iVysílání

stránky pořadu
Premiéra:
5. 1. 2006
19:00 na ČT2

1 2 3 4 5

18 hlasů
19773
zhlédnutí

Samoty Zikmunda Reacha

Staré fotografie smíchovských a košířských pražských dvorců vyprávějí mlčenlivé příběhy

53 min | další Dokumenty »

upozorňovat

do playlistu

Přehrávač videa

Načítám přehrávač...

Samoty Zikmunda Reacha

  • 00:00:34 Až tady nebude tento svět,
    zůstanou aspoň fotografie.
  • 00:00:41 Mlčenlivé otisky své doby.
  • 00:00:55 Kdyby v antice či gotice
    znali fotografie,
  • 00:00:58 jakou hodnotu by asi dnes měly?
    Vždyť i z fotografií sotva
  • 00:01:02 sto let starých se na nás dívá
    dnes už těžko pochopitelný svět.
  • 00:01:07 Svět, který ve svých albech
    zachytil Zikmund Reach.
  • 00:01:11 Ono to bylo totiž tak,
    že pan Zikmund Reach,
  • 00:01:15 který se narodil roku 1859,
  • 00:01:18 pracoval celý
    svůj produktivní život
  • 00:01:22 u knihkupce Aloise Hynka v Praze.
    Byl to vlastně povoláním knihkupec.
  • 00:01:27 Ale v roce 1910 se rozhodl,
    že bude taky vydávat knihy.
  • 00:01:33 A protože to byl veliký nadšenec,
    milovník staré Prahy
  • 00:01:37 a člověk, který viděl
    tu starou Prahu zanikat,
  • 00:01:40 vlastně všechny ty demolice,
    tu pražskou asanaci a podobně
  • 00:01:45 v době, kdy byl mladý člověk
    a nadchl se pro historické památky,
  • 00:01:49 tak on začal sbírat i fotografie
    starých zanikajících budov
  • 00:01:57 a jejich detailů.
    A pravděpodobně i sám fotografoval.
  • 00:02:01 A protože vydávání knih bylo zřejmě
    velice drahé a nákladné,
  • 00:02:06 tak si vymyslel takový způsob,
  • 00:02:10 že fotografickou cestou
    ze skleněných negativů
  • 00:02:15 dělal kontakty, a ty potom
    řadil do různých souborů,
  • 00:02:21 například Pražské portály,
    Pražské kašny a podobně.
  • 00:02:28 A právě touto fotografickou cestou
    je znova zvětšoval a vydával
  • 00:02:35 podle potřeby,
    jak byla poptávka, jak byl zájem.
  • 00:02:40 A v roce 1919 si zřídil krámek,
  • 00:02:44 čili měl k tomu
    i knihkupeckou koncesi.
  • 00:02:48 Ten jeho krámek byl takový
    malý antikvariát ve Skořepce.
  • 00:02:54 Ten dům dodnes existuje.
  • 00:02:57 Tam měl takové království,
  • 00:03:01 na které pamětníci dokonce ještě
    před nedávnou dobou vzpomínali,
  • 00:03:06 kteří zažili tento krámek,
    kde byly rozvěšené tyhle fotografie
  • 00:03:12 a každý, kdo měl zájem
    o starou Prahu si mohl vybrat
  • 00:03:16 jednotlivý snímek nebo celý soubor.
  • 00:03:38 To album vypadá takto
    a to je taková adjustace,
  • 00:03:42 která byla, když si kupoval
    zájemce celý soubor.
  • 00:03:47 Jinak on samozřejmě prodával
    ty fotografie i jednotlivě.
  • 00:03:51 Čili tady jsou jakoby svázané
    a ručně popsané.
  • 00:03:55 A nejenom že jednotlivé fotografie
    jsou ručně popsané,
  • 00:03:59 ale ještě k tomu
    u toho souboru byl přiložen seznam
  • 00:04:05 zase ručně psaný
    s razítkem Zikmunda Reacha.
  • 00:04:10 Tady je dokonce
    obchod učebními pomůckami.
  • 00:04:14 Já si myslím, že zaměstnával
    třeba nějaké studenty,
  • 00:04:18 kteří mu to přepisovali,
    ale říká se,
  • 00:04:21 nebo někteří znalci a pamětníci
    poznají Reachův rukopis,
  • 00:04:25 čili mnohé ty fotografie
    skutečně popisoval sám.
  • 00:04:29 K tomuhle albu byla i mapka,
  • 00:04:33 aby se zájemce
    zorientoval v terénu.
  • 00:04:36 To album má poměrně
    nízké inventární číslo,
  • 00:04:41 to znamená, že je zde už z doby
    vlastně první republiky.
  • 00:04:47 Čili je to možná jedno z těch alb,
  • 00:04:49 které muzeum přímo koupilo
    od Zikmunda Reacha.
  • 00:05:20 Já jsem možná poslední pamětník,
    který tady ještě bydlí.
  • 00:05:27 De facto jsem se tady narodil.
  • 00:05:29 Jestli budete chtít,
    tak se pojďte podívat.
  • 00:05:33 Já vám ukážu, jak to tady
    vypadalo, když jsem byl malej.
  • 00:05:42 Tady v tomto místě stál baráček,
    který už tady není.
  • 00:05:49 A byla to taková zajímavá věc,
  • 00:05:51 že tam bydlela
    taková pomatená paní.
  • 00:05:54 Jmenovala se Votická,
    rozená Čánská.
  • 00:05:59 Umřelo jí malý dítě
    a pobláznila se.
  • 00:06:03 My jako děti máme na to vzpomínky,
  • 00:06:06 že když jsme si tady hráli,
    tak ona nás honila.
