(1984 - 1987) Praha
Absolvent teplické konzervatoře a učitel hry na kytaru Stanislav Barek se na přelomu 70. a 80. let zcela poklidně věnoval klasické hudbě a přestože měl kdesi v paměti zasunuté vzpomínky na skladby Rolling Stones, bigbít ho prakticky vůbec nezajímal. To, že za čas bude šéfovat dvěma obskurním partám, které se zaměří na minimalistický rock, určitě netušil. Vše se změnilo nástupem nové vlny a hlavně znovuobnovením King Crimson. V knize Excentrici v přízemí Barek říká: "Kolem roku 1981 jsem se seznámil s některými skupinami nové vlny - B-52´, Talking Heads, Devo a hlavně s deskami ´Discipline´a ´Beat´ od King Crimson. Ze všeho nejvíc mě zaujaly nahrávky kytaristy Roberta Frippa. Ovlivnění minimalismem vