iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
26. 3. 2007
21:00 na ČT1

1 2 3 4 5

7 hlasů
138469
zhlédnutí

Příkopy

Dělová koule

Seriál České televize, volně navazující na úspěšné Náměstíčko a Náves.

52 min | další Seriály »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...
odkaz na video zhasnout pomoc zvukový popis

Příkopy - Dělová koule

  • 00:00:42 NĚKDO ZVONÍ
  • 00:01:02 No konečně!
    Říkám si, jste doma, nejste doma...
  • 00:01:06 Pane Lopusny,
    věřte mně, nebo nevěřte,
  • 00:01:09 zrovna dnes
    jsem vás chtěla navštívit.
  • 00:01:12 Určitě kvůli místu
    někde blízko u dveří.
  • 00:01:14 Ále! Pojďte dál.
  • 00:01:17 Proč jste nabalená jak pumpa?
  • 00:01:20 Tohle jsou divadelní kostýmy.
    Chcete čaj, nebo kafe?
  • 00:01:24 Nic. Vám něco je?
  • 00:01:28 Jsem zdravá jako rybička.
    Posaďte se.
  • 00:01:31 Děkuju.
  • 00:01:33 Já jedu zejtra za Mildou do Plzně.
  • 00:01:36 On už není teda v Plzni,
    ono tam je plno.
  • 00:01:40 On je v tom...
    Jak se to začíná od O.
  • 00:01:47 A proč jste přijel?
  • 00:01:49 Protože vás nikde není vidět.
    Chodím po ulicích,
  • 00:01:53 čekám, odkud na mě zaječíte,
    a ono nic.
  • 00:01:57 To přeci není normální.
  • 00:02:00 Promiňte, ale já nemám
    na starosti jenom vás.
  • 00:02:27 Tak jak se máš?
  • 00:02:29 No výborně. Lepší než v civilu.
    Podívej, hele, přibral jsem.
  • 00:02:35 To jsem ráda.
  • 00:02:40 A ty?
  • 00:02:42 Já jsem nepřibrala.
    Ale nestěžuju si.
  • 00:02:47 No jo. Vypadáš dobře.
  • 00:02:52 -I když je trošku vidět...
    -Co?
  • 00:02:56 Že jsi asi moc nespala.
    To jako před cestou, co?
  • 00:03:01 -Já už nespím tolika let.
    -No vidíš, to máš pravdu.
  • 00:03:07 Hele, Mildo,
    abysme nemlátili prázdnou slámu.
  • 00:03:12 Všecko, co mám, je tvoje.
  • 00:03:17 Knížky jsou v kredenci.
    Nic moc, ale...
  • 00:03:25 -Jo a druhá věc...
    -Počkej, ty někam jedeš, nebo co?
  • 00:03:29 Lucie Veselá
    by bejvala se mnou jela,
  • 00:03:33 ale ona nemohla.
  • 00:03:36 Měli nějakou kontrolu nebo něco,
    tak nejela.
  • 00:03:41 Hele, mami, Lucie Veselá
    na mě bude muset zapomenout.
  • 00:03:46 -A to ne, Mildo.
    -No jo.
  • 00:03:49 To ne. Ona by bejvala jela,
    ona tě má ráda, ale nemohla.
  • 00:03:53 -To se přeci stává.
    -Byla tu za mnou Dita i s holkama.
  • 00:03:58 -Vážně?
    -No.
  • 00:04:02 Dita?
  • 00:04:05 Všechno dobrý.
  • 00:04:07 No podívej se.
    Já jsem ti vždycky říkala,
  • 00:04:10 že Dita je slušná ženská,
  • 00:04:13 ale ty jsi proti ní
    pokaždý něco měl.
  • 00:04:18 No jo. Já neumím lidi odhadnout
    jako ty.
  • 00:04:23 -No jo, já mám na lidi nos.
    -Jo, to máš.
  • 00:04:28 To se naučíš taky.
    Já ti něco řeknu.
  • 00:04:31 Ženská, která se postará o chlapa,
    kterej je ve věznici,
  • 00:04:38 je dobrá ženská.
  • 00:04:51 Matko, vystupovat!
  • 00:04:54 Zajela jste až do depa.
  • 00:04:57 Matko!
  • 00:05:01 Matko?
  • 00:05:03 Paní!
  • 00:05:05 Radši zavolám sanitku.
  • 00:05:07 Paní!
  • 00:05:09 Spíš havrany.
  • 00:05:12 Tak já jedu, jo.
    Kdyby něco, tak nic.
  • 00:05:16 -Takže nashle.
    -Nashle.
  • 00:05:20 Jo, prosím vás, chtěl jsem vás
    poprosit, kdybyste ho
  • 00:05:23 pak protáhla městem
    a ukázala mu okolí.
  • 00:05:27 A možná že by bylo dobré
    zajet s ním do Prahy,
  • 00:05:30 protože on Prahu vůbec nezná.
    A to je hanba.
  • 00:05:34 Proč ne? Klidně.
  • 00:05:37 Samozřejmě všechno v pracovní době.
  • 00:05:41 -A vy mě nebudete potřebovat?
    -Budu, ale to nějak zařídím.
  • 00:05:46 Ještě jsem chtěl požádat.
    Kdybyste mohla docílit,
  • 00:05:49 aby se mu to tady zalíbilo.
    Rozumíte?
  • 00:05:55 -Ne.
    -Za-lí-bi-lo.
  • 00:05:58 Zalíbilo? A jak to mám zařídit?
  • 00:06:01 No tak... Vás určitě něco napadne.
  • 00:06:06 Mě nic nenapadá.