  • 00:06:10 A říkali jsme jí Baba Čiči,
  • 00:06:13 protože každý den ráno si vzala
    takových 7 - 8 koček do nůše,
  • 00:06:19 šla kousíček támhle nahoru,
    jak je statek,
  • 00:06:23 Skalka se to tam jmenuje,
    tam vždycky rozbalila ty kočky
  • 00:06:28 a vydržela tam celý den.
    Povídala si sama pro sebe.
  • 00:06:31 A když se vracela zpátky, tak děti
    a mládež jsme ji obklopovali,
  • 00:06:37 posmívali jsme se jí
    a křičeli jsme na ni:
  • 00:06:41 Baba Čiči jde! Baba Čiči jde!
  • 00:06:43 Měla velký nůž. S tím vyběhla
    a utíkali jsme přes celý Buďánka
  • 00:06:47 a zase zpátky.
    Ona tyhle útoky na nás dělala,
  • 00:06:51 ale nikomu nic neudělala.
  • 00:06:55 Tady podle tý fotografie
    dole, přímo pod ním
  • 00:06:59 v tomto baráčku bydlela
    nějaká rodina Trávníčkových,
  • 00:07:05 která byla jako manžel s manželkou,
    byli bezdětní a byli to prima lidi.
  • 00:07:12 Pán opravoval šaty celým Košířům.
    Každej k němu chodil.
  • 00:07:16 A de facto byl furt soukromník.
    Já si pamatuju, že furt šil doma.
  • 00:07:20 Takže jako...
    V létě tady měl malý dvoreček,
  • 00:07:25 tam měl vanu litinovou
    a vždycky se naložil do tý vody
  • 00:07:30 a vydržel tam půl dne
    ležet v tý vaně na sluníčku.
  • 00:07:43 Já už to tady nepoznávám.
    To je jako džungle.
  • 00:07:48 Tady byla cesta. Po ní se chodilo
    z týhletý části Buďánek tam
  • 00:07:54 a byly tam takový schody,
    jako máte třeba na Starým Městě.
  • 00:07:58 Tady je to úžasný!
  • 00:08:04 Tak na tomto místě stál domeček,
    a to byl takovej dvojdomek.
  • 00:08:09 Z jedný strany to měl pan Havlík,
    z druhý strany rodina Hýblerovic.
  • 00:08:16 Ten Josef Hýbler,
    to byl válečnej veterán.
  • 00:08:22 Bojoval u RAF
    ve 113.peruti jako pilot.
  • 00:08:27 Po válce a návratu byl zavřenej
    a odseděl si hodně let.
  • 00:08:34 V 60.letech, když byla ta první
    rehabilitace válečných veteránů,
  • 00:08:39 co byli zavření,
    tak první, co udělal z vězení,
  • 00:08:44 byla cesta k nám.
  • 00:09:43 To album je, já bych tak počítala,
    z roku 1920,
  • 00:09:49 protože to fotil otec mého muže.
  • 00:09:56 A do roku 1918 byl na vojně,
    tak to muselo bejt potom.
  • 00:09:58 Na dvoře původně byly stromy.
  • 00:10:01 Já když jsem sem přišla,
    tak tam nebylo nic,
  • 00:10:05 ale můj syn prohlásil,
    že tam ty stromy obnoví,
  • 00:10:08 takže tam znova zasadil dvě lípy.
  • 00:10:11 Sázel je asi třikrát, než se mu
    podařilo, aby se uchytily.
  • 00:10:16 Ale teď už se uchytily
    a už rostou. Už jsou pěkný.
  • 00:10:20 Tady jsou místní kluci
    a psí bouda.
  • 00:10:26 Tři psi.
    Ne, to jsou dva psi a koza.
  • 00:10:30 Ty vrata jsou tam pořád.
  • 00:10:32 A tohle je cesta ke Glorietu.
    To byla alej třešní a hrušek,
  • 00:10:41 ale z těch tam jsou jen zbytky
    ubohý a nic to nerodí.
  • 00:10:54 A tady jsou sekáči.
  • 00:10:57 Sekají obilí pod stodolou
    dole na tom poli.
  • 00:11:01 To je pole
    od stodoly dolů k Jinonický.
  • 00:11:06 A tady zase ženský
    kopěji zřejmě seno.
  • 00:11:11 A to bude nahoře pod Vidoulí.
  • 00:11:15 Kolem trati.
    A ona ta trať je tu taky vidět.
  • 00:11:18 Ano, to je ta Buštěhradská dráha.
  • 00:11:21 To je trať, která vede
    ze Smíchova na Hostivici.
  • 00:11:38 Cibulka vznikla
    někdy ve 14.století.
  • 00:11:41 Tehdy se zde, podobně jako kolem
    celé Prahy rozkládaly vinice.
  • 00:11:45 Po jednom z majitelů v 16.století
  • 00:11:48 se tento dvorech
    nazýval Cibulkovský.
  • 00:11:54 Na konci 18.století
    se zde střídalo mnoho majitelů,
  • 00:11:57 ale počátkem 19.století v roce 1817
    ji zakoupil Leopold hrabě Thun
  • 00:12:03 z Hohensteinu,
    poslední pasovský biskup.
  • 00:12:07 Jak usedlost v té době vypadala,
    jak vypadala kolem roku 1820,
  • 00:12:12 víme z mnoha pražských grafik.
  • 00:12:42 Ještě před 150 lety byl Smíchov
    zemědělskou venkovskou krajinou.
  • 00:12:48 Po stráních byste našli rozesazené
    jednotlivé usedlosti
  • 00:12:52 převážně viniční,
    ale nejenom viniční.
