iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
15. 2. 2014
20:05 na ČT24

1 2 3 4 5

12 hlasů
13032
zhlédnutí

Historie.cs

Hrabalovo století

Jiří Menzel — Jiří Pelán — Tomáš Mazal — Pavel Janoušek

Dílo jednoho z největších českých spisovatelů je svým způsobem uměleckou kronikou 20. století v Československu.

52 min | další Publicistika »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Historie.cs

  • 00:00:03 Historie.cs
  • 00:00:15 Bohumil Hrabal.
    100. výročí narození.
  • 00:00:18 Svádí to říci, že 20. století je,
    do jisté míry, Hrabalovo století.
  • 00:00:24 Jak v jeho tvorbě,
    tak v našich dějinách.
  • 00:00:27 Historie.cs - dobrý den.
  • 00:01:01 Dědo, jsme tady.
  • 00:01:05 Tady by byla krásná
    Beobachtungsstelle.
  • 00:01:08 Anebo rozhledna.
  • 00:01:10 Prdlačky,
    rozhledna je pro civilisty.
  • 00:01:14 Ale Beobachtungsstelle,
    to je pro vojáky,
  • 00:01:17 kteří ve válce
    sledují pohyby nepřítele.
  • 00:01:23 Pavel Janoušek,
    dobrý den.
  • 00:01:25 Tomáš Mazal,
    dobrý den.
  • 00:01:28 Jiří Pelán,
    dobrý den.
  • 00:01:29 Pánové,
    já když čtu Hrabala
  • 00:01:33 nebo četl jsem Hrabala,
    tak jsem z něj neměl jen pocit
  • 00:01:38 "imaginace a záplavy slov
    a obrazů.
  • 00:01:42 Já jsem z něj měl vždy pocit,
    že je básnický kronikář doby,
  • 00:01:48 celého 20. století,
    do jisté míry.
  • 00:01:52 Z pohledu mravence.
  • 00:01:55 Z pohledu toho malého člověka,
    na kterého padá velká historie
  • 00:02:01 a on jí proplouvá.
  • 00:02:04 Byl to můj zcestný pocit,
    nebo se to tak dá trochu říci?
  • 00:02:10 Já si myslím,
    že máte naprostou pravdu.
  • 00:02:12 Upozorňujete na něco,
    co není tak běžně reflektováno.
  • 00:02:16 Když si to člověk projde,
    přes strýce Pepina,
  • 00:02:22 on anektoval dokonce
    to staré Rakousko-Uhersko
  • 00:02:25 v takové idylické verzi.
  • 00:02:27 Ale je tam velmi sugestivně
    1. republika,
  • 00:02:30 veškeré vzpomínky
    na vlastní rodinu
  • 00:02:33 jsou zakotveny v 1. republice.
  • 00:02:37 Pak nacistická okupace.
  • 00:02:41 Jak jsem obsluhoval
    anglického krále,
  • 00:02:43 Ostře sledované vlaky,
    Cikánský holocaust,
  • 00:02:48 Příliš hlučná samota.
  • 00:02:52 Pak jsou tam 50. léta.
  • 00:02:56 To je podle mě klíčový čas
    pro veškeré Hrabalovy prózy.
  • 00:03:02 To je to rozhraní.
  • 00:03:04 Na jedné straně zůstává
    v idylické auře generace otců,
  • 00:03:10 na druhé straně ti Boudníkové,
    Hrabalové, Bornhyové,
  • 00:03:14 kteří žijí ten nový čas
    silně neautenticky.
  • 00:03:17 Nějakým způsobem
    se v něm musí zabydlet
  • 00:03:20 70. léta,
    ve Slavnostech sněženek.
  • 00:03:23 Pak to finále porevoluční,
    kdy Hrabal už mluví jenom o sobě,
  • 00:03:28 a to takovým velmi
    bezprostředním způsobem.
  • 00:03:31 Ten záběr je obrovitý.
  • 00:03:34 Mně to samotnému docházelo
    se zpožděním.
  • 00:03:38 Hrabala jsem četl opakovaně,
    ale on se dokázal dotknout
  • 00:03:42 všech neuralgických momentů
    české historie.
  • 00:03:46 Možná, že to není
    primární perspektiva,
  • 00:03:51 ve které je třeba
    o Hrabalovi mluvit.
  • 00:03:53 Hrabal jako svědek svého času,
    ale rozhodně to tam je.
  • 00:04:01 Situace našich armád
    bojujících za blaho
  • 00:04:04 všech národů Evropy,
    ať už chtějí nebo nechtějí.
  • 00:04:08 Situace je krom obyčejně příznivá.
  • 00:04:14 Tady jsme sice byli nuceni
    ustoupit,
  • 00:04:17 ale tady se naše armády
    takticky stáhly z Pobaltí.
  • 00:04:23 Tady ten krásný taktický ústup
    od Dněpru k Dunaji,
  • 00:04:29 tady jsme takticky ustoupili
    Američanům až do Belgie.
  • 00:04:34 Tady ten mistrný taktický tah
    v Itálii.
  • 00:04:42 Ale proč?
  • 00:04:47 Správně, proč?
  • 00:04:50 Protože nepřátelé
    lezou do pasti.
  • 00:04:55 Pan Hrabal je český autor.
  • 00:04:58 Čeští autoři se zabývají
    životem malých lidí.
  • 00:05:02 My nemáme velké romány,
    možná Schulz, ale nevím.
  • 00:05:07 V české tradici je,
    již od Nerudy,
  • 00:05:12 zabývat se drobným lidem.
  • 00:05:16 To asi patří
    k tomu malému národu.
  • 00:05:18 Nemáme velká témata.
  • 00:05:21 V tomto byl pan Hrabal
    český autor
  • 00:05:23 a hlavně český v tom,
    že neuměl dělat tragédie.
  • 00:05:29 On se na všechno díval
    s úsměvem a shovívavě.
  • 00:05:32 To,
    v čem byl geniální
  • 00:05:34 a v čem ho obdivují
    všude na světě, je,
  • 00:05:37 že on uměl spojit
    tragiku s groteskou.
  • 00:05:42 Uměl psát
    o vážných a drsných věcech,
  • 00:05:46 které v životě máme.
  • 00:05:48 Zároveň tam vždycky
    nacházel prvky humoru.
  • 00:05:53 Nikdy nepsal nic historického.
  • 00:05:56 Vše se dotýká jeho života
    a toho,
  • 00:05:58 co se dozvěděl,
    co zaslechl.
  • 00:06:01 Nic si nevymýšlel.
  • 00:06:06 Všechno, co pan Hrabal napsal,
    je přesně zasazeno do doby,
  • 00:06:11 kdy se to odehrálo.
  • 00:06:30 Potřeboval své osoby
    umístit do času a prostoru.
  • 00:06:33 Nepsal abstraktní postavy,
    vždycky hledal okamžik historický.
  • 00:06:39 Jakmile začal psát,
    tak se mu tam ta historie
  • 00:06:41 začala objevovat
    v podstatě spontánně.
  • 00:06:45 On žil v nějakém geoprostoru
    střední Evropy.
  • 00:06:48 Ta se v té době vyvíjela.
  • 00:06:50 Když si uvědomíme,
    že se narodil za Rakouska-Uherska
  • 00:06:53 a zemřel v období
    nějaké restaurace kapitalismu.
  • 00:06:57 On vlastně prožil
    různé revoluční zvraty,
  • 00:06:59 období,
    kdy se měnily i hranice.
  • 00:07:03 Ta doba se skrze něj
    jaksi prolnula.
  • 00:07:08 Mě fascinuje to
    s tím narozením.
