volbách konaných o rok později. Ve vládě většinou podporoval postoje zastávané KSČ a je dost pravděpodobné, že byl tajným členem této strany. KSČ podpořil i v únoru 1948 a v říjnu téhož roku do ní i oficiálně vstoupil. Nicméně i Ludvík Svoboda se stal do určité míry obětí stalinských čistek. V roce 1950 byl odvolán z funkce ministra a po krátkém intermezzu na postu předsedy Československého státního výboru pro tělesnou výchovu a sport se vrátil se do rodné obce Hroznatín, kde se podílel na založení místního jednotného zemědělského družstva. O dva roky později byl dokonce zatčen, ale snad i díky intervenci sovětských válečných druhů byl brzo propuštěn. Sovětská strana mu pomáhala i při návratu na politické výsluní. Již v roce 1954 se stal členem předsednictva Národního shromáždění, o rok později byl jmenován náčelníkem Vojenské akademie Klementa Gottwalda v Hranicích a byl mu udělen Řád bílého lva a Řád republiky. Dlouhá léta také pracoval ve vedení Svaz protifašistických bojovníků. Funkci náčelníka vojenské akademie vykonával do roku 1958 a poté vedl Vojenský historický ústav v Praze. V roce 1960 také vydal své proslulé vzpomínky na období druhé světové války pod názvem Z Buzuluku do Prahy. K sedmdesátým narozeninám dostal tituly Hrdina ČSSR a Hrdina Sovětského svazu. V roce 1968 byl impozantně vyhlížející armádní generál zvolen nástupcem Antonína Novotného na postu prezidenta republiky. V srpnu 1968 patřil mezi politické představitele, ve které skládala veřejnost největší důvěru. Odmítl souhlasit s „dělnicko-rolnickou vládou“ vedenou Aloisem Indrou a vypravil se do Sovětského svazu za internovanými státními a stranickými představiteli. V jeho doprovodu však dominovali konzervativci a při samotném jednání v Moskvě Svoboda s odkazem na své zkušenosti se sovětskými úřady vyzýval k ústupnosti. V následujícím období podpořil normalizaci a udržel si tak post prezidenta, ovšem za cenu naprosté ztráty důvěry veřejnosti. V roce 1974 postihla Ludvíka Svobodu série mrtvic a nebyl již schopen funkci vykonávat. Odstoupit však odmítl a tak Federální shromáždění přijalo v roce 1975 zákon, na základě kterého byl pozice prezidenta zbaven. Jeho nástupcem se stal Gustáv Husák a Ludvík Svoboda dožíval svůj život v pocitu zatrpklosti a křivdy. Jeho pohřeb se však stal monumentální parádou. Na den jeho konání byl vyhlášen státní smutek a smuteční pochod kráčel od Pražského hradu, přes Letenskou pláň do krematoria v Praze-Strašnicích. Na československém velvyslanectví v Moskvě pak minutu ticha vystál i generální tajemník ÚV KSSS Leonid Iljič Brežněv.ČSFT 1979/40; Kronika našeho života 1979; Krátký film; ČST