  • 00:12:55 Myslím si, že ta původní krajina
    s usedlostmi
  • 00:12:58 je pořád i v dnešním Smíchově
    rozpoznatelná
  • 00:13:02 a dává mu charakter,
  • 00:13:04 který asi v jiných částech Prahy
    už nenajdete.
  • 00:13:08 Ty výstavba se potom
    na Smíchově vyvíjela tak,
  • 00:13:12 že převažují hodně
    v těch stráních viladomy.
  • 00:13:15 Mají mezi sebou volný prostor,
    uliční síť je nepravidelná,
  • 00:13:18 v některých místech sleduje
    dokonce ty původní polní cesty.
  • 00:13:23 Tohle jsem tady vždycky cítil a
    hrozně se mi to na Smíchově líbilo.
  • 00:13:28 Když jdete odspoda od Vltavy,
    tak tam je pravidelná,
  • 00:13:31 pravoúhlá bloková zástavba,
  • 00:13:34 která má něco společného třeba
    s Karlínem nebo s Vinohrady.
  • 00:13:38 Ale jak začnete stoupat nahoru,
    tak se to mění.
  • 00:13:41 Mění se měřítko,
    přibývá zeleň a rozpoznáte,
  • 00:13:45 kde asi mohly být
    ty původní usedlosti.
  • 00:13:49 Třeba tady na kopci Cihlářka.
  • 00:13:51 Díky tomu, že stála uprostřed vinic
    na vršku kopce,
  • 00:13:55 tak má trochu neobvyklou polohu
  • 00:13:57 uprostřed těch ostatních viladomů
    tady kolem.
  • 00:14:00 Ty vznikly až po parcelaci
    původních zemědělských pozemků.
  • 00:14:05 A samotná Cihlářka zůstala odsunutá
    od uliční čáry víc dovnitř
  • 00:14:11 a je uprostřed ostrůvku
    těch sousedních vil.
  • 00:14:15 Taky ta zahrada,
    která je před domem,
  • 00:14:18 je takovou poslední připomínkou
    těch původních vinic.
  • 00:14:23 Majitel tam dokonce
    symbolicky obnovil
  • 00:14:27 pěstování révy v jedné řádce.
  • 00:14:33 Plány jsou z roku 1923.
    Podepsali je bratři Kavalírové.
  • 00:14:38 Z té doby pochází
    i nový železný plot.
  • 00:14:43 Dole na hranici pozemku
    najdete název Mimosa.
  • 00:14:47 Tak se tehdy Cihlářka jmenovala.
  • 00:14:51 Tady vidíte nejcennější část
    usedlosti Cihlářka.
  • 00:14:56 Trámový strop ze začátku
    18.století.
  • 00:15:00 Dokonce s původní výmalbou
    na dřevěném záklopu
  • 00:15:04 mezi těmi nosnými trámy.
  • 00:15:08 Zachovalo se to mimo jiné i díky
    rekonstrukci ve 20.letech,
  • 00:15:13 která měla smysl
    pro tu původní výzdobu
  • 00:15:18 a rozvinula ji v dekoru
    na výmalbě stěn
  • 00:15:23 tady v této hlavní místnosti
    a vedle na schodišti.
  • 00:15:29 Ve 20.letech se v architektuře
    a ve výtvarném umění
  • 00:15:34 projevil zájem o lidové motivy.
  • 00:15:39 Tady to, myslím,
    souzní s tím původním stropem.
  • 00:15:44 Navíc se to potkalo se závěrem
    geometrizující secese
  • 00:15:48 nebo trošku i vlivem art decco.
  • 00:15:51 A výsledkem jsou třeba
    i ta dřevěná svítidla,
  • 00:15:55 která vidíte po obvodu místnosti.
  • 00:16:31 Jedná se o historickou budovu,
    která je památkově chráněna.
  • 00:16:36 Jak vidíte, jedná se o hlavní
    patrovou obytnou budovu
  • 00:16:41 s hranolovou věžičkou
    a původně hospodářské stavení,
  • 00:16:47 které je uzavřeno
    do nepravidelného čtyřúhelníku.
  • 00:16:52 Vůbec Horní Palata je místo,
    která je jako stvořené
  • 00:16:59 pro psychoterapii a pro tu práci,
    kterou tady děláme.
  • 00:17:02 Skupinová psychoterapie
    probíhá tak,
  • 00:17:05 že se sedí většinou takto v kroužku
    a povídá se o důležitých věcech.
  • 00:17:11 Na zemi leží koláž, a to je
    z neverbální terapie příklad,
  • 00:17:16 kdy pacient se vyjadřuje
    jiným způsobem než slovy.
  • 00:17:24 Vyjadřuje to, co cítí,
    jak mu právě je.
  • 00:17:28 Později se užije i dost legrace
  • 00:17:31 při komentování toho,
    co se stvořilo.
  • 00:17:34 Víceméně naše terapie
    taky spočívá na tom, že se...
  • 00:17:39 Prosím, pojďte vzít místo!
  • 00:17:41 Že se v podstatě simuluje
    vztah mezi lidmi.
  • 00:17:45 Sejdou se tady lidé
    různého věku a různého vzdělání
  • 00:17:50 a navazují nové vztahy, takže
    to je vlastně takový malý svět,
  • 00:17:56 kde je dobře pozorovatelné,
  • 00:17:59 jak vztahy a starosti
    mezi lidmi vznikají
  • 00:18:02 a můžeme se na to snadno zaměřit.
  • 00:18:04 Kdo se u nás léčí? Jaké diagnózy?
  • 00:18:07 Jsou to hlavně lidi, kteří mají
    různé úzkosti, strachy, deprese,
  • 00:18:13 specifické fobie -
    strach z pavouků, z výšek,
  • 00:18:17 který člověku brání
    přiměřeně spokojeně žít.
  • 00:18:26 Postupem doby zjišťuju,
    že je to takový ostrůvek klidu,
  • 00:18:30 ostrůvek svobody,
    ostrůvek i naděje pro lidi.
  • 00:18:35 A když řeknu, že svým způsobem je
    Horní Palata pro mě druhým domovem,
  • 00:18:44 tak nebudu vůbec přehánět.
  • 00:18:49 Stalo se, že jsem třeba po dlouhém
    dni na Horní Palatě přespal.
  • 00:18:54 A to si teprve člověk uvědomí
    po tom celodenním ruchu,
  • 00:18:58 kdy přes den je Palata
    plná lidí a personálu,
  • 00:19:02 kdy najednou je dům opuštěn,
    že je to vlastně staré stavení,
  • 00:19:06 které má ducha, které dýchá.
  • 00:19:09 Slyšíte, jak vržou dřevěné stropy,
    jak vydávají zvuky.
  • 00:19:14 Slyšíte...
    ZVONÍ MOBIL
  • 00:19:19 -Mobilní telefon.
    -Tak. Mobilní telefon. Promiňte.
  • 00:20:09 Buďte vítáni. Pojďte dál.
  • 00:20:17 Byla to zapomenutá věc,
    zapomenutý dům, zapomenuté místo.
  • 00:20:22 Všude okolo byly hromady stromů,
    takové temné zákoutí.
  • 00:20:29 Když jsme se to pokoušeli oživovat,
    tak každý z těch obyvatel,
  • 00:20:33 který tuto usedlost používal,
    svým způsobem se setkal se smrtí.
  • 00:20:40 Ať svého blízkého,
    nebo ta smrt mu byla někde blízká.
  • 00:20:45 Bylo to pro nás takový,
    nevím, jak to říct,
  • 00:20:52 jestli daň něčemu...
  • 00:20:56 Ani nemůžeme říkat,
    že za to může to místo,
  • 00:21:00 ale prostě se to tady tak dělo,
    stalo se to.
  • 00:21:04 Mně osobně, když budeme mluvit
    jenom o mně samém,
  • 00:21:07 když sem za mnou jela dcera,
    tak skončila pod autem
  • 00:21:14 a do večera jsem odsud volal,
  • 00:21:17 protože jsem tady
    nějaké úpravy ještě dodělával,
  • 00:21:21 ale měl jsem být někde jinde,
    byl jsem tady.
  • 00:21:24 A než jsem se nadál,
    tak bylo po ní.
  • 00:21:27 Takže jenom taková věc, kterou
    člověk za sebou stále nese.
  • 00:21:35 Stále to rozdýchává,
    stále se to snaží nějak rozsvítit,
  • 00:21:39 dát tomu nějakým způsobem význam,
  • 00:21:42 ale může být, že to je tak silně
    emočně zatížený pro mě místo,
  • 00:21:48 že ještě nevím sám,
    jak vlastně ta energie tady proudí.
  • 00:22:04 Na Klamovku mě přivedl sen.
  • 00:22:07 Ve starém ateliéru, který
    byl ve Vršovicích v suterénu,
  • 00:22:11 jsem jednou hodně utrápeně
    ležel v podvečer na posteli,
  • 00:22:16 ráno jsem se vzbudil a věděl jsem,
    že se všechno musí změnit.
  • 00:22:21 Měl jsem v noci nádherný sen o tom,
    že nejsem v suterénu, ale v parku,
  • 00:22:25 mám zahradní altán, můžu běhat ven,
    žít tam na vzduchu,
  • 00:22:31 sekat, jak se mi zachce,
    nikoho nebudím, nikoho netrápím,
  • 00:22:35 nikdo mi nenadává.
    Asi za čtvrt roku po tomhle snu
  • 00:22:38 mi zavolal jeden kolega
    známý architekt,
  • 00:22:43 který říkal: Je tady taková
    možnost, někdo pouští ateliér,
  • 00:22:48 pojď se na to podívat,
    třeba by tě to zaujalo.
  • 00:22:52 Já jsem tehdy neváhal,
    přijel jsem tady na Klamovku,
  • 00:22:56 do Košíř, hledal jsem to tady
    v takových zarostlých končinách.
  • 00:23:01 A najednou jsem prošel houštím
    a stál jsem před touhle
  • 00:23:05 bizarní stavbičkou,
    hodně už se rozpadávající.
  • 00:23:08 A vrostl jsem do země a měl jsem
    pocit, že jsem zase u toho snu.
  • 00:23:13 Sice takovýho hodně použitýho
    a zdevastovanýho,
  • 00:23:18 ale jako že se ten sen nabízí.
  • 00:23:21 Takže to byl takový úvodní sen,
    který mě sem vlastně přivedl.
  • 00:23:25 Jinak tento prostor sám o sobě
    v tý kopuli tam,
  • 00:23:28 ta oválná proporce
    ještě zaklenutá nahoru
  • 00:23:33 a ještě dokola sama o sobě dává
    jakoby cirkulovat něčemu,
  • 00:23:39 nevím, co to je, ale nádherně
    se tady třeba medituje.
  • 00:23:44 Řekl bych, že je to prostor
    bezčasí tady.
  • 00:23:50 Já tomu říkám Klamovka,
    že tady je množství toho klamu.
  • 00:23:56 I když se tady dělá ten kumšt,
    tak to je taky trochu klam art.
  • 00:24:01 Prostě klamavé umění.
    Tak nějak jinak, no.
  • 00:25:09 Často procházíme
    kolem posledních stop starého světa
  • 00:25:13 a možná si jich ani nevšimneme.
  • 00:25:35 Klimentka.
    Tudy vedla původní stará stezka,
  • 00:25:40 která se později
    proměnila v moderní tepnu.
  • 00:26:21 Do jeskyně jsme lezli
    jako malý děti,
  • 00:26:25 poněvadž jsme tady měli
    ty jeskyně blízko.
  • 00:26:28 Bydleli jsme tady v baráku,
    tak jsme tam lezli se podívat,
  • 00:26:32 co je tam novýho.
    Jelikož jeskyně byly dost pobořený,
  • 00:26:35 tak jsme se nedostali dál,
  • 00:26:38 ovšem vedly zřejmě
    až pod kopec Brabenčák.
  • 00:26:57 Celá stavba byla ražená
  • 00:27:00 v libeňských
    a letenských břidlicích.
  • 00:27:06 Libeňské břidlice
    byly velice nebezpečné.
  • 00:27:11 Hlavně pod ulicí Ostrovského,
    kde podcházely domy.
  • 00:27:16 Největší hloubka v celé trase
    je sedmdesát metrů
  • 00:27:22 na Pavím vrchu, kde také stojí
    výdechový objekt vzduchotechniky.
  • 00:28:01 Josef Bečka
    byl stavitel na Smíchově
  • 00:28:05 a tento statek si koupil,
    aby tu postavil cihelnu.
  • 00:28:08 A z těch cihel
    se pak stavěl Smíchov.
  • 00:28:11 A otevřel tu tři lomy na kámen.
    Josef Bečka měl více dětí,
  • 00:28:17 ale důležitý je pro mě,
    že měl dceru,
  • 00:28:20 která si vzala za muže
    slavného Jana Janského,
  • 00:28:24 objevitele krevních skupin.
    Ten zase měl sestru,
  • 00:28:30 která si vzala pana Rašína,
    ministra financí první republiky.
  • 00:28:35 A všichni tito slavní lidé
    se tady scházeli
  • 00:28:40 a chodili po těchto místech.
  • 00:28:49 Pojďte dále!
  • 00:28:55 Tak tady stával altánek,
    kde si lidi mohli sednout,
  • 00:29:00 A po tom, co se v restituci
    navrátil les původním majitelům,
  • 00:29:04 tak altánek zmizel.
    nemohli za to majitelé.
  • 00:29:09 Dříví jsem našel.
    Naproti v lese je správa polesí
  • 00:29:14 a tam měli to dříví složený.
  • 00:29:25 Tady procházíme lesem
    po vrcholu kopce
  • 00:29:29 a nikdy jsem nevěděl a nechápal,
    na co tady byla tahle vodní nádrž
  • 00:29:36 na vrcholu kopce. A nevěděl to
    nikdo z mých současníků.
  • 00:29:40 Tak jsem poprosil maminku
    a maminka přivedla starého pána,
  • 00:29:45 který to tu velice dobře znal.
    A on mi povídal:
  • 00:29:48 "Myslíte tu nádrž vedle tý pěšinky
    sypaný pískem na vrcholu kopce?
  • 00:29:54 Tam přece byly zlaté,
    stříbrné a červené rybičky
  • 00:29:58 pro okrasu. Mezi leknínama plavaly.
    Jako kluci jsme je museli
  • 00:30:03 vždycky na podzim chytat, protože
    na zimu se dávaly do úschovny
  • 00:30:07 zlatých, stříbrných a červených
    rybiček na Smíchově.
  • 00:30:10 A na jaře jsme je zase vypouštěli."
  • 00:30:13 Tak to tady vypadlo tehdy,
    když tady ještě nebyli komunisti.
  • 00:30:25 Tady vás vedu na vyhlídku.
  • 00:30:27 Dřív tu nebyl tento les.
    Tady byly normálně louky,
  • 00:30:32 aby měly kravičky
    na statku co jíst.
  • 00:30:35 Ale tenhle doubek je tady staletej.
    Ten tu stojí několik století.
  • 00:30:40 Ale jak dlouho bude ještě stát,
    se neví, protože lidi z panelů
  • 00:30:44 berou pilky
    a tady přeřezávají kořeny.
  • 00:30:48 I sekyrkou
    chtějí ten doubek prostě zničit.
  • 00:30:58 Tady byl statek a fungoval.
    Byly tu krávy.
  • 00:31:02 Chodili jsme pro mlíko,
    na kukuřici.
  • 00:31:05 Ten nájemce tam stloukal máslo.
    To bylo jako všecko dobrý.
  • 00:31:11 Pamatuju si na chuť kakaa
    z toho dobrýho mlíka.
  • 00:31:15 A když jsme byly nemocný děti,
    tak nás sem k babičce odvezli.
  • 00:31:20 V Praze takový místo těžko najdete.
  • 00:32:34 Poprvé jsem o Malvazinkách slyšel,
    to už je dobrých dvacet let,
  • 00:32:40 když jsem začínal svoji praxi.
    Nastoupil jsem do Střešovic
  • 00:32:45 a kamarádi sem chodili
    operovat a pracovat na anestezii.
  • 00:32:51 To bylo v té době
    speciální zařízení
  • 00:32:55 pro vládní a stranické špičky.
  • 00:32:59 A fakticky jsem přišel sem
    před 4 - 5 lety,
  • 00:33:05 kdy naše společnost
    začala uvažovat o tom,
  • 00:33:08 že bychom si toto zařízení
    nějakým způsobem pronajali.
  • 00:33:13 Zušlechtili. Něco s tím udělali.
  • 00:33:17 Takže můj první dojem,
    když jsem sem přišel,
  • 00:33:21 byl vlastně dvojí.
  • 00:33:23 První ten nádherný pocit,
    že stojíte na místě,
  • 00:33:29 které je asi
    jedno z nejpěknějších v Praze.