  • 00:06:08 Aha. Už jsem vám říkal,
    že vám chci zvýšit plat?
  • 00:07:00 -Jaké bylo přistání?
    -Proč se ptáš?
  • 00:07:04 Že máš tak skvělou náladu.
  • 00:07:08 Vážení přátelé, mám takový pocit,
  • 00:07:11 že právě teď
    začne naše skutečná spolupráce.
  • 00:07:17 Konečně přijel ten,
    který má napravit to,
  • 00:07:21 co já jsem zkazil.
    Myslím před mnoha lety.
  • 00:07:24 Vysvětlím později.
  • 00:07:26 Přijel proto,
    aby mně pomohl v naší práci.
  • 00:07:32 Můj syn Hans Lopusny,
    stavební inženýr.
  • 00:07:39 Byl bych rád,
    kdyby se mu tady líbilo,
  • 00:07:43 kdyby se mu práce dařila
  • 00:07:46 a kdyby to nám všem dohromady,
    jak se říká, klapalo.
  • 00:07:52 A na to bychom si,
    myslím, měli připít.
  • 00:07:56 Takže na úspěch!
  • 00:08:01 Asi se ode mě čeká nějaká řeč.
  • 00:08:04 Pokud možno kratší,
    než byla ta moje.
  • 00:08:07 Tak to mohu slíbit.
  • 00:08:11 Maltu jsem se naučil
    míchat ve Švédsku
  • 00:08:14 a některé z mých výpočtů
    drží pohromadě
  • 00:08:17 dvě výškové budovy v Madridu.
  • 00:08:19 A to je asi tak všechno,
    co bych v tuto chvíli mohl říct.
  • 00:08:25 Tak krátké to zase být nemuselo,
  • 00:08:28 ale zase nám zbude
    víc času na jídlo.
  • 00:08:36 Bylo to blbý, co?
  • 00:08:37 To ne. Ale u nás
    se trochu víc přetvařujeme.
  • 00:08:44 NĚKDO KLEPE NA DVEŘE
  • 00:09:20 Ne. Už ne. Přípitek už ne, prosím.
  • 00:09:26 Co je?
  • 00:09:29 Kde jste se tu vzala? Kolik je?
  • 00:09:33 Deset. Včera jste mi vnutil klíče.
  • 00:09:39 -Bože chutnej...
    -Bože dobrej.
  • 00:09:44 -Bože dobrej?
    -Mhm.
  • 00:09:49 Co se bude dít?
    Teda dělat budeme co?
  • 00:09:54 Snídaně v 9:00 už byla.
  • 00:09:59 V jedenáct Karlštejn.
  • 00:10:02 Ve třináct Hradčany,
    Karlův most a tak dále.
  • 00:10:08 A večer návrat.
  • 00:10:12 Let's go.
  • 00:11:02 Tak jakej byl výlet?
  • 00:11:04 Skvělý.
    Nic lepšího už tady nepostavíš.
  • 00:11:08 No tak já ne, ale ty třeba jo.
  • 00:11:11 Karlštejn už máte, Prahu taky,
    tak co tady?
  • 00:11:15 Pojď, dohodneme se,
    že tady nebudeme
  • 00:11:18 na Náměstíčku dělat lidem divadlo.
  • 00:11:22 Já sem jezdit nechtěl,
    tys mě donutil.
  • 00:11:25 -Já jsem tě...
    -Ale jo, nutil.
  • 00:11:28 Podívej, já ten obchodní
    dům postavit musím.
  • 00:11:33 A nejsem už nejmladší.
    Potřebuju pomoct.
  • 00:11:37 A kdo jiný by mně měl pomoct
    než můj syn?
  • 00:11:41 To je přeci normální, ne?
  • 00:11:43 Takže čau.
    Zítra tě čekám na stavbě.
  • 00:11:47 -Nebudu tam.
    -V osm.
  • 00:11:58 Je to možné, Irenko?
    Ty se mi snad zdáš.
  • 00:12:04 -Blbej sen?
    -Krásnej sen.
  • 00:12:09 Doma jsi nebyl,
    tak jsem to zkusila.
  • 00:12:14 To já někdy dělám, že nejsem doma.
  • 00:12:18 Posaď se.
  • 00:12:22 Co si dáš?
  • 00:12:26 Jak to že tě pustil?
  • 00:12:28 No dovol.
    Bydlím já u něho, nebo on u mě?
  • 00:12:32 To je pravda. Prosím vás, ještě
    jednu sklenku a jídelní lístek.
  • 00:12:36 Ano, hned.
  • 00:12:43 Co slavíš?
  • 00:12:44 -No že jsi tady. To stačí.
    -No a jinak?
  • 00:12:49 Jinak? No jinak Příkopy. Vylezeš
    z jedný díry, spadneš do druhý.
  • 00:12:55 To tě baví?
  • 00:12:57 To mě baví náramně.
    Představ si, že jsem stavěl,
  • 00:13:01 teda začal jsem stavět na pozemku,
    kterej mi nepatřil.
  • 00:13:05 A dalo mně náramnou práci
    získat ten pozemek zase zpět.
  • 00:13:12 Můj mladej se taky poved.
  • 00:13:17 Chci, aby tu se mnou stavěl,
    a on nechce.
  • 00:13:24 Třeba má jiné plány.
  • 00:13:25 Třeba. No tak...
    A co ten tvůj podnájemník?
  • 00:13:31 Jak k tomu došlo?
  • 00:13:35 Docela fádně. Chodil do archivu,
    zajímaly ho smolné knihy.
  • 00:13:43 -A chodil tak často, až...
    -Až se z něj stal podnájemník.
  • 00:13:47 Tak to si připijeme na jeho výdrž.
