iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
21. 8. 2011
20:20 na ČT2

1 2 3 4 5

61 hlasů
59002
zhlédnutí

Invaze 1968: Ruský pohled

Invaze 1968: Ruský pohled

56 min | další Zpravodajství »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Invaze 1968. Ruský pohled

  • 00:00:10 21. srpen 1968.
  • 00:00:14 Datum, které obrátilo
    Československo naruby.
  • 00:00:17 Pád pražského jara zasáhl životy
    několika generací
  • 00:00:20 a dodnes ho mají v živé paměti.
  • 00:00:23 Vlastní emoce i traumata
    známe velmi dobře.
  • 00:00:26 O těch druhých nevíme skoro nic.
    Co si mysleli sovětští vojáci,
  • 00:00:30 kteří přijížděli na tancích?
    Co prožívali?
  • 00:00:33 Jak vlastně Rusové vnímali
    pražské jaro
  • 00:00:36 a proč do něj někteří vkládali
    tolik nadějí?
  • 00:00:39 Tento dokument nabízí
    unikátní pohled z druhé strany.
  • 00:00:43 Nejde v něm jen o krvavou invazi,
    ale taky o ruské sny o uvolnění,
  • 00:00:48 které rozdrtily pásy
    sovětských tanků v Praze.
  • 00:01:05 Odpočítávání začalo,
    i když jen velmi, velmi nenápadně.
  • 00:01:10 Od srpna 1968 dělí Československo
    i Sovětský svaz ještě víc než rok.
  • 00:01:15 Moskva slaví velká jubilea.
  • 00:01:18 Za dveřmi jsou okázalé oslavy
    půlstoletí říjnové revoluce.
  • 00:01:32 Pět dekád tvrdé diktatury
    udělalo svoje.
  • 00:01:35 Ze společnosti je
    beztvará a poslušná masa
  • 00:01:38 plnící rozkazy shora.
  • 00:01:40 Pochyby i problémy existují,
    ale jen v soukromí.
  • 00:01:43 Navenek má být vidět
    jen nadšení a pořádek.
  • 00:01:47 Část lidí režimu pořád věří,
    ostatní chtějí mít klid.
  • 00:02:00 Uzavřená velmoc žije
    vlastním životem.
  • 00:02:04 Zahraničí je pro většinu lidí
    vzdálené.
  • 00:02:07 Nemají představu ani srovnání.
  • 00:02:10 Sovětská moc nabízí přehlednost
    a sociální jistoty.
  • 00:02:13 Kdo mlčí a drží se
    ve vyznačených kolejích, má pokoj.
  • 00:02:24 My jsme si představovali,
    že žijeme,
  • 00:02:28 že my nejšťastnější ze všech
    na světě,
  • 00:02:32 protože žijeme v Sovětském svazu,
    že je tam svoboda opravdová.
  • 00:02:37 I když to tak nebylo vůbec,
    to jsem se dozvěděla potom.
  • 00:02:52 Každá totalita potřebuje
    i nepřítele.
  • 00:02:56 Tady jsou v hlavní roli
    Spojené státy.
  • 00:02:59 Moskva s nimi bojuje
    na mnoha frontách studené války
  • 00:03:04 i v závodech o dobývání vesmíru.
  • 00:03:16 Pod příkrovem velkých vítězství
    se ale hlásí nepříjemné problémy.
  • 00:03:21 Zdánlivě všemocné velmoci
    zadrhává ekonomika.
  • 00:03:24 Ztratila se budovatelská euforie
  • 00:03:28 a lidé už nechtějí
    pracovat zadarmo.
  • 00:03:31 Průmyslu chybí moderní technika
    a kolektivizované zemědělství
  • 00:03:35 není schopné nakrmit obyvatelstvo.
    V první polovině šedesátých let
  • 00:03:40 citelně stoupají ceny mléka,
    masa i dalších potravin.
  • 00:03:45 Bylo třeba udělat krok dál.
  • 00:03:48 Vědeckotechnická revoluce
    vyžadovala demokratizaci,
  • 00:03:52 pružnou společnost
    a zavádění nových technologií.
  • 00:03:55 Všichni v té době hledali
    nové ekonomické recepty.
  • 00:03:58 Vedení země došlo,
  • 00:04:00 že má k dispozici jenom suroviny
    a jednoduché materiály.
  • 00:04:03 Západ už i přes určité potíže
    zaváděl nové technologie,
  • 00:04:07 zvyšoval produktivitu práce,
    měl čím dál kvalitnější výrobky.
  • 00:04:11 My jsme je neměli
    a namísto toho jsme instalovali
  • 00:04:14 zastaralé výrobní linky.
    Vzdělané vrstvy ve společnosti,
  • 00:04:17 hlavně vědci,
    potřebovali víc kyslíku.
  • 00:04:20 Strana k tomu chystala plénum.
  • 00:04:23 Mluvil o tom Brežněv,
    ale pak se nic nestalo.
  • 00:04:35 Sovětským impériem zevnitř otřásá
    i skrytý politický spor.
  • 00:04:40 Začal už v roce 1956.
  • 00:04:43 Komunistický vůdce Nikita Chruščov
    tehdy poprvé sáhl na modlu.
  • 00:04:48 Odhalení hrůzných
    stalinských zločinů bylo
  • 00:04:52 pro sovětskou společnost šokem.
  • 00:05:04 Sáhnout na Stalina
    znamenalo vymazat
  • 00:05:07 velkou část života
    sovětských lidí.
  • 00:05:11 To nebyla jenom prostě láska.
    To bylo zbožňování člověka.
  • 00:05:16 My děti jsme počítali ho
    nadčlověkem.
  • 00:05:21 A to bylo zajímavé,
    když jsme děti mezi sebou.
  • 00:05:26 Říkám: A copak Stalin?
    Taky chodí na záchod?
  • 00:05:31 To bylo, no jo,
    vždyť je to člověk.
  • 00:05:38 Léčba takové závislosti
    je složitá a těžká.
  • 00:05:42 Chruščov sám zakrýval
    vlastní hříchy minulosti.
  • 00:05:45 Kritikou Stalina ale poslal
    dovnitř totalitního systému
  • 00:05:50 první signál uvolnění.
  • 00:06:02 To jsou léta plná uvolnění.
    Pocit svobody, možnosti svobodně
  • 00:06:06 mluvit a diskutovat narůstal
    a neznal hranic.
  • 00:06:10 Navíc to byla éra rehabilitací.
  • 00:06:13 V roce 1962 vydali Solženicynův
    Jeden den Ivana Děnisoviče.
  • 00:06:17 Bylo mi šestnáct,
    ale moc dobře si pamatuji,
  • 00:06:20 jak se ta kniha četla,
    i všechny ty rozhovory kolem.
  • 00:06:24 V časopisu Nový svět vycházely
    výborné věci.
  • 00:06:28 V kinech šly skvělé filmy.
  • 00:06:39 O slovo se hlásí
    mladá poválečná generace.
  • 00:06:43 Nechybí jí sebevědomí
    ani chuť měnit svět.
  • 00:06:46 Její plány ale děsí
    opatrné komunistické politbyro.
  • 00:06:51 Taky řadě dalších lidí se stýská
    po tvrdé ruce
  • 00:06:54 a totalitní přehlednosti.
    Po nástupu Leonida Brežněva
  • 00:06:58 do čela strany se znovu diskutuje
    o rehabilitaci Stalina.
  • 00:07:02 Znovu se výstražně zatýká a zvyšuje
    tlak na nezávislé hlasy.
  • 00:07:16 Generace sovětského tání
    se ale ještě nevzdává.
  • 00:07:20 Naopak poprvé v poválečné historii
    nachází odvahu se vzepřít.
  • 00:07:25 Poprvé se v zemi nesměle
    protestuje. Vznikají petice.
  • 00:07:29 Rodí se disidentské hnutí, zatím
    jako pokus reformovat komunismus.