  • 00:33:33 S krásným výhledem na město.
  • 00:33:38 V překrásné čtvrti, klidné, tiché.
  • 00:33:41 No a druhý,
    takový trošku smutnější,
  • 00:33:44 kdy vidíte v tom nádherném areálu
    zničené zdravotnické zařízení tak,
  • 00:33:50 jak je známe ještě i v současné
    době v řadě míst naší republiky.
  • 00:33:57 Poničené zařízení,
    téměř vybydlené, nikde nic.
  • 00:34:02 A je vám z toho strašně smutno.
  • 00:35:29 Jsem ráda, že tento dům
    má tak bohatou historii.
  • 00:35:34 Víme, že to byla stará usedlost,
    kde se pěstovalo víno.
  • 00:35:38 Později se tady pekl perníček
    a zůstal ten název U Perníkářky.
  • 00:35:42 Je to takové milé místo.
  • 00:35:49 Touto cestou jsme chodívali
    od roku 1938 až do toho roku 1946.
  • 00:35:57 Nebo ještě déle.
  • 00:35:59 A představte si, že mě sem pozvali
    a že já to poznala.
  • 00:36:05 Protože tahle brána,
    ta je pořád stejná.
  • 00:36:10 Tady někde jsi,
    maminko, měla zahrádku,
  • 00:36:14 tady dole jsme bydleli,
    tady bydleli Krylovic,
  • 00:36:18 nahoře Černoškovic
    a všichni jsme se tady měli rádi.
  • 00:36:22 Byli jsme spokojení, nehádali se,
    nic jsme si nezáviděli.
  • 00:36:27 Kdyby nám tak bylo dopřáno,
    všem, kteří jsme tady bydleli,
  • 00:36:33 a žili jsme tu po svým,
    žili jsme tu teda chudě,
  • 00:36:37 ale v tý době to jinak nešlo,
  • 00:36:42 tak kdybyste si tak
    mohli vzít dovolenou
  • 00:36:45 tam seshora
    a přišli se na to podívat.
  • 00:36:49 Teda to se nepozná.
    Já ten hořejšek vůbec nepoznala.
  • 00:36:52 Jenom tady dole
    jsem se zorientovala.
  • 00:36:55 Tak vás zdravím a mějte se hezky
    nahoře, jako jste se měli dole.
  • 00:37:00 Víc říct nemůžu.
    Jenom vzpomínky mi zbyly.
  • 00:37:03 Ale hezký vzpomínky. A jsem ráda,
    že jsem to mohla vidět.
  • 00:37:11 My patříme do řádu karmelitánů
    a my jsme tady velice krátce
  • 00:37:15 v tom domě.
    Koupili jsme ho před pár lety -
  • 00:37:19 v roce 1998 - a dva roky
    jsme ho opravovali.
  • 00:37:22 Nám se líbil, že je to takový
    jako strukturovaný dům.
  • 00:37:26 Že je tak velký a že se tady
    dá dělat víc než jedna věc.
  • 00:37:29 Že se tady může dělat
    víc různých aktivit.
  • 00:37:32 A taky se nám to líbilo,
    protože ten dům má nějakého ducha.
  • 00:37:38 A nám se to líbí.
    Praha přece je takové místo,
  • 00:37:41 kde stojí za to
    se starat o ty starší domy
  • 00:37:45 a o to, co už pěkného tady je.
  • 00:37:47 Ne jenom stavět něco nového,
    pěkného. Ať si to někdo dělá,
  • 00:37:50 to nevadí, ale vadí nám, když
    vedle toho stojí nějaký starý dům
  • 00:37:54 a ten dům prostě nikoho nemá
    a hroutí se.
  • 00:38:09 My tady máme kolej v našem domě
    a máme tu takový dům pro poutníky.
  • 00:38:14 Někdo tomu říká hotel
    ale my to strašně nerady slyšíme,
  • 00:38:17 protože my jsme nepřišly do Prahy
    proto, abychom měly hotel.
  • 00:38:21 A když někdo řekne: "To jsou
    ty sestry, co mají hotel
  • 00:38:24 a výbornou italskou restauraci",
    tak to nás fakt zlobí.
  • 00:38:28 Protože my jsme tady
    hledaly prostě něco,
  • 00:38:32 čím bychom mohly pomoct
    tomuto místu.
  • 00:38:37 A my jsme řeholní sestry,
    tak taky bereme ohled na to,
  • 00:38:40 co může přinést
    tato církev tomu místu
  • 00:38:43 a té společnosti, ve které žije.
    A zdálo se nám, že to,
  • 00:38:47 čím můžeme asi nejvíce pomoct,
    je, trošku se věnovat těm,
  • 00:38:53 kteří vlastně do budoucna
    budou mít tu zemi v rukách.
  • 00:38:57 Takže tady máme vysokoškolské
    studenty, máme tady hodně mediček,
  • 00:39:00 máme tady nějaké ekonomky
    a další lidi.
  • 00:39:03 A snažíme se,
    aby se ti lidé nebáli světa,
  • 00:39:07 aby se nebáli toho,
    že ten svět je velký
  • 00:39:11 a že jsou v něm různé názory,
    že tam můžou být i věřící lidi,
  • 00:39:13 jako jsme my, protože my tady
    nemáme takové kritérium,
  • 00:39:16 že kdo tady bydlí,
    že musí být věřící.
  • 00:40:04 Teď se nacházíme v kapli.
  • 00:40:09 To je poměrně skryté místo
    tady Na Šalamounce,
  • 00:40:12 které moc lidí nezná a neví o něm,
  • 00:40:17 protože sem většinou zákazníci
    nepřijdou, nemají úplně důvod.