  • 00:13:56 Irenko, já se stydím.
  • 00:13:59 Ale za co, prosím tě?
    Občas se napije každej chlap.
  • 00:14:02 Ale ne. Kvůli tomu ne.
    Ale že jsem tě měl doprovodit.
  • 00:14:07 -Jak ty se dostaneš domů?
    -Ale nestarej se.
  • 00:14:10 -Kde máš klíče?
    -Klíče? No počkej, to nejde.
  • 00:14:15 Buď tě doprovodím domů,
    nebo přespíš tady u mě.
  • 00:14:19 A nedělej si žádný naděje.
    To bude ve vší počestnosti.
  • 00:14:24 -Tak zase klidně zamkni a jdeme.
    -Dobrou noc.
  • 00:14:28 Počkej! Ženská, která
    se pro mě takhle obětuje,
  • 00:14:33 to já přece nemůžu ji nechat
    jít přes celý město úplně samotnou.
  • 00:14:38 -Ta oběť nebyla zas tak velká.
    -Byla velká, byla.
  • 00:14:42 -A za to ti něco svěřím.
    -Víš co? Zejtra. Teď pojď spát.
  • 00:14:47 Ne. To je důležitý.
    Jestli ten můj kluk odjede,
  • 00:14:52 tak mě to zabije.
  • 00:14:54 Ale nezabije.
    Ty se vyhrabeš z každýho příkopu.
  • 00:14:57 Já říkám, že mě to zabije.
    Jdeme, jdeme!
  • 00:15:01 Víš co? Tak podívej?
  • 00:15:06 Podnájemník.
  • 00:15:09 Vy ženský jste zvláštní stvoření.
  • 00:15:14 Já nevím, čím to je,
    že my vám vždycky nalítneme.
  • 00:15:19 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:15:23 Ahoj!
  • 00:15:50 Ale myslím, že situovat to támhle
    by bylo lepší.
  • 00:15:53 -Jo. A mohlo by to bejt i levnější.
    -Tak tím si nejsem tak jistý.
  • 00:15:57 Dobrý den.
  • 00:15:59 -To jsem rád, že jsi přijel.
    -Ale já s tebou potřebuju mluvit.
  • 00:16:03 Všechno ti vysvětlí stavbyvedoucí.
    K tomu mě nepotřebujete.
  • 00:16:06 -Ne, počkej!
    -Tak tohle jsou plány...
  • 00:16:09 -Hezký.
    -Stavba bude odlehčena čtyřmi...
  • 00:16:12 Čtyřmi nosnými pilíři.
    A skořepinová střecha, která bude
  • 00:16:16 vytvářet atrium a pocit otevřeného
    prostoru, bude zároveň svým tahem
  • 00:16:20 odlehčovat váze celé střechy.
    Nudím vás?
  • 00:16:24 Mluvit jsem měl já.
  • 00:16:27 Počkáte chvilku?
  • 00:16:30 -Tati!
    -No?
  • 00:16:33 -Rád bych s tebou mluvil.
    -Řečí už bylo dost, ne?
  • 00:16:36 -Já už mám sbaleno.
    -Večer si při večeři promluvíme.
  • 00:16:41 Počkej! Tati!
  • 00:16:45 Poslyšte,
    co vy tady vlastně budete dělat?
  • 00:16:50 Problémy.
  • 00:16:51 Asi tušíte, co po vás chci?
  • 00:16:56 Ne.
  • 00:16:58 No, jak já bych to řekl?
  • 00:17:02 Hlášení. Něco jako hlášení.
  • 00:17:06 Víte, Lu, ono se to nevyvíjí tak,
    jak jsem předpokládal.
  • 00:17:10 A to je blbé.
  • 00:17:12 Ale já nevím proč.
    On se mi nesvěřuje, jestli myslíte.
  • 00:17:16 No počkejte. Neříkejte mně,
    že jste si ničeho nevšimla.
  • 00:17:19 Ne. Opravdu ne.
  • 00:17:22 Dobře. Tak jinak.
    Budete odpovídat jenom ano a ne.
  • 00:17:30 -Chystá se odjet?
    -Má sbaleno.
  • 00:17:33 -Na nějakou větší stavbu?
    -Ne.
  • 00:17:36 -Je v tom nějaká ženská?
    -Myslím, že ne.
  • 00:17:41 Nemluvil o penězích,
    jako že by si tady málo vydělal?
  • 00:17:45 Ne. Ale proč
    se ho nezeptáte sám?
  • 00:17:50 Protože se mnou takřka nepromluví.
  • 00:17:54 Lu, je něco, na co jsem zapomněl?
  • 00:18:00 Nebojte se.
  • 00:18:03 Známe se teprv pár dní.
  • 00:18:05 Ženská, prosím vás, neříkejte mně,
    že jste si ničeho nevšimla.
  • 00:18:08 Vždyť to byste nebyla ani ženská.
    Každá ženská má nějakou intuici,
  • 00:18:14 instinkt. Tak, co se děje?
  • 00:18:18 Možná, že...
    Ale ne, to je blbost.
  • 00:18:23 -Co možná?
    -Nerada bych někomu ublížila.
  • 00:18:26 U mně to bude jako ve studni.
  • 00:18:29 Nechtějte to.
  • 00:18:31 Poslouchejte, vy asi nevíte,
    jak já krásně a spolehlivě škrtím.
  • 00:18:39 -Ale nevím to určitě.
    -To nevadí.
  • 00:18:44 Je to kvůli vám.
    Nechce tady zůstat kvůli vám.
  • 00:18:50 Tak asi.
  • 00:18:53 Tomu nerozumím.
