iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
17. 1. 2013
22:30 na ČT2

1 2 3 4 5

16 hlasů
6105
zhlédnutí

Artmix

Evropské umění od roku 1945 — Jan Zrzavý — Martin Mainer — Markéta Jáchimová

52 min | další Magazíny »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Artmix

  • 00:00:11 Lednovým Artmixem
    otvíráme rok 2013,
  • 00:00:14 který slibuje spoustu umění.
    A my budeme jako vždy u toho.
  • 00:00:18 A začínáme pozvánkou do Berlína,
    kde probíhá výstava
  • 00:00:20 nazvaná Touha po svobodě -
    umění v Evropě po roce 1945.
  • 00:00:26 Studentka Vysoké školy
    uměleckoprůmyslové
  • 00:00:28 Markéta Jáchimová, autorka série
    soch dívek s černými vlasy
  • 00:00:32 vytváří nyní totemy -
    rovněž s černými vlasy.
  • 00:00:37 Božská hra velkého samotáře
    Jana Zrzavého
  • 00:00:40 se odehrává
    v Ostravském domě umění
  • 00:00:42 a nabízí divákům mistrovy
    nejlepší prožitky, touhy a sny.
  • 00:00:47 V Artipech jsme se vydali
    po pražských novinkách.
  • 00:00:50 Vzali jsme to od Špálovy galerie
    přes UMPRUM
  • 00:00:53 až do Dejvic,
    do Národní technické knihovny.
  • 00:00:59 A nakonec uvidíte portrét
    jednoho z nejvýznamnějších
  • 00:01:01 současných malířů Martina Mainera,
    který patří
  • 00:01:04 do generace 80. let
  • 00:01:06 a jehož plátna jsou plná
    vjemů, emocí a fantazie.
  • 00:01:21 Berlín není daleko
    a vždycky je tady co vidět.
  • 00:01:24 Naše pozvánka tentokrát míří
    do Německého historického musea
  • 00:01:27 v centru města,
    kde si až do 10. února
  • 00:01:30 můžete prohlédnout výstavu
    nazvanou
  • 00:01:32 Touha po svobodě -
    umění v Evropě po roce 1945.
  • 00:01:40 Kolekce představuje
    díla 113 umělců z 28 zemí
  • 00:01:43 a je mezi nimi
    i šest českých výtvarníků.
  • 00:01:47 Snahou projektu je
    rozptýlit nepřátelskou atmosféru,
  • 00:01:50 která panovala
    mezi dvěma mocenskými bloky
  • 00:01:52 v dobách studené války,
  • 00:01:54 a naopak ukázat,
    co měly společného.
  • 00:01:57 Tím společným je skutečnost,
    že se obě strany snažily
  • 00:01:59 nějak vypořádat
    s nelehkou otázkou svobody.
  • 00:02:08 Výstava začíná
    u myšlenky rozumu.
  • 00:02:10 Věk rozumu se zrodil
    s osvícenstvím
  • 00:02:12 ve Francii 18. století.
  • 00:02:15 Francouzská revoluce
    pak myšlenku rozumu
  • 00:02:18 vnesla mezi širokou veřejnost
    a nastal
  • 00:02:20 počátek moderní doby,
    éry moderního umění.
  • 00:02:23 Tady za mnou vidíte obrazy
    a instalace Reného Magrittea.
  • 00:02:27 Ten bílo-modro-červený
    symbolizuje francouzskou vlajku
  • 00:02:30 a reflektuje myšlenku,
    podle níž konec 2. světové války
  • 00:02:33 otevřel prostor
    k začátku nové éry,
  • 00:02:36 éry demokracie
    navazující na tradici osvícenství
  • 00:02:40 a myšlenky
    Francouzské revoluce.
  • 00:02:44 S tímto pohledem
    jaksi nesouhlasí Kounellis,
  • 00:02:47 po mojí levé ruce.
  • 00:02:49 Marat a Robespierre,
    stalinisté Francouzské revoluce,
  • 00:02:52 byli zabiti,
    protože řadě lidí se
  • 00:02:55 myšlenka svobody tolik
    nelíbila.
  • 00:02:57 Jeden skončil pod gilotinou,
    přišel o hlavu.
  • 00:03:22 Stojíme před obrazem
    českého umělce Milana Kunce,
  • 00:03:25 který žil
    velmi dlouho v Düsseldorfu.
  • 00:03:28 Teď je myslím zpátky
    v Praze.
  • 00:03:30 Do výstavy jsme ho zařadili,
    protože se zabývá světem konzumu
  • 00:03:33 a kritikou ideologie
    Sovětského svazu.
  • 00:03:36 Namaloval obraz Pravda Coca-Cola,
    který pojednává
  • 00:03:39 o myšlence pravdy
    v kontrastu s Coca-Colou,
  • 00:03:42 produktem
    opředeným aurou kapitalismu,
  • 00:03:45 který také každý znal
    a každý jej chtěl.
  • 00:03:48 Kunc se ptá,
    co znamená nekonzumovat
  • 00:03:51 úplně všechno,
    co bychom mohli,
  • 00:03:53 nemoci mít vzdělání,
    které bychom chtěli,
  • 00:03:55 nemoci žít tak,
    jak bychom chtěli.
  • 00:03:58 Vedle slova Pravda
    zde v symbolickém kontrastu
  • 00:04:01 staví Coca-Colu.
  • 00:04:12 Tohle je krásné dílo
    Karla Malicha.
  • 00:04:15 Zařadili jsme ho do sekce
    nazvané 100 roků
  • 00:04:18 věnované budoucnosti
    z hlediska stavu přírody.
  • 00:04:21 Ničíme své životní prostředí,
    nebo neničíme?
  • 00:04:24 V protikladu zde stojí
    Malichova Myšlenka věčnosti
  • 00:04:27 a Velká potopa
    od španělského malíře,
  • 00:04:30 která znamená záhubu
    lidstva.
  • 00:04:33 Tedy zde máme věčnost
    v protikladu k zániku.
  • 00:04:48 Z dalších našich umělců autoři
    do výstavy zařadili
  • 00:04:51 fotografie Jana Mlčocha,
  • 00:04:54 společnou práci Jiřího Koláře
    Vladimíra Fuky a Zdeňka Urbánka,
  • 00:04:59 olej Imaginace strachu
    Stanislava Podhrázského
  • 00:05:04 a fotografie Petra Štenbery.
  • 00:05:08 A protože výstava je putovní
    a uvidí ji diváci
  • 00:05:10 i v dalších evropských městech,
    bude se
  • 00:05:13 rozsáhlá kolekce vybraných umělců
    obměňovat.
  • 00:05:21 Christian Boltanski,
    francouzský umělec
  • 00:05:23 je hodně známý tím,
    že se ve svých dílech
  • 00:05:27 hodně zabývá historií.
    Tady na těch obrázcích
  • 00:05:29 jsou žáci
    jedné třídy vídeňského gymnázia.
  • 00:05:32 Všichni, které tu vidíte,
    byli až na jednoho
  • 00:05:34 zavražděni
    v koncentračních táborech.
  • 00:05:38 Boltanski udělal jakýsi pomník
    těmto mladým studentům,
  • 00:05:41 nad nimiž byl vyřčen ortel smrti,
    ačkoliv nic neudělali.
  • 00:05:45 Zabila je čistě a jen
    rasistická ideologie.
  • 00:05:54 Tato část je nazvaná
    Cesta do Říše divů.
  • 00:05:57 Předtím jsem dělala
    už dvě výstavy věnované
  • 00:06:00 překrucování historie,
    nazvané Mýty národů.
  • 00:06:03 Kiefer je jedním
    z nejdůležitějších umělců
  • 00:06:05 zabývajících se
    historií v Německu.
  • 00:06:08 Za mnou vidíte
    jeho klauzurní práci,
  • 00:06:10 myslím,
    že pro düsseldorfskou akademii.
  • 00:06:13 Jmenuje se to Okupace.
  • 00:06:15 Kiefer cestoval do Francie
    a dalších zemí
  • 00:06:18 a všude pořídil vlastní fotografii,
    na níž dělá gesto,
  • 00:06:21 kterým se zdravili Němci
    za dob národního socialismu.