  • 00:40:19 A je tady přinejmenším zajímavé
    spojení starého a nového,
  • 00:40:25 protože kaple
    nebyla rekonstruována,
  • 00:40:29 nevíme, jestli někdy v 50.letech
    nebo za minulého režimu
  • 00:40:34 byla jenom používána
    jako skladiště.
  • 00:40:37 My jsme ji nechali v podstatě
    jako jakési skladiště také,
  • 00:40:41 ale snad bychom mohli říct,
    že se nacházíme v jakési
  • 00:40:45 jedné z posledních svatyň
    zlatých českých rukou.
  • 00:40:49 Protože my ještě pořád
    nejenom vyměňujeme díly,
  • 00:40:55 ale snažíme se je i opravovat.
  • 00:40:58 A naši hoši,
    kteří se těmito věcmi zabývají,
  • 00:41:02 zejména pan Müller, myslím,
    že dokážou tady vyrobit
  • 00:41:06 velmi leccos a věci,
    které normálně nejsou k mání
  • 00:41:10 a ani továrna
    je nemá ve své nabídce.
  • 00:41:13 Tak to je on.
  • 00:41:16 Když se člověku zachce,
    tak tady může
  • 00:41:20 úplně jednoduše si jenom
    dát kávu s přáteli,
  • 00:41:23 poklábosit, ať už přijede
    na jakémkoliv motocyklu
  • 00:41:26 nebo automobilu. Jenom prostě
    posedět a užít si trochu klidu,
  • 00:41:30 protože toto místo už svou
    lokalitou a i snad zařízením
  • 00:41:37 a tím, jak vypadá uvnitř ve dvoře,
    což uvidíme později,
  • 00:41:41 tak je o jedný hrozně hezký věci.
  • 00:41:44 Když nedaleko odsud
    vás vycucne chrám konzumu
  • 00:41:48 a už nemůžete vidět vůbec nic,
    co se vám v reklamě nabízí,
  • 00:41:52 a máte toho prostě plný zuby,
    tak přijedete sem
  • 00:41:55 a ocitnete se v jiném světě,
    kde si fakt můžete odpočinout
  • 00:41:59 a myslet na něco úplně jinýho.
  • 00:42:04 Jak jsem říkal,
    ten areál pokračuje dál,
  • 00:42:09 a to, prosím pěkně, zde.
  • 00:43:38 Týhle budově se, co já si pamatuju
    od tý války, co jsem se narodil,
  • 00:43:43 tak se tomu říkalo Erpa.
    Tady byly všude pole.
  • 00:43:46 To, co tady vidíte, tady je
    postavenej hotel, to tady nebylo.
  • 00:43:49 Tady byly všude pole.
    Nahoře ty kopce, to se obdělávalo
  • 00:43:52 normálně koňma. Tady bylo dole
    v Radlicích asi pět statkářů,
  • 00:43:57 kteří ty pole měli na starosti.
    To byl pan Ženíšek, pan Košťál,
  • 00:44:01 pan Loučka. To byli ti,
    co tady jezdili s těma koňma
  • 00:44:05 a co to obhospodařovali.
  • 00:44:11 Ono to bylo původně jako klášter.
  • 00:44:14 Ve dvoře byla kamnářská dílna,
    tady dělali ty lázeňský kamna.
  • 00:44:19 Pak to byla jako truhlářská dílna.
  • 00:44:22 Tam bylo truhlářství,
    nějaký pan Kozler.
  • 00:44:25 To se v 50.letech zrušilo.
  • 00:44:27 Pak to tady převzal OPBH
    a měli tady nájemní byty.
  • 00:44:31 Když v roce 1945 končila válka,
    tak tady ve dvoře a mezi lidma
  • 00:44:35 byli ubytovaný vlasovci,
    který to tady osvobozovali.
  • 00:44:39 A potom, když to skončilo, tak je
    Rusové postříleli Na Vidoulích,
  • 00:44:42 což vím od rodičů. Mně byly čtyři
    roky, tak si to nemůžu pamatovat.
  • 00:44:53 Zdi starých statků,
  • 00:44:55 které uchovávají paměť
    svých obyvatel, se drolí.
  • 00:44:58 Některá místa zmizela nadobro
  • 00:45:01 a jejich jména se ozývají
    jen v názvech ulic a zastávek.
  • 00:45:06 Jiná jsou zcela proměněna
    a žijí novým životem.
  • 00:45:18 "Milý pane Trnko,
    když jste někdy k nám přicházíval
  • 00:45:22 a hovořil svým klidným
    a trochu zastřeným hlasem,
  • 00:45:25 pozoroval jsem,
    že se občas zahledíte
  • 00:45:29 k cigaretě ve svých prstech,
    ustanete v řeči
  • 00:45:32 a necháte přejít pár vteřin ticha.
  • 00:45:35 Zdálo se mi,
    že je to Váš způsob řeči.
  • 00:45:39 Dnes tu stojíme před Vámi
    a ta chvilka Vašeho mlčení
  • 00:45:43 prodlužuje se zlověstně
    do nekonečna.
  • 00:45:46 Můj drahý, jsme tu,
    abychom Vám dali sbohem,
  • 00:45:50 pokud nám to dovolí slzy a pláč.
  • 00:45:54 Milý pane Trnko,
    bylo nám s Vámi pěkně na světě.
  • 00:45:58 S Vámi osobně i s Vaším uměním.
  • 00:46:02 A můžeme mluvit o štěstí,
    že jsme byli Vašimi současníky.
  • 00:46:06 Byl jste dobrý a byl jste moudrý.