  • 00:07:40 Mluvili jsme hlavně
    o nespravedlivostech,
  • 00:07:44 o nelidskosti našeho systému.
  • 00:07:47 Většina z nás byli socialisti,
    chcete-li komunisti.
  • 00:07:51 V tom systému jsme vyrostli,
    na rozdíl od ostatních zemí
  • 00:07:55 Varšavské smlouvy, které vstoupily
    do sovětského systému
  • 00:07:59 po druhé světové válce,
    my jsme v něm žili už od roku 1917,
  • 00:08:03 takže jsme si nedovedli představit,
    že by ho něco mělo nahradit.
  • 00:08:08 Šlo nám o vnitřní reformu strany.
    Věci se ale začaly hýbat.
  • 00:08:12 Lidi spolu začali
    daleko víc mluvit.
  • 00:08:16 Postupně se rodila i odvaha
    protestovat.
  • 00:08:20 Všichni se chtěli scházet.
  • 00:08:22 Všichni toužili
    po nových informacích.
  • 00:08:34 Sovětské vnitřní pnutí projíždí
    celým východním blokem.
  • 00:08:38 Vlna opatrného uvolnění
    se rozlévá dál přes hranice.
  • 00:08:42 Pro moskevskou liberální
    inteligenci je to velké povzbuzení.
  • 00:08:47 PÍSEŇ
  • 00:08:49 Když jsem někdy unavená,
    hledám v tobě klid.
  • 00:08:54 Ale ty jsi samá scéna,
    chceš mě snad i bít.
  • 00:08:58 Ruský a český scénář je zpočátku
    psaný jako přes kopírák.
  • 00:09:01 Na jedné straně touha
    svobodně dýchat,
  • 00:09:05 na straně druhé totalitní stát,
    který nestojí o změny.
  • 00:09:07 I v Praze ale klíčí naděje
    na posun vpřed.
  • 00:09:10 V lednu 1968 nastupuje do čela
    československých komunistů
  • 00:09:15 Alexander Dubček.
    Reformní hlasy nabírají na síle.
  • 00:09:20 Cenzura přestává, přátelé,
    existovat. Hurá!
  • 00:09:28 To neobyčejně výstižné heslo
    socialismus s lidskou tváří,
  • 00:09:33 to bylo tak blízké tomu,
    co jsme sami chtěli.
  • 00:09:37 Socialismus,
    ale s lidskou tváří.
  • 00:09:40 Mnozí z nás uměli
    nebo se začali učit česky,
  • 00:09:43 takže se to dalo dobře sledovat.
    Kupovali Rudé právo,
  • 00:09:46 Literární listy
    a další československé noviny.
  • 00:09:49 Všechno četli a překládali.
    Byl o to velký zájem.
  • 00:09:53 V den, kdy přicházely v Moskvě
    do prodeje Literární listy,
  • 00:09:57 jsme vstávali brzo ráno
    a rychle pro ně běželi do stánku,
  • 00:10:02 protože jinak už byly noviny pryč.
    Šly na odbyt jako horké pirohy.
  • 00:10:14 Věděli jsme,
    co se v Československu děje,
  • 00:10:17 a napjatě jsme to sledovali.
  • 00:10:20 Nešlo jenom o Čechy a Slováky,
    ale taky o nás.
  • 00:10:23 Doufali jsme, že naše politbyro
    bude mít dostatek rozumu,
  • 00:10:26 aby nechalo malé Československo
    ten experiment u sebe provést.
  • 00:10:30 Brali jsme to tak,
    že když se povede,
  • 00:10:33 mohlo by se to postupně rozšířit
  • 00:10:36 na celý východní blok
    včetně Sovětského svazu.
  • 00:10:39 Klidně za deset patnáct let,
    ale jednou by to přišlo.
  • 00:10:43 Proto jsme Čechům a Slovákům přáli,
    aby se jim to povedlo.
  • 00:10:47 Kvůli sobě.
    Vkládali jsme do nich velké naděje.
  • 00:10:50 Československo jsme
    doslova milovali.
  • 00:10:56 Romance,
    která se brzy měla změnit v drama.
  • 00:10:59 S neúprosnou logikou podobnou té,
  • 00:11:03 která platila v roce 1956
    v Maďarsku.
  • 00:11:06 Mnozí chtějí věřit,
    že doba je jiná
  • 00:11:09 a že k ozbrojenému zásahu
    v Praze nedojde.
  • 00:11:12 Nervozita v Kremlu ale sílí.
    Invaze doslova visí ve vzduchu.
  • 00:11:16 Středem Evropy už se brzy přežene
    bouře, která utopí mnohé naděje.
  • 00:11:21 Nejen české a slovenské,
    ale i ty ruské.
  • 00:11:36 Končí jaro 1968.
  • 00:11:39 Jestřábi v Kremlu dostali zelenou
    pro ozbrojený zásah.
  • 00:11:43 Zbývá jediné. Vykreslit zemi,
    která dosud patřila mezi oblíbence,
  • 00:11:47 jako nebezpečnou baštu
    nepřátel.
  • 00:11:50 Rozjíždí se ideologická mašina,
    jejíž účinnost bere dech.
  • 00:11:54 Přímo uvnitř komunistické strany
    pracují síly,
  • 00:11:58 které úzce spolupracují
    s kontrarevolučním podsvětím.
  • 00:12:02 Nejvíc se kontrarevoluce zaměřuje
    na mladé lidi.
  • 00:12:05 Snaží se využít jejich chuti se
    angažovat a politické nezralosti.
  • 00:12:10 Mladí lidé si už nepamatují
    kapitalismus,
  • 00:12:14 neprožili strašlivou
    fašistickou okupaci.
  • 00:12:20 Mnohé obelhaly krásná hesla
    a hezky znějící fráze.
  • 00:12:25 Kdo by přitom uvěřil,
    že tady, v samém srdci Evropy,
  • 00:12:30 v srdci Československa,
    vzniká fronta antikomunismu?
  • 00:12:40 Vojenský zásah potřebuje
    poslušné vykonavatele.
  • 00:12:44 Z pěti armád Varšavské smlouvy,
    které se do invaze nakonec zapojí,
  • 00:12:49 je hlavní ta sovětská.
    Třímilionový kolos,
  • 00:12:52 který krmí skoro třetina
    sovětského rozpočtu.
  • 00:12:56 Zbraň totalitního režimu připravená
    zasáhnout kdekoli na světě.
  • 00:13:18 Přijetí do armády znamená
    pro vojáky vstupenku
  • 00:13:22 do lepší společnosti, prestiž,
    výtah ke stranické kariéře,
  • 00:13:26 lepší zázemí i servis.
    Privilegia ale nejsou zadarmo.
  • 00:13:30 Strana chce naprostou loajalitu
    a hlavně žádné otázky.
  • 00:13:37 Já, občan Svazu sovětských
    socialistických republik,
  • 00:13:40 vstupuji do řad ozbrojených sil,
    skládám přísahu a slibuji,
  • 00:13:43 že budu čestným, statečným
    a bdělým vojákem,
  • 00:13:47 že budu chránit svoji vlast.
  • 00:13:49 Přísahám, že budu věrný
    sovětskému národu, své vlasti.
  • 00:13:53 Slibuji, že ji budu chránit
    statečně, směle, důstojně a čestně
  • 00:13:57 a nebudu litovat krve ani života
  • 00:14:00 při dosažení úplného vítězství
    nad nepřáteli.
  • 00:14:03 Uzavřený svět armády odráží náladu
    celé sovětské společnosti.
  • 00:14:09 I tady platí pravidlo
    kruhové obrany.
  • 00:14:12 Uvnitř jsou naši, venku nepřátelé,
    kteří mohou kdykoliv zaútočit.
  • 00:14:20 Vysvětlovali nám to jednoduše.
  • 00:14:23 Musíme zasáhnout
    proti skupině lidí,
  • 00:14:26 kteří se snaží vrátit kapitalismus
    do Československa.