  • 00:07:10 On je jenom o 14 let mladší
    než Vítězslav Nezval.
  • 00:07:13 Přesto byl zařazen
    do úplně jiného světa.
  • 00:07:17 Těch 14 let je v podstatě málo.
  • 00:07:21 Je logické,
    že přes něj procházejí
  • 00:07:26 všechny ty doby
    a on cítí potřebu
  • 00:07:28 své postavy neustále zaznamenávat.
  • 00:07:32 My jako bychom už na vás
    předem mysleli,
  • 00:07:35 protože naše připojištění
    zahrnuje i malby.
  • 00:07:38 To jsou moje sny,
    to je moje snění.
  • 00:07:40 Jéminánku,
    kde se to ve vás bere?
  • 00:07:45 Je to ve mně jako v koze.
  • 00:07:52 Já jsem se seznámil
    s panem Jiřím Kolářem, básníkem.
  • 00:07:56 Ten míval literární školu.
  • 00:07:59 Básník uměl dost
    a měl málo prozaiků.
  • 00:08:03 Tenkrát si našel Jarmilku
    a prohlásil,
  • 00:08:06 že já jsem jeho prozaik.
  • 00:08:11 Od té doby jsem vystupoval
    jen jako prozaik.
  • 00:08:16 Když potom nadešla
    vhodná příležitost,
  • 00:08:21 to bylo kolem roku 1958,
    nabídl jsem tomuto spisovatelovi
  • 00:08:28 první povídky.
  • 00:08:31 Ty se mu tenkrát zdály
    velmi ostré.
  • 00:08:34 Tenkrát se ta knížečka jmenovala
    Skřivánek na niti.
  • 00:08:38 Ta knížečka měla stejný osud
    jako má první,
  • 00:08:41 byla rozmetána.
  • 00:08:43 Až ten samý text v roce 1962
    natolik dozrál,
  • 00:08:47 že vyšel pod jménem
    Perlička na dně.
  • 00:08:50 Tak začala moje, řekl bych,
    jistá popularita.
  • 00:08:54 Doba to doběhla prostě.
  • 00:08:57 Ono se o Hrabalovi mluví
    v souvislosti s Kafkou,
  • 00:09:00 v souvislosti s Haškem.
  • 00:09:02 Nejsou takováto srovnání
    nebo návaznosti
  • 00:09:05 trošku přes ruku?
  • 00:09:07 Hrabal je mnohovrstevnatý.
  • 00:09:10 V těch vrstvách
    se Kafky nebo Haška dotýká.
  • 00:09:14 Samozřejmě můžeme sáhnout
    do různých sfér a oblastí.
  • 00:09:18 On prý měl Haška hodně rád.
  • 00:09:20 On četl i Haška i Kafku,
    pochopitelně.
  • 00:09:22 Ono to má logiku a spojitost.
  • 00:09:25 Když třeba si vezmeme
    postavu Josefa K. od Kafky,
  • 00:09:29 Josefa Švejka u Haška
    a, dejme tomu, Haňti u Hrabala.
  • 00:09:33 Tak na těchto postavách
    můžeme konkrétně nacházet
  • 00:09:37 nějaké spojnice.
  • 00:09:38 Kafka a Hašek
    jsou dvě jména,
  • 00:09:40 které Hrabal sám rád vyslovoval
    a vyslovoval je jedním dechem.
  • 00:09:45 Je tady otázka,
    zda je možné tato dvě jména
  • 00:09:47 vyslovovat takto jedním dechem?
  • 00:09:51 Pokud ty dva něco spojuje,
    tak je to enormní zájem
  • 00:09:54 o byrokratické mechanismy,
    řekl bych, 20. století.
  • 00:10:03 Soudní byrokracie u Kafky
    a vojenská mašinérie u Haška.
  • 00:10:09 V čem se pohled Hrabalův liší?
  • 00:10:12 On si jako své hrdiny
    vybírá lidi z okraje, outsidery.
  • 00:10:15 Pro tuto zónu,
    ať jsou to dělníci na Kladně
  • 00:10:22 nebo plebejci z Libně,
    nebo intelektuálové,
  • 00:10:30 kteří se sami postavili
    na okraj společnosti,
  • 00:10:35 je charakteristické,
    že se z tohoto tlaku
  • 00:10:40 byrokratických mechanismů vyvázala.
  • 00:10:46 Žijí život, který moc nebere
    na vědomí to, co stát chce.
  • 00:10:54 Odtud taková zvláštní svoboda
    těchto figurek.
  • 00:11:00 Odtud jistá karnevalová atmosféra,
    odtud ten humor.
  • 00:11:06 To pozadí ovšem je čitelné,
    je historické.
  • 00:11:09 Hrabal,
    který je v zásadě apolitický,
  • 00:11:13 jenom tím,
    že vnímá věcí s tou přesností,
  • 00:11:16 že je schopen,
    tak vytváří i politické pozadí.
  • 00:11:20 Dnes je pro nás velmi čitelné.
  • 00:11:23 Ale tento rozdíl se mi zdá zásadní.
  • 00:11:25 Ta témata Haškova, Kafkova.
  • 00:11:29 Ona ta velká témata,
  • 00:11:31 která jsme dnes identifikovali
    jako velká témata,
  • 00:11:34 to,
    co nás pořád nějak oslovuje,
  • 00:11:37 to u Hrabala není.
  • 00:11:38 To se mi zdá dost zásadní rozdíl.
  • 00:11:41 Já bych ještě viděl rozdíl
    v tom,
  • 00:11:43 že Hašek i Kafka jsou autoři
    v podstatě modeloví.
  • 00:11:46 Jejich ústřední figurky
    slouží k tomu,
  • 00:11:48 aby rozkrývaly svět.
  • 00:11:50 I když jsme zvyklí,
    že Švejka si personifikujeme,
  • 00:11:54 děláme z něho živou postavu,
    on je spíše nástroj,
  • 00:11:57 aby ten svět rozkryl.
  • 00:11:59 Ale jak čtu Hrabala,
    u většiny postav jde o člověka,
  • 00:12:04 jakoby o konkrétní znalosti.
  • 00:12:08 On si pak s tou realitou
    dělá to, co chce,
  • 00:12:10 upravuje si ji dle svého.
  • 00:12:12 Vždy je tam empirický zážitek,
    který není modelového typu.
  • 00:12:16 Je to prožitek nějaké situace
    nebo nějakého stavu.
  • 00:12:20 Myslím si, že on není
    natolik modelující spisovatel,
  • 00:12:25 který by vytvářel schémata.
  • 00:12:28 Reálně jde po svých figurkách,
    postavách.
  • 00:12:32 Není ani tak ironický.
  • 00:12:37 Dokáže být sentimentální,
    patetický, zlý, krutý, všechno.
  • 00:12:43 Haškovu ironii
    bychom u něj nenašli.
  • 00:12:50 Pan Hrabal byl člověk,
    v tom nejlepším slova smyslu,
  • 00:12:53 co si představujeme
    pod pojmem člověk,
  • 00:12:56 jaký má být.
  • 00:12:57 Byl noblesní, vzdělaný, lidský.
  • 00:13:00 Ve vztahu k ostatním lidem
    naprosto normální.
  • 00:13:03 Nebyl to žádný intelektuál,
    i když byl velice vzdělaný.
  • 00:13:07 Nevěděl,
    co je to ješitnost.
  • 00:13:10 Nevěděl,
    co je to lhát.
  • 00:13:14 On byl šlechtic v podstatě.
  • 00:13:16 Navzdory svému chování,
    navzdory jednoduchému životu,
  • 00:13:21 který vedl,
    byl duchem šlechtic.