  • 00:06:24 Konfrontuje ty,
    kdo v té době v Německu žili,
  • 00:06:27 a říká:
    "Vy všichni jste se tehdy
  • 00:06:30 tímto gestem zdravili
    a teď o tom nechcete mluvit,
  • 00:06:33 ale já o tom mluvit budu."
  • 00:06:35 V roce 1969 to bylo
    skutečně velmi silné gesto,
  • 00:06:38 velmi politické,
    a Kiefer z toho měl hodně problémů.
  • 00:06:47 V části Realita politiky
    se ptáme,
  • 00:06:50 co pro jednotlivce,
    a zejména pak pro umělce,
  • 00:06:53 znamená žít
    v konkrétním systému.
  • 00:06:55 Otázku nám pomáhají řešit umělci
    z Ruska, Albánie, Německa,
  • 00:06:59 Velké Británie, Francie
    a Itálie.
  • 00:07:02 Toto dílo Emilia Vedovy se jmenuje
    Absurdní berlínský deník.
  • 00:07:06 Vedova zde byl v 60. letech,
    po roce 1961,
  • 00:07:10 kdy postavili Berlínskou zeď,
    žil tedy ve městě
  • 00:07:13 rozděleném zdí
    na západní a východní část,
  • 00:07:16 kde jste si nemohli jen tak
    vyjít do ze západu na východ,
  • 00:07:20 kde teď právě stojíme.
  • 00:07:22 Vedova
    pojil různé aspekty historie,
  • 00:07:24 různé vzpomínky
    a dnešní životní styl
  • 00:07:27 do svého
    Absurdního berlínského deníku
  • 00:07:30 provedeného
    v barvách německé vlajky,
  • 00:07:32 v níž se snoubí několik
    různých rovin berlínské reality.
  • 00:07:45 Vladimir Mitrev
    je bulharský umělec.
  • 00:07:49 Z Bulharska odešel
    do Německé spolkové republiky,
  • 00:07:53 do západního Berlína.
  • 00:07:56 Byl šťastný, protože zde mohl
    studovat na akademii umění,
  • 00:08:02 ale o Německu jako takovém
    vůbec nic nevěděl,
  • 00:08:05 neměl o něm žádnou představu.
  • 00:08:09 A tak chodil 12 kilometrů
    sem a tam
  • 00:08:11 po černém, červeném a žlutém
    pruhu německé vlajky.
  • 00:08:14 Vycházel z toho,
    že dlouhým chozením
  • 00:08:17 po určitém místě
    získá lepší pojem o tom,
  • 00:08:20 kde vlastně je,
    kdo je a co znamená být v Německu.
  • 00:08:28 Autoři výstavy vycházejí
    z předpokladu,
  • 00:08:30 že oba bloky mají kořeny
    v dobách osvícenství.
  • 00:08:33 Umělce nedělí
    na ty ze západu a z východu
  • 00:08:35 a neřadí je ani chronologicky.
  • 00:08:38 Odlišují je pouze podle způsobu,
    jakým reagovali
  • 00:08:40 na nelehké období evropské historie
    po roce 1945.
  • 00:08:45 Dvanáct úseků
    otevírá zásadní otázky
  • 00:08:47 naší společenské existence
  • 00:08:49 i velká témata jako
    rozum, historie a utopie.
  • 00:08:53 Jakou odpovědnost nese za náš život
    politický systém?
  • 00:08:57 Kde končí svoboda jednotlivce
    a začíná svoboda ostatních?
  • 00:09:00 Neměli bychom do katalogu
    základních lidských práv
  • 00:09:03 zařadit také snahu o sociálně
    a ekologicky bezpečnou budoucnost?
  • 00:09:07 A jak vlastně chce každý z nás
    žít a jak daleko je ochoten zajít?
  • 00:09:11 Tyto úvahy mají v dnešním světě
    stále svoje místo
  • 00:09:14 a historie jim nic neubrala
    na aktuálnosti.
  • 00:09:21 Uvidíte tu
    spoustu vynikajících děl -
  • 00:09:23 například tady v závěru výstavy
    Josepha Beyuse,
  • 00:09:25 Alberta Giacomettiho,
    Antony Gormleyho,
  • 00:09:28 Niki de Saint Phalle
    a mnoho dalších.
  • 00:09:49 Je to taková mrtvola stromu,
    která trošku
  • 00:09:53 vypadá jako člověk,
    nebo mi to prostě evokuje
  • 00:09:56 nějakou kůži,
    prostě mrtvý materiál,
  • 00:09:59 který si ještě tady drží něco
    ze života, co tam ještě zbylo.
  • 00:10:03 Beru to jako takovou totemovku,
    až taková kultová záležitost.
  • 00:10:09 Je to poslední cyklus kultu,
    který kombinuji s pařezy,
  • 00:10:13 kterých mám doma hrozně moc
    a pořád je sbírám.
  • 00:10:16 S dědou jezdíme do lesa,
    takže pořád mám
  • 00:10:19 neskutečnou sbírku
    těchto "mrtvolek".
  • 00:10:24 Markéta Jáchimová studuje
    v ateliéru sochařství
  • 00:10:26 na pražské
    Vysoké škole umělecko průmyslové.
  • 00:10:29 Pro její umění
    je charakteristický silný vztah
  • 00:10:31 k přírodnímu materiálu.
    Věcí se musí sama dotýkat.
  • 00:10:35 Důležitý je
    střet přírody s civilizací,
  • 00:10:38 kdy se kritický přístup
    prolíná s poezií
  • 00:10:40 a horror
    s jemnou nadsázkou.
  • 00:10:51 Mně právě ty vlasy
    přijdou hrozně nechutný,
  • 00:10:54 že to je fakt
    taková odporná věc.
  • 00:10:58 Vlasy,
    který vlastně rostou z těch kořenů.
  • 00:11:01 Je to nějaká organika,
    která leze ven.
  • 00:11:03 A mně ty vlasy evokují
    nějakou rakovinu,
  • 00:11:07 nebo něco takovýho,
    co vlastně proleze vším
  • 00:11:10 a do toho ty kořeny,
    které mají tak trošku
  • 00:11:12 takový nádorový charakter.
    Nedá se toho zbavit.
  • 00:11:16 Když to člověk někde zacpe,
    tak to zase vyleze další stranou.
  • 00:11:23 Předtím jsem dělala malbu
    a nějakým způsobem
  • 00:11:27 mně tenhle jeden formát
    nevyhovoval.
  • 00:11:31 Potřebuji něco dělat rukama.
    A díky Kurtu Gebauerovi
  • 00:11:36 jsem přišla na to, že se dá sochou
    vyjádřit hrozně věcí.
  • 00:11:40 Je to vlastně báječná komunikace
    mezi autorem,
  • 00:11:45 tou věcí, kterou vytváří
    a nějakým publikem.
  • 00:11:53 Nacházíme se v Galerii die
    Aktualität des Schöne v Liberci.
  • 00:11:58 Je to galerie v obchodním domě.
  • 00:12:01 Dělám tady trošku science -
    specific, světelnou instalaci.
  • 00:12:06 Jedná se
    o takový "light - design".
  • 00:12:09 A strašně se mi líbí kontrast
    přírodních věcí,
  • 00:12:12 přírodních myšlenek,
    všechno, co se týče lesa,
  • 00:12:15 vesnice, ze které pocházím,
    v kontrastu s městskou krajinou.
  • 00:12:22 Tady jsem vlastně použila
    artefakt těchto zářivek,
  • 00:12:25 které se používají pro reklamu.
  • 00:12:29 Udělat právě takový přechod
    z vesnice do města,
  • 00:12:32 který vnímám hrozně intenzivně.
  • 00:12:35 Sem člověk přijde,
    vnímá nějakou změť,
  • 00:12:38 která může připomínat
    řazení určitých šipek, nebo stromů
  • 00:12:43 stejně tak,
    jako když člověk přijede
  • 00:12:45 z vesnice do města,
    tak v tom městě
  • 00:12:48 se ta příroda opravdu ztrácí,
    je už nahrazena obchoďáky
  • 00:12:51 a takovými různými věcmi
    a člověk tam nenajde ten kout
  • 00:12:55 toho nějakého pralesa,
    kam by si zalezl. To zbožňuju.