  • 00:14:29 Na území tehdejšího západního
    Německa se údajně cvičí
  • 00:14:33 armády NATO,
    a pokud nezasáhneme,
  • 00:14:36 vtrhnou do Československa
    a zaberou ho.
  • 00:14:39 O pražském jaru jsme samozřejmě
    nic nevěděli.
  • 00:14:42 V kasárnách jsme byli
    úplně izolovaní.
  • 00:14:44 Hodně věcí jsme se dozvěděli
    teprve,
  • 00:14:46 až jsme se později vrátili domů.
  • 00:14:49 Tehdy jsme dělali to,
    co nám řekli politruci.
  • 00:15:00 Byli jsme děti
    chruščovovského tání,
  • 00:15:03 ale taky celé té doby.
    Vychovávali nás v tom,
  • 00:15:06 že žijeme v socialismu
    a každou chvíli přijde komunismus.
  • 00:15:09 My jsme tomu věřili
    a byli jsme přesvědčeni,
  • 00:15:12 že socialistický tábor musíme
    chránit stejně jako svou zemi.
  • 00:15:16 Prostě je potřeba je ochránit,
  • 00:15:19 protože i Čechoslováci věří
    ve vítězství komunismu.
  • 00:15:28 Informace byly hodně omezené.
    Poslouchali jsme sovětské rádio
  • 00:15:33 stanici Volga,
    někdo státní televizi.
  • 00:15:36 Četl se sovětský tisk.
    Prim ale samozřejmě hrál
  • 00:15:40 mohutný aparát vnitřní propagandy,
    tedy školení a přednášky velitelů.
  • 00:15:54 Západ!
  • 00:15:55 Rozhodně Západ chtěl podle mě
    i mých kolegů
  • 00:15:59 svést Československo
    ze správné cesty socialismu
  • 00:16:03 a znepřátelit ho
    se Sovětským svazem.
  • 00:16:06 Rozbít naši jednotu
    i celou Varšavskou smlouvu.
  • 00:16:10 Tomu jsem nejen věřil,
  • 00:16:13 ale jako velitel jsem to
    i vtloukal do svých podřízených.
  • 00:16:17 Byl jsem si tím jistý,
    nikdo na mě netlačil.
  • 00:16:30 Měl jsem za to, že Československo
    je země přátelská,
  • 00:16:34 bratrská, komunistická a že ji
    nechceme okupovat nebo ničit.
  • 00:16:39 Jen potřebuje pomoc.
    Na nic jiného jsem nemyslel.
  • 00:16:43 Měl jsem za to, že to je potřeba
    a že je to správné.
  • 00:16:54 V zemi nabírá sílu
    protikomunistická
  • 00:16:57 a protisocialistická kampaň.
  • 00:17:00 Mnozí vidí,
    kam míří úder reakce.
  • 00:17:03 Dopis 99 pracujících továrny
    Auto Praga je toho jasným důkazem.
  • 00:17:08 Vlna společenského teroru a zášti,
    která se na ně sesypala,
  • 00:17:12 jen potvrdila oprávněnost
    jejich obav.
  • 00:17:18 Reakce povzbuzená výsledky
    už požaduje
  • 00:17:21 rozpuštění Lidových milicí.
  • 00:17:23 Neustále popichuje
    stranické vedení,
  • 00:17:25 radí neustupovat Sovětům
    a tvrdohlavě stát na svém.
  • 00:17:28 To jsou doporučení pro setkání
    v Čierné nad Tisou.
  • 00:17:32 A ještě dál.
    Chceme neutralitu,
  • 00:17:35 vzdát se spojeneckých závazků
    a vystoupit z Varšavské smlouvy.
  • 00:17:39 Počátkem léta se kruh uzavírá.
  • 00:17:43 Během dvou tří měsíců je
    sovětská veřejnost zpracovaná
  • 00:17:47 a obraz Československa
    vzhůru nohama.
  • 00:17:50 Dřív bratři,
    teď zákeřní záškodníci.
  • 00:17:53 Těsně před půlnocí 20. srpna 1968
    přichází signál k akci.
  • 00:17:58 Operace Dunaj začíná.
  • 00:18:06 Jedna z nejtemnějších nocí
    v dějinách Československa
  • 00:18:10 z 20. na 21. srpna 1968.
  • 00:18:13 Od půlnoci už přilétají
    na ruzyňské letiště
  • 00:18:16 svazky nákladních
    vojenských letadel.
  • 00:18:19 Každou minutu vyjíždí z trupu
    antonova na naši půdu nový tank.
  • 00:18:24 Z ruzyňského letiště
    stejně jako od severních hranic
  • 00:18:28 Československa se však řítí
    do Prahy další a další tanky
  • 00:18:32 pěti takzvaně spřátelených zemí.
  • 00:18:35 Moskevská agentura TASS vysílá,
    že vojáci přijeli zachránit
  • 00:18:39 svobodu proti připravované
    kontrarevoluci.
  • 00:18:43 Tvrdí také, že se nehodlají
    vměšovat do našich záležitostí.
  • 00:18:46 Máme ušlechtilé bratry.
  • 00:18:50 Byli jsme výsadkáři, divize
    připravená k boji v zásadě kdykoli.
  • 00:18:56 Měli jsme odrazit
    jakýkoli případný útok
  • 00:19:01 a splnit bojový úkol.
  • 00:19:04 Naši velitelé a politici
    určitě věděli,
  • 00:19:06 že budeme stát
    proti obyčejným lidem.
  • 00:19:10 Nám bylo řečeno,
    že možná budeme muset střílet
  • 00:19:14 do lidí na shromážděních
    nebo demonstracích.
  • 00:19:17 Neměli jsme o ničem pochybovat.
  • 00:19:20 Pokud se ti lidé účastní
    podobných akcí,
  • 00:19:24 jsou všichni kontrarevolucionáři.
  • 00:19:36 Měli jsme rozkaz střílet jenom
    na pokyn starších velitelů.
  • 00:19:41 Lidi ale měli zbraně i munici.
    Všechno bylo připravené,
  • 00:19:46 ale používat se smělo jen podle
    situace a na rozkaz nadřízených.
  • 00:19:59 Když se sovětští vojáci
    nad ránem 21. srpna setkávají
  • 00:20:03 s prvními lidmi,
    je to šok.
  • 00:20:05 Nečelí zbraním kontrarevoluce,
    ale davům civilistů,
  • 00:20:08 kteří neskrývají vztek
    a rozhořčení.
  • 00:20:12 Zastavila mě skupinka
    rozčilených českých žen.
  • 00:20:16 Křičely na mě a vyhrožovaly.
    Byly hodně hysterické.
  • 00:20:20 Měly velké nehty, myslel jsem,
    že mi poškrábou obličej.
  • 00:20:25 Většina z těch lidí byla
    zmanipulovaná.
  • 00:20:29 Byli to živlové,
    kteří na ulicích neměli co dělat.
  • 00:20:33 Ostatní prostě nechápali,
    co se děje.
  • 00:20:43 Všechny pobouřil náš příchod.
    Nejdřív byli překvapení
  • 00:20:48 a pak naštvaní, když zjistili,
    že nejde jen o nějaké cvičení
  • 00:20:52 a nikdo nás nepozval.
    Byli jsme prostě nezvaní hosté.
  • 00:20:57 Poslední záběry
    z Hradčanského náměstí.
  • 00:21:00 Pak už tam Čech nesměl vstoupit.
  • 00:21:05 My všichni, tedy i já,
    jsme samozřejmě vnímali
  • 00:21:09 odmítavý vztah lidí k nám.
    Ale o tom,
  • 00:21:12 proč je tak negativní,
    jsme v tu chvíli moc nepřemýšleli.
  • 00:21:15 Byli jsme zaměstnaní
    konkrétními úkoly.
  • 00:21:18 Já jsem si myslel,
    že je to dočasné.
  • 00:21:21 Lidé jsou dotčeni,
    že bez jejich souhlasu
  • 00:21:24 došlo k zásahu vojsk,
    ale to postupně přejde,
  • 00:21:27 zvlášť když k žádným bojům nedojde.
