Omnibus

Omnibus (1987)

(1979 - 1980 a 1983 - 1990) Praha

Asi jen málokterá česká skupina prošla tak dlouhou cestou hledačství a stylových skoků a zvratů jako pražský Omnibus. Jeho hlavní persóna, kytarista a zpěvák Jaroslav Zajpt ho založil se svým spoluhráčem z kapely OPN, bubeníkem a perkusionistou Milanem Kottem pár měsíců před 9. PJD. Duo se nechalo doprovázet přednatočenými magnetofonovými pásky, z kterých zněly playbacky akustických kytar. Tím se oba posunuli směrem od vlivu tehdy pro českou alternativu běžného F. Zappy někam do elektronického hájemství lidí jako Brian Eno nebo Robert Fripp, v němž se magnetofonový pásek stává dalším hudebníkem a pomáhá tak "živým" hráčům dotvořit celkovou atmosféru jejich hudby.

Na PJD se pak Omnibus skutečně objevil, ale ještě navíc s baskytaristou Pavlem Býchou aby pak společně svoje novátorské postupy okořenili něčím navíc. Pro vystoupení Zajpt zkomponoval dvacetiminutovou skladbu "Omnibus" na slova indiánské (aztécké) poezie, polského básníka Cypriana Norwida a našeho Václava Hraběte. Přesto tento zajímavý projekt v lednu 1980 skončil.

Zajpt pak prošel zkušeností doprovodného kytaristy v kapele Echo Evy Olmerové, mihl se v alternativním Švehlíku, aby se v roce 1981 připojil k punkovému a alternativnímu Zikkuratu, u nějž obdivoval právě jeho experimentální úlety a improvizace. Jenomže to už bylo v době, kdy "zikkuraťácký" basák Vilém Čok koketoval s odchodem do Pražského výběru, což jeho spoluhráč, kytarista Jiří Křivka těžce nesl. Soubor vydržel ještě asi půl roku a pak skončil. Ještě během Zikkuratu vytvořil Zajpt s Křivkou kytarové duo Zakkurit, které ovšem odehrálo asi jen dva koncerty. Poté získal prvně jmenovaného do své skupiny Paralet budoucí "rastaman z Prahy" zpěvák a perkusionista Aleš Drvota.

Nicméně v temném roce 1983 Zajpt skupinu Omnibus obnovil v sestavě, ve které se vedle hlavního protagonisty objevili ještě Martin Bauer (bg), Pavel Vašků (ks) a Rudolf Martinovský (ds). Toto obsazení se snažilo hrát jakýsi mix nové vlny ovlivněné Talking Heads a experimentů, inspirovaných tvorbou nových King Crimson. Seskupení ovšem dlouho nevydrželo a tak po pár měsících Vašků a Martinovského nahradili Aleš Drvota a bubeník Ivan Pavlů z bandu Marno Union. Jepičí život různých obsazení Omnibusu byl ovšem pro tuto kapelu přímo poznávacím znamením - oba nově příchozí začali do tvorby souboru vnášet prvky reggae, a tím se dostali do konfliktu jak se Zajptem tak i s Bauerem, kteří měli za to, že "se tudy směřuje k podbízivosti a banalitě, podceňování diváckého vkusu a tudíž i povrchnosti neverbálních informací, které pomocí hluku, zvuku a melodie toužili svému publiku podat" (Josef "Zub" Vlček v knize Excentrici v přízemí). Takže ta vcelku zajímavá forma progresivního rocku, v němž hrálo hlavní roli skloubení elektronického zvuku s výraznými tvrdými bicími, dostala záhy stop, neboť Drvota a Pavlů se rozhodli zúročit svůj hudební názor v tělese, jenž by více vyhovovalo jejich představám. A tak vznikl reggae band Babalet.

V listopadu 1984 se Zajpt rozhodl zaměnit kytaru za klávesové nástroje a místo živého bubeníka do kapely přijal Pavla Zvolenského, jehož specializací bylo programování a ovládání automatických bicích. A hudba Omnibusu se začala znova blížit barevným plochám a náladám, s kterými se představil již v roce 1979. Nenadálé zranění ale na čas vyřadilo ze hry baskytaristu M. Bauera, což dohnalo Zajpta k ještě větší radikalizaci zvuku, takže v prvních měsících roku 1985 se Omnibus stal regulérní industriální skupinou. Velký podíl na tomto zdrsnění měl i "tatíček" českého industrialu Jaroslav Palát (zároveň člen one man band Disharmonic Ballet), který v tomto období s oběma hráči vystupoval jako host. Palát, Zajpt a Zvolenský v předem daných nebo improvizovaných plochách na sebe skládali pomocí elektroniky hlukové vrstvy a do nich přes různé "przniče" zvuku vlepovali nikoliv texty ale jen pouhé útržky slov, což celé evokovalo jakoby jakousi úzkost a osamělost jedince v moderní a nepochopitelnými technologiemi prosycené době. V tom čase bylo toto industriální pojetí u nás naprostou novinkou a toho se snad možná Omnibus trochu zalekl.