  • 00:46:12 Dnes, kdy nám odcházíte,
  • 00:46:15 zdá se mi, že vidím
    nad Vašimi knihami zářit statisíce
  • 00:46:20 a snad milióny dětských očí.
  • 00:46:23 Je těch očí tolik a září tak,
    že se podobají jiskrám,
  • 00:46:27 které doprovázejí hvězdu
    na její pouti.
  • 00:46:31 Tolik radostí a úsměvů rozdal jste
    u nás i ve světě svým uměním.
  • 00:46:37 Jaká to veliká a krásná sudba!
  • 00:46:41 Mohl jste být spokojen
    tímto svým štěstím,
  • 00:46:45 kdyby v údělu umělců
    byla kdy spokojenost!"
  • 00:46:50 Jaroslav Seifert
  • 00:46:53 Je to hrozný dojem, protože
    já to pamatuju trošku jinak.
  • 00:46:59 Tohle byla
    upravená barokní zahrada.
  • 00:47:03 Tady v těchto místech byly vinice,
    zelinářská zahrada, ovocný sad.
  • 00:47:08 Takže to, co vidíme tady,
    je opravdu zdrcující.
  • 00:47:13 Tohle byl původní vchod.
  • 00:47:16 Tohle byl pokoj maminky,
    tohle byl pokoj náš.
  • 00:47:25 Tady byla jídelna.
  • 00:47:29 Tady vám ještě ukážu,
    ale z toho bude vidět pramálo,
  • 00:47:34 což si myslím,
    že je nejdůležitější ze všeho.
  • 00:47:37 Tady v této frontě
    měl tatínek pracovnu a ateliér.
  • 00:47:42 V té vznikalo všechno.
  • 00:47:46 Já si trošku morbidně myslím,
    že kdyby tady tatínek stál,
  • 00:47:52 že by se mu to možná i líbilo,
  • 00:47:55 protože to má
    takový trošku smutný kouzlo.
  • 00:47:58 Tady, kde jsou tyhle sloupky,
    byla krásná barokní tepaná brána.
  • 00:48:08 Myslím, že všichni psi z tatínkovy
    knihy Zahrada by měli radost,
  • 00:48:14 protože tolik psího vína,
    myslím, neviděli nikdy.
  • 00:48:22 Jedno z nejoblíbenějších míst
    našich dětských her
  • 00:48:26 byl tenhle prastarý tis,
  • 00:48:30 který stojí na bývalé
    kočárové cestě,
  • 00:48:33 která končí barokní brankou,
  • 00:48:37 nepochybně jednou
    z inspirací pro Zahradu.
  • 00:48:44 "Ruce mám popálené od kopřiv,
    boty plné listí, trávy a hlíny.
  • 00:48:49 Horší je to ale
    se srdcem a duší. Bolí.
  • 00:48:54 Můj Bože, co se to stalo
    s naším dětským rájem?
  • 00:48:58 Poznávala jsem stará místa,
  • 00:49:00 ale bylo to jako setkání
    s milovanou osobou, která umírá.
  • 00:49:08 V tomto domě kdysi vládla harmonie,
    noblesa a dobré vychování,
  • 00:49:13 které se dnes už nenosí.
  • 00:49:16 V zahradě pak víly a skřítci.
  • 00:49:19 Ti jediní snad nezmizeli,
    když už všichni a všechno odešlo.
  • 00:49:25 V této Zahradě už kluci nenajdou
  • 00:49:28 ani trpaslíka,
    ani velrybu, ani kocoura.
  • 00:49:31 Brána je zamčená
    a klíč se definitivně ztratil."
  • 00:49:38 Tak už se sem asi nevrátím.
  • 00:49:41 Zůstanou tu jenom víly a skřítkové
    z otcových knih.
  • 00:50:00 Ještě před několika tisíci lety
  • 00:50:02 šuměla na kopcích Košíř
    a Malvazinek pravěká step.
  • 00:50:07 Vzduchem letí kouř ohně
  • 00:50:09 a vůně obilných placek
    pečených v hliněné peci.
  • 00:50:20 Ale krajina se pomalu mění.
  • 00:50:22 Holé travnaté kopce prorůstají
    vinicemi a ovocnými sady.
  • 00:50:27 Vzduchem se nese vůně
    zralého ovoce a sladkého vína.
  • 00:50:35 Ale krajina se stále mění.
  • 00:50:38 Z kopců a údolí vyrůstají
    mohutné kmeny parkových listnáčů.
  • 00:50:43 Zvedají se bílé zdi statků,
    zámečků a altánů.
  • 00:50:50 Uprostřed mozaiky polí,
    pastvin a vinic
  • 00:50:53 rozkvétají šlechtěné zahrady.
  • 00:50:59 Ale krajina se tu dál rychle mění.
  • 00:51:03 Přes kopce se přelévají
    cihlové činžovní domy.
  • 00:51:07 K nebi se šplhají tovární komíny.
  • 00:51:10 Mozaika polí, vinic, sadů a luk
    mizí v základových jamách.
  • 00:51:15 Rostou vysoké zdi dílen a fabrik.
    Vzduchem čpí sirný puch uhlí.
  • 00:51:27 Před osmdesáti lety zachytil
    podobu smíchovské krajiny
  • 00:51:31 antikvář a fotograf Zikmud Reach.
  • 00:51:37 Ale krajina se mění stále rychleji.
  • 00:51:41 Jedinečný genius loci těchto míst
    otevírá novou kapitolu.
  • 00:51:52 Albem fotografií
    se jednou stane i náš svět.
  • 00:51:58 Až se naše doba stane
    tenkou vrstvou času,
  • 00:52:02 jaký otisk asi zanechá?
  • 00:52:55 Titulky: Jaroslav Švagr,
    Česká televize, 2006

Související