  • 00:21:40 Uprostřed davů potkávají
    sovětští vojáci
  • 00:21:44 i vlastní ruské novináře,
    kteří pražské jaro podporují.
  • 00:21:48 Je to srážka dvou světů.
  • 00:21:51 Mluví stejným jazykem,
    ale nerozumějí si vůbec.
  • 00:22:02 My jsme samozřejmě chodili
    mezi vojáky,
  • 00:22:05 diskutovali jsme s nimi,
    byli úplně zmatení.
  • 00:22:08 Někteří říkali:
    Plníme příkaz.
  • 00:22:09 Jiní zas, že ničemu nerozumí,
    nic nechápou.
  • 00:22:14 Nepochopení, proč sem vlastně
    přišli, bylo očividné.
  • 00:22:24 Byl jsem svědkem toho,
    jak se těch kluků někdo ptal:
  • 00:22:27 Víte vůbec, kam jste přijeli?
  • 00:22:29 Jeden z nich odpověděl:
    Do Německa.
  • 00:22:38 Byl v Praze a říkal do Německa.
  • 00:22:40 Oni ani pořádně nevěděli,
    kde jsou.
  • 00:22:43 Takový jsem měl dojem
    z rozhovorů s našimi vojáky.
  • 00:22:47 Možná že jsem měl smůlu,
    možná tam byli takoví,
  • 00:22:50 kteří by to uměli zdůvodnit
    ve stylu:
  • 00:22:52 Ano, my víme, že jsme přijeli
    bránit hranice socialismu,
  • 00:22:56 protože když... Ale ne,
    nikdo takový mezi nimi nebyl.
  • 00:23:03 Sovětský plán na hladký zásah
    s podporou místních lidí se hroutí.
  • 00:23:08 Velitelé proto tahají
    za záchrannou brzdu.
  • 00:23:12 Vojáky úplně izolují od okolí
    a posilují příběh o kontrarevoluci
  • 00:23:16 na nejvyšší možnou míru.
  • 00:23:20 Nenechali nás s lidmi mluvit.
    Pořád nás okřikovali a odháněli.
  • 00:23:26 Velitelé i politruci měli
    v tomhle směru
  • 00:23:29 velmi přísné instrukce a my jsme
    slyšeli jenom útržky hovorů.
  • 00:23:33 Dění kolem nám začali
    vysvětlovat tak,
  • 00:23:36 že všichni jsou nakonec
    součástí kontrarevoluce.
  • 00:23:39 Nepřátelé socialismu pronikli
    hlouběji do nitra společnosti,
  • 00:23:42 než jsme si představovali.
  • 00:23:44 A že tu masu lidí,
    která je proti nám,
  • 00:23:46 musíme nehledě na její nálady
    nějak ochránit.
  • 00:23:49 Ne zničit, ale ochránit.
  • 00:23:51 Byli jsme naivní a dětinští,
    bylo nám dvacet.
  • 00:23:54 Velitelé k tomu
    nic dalšího nedodávali.
  • 00:23:57 Samozřejmě věděli,
    jak to ve skutečnosti bylo.
  • 00:24:00 Rozhodně věděli,
    co bylo cílem celé akce.
  • 00:24:06 PÍSEŇ
  • 00:24:08 Soud, soud, soud svět
    mými ústy svolává.
  • 00:24:13 Rád ponesu kříž, kříž.
  • 00:24:17 Ten kříž zem štědře dětem
    rozdává s kolébkou.
  • 00:24:29 Přede mnou zvěstovalo lásku a ráj
    pro lidi tisíc proroků.
  • 00:24:43 Propaganda jede naplno.
  • 00:24:46 Kreml se snaží prodat legendu
    o bratrské pomoci
  • 00:24:49 místním lidem i vojákům.
  • 00:24:51 Když to u Čechů a Slováků nezabírá,
    zbývá vlastní armáda.
  • 00:24:55 Sovětští vojáci jsou
    snadnou kořistí.
  • 00:24:57 Roky strávené v uzavřeném systému
    fungují.
  • 00:25:00 Emoce, napětí a realita najednou
    splývá s vymyšleným příběhem.
  • 00:25:06 Přijížděly k nám sanitky.
    Měly na sobě kříž.
  • 00:25:10 Všechno sedělo, ale uvnitř nebyli
    žádní zabití nebo zranění.
  • 00:25:15 Když jsme ty vozy začali
    zastavovat,
  • 00:25:18 byly tam zbraně, automaty,
    pušky a granáty.
  • 00:25:23 To všechno se přiváželo
    pod záminkou poskytnutí
  • 00:25:27 lékařské pomoci zraněným
    a rozdávalo obyvatelstvu.
  • 00:25:42 Hledaly se záminky, hledaly se
    nějaké reálné důkazy toho,
  • 00:25:46 že se kontrarevolucionáři
    ozbrojují.
  • 00:25:48 Jenže nic podobného nebylo po ruce,
    tak se musely důkazy vytvořit.
  • 00:25:53 Vzpomínám si,
    jak na ministerstvo zemědělství
  • 00:25:56 přivezli odněkud zbraně, svolali
    k nim novináře a prohlásili:
  • 00:25:59 Tohle jsou zbraně, které jsme
    zabavili kontrarevolucionářům.
  • 00:26:01 Ten snímek se pak objevil
    v tzv. bílé knize,
  • 00:26:05 kterou vydala
    sovětská tisková agentura Novosti.
  • 00:26:08 To měly být zabavené zbraně
    kontrarevolucionářů.
  • 00:26:12 Přitom šlo o odněkud přivezené
    zbraně Lidových milicí.
  • 00:26:20 Strach z kontrarevoluce
    ale funguje.
  • 00:26:24 Znejistělí vojáci obklopení davem
    a nadávkami mají příkaz nestřílet.
  • 00:26:29 Stejně ale zmatkují a ničí.
  • 00:26:42 Vjeli jsme na Václavské náměstí
    a tam bylo moře lidí.
  • 00:26:46 Valili se na nás,
    nenávistně hučeli. Hú, hú.
  • 00:26:50 Pak byl chvíli klid
    a zase znovu to hučení.
  • 00:26:54 Hrozná podívaná
    a strašně delikátní situace.
  • 00:26:57 Nevěděl jsem, co s tím.
    Ti lidé se vůbec nedali zastavit.
  • 00:27:01 Nemohli jsme začít střílet,
    to by byl masakr.
  • 00:27:04 Jenže oni nám zapálili tanky,
    taky ten můj hořel.
  • 00:27:08 Od Muzea nahoře
    na Václavském náměstí
  • 00:27:12 na nás navíc začali střílet,
  • 00:27:14 proto jsem byl nucen dát rozkaz
    k palbě z automatických zbraní.
  • 00:27:17 Ne do lidí,
    jen nahoru do vzduchu.
  • 00:27:20 Dav po několika salvách ustoupil.
  • 00:27:27 Zmatení vojáci nejspíš střílejí
    omylem jeden po druhém.
  • 00:27:30 Dál přitom ničí historickou
    budovu Národního muzea.
  • 00:27:33 I tuhle událost
    stejně jako řadu dalších
  • 00:27:36 ale propaganda obrací
    vzhůru nohama.
  • 00:27:39 Z balkonu Národního muzea
    stříleli na naše vojáky.
  • 00:27:43 Museli se bránit.
  • 00:27:46 A teď se to představuje
    jako vandalismus Rusů.
  • 00:27:50 Na Vinohradské ulici u rozhlasu
    zaútočili extremisté
  • 00:27:53 na vojenské auto.
  • 00:27:55 Proděravěli mu nádrže
    a zapálili je.
  • 00:27:58 Do rukou jim mohly padnout zbraně.
  • 00:28:01 Vojáci proto museli
    vyhodit stroj do povětří.
  • 00:28:04 A teď sem zase vodí lidi.