  • 00:18:55 Já taky ne. Ale nepráskněte to
    na mě. Já nechci donášet.
  • 00:19:01 Neboj. Jsi hodná holka.
  • 00:19:13 Tak dobře. Ale pravdu.
  • 00:19:20 Já odtud neutíkal,
    tak se nepotřebuju vracet.
  • 00:19:25 Dokonce jsem se tady ani nenarodil.
  • 00:19:28 Ale narodili se tady moji rodiče,
  • 00:19:32 bratr, já. To je málo?
  • 00:19:39 Nutíš mě, abych povinně
    slzel nad tvou vlastí,
  • 00:19:43 ale to je nesmysl.
  • 00:19:45 Musíš postavit dům,
    tak si ho postav.
  • 00:19:48 Ale mně dej šanci, abych
    postavil to, co musím postavit já.
  • 00:19:53 Kulturní centrum ve Vídni?
  • 00:19:56 Jo.
  • 00:20:13 -Vidíš to?
    -Co?
  • 00:20:16 Ten obrovský vchod.
    Bezbariérový vstup.
  • 00:20:20 Támhle někde
    bude mít krámek paní Plecitá.
  • 00:20:24 Tady budou eskalátory, jedno patro,
    druhé patro, třetí patro...
  • 00:20:29 Tři patra podzemních garáží. Krása!
  • 00:20:34 To je sentiment.
  • 00:20:38 To není sentiment.
  • 00:20:41 To je podpis našeho rodu.
  • 00:20:45 Vždyť se to sem ani nehodí.
  • 00:20:49 Architektura je taky zvyk.
    Podívej se Eiffelovka
  • 00:20:53 nebo Tančící dům nebo třeba
    vedle Národního divadla Nová scéna.
  • 00:20:58 -Ostudy nejsou cesta.
    -Eiffelovky budou vždycky.
  • 00:21:02 Pojď, to nemá cenu.
    Mluvíš, jako kdybys pil.
  • 00:21:07 Proč se nechceš pokusit
    postavit tady něco podobného
  • 00:21:11 jako třeba ve Vídni?
  • 00:21:13 -Řekneme si to zítra, ano?
    -Před odjezdem?
  • 00:21:16 Ale my jsme tady proto,
    abychom to postavili.
  • 00:21:21 Proboha, táto,
    proč už toho nenecháš?
  • 00:21:24 Proč neležíš někde, co já vím,
    u bazénu s mořskou vodou?
  • 00:21:28 Nejsi originální. To už jsem někde
    slyšel. Nejspíš od tvé maminky.
  • 00:21:34 Ano. Takže my budeme dělat to,
    co nechceme,
  • 00:21:37 aby tys mohl dělat to, co chceš.
    Vyhazovat peníze, zadlužovat se!
  • 00:21:41 To není dluh. To je rozumná,
    prospěšná investice.
  • 00:21:45 Investice? Aby na nějakým domě
    ve dvacetitisícovým městě
  • 00:21:49 svítil neon OD LOPUSNY?
  • 00:21:52 Chyba.
    Tam bude stát Obchodní dům Lopušný.
  • 00:22:00 Podívej se,
    já jsem tady ztratil všecko.
  • 00:22:04 Dokonce i čárku a háček
    nad svým jménem.
  • 00:22:08 Třeba se mi podaří, že to
    tady bude svítit nad celým městem.
  • 00:22:18 Háček a čárka.
    Nepodstatné maličkosti.
  • 00:22:23 Jednou pochopíš, že na světě
    jsou důležité jenom maličkosti.
  • 00:23:27 NĚKDO KLEPE NA DVEŘE
  • 00:23:50 Za hodinu ať jsi v kanceláři.
    A vy máte dneska volno.
  • 00:23:54 Jsem vyhozená? Ale já jsem
    svobodná a měla jsem...
  • 00:23:57 Jste hluchá?
    Říkám, že máte dneska volno.
  • 00:24:04 Hele...
  • 00:24:11 Tak to teda ne.
  • 00:24:13 Nebude se k nám chovat jako
    k přidavačům, nebo jak tomu říkáte.
  • 00:24:21 Připravte mi účet.
    Za hodinu odjíždím.
  • 00:24:25 A prosím taxi na letiště.
    Jo, pokoj sto dvanáct. Děkuji.
  • 00:24:29 Co chceš dělat?
  • 00:24:32 To, co chci já.
    Určitě ne to, co chce papánek.
  • 00:24:36 -U vás se rodiče neposlouchají?
    -Rozhodně ne celý život.
  • 00:24:46 Já do toho nechci mluvit,
    ale pochopila jsem,
  • 00:24:50 že mu na tý stavbě strašně záleží.
  • 00:24:53 Ano, jenže se rozhodl, že nám
    na ní taky bude strašně záležet.
  • 00:24:56 Ale to už je něco jiného.
  • 00:25:00 Ty máš spoustu času. On ne.
  • 00:25:03 Citové vydírání.
    Stáří není přednost.
  • 00:25:06 Mládí taky ne.
  • 00:25:12 Hele, o co jde tobě?
  • 00:25:15 O nic.
    Já jsem u vás jenom zaměstnaná.
  • 00:25:18 Nevím, co po tobě chtěl tatíček,
    ale já jsem nechtěl vůbec nic,
  • 00:25:22 tak si nestěžuj.
    -Jsi sprostej.
  • 00:25:27 Vlastně to vím dobře. Mělas mě tu
    za každou cenu udržet, viď?
  • 00:25:32 Promiň, že se ti to nepovedlo.
  • 00:25:39 Jestli odjedeš,
    bude ho to strašně mrzet.
  • 00:25:43 Neboj se. Tatíčka vždy a všude
    nějaká duše utěší.