  • 00:13:05 Tohle je první věc,
    kterou jsem dělala v 1. ročníku,
  • 00:13:08 když jsem nastoupila
    na UMPRUM v Praze.
  • 00:13:12 Jedná se o Stromový falus.
  • 00:13:16 Ten nápad vznikl,
    když jsem procházela lesem a parky,
  • 00:13:20 tak nevím, jestli to znáte,
    tak tam chodíte
  • 00:13:24 po těch mrtvých věcech,
    to se dělají takové suky
  • 00:13:28 a vypadá to
    jako dámské přirození.
  • 00:13:31 Tak jsem si říkala, že by bylo
    super k tomu udělat chlapa.
  • 00:13:34 Aby to získalo
    trošku takový lidský ráz.
  • 00:13:38 Tak jsem začala dělat
    kombinaci toho mrtvého pařezu,
  • 00:13:41 je to takový useknutý stromový fals
    v jakémsi organickém,
  • 00:13:46 až skoro designovém tvaru.
  • 00:13:50 A tady ta věc je zrovna zachycená
    v pohybu ejakulace,
  • 00:13:53 když ten strom
    vysune ten penis,
  • 00:13:56 tak ho vábí ta partnerka
    a je zrovna pozastavený,
  • 00:14:02 když se to děje.
  • 00:14:05 K tomu ještě vznikal comics,
    když jsme vzali
  • 00:14:09 celý tenhle fals a chodili jsme
    po parku po Stromovce
  • 00:14:12 a koukali jsme, jaká díra
    by byla adekvátní
  • 00:14:16 přímo pro tuhle tu velikost.
  • 00:14:19 A našli jsme přímo báječnou
    ženu.
  • 00:14:23 A udělali jsme
    takový maličký comicsový příběh,
  • 00:14:26 který je až trošku menší porno,
    stromový.
  • 00:14:36 Nacházíme se v domě
    v ulici Pevnostní.
  • 00:14:39 Je to dům číslo 651,
    který vlastní FOUNDATION.
  • 00:14:44 A byla tady vytvořena
    výstava bakalářských prací.
  • 00:14:49 Ještě společně se dvěma kolegy
  • 00:14:51 jsem tady udělala instalaci
    tří slečen.
  • 00:14:55 Dá se říct, že samotná tato
    instalace, nebo socha
  • 00:14:58 pracuje s určitým hororem,
    nebo děsivou záležitostí,
  • 00:15:03 kterou je vlastně protkaný
    celý tento dům.
  • 00:15:10 Samozřejmě to charakterizuje mě.
  • 00:15:12 Jsem tady 3x zvěčněná
    v určitých polohách,
  • 00:15:16 s jiným psychologickým
    rozpoložením.
  • 00:15:20 Jejich tváře jsou záměrně zakryté,
    protože mě strašně baví
  • 00:15:24 sledovat psychiku člověka,
    která se vyjadřuje
  • 00:15:27 jakýmkoliv jiným způsobem,
    než mimicky.
  • 00:15:32 Vlastně není vidět obličej.
  • 00:15:37 Jedná se o pozastavený děj,
    kterým tady můžeme volně procházet.
  • 00:15:42 Samotná budova
    dýchá určitým duchem.
  • 00:15:45 I když tady nic nebude, tak tady
    pořád nějaký duch bude žít.
  • 00:15:50 Takže jsem je tady
    víceméně spodobnila.
  • 00:15:54 Že tady vlastně jsou.
  • 00:15:56 Se svým životem tady za těmi
    uzavřenými dveřmi.
  • 00:16:00 Může to trošku vypadat
    jako nějaký blázinec,
  • 00:16:03 nebo určitá uzavřená místnost
    s lidmi,
  • 00:16:06 které opravdu nechcete potkat.
  • 00:16:14 Pro mě je důležitý
    vybrat si určitý prostor
  • 00:16:17 a do něj vytvářet tu sochu,
    nechat se inspirovat,
  • 00:16:21 dotvořit to, co je kolem,
    kde bude ta socha instalovaná.
  • 00:16:26 Protože to je vlastně
    takový její domov.
  • 00:16:29 Takže se člověk potom podle toho
    víc nasměruje, kam by to umístil.
  • 00:16:34 Ty myšlenky pořád pracují.
    Já třeba mám nejradši,
  • 00:16:37 když do toho prostoru můžu přijít
    a strávit tam určitý čas.
  • 00:16:41 A přesně tenhle prostor
    je k tomu úplně ideální.
  • 00:16:50 Králíka mám doma taky,
    ale tenhle je právě úplně jiný.
  • 00:16:53 Tohle je právě ušičlověk.
    Ten je z toho světa,
  • 00:16:57 který byl dřív ještě docela
    přijatelný.
  • 00:17:02 A teď už se schovává
    a vrací se zpátky do lesa.
  • 00:17:06 A najednou zjišťuje, že se ten les
    už přeměnil v něco úplně jinýho,
  • 00:17:12 v tady ty jednoduchý reklamní
    symboly.
  • 00:17:17 Les, který je přetvořený
    v nějakou městskou krajinu.
  • 00:17:23 Tak úplně ekologicky nebojuju,
    nežiju v lese,
  • 00:17:27 ale pocházím odtamtud.
    Nějakým částečným stylem
  • 00:17:31 se právě obracím,
    snažím se spodobnit kontrasty,
  • 00:17:36 který jsou mezi těmi dvěma
    světy.
  • 00:17:39 Který určitě jsou propojený.
    Nevnímám to jako závažnou věc,
  • 00:17:43 ale určitě se to týká
    i celého světa,
  • 00:17:47 nějakého globálu, který tady
    funguje v těch kontrastech.
  • 00:18:01 Umění je především hra,
    velká božská hra,
  • 00:18:05 ale přece jen hra, tvrdil
    Jan Zrzavý o podstatě malování.
  • 00:18:09 A právě k tomu
    odkazuje název rozsáhlé výstavy,
  • 00:18:12 kterou až do 10. března
    uvádí Dům umění v Ostravě.
  • 00:18:16 Jejím cílem
    je představit Jana Zrzavého,
  • 00:18:18 solitéra českého malířství
    20. století
  • 00:18:21 prostřednictvím témat,
    k nimž se umělec
  • 00:18:23 po celá desetiletí přibližoval,
    nebo se k nim navracel.
  • 00:18:28 Díla zapůjčená z 24 veřejných muzeí
    výtvarného umění
  • 00:18:31 a také z mnoha soukromých
    sbírek
  • 00:18:33 nabízejí návštěvníkům
    to nejlepší z jeho tvorby,
  • 00:18:37 která se uzavřela
    v roce 1977.
  • 00:18:41 Ta výstava vlastně je trošku
    k jubileu výstavy z roku 1932,
  • 00:18:46 poněvadž v té době
    Zrzavý poprvé vystavoval
  • 00:18:48 v moravské Ostravě
    a tam začal být fascinován
  • 00:18:53 těmi okolními haldami a struskami,
    tou krajinou.
  • 00:18:57 A začal
    malovat obrazy Ostravska.
  • 00:19:00 A ta ostravská výstava
    byla pro něj velice důležitá,
  • 00:19:03 protože to byla jedna
    z velkých souborných výstav
  • 00:19:07 Zrzavého ve 30. letech.
  • 00:19:09 Takže ta současná výstava
    je na to jakousi vzpomínkou,
  • 00:19:13 ale současně se snaží ukázat
    Zrzavého v nějakém jiném pohledu.
  • 00:19:24 Já jsem vlastně jako kluk
    začínal z lidového umění,
  • 00:19:29 protože jsem skoro
    nic jiného neznal, že?
  • 00:19:32 Nemyslel jsem, že bych byl malířem,
    já chtěl být sochařem.
  • 00:19:36 No. A potom, když už jsem byl
    větší?
  • 00:19:39 Když mi bylo tak 12, 13 let,
    to už jsem byl rozhodnutý,
  • 00:19:43 že chci být malířem,
    jen malířem, jen malířem
  • 00:19:46 a jen malířem!
    To už jsem chodil malovat ven.