  • V Praze se konal IX. sjezd JZD

    do playlistu

    V Praze se konal IX. sjezd JZD

    IX. sjezd jednotných zemědělských družstev se symbolicky konal ve Sjezdovém paláci v Praze na počátku dubna, ve dnech 30. výročí triumfálního sjezdu KSČ v roce 1949, na kterém byl proklamován mj. plán kolektivizace v zemědělství. Účastníci sjezdu JZD ovšem mohli zejména vývoj v posledním desetiletí hodnotit velmi pozitivně. Od druhé poloviny šedesátých let stát výrazně zvýšil výkupní ceny jednotlivých komodit a životní úroveň většiny zemědělců poměrně rychle rostla. Jestliže v padesátých letech se jednalo o jednu z nejvíc ožebračených skupin obyvatelstva, v níž to permanentně vřelo i kvůli brutálnímu postupu státních orgánů při snahách o kolektivizaci, koncem sedmdesátých let už byli družstevní rolníci považováni za jednu z nejstabilnějších opor režimu. Soukromý sektor byl v zemědělství až na nepatrné výjimky prakticky zlikvidován a většina zaměstnanců v družstvech už ani nijak netoužila po návratu k starým, na pracovní výkon jednotlivců velmi náročným, formám hospodaření. Stát v zemědělství výrazně investoval a nově vybudovaná zařízení usnadňovala lidem výrazně jejich práci. Podařilo se i zmírnit odliv pracovních sil ze zemědělství do jiných oborů, protože rozdíl platů v průmyslu a zemědělství se postupně stíral a v některých případech dokonce převracel. Zájem KSČ na stabilitě zemědělství dokládala i reprezentativnost delegace jejího ÚV na IX. sjezdu JZD – vedl ji samotný Gustáv Husák, hlavní řeč na zahájení sjezdu pronesl premiér Lubomír Štrougal. V delegaci figurovala i prakticky celý zbytek předsednictva ÚV KSČ a nechyběli ani kandidáti předsednictva. Samotné pečlivě připravené jednání proběhlo bez zvláštního vzruchu. Vedoucí funkcionáři pečlivě zrekapitulovaly dosavadní úspěšnou cestu, načrtli směrnice k naplňování usnesení zasedání ÚV KSČ k otázkám zemědělství, řadové krmičky dobytka či prasnic pronesly své nic neříkající diskusní příspěvky, na Pražském hradě bylo prezidentem vyznamenáno dvacet zaměstnanců ze zemědělství… Pro většinu družstevníků ovšem měla účast na sjezdu jeden neopomenutelný bonus – udělali si krásný výlet do Prahy.ČSFT 1979/14 FT; ČSFT 1979/21 FT; Krátký film

  • Probíhal Mezinárodní rok dítěte

    do playlistu

    Probíhal Mezinárodní rok dítěte

    Od počátku šedesátých let Organizace spojených národů vyhlašovaly mezinárodní roky věnované jednotlivým skupinám obyvatelstva či podpoře pozitivních společenských aktivit (např. Mezinárodní rok vzdělání, Mezinárodní rok turismu, Mezinárodní rok spolupráce). V roce 1975 zaznamenal velký ohlas Světový rok ženy, na který o čtyři roky později navázal Světový rok dítěte. Československo samozřejmě nemohlo zůstat zcela stranou, zejména když Mezinárodní rok dítěte připadl na stejný rok jako 30. výročí založení Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže. Kvůli baby boomu z počátku sedmdesátých let, zde žila velká skupina dětí ve věku kolem šesti let. Je jasné, že tato demografická vlna výrazně ovlivnila celý veřejný prostor a některé změny probíhaly i v rámci Mezinárodního roku dítěte. Jenže se zároveň nedalo přehlédnout, že Československu na další výraznější podporu dětí či rodin s dětmi chyběly na sklonku sedmdesátých let prostředky. Mezinárodní rok dítěte tak sice začal pro školáky jistě vítaným dárkem uhelných prázdnin, v době jeho konání však také poměrně výrazně zvýšila ceny dětského oblečení. Investice do zařízení pro děti v rámci Mezinárodního roku dítěte také nedosáhla nějakých mimořádných hodnot, za zmínku snad stojí nový krajský dům dětí a mládeže v Českých Budějovicích předaný symbolicky na Mezinárodní den dětí 1. června. Mezinárodnímu roku dítěte a 30. výročí Pionýra byl věnován také dětský film Indiáni z Větrova, premiérově uvedený v září. O co menšími faktickými domácími výsledky se mohla propaganda chlubit, o to více zdůrazňovala horší osud dětí v meziválečném Československu a v kapitalistických zemí.Kronika našeho života 1979; ČST

  • Slavnostně byl zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství v Praze na Kavčích Horách

    do playlistu

    Slavnostně byl zprovozněn nový objekt televizního zpravodajství v Praze na Kavčích Horách