  • 00:28:13 Je to invaze naruby.
    Při bojích u rozhlasu
  • 00:28:17 a na jiných místech Prahy
    umírají desítky civilistů.
  • 00:28:20 Mnozí sovětští velitelé tomu ale
    ani po desítkách let nevěří.
  • 00:28:30 Ne! Obyvatel?
  • 00:28:33 Ne. Prahy?
    To není možné.
  • 00:28:37 Nevím, jak na tom byli jiní, ale
    mé divize se to určitě netýkalo.
  • 00:28:42 Říkalo se,
    že u nádraží se hodně bojovalo.
  • 00:28:46 Já tomu ale nevěřím.
  • 00:28:48 V mé divizi každopádně
    ztráty civilistů nebyly.
  • 00:28:51 Ztratili jsme tři své vojáky
    při nehodě,
  • 00:28:54 ale nikoho jsme nezastřelili,
    nezabili ani nepověsili.
  • 00:28:59 Přísahám na svoji čest generála
    sovětské armády.
  • 00:29:13 Znovu opakuji:
    Kam až sahala moje odpovědnost,
  • 00:29:18 žádné oběti nebyly.
    O ostatních nevím.
  • 00:29:22 Po návratu z Československa
    jsme dostali
  • 00:29:25 hodnocení celé akce Dunaj.
    Údaje o tom,
  • 00:29:28 kolik Čechů a Slováků během ní
    zahynulo, v něm ale nebylo.
  • 00:29:32 Dodnes ty informace nemám.
    Nevylučuji samozřejmě,
  • 00:29:35 že se někde něco mohlo stát,
    ale přísahám,
  • 00:29:38 že jsem se s takovými údaji
    nikdy nesetkal.
  • 00:29:41 Možná byly utajené, nevím,
    ke mně se to nedostalo.
  • 00:29:45 A pátrat po tom už nebudu.
  • 00:30:01 Neviděl jsem přímo mrtvoly,
  • 00:30:03 ale lidi padající po střelbě
    východoněmeckých vojáků.
  • 00:30:07 Byl to jenom okamžik.
    Projížděli jsme kolem.
  • 00:30:10 Nedokážu říci,
    jestli to byla vražda nebo nehoda.
  • 00:30:13 Ale i tak to samozřejmě
    bylo hrozné.
  • 00:30:16 Bylo šokující a fantasmagorické,
    dívat se na to všechno.
  • 00:30:22 Šok a pochyby nesmějí dostat
    prostor.
  • 00:30:25 Sovětské velení je zašlapává
    hluboko do nitra každého z vojáků.
  • 00:30:29 Navrch musí být příběh
    o bratrské pomoci.
  • 00:30:33 Posilovat ho mají unisono
    i sovětští novináři v Praze.
  • 00:30:37 Drtivá většina poslušně
    plní příkazy.
  • 00:30:40 Některým ale dochází trpělivost.
  • 00:30:43 Zazvonil mi v redakci telefon.
    Volali z Moskvy.
  • 00:30:46 Prý mám napsat reportáž o tom,
  • 00:30:48 jak Praha vítá kyticemi
    a chlebem i solí naše vojáky.
  • 00:30:52 Dodali i pracovní název.
    Druhé osvobození Prahy.
  • 00:30:55 Řekl jsem, že to není pravda
    a že takové blbosti psát nebudu.
  • 00:30:59 Dodal jsem, že bych mohl
    napsat něco úplně jiného,
  • 00:31:02 ale to by mi asi neotiskli.
    Naléhání z Moskvy ale sílilo.
  • 00:31:05 Musíš to napsat, je to tvoje
    novinářská povinnost a tak podobně.
  • 00:31:09 Já jsem toho člověka poslal
    sprostými slovy někam,
  • 00:31:12 praštil sluchátkem
    a nenapsal nic.
  • 00:31:15 Napsal jsem prohlášení o tom,
  • 00:31:18 proč je celý ozbrojený zásah
    nesprávný,
  • 00:31:21 kontraproduktivní a přinese
    velké nepříjemnosti.
  • 00:31:25 Taky veřejně jsem se s tím
    před kolegy netajil.
  • 00:31:28 S ostatními podobnými kolegy
    mě samozřejmě okamžitě
  • 00:31:31 poslali domů do Moskvy
    zvláštním letadlem.
  • 00:31:34 Potřebovali se nás zbavit.
  • 00:31:36 Oficiálně ale řekli,
    že se všichni evakuujeme atd.
  • 00:31:43 Lukin i Krivošejev jsou deportováni
    zpátky domů.
  • 00:31:48 S nimi i všichni,
    kteří se odmítají podřídit.
  • 00:31:52 Nechávají za sebou Prahu,
    zlomené město.
  • 00:31:55 A v něm vojáky,
    kteří sami sebe přesvědčují,
  • 00:31:58 že udělali správnou věc.
  • 00:32:06 Muselo to být, muselo.
    Chci, abyste věděli,
  • 00:32:10 že to bylo správné
    a nezbytné rozhodnutí.
  • 00:32:13 Československo je přímou otevřenou
    cestou směrem na Moskvu,
  • 00:32:17 na Sovětský svaz.
  • 00:32:19 Na hranicích už stály
    západoněmecké a americké jednotky
  • 00:32:22 a chystaly se překročit hranice.
    Do toho dubčekovské vedení,
  • 00:32:26 které tvrdilo,
    že má situaci pod kontrolou,
  • 00:32:29 ale ve skutečnosti ji
    v rukou nemělo.
  • 00:32:33 Nazrával velmi závažný konflikt
    a my jsme zachránili svět
  • 00:32:37 před třetí světovou válkou.
  • 00:32:42 PÍSEŇ
  • 00:32:44 Slyším rekviem.
  • 00:32:49 Nad celým světem zní mi
    jenom rekviem.
  • 00:32:59 Zákeřná křídla stínů
    zničí tuto zem.
  • 00:33:08 Svět vyjde zkáze vstříc.
  • 00:33:12 Pražské jaro končí pod pásy
    sovětských tanků.
  • 00:33:15 Úkol je splněn.
    Kremlu zbývá poslední krok.
  • 00:33:18 Vyložit ozbrojený zásah
    správně lidem doma.
  • 00:33:22 Ve jménu bezpečnosti
    bratrských národů,
  • 00:33:25 v zájmu socialismu i míru pomohla
    sovětská vláda společně
  • 00:33:29 s ostatními socialistickými zeměmi
    československému vedení v boji
  • 00:33:32 proti kontrarevoluci
    a skupinám imperialistů.
  • 00:33:37 Nikomu a nikdy,
    prohlašují oceláři z továrny
  • 00:33:41 nesoucí jméno XXII. sjezdu KSSS,
    nedovolíme vyrvat ani jedinou část
  • 00:33:46 z těla bratrských
    socialistických zemí.
  • 00:33:49 Sovětské masy berou zprávy
    o invazi tak, jak přicházejí.
  • 00:33:52 Praha je příliš vzdálená.
  • 00:33:54 Ty, kteří měli k Československu
    blízko,
  • 00:33:56 ale vojenský zásah
    hluboce zasáhne.
  • 00:33:59 Prožívala jsem hrůzu.
    Prožívala jsem hrůzu.
  • 00:34:03 To je,
    jako když tanky prošly po mně.
  • 00:34:06 To bylo hrozné.
    To byl hrozný pocit.
  • 00:34:10 Hrůza.
  • 00:34:12 Ale když přišla domů
    říci to manželovi
  • 00:34:17 a tam jeho kamarád mu gratuloval.
  • 00:34:24 Gratuloval mu s bratrskou pomocí,
    ale viděl, že manžel brečel.
  • 00:34:37 Bylo to obrovské osobní zklamání.
  • 00:34:41 Pro nás to nebyla jenom
    nešťastná mezinárodní událost.
  • 00:34:45 Strašně jsme těm věcem věřili
    a vkládali do nich osobní naděje.
  • 00:34:49 Teď jako by nám umřel
    někdo blízký.
