(1961 – 1966, od přelomu 1964-65 krátce Fontana)
Skupina Pra-Be vznikla někdy v roce 1961 na vinohradské Koleji 5. května a její zrod inicioval východoněmecký student medicíny Wilfried Jelinek. Sám pocházel z rodiny českých sudetských Němců, jež byla jednou z těch, které musely po válce opustit naše území. Díky studiu se tak vlastně vrátil do své vlasti. Ve volném čase zkoušel hrát na bubny a jelikož slul výbornými organizačními schopnostmi, ihned se spojil s krajanem, kytaristou Detlefem Hoffmannem a společně s dalšími německými a českými studenty dali dohromady soubor, který se věnoval převážně tehdejší taneční hudbě. Samotný název Pra-Be byl vlastně zkratkou obou hlavních měst Praha-Berlín. V těchto ranných dobách v kapele kromě Wilfrieda a Detlefa působili ještě Jaroslav Bednář (g), Jan Pokorný (g, bg), Štěpán Binko (p), Drahoš Šíma (sax, acc) a Leoš Vašata (sax). Repertoár byl tvořený zejména z instrumentálních skladeb, ovšem k rock´n´rollu (bigbítu), to mělo dosti daleko. Skupina se výrazněji vyprofilovala až v roce 1964 odchodem obou saxofonistů a příchodem dvou hudebníků mimo studentské prostředí.
Prvním z nich byl saxofonista a klávesista Jan Obermayer, spoluzakladatel jedné z našich pionýrských r´n´r skupin Komety. Z ní v únoru ´62 přešel k populárním Sputnikům, a když u nich nastal rozkol, spočívající v tom, zda se věnovat více divadlu nebo hudbě, jednoduše se domluvil s těmi ze „sputniků“, kteří dávali přednost muzice (P. Janda, Reiner) a na konci roku 1962 společně založili instrumentální kapelu Big Beat Quintet. Jenomže Jandu (a některé další hudebníky BBQ) v září ´63 zlákal Chrastina do Olympiku, takže Big Beat Quintet prakticky zanikl. Obermayer pak nějaký čas působil v Experimentální skupině Big Beatu, kterou dal dohromady bývalý baskytarista skupiny Crystal Petr Brožek, občas si zahostoval i v Kometách. Ale když někdy začátkem roku 1964 dostal nabídku od česko-německého spolku Pra-Be, dohodl se se svojí tehdejší manželkou, ex-zpěvačkou Sputniků Naďou Němcovou, že oba posílí právě tento soubor. Tehdy Pra-Be vystupovali v sestavě: W. Jelinek (ds), D. Hoffmann (g), J. Obermayer (sax), N. Obermayerová-Němcová (voc), J. Bednář (rg, voc, zároveň Sk. F. Havlíka, ex-Big Beat Quintet), J. Pokorný (bg) a Š. Binko (p). V květnu ´64 se Pra-Be zúčastnili pražského kola „Soutěže tvořivosti mládeže a pracujících“, které bylo věnováno bigbeatovým souborům a jež se konalo v pravém křídle Sjezdového paláce PKO. Dalšími účastníky byly např. soubory Jupiter, Kyklop, Mahagon (s Franclem a Fořtem), Komety a také Uragán, který je spojen se začátky Vladimíra Mišíka. A stalo se neuvěřitelné – Pra-Be vyhrálo a nechalo za sebou dokonce Komety! Což samozřejmě potěšilo zejména Obermayera.
Druhý významný hudebník, baskytarový autodidakt Otto Bezloja měl v té době k Německu také určitý vztah – jeho rodiče pracovali v Berlíně, a on za nimi často jezdil. Od jara 1962 hrál v kapele Komety, kam ho doporučil před svým odchodem právě Obermayer. Když se Ottův otec dozvěděl, že synátor v Praze celý svůj čas věnuje hudbě, rozzlobil se na něj a utáhl mu finanční kohoutek, takže mladý baskytarista se octl bez prostředků. Ale dokázal si s tím poradit. Okamžitě nastoupil do profesionální Skupiny Karla Duby ale zároveň v druhé polovině roku 1964 přijal i místo baskytaristy u amatérské skupiny Pra-Be, kde vystřídal Pokorného.