  • 00:13:26 Já jsem opravdu dítě štěstěny.
  • 00:13:29 Když jsem mohl udělat Perličky,
    tak jsem se s ním mohl stýkat.
  • 00:13:35 On hned na začátku řekl:
    "Knížka je moje, film je tvůj.
  • 00:13:42 Já jsem díky škole věděl,
    co s těma vlakama udělat,
  • 00:13:46 aby to byl film.
  • 00:13:49 Přeházel jsem situace v knížce.
  • 00:13:53 Ostře sledované vlaky
    jsou napsané na přeskáčku,
  • 00:13:57 nemají chronologii.
  • 00:13:59 Já jsem udělal boďák,
    sled jednotlivých událostí.
  • 00:14:07 Ten jsem mu dal.
  • 00:14:08 On podle toho napsal
    tu knížku znova.
  • 00:14:11 Velice snadno psal věci,
    jako když člověk myslí.
  • 00:14:14 Pak jsme se nad tím radili.
  • 00:14:17 On vůbec netrpěl
    autorskou ješitností,
  • 00:14:20 že tam musí být toto
    a ještě toto
  • 00:14:23 a proč škrtáš toto.
  • 00:14:24 On byl pokorný.
  • 00:14:28 Já byl naprostý cucák,
    on byl 2x tak starý jako já.
  • 00:14:32 Věděl, že ho mám rád
    a že ho nepodrazím.
  • 00:14:38 Zdeničko Svatá,
    je tohle Vaše zadnice?
  • 00:14:52 Ano.
  • 00:15:03 Kdo Vám tam natisknul
    ta razítka?
  • 00:15:06 Pan výpravčí Hubička.
  • 00:15:12 Tak nám řekněte,
    jak se to stalo.
  • 00:15:17 Sloužili jsme spolu na noční.
  • 00:15:20 Já jsem si do půlnoci četla.
  • 00:15:22 A že vlaky nejely,
    tak jsme se nudili.
  • 00:15:25 Potom řekl pan výpravčí Hubička:
    "Budeme si hrát na fanty.
  • 00:15:30 A tak jsme si hráli.
  • 00:15:34 Všechno lítá,
    co peří má.
  • 00:15:37 Vrána letí, dítě letí,
    čas letí, vlaky letí,
  • 00:15:47 voják letí, vteřina letí,
    smrt letí, všechno letí.
  • 00:16:01 Já jsem to někde řekl,
    že se dá vzít
  • 00:16:03 kterákoli věta Hrabalova
    a dá se natočit.
  • 00:16:06 Že to není jenom takové plácání,
    nejsou to normální všední dialogy.
  • 00:16:14 Vždycky je to
    v konfrontaci s tím,
  • 00:16:17 co se kolem toho odehrává.
  • 00:16:19 V tom je právě dobrej
    i pro film.
  • 00:16:22 Já si myslím,
    že Hrabal je vzdálen patosu.
  • 00:16:26 I v těch vlacích,
    které končí smrtí,
  • 00:16:29 je to v konfrontaci
    s tou směšností výslechu.
  • 00:16:36 Je to následek toho,
    kdy poprvé prožil milostnou noc,
  • 00:16:42 tam je trošku ten tragický moment.
  • 00:16:44 To se podařilo tím,
    že jsme přeházeli scény,
  • 00:16:48 ono to akorát tak vyšlo,
    že se kombinuje drama smrti
  • 00:16:52 s vyšetřováním Jitčina zadečku.
  • 00:17:25 Víte, co jsou Češi?
    Smějící se bestie.
  • 00:17:48 S Hrabalem je spojen
    terminus technicus
  • 00:17:51 "pábení a "pábitelé.
  • 00:17:53 Mně tento výraz,
    upřímně řečeno,
  • 00:17:57 už trošku leze na nervy.
  • 00:17:58 Nejste sám.
  • 00:18:00 Každý ho používá zbanalizovaný
    a celkem až urážlivým způsobem
  • 00:18:04 pro Hrabalovu poetiku.
  • 00:18:06 Přesto pociťuji potřebu
    se vás zeptat,
  • 00:18:09 co to vlastně jsou pábitelé
    v Hrabalově pojetí
  • 00:18:12 a co to je pábitelství,
    pánové?
  • 00:18:15 Možná by bylo dobré říci,
    jak to slovo vzniklo.
  • 00:18:19 To si vlastně Kamil Lhoták
    s Františkem Hrubínem
  • 00:18:22 v nějakém starém časopise našli,
    že když Jaroslav Vrchlický
  • 00:18:26 byl nemocen,
    měl potíže s hrtanem,
  • 00:18:28 tak místo "kouřit,
    že si jde zapálit,
  • 00:18:31 říkal,
    že jde "pábit.
  • 00:18:32 Jim se to líbilo.
  • 00:18:34 Vždycky, když se ho ptali,
    co dělá, říkal "pábím.
  • 00:18:37 Mysleli, že něco "tvoří
    nebo "chystá nějakou báseň,
  • 00:18:42 něco, co se nedá popsat.
  • 00:18:45 Hrabalovi se to
    jistým způsobem zalíbilo.
  • 00:18:47 Když se ho ptali,
    co dělá,
  • 00:18:49 nebo Jiřího Kováře,
    co dělá,
  • 00:18:51 tak odpovídal: "pábím.
  • 00:18:53 To zmizelo.
  • 00:18:55 Na starý kolena toto slovo
    Hrabal nikdy nepoužíval.
  • 00:18:59 To se objevovalo ze začátku
    u jeho prvních postav,
  • 00:19:03 kdy ten termín slyšel,
    pak to zmizelo.
  • 00:19:07 Já se dnes vytočím,
    když slyším,
  • 00:19:11 že to byl velký pábitel,
  • 00:19:13 to je absurdní.
  • 00:19:14 Ono to ještě Karel Gott
    zpíval v nějaké písničce,
  • 00:19:17 tím tomu dorazil ránu.
  • 00:19:19 Já když slyším Hrabal - pábitel,
    velký pijan a milovník koček,
  • 00:19:23 tak odcházím.
  • 00:19:25 Myslíte, že nebyl?
  • 00:19:27 No jako byl všechno,
    ale nemůžete to dávat a priori.
  • 00:19:31 Vytvářejí se znaky.
  • 00:19:33 Znak nahradí člověka
    a spisovatele
  • 00:19:36 a z Hrabala máme pábitele.
  • 00:19:38 To jsem rád,
    že jste mi to potvrdili.
  • 00:19:40 I když pozor,
    Hrabal sám říkal,
  • 00:19:43 že vytvořil mýtus strýce Pepina.
  • 00:19:45 To byl ten ukecaný člověk,
    ten vypravěč,
  • 00:19:48 ve skrze mýtus strýce Pepina
    vytvořil mýtus pábitele.
  • 00:19:51 To říká na začátku.
  • 00:19:53 A tím to skončilo podle mě,
    to nemělo pokračování.
  • 00:19:56 On má povídku Pábitelé
    a tam je základní postoj,
  • 00:19:59 který je v té legendární větě,
    která myslím, už tak funguje,
  • 00:20:03 takové to Pepinovské,
    já ji nezreprodukuju, ale:
  • 00:20:07 Svět je krásný,
    teda ne že by byl,
  • 00:20:10 ale já ho tak vidím.
  • 00:20:13 Co?
  • 00:20:14 Vy ji považujete
    za zdroj své inspirace?
  • 00:20:16 Nakopává vás, nutká,
    nebo čím vás inspiruje?
  • 00:20:26 Kdybych to měl trošku
    po platonicku vysvětlit,
  • 00:20:29 tak je to obdiv
    k viditelnému světu.