  • 00:34:52 Tak to bylo intenzivní a osobní.
  • 00:34:55 A pak hrozně jsme se
    za ten zásah styděli. Hrozně.
  • 00:35:04 Velmi dobře chápeme,
    že kroky,
  • 00:35:05 které přijalo sovětské vedení
    i další socialistické země,
  • 00:35:09 jen reagovaly na reálné ohrožení
    socialistického tábora.
  • 00:35:13 Mladí oceláři podporují politiku
    sovětského vedení, a proto my,
  • 00:35:18 mládež závodu, rozhodně podporujeme
    rozhodnutí sovětské vlády
  • 00:35:22 i dalších zemí Varšavské smlouvy
    poskytnout bratrskou pomoc
  • 00:35:26 československému lidu
    i jeho komunistické straně.
  • 00:35:31 Sovětští vojáci se postupně
    vracejí domů jako vítězové.
  • 00:35:35 Podle oficiální verze
    poskytli bratrskou pomoc
  • 00:35:38 a mnozí obětovali životy
    i zdraví.
  • 00:35:45 Splnili jsme úkol
    a divizi jsem nakonec vyvedl
  • 00:35:48 ve stanoveném čase
    a bez jediné ztráty na místo
  • 00:35:51 stálé dislokace v okolí Postupimi.
  • 00:35:54 Němečtí soudruzi
    nás velmi hezky přivítali.
  • 00:35:57 Je to dokonce natočené,
  • 00:35:59 jak nás davy Němců vítaly
    od českých hranic až k Postupimi.
  • 00:36:03 Tam bylo potom velké shromáždění.
  • 00:36:05 Na 200 000 lidí se sešlo
    na Platz der Nationen.
  • 00:36:09 Vystoupil jsem na tribuně
    a v závěrečném proslovu řekl,
  • 00:36:13 že divize splnila úkol,
    který jí byl dán.
  • 00:36:27 Totalitní moc neponechá
    nic náhodě.
  • 00:36:30 Zprávy o Československu mají
    sedět do puntíku.
  • 00:36:33 Každý, kdo zpochybní retuš
    propagandy, musí z cesty.
  • 00:36:38 My, kirovci, kteří jsme v dobách
    druhé světové války se zbraní
  • 00:36:43 v ruce bránili zájmy socialismu,
    dnes z hloubi srdce podporujeme
  • 00:36:48 rozhodnutí sovětského vedení
    i vlád socialistických zemí
  • 00:36:52 poskytnout bratrskému
    československému národu
  • 00:36:56 neodkladnou pomoc,
    která zahrnuje i pomoc ozbrojenou.
  • 00:37:02 Části moskevské inteligence, která
    sledovala pražské jaro s nadějemi,
  • 00:37:06 ovšem dochází trpělivost.
    Jsou to jednotlivci.
  • 00:37:10 K brutálnímu ozbrojenému zásahu
    v Československu
  • 00:37:13 už ale nedokážou mlčet.
  • 00:37:15 Navzdory obrovské vlně propagandy,
    navzdory drtivému tlaku moci.
  • 00:37:24 My všichni,
    snad kromě těch nejmladších,
  • 00:37:28 jsme si ještě dobře pamatovali
    rok 1956 v Maďarsku
  • 00:37:32 a brutální sovětský zásah tam.
    Rozdíl byl 12 let.
  • 00:37:36 Tehdy jsme mlčeli
    a nedokázali se vzepřít.
  • 00:37:40 Po událostech v Praze
    jsme proto měli pocit,
  • 00:37:43 že už znovu nemůžeme být zticha.
    Bylo strašně důležité něco říci.
  • 00:37:48 Ze všech stran křičeli:
    Národ schvaluje invazi.
  • 00:37:51 Když ale nebude
    jediný člověk souhlasit,
  • 00:37:55 tak už se nedá říci,
    že je to celonárodní.
  • 00:38:08 Pokud někdo protestuje,
    tak jen opatrně,
  • 00:38:11 nenápadnými gesty nesouhlasu.
  • 00:38:14 Uprostřed malé moskevské skupinky
    se ale rodí bláznivý plán.
  • 00:38:18 Vystoupit jen čtyři dny po invazi
    s protestem veřejně,
  • 00:38:22 přímo v srdci sovětské metropole,
    na Rudém náměstí.
  • 00:38:28 Je neuvěřitelné,
    že se někdo takový našel.
  • 00:38:34 Nezapomínejte,
    čím vším jsme my Rusové prošli.
  • 00:38:37 Miliony popravených lidí,
    další seděli v lágrech desítky let.
  • 00:38:40 Po takové brutální sprše
    si málokdo riskne vystoupit
  • 00:38:45 s otevřeným politickým protestem.
    Pro mě jsou to opravdoví hrdinové.
  • 00:38:59 Šlo nám o morálku.
  • 00:39:02 A jak pořád opakuji,
    bylo to až sobecké.
  • 00:39:05 Chtěli jsme prostě mít
    čisté svědomí.
  • 00:39:07 Nebyli jsme naivní a nečekali,
    že jakmile vstoupíme na náměstí,
  • 00:39:12 otevře Brežněv kremelská vrata
    a řekne:
  • 00:39:15 Děcka, vy jste tak šikovný
    a já jsem blbec,
  • 00:39:18 ale teď už to díky vám vím.
    Smysl byl symbolický.
  • 00:39:22 Aby lidi skutečně začali vnímat to,
    že nemají svobodu.
  • 00:39:26 My jsme ji měli.
    Byli jsme svobodní a šťastní.
  • 00:39:35 Cokoliv člověk dělá,
    dělá hlavně pro sebe.
  • 00:39:40 Nejen já, ale taky mí přátelé
    jsme to takhle brali.
  • 00:39:44 O tom jsem naprosto přesvědčen.
  • 00:39:47 Každý z nás to dělal pro sebe,
    protože prostě nemohl jinak.
  • 00:40:00 25. srpna 1968 vyráží hrstka
    osmi lidí na Rudé náměstí.
  • 00:40:06 Natálie Gorbaněvská tam míří
    i s tříměsíčním synem.
  • 00:40:11 Nemá ho kam dát.
  • 00:40:16 Přesně v poledne usedají
    demonstranti
  • 00:40:19 na starobylé Lobné místo
    a roztahují transparenty
  • 00:40:24 protestující
    proti okupaci Československa.
  • 00:40:30 Myslím, že se nám to povedlo.
  • 00:40:33 Bylo léto, doba dovolených,
    na náměstí bylo hodně turistů.
  • 00:40:37 Když jsme usedli, hned k nám
    od mauzolea letěli tajní,
  • 00:40:40 vytrénované gorily
    ve sportovních soupravách
  • 00:40:43 z nějakého pluku na ochranu Kremlu.
  • 00:40:46 Domluvili jsme se, že nebudeme
    na jejich výpady reagovat.
  • 00:40:49 Oni se ale na nás vrhli.
  • 00:40:51 Snažili se nám roztrhat
    transparenty a začali nás mlátit.
  • 00:40:55 Seděl jsem,
    snažil se neodporovat,
  • 00:40:58 ale pak už jsem to nevydržel
    a ohnal jsem se.
  • 00:41:01 Jeden z nich vytáhl obušek
  • 00:41:03 a profesionálním úderem
    mi vyrazil čtyři zuby.
  • 00:41:06 Zůstaly mi v ruce.
    Když nás přemohli,
  • 00:41:09 běželi rychle sehnat auta,
    kterými by nás odvezli.
  • 00:41:12 My jsme tam zůstali
    a čekali na svůj úděl.
  • 00:41:24 Mezitím k nám přistoupili lidi.
    Klasický sovětský lid.
  • 00:41:28 Stáli společně v jedné řadě
    a ptali se, co tam děláme.
  • 00:41:32 Jedna mladá dívka řekla:
  • 00:41:34 Podívejte,
    co s tím člověkem udělali.