  • 00:19:51 A když mi bylo kolik?
    Asi mezi 15. a 16. rokem,
  • 00:19:58 byl jsem v Brně na průmyslovce
    a rozstonal jsem se.
  • 00:20:01 Dostal jsem zánět ledvin...
  • 00:20:04 Ale tyhle věci bych snad
    neměl povídat, ne?
  • 00:20:07 No.
    Tak jsem ležel asi tři měsíce.
  • 00:20:10 A když jsem se uzdravil,
    vrátil jsem se do školy
  • 00:20:13 a za týden jsem měl znovu
    zánět ledvin, recidivu, víte?
  • 00:20:18 Tehdy doktor tatínkovi řekl,
    aby na mě nevynakládal moc peněz,
  • 00:20:22 že do dvaceti let
    nebudu živ.
  • 00:20:25 Tak proto mně otec dovolil
    malovat.
  • 00:20:27 Jinak by to asi nepovolil
    vůbec.
  • 00:20:30 S tím, že když umře,
    tak ať tedy maluje.
  • 00:20:33 Ovšem toho litoval.
    Já jsem se hrozně zvrhl,
  • 00:20:36 zkazil jsem si talent,
    že jo?
  • 00:20:39 Jak to říkal tam ten holič
    tatínkovi,
  • 00:20:41 že jsem si zkazil talent.
  • 00:20:45 Na začátku je kapitola,
    která se jmenuje Tváře.
  • 00:20:49 A ta je taky na konci.
    A ty tváře jsou důležité proto,
  • 00:20:53 poněvadž tam se projektuje
    takový ten
  • 00:20:56 Zrzavého známý narcisismus
    a sklon k sebeprezentaci.
  • 00:20:59 Ale to není nějaká samoúčelná
    prezentace,
  • 00:21:01 nebo nějaká taková jakoby
    exhibicionistická,
  • 00:21:04 ale snaha proměnit se
    do různých rolí,
  • 00:21:07 které mu připadaly závažné
    a které jej duchovně posilovaly.
  • 00:21:12 Takže občas tam vidíte
    autoportréty Zrzavého,
  • 00:21:16 které se proměňují
    do nějakých orientálních králů,
  • 00:21:19 vidíte tam autoportréty Zrzavého,
    které se dokonce proměňují
  • 00:21:22 do hlavy Krista,
  • 00:21:25 a nebo dokonce
    do podoby Julia Zeyera,
  • 00:21:28 což bylo důležité,
    protože Julius Zeyer
  • 00:21:31 se od roku 1901, kdy se poprvé
    setkal se Zeyerovou četbou,
  • 00:21:34 se stal pro něj takovým klíčovým
    duchovním inspirátorem.
  • 00:21:45 Poprvé jsem vystavoval
    v roce 1912
  • 00:21:47 se skupinou Sursum.
  • 00:21:49 To byla taková, myslím,
    že spíš náboženská skupina,
  • 00:21:53 nábožensko-umělecká.
    Bylo to takové volné sdružení
  • 00:21:56 pro umění,
    které má nějakou tendenci.
  • 00:21:59 A nejenom formalisticky,
    jako byl kubismus.
  • 00:22:03 Tak tam jsem poprvé vystavoval
    v roce 12.
  • 00:22:06 A potom jsem se seznámil
    koncem I. světové války
  • 00:22:15 se Zdenkou Braunerovou
    a ta mi vyjednala a zařídila
  • 00:22:19 výstavu v Topičově salóně.
    A tam jsem tehdy prorazil.
  • 00:22:24 Tak to bylo opravdu uznání.
  • 00:22:28 Je tam důležitá kapitola
    Melancholie,
  • 00:22:30 která pokrývá takové základní
    ladění Zrzavého tvorby.
  • 00:22:33 S tím se Zrzavý neskrýval
    a velice mu to vyhovovalo.
  • 00:22:36 To znamená nějaká tesknota,
    nějaká nostalgie,
  • 00:22:39 takový určitý jemně tragický rys
    v něčem co je krásné,
  • 00:22:43 ale co je současně tajemné.
  • 00:22:55 V roce 11
    jsem se seznámil s Kubištou.
  • 00:22:59 Což byl nesmírného rozsahu
    ten fakt - pro mě soudový.
  • 00:23:05 Bez Kubišty bych nikdy nebyl
    udělal to, co jsem udělal.
  • 00:23:09 Ten ze mě udělal člověka,
    víte?
  • 00:23:16 Zrzavý byl osobně samotář,
    byl člověk, který měl
  • 00:23:19 přátelské styky s muži,
    čili byl trošku
  • 00:23:24 vyřazen z té společnosti.
  • 00:23:26 Jsou tam vlastně i obrazy
    jeho milenců.
  • 00:23:29 Například Dimitrje Mirčeva,
    s kterým žil
  • 00:23:31 v prvním desetiletí 20. století.
  • 00:23:34 Takže i tady ta genderová orientace
    samozřejmě vytvářela ze Zrzavého
  • 00:23:38 takovou trošku izolovanou
    osobnost.
  • 00:23:42 Na jedné straně v erotice a v sexu
    viděl krásu,
  • 00:23:45 ale na druhé straně tam byla
    samozřejmě určitá omezení
  • 00:23:48 daná přírodou a tak dále.
  • 00:23:51 To znamená, že se tam střetávaly
    různé složky jeho osobnosti.
  • 00:24:02 Další část,
    která se jmenuje Podobenství
  • 00:24:04 zase ukazuje na takovou tu strunu,
    která zdůrazňuje,
  • 00:24:08 že ten malíř tady není
    nějakým géniem daným sám pro sebe,
  • 00:24:14 ale ten malíř je vlastně
    prostředníkem
  • 00:24:17 mezi bohem a mezi divákem.
  • 00:24:19 To zdůraznění toho božství
    bylo pro Zrzavého velmi důležité.
  • 00:24:24 On byl hluboce věřící.
  • 00:24:26 Ale není náboženský malíř
    v tom smyslu,
  • 00:24:29 že by byl dogmaticky církevním
    malířem,
  • 00:24:32 ale je to malíř,
    který se dotýká důležitých otázek
  • 00:24:35 religiozity jakoby nepřímo,
    jakoby zezdola.
  • 00:24:56 Po Podobenstvích se tam divák
    setká s další kapitolou,
  • 00:24:59 která se jmenuje Rozkoše.
  • 00:25:01 A ta právě ukazuje
    tu protikladnou polaritu
  • 00:25:03 vůči tomu podobenství,
    vůči té religiozitě,
  • 00:25:06 vůči tomu duchovnu,
    které nalézá v tom božském,
  • 00:25:09 ve svatém a tak dále.
    A právě to je ta smyslovost,
  • 00:25:12 to je ta erotičnost,
    někdy velice otevřená.
  • 00:25:15 A samozřejmě je tam možné sledovat
    celou linii
  • 00:25:19 od některých ranných
    Ostrovů rozkoše z roku 1908, 1909,
  • 00:25:24 z takových těch orientálních,
    zvláštních férií
  • 00:25:27 těch nahých žen, které dovádí
    na těch ostrovech s palmami,
  • 00:25:30 až přes Kleopatru
    jako symbol ženského erotismu.
  • 00:25:34 Ale současně symbol smrti,
    protože tam nemá
  • 00:25:37 ten pohár s jedem,
    takže je to takové to
  • 00:25:39 dionýské,
    to smyslově výrazné.
  • 00:25:44 Takže tam ten Erós a Tanatos,
    tyto dva póly
  • 00:25:47 do toho jednoho tématu
    může nějakým způsobem dostat.
  • 00:25:53 Prvně jsem do Paříže
    vlastně utekl.
  • 00:25:56 To bylo po výstavě impresionistů
    v roce 1907,
  • 00:26:00 v Mánesu, v tom pavilonu.
  • 00:26:03 Tak s jedním kamarádem
    jsem se rozhodl,
  • 00:26:05 že tady nebudeme,
    že budeme studovat v Paříži.
  • 00:26:08 Já jsem se tam dostal,
    ale nemohl jsem tam
  • 00:26:11 najít nějakou práci.
    Nikde.
  • 00:26:13 Ani zametat mě nikdo nechtěl
    nechat.