  • 00:20:32 K tomu všemu,
    co je kolem mě.
  • 00:20:35 Myslím,
    že je to tak ve mně od dětství,
  • 00:20:38 protože pivovar v Polné
    a pivovar v Nymburku
  • 00:20:40 a několik párů koní,
    práce ve sladovně.
  • 00:20:44 Už od dětství mě fascinovali,
    že jsem nemohl spát.
  • 00:20:48 V 5:00 h už jsem byl oblečený
    a díval se, jak strojí koně,
  • 00:20:52 jak chodí sladovníci.
  • 00:20:54 Tam jsem pochopitelně získal
    zvláštní smysl pro řeč,
  • 00:21:03 protože ti sladovníci a kočí
    měli své způsoby,
  • 00:21:07 měli svůj jazyk,
    měli své zvláštní historky,
  • 00:21:11 sladovníci obzvlášť.
  • 00:21:13 Ti měli zálibu v takových
    až morbidních vyprávěních,
  • 00:21:17 takových neuvěřitelných kouscích.
  • 00:21:19 Já jsem teprve teď
    dodatečně zjistil,
  • 00:21:22 sám jsem byl
    dost velký piják piva,
  • 00:21:28 pod dojmem pití piva
    nastává jistá euforie.
  • 00:21:33 Člověk rád vypráví,
    ne co se přímo stalo,
  • 00:21:37 ale co já jsem si tam dodal,
    co by se mohlo nebo mělo stát,
  • 00:21:42 takové velké pábení,
    co by se mohlo stát.
  • 00:21:45 A toto mě neustále od dětství
    vyprávěli ti sladovníci,
  • 00:21:49 já jsem naslouchal a žasnul.
  • 00:21:52 Nikdy jsem nic takového
    neslýchal.
  • 00:21:54 Odtamtud jsem získal
    neutuchající víru v to,
  • 00:21:59 co lidé vypráví.
  • 00:22:03 To je taková má inspirace,
    lidská řeč.
  • 00:22:10 To určovalo jeho spisovatelství,
    objev toho,
  • 00:22:13 že lze vyprávět takto
    s takovou nevychladlou energií
  • 00:22:17 životního dění.
  • 00:22:19 Na scénu přicházejí lidé,
    kteří nežijí žádné příběhy,
  • 00:22:25 ti vyprávějí.
  • 00:22:28 Jejich vyprávění se řadí
    do nekonečných sérií.
  • 00:22:32 Nekonečné série jsou analogií
    samotného života.
  • 00:22:36 Pro ně i ta schopnost vyprávět
    má úžasnou vitální potencialitu.
  • 00:22:45 To je souznačné
    se schopností žít život,
  • 00:22:50 vyprávět.
  • 00:22:52 Uvědomme si,
    že Hrabal je posledním
  • 00:22:55 velkým reformátorem
    české prózy
  • 00:22:58 a že to,
    o čem se zde bavíme,
  • 00:23:00 je úžasný výkon
    v rámci literárních českých dějin.
  • 00:23:07 Skutečně,
    on to byl vypravěč.
  • 00:23:12 Jako vypravěč je respektován
    všude ve světě.
  • 00:23:15 Dneska jsou všechny moderní romány
    pozoruhodné experimenty.
  • 00:23:19 To vyprávění,
    to obyčejné vyprávění,
  • 00:23:22 osloví Číňana,
    kde Hrabal teď vychází.
  • 00:23:24 Řeknou,
    Pábitele dejme do koše.
  • 00:23:28 Já si myslím,
    že on byl vypravěč,
  • 00:23:31 protože nebyl žvanil.
  • 00:23:33 To si myslím,
    že je zásadní rozdíl.
  • 00:23:35 Občas mám z nové prózy pocit,
    že někdo vypráví tím,
  • 00:23:39 že žvaní.
  • 00:23:40 Máme 100 stránek keců,
    když to řeknu takhle.
  • 00:23:44 Jeho vyprávění byl způsob,
    jak se vyrovnávat s realitou.
  • 00:23:51 Pro mě je jedno
    z nejzajímavějších děl
  • 00:23:57 Inzerát na dům,
    ve kterém nechci bydlet.
  • 00:24:00 Tam se vyrovnává
    se situací v Kladně
  • 00:24:03 a já nevím,
    co všechno.
  • 00:24:05 Tu nemilostnou realitu
    si osvojuje tím,
  • 00:24:08 že ji převypráví.
  • 00:24:10 Převypráví ji po svém.
  • 00:24:12 Dá jí rozměr,
    ve kterém i to žhavé železo
  • 00:24:15 dostává lyrický a poetický rozměr
    v okamžiku,
  • 00:24:21 kdy zabíjí člověka.
  • 00:24:24 Tam je to napětí
    lyriky a krutosti života.
  • 00:24:27 To je vyprávění,
    které je žité.
  • 00:24:33 Podívejte se, soudruzi,
    s politováním jsem se dozvěděl,
  • 00:24:38 že nesouhlasíte s požadavkem,
    abychom byli blíže socialismu.
  • 00:24:42 Kdyby se tak o tom dozvěděl
    autor rudé záře nad Kladnem,
  • 00:24:45 co ten by tomu asi řekl?
  • 00:24:47 Jo,
    co ten by tomu řekl?
  • 00:24:50 Když nás necháte plnit normy,
    které jste s námi
  • 00:24:52 předepsaným způsobem neprojednali.
  • 00:24:55 Tonda přece nebyl proti nám.
  • 00:24:57 Já jsem byl ještě kluk,
    když hrál s mým tátou na harmoniku.
  • 00:25:04 Na jakou harmoniku?
  • 00:25:06 Na heligonku.
  • 00:25:08 S mým tátou chodili
    k Seckejm na štamprdli.
  • 00:25:11 Tonda přece byl
    a je živej člověk, soudruhu.
  • 00:25:14 Soudruhu,
    takhle přece nemůžeš mluvit,
  • 00:25:17 to přece nejde,
    takhle jenom nahráváš agresorům.
  • 00:25:47 V čem byl jeho život nemilostivý?
  • 00:25:50 Nebo málokdo ví,
    jaký on měl vlastně osud?
  • 00:25:54 Hrabal vždy razil
    teorii umělých osudů,
  • 00:25:58 když si pak vzal z tao te tingu
    "býti na dně a hleděti vzhůru.
  • 00:26:02 On se celoživotně uváděl
    do situací,
  • 00:26:05 ve kterých by nechtěl být.
  • 00:26:07 To se mu velmi dobře dařilo.
  • 00:26:09 Takže když vezmete třeba
    jeho vzdělání a studia
  • 00:26:13 a pak zaměstnání,
    to jsou zajímavé skoky.
  • 00:26:18 Vystudoval práva,
    protože to chtěla maminka.
  • 00:26:21 Nejdřív úspěšně propadal
    na škole a na gymnáziu.
  • 00:26:25 Pak, jak říká,
    když se odklopil zvon nevědomosti,
  • 00:26:28 když nastoupil na práva
    a najednou enormní propad
  • 00:26:32 vzdělanosti a filozofie,
    výtvarné umění,
  • 00:26:35 a to tak dokonale,
    že v tom byl jednička.
  • 00:26:37 Jakmile vystudoval práva,
    mamince odevzdal diplom
  • 00:26:41 a šel dělat pojišťováka,
    obchodního agenta.
  • 00:26:45 Nakonec skončil,
    jak se to posouvalo,
  • 00:26:48 hutě, sběrna, kulisák.
  • 00:26:53 A bylo to vynuceno dobou
    nebo jeho vlastní tenzí?