  • 00:41:37 Já v tu chvíli držím
    v ruce vyražené zuby,
  • 00:41:40 košili mám celou od krve.
    Jakmile to lidi uviděli,
  • 00:41:43 hned se lekli, jak na povel
    se otočili a dál říkali:
  • 00:41:47 Co budeme dělat?
    Už se ale na nás nedívali.
  • 00:41:50 To se přece nesmí,
    je zakázané na takové věci koukat.
  • 00:41:54 To byl pro mě nejzajímavější
    okamžik demonstrace,
  • 00:41:57 tahle reakce sovětského národa.
  • 00:42:06 Nevěděli jsme,
    co nás přesně čeká.
  • 00:42:10 Nejdřív odvezli mé přátele
    a já jsem zůstala na náměstí sama.
  • 00:42:15 Tajní nemohli najít auto,
    do kterého by se vešel i kočárek.
  • 00:42:19 Chvíli jsem si myslela,
    že mě nechají být,
  • 00:42:22 pak nás ale se synem taky
    nacpali do jednoho auta.
  • 00:42:25 V tu chvíli zvon odbíjel
    čtvrt na jednu.
  • 00:42:28 Byla jsem poslední,
    koho odvezli.
  • 00:42:40 Demonstranti končí na policii.
    O jejich akci média mlčí.
  • 00:42:46 Veřejnost se o ní nemá dozvědět.
    I tak by ale mnozí nepochopili.
  • 00:42:51 Nechápou dokonce
    ani někteří disidenti.
  • 00:42:56 Velkého počtu liberálních lidí
    starší generace
  • 00:43:00 se celá akce hrozně dotkla.
    Nechápali.
  • 00:43:03 Nataša a ostatní podle nich
    provedli šílenou a zbytečnou věc.
  • 00:43:07 Proč?
  • 00:43:09 Symbolický protest tehdy disent
    ještě neznal
  • 00:43:12 a mnozí z toho měli
    hrozný komplex.
  • 00:43:15 Nejvíc je dráždila Nataša,
  • 00:43:17 která šla na náměstí
    s malým dítětem.
  • 00:43:22 Síla symbolického protestu dolehne
    k mnohým až po letech.
  • 00:43:27 Jeho aktéry teď čeká
    nemilosrdný trest.
  • 00:43:30 Vyhnanství a nový sovětský bič
    na disidenty.
  • 00:43:34 Internace na psychiatrii.
  • 00:43:37 Demonstranti z Rudého náměstí
    prožívají měsíce a roky,
  • 00:43:41 na které by dodnes
    nejraději zapomněli.
  • 00:43:48 Zaprvé neexistuje doba,
    na kterou jste zavřený.
  • 00:43:53 Může to být navěky,
    jak se úřadům a lékařům,
  • 00:43:57 kteří vás takzvaně léčí, zachce.
    Zadruhé oni vás cíleně ničí.
  • 00:44:02 Viděla jsem tam mladou ženu,
    politickou vězeňkyni,
  • 00:44:06 která absolvovala elektrošoky.
  • 00:44:09 Mně dávali haloperidol,
    což je strašně trýznivé.
  • 00:44:13 Amnesty International
    i další lidskoprávní organizace
  • 00:44:17 označily jeho nasazování
    za mučení.
  • 00:44:20 Hodně těch léků má samozřejmě
    vedlejší účinky,
  • 00:44:23 třeba náběhy
    na Parkinsonovu nemoc.
  • 00:44:26 Pak se taky na psychiatrii
    setkáte
  • 00:44:29 s opravdově nemocnými lidmi.
  • 00:44:31 V Kazani nás bylo ve dvou
    odděleních zhruba 140 žen.
  • 00:44:35 Z toho asi 10 politických vězeňkyň,
    jinak samé duševně choré.
  • 00:44:40 Některé to jen předstíraly,
    ale většina byla opravdu nemocná.
  • 00:44:45 Sedíte tam, díváte se na ty lidi
    a říkáte si:
  • 00:44:48 Cpou do mě léky a jednoho rána
    mi možná ani nedojde,
  • 00:44:52 že už jsem se taky zbláznila.
  • 00:44:55 Pustí mě na svobodu, ale já
    už si to třeba vůbec neuvědomím.
  • 00:45:00 Hrozně vás to ničí.
    V takovém stavu se skoro nedá žít.
  • 00:45:05 Ale stačí. Strašně nerada
    o tom mluvím.
  • 00:45:10 Strašně.
  • 00:45:31 V době mé druhé hladovky mi začali
    píchat údajný vitamin B.
  • 00:45:36 Po injekcích mi ale úplně
    otekly nohy,
  • 00:45:41 měl jsem strašně divné pocity,
    ztrácel vědomí.
  • 00:45:46 Pochopil jsem, že něco nehraje
    a že mi nedávají vitamin B.
  • 00:45:51 Požádal jsem proto o předvedení
    k řediteli oddělení.
  • 00:45:55 Seděla tam s ním i hlavní lékařka.
    Řekl jsem jim:
  • 00:45:58 Vždycky jsem považoval sebevraždu
    za dezerci.
  • 00:46:02 Myslel jsem si, že má smysl bojovat
    s vámi i vaším režimem.
  • 00:46:07 Teď po těch injekcích už ho nemám.
  • 00:46:10 Poslední zbraní, která mi zbyla,
    je sebevražda.
  • 00:46:14 Ještě jedna injekce a bude konec,
    řekl jsem a jediné,
  • 00:46:19 na co jsem pak pořád myslel,
    bylo, jak to celé udělat.
  • 00:46:24 V těch podmínkách
    to ale bylo hrozně těžké.
  • 00:46:52 Disidenti jsou mimo oficiální
    sovětskou realitu,
  • 00:46:56 pečlivě uklizeni
    před zraky běžných lidí.
  • 00:47:00 Mlčící většina jede dál
    v pevně zaběhaných kolejích.
  • 00:47:07 Od 23. do 26. srpna
    se v Moskvě konaly
  • 00:47:11 sovětsko-československé rozhovory.
    Obě delegace se jednoznačně
  • 00:47:16 a upřímně shodly na tom,
    že v nynější situaci je
  • 00:47:21 nejdůležitější plnit
    společná opatření dohodnutá
  • 00:47:25 na nedávném setkání
    v Čierné nad Tisou.
  • 00:47:28 Rozhovory probíhaly
    v atmosféře přátelství,
  • 00:47:31 soudružství a vzájemné družby.
  • 00:47:39 Zprávy o protestu na Rudém náměstí
    i přesto postupně prosakují
  • 00:47:44 na veřejnost,
    hlavně ve městech.
  • 00:47:47 Dostávají se i k vojákům,
    kteří v Československu zasahovali.
  • 00:47:52 Napřed jsem si říkal:
    Holt společnost nemůže být
  • 00:47:56 úplně dokonalá,
    vždycky se najdou lidé,
  • 00:47:59 kteří souhlasí s kontrarevolucí
    v Československu.
  • 00:48:02 Bral jsem je jako škůdce,
    někoho, s kým nemůžu souhlasit.
  • 00:48:07 Hned mi ale naskakovaly
    i další otázky.
  • 00:48:10 Proč to všechno dělají?
    Jejich protest byl beznadějný.
  • 00:48:14 Nic nemohli změnit,
    šli hlavou proti zdi.
  • 00:48:17 Tak proč?
    I o tomhle jsem přemýšlel.
  • 00:48:20 Ale nechci lhát.
  • 00:48:22 Byl jsem součástí systému
    a studia na vojenské akademii.
  • 00:48:26 Takže žádná revoluce.
  • 00:48:28 Prostě jsem tu událost zaznamenal
    a studoval dál.
  • 00:48:32 Byl jsem vynikající student.
  • 00:48:35 Akademii jsem absolvoval
    se zlatou medailí.
  • 00:48:38 Jako jediný jsem měl
    leninské stipendium.
  • 00:48:51 Zápas první poválečné generace
    o změnu je u konce.