  • 00:26:16 Tak jsem se vrátil do Prahy.
    Tak tam se rozhodl můj osud.
  • 00:26:21 Kdybych byl zůstal v Paříži,
    tak všechno mohlo být docela jiný.
  • 00:26:26 Pak je tam velice důležitá
    kapitola,
  • 00:26:29 která se dotýká pobytu Zrzavého
    a nebo reflexe Zrzavého
  • 00:26:32 určitých míst.
  • 00:26:35 On skutečně spíše hledal
    jakýsi genius loci,
  • 00:26:38 jakýsi duch místa,
    než aby pro něj byla důležitá
  • 00:26:42 atraktivita krajiny
    jako takové.
  • 00:26:45 Jsou tam takové ty fantaskní,
    imaginární krajiny,
  • 00:26:47 rajské krajiny.
    A pak přechází do té krajiny
  • 00:26:52 rodné,
    to znamená Českomoravská vysočina.
  • 00:26:56 Ale vždycky se vyjadřoval
    k té Českomoravské vysočině
  • 00:26:58 trošku s jakousi rezervou,
  • 00:27:01 nebyla to
    taková ta krajina jeho duše.
  • 00:27:03 A sám říkal,
    že se snažil najít takovou krajinu.
  • 00:27:06 Což se mu podařilo
    až v polovině 20. let,
  • 00:27:10 kdy se dostal do Bretaně
    a tam byl kupodivu
  • 00:27:13 oslněn krásou té krajiny,
    ovšem on tu krajinu viděl
  • 00:27:17 jako krajinu velice pochmurnou,
    jako tragickou.
  • 00:27:20 A právě tahle tragičnost
    mu strašně imponovala.
  • 00:27:29 Zrzavého vlastně není možné
    vyčerpat
  • 00:27:32 nějakou černobílou matricí.
    Okamžitě tady máte protiklad.
  • 00:27:36 A to je zase Itálie,
    to jsou Benátky,
  • 00:27:39 to jsou ty krásné kopule
    barokních, renesančních paláců
  • 00:27:42 a tak dále a tak dále.
    Ale je tam potom
  • 00:27:45 ještě jedna část,
    která souvisí s těmi místy.
  • 00:27:49 A to je takové ideální místo,
    kam duch Zrzavého
  • 00:27:52 neustále směřoval,
    a to je Řecko.
  • 00:27:55 Do Řecka jsem se vlastně dostal
    strašně pozdě.
  • 00:27:57 Na všechno už bylo pozdě.
    Ale byly války,
  • 00:27:59 člověk nemohl cestovat,
    tak aspoň trošku.
  • 00:28:02 Tak jsem se tam dostal.
    Athény se mi nelíbily,
  • 00:28:05 to je ošklivý moderní město.
    Ale zato kousek toho starýho -
  • 00:28:10 Akropol, muzeum,
    to stojí za to!
  • 00:28:13 Byl jsem několikrát na troskách
    Poseidonova chrámu.
  • 00:28:24 Vlastně je zajímavé,
    že se Zrzavý nikdy
  • 00:28:27 hlouběji nezabýval starou Prahou.
    Až ke konci života
  • 00:28:31 začal malovat Loretánské náměstí
    a kapucínský kostelík,
  • 00:28:36 jako takový zvláštní zapadlý kout
    staré Prahy,
  • 00:28:39 který kreslil až do konce života,
    až do roku 1977, kdy zemřel.
  • 00:29:00 Karel Čapek o Zrzavém napsal,
    že vytvořil obludnou krásu.
  • 00:29:04 To je ta krása, která je narušená,
    která ukazuje,
  • 00:29:08 že v té kráse je nějaký rys něčeho,
    co směřuje
  • 00:29:14 někam do obludnosti, do ošklivosti
    a tak dále.
  • 00:29:16 A Zrzavý
    to dokázal vyhmátnout.
  • 00:29:21 Obraz Milenci,
    ten jsem maloval asi tak v roce 14,
  • 00:29:24 ale nevypadal tak,
    jak jsem ho namaloval potom,
  • 00:29:27 vypadal moc krásně,
    taková nebeská láska.
  • 00:29:29 Taková nevinná
    jako Paul a Virginie, víte?
  • 00:29:33 A když jsem to maloval,
    tak z toho vyšli
  • 00:29:35 takoví pekelníci.
    Sprostý, nestydatý, že jo.
  • 00:29:39 Úplně posedlí.
    A je to tím, že jsem to dělal
  • 00:29:42 hodně plasticky.
    Já šel tehdy za plastikou.
  • 00:29:46 To nebeský, kdyby bylo bývalo mělo
    být jenom tak lehounce -
  • 00:29:50 nějakou růžovou, zelenou.
  • 00:29:55 Zrzavý de facto
    neustále recykloval ta svá témata,
  • 00:29:59 problémy, obměňoval je.
  • 00:30:02 A dokonce nerozlišoval
    kresbu a obraz.
  • 00:30:04 On tvrdil, že když něco nakreslí,
    tak je to obraz stejné hodnoty
  • 00:30:08 jako malovaný olejový obraz,
    čímž zpochybňoval
  • 00:30:11 takovou tu tradiční hierarchii,
    která v rámci dějin umění
  • 00:30:14 vždycky existovala.
  • 00:30:26 Zrzavý byl člověk velice osobitý
    a individualistický,
  • 00:30:32 tak se k žádnému stylu
    nějak koherentně nepřipojil.
  • 00:30:36 A vyvářel si vlastní poetiku,
    která na první pohled vypadala,
  • 00:30:42 že je mimo čas a prostor,
    poněvadž se nezařazovala
  • 00:30:45 do žádných modernistických
    a už vůbec ne avantgardních směrů.
  • 00:30:48 To, co bylo někdy
    jako nějaká stylová tendence,
  • 00:30:51 tak si to Zrzavý vytváří sám.
  • 00:31:02 Do Galerie Vysoké školy
    uměleckoprůmyslové v Praze
  • 00:31:04 vás zveme na výstavu,
    která je společným
  • 00:31:07 kurátorským projektem studentů
    Katedry teorie a dějin umění
  • 00:31:10 pod vedením historičky
    Mileny Bartlové
  • 00:31:12 a vystavuje na ní
    17 českých umělců.
  • 00:31:17 Naše výstava se jmenuje Ř!,
    protože jsme ji chtěli pojmenovat
  • 00:31:21 po něčem, co každému dojde,
    že je opravdu
  • 00:31:25 nějaká česká zvláštnost,
    něco, co máme jenom my.
  • 00:31:31 Chtěli jsme na ní ukázat
    taková výtvarná díla,
  • 00:31:36 ve kterých umělci ztělesnili něco,
    čemu říkáme kulturní kódy.
  • 00:31:40 Výstava má podtitul
    Česká národní identita.
  • 00:31:44 My jsme se ale řídili představou,
    že národní identita,
  • 00:31:47 stejně jako jakákoliv jiná osobní
    identita,
  • 00:31:50 jsou záležitosti,
    které sice vycházejí z něčeho,
  • 00:31:53 co je nám dané, ale je to něco,
  • 00:31:56 co celý život neustále znovu
    utváříme.
  • 00:31:59 A právě do toho patří ty kulturní
    kódy jako hrozně důležitá součást.
  • 00:32:03 Já každému vysvětluji,
    že nejlepší příklad jsou
  • 00:32:06 obrazy Petra Motyčky, které
    namaloval ve stylu Josefa Lady.
  • 00:32:11 Jenže Motyčka v tomhle tom stylu
    namaloval
  • 00:32:14 poměrně drsné obrazy.
    Milada Horáková oběšená,
  • 00:32:17 Čurda zrazuje parašutisty
    a Podpis anticharty.
  • 00:32:22 To znamená - použil kulturní kód
    aby nám položil otázky,
  • 00:32:28 které zas tak úplně ne rádi
    o své minulosti slyšíme.
  • 00:32:36 Aktuální výstava v Galerii
    Národní technické knihovny
  • 00:32:38 je vskutku objevnou.
  • 00:32:41 Jen málo příznivců
    výtvarného umění
  • 00:32:43 slyšelo o českém umělci
    Karlu Dudeškovi.