  • 00:25:47 On se kvůli nám zas tolik netrápí.
  • 00:25:50 Ale od tebe
    to bude brát jako zradu.
  • 00:25:53 Prosím tě, nepokoušej se
    pochopit naši rodinu, ano?
  • 00:26:15 Ano, já rozumím. Děkuju vám.
  • 00:26:25 Hlavně si nemysli, že když
    se mnou byla na pokoji, tak...
  • 00:26:28 Jak jste daleko
    s archeologickým průzkumem?
  • 00:26:32 Už to mělo začít.
  • 00:26:35 Tak to já nevím.
  • 00:26:38 Jeď na stavbu.
  • 00:26:41 A k čemu bych tam byl dobrej?
  • 00:26:43 Staví se tam za naše peníze.
  • 00:26:48 Venku na mě čeká taxi.
    Já odjíždím na letiště.
  • 00:26:52 Tak ty s tím nepřestaneš?
  • 00:26:55 Je mi čtyřicet. Měl jsi mi věřit.
  • 00:26:58 Jedeš stavět kulturní centrum?
  • 00:27:02 Ale o to přece vůbec nejde, jestli
    ten obchoďák nechci postavit.
  • 00:27:05 To je hloupost. Tady jde o to,
    že ho nechci stavět s tebou.
  • 00:27:11 Proč?
  • 00:27:12 Chci, aby ses vrátil domů.
  • 00:27:15 A nevracelo by se nás nějak moc?
  • 00:27:19 Táto, doma na tebe čeká máma.
  • 00:27:24 Možná už třicet let.
  • 00:27:26 Nech toho.
  • 00:27:28 Tyhle řeči jsou
    jako ze špatný operety.
  • 00:27:31 Hele, jeď domů, vezmi ji
    na nějakej dlouhej vejlet
  • 00:27:38 a já ti tady zatím postavím
    ten tvůj obchodní dům, jo?
  • 00:27:44 Jsi velkorysej.
    Ale jinak taky dost drzej.
  • 00:27:50 Tak mi řekni, co z toho života
    měla, když jsi byl pořád pryč?
  • 00:27:53 -Žila si jak v bavlnce.
    -Ano? Už jsi žil někdy v bavlnce?
  • 00:27:58 To je strašnej život.
  • 00:28:00 Poslechni, promiň, jestli se pletu,
  • 00:28:04 ale ty mě tady právě teď poučuješ.
  • 00:28:08 Uvědomuješ si, chlapečku,
    že všecko, co máš na sobě,
  • 00:28:12 v čem bydlíš, všecky platební karty
  • 00:28:15 máš z toho špatně vedeného
    mého života?
  • 00:28:19 -Možná že ti nedošlo...
    -Žádný možná!
  • 00:28:22 Za svý sis zatím nekoupil
    ani násadku na pero.
  • 00:28:27 Tak mě nekrm kecama bohatých synků,
  • 00:28:30 kteří z mercedesů
    nenávidí majetek svých otců!
  • 00:28:35 O to přece vůbec nejde, tati.
    Jednou jsi prostě utek
  • 00:28:39 a od tý doby utíkáš pořád
    a doplácíme na to my.
  • 00:28:42 Já asi špatně slyším.
    Jak doplácíte?
  • 00:28:46 Ty si myslíš,
    že nás zahrnuješ láskou.
  • 00:28:50 Ale cesty kolem světa
    si plánuješ s úplně jinými lidmi,
  • 00:28:54 když už nechci říct ženami.
  • 00:28:57 -Cos to řek?
    -Je to tak.
  • 00:28:59 Tak jestli si tohle myslíš,
    tak zmiz!
  • 00:29:06 Já tě nechci ani vidět!
  • 00:29:13 Za celý dětství jsem tě viděl míň,
  • 00:29:16 než kolikrát
    jsem chyběl v tělocviku.
  • 00:29:19 Vypadni!
  • 00:29:21 Cihly a malta tě dojímají, viď?
    Ale vlastní žena ne!
  • 00:29:25 Říkám ti, vypadni
    a už se tady neobjevuj!
  • 00:29:32 O to jsi mě nemusel ani žádat!
  • 00:30:39 Asi vás potrápila náhlá arytmie,
    ale myslím, že to bude dobrý.
  • 00:30:43 Srdce je v pořádku.
    Nehnulo vám náhodou něco žlučí?
  • 00:30:47 No, jak bych to řek?
  • 00:30:51 Já jsem začal jsem stavět.
  • 00:30:54 Takže promiňte,
    že jsem zazmatkoval.
  • 00:30:57 Ne. To je v pořádku.
    V klidu odpočívejte.
  • 00:31:01 Děkuju.
  • 00:31:06 Promiňte, prosím,
    to je pan Lopusny?
  • 00:31:11 Já sice nevidím, ale slyším dobře.
  • 00:31:16 To je pan Hrčka!
    Kde vy se tady berete?
  • 00:31:21 Tak tomu říkám náhoda.
  • 00:31:23 Snad mě nepronásledujete
    kvůli tý parcele?
  • 00:31:27 Ale ne.
    Mně trochu vyskočila cukrovka,
  • 00:31:31 tak mě sem na pár dnů položili.
  • 00:31:33 Ale už je to dobrý.
    Zejtra jdu domů.
  • 00:31:38 -A co vy?
    -Ale srdce zahaprovalo.
  • 00:31:42 Ale možná že si to jen sugeruju.
  • 00:31:47 A co obchodní dům?
  • 00:31:49 Samý starosti.
  • 00:31:51 Kdyby nebyla parcela,
    mohli jsme mít oba klid.
