To nejpodivnější a nejzvláštnější, co se v našem rocku 80. let objevilo, přišlo z Brna. Brno bylo vždycky vůči Praze v jakési permanentní opozici a pokaždé, když z Prahy v rámci rocku cosi vyšlo, Brno muselo kontrovat něčím totálně odlišným. Srdce brněnských hudebníků tloukla bezvýhradně pro nekomerční a alternativní projekty. Onen vnitřní pocit vytvářet cosi, co se vymyká, co odporuje všem komerčním měřítkům a tlakům v tomhle městě vznikal už koncem 60. let, kdy tu působili "Progress Organization" na konci 70. let znovuzrozeni pod zkráceným názvem Progres 2. Brno bylo také domovem souboru Synkopy, který z písničkového období 60. let prošel až k art rocku let 80., když jeho taktovku začal pevně svírat ve svých rukou blue-effectovskou zkušeností prošedší Oldřich Veselý.
Kapely brněnské alternativní scény ale vůbec nenavazovaly na tyto staré kozáky, naopak pro ně byli něčím, co je vůbec nezajímalo. Chápaly (alespoň mnohé z nich) alternativu jako prostor pro tvorbu, která by svobodně vyjádřila jejich postoje k realitě, jež je obklopovala. Docházelo zde k propojení rockových kapel s klasickými hudebníky, s divadelníky, performery, výtvarníky, básníky.
Tak jako měl Valmez svého Karla Prokeše mělo i Brno své neúnavné organizátory v Petru Wernerovi a později Lence Zogatové, kteří začali pořádat koncerty a dokonce - od roku 1982 - i neoficiální festival alternativní hudby, který nazvali Valná Hromada a na němž se objevily ony zajímavé kapely tzv. brněnské scény. Postupem doby se o tuto koncertní akci začali zajímat i mimo-brněnští pořadatelé, takže se Valná Hromada rozjela po Čechách a dorazila i do Prahy. V tomto ohledu nelze nezmínit určitou propagační práci Mikoláše Chadimy, který jako první začal v Praze na tuto mladou brněnskou scénu upozorňovat.
Je pochopitelné, že pokud budeme hledat kořeny tvorby těchto kapel jistojistě dojdeme k jako největšímu inspiračnímu zdroji k pražské alternativní scéně 70. let. Soubory jako Švehlík, Extempore nebo Kilhets ohromily brněnské posluchače svým velice neobvyklým a zároveň svobodným přístupem k vlastní tvorbě, takže když byla pražská alternativní scéna někdy kolem roku 1981 téměř zlikvidována pověstným zákazem „kulturního“ inspektora, estébáka Trojana, bylo Brňákům jasné, že je na co navázat.
Hudebníci z brněnské alternativní scény samozřejmě znali Plastiky a underground 70. let a měli k němu vřelý vztah ale… Pavel Barša (basista Pro Pocit Jistoty) v TV dokumentu Alternativní kultura tvrdí (zkráceno): „Pro nás byl underground spíš určitou mýtickou záležitostí, ty lidi jsme znali jen z magnetofonových pásků a byli takovým ukazatelem. Trošku jsme jim záviděli, že to jsou ti, co se nebojí ničeho.“ A Petr Váša (frontman Z kopce) tamtéž dodává: „My jako děcka (teenageři) jsme underground hrozně obdivovali, věděli jsme o tom, ale měli jsme dojem, že to je jakási exkluzivní společnost do které neexistuje žádný přístup.“
Takže stejně jako pro ostatní mimopražské byl pro Brňáky underground něčím, co je posvátné, tam někde kdesi, čeho se nelze dotknout, něčím, o čem vznikají mýty. Kdežto pražská alternativa 70. let prostě hmatatelná byla - na její koncerty se jezdilo na Pražské jazzové dny a Extempore navíc vystupovali i v Brně. Samozřejmě že vliv Plastiků ve tvorbě některých brněnských kapel šlo vysledovat, ale ještě větší vliv byl znát ze stran alternativy a to například i v tom, jak sama sebe prezentovat. Brněnské kapely si chtěly zahrát, chtěly předvést svoji hudbu většímu počtu lidí a ona polo-oficiálnost Extempore, Švehlíku a dalších jim byla mnohem bližší než uzavřené ghetto undergroundu.
Jestliže tedy Praha v té době přicházela většinou s novovlnnými projekty, které od poloviny 80. let stále více balancovaly na hraně s popem, Brno vyrazilo do boje inspirováno tím, z čeho pražské kapely také částečně vycházely (ale co přetavily v naprosto odlišný sound) - alternativou.
Další odlišení Prahy a Brna bylo viditelné i v přístupu k samotné tvorbě. „Zatímco v Praze je základním komunikačním požadavkem legrace, tak v Brně se bere vážně všechno - i muzika.“ (V. Kokolia). Ona vážnost brněnských projektů, hudba obrácená dovnitř a určitá intelektuálnost tvorby si přesto i v „temně rozjuchané“ Praze svou pozici nakonec získaly.
V Brně bylo možné slyšet drsný androš Odvážných Bobříků (šéf Ivoš Horák), příchodem „klasika“ Martina Dohnala přeobrodivších se v soubor Pro pocit jistoty, který ve své tvorbě spojoval rock se současnou vážnou hudbou. Bylo možné vidět podivné party s ještě podivnějšími názvy jako třeba Ještě jsme se nedohodli (Liška, David), Podchodem vchod a Uzený koleno band z něhož vyšel Petr Váša a založil nervně najazzlý beat Z kopce. Študáci z Havířova tu dali vzniknout elektronické odpovědi na Kraftwerk, skupině Třírychlostní Pepíček. Existovala tu máničkovská Třetí vlna bavlna označovaná za "moravské Talking Heads", Lambrechtův psychometr v čele s básníkem Pavlem "Homérem" Ambrožem, novou vlnou a ska ovlivněný Klikoroh a Koubkovým akordeonem posílený ponurý sound Nucleusu, v němž hrál na baskytaru organizátor Valných Hromad Petr Werner.
A samozřejmě projekty Ostřanského a Václavka jako třeba E (s introvertním screamerem Vladimírem Kokoljou) nebo Dunaj, posílený duem Bittová-Fajt, které ve svém samostatném projektu mísilo prvky folklóru, vážné hudby a rocku, a nezapomínejme také na syrového bluesmana Dušana Skálu. Navíc ve druhé polovině 80. let začal člen Klikorohu Stanislav Krčmář těmto podivným kapelám točit na video sice amatérské, ale skvělé klipy, takže dodnes existují nejen audio nahrávky, ale i obrazové svědectví toho, čím Brno tehdy dýchalo a žilo. Brno prostě chtělo být jiné a bylo jiné.
Na závěr několik postřehů brněnských hudebníků, které zazněly v dokumentu Alternativní kultura. Petr Váša: „Tehdy jsem si pod pojmem alternativní kultura jednoduše představoval, že je to přesně ta činnost, která směřuje k vytváření něčeho, co komunismus nevytváří.“
Skladatel Martin Dohnal (Pro Pocit Jistoty): „Alternativní kultura, tak jak ji chápu, je kultura, která je vůči establishmentu v neustálém střehu, a je jedno jestli to je za bolševika nebo v této době. Je to kultura, která nechce podlehnout svodům toho tzv. vyššího světa.“