  • 00:48:55 Uvnitř se cosi láme.
  • 00:48:58 Zdravá a optimistická generace
    začíná být unavená a rezignovaná.
  • 00:49:03 Důvěra v systém je u konce
    stejně jako ochota něco měnit.
  • 00:49:08 Začíná normalizace,
    začíná se nadávat a pít.
  • 00:49:18 Pro moskevskou inteligenci je
    srpen 1968 koncem velkého příběhu
  • 00:49:24 o nadějích i možnosti změny.
    Odteď už hraje každý jen za sebe
  • 00:49:30 vůči režimu,
    který je potřeba porazit.
  • 00:49:38 V srpnu 1968 jsme definitivně
    ztratili iluze.
  • 00:49:42 Jenom ti nejzatvrzelejší z nás
    zůstali
  • 00:49:45 přesvědčenými komunisty dál.
    Mezi námi a komunisty najednou
  • 00:49:50 vznikla hranice nebo propast,
    která se už nikdy nepřeklenula.
  • 00:49:55 Pochopili jsme, že socialismus
    nemůže mít lidskou tvář.
  • 00:50:07 Byl život do 21. srpna
    a po 21. srpnu.
  • 00:50:12 Osmašedesátý je rokem
    našeho sebeurčení.
  • 00:50:16 Ten den přímo nebo zprostředkovaně
    zpečetil velkému množství lidí
  • 00:50:21 jejich další osud.
  • 00:50:23 Někteří definitivně zamířili
    do disidentského hnutí.
  • 00:50:27 Někoho to přivedlo dokonce
    do vězení
  • 00:50:30 a někdo naopak couvl
    a naprosto uvědoměle
  • 00:50:34 zamířil ke komunistické kariéře.
  • 00:50:40 Cesta ke svobodě je
    ale ještě dlouhá.
  • 00:50:44 První veřejné pochyby o invazi
    přináší v Sovětském svazu
  • 00:50:48 až gorbačovská perestrojka.
  • 00:50:53 Byl to omyl, chyba.
  • 00:50:56 Až když došlo ke všem změnám,
    sametovým i nesametovým,
  • 00:51:00 až tehdy jsme byli schopni
    skutečně tuhle akci odsoudit.
  • 00:51:05 Byla to těžká doba
    a všichni jsme prohráli.
  • 00:51:11 Ztratili jsme hodně času
    a co je platné,
  • 00:51:15 dodnes se ty události projevují
    na stavu,
  • 00:51:18 náladě a vztazích
    v naší společnosti.
  • 00:51:23 Sovětští vojáci,
    kteří v Československu
  • 00:51:26 v srpnu 1968 zasahovali,
    mají na tehdejší události
  • 00:51:30 i po desítkách let
    rozdílné názory.
  • 00:51:35 Neřekl bych, že toho lituji.
    Prostě asi tak.
  • 00:51:38 Byl jsem aktivním vykonavatelem
    politiky,
  • 00:51:41 o které sovětské vedení
    v roce 1989 prohlásilo,
  • 00:51:45 že byla chybná.
    Já byl její součástí,
  • 00:51:48 přestože šlo o rozkaz,
    se kterým voják těžko co nadělá.
  • 00:51:53 Byla to každopádně chyba,
    kterou nejde vrátit zpět.
  • 00:51:58 Samozřejmě že to ve mně
    budí lítost.
  • 00:52:08 Já osobně se jako účastník
    těch událostí považuji
  • 00:52:13 za nepřímého viníka
    a samozřejmě je mi to líto.
  • 00:52:18 Ne toho, že jsem se té akce
    zúčastnil, ale celkově,
  • 00:52:23 že jsem se té špatné
    a zbytečné politice podřídil.
  • 00:52:27 Cítili jsme zodpovědnost za to,
    co dělala naše vláda.
  • 00:52:31 Dodnes v Česku zůstala
    nepřízeň vůči Rusům.
  • 00:52:35 Běžní lidé dodnes platí
    za politické hry svých vlád.
  • 00:52:51 Já si myslím,
    že jsem v Československu
  • 00:52:55 v roce 1968 se ctí splnil povinnost
    vůči svému i československému lidu.
  • 00:53:00 Za nic se nestydím
    a ničeho se nebojím.
  • 00:53:03 Kdybych měl tu čest
    se někdy vrátit do Prahy,
  • 00:53:06 bez bázně, bez výčitek svědomí
    a s pravdou v očích bych se tam
  • 00:53:11 vydal a setkal se
    s jakýmkoli českým občanem.
  • 00:53:16 S jakýmkoli.
    V jakékoli pozici. Tak to je.
  • 00:53:21 Ruské potýkání se srpnem 1968
    neskončilo dodnes.
  • 00:53:25 Zůstává příběhem
    s otevřeným koncem.
  • 00:53:29 Každého z jeho aktérů
    přivedlo jinam.
  • 00:53:32 Pavel Kosenko dosloužil
    v sovětské armádě do důchodu
  • 00:53:37 a pracuje jako předseda
  • 00:53:39 jednoho z vojenských veteránských
    sdružení v Moskvě.
  • 00:53:43 Eduard Vorobjov
    se do Československa vrátil
  • 00:53:46 v osmdesátých letech
    minulého století jako velitel
  • 00:53:49 zdejších sovětských jednotek.
    Byl posledním sovětským vojákem,
  • 00:53:52 který v roce 1991 opustil
    československé území.
  • 00:53:56 Boris Šmeljov dal
    po základní vojenské službě
  • 00:54:00 přednost civilnímu povolání
    a až do rozpadu Sovětského svazu
  • 00:54:03 pracoval v úřednických profesích.
  • 00:54:05 Elvíra Filipovičová se vrátila
    s manželem do Československa.
  • 00:54:10 Píše paměti a svůj čas dělí
    mezi Moskvu a Prahu.
  • 00:54:13 Michail Gorbačov přišel v roce 1991
    o funkci sovětského prezidenta
  • 00:54:18 a tím uzavřel
    aktivní politickou kariéru.
  • 00:54:22 Jeho omluvu za invazi v srpnu 1968
    zopakovali
  • 00:54:25 všichni následující
    ruští prezidenti.
  • 00:54:28 Většina veřejnosti si ale s touto
    událostí dodnes neví rady.
  • 00:54:34 Natálie Gorbaněvská mučení
  • 00:54:36 v sovětské psychiatrické léčebně
    přežila.
  • 00:54:39 O její dvě malé děti
    se mezitím postarala babička.
  • 00:54:42 Dalšími represemi vytlačil
    komunistický režim Gorbaněvskou
  • 00:54:46 i s dětmi v roce 1975
    do emigrace.
  • 00:54:50 Podobný osud potkal
    i Viktora Fajnberga.
  • 00:54:55 Taky Ludmilu Alexejevovou
    vyhostil Kreml
  • 00:54:58 v 70. letech
    minulého století ze země.
  • 00:55:01 Do Ruska se mohla vrátit
    až po roce 1991.
  • 00:55:04 Stala se z ní hlavní kronikářka
    sovětského disidentského hnutí.
  • 00:55:08 Arsenij Roginskij přežil
    represe doma
  • 00:55:11 a po rozpadu Sovětského svazu
    se stal předsedou hnutí Memoriál,
  • 00:55:15 které mapuje nejhorší zločiny
    komunistického režimu.
  • 00:55:18 Vladlen Krivošejev přišel brzy
    po nuceném návratu
  • 00:55:21 do Moskvy o práci.
  • 00:55:23 Zbytek aktivního života se živil
    jako turistický průvodce.
  • 00:55:27 Vladimír Lukin nesměl za nesouhlas
    s invazí 20 let
  • 00:55:30 za hranice Sovětského svazu.
  • 00:55:33 Po pádu komunismu se stal ruským
    velvyslancem ve Spojených státech.
  • 00:55:37 Pracuje jako ruský ombudsman.
  • 00:56:20 Skryté titulky: Věra Kotlínová
    Česká televize, 2011

Související