Úvod » Články

Pražská hudební scéna se postupně rozdělila do několika kotců, což samozřejmě nevyplývalo jen z hudebního názoru té či které kapely, ale i z celkové situace, v níž se náš rock nacházel. Nezapomeňme, že tento styl hudby jako takový byl bolševickými strukturami nenáviděn po celé období své existence. A osmdesátá léta nebyla výjimkou. Útoky na Jazzovou sekci (a později soud), černá listina zakázaných kapel „kulturního“ inspektora, estébáka Trojana, snaha o likvidaci nové vlny články v Tribuně a Rudém právu - to věru nebyl hezký vstup do dekády. To, že tyto ataky vyvolaly příslušnou reakci ze strany mladých amatérských hudebníků (v temných letech 1983 - 85 vznikla spousta nových skupin), lze označit jako vcelku pochopitelné a oprávněné.

Tlak Moci ale také bohužel zaséval do jednotlivých kapel a jejich protagonistů semínka strachu a nedůvěry (zejména v období po roce 1983), což občas přerostlo v silnou psychózu, kdy se v každém známém hledal konfident a fízl. Což byl přesně ten stav o který Moci šlo - rozvrátit rockové společenství zevnitř. A je nutné poznamenat, že u mnoha kapel se jí to také podařilo. Mezi soubory samotnými začalo probublávat cosi jako přísná kategorizace, týkající se nejen stylového zaměření (to je celkem obvyklé), ale také týkající se, řekněme, celkového postoje a angažovanosti hudebníků v rámci stávajícího establishmentu - to bylo samozřejmě zdrojem mnoha mikrokonfliktů. Za příklad může třeba posloužit vzájemná nevraživost mezi kapelami heavy metalu a soubory nové vlny a punku: punkeři pokládali metalíky za poskoky režimu, někteří metalíci zas nadávali na punkery, že zbytečně vyhrocují situaci a svým nekompromisním postojem likvidují možnosti k hraní.Ona vzájemná podezíravost se ale vetřela i dovnitř stylově podobných part.

Na druhé straně se někteří jedinci naopak pod jařmem totality semkli ještě pevněji a samovolně vytvořili několik zajímavých a vnitřně soudržných malých společenství, která se soustředila vždy kolem nějakého hudebního (rockového) klubu. O pražských rockových klubech si řekneme v samostatné kapitole, přičemž vypíchneme ty, které se ve své době staly téměř kultovními.

Od poloviny osmdesátých let navíc zaznamenáváme na pražské rockové scéně dva nové a celkem viditelné trendy: je to zrod tzv. nového popu a také častá migrace hudebníků mezi kapelami.