  • 00:31:56 Bylo by něco jinýho.
  • 00:31:59 Budete se divit,
    ale já jsem teď šťastnej člověk.
  • 00:32:02 -A proč bych se divil?
    -Vážně. Já hraju v divadle.
  • 00:32:07 -Dejte pokoj.
    -Jo. Už to budeme hrát podesátý.
  • 00:32:11 -No to je hezký.
    -Dělám muzikanta v hospodě.
  • 00:32:17 Protáčíme Káče faldy.
  • 00:32:20 Krása!
  • 00:32:23 Já už jsem v nic takovýho nedoufal.
  • 00:32:26 Tak to já jsem na tom hůř.
  • 00:32:29 Já bych nutně potřeboval
    pořádnýho stavbyvedoucího.
  • 00:32:33 Jenomže kde ho vzít?
  • 00:32:36 Prostě není, no.
  • 00:32:40 No jo. Víte, pane Lopusny,
    mně vždycky pomohli cizí lidi.
  • 00:32:46 Ale vy zase máte hodný děti.
  • 00:32:50 No to mám.
  • 00:32:55 Tak jste pyšnej, co?
  • 00:32:58 Já se tak naparuju,
    že možná prasknu.
  • 00:33:02 Mně se moje dcera moc nepovedla.
    Ale to vy si pamatujete, ne?
  • 00:33:09 Ano. Pamatuju.
  • 00:33:14 Děti bych s vámi měnil.
  • 00:33:19 To bych vám neradil.
  • 00:33:27 NĚKDO KLEPE
    Ano?
  • 00:33:33 -Ahoj.
    -Ahoj, Irenko!
  • 00:33:38 Co to vyvádíš?
  • 00:33:41 Ale no to víš. Já jim říkal,
    ať mně dají nějaký kapky,
  • 00:33:45 jenomže znáš to. Co to neseš?
  • 00:33:48 Troška vitaminů neuškodí nikdy.
    No tak povídej!
  • 00:33:53 Ono vlastně není co.
    Prostě... Jak bych ti to řekl?
  • 00:33:59 Nebylo mně dvakrát dobře
    a já jsem se nějak přehmátnul,
  • 00:34:04 vytočil jsem sanitku a už to jelo.
  • 00:34:08 A sloužili nějaký horlivci
    a odvezli tě rovnou sem, co?
  • 00:34:12 -No. Budu si na ně stěžovat.
    -No, to udělej.
  • 00:34:16 Mně se na tobě líbí, jak ty
    všecko tak přesně poznáš a víš.
  • 00:34:22 Máš to zapotřebí?
  • 00:34:25 Já vím, že jsem s tím už otravnej,
    ale já ten háček a tu čárku
  • 00:34:31 chci zpátky.
    A to za mě nikdo neudělá.
  • 00:34:35 Uštveš se.
  • 00:34:36 Jak jinak bych měl skončit?
    Na odpočívání jsem línej.
  • 00:34:41 Jsi hroznej.
  • 00:34:44 Kdy tě pustí?
  • 00:34:46 Říkali, že zítra.
  • 00:34:47 Víš co? Tak si neber sanitku.
    Já tě odvezu.
  • 00:34:52 Na shledanou.
  • 00:34:55 -Ahoj.
    -Ahoj.
  • 00:34:57 Prosil bych na Příkopy.
    Potřebuju na stavbu.
  • 00:35:02 Hned se zas rozčilovat?
  • 00:35:04 Ale mě nerozčiluje práce.
    Mě rozčiluje kluk.
  • 00:35:09 Copak? Přines špatný vysvědčení?
  • 00:35:12 Jak se to vezme. Spíš vystavil
    špatné vysvědčení mně.
  • 00:35:17 A z čeho propadáš?
  • 00:35:20 -Z mravů.
    -Prosím tě!
  • 00:35:23 Je to tak.
    To víš, mládí je náročné.
  • 00:35:38 Pánové, co to jako má znamenat?
    Tady se vůbec nic neudělalo!
  • 00:35:42 Kde máte mistra? Za tohle
    vás já, pánové, platit nebudu!
  • 00:35:46 -Klídek, polehoučku.
    -Já jsem úplně klidný.
  • 00:35:50 -Neblázni, Karle!
    -Tady jde o moje peníze.
  • 00:35:53 Ale peníze...
    Copak ty nechceš zůstat živej?
  • 00:35:56 -Chci, ale...
    -Ty ses úplně zbláznil!
  • 00:36:00 Nezbláznil! Já jsem se nezbláznil!
  • 00:36:04 Já jsem se nezbláznil!
  • 00:36:59 To je dělová koule!
  • 00:37:30 Vyloučená věc, pane Lopusny.
  • 00:37:32 Archeologický výzkum
    musí pokračovat.
  • 00:37:35 A co myslíte, že tam najdete?
    Prasklej hrnec? Nebo další kouli?
  • 00:37:39 Na to je zákon.
  • 00:37:41 Ničit podnikatelské plány?
  • 00:37:44 To nejcennější jste objevil vy.
  • 00:37:48 Tou koulí se tam trefovali do oken
    počítám v patnáctým století.
  • 00:37:53 Pane doktore,
    vždyť už to nikoho nezajímá.
  • 00:37:56 Velice. Velice.
  • 00:37:59 -A jak dlouho to může ještě trvat?
    -To vám nikdo neřekne.
  • 00:38:03 Měsíc, dva, rok.
  • 00:38:07 -To jste mě moc nepotěšil.
    -Modlete se, aby nebylo hůř.
  • 00:38:11 -Hůř už být nemůže.
    -Taky byste mohl být slavný člověk
  • 00:38:31 Otravovat lidi, to by vám šlo.