  • 00:26:57 Já bych řekl,
    že jím.
  • 00:26:59 Samozřejmě ta doba 50. let
    na to měla zásadní vliv.
  • 00:27:04 Když se to zlomilo,
    šel do Kladna,
  • 00:27:06 to byl ten jeho
    existencionalismus.
  • 00:27:09 Najednou nevěděl,
    jak dál.
  • 00:27:11 Že šel bydlet
    na periferii do Libně,
  • 00:27:13 to byla jeho dobrovolná volba.
  • 00:27:15 Ale on nežil
    jenom na periferii Libně,
  • 00:27:18 on žil na periferii života.
  • 00:27:20 Věděl,
    že ta doba je bezvýchodná.
  • 00:27:22 Jako spisovatel se nemůže
    nijak projevit,
  • 00:27:25 nic mu nevyjde.
  • 00:27:26 Tak se dobrovolně uvedl
    do situace,
  • 00:27:29 kde by nechtěl být.
  • 00:27:30 A přihlásil se dobrovolně
    na Kladno.
  • 00:27:34 Situace se zhoršuje
    díky imperialistům,
  • 00:27:36 kteří využívají domácí reakce
    ke svým nekalým cílům.
  • 00:27:40 Jen si prohlédněte ty hnusné
    imperialismem nasáklé tváře.
  • 00:27:46 Fašistická bestie nespí.
  • 00:27:49 Zase strkají rypáky
    do naší kvetoucí zahrady.
  • 00:27:52 A když nemohou přímo zbraněmi,
    dělají diverzantskou činnost
  • 00:27:56 skrze tyhle stvůry,
    které se chtěly přes kopečky
  • 00:28:00 dostat ke svým chlebodárcům.
  • 00:28:02 Držte si je od těla!
  • 00:28:04 Ne jako tuhle,
    jeden brigádník se podhrabal
  • 00:28:06 a otěhotněl trestankyni.
  • 00:28:08 Fuj!
  • 00:28:11 Přivádět na svět
    další kapitalismem zkaženou
  • 00:28:14 a otrávenou duši.
  • 00:28:17 Jsme příliš laskaví,
    zdá se,
  • 00:28:19 že pracovní morálka
    mizí a mizí.
  • 00:28:22 Bodejť by nemizela.
  • 00:28:24 Ale co je důležitější,
    mizí tady člověk.
  • 00:28:26 A ne ten abstraktní,
    ale konkrétní lidi se nám ztrácejí.
  • 00:28:30 Soudruhu!
  • 00:28:32 Ale ne,
    jen ať to ty děti slyšej.
  • 00:28:34 Mlíkař zmizel,
    protože řekl pravdu,
  • 00:28:36 že nepojedeme za zvýšený normy,
    který s náma nikdo neprojednal.
  • 00:28:40 Já se ptám, ne kam zmizela morálka,
    ale kam zmizel mlíkař.
  • 00:28:44 Ale následky si přičti sám.
  • 00:28:48 Ono se o něm říká,
    že to byl hospodský spisovatel.
  • 00:28:51 Je to spravedlivé,
    pánové?
  • 00:28:53 V podstatě se narodil v pivovaru.
  • 00:28:55 Měl ji blíž než kdyby mu
    maminka koupila limonádu.
  • 00:28:59 Říkal,
    že jeho vztah k pivu
  • 00:29:02 je sakrální.
  • 00:29:03 Jak cestoval,
    tak se stravoval v hospodách,
  • 00:29:06 bydlel v hospodách.
  • 00:29:08 Na Kladně s lidma pobýval
    v hospodách.
  • 00:29:10 Ono kde jinde?
  • 00:29:11 Ale to neznamená,
    že byl hospodský spisovatel.
  • 00:29:14 Za tohle trochu může,
    ale v dobrém,
  • 00:29:16 Emanuel Frynta,
    který napsal předmluvu,
  • 00:29:18 v které odvodil jeho poetiku
    od hospodské historky,
  • 00:29:22 což má možná pravdu,
    ale ony ty teoretické spekulace.
  • 00:29:26 Já znám teoretika,
    který tvrdí,
  • 00:29:28 že Hrabal je ženské psaní.
  • 00:29:31 Něco z té hospodské historky
    tam asi bude.
  • 00:29:38 Ale ne každý,
    kdo chodí do hospody,
  • 00:29:42 to píše.
  • 00:29:44 Frynta to podle mě definuje
    velice hezky,
  • 00:29:47 tu hospodskou historku.
  • 00:29:50 On upozorňuje na to,
    že to hrabalovské vyprávění
  • 00:29:55 nebo to reprodukované vyprávění,
    jak to vkládal do úst svým hrdinům,
  • 00:30:00 se nachází v poloze
    toho hospodského vyprávění,
  • 00:30:04 kdy většinou jde o něco,
    co bylo skutečně prožito,
  • 00:30:08 co je součást
    jedné životní zkušenosti.
  • 00:30:11 Ti, co vypráví,
    vypráví o tom, co prožili.
  • 00:30:14 Má to empirický základ.
  • 00:30:16 Je to návratné.
  • 00:30:18 Lidi vyprávějí své historky
    opakovaně, improvizují.
  • 00:30:22 Nicméně repertoár
    mají zpravidla stabilní.
  • 00:30:26 Já chodím také na pivo,
    já to znám.
  • 00:30:28 Automaticky jsou vedeni
    k jakémusi nadsazování,
  • 00:30:32 přehánění.
  • 00:30:33 I to je charakteristický znak
    hospodské historky.
  • 00:30:36 A taky Hrabal,
    ať už to má
  • 00:30:39 z hospodských historek
    nebo ze surrealismu,
  • 00:30:42 rád nadsazuje.
  • 00:30:43 Vypráví hyperbolickým způsobem.
  • 00:30:46 To,
    co popsal Emanuel Frynta,
  • 00:30:49 je úplně přesné.
  • 00:30:51 Až na to,
    že když se probíráte
  • 00:30:54 těmi povídkami a těmi texty,
    zjistíte,
  • 00:30:58 že málokdy se ty historky
    nebo životní příběhy
  • 00:31:02 vyprávějí v hospodě.
  • 00:31:04 Nejčastěji se vyprávějí nad prací.
  • 00:31:08 V kladenské huti,
    anebo dva kulisáci se baví.
  • 00:31:11 Hrabal je velkým ctitelem
    lidské práce.
  • 00:31:19 Jak říká na jednom místě,
    to je ten cípek,
  • 00:31:23 kde se lidské samoty
    mohou dotknout.
  • 00:31:28 Jak Anteos zeslábl jsem,
    ale okřál,
  • 00:31:31 když jsem se dotknul země.
  • 00:31:33 Moje pravda se dá posadit
    na koleno,
  • 00:31:36 moje pravda je jako chleba
    na stole.
  • 00:31:38 Ale ona už na tom stole není.
  • 00:31:40 Kluci,
    ukradli nám pravdu!
  • 00:31:42 Kde ta pravda je?
  • 00:31:51 Osud mi dává pokyn,
    abych přesněji filozofoval.
  • 00:32:08 Ach lidi,
    já jsem tak šťastnej,
  • 00:32:11 já jsem se narodil.
  • 00:32:13 Všechen ten žal,
    všechna ta zlost,
  • 00:32:16 všechno to shořelo ohněm,
    který mě očistil.
  • 00:32:21 Jsem šťasten, našel jsem se.
  • 00:32:28 Hrabal toho ve skutečnosti
    odžil málo.
  • 00:32:31 To není dobrodružný život.
  • 00:32:34 On ten život investoval do psaní.