Šéfem kapely byl samozřejmě stále Jelinek. Saxofonista Jan Obermayer na něj s nadsázkou vzpomíná v seriálu Bigbít: „On byl jako náš táta, pucoval nám i boty. Říkal nám co budeme mít na sobě, byl jako náš Brian Epstein.“ Pra-Be tehdy hráli víceméně všehochuť, většinou se jednalo o velmi krotce zahrané rock´n´rolly a beatové písničky, občas i autorské. V Melodii (1965) o nich napsali: „Skupina se vyznačuje nezvykle uměřeným ale interpretačně náročným projevem s promyšlenou koncepcí rozdělení funkcí jednotlivým nástrojům.“ Což v překladu znamená, že kapela hrála studeně, příliš se neodvazovala a měla slušně zmáklá aranžmá.
Jak již bylo řečeno, Wilfried Jelinek byl schopný zařídit téměř cokoliv. Sotva kapela začala fungovat na jakés takés úrovni, okamžitě se obrátil na pražské Kulturní a informační středisko NDR, od nějž získal pro kapelu papíry, zkušebnu a navíc vymámil i možnost cestovat a hrát po NDR. Tvrdě utažený režim v této zemi big beat v podstatě zakazoval, ale jelikož Pra-Be byli uváděni jako jakýsi kulturní most mezi socialistickými státy, jejich rockové snažení bylo, řekněme, tolerováno. Tato v podstatě misijní činnost se kapele vyplácela – hlad po bigbítu byl v NDR ještě větší než u nás, takže na svých vystoupeních měli vždycky narváno. Kupříkladu, ještě před příchodem Bezloji, v létě 1964, tak Pra-Be absolvovali dvouměsíční zájezd po NDR (např. Ostseewoche v Bansinu, Rostock atd.).
V Praze kapela vystupovala velmi málo (třeba na ambasádě NDR), občas vyjela i mimo hlavní město. V říjnu ´64 odjela do Ostravy, kde se zúčastnila Přehlídky pražských souborů v hale TJ NHKG. Tak si zahrála společně s českou jedničkou, kapelou Olympic, a dále například s Karkulkou, Juventusem nebo Jupiterem. A jelikož se jednalo zároveň o jakési veřejně přehrávky, dostala i kvalifikaci.
Tak jak postupně němečtí studenti-hudebníci končili svoje studia, zároveň odcházeli i ze skupiny. Na podzim roku 1964 z nich v Pra-Be zůstal jen bubeník W. Jelinek. Vedle něj v té době v kapele působili ještě Otto Bezloja (bg), Jan Obermayer (sax), Naďa Obermayerová-Němcová (voc), Jaroslav Bednář (lg, voc) a Stanislav Kmoch (rg). Někdy na přelomu let 1964-65 také změnila název – nikdo z Berlína v ní už nehrál, proto značka „Pra-Be“ ztratila svůj význam. Od té doby nesla označení Fontana, kterýžto název vymyslel Bednář.
Někdy v tom čase musel zpěvák a kytarista J. Bednář narukovat na vojnu, takže kapela přišla najednou o kytaristu a zpěváka. Na oba posty byli přizváni dva teenageři z populárních Komet, kytarista Radim Hladík a zpěvák Vladimír Mišík, který navíc ještě ovládal hraní na foukací harmoniku. A když na jaře 1965 odešel ještě S. Kmoch (se Zdeňkem Nedvědem se pokusili obnovit původní značku Pra-Be) a N. Obermayerová-Němcová, objevil se ve skupině zpěvák a kytarista byvších Hells Devils Karel Kahovec. Tehdy došlo k jednomu ze zásadních momentů českého beatu 60. let.
Na veletrhu hudebních nástrojů v Lipsku v květnu ´65 totiž manažérsky schopný boss souboru Jelinek Fontaně domluvil s jakýmsi F. A. Böhmem spolupráci s východoněmeckou firmou Demusa, která se mj. zabývala i výrobou elektronické zvukové aparatury Regent. Byla podepsána pro obě strany výhodná dohoda – kapela zadarmo získá solidní aparát a její úlohou bude tento propagovat. Což lze samozřejmě učinit pouze prostřednictvím muzicírování. A firma Demusa byla také spokojena, vždyť díky právě této skupině se většina tuzemských kapel v letech 1966-67 soustředila na získání oné východoněmecké (a na rozdíl od západních tedy mnohem dostupnější) aparatury Regent. Nu, a jelikož se ve vybavení nacházely i elektrické varhany Matador (začal je obsluhovat Obermayer), napadlo Jelinka, že z komerčních důvodů by nebylo špatné se opět přejmenovat. Půlroční „kralování“ názvu Fontana tedy skončilo. Vznikla skupina The Matadors.
Pozn.: Značku Pra-Be nesla od pětašedesátého ještě asi rok skupina, v které hrál např. Zdeněk Nedvěd (bg), Binko (p), Kmoch (g) a ?
Co se zachovalo do roku 1989:
Audio: Nic