  • 00:38:35 Ale já vás upozorňuju,
    že ode mě nedostanete ani korunu.
  • 00:38:38 Ani korunu!
    Jednak jste mi odřeli blatník,
  • 00:38:41 tady jste mi poškodili disk,
  • 00:38:44 to nemluvím o tom,
    že jste rozbili couvací kameru.
  • 00:38:47 A to bude drahý, pánové.
    To bude moc drahý!
  • 00:38:51 A já teď odjíždím
    rovnou na ambasádu!
  • 00:39:45 Přeji dobrou chuť.
  • 00:39:47 Nazdar. Co potřebuješ?
  • 00:39:51 No, nejspíš útěchu.
  • 00:39:54 Ale ty přece miluješ problémy.
  • 00:39:58 -Tak se posaď. Dáš si taky?
    -Ne, děkuju.
  • 00:40:01 -To víš, řezníci jsou k neutahání.
    -Prý budu slavný.
  • 00:40:07 Ale! Další medaile?
  • 00:40:09 Doufám,
    že tentokrát bude letopočet sedět.
  • 00:40:12 Předpověděl mně to pan doktor
    Prášek z Archeologického ústavu.
  • 00:40:18 Když to není od kartářky,
    tak to nebude nic vážnýho.
  • 00:40:21 No jo, jenomže já mám
    takovej blbej pocit.
  • 00:40:26 -Zase srdíčko?
    -Ne, to je snad v pořádku,
  • 00:40:30 ale tak, všeobecně.
  • 00:40:36 Všeobecně. Hm.
  • 00:40:41 Tak já ti něco přečtu.
  • 00:40:44 Kde to bylo?
  • 00:40:50 Ignác Koranda.
    Pohroužil se do myšlenky,
  • 00:40:53 že každý oheň by bylo
    nejlépe hasit zevnitř.
  • 00:40:56 Uhořel při prvním pokusu.
  • 00:41:00 Adam Šašek, rozhodl se,
    že prokope podzemní chodby
  • 00:41:04 pod všemi jihočeskými městy.
  • 00:41:08 Nějak se uhnul a zasypalo ho to
    pod Slavonicema.
  • 00:41:12 Taky měli sny.
  • 00:41:19 Já vím. Ty chceš zpátky
    ten háček a tu čárku, viď?
  • 00:41:25 Mhm.
  • 00:41:29 -Děkuji vám.
    -Prosím.
  • 00:41:38 Chtěl bych ti sdělit
    důležité rozhodnutí.
  • 00:41:42 Poslouchám.
  • 00:41:43 Buď budu stavět
    a nebudu se chovat pošetile,
  • 00:41:47 nebo nebudu stavět
    a budu se chovat pošetile.
  • 00:41:53 To znamená?
  • 00:41:55 To znamená,
    že ti budu kupovat kytky,
  • 00:41:59 budu ti je nosit a pojedeme tam,
    kam si budeš přát.
  • 00:42:08 To si nechám projít hlavou.
  • 00:42:11 A co uděláme se řezníkem?
  • 00:42:15 To už si musíš poradit sama.
  • 00:42:18 Ale ono ti na něm tolik nezáleží.
  • 00:42:24 No a co s tvojí ženou?
  • 00:42:27 Jako vždycky máš pravdu.
  • 00:42:30 A kdy to všechno budeš vědět?
  • 00:42:34 Myslím, že už brzy.
    Starosta už mně poslal dopis.
  • 00:42:40 -Dobrý den.
    -Dobrý den.
  • 00:42:42 Já jsem Lopusny.
    Pan starosta mě pozval.
  • 00:42:44 -Už vás čekají. Prosím.
    -Děkuju vám.
  • 00:42:48 -Posaďte se, prosím.
    -Šmíd.
  • 00:42:51 Těší mě.
  • 00:42:55 Pane Lopusny,
    mám pro vás dvě zprávy.
  • 00:42:59 Tak nejdřív tu špatnou.
  • 00:43:02 Obě jsou dobré. Ale jak pro koho.
  • 00:43:05 Vy jste úplně změnil
    historii našeho města.
  • 00:43:09 Tak to snad ne.
    A budou za to nějaké tresty?
  • 00:43:14 Bude za to sláva.
  • 00:43:18 Tak co se dá dělat?
  • 00:43:21 Vy jste totiž objevil
    prapůvodní osídlení města.
  • 00:43:24 Historický význam
    je zcela mimořádný.
  • 00:43:28 Vy jste nám totiž posunul původní
    osídlení o dobrý kilometr na sever.
  • 00:43:32 Pánové, to se vám nepovede
    svést to na mě.
  • 00:43:36 Kde já bych na to vzal čas?
  • 00:43:37 Ale povede. My na to máme
    svědectví z archeologického ústavu.
  • 00:43:42 Mhm. A ta druhá zpráva?
  • 00:43:45 Ten objev
    má tak mimořádný historický význam,
  • 00:43:49 že musí být
    zcela odkryt a zachován.
  • 00:43:52 No počkejte, to chcete říct, že...
  • 00:43:55 Že tam v žádném případě
    nemůže stát obchodní dům.
  • 00:44:01 Že já za ten bagr lez.
  • 00:44:09 Dobrý den, Lu.
  • 00:44:12 Dobrej.
  • 00:44:21 Lu, už jste někdy viděla
    nesmrtelného chlapa?
  • 00:44:26 Jestli ne,
    tak vám sedí na vašem stole.
  • 00:44:32 -Je mi to líto, Lu.
    -Já vím.
  • 00:44:37 Musím vás propustit.
  • 00:44:41 Ale já jsem svobodná. A vzpomeňte
    si, co jsem měla zajistit.