  • 00:32:38 Skutečně,
    jeho životní příběh je takový.
  • 00:32:41 Když zjistil,
    že už nemá co vyprávět,
  • 00:32:43 ztratil na životě zájem.
  • 00:32:45 Dokonce si myslím,
    že ty umělé osudy - jeho termín,
  • 00:32:50 ale nesmírně přesný,
    byla literární volba.
  • 00:32:54 On předtím psal s Maryskem
    neopoetistické básničky
  • 00:32:58 a najednou mu to přestalo stačit.
  • 00:33:01 Tak si naoktrojoval
    tyhle umělé osudy.
  • 00:33:04 On, plachý člověk,
    s pohyblivým pískem pod nohama,
  • 00:33:09 šel dělat pojišťováka,
    obchodního agenta.
  • 00:33:15 Což jsou profese,
    kde člověk musí být asertivní.
  • 00:33:19 To on nebyl od povahy.
  • 00:33:22 Vnutil si jakýsi umělý osud,
    aby ze sebe udělal spisovatele.
  • 00:33:28 Aby se z lyrika předělal
    na vypravěče.
  • 00:33:34 Prosím, zápis.
  • 00:33:35 Jméno: Bohumil Hrabal.
    Povolání: spisovatel.
  • 00:33:41 Věk: 55 let
  • 00:33:45 Výpovědi čtenářů:
  • 00:33:49 Ty dědku senilní,
    ty oplzlej sviňáku,
  • 00:33:51 ty patříš do kriminálu.
  • 00:33:53 Je to tak.
  • 00:33:55 Už dlouho mi při čtení
    nebylo tak dobře u srdce.
  • 00:33:58 Víte, pane Hrabal,
    člověk je přeci jen v jádru dobrej.
  • 00:34:02 Přesně tak.
  • 00:34:04 Podle některejch recenzí a kritik
    je prý ten sviňák Hrabal
  • 00:34:09 pokračovatel Nerudy
    a jiných našich klasiků, hrůza!
  • 00:34:15 Ano, ano, je to tak.
  • 00:34:18 Po přečtení vašich knížek
    už nemám klid.
  • 00:34:22 Stále mě mučí a pronásleduje
    nevýslovná krása, křehkost,
  • 00:34:26 legrace, bolest, moudrost.
  • 00:34:29 Je to tak.
  • 00:34:31 Dyť je to pacholek!
    Gauner!
  • 00:34:33 Buzerant nebo hypoték!
  • 00:34:35 Do jezu s ním!
  • 00:34:36 Za dělnický peníze
    si válí zadek v přepychu.
  • 00:34:39 Svatá pravda.
  • 00:34:45 Tady bych vám měl říct,
    z čeho se skládá můj byt,
  • 00:34:48 přepychovej komfortní byt.
  • 00:34:50 Tady mám krásnou prostornou halu,
    jak vidíte.
  • 00:34:55 Teď takové veliké překvapení,
    je tady tekoucí voda.
  • 00:35:01 To jest koupelna má a mé ženy.
  • 00:35:05 Potom jako velká vymoženost je,
    že máme oddělené ložnice.
  • 00:35:08 Já spím tady.
  • 00:35:10 Tady jest moje ložnice,
    ložnice Bohumila Hrabala,
  • 00:35:13 pana spisovatele.
  • 00:35:15 A tam spí moje žena.
  • 00:35:17 Dále mám tady krásnou kuchyň,
    jak vidíte, bohatě zařízenou.
  • 00:35:21 Tady mám krásnou toaletu,
    která je na dvoře,
  • 00:35:24 která má ohromnou výhodu v tom,
    že když padá sníh nebo mrzne,
  • 00:35:29 v noci jdeme s ženou bosky,
    a tak pěstujeme Kneippovu metodu,
  • 00:35:34 která působí obzvlášťňujícím
    způsobem na náš krevní oběh.
  • 00:35:44 Nakladatelství
    Československý spisovatel
  • 00:35:47 udělilo roku 1968
    cenu za nejvýznamnější dílo
  • 00:35:50 Bohumilu Hrabalovi.
  • 00:35:53 Svatá pravda.
  • 00:35:55 Za jeho knihu próz
    Morytáty a legendy.
  • 00:36:02 Nejsou jenom hezké věci.
  • 00:36:05 Vy jste říkal,
    že byl Hrabal ve skrze nepolitický.
  • 00:36:08 Nicméně jak vyplynulo z toho,
    co jsme si tady povídali,
  • 00:36:12 doba ho nesmírně zasáhla.
  • 00:36:14 Jedna kniha, ne-li víc,
    šla do stoupy,
  • 00:36:16 některé přestaly vycházet.
  • 00:36:20 Normalizace ho poměrně zasáhla.
  • 00:36:22 On na to nakonec reagoval
    svým prohlášením z roku 1975.
  • 00:36:27 Ano, z ledna 1975.
  • 00:36:32 Na to reagovalo mnoho lidí,
    kteří ho měli rádi,
  • 00:36:37 takovou tou zásadní otázkou:
    Měl to zapotřebí?
  • 00:36:41 Já se vás ptám,
    měl to zapotřebí?
  • 00:36:45 Já to ještě trošku předejdu.
  • 00:36:47 Hrabal měl to štěstí
    nebo neštěstí,
  • 00:36:50 že za jeho života
    nikdy nevyšlo v té době to,
  • 00:36:52 co napsal v té době.
  • 00:36:54 Počínaje první sbírkou,
    kterou si sestavil v roce 1948,
  • 00:36:57 Ztracená loučka,
    což představovalo sbírku básní,
  • 00:37:00 která vyšla až v roce 1990.
  • 00:37:02 Takhle to pokračovalo s věcma,
    které psal.
  • 00:37:05 Sny - ty vycházejí v 60. letech.
  • 00:37:07 On měl od každé knížky
    odstup minimálně 10 let.
  • 00:37:11 On nebyl současný autor.
  • 00:37:14 Když mohl publikovat
    v těch 60. letech, rok 1963,
  • 00:37:19 najednou začaly knížky vycházet,
    on to vytahoval ze šuplat.
  • 00:37:23 Takže vlastně proti proudu času.
  • 00:37:25 Ty, které vycházely první,
    byly v podstatě nejmladší.
  • 00:37:30 Ano, máte pravdu,
    on žil v nepřirozené situaci.
  • 00:37:34 A teď v roce 1968 mu vyšla
    poslední knížka,
  • 00:37:36 Morytáty a legendy.
  • 00:37:38 K tisku byly připraveny
    další 2 knížky,
  • 00:37:41 Domácí úkoly a Poupata.
  • 00:37:42 To byly drijáčnické texty
    z jeho začátku,
  • 00:37:45 jak šel proti tomu proudu času.
  • 00:37:47 Jenže to už přišel rok 1968,
    začínající normalizace,
  • 00:37:51 a ty 2 knížky z nakladatelství
    šly rovnou do stoupy.
  • 00:37:54 Hrabal skončil v roce 1968
    se spisováním
  • 00:37:57 a teď nastalo vakuum.
  • 00:37:59 V roce 1970 byl přeregistrován
    Svaz spisovatelů.
  • 00:38:05 Tehdy v roce 1970
    tam byl ještě podepsán
  • 00:38:08 Jaroslav Seifert
    jako předseda.
  • 00:38:11 Tím,
    že vznikla přeregistrace,
  • 00:38:13 protože nastupovala normalizace,
  • 00:38:16 se někteří spisovatelé
    přehodili a někteří ne.
  • 00:38:18 Hrabal měl to štěstí,
    tu smůlu,
  • 00:38:20 že on byl spisovatelem
    v likvidaci.