Byla to škoda, protože mnozí považují hudbu tohoto krátkého období za to nejlepší, co kdy soubor vytvořil. Nicméně, radikální Palát "byl odejit", do kapely se vrátil uzdravený Martin Bauer a s ním i zpěvačka Jwan Kotalíková "která snad byla impulsem k zjemnění projevu a k návratu od bezbřehého elektronického mystického zvuku ke strukturovaným kompozicím, ke kompromisu mezi tvorbou roku 1983 a 1984" (J.Vlček, Excentrici v přízemí). Projev zpěvačky trochu připomínal Siouxie a většinou německé texty Omnibus přiřazovaly do příbuznosti s hudbou, kterou produkovala tzv. neue deutsche welle (nová německá vlna, např. soubory D.A.F., Der Plan nebo Einstürsende Neubauten - pozn. autora).

Avšak Kotalíková skončila už po dvou koncertech a tak od června 1985 vystupoval Omnibus opět jenom v triu - Zajpt (synth, voc), Zvolenský (autds, synth, voc), Bauer (bg) - aby svůj sound tentokrát postavil na protikladu moderního a toho úplně nejstaršího a původního. Do svých skladeb, tvořených umělými syntetickými zvuky, pomalu vpouštěl různé rytmy ovlivněné primitivními kulturami. Časem se ale tyto kompozice sice stávaly propracovanějšími, zvukově bohatšími, a také jemnějšími, takže začaly velice nenápadně posouvat skupinu do vod technopopu. A navíc co bylo typické - tato sestava vydržela jen do jara 1986. Tehdy totiž definitivně odešel Martin Bauer (hodlal se věnovat výhradně sochařství).

Náhradou za něj se stali dva nerozluční kumpáni zároveň hrající v "penkovské" Lucii, Petr B. Chovanec (bg, ex-Prášek), též známý jako P.B.CH., a Robert Kodym (g, ex-Prášek). V říjnu 86 už ale oba v Omnibusu nejsou a navíc Zajpta nechal na holičkách i Zvolenský, který odešel do znova se formujícího Vondráškova Jižního pólu. Jejich místa obsadili dva bývalí členové kapely Pěší zóna, kytarista Ota Mandelík a klávesista Vladimír Tiplica. Novým baskytaristou se stal Jiří Jelínek (kdysi OPN) a do kapely se také po letech vrátil bubeník Milan Kott, jenž kromě živých bicích ovládal také drum computer. Životnost téhle sestavy se nelišila od ostatních omnibusovských, a tak od poloviny roku 1987 působil soubor opět v novém obsazení: Jaroslav Zajpt (voc, ks), znovu Pavel Zvolenský (autds, voc), Ota Mandelík (g), Vladimír Tiplica (ks) a Luboš Lauterbach (bg, voc, ex-Diskrétní skok).

Sound skupiny se až do definitivního rozchodu v roce 1990 příliš nezměnil. Svůj technopop se naopak snažila přiblížit do takříkajíc komerčních sfér, ale jeho strnulost a nenápaditost navíc obalená "arogantním image černého odění" jednotlivých hudebníků, fanoušky příliš nenadchla, což byl krom jiného (aktivity J. Zajpta v hnutí Nový Horizont, šéfování a dramaturgie známého Rock Café) asi jeden z možných důvodů toho, že se Omnibus rozešel.

Co se zachovalo do roku 1989 (včetně):

- Fotografie + krátký záběr na 8mm filmu z koncertu na festivalu - snad Chvaletice 83? (1983, vlastní Zdeněk "Abé" Zerzáň), Video z live koncertu v Praze (1987, vlastní J. Novotný), klip "Nápady" (1988, vlastní ČEFIS)

- Audio:
Omnibus: "Koncert na 9.PJD" (1979) ?
Omnibus: "Live Ostrov n. Ohří" (1983)
Omnibus: "Rhythmus" (1985)
Omnibus: „Demo 86“ (1986)
Omnibus: "Live" (1987, STCV)