  • 00:32:46 Výstava nazvaná Příklady/Examples
    se to snaží změnit.
  • 00:32:49 Karel Dudešek
    se narodil v Praze,
  • 00:32:51 vyrůstal v exilu v Rakousku,
    studoval ve Vídni a Düsseldorfu.
  • 00:32:54 Začínal jako performer
    a v 80. letech se zabýval
  • 00:32:57 novými médii, která byla v té době
    na svém počátku.
  • 00:33:01 Jeho jméno je spojeno
    se slavnou Documentou v Kasselu
  • 00:33:04 a významným novomediálním
    festivalem Ars Electronica v Linci.
  • 00:33:08 Karel Dudešek
    byl členem aktivistické skupiny
  • 00:33:11 Minus Delta T
    a později skupiny Van Gogh TV.
  • 00:33:15 Jejich Piazza Virtuale,
  • 00:33:17 představená
    na Documentě v roce 1992,
  • 00:33:20 pracovala
    s interaktivním zapojením diváků
  • 00:33:22 a sdílením myšlenek dávno
  • 00:33:25 před masovým rozšířením internetu
    a sociálních sítí.
  • 00:33:28 Výstava v NTK představuje také
    Dudeškovu aktuální tvorbu,
  • 00:33:31 které se věnuje v Pekingu,
  • 00:33:33 kde v posledních letech žije
    a tvoří.
  • 00:33:41 Skupina Reality,
    tvořená Jiřím Davidem,
  • 00:33:44 Milanem Salákem a Janem Kadlecem,
    vystavuje v Galerii Václava Špály.
  • 00:33:48 Za nově instalovanými
    francouzskými dveřmi
  • 00:33:50 jsou obrazy
    slavného českého malíře,
  • 00:33:53 po němž má galerie jméno.
    On je však nenamaloval.
  • 00:33:58 Počáteční idea
    je velice jednoduchá.
  • 00:34:01 Galerie Václava Špály
    má toho Špálu tak přítomného,
  • 00:34:06 že tady budeme vystavovat cokoliv,
    jakkoliv vlastní umění,
  • 00:34:09 tak tam ten Špála bude.
  • 00:34:11 A je paradoxní, že Špála
    tady v té galerii nikdy nebyl.
  • 00:34:16 -Samozřejmě prvotní bylo to,
    že jsme chtěli udělat
  • 00:34:19 Špálu co "nejvěrněji".
    A při tom malování
  • 00:34:22 jsem teprve začal chápat
    i toho Špálu,
  • 00:34:25 jak maloval ty obrazy,
    což bylo pro mě hodně zvláštní.
  • 00:34:28 Ale my tomu neříkáme repliky,
    je to vlastně
  • 00:34:31 originální výtvarné dílo
    na základě podkladu
  • 00:34:34 jiného originálního díla.
  • 00:34:36 A ta replika pro nás vytváří
    ten pocit toho,
  • 00:34:39 že je možná třeba i důležitější
    v kontextu dnešního čtení umění,
  • 00:34:42 než samotný originál.
  • 00:34:47 -Já jsem schopen rozečítat
    v konceptuálním smyslu
  • 00:34:51 důvody té výstavy
    a významy všech těch gest,
  • 00:34:54 jako je třeba převedení těch obrazů
    do jednotného formátu 60x90,
  • 00:35:00 použití těch hornbachových palubek
    jako rámů,
  • 00:35:04 jaký význam má změna galerijního
    prostoru
  • 00:35:08 a použití té industrolové barvy,
    která je úplně
  • 00:35:12 mimo uměleckou autenticitu,
    ale pro nás je to vlastně
  • 00:35:16 strašně cítěná věc.
  • 00:35:20 A dostavil se ten pocit
    takového zvláštního chápání
  • 00:35:23 těch Špálových obrazů.
  • 00:35:33 Já jsem jako 16letý v listopadu
    v Havířově šel ulicí temnou
  • 00:35:39 sám, smutný, bylo asi 8 večer,
    ale nikdo na ulici, sněžilo
  • 00:35:45 a já jsem zabrousil
    k jediné galerii v Havířově,
  • 00:35:49 to bylo Dílo
    na hlavním náměstí.
  • 00:35:52 A tam jsem zůstal půl hodiny koukat
    do výlohy
  • 00:35:56 na dva malé obrázky.
    A nechápu proč.
  • 00:36:01 Do té doby jsem se vůbec nezajímal
    o výtvarné umění, ale naprosto!
  • 00:36:05 Měl jsem studovat medicínu,
    dělal jsem biologické olympiády.
  • 00:36:09 No a jak tak půl hodiny koukám,
    tak mi něco zařvalo do ucha:
  • 00:36:12 "Buď malíř!"
  • 00:36:16 Tak jsem šel domů a řekl jsem
    matce, že budu malíř.
  • 00:36:20 To je Žižkov.
    Takový kuriózní, ale budiž.
  • 00:36:24 Já ho mám docela rád, i když je
    úplně kuriózní. To je z okna.
  • 00:36:30 Martin Mainer má pověst jednoho
    z nejlepších českých malířů.
  • 00:36:33 Jeho obrazy přitahují pozornost
    jak obsahem,
  • 00:36:36 tak i formou,
    kterou je ztvárňuje.
  • 00:36:38 Na přelomu 80. let
    studoval UMPRUM
  • 00:36:41 a později na Akademii
    u profesora Arnošta Paderlíka.
  • 00:36:44 Jeho dílo je úzce spjato
    s jeho životními osudy
  • 00:36:47 a obsahuje mnoho témat.
  • 00:36:49 Inspiroval ho
    německý neoexpresionismus,
  • 00:36:52 pobyty v cizích zemích,
    baroko, studium náboženství,
  • 00:36:55 stejně jako erotika, nebo
    zkušenosti s vizionářskými zážitky.
  • 00:36:59 V roce 1993 získal
    jako jeden z prvních
  • 00:37:02 Cenu Jindřicha Chalupeckého.
  • 00:37:04 Malbě vždycky věřil
  • 00:37:06 a obraz považuje
    za základ výtvarného umění.
  • 00:37:09 Od podzimu loňského roku
    vede ateliér malby na pražské AVU.
  • 00:37:16 Na vysoké škole mně pomohl Říha,
    spolustudent, už byl v 6. ročníku.
  • 00:37:21 Dokonce i chvíli na UMPRUMce
    vedl
  • 00:37:24 Katedru textilu po revoluci,
    nebo nějakou dobu.
  • 00:37:27 A tenhle DĚDEK ŘÍHA,
    jak se mu říkalo,
  • 00:37:30 tak se na mě naštval, jak pracuju,
    a dal mi do ruky
  • 00:37:33 tu největší monografii Muncha,
    co tehdy byla
  • 00:37:36 a řekl mi, že si to mám
    přes víkend prostudovat,
  • 00:37:38 jinak že mě tam seřežou.
  • 00:37:41 A já jsem koukal do Muncha
    a úplně jsem ulítl
  • 00:37:43 a od té doby jsem začal malovat
    barevně a expresivně.
  • 00:37:49 Vlastně úplně první je tenhle
    obraz.
  • 00:37:51 Jmenuje se Křivé zrcadlo petřínské,
    pořád ho mám.
  • 00:37:55 Je to latex s tuží na sololitu,
    z toho školního období.
  • 00:38:01 A inspirace k tomu
    je myslím patrná -
  • 00:38:04 je ateliér Padrlíka.
    Tenhle je možná ještě starší.
  • 00:38:07 Ten jsem dělal ještě na UMPRUM.
    Hodně jsem se inspiroval Kleinem.
  • 00:38:11 Jeden je barvou, jeden je ohněm
  • 00:38:14 a jeden je
    barvou a ohněm dohromady.
  • 00:38:16 Toto je vůbec můj první obraz,
    co jsem udělal na plátně.
  • 00:38:20 A zachytil jsem mou první cestu
    autem z Havířova do Prahy,
  • 00:38:23 kdy mi táta půjčil Škodovku
    a jeli jsme s Monikou Horkou.
  • 00:38:26 Tady je ještě obraz,
    který byl vystavený
  • 00:38:29 na prvních konfrontacích
    právě u Jirky Davida.