  • 00:38:23 Takže se odmlčel
    nebo byl umlčen.
  • 00:38:25 Žil v Kersku,
    kde využil té doby
  • 00:38:28 a napsal ty své nejlepší věci.
  • 00:38:30 Měl klid a čas.
  • 00:38:32 Nastala situace,
    kdy režim Hrabala potřeboval,
  • 00:38:38 Hrabal v sobě měl nesporně
    literární hodnoty a kvality.
  • 00:38:43 Svět se najednou ptal:
    Kam zmizel ten Hrabal?
  • 00:38:46 Kam zmizel mlíkař?
  • 00:38:48 Přesně tak.
  • 00:38:49 Ten režim ho potřeboval,
    jen hledal, jak na to.
  • 00:38:52 Nabídli mu,
    že s ním udělají rozhovor
  • 00:38:55 v týdeníku Tvorba.
  • 00:38:57 To byl týdeník,
    který vydávalo Právo
  • 00:38:59 pod taktovkou UV KSČ,
    kde vycházely projevy Brežněva
  • 00:39:03 a všech možných politiků,
    státníků.
  • 00:39:06 Režim vycítil,
    že když s ním udělají rozhovor,
  • 00:39:09 mírumilovný, nanicovatý,
    tak že by Hrabala mohli pustit.
  • 00:39:14 Hrabal na to přistoupil.
  • 00:39:17 Vím, že mi kamarádi říkali,
    oni to začali dělat na podzim 1974,
  • 00:39:22 že bylo mnoho verzí toho rozhovoru.
  • 00:39:25 Hrabal to těm klukům ukazoval.
  • 00:39:28 Oni říkali,
    že je to docela přijatelné.
  • 00:39:31 Vznikla finální verze rozhovoru,
    pod kterou není nikdo podepsaný,
  • 00:39:36 a pak se zjistilo,
    že to byl Jiří Háje,
  • 00:39:38 šéfredaktor Tvorby.
  • 00:39:40 Ten rozhovor upravil,
    dopsal tam takovou terminologii,
  • 00:39:44 14. sjezd a tyto věci.
  • 00:39:47 Potom to vyšlo.
  • 00:39:49 Najednou nastala situace,
    kdy většina lidí si řekla,
  • 00:39:53 že Hrabal zradil.
  • 00:39:55 Je mu to zapotřebí?
  • 00:39:57 Zradil sám sebe.
  • 00:39:59 No možná i ty čtenáře.
  • 00:40:01 To už je otázka.
  • 00:40:03 Pak nastalo pálení
    Hrabalových knih.
  • 00:40:12 Na druhou stranu
    Vaculík říkal:
  • 00:40:16 To je skvělé, že to vyšlo!
  • 00:40:19 Režim Hrabalovi přitakával,
    on ho potřeboval.
  • 00:40:23 To je to naše vítězství.
  • 00:40:26 Další situace,
    která se do toho prolíná,
  • 00:40:29 od roku 1971 Hrabalovy věci,
    které nevycházely oficiálně,
  • 00:40:34 vycházely v samizdatu a v exilu,
    takže Hrabal žil v podivné situaci.
  • 00:40:41 Tím, že režim řekl:
  • 00:40:42 "Dobře, tady jste se odčinil
    nějakým způsobem,
  • 00:40:46 my vám umožníme vydávání knih.
  • 00:40:48 Houby mu umožnili!
  • 00:40:49 Zase ho korigovali,
    hnali ho do nějakých povídek
  • 00:40:52 a takových věcí.
  • 00:40:54 Ale co je,
    myslím,
  • 00:40:56 nejdůležitější
    na rozhovoru v Tvorbě, je,
  • 00:40:59 že jako součást článku vyšel
    text Rukověť pábitelského učně,
  • 00:41:02 a ten byl zásadní.
  • 00:41:04 To byla Hrabalova poetika,
    i když text byl zmršen
  • 00:41:07 hrozným způsobem.
  • 00:41:09 Přesto byl třeskutý.
  • 00:41:10 Jiří Kolář
    tehdy napsal Hrabalovi:
  • 00:41:13 "Milý Bohouši, od dob,
    co napsal Halas báseň A co básník,
  • 00:41:16 je to ten nejlepší text,
    který jsem četl.
  • 00:41:51 Takže hoši, copak?
  • 00:41:56 Jako uživatelé silnice
    byste neměli pít.
  • 00:41:59 Jako byste jeli autem
    nebo motorkou.
  • 00:42:05 Tak kamarádi,
    teď se pěkně projdete.
  • 00:42:12 Na zdravém vzduchu
    přijdete na jiné myšlenky.
  • 00:42:31 Vypustil jste nám duši.
  • 00:42:38 Mluvili jsme tady o 50. letech,
    to byl Inzerát na dům,
  • 00:42:41 ve kterém nechci bydlet.
  • 00:42:44 Ve filmu se to zase odrazilo
    ve Skřiváncích na niti.
  • 00:42:50 Tam se k tomu vyjádřil,
    k těm 50. létům.
  • 00:42:53 Protože skutečně to,
    co jsem zde před chvílí řekl,
  • 00:42:56 kde je mlíkař,
    je pro mě prostě zásadní věta.
  • 00:43:00 Slavnosti sněženek mi připadá
    jako rurální idylka v normalizaci,
  • 00:43:04 sympatický policajt,
    zejména v geniálním podání Sommra.
  • 00:43:09 Je to tak trošku
    jako Naši furianti,
  • 00:43:12 tak to na mě působí.
  • 00:43:13 Já ale proti Našim furiantům
    nic nemám.
  • 00:43:15 Ale je to takové,
    dvě sdružení se hádají.
  • 00:43:19 A ten punč platím já.
  • 00:43:21 Šípková nebo pečenej.
  • 00:43:25 Hrabal vyprávěl to,
    co se okolo něj mluvilo,
  • 00:43:29 to, co se okolo něj dělo.
  • 00:43:31 Měl několik míst,
    o kterých mluvit chtěl,
  • 00:43:38 Kladno, Libeň, Nymburk
    a Kersk.
  • 00:43:43 Z tohoto pohledu
    mu není co vyčítat.
  • 00:43:50 Co mu lze ale vyčíst,
    je to,
  • 00:43:55 že měl potřebu lyrické věci
    monumentalizovat.
  • 00:44:02 To já si pamatuju,
    že když jsem to četl,
  • 00:44:05 tak se mi v dané chvíli zdálo,
    že tohle není ta pravá tematika
  • 00:44:10 k tomuto úkonu.
  • 00:44:12 Na druhé straně,
    on sice byl apolitický spisovatel,
  • 00:44:16 ale historická chvíle
    s politickým zabarvením,
  • 00:44:20 je vždy v jeho textech přítomna.
  • 00:44:24 On tam popsal něco,
    co pro ta 70. i 80. léta
  • 00:44:28 bylo nanejvýš charakteristické.
  • 00:44:31 Úprk na chaty z rolí
    státních zaměstnanců,
  • 00:44:36 co jsme všichni byli.
  • 00:44:39 Tohle je tam popsáno jako
    "tam se ti lidé proměňovali,
  • 00:44:44 tam se chovali jinak.
  • 00:44:46 Navíc ta verze Hrabalova
    není tak idylická,
  • 00:44:49 jako Menzelův přepis.
  • 00:44:52 Když to vyšlo poprvé,
    bylo to 16 povídek z 20.
  • 00:44:57 Tam bylo spoustu manipulace.
  • 00:45:03 A reakce na povídky neznala
    ještě všechny okolnosti.
  • 00:45:10 Já si myslím,
    že je dost důvodů i toto obhájit.