    Od počátku vysílání byla studia Československé televize rozestrkána v různých nevyhovujících prostorách po celé Praze. Tato okolnost sice pomohla při organizování legálního vysílání v okupovaném Československu v srpnu 1968, ale pro televizním pracovníkům rozptýlenost studií přinášela nemalé problémy. Situaci v Praze zásadně pomohlo zlepšit až vybudování ústředního komplexu pracovišť Československé televize na Kavčích Horách, kde vyrostla i budova televizního zpravodajství a publicistiky. S jeho budováním bylo započato v polovině sedmdesátých let. Do užívání byla stavba předána na počátku ledna za účasti tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Vasila Biľaka a jeho kolegy Jana Fojtíka. Rychle se všechny relace Televizních novin a dalších publicistických pořadů začaly vysílat z nových prostor. Z technického hlediska samozřejmě znamenal nový komplex Československé televize výrazný krok vpřed, bohužel na kvalitě a zaměření většiny programů se tím mnoho nezměnilo.Slavnostní otevření OPZ; ČST

  • V Íránu byl svržen panující šáh a zvítězila islámská revoluce

    do playlistu

    V Íránu byl svržen panující šáh a zvítězila islámská revoluce

    Íránský šáhinšáh Muhammad Rezá Pahlaví byl dosazen za souhlasu Sovětského svazu dosazen Brity na trůn místo svého otce Rezá Šáha Pahlavího v roce 1941 a zpočátku se mu dařilo obratně vládnout v zemi ohrožované z mnoha směrů. V roce 1951 se v Íránu k moci dostal nacionálně orientovaný premiér Muhammad Mossadek, který znárodnil íránský ropný průmysl dosud plně ovládaný Brity. Šáha, který se protivil jeho politice, pak donutil načas odejít do exilu. Za pomoci Britů a americké CIA se Muhammad Rezá Pahlaví vrátil po Mossadekově pádu k moci. Od této doby začal vládnout především za pomoci obávané tajné policie SAVAK, která s jeho odpůrci zacházela velmi brutálně. Na druhé straně ovšem v zemi zaváděl mnohé reformy v hospodářské a sociální oblasti, udělil volební právo ženám a snažil se bojovat s přežívající negramotností značné části obyvatelstva. Výrazně zdůrazňoval perské předislámské tradice a snažil se omezit moc duchovních. V zahraniční politice se šáh orientoval zejména na Spojené stát, na druhé straně však čile obchodoval i se státy východního bloku. S velkou pompou byl přijat společně se svou třetí manželkou Farah v roce 1977 i v Československu, kde obdržel nejenom Řád Bílého lva I. třídy s řetězem, ale také čestný doktorát právních věd Univerzity Karlovy v Praze. Gustávu Husákovi pak při této příležitosti předal Řád Pahlaví I. třídy. I s ohledem na tuto z pohledu Československa a jeho hospodářství velmi nadějnou návštěvu, přijalo Československo s jistými rozpaky zprávy o rozsáhlých nepokojích v Íránu koncem roku 1978, jejichž duchovním vůdcem byl vůdce íránských šíitů ájatolláh Ruholláh Chomejní žijící tehdy v exilu. Ani použití tvrdého násilí, ani jmenování vojenského kabinetu Gholáma Rezy Azharího nepomohlo situaci vyřešit a 16. ledna byl šáh Reza Pahlaví donucen opustit zemi. Za několik dní se z vyhnanství vrátil ájatolláh Chomejní, který se okamžitě postavil do čela islámské revoluce. V Íránu byla nastolena nadvláda duchovních, kterou potvrdilo i referendum. Převrat v Íránu nakonec více poškodil zájmy USA než zemí sovětského bloku. Pro Československo zůstával Írán přijatelným obchodním partnerem stejně jako jeho velký rival v oblasti Irák. Ve válce Íránu s Irákem, zahájené v roce 1980 Československo zásobovalo bez jakýchkoliv rozpaků obě strany a do obou zemí putovali čeští odborníci a montéři. Nebyla tak uzavřená ani našim hrdinům. Americko-íránské vztahy natrvalo poškodila událost z přelomu let 1979 a 1980, kdy dav islámských studentů vtrhnul do budovy amerického velvyslanectví v Teheránu a uvěznil zde 66 rukojmí. Administrativě tehdejšího amerického prezidenta Jimmyho Cartera se nepodařilo zajistit jejich osvobození, což využil Carterův vyzyvatel v prezidentských volbách Ronald Reagan.Televizní klub mladých; ČST

Související