  • 00:38:31 A byl to jeden z mála obrazů,
    co tam byl na plátně.
  • 00:38:34 A tyhle jsou taky školní práce,
    to je z druhé SVOČKY.
  • 00:38:37 Málem mě vyhodili ze školy
    kvůli těm obrazům.
  • 00:38:40 A skutečně byly fyzicky vyneseny
    z té Studentské odborné činnosti
  • 00:38:44 před akademii, že propaguji
    americkou pornografii.
  • 00:38:47 Toto je Ursula Anders
    a tohle je nějaká švédská modelka,
  • 00:38:50 která říká:
    Moje... je můj kapitál.
  • 00:38:57 Tohle jsou úplně poslední obrázky,
    nejsou ještě úplně hotový,
  • 00:39:02 nebo nevím, jestli jsou hotový,
    tenhle asi není hotovej.
  • 00:39:06 Tyhle si nejsem jistý.
  • 00:39:08 Jmenuje se to
    Slovanská epopej 2012.
  • 00:39:12 A inspiroval mě k tomu hodně
    Mucha
  • 00:39:15 a vůbec studie o slovanské
    historii, o které málokdo ví,
  • 00:39:18 neučí se o ní na školách.
  • 00:39:21 A i ti mrtví ptáci, ty vycpaniny
    a ta uschlá dřeva
  • 00:39:25 mi symbolizují ten vztah k Slovanům
    nebo ke slovanství.
  • 00:39:28 Ty lidi si myslí,
    že to je science-fiction.
  • 00:39:34 Já jsem na ty koberce přišel tak,
    to je právě,
  • 00:39:36 jak je ten život svázaný,
    jel jsem z Ostende
  • 00:39:40 takovými malými cestičkami
    do Brugh.
  • 00:39:43 A tam je slavný obraz.
  • 00:39:46 Madona na trůně,
    rytíř klečí pod trůnem, průhled.
  • 00:39:49 Je to jeden
    z jeho nejslavnějších obrazů.
  • 00:39:53 A koukám, na tom trůně
    je namalovaný perský koberec.
  • 00:39:57 A tím jsem vlastně začal
    ten první koberec.
  • 00:40:01 Toto se jmenuje
    Vzpomínka na Brughy.
  • 00:40:03 Je to podle modelu,
    je to podle skutečnýho koberce.
  • 00:40:12 Ty koberce jsem dělal
    tři nebo čtyři měsíce
  • 00:40:17 a zlomil jsem si kotník.
    Tím bylo pokobercováno.
  • 00:40:24 To je vlastně ještě taková
    reminiscence na ty koberce.
  • 00:40:29 Kdy jsem to z toho koberce
    použil na takový ornament.
  • 00:40:36 A podobný figurky jsem uplatňoval
    už v 90. letech.
  • 00:40:40 Nějací dráčci, čerti.
  • 00:40:45 No, nechápu to. Před akademií
    jsem si zlomil kotník.
  • 00:40:47 Odvezla mě sanitka,
    dala mi gyps,
  • 00:40:50 měl jsem dva nebo tři měsíce sádru,
    pak jsem měsíc rehabilitoval.
  • 00:40:53 Zezačátku jsem nemohl chodit
    do školy,
  • 00:40:56 protože mi úplně zhubla noha,
    byl jsem úplně vyřízenej.
  • 00:40:59 A v říjnu jsem se jel rehabilitovat
    do Turecka.
  • 00:41:04 A když jsem se vrátil,
    tak jsem měl fotky lodí,
  • 00:41:08 které jsem si tam udělal
  • 00:41:11 a podle nich
    jsem si namaloval ty loďky.
  • 00:41:14 Takže je to všechno
    tak jakoby svázaný.
  • 00:41:17 Toto je hanzovní město,
    je to můj oblíbený obrázek.
  • 00:41:22 Přišel jsem na něj,
    když jsem po opici seděl u zubaře.
  • 00:41:25 Já jsem měl dřív v mládí
    takový zjitřený vidění v opici
  • 00:41:29 a měl jsem tenhle stav rád,
    bohužel už ho nemám.
  • 00:41:33 A i takhle to vypadá,
    když jedete lodí na ostrov.
  • 00:41:37 Já jsem na ten ostrov jezdil často,
    celá 80. léta.
  • 00:41:41 Až jsem si tam odtud
    přivezl i děti.
  • 00:41:51 Tohle jsou věci ze Švýcarska,
    kde jsem žil v Alpách
  • 00:41:53 a celého půl roku pršelo.
  • 00:41:56 A jestli byl někdo v Alpách
    a ví, co to je, když prší,
  • 00:41:58 tak to je úplně extra depka.
    Úplně chápu,
  • 00:42:01 že tam ty lidi jsou šílený,
    protože tam ty hory
  • 00:42:03 jsou úplně šedý, když prší.
  • 00:42:05 Prostě z těch hor teče
    šedá břidlice.
  • 00:42:08 Ale proudy té břidlice.
    A tam jsem začal malovat
  • 00:42:11 žáby, havrany a hory...
    A to jsem dělal z těch hor.
  • 00:42:16 Bral jsem si ten pigment,
    co tam tekl do kýble,
  • 00:42:20 do toho jsem dal nějaký Socrat
    nebo nějaký akryl,
  • 00:42:24 co jsem kupoval ve Švýcarsku,
    zamíchal a používal jako barvu.
  • 00:42:27 To je z těch hor.
    To jsem dělal přímo v Alpách.
  • 00:42:47 Tak tenhle obraz se jmenuje
    Oheň.
  • 00:42:50 Symbolizuje pohřeb, kremaci,
    je to těsně po tátově pohřbu.
  • 00:42:55 Vepředu hoří kniha
    jako nějaký symbol života.
  • 00:42:58 A schválně jsem ten rám
    udělal nedokončený,
  • 00:43:02 protože jsem předpokládal,
    že smrtí život nekončí.
  • 00:43:16 Ten výlet do Ameriky
    byl zase takový životní předěl,
  • 00:43:19 úplně zásadní.
    Jel jsem tam koncem září v 94.
  • 00:43:24 do Kalifornie.
    A pro mě to byl šok.
  • 00:43:28 A tam jsem dělal tuhle tu práci,
    jedinou, co jsem udělal.
  • 00:43:31 To byl můj ateliér,
    ta důstojnická tělocvična.
  • 00:43:34 A celý se to jmenovalo Prachy,
    jak ten větrák
  • 00:43:38 žere ty peníze,
    ty jdenodolarovky.
  • 00:43:41 A je to celý udělaný
    z eukalyptového listí.
  • 00:43:45 Jenom jsem to stříkal na stěnu.
  • 00:43:49 A jim se to tak líbilo,
    že si to tam nechali snad rok.
  • 00:43:52 A pak mi poslali obálkách
    ty listy.
  • 00:43:55 Nedávno jsem je našel.
  • 00:44:02 K té filozofii
    jsem se dostal dřív.
  • 00:44:04 A to v roce 93,
    kdy se mi dostala do ruky kniha
  • 00:44:08 Tanec života.
    A z nějakého důvodu, nevím proč,
  • 00:44:13 jsem si ji začal číst takovým
    způsobem,
  • 00:44:15 že jsem ji četl shora dolů,
    zezdola nahoru
  • 00:44:18 a rozuměl jsem té knize.
    Úplně mě oslovovala.
  • 00:44:22 Takže mě ovlivnil druh toho
    myšlení.
  • 00:44:26 Nepromítal se mi tak moc zjevně
    do obrazů,
  • 00:44:30 kromě toho, že tenhle obraz
    se podle něj nazývá.
  • 00:44:34 A jak jsem zjistil, co znamená
    oltář, z čeho je vytvořený
  • 00:44:39 a co znamená monstrance,
    co znamená kalich,
  • 00:44:43 tak jsem i pochopil,
    co to znamená RÁM.
  • 00:44:46 Je to jméno indického boha,
    RÁMA.
  • 00:44:51 A je to jméno, které skutečně
    ve všech řečech znamená "rám".
  • 00:44:58 Nějaké vymezení něčeho.
    A to je ten RÁMA.
  • 00:45:03 Takže takhle.