  • 00:45:14 Bylo to doplněno také
    Rukojetí pábitelského učně.
  • 00:45:21 Tu z toho také vyhodil.
  • 00:45:24 Je tam spousta krásných textů,
    to je opravdu poetika Hrabalova.
  • 00:45:28 Já jsem možná víc kritický
    k tomu textu než bez povídek,
  • 00:45:32 které chybí,
    tak, jak to tenkrát vyšlo,
  • 00:45:35 než k tomu filmu.
  • 00:45:36 Film je zase něco jiného.
  • 00:45:39 Ta povídková sbírka
    je něco jiného.
  • 00:45:43 Já jsem se chtěl vrátit k tomu,
    že dnes se strašně těžko soudí.
  • 00:45:49 Ti lidi nevěděli, že to skončí.
  • 00:45:56 Mně kdysi jedna studentka řekla,
    týkalo se to jiného spisovatele,
  • 00:46:02 já už nevím přesně,
    jak ta věta zněla, ale zhruba:
  • 00:46:09 "Kdyby 15 let počkali.
  • 00:46:12 Ale může spisovatel,
    který chce oslovit své čtenáře,
  • 00:46:15 si říct, já 15 let počkám?
  • 00:46:20 No ano, kdyby věděl nebo tušil.
  • 00:46:22 Kompromisy dělali
    mnozí jiní a jinak.
  • 00:46:25 Na druhé straně si myslím,
    že Hrabal ve vztahu k čtenářům
  • 00:46:34 plnil určitou roli.
  • 00:46:35 Zaplať Pánbůh, že český čtenář
    mohl číst aspoň toto.
  • 00:46:42 Když píšu,
    tak píšu zpravidla v Kersku.
  • 00:46:47 Jako když je přehrada plná vody,
    tak můžou svítit
  • 00:46:52 pražský televizory a všecko.
  • 00:46:54 A nic neplatí?
  • 00:46:56 Když pan Hrabal
    je plnej nápadů z hospod,
  • 00:46:59 já si říkám zapisovatel.
  • 00:47:02 Když mám už hodně nápadů
    a začnu navazovat
  • 00:47:06 komunikaci či asociaci,
    usednu k psacímu stroji
  • 00:47:13 a píšu tak dlouho,
    až se toho zbavím.
  • 00:47:18 A pak vezmu nůžky.
  • 00:47:20 No a pak musí přijít kritik,
    výtvarník.
  • 00:47:29 Nůžkama to stříhám a seskupuju,
    něco zahodím.
  • 00:47:34 Někdy začátek dám na konec
    nebo obráceně.
  • 00:47:39 Tak si s tím hraju tak,
    jako si hraje
  • 00:47:42 dobrej režisér s tím,
    co mu natočili ti jeho kluci.
  • 00:47:51 Říká se,
    že Hanťa z Příliš hlučné samoty
  • 00:47:54 je jediná
    autobiografická postava Hrabala.
  • 00:47:59 Je to pravda?
  • 00:48:00 Ony jsou všechny autentický.
  • 00:48:02 Paní Bovaryová jsem já,
    řekl kdysi kdosi.
  • 00:48:05 Asi každý spisovatel
    bývá hodně svými postavami.
  • 00:48:11 Příliš hlučná samota
    je v podstatě
  • 00:48:14 jedna z jeho neuznávanějších,
    ne-li nejuznávanější kniha.
  • 00:48:18 Byl zde učiněn jeden pokus
    o její zfilmování
  • 00:48:21 s Phillipem Noirotem
    v hlavní roli,
  • 00:48:23 nezdařený pokus.
  • 00:48:25 Myslíte si,
    že je to jeho vrcholová kniha?
  • 00:48:29 Hrabal je do značné míry
    opravdu monolitní autor.
  • 00:48:32 Pořád je to Hrabal,
    ale vyvíjí se úžasně.
  • 00:48:35 To byl věčný experimentátor.
  • 00:48:37 Od jedné knížky ke druhé.
  • 00:48:40 On se nikdy neopakuje.
  • 00:48:42 Je plný paradoxů.
  • 00:48:44 Z počátku píše povídky
    pod heslem
  • 00:48:46 "nerozlišující pozornosti.
  • 00:48:49 Sešitek nerozlišující pozornosti.
  • 00:48:51 Ano, teď nevím,
    jestli to říkám dobře.
  • 00:48:54 To znamená dívat se na svět
    bez nějakého a priori,
  • 00:48:59 bez předběžné selekce,
    bez ideologického pohledu.
  • 00:49:03 To je pohled,
    který je úžasně pravdivý
  • 00:49:09 a úžasně sugestivní,
    ale který rezignuje
  • 00:49:13 na nějakou perspektivu
    a na nějaké poselství.
  • 00:49:18 Když to řeknu takto banálně.
  • 00:49:20 Příliš hlučná samota
    je text jiného typu.
  • 00:49:23 To je napsáno s filozofickou bází.
  • 00:49:28 To je text,
    který nějaké poselství nese.
  • 00:49:32 Svým způsobem
    cosi až archaického,
  • 00:49:34 napsat takový příběh.
  • 00:49:37 Taky jednoznačně morální.
  • 00:49:41 Navíc tam se některé polohy
    pročišťují způsobem neuvěřitelným.
  • 00:49:45 Ten příběh vztahu k cikánce
    je jeden z nejkrásnějších
  • 00:49:49 milostných příběhů
    v české literatuře.
  • 00:49:52 Je napsaný s takovou čistotou,
    že to člověk jenom žasne.
  • 00:49:56 Tak tam asi je ten vrchol.
  • 00:50:00 Ale když půjdete dál,
    jsou tam Svatby v domě,
  • 00:50:03 700 stran,
    patrně nejambicióznější projekt.
  • 00:50:07 Pozor,
    to pořád hovoříme o textech,
  • 00:50:09 které jsou známé.
  • 00:50:10 Když vezmete Sebrané spisy,
    tam je spousta textů, povídek,
  • 00:50:14 které jsou víceméně neznámé,
    které jsou tak třeskuté a morbidní
  • 00:50:17 jako to,
    o kterých hovoříme.
  • 00:50:20 Hrabal je skutečně mnohovrstevný
    a čím více se o něm budeme bavit,
  • 00:50:24 čím více ho budeme zkoumat,
    tak zjistíme,
  • 00:50:26 že ho neznáme.
  • 00:50:27 Je to spíš výzva k četbě.
  • 00:50:30 Pánové, bohužel,
    a myslím to zcela upřímně.
  • 00:50:33 Pivo došlo.
  • 00:50:34 Pivo došlo.
  • 00:50:36 Hezky jste to zakončil.
  • 00:50:39 Já vám moc děkuji,
    že jste si tady povídali
  • 00:50:42 o Bohumilu Hrabalovi,
    kterému by letos bylo 100 let
  • 00:50:45 a který bezesporu patří
    mezi to podstatné,
  • 00:50:51 co je v české literatuře,
    v české historii i v životě.
  • 00:50:57 Vám divákům, děkuji,
    že jste se dívali.
  • 00:51:02 A jak říkal pan profesor,
    občas si od Hrabala
  • 00:51:05 něco přečtěte.
  • 00:51:06 Na shledanou u příštího vydání
    Historie.cs.
  • 00:51:09 Na shledanou.Na shledanou.
    Na shledanou.
  • 00:51:14 Tak.
  • 00:51:18 Už povídáme hodinu.
  • 00:51:20 A co s tím máme co dělat?
  • 00:51:23 Půjdeme někam na pivo.
  • 00:51:33 Skryté titulky: Petra Kinclová
    Česká televize, 2014

Související