  • 00:44:46 To já nemyslím.
  • 00:44:49 Tak proč?
    Jinou práci tu neseženu.
  • 00:44:54 Balíme to tady všichni, Lu.
  • 00:45:29 Paní Plecitá!
  • 00:45:33 Paní Plecitá!
  • 00:46:11 Dámo, to je pro vás.
  • 00:46:17 Sakra. Ta musela bejt drahá.
  • 00:46:22 Děkuju.
  • 00:46:31 Před chvílí
    mě přivezli z nemocnice.
  • 00:46:36 Všechno vím.
  • 00:46:38 Jenom do toho špitálu
    jsem se nedostal.
  • 00:46:43 Znáte to. Úřady, vykopávky.
  • 00:46:47 No já to zkrátím.
  • 00:46:50 Tady máte moji vizitku pro případ,
  • 00:46:53 že byste mě chtěla žalovat.
  • 00:46:57 Ten krámek s uměleckým zbožím
    hned vedle dveří nebude.
  • 00:47:05 Já to vím.
  • 00:47:08 Jak to můžete vědět?
  • 00:47:10 Pane Lopusny, já vím všecko.
  • 00:47:14 Nemyslete si, když jsem byla
    pár neděl v nemocnici,
  • 00:47:17 že jsem tam nic nedělala.
  • 00:47:20 To já si nemyslím.
  • 00:47:21 Já mám u starosty svý lidi.
    Až se trošku seberu,
  • 00:47:26 najdu si práci.
  • 00:47:30 Tam, kde je hodně lidí.
    Já bez lidí nemůžu.
  • 00:47:35 Já vím. Vždyť já taky,
    až se za rok vrátím,
  • 00:47:40 tak si najdu
    nějakou jinou parcelu a...
  • 00:47:46 Já vám něco řeknu, pane Lopusny,
    ale nikomu to neříkejte.
  • 00:47:53 Já si myslím, že na lidech,
    jako jsme my,
  • 00:47:57 to všecko stojí.
  • 00:48:00 To já si dokonce myslím,
    že my dva
  • 00:48:04 tady budeme věčně.
  • 00:48:10 Ještě tak půlrok, rok
    a určitě něco vymyslíme.
  • 00:48:18 Protože když jsou nápady,
    tak jde všecko.
  • 00:48:21 Takže s tím krámkem u dveří
    počítám.
  • 00:48:25 Jsme mladí. Času dost.
  • 00:48:30 Tu kytku dejte do vody.
  • 00:48:34 A brnkněte taky někdy.
  • 00:48:38 Jo, jo, jo.
  • 00:48:40 Irence vyřiďte, že jsem si jel
    opravit známku z mravů.
  • 00:48:46 -Ona bude vědět.
    -Já vím, co se sluší.
  • 00:48:50 Měla jsem vlastní divadlo.
  • 00:48:52 -Tak na shledanou.
    -Na shledanou.
  • 00:48:58 Jo, ještě něco.
  • 00:49:00 Víte, že já vůbec neznám
    vaše křestní jméno.
  • 00:49:05 Plecitá.
  • 00:49:08 No ne, já myslím to první.
  • 00:49:13 Plecitá.
  • 00:49:23 Tak už jsem zase tady.
    Já vím, dlouho to trvalo,
  • 00:49:28 ale pokoušel se o mě
    nějakej virus, potvora!
  • 00:49:32 Ale už je to zase dobrý.
  • 00:49:38 Co je novýho?
    Hodně mně toho uteklo,
  • 00:49:42 ale váš brácha bude slavnej,
    objevil nějaký důležitý hradiště
  • 00:49:48 nebo co. Bude v čítankách.
  • 00:49:51 A až mu budou
    odhalovat pamětní desku,
  • 00:49:56 tak mu ten háček a čárku pohlídám.
  • 00:50:01 Je to přece dobrý jméno, ne?
  • 00:50:06 PÍSNIČKA:
    Z jámy noci velké slunce vstává.
  • 00:50:09 Vstává jako z hrobu mesiáš.
  • 00:50:15 Mizíš v něm, jak v ohni mizí tráva.
  • 00:50:18 Jsi jen obrys. Už jen volný plášť.
  • 00:50:25 Už jen ráno, které voní senem,
  • 00:50:28 jako by se nestalo tu nic.
  • 00:50:35 Ráda bych tě zavolala jménem,
  • 00:50:38 jen bys mi to jméno musel říct.
  • 00:50:45 Bezejmenný mezi nezvěstnými.
  • 00:50:49 To jsi ty. A víš, co říkám já?
  • 00:50:55 To, že ani hvězdy nepatří mi,
  • 00:50:59 i když jejich svit mi zůstává.
  • 00:51:05 Sedm dní a nocí tvojí ženou.
  • 00:51:09 Přestože jsem sama osmý den,
  • 00:51:15 budiž jméno lásky pochváleno.
  • 00:51:18 Nejtajnější jméno z tajných jmen.
  • 00:51:26 Bezejmenný mezi nezvěstnými.
  • 00:51:30 Koho právě líbáš? Kdo tě má?
  • 00:51:36 Proč se ptám?
    Vždyť hvězdy nepatří mi,
  • 00:51:40 i když jejich svit mi zůstává.
  • 00:51:46 Kdybyste snad s výčitkami přišli,
  • 00:51:49 připravte se, že vám řeknu jen:
  • 00:51:56 Hanba tomu, který špatně smýšlí.
  • 00:51:59 Jsem a budu nejšťastnější z žen.
  • 00:52:07 Skryté titulky: Jaroslav Švagr
    Česká televize, 2007

Související