(1982 - 1983) Havířov - Valašské Meziříčí - Brno
Skupinu Třírychlostní Pepíček dali dohromady tři přespolní studenti brněnských vysokých škol na jaře 1982. Hoši se severní Moravy a Slezska se rozhodli pro vytvoření neobvyklého elektronického soundu bez základního rockového nástroje - bicích. Těmi třemi experimentátory byli Petr „Karkula“ Randula (ks - později spolupracoval se Slepým Střevem a s Ještě jsme se nedohodli), Jiří Dvořák (voc, g) a Jiří „Bobeš“ Prokš (bg - též známý z havířovských skupin Radegast a Masomlejn).
Hudební publicista Jaroslav Riedel o nich napsal v knize Excentrici v přízemí: „Zvuk skupiny byl brutálně hrubý a neuvěřitelně ostrý, rytmický podklad tvořila baskytara a starší elektronický klávesový nástroj claviset, který svým zvláštním zvukem (umocněným ještě zapojením přes phaser) podporoval údernost zvuku souboru, zatímco druhý klávesový nástroj - syntetizér Yamaha CS-5 - měl v aranžmá daleko bohatší využití. Kytarista navíc u svého nástroje používal jiné ladění než je zvykem. Skupině se tak podařilo vytvořit vskutku excentrický sound, přestože používané nástroje jsou vlastně zcela běžné.“
Hudbu tvořili členové TP kolektivně, přičemž texty obstarával kytarista a zpěvák Jiří Dvořák, který se vyžíval ve vcelku dost morbidních až brutálních tématech (skladby „Lepší ruka zdravá“ nebo „Malé holčičky“).
„K úspěchu souboru přispěla i vitalita čišící z jeho vystoupení, okořeněných výkřiky, úsměvy, gesty, krátkými scénkami či tanečními vložkami. Celkový dojem patřičně podtrhovalo i bizarní oblečení hudebníků.“ (Jaroslav Riedel).
Ano, Třírychlostní Pepíček vystupoval s obvyklou novovlnnou veteší - parukami, podivně tvarovanými brýlemi, barevně a střihově neobvykle řešenými saky, tričky, kalhotami. To vše je dobře vidět na půlhodinové videokazetě, kterou soukromě natočili na jaře 1983. První vystoupení soubor absolvoval v srpnu 1982 v Havířově, ale celkově toho mnoho nenahrál. Zato ale vystoupil na všech důležitých místech té doby - na brněnské Valné Hromadě (podzim 1982) a v roce 1983 dvakrát v Praze.
Po skončení školy na podzim 1983 postupně všichni členové odcházeli na vojnu a po návratu z ní se opět snažili začít společně hrát, ale každý už žil v jiném městě a v té době byla města od sebe vzdálenější než dnes. Prokš se navíc naplno věnoval hraní v Radegastu a Masomlejnu, podílel se na vydávání nahrávek Rytmické mládeže, v čemž mu pomáhal i Randula. Ten zase nastoupil u brněnských Ještě jsme se nedohodli v roce 1985 jako bubeník. Není tedy divu, že do konce 80. let už o Třírychlostním Pepíčku nebylo slyšet.
Co se zachovalo do r. 1989:
- Video:
němý 8mm film - krátké záběry z koncertu TP (snad 1982 nebo 1983, vlastní Zdeněk „Abé“ Zerzáň), němý 8mm záznam z vystoupení na parníku Jazzové sekce (1983, vlastní Vl. Kouřil), soukromě vyrobené video (1983, TP tři skladby, vlastní Petr Werner)
- Audio:
„Valná Hromada 1982/1983“ (koncert TP nejspíš z podzimu 1982)
Třírychlostní Pepíček: „Zpívá celá rodina: Worst of…/Třírychlostní Pepíček“ (nahrávka nejspíš z roku 1983, STCV 1986)
„Bohemia Punk Vol. 1“ (1986, TP písně „Lepší ruka zdravá“ a „Nebylo, to nikdy nebylo“, Rytmická mládež 1986, STCV 1986/7)
„Czech! Till now you were alone“ (1986, TP píseň „Lepší ruka zdravá“)
„Czechoslovakia: Ten Czechoslovak Years“ (1989, Memphis Harsh reality)
Pozn: Bobš a Randula jsou spolutvůrci nahrávky „Rytmická mládež se baví“ (1986, Rytmická mládež) a objevili se i na nahrávce Slepého střeva „Nečum a tleskej“ (1985, Rytmická mládež)
- V seriálu BIGBÍT píseň:
„Lepší ruka zdravá“ (1983)