  • 00:45:12 A pak došlo k takovému rozkolu
    v mé rodině,
  • 00:45:16 nějak jsem se musel odstěhovat pryč,
    abychom se před dětmi nehádali.
  • 00:45:22 A to byl takový velký předěl,
    v podstatě asi
  • 00:45:25 nejzásadnější v mém životě,
    největší rána, co jsem mohl dostat.
  • 00:45:31 A přežil jsem první zimu
    na chalupě.
  • 00:45:36 Ale pak tím, že jsem tam byl sám
    a byl jsem vystavený
  • 00:45:39 takovýmu psychickýmu tlaku,
    možná že to všechno je...
  • 00:45:42 Ne možná,
    je to všechno ruku v ruce,
  • 00:45:46 tak jsem šel do sebe ještě víc,
    než jsem chtěl,
  • 00:45:49 nebo než jsem si představoval,
    že je možný.
  • 00:45:52 A dostala se mi do ruky kniha
    dneska mého přítele a kamaráda
  • 00:45:55 Ivana Gelnera,
    takového brněnského léčitele,
  • 00:45:59 jmenuje se KROK ZA KROKEM.
    Vzal jsem tu knihu jako skriptum.
  • 00:46:02 Začal jsem se učit ty postupy,
    který on...
  • 00:46:05 A to jsem dělal přesně rok.
  • 00:46:12 To celý je udělaný na bázi
    mých studií magie,
  • 00:46:16 psychotroniky a léčitelství.
  • 00:46:21 S tím jsem skončil obrazy
    a začal jsem dělat černý kresby.
  • 00:46:29 Prostě najednou jsem začal studovat
    nejen nějakou filosofii,
  • 00:46:32 ale začal jsem se prakticky zabývat
    studiem podvědomí
  • 00:46:36 z toho magického hlediska,
    nebo psychotronického -
  • 00:46:39 nevím, jak to kdo chce nazvat.
  • 00:46:42 Já jsem vůbec nikomu neřekl,
    že to je o tomhle.
  • 00:46:44 Že to takhle dělám, že to je
    konceptuální exkurz do podvědomí.
  • 00:46:48 Protože jsem se to bál říct!
    Dneska jsou o tom knihy,
  • 00:46:51 kdekdo to dělá,
    dělají se na to disertační práce,
  • 00:46:54 studují to vědci, jo?
  • 00:46:56 Prostě je to úplně jiná doba,
    než byla na konci tisíciletí.
  • 00:47:12 A pak jsem se snažil
    dostat zpátky k malbě
  • 00:47:14 a trvalo to dlouho.
    V podstatě to trvalo 10 let!
  • 00:47:24 Ta výstava v Mánesu byl pro mě
    takový přelomový okamžik.
  • 00:47:28 To bylo 2007.
  • 00:47:31 Těsně po té výstavě jsem potkal
    Ninu,
  • 00:47:34 současnou svoji ženu.
  • 00:47:38 A začal jsem se jakoby restaurovat
    z takovýho toho divnýho
  • 00:47:42 životního pocitu, který může být
    pro někoho krach rodiny.
  • 00:47:50 A od toho roku po té výstavě
    v Mánesu
  • 00:47:54 jsem si koupil
    neuvěřitelně krásný plátno,
  • 00:47:57 330 na šíř, bylo mi líto ho řezat
    na menší obrazy,
  • 00:48:02 tak já blbec jsem tady začal dělat
    ty velký věci,
  • 00:48:05 co byly v té Vaňkovce.
  • 00:48:08 To jsem dělal od roku 2007
    až do roku 2010.
  • 00:48:11 A myslel jsem si,
    že udělám 30 obrazů
  • 00:48:14 a udělal jsem 10.
  • 00:48:18 Je to o vidění, je to o vizi,
    o tom, že existuje vize,
  • 00:48:22 je to zároveň o životě,
    je to na bázi té složeniny toho,
  • 00:48:28 co všichni jsme -
    prostě celý tělo je zrcadlový.
  • 00:48:43 Já jsem začal malovat na povel.
    Já jsem nezačal malovat,
  • 00:48:46 že bych já jsem se rozhodl malovat.
    Mně někdo zařval do ucha!
  • 00:48:50 Ale já ten vnitřní hlas neovládal,
    ani jsem ho nechtěl!
  • 00:48:54 To znamená, jak já vždycky říkám,
    že jsem se na povel stal malíř.
  • 00:48:58 A když mi někdo zařve do ucha,
    ať toho nechám, tak toho nechám.
  • 00:49:02 Protože hodně dělám pod vlivem
    podvědomí.
  • 00:49:06 A nejsem vždy toho pánem,
    nikdo není pánem podvědomí.
  • 00:49:10 A mě to táhne.
    Takže má to své výhody,
  • 00:49:13 že je to dobrodružný,
    ale má to své nevýhody
  • 00:49:15 v tom nejasnu, nejistotě, nevíš,
    vracíš se zase,
  • 00:49:18 chceš něco dělat - nejde to.
    A tak dále.
  • 00:49:21 A toť vše!
  • 00:49:35 A na závěr jako vždycky
    tipy našeho štábu:
  • 00:49:38 Lucie Plocková doporučuje
    dvanáct obrazů a světelných objektů
  • 00:49:41 Veroniky Drahotové
    v pražské galerii Gambit.
  • 00:49:44 Název 12
    je odvozen od zahájení výstavy,
  • 00:49:47 což bylo 12. 12. 2012.
    A vyvolává úvahy
  • 00:49:50 o možném tajemném vztahu mezi
    uměleckými objekty a vesmírem.
  • 00:49:54 Výstava potrvá do 31. ledna.
  • 00:49:58 Radim Smekal vás posílá
    do galerie Chodovská tvrz v Praze 4
  • 00:50:01 na výstavu
    "Galerie Opatov 1984-1992",
  • 00:50:05 která prostřednictvím
    dokumentárních fotografií
  • 00:50:08 a vystavených uměleckých děl
    přibližuje činnost
  • 00:50:11 jedné z mála pražských galerií,
    která vzdorovala odvážně
  • 00:50:13 tlaku normalizace.
    Výstava potrvá do 3. 3.
  • 00:50:17 Michal Cuc vybral Galerii Vltavín,
    kde vystavuje
  • 00:50:19 autodidakt Karel Chaba,
    který, jak je vidět,
  • 00:50:22 se v poslední dekádě života věnoval
    i jinému námětu než byla Praha.
  • 00:50:26 Na jeho "hezké české ženy"
    máte čas do konce ledna.
  • 00:50:34 Mirek Vránek
    doporučuje výstavu Michala Blažka
  • 00:50:37 nazvanou Kambodžská inspirace.
  • 00:50:39 Autorovy sochařské práce
    z poslední doby
  • 00:50:41 vycházejí z jeho
    několikaletého pobytu v Kambodži,
  • 00:50:43 kde učil obor restaurování.
  • 00:50:46 V žižkovské galerii Atrium
    výstava končí až 8. února.
  • 00:50:53 David Kořínek
    připomíná rozsáhlou retrospektivu
  • 00:50:56 významného malíře a sochaře
    Karla Malicha,
  • 00:50:59 která bude zahájena 31. ledna
    v Jízdárně Pražského hradu.
  • 00:51:03 Bude zaměřena
    na Malichovy nejvýznamnější práce
  • 00:51:06 i na díla veřejnosti dosud zcela
    neznámá a potrvá celé jaro.
  • 00:51:12 A Jana Chytilová upozorňuje
    na výstavu Kateřiny Štenclové,
  • 00:51:15 která jako jedna z mála
    se systematicky
  • 00:51:17 a téměř výhradně
    zabývá abstraktní malbou.
  • 00:51:21 V olomoucké galerii Caesar
    vystavuje obrazy
  • 00:51:23 a igelity-ready made
    z černobílého období,
  • 00:51:26 dále pak i tvorbu
    z posledních let
  • 00:51:29 charakteristickou výrazným
    gestuálním pojetím.
  • 00:51:32 A tím dneska pro dnešek končíme.
    Těšíme se na vás opět v únoru.
  • 00:51:58 Skryté titulky: Alena Fenclová
    Česká televize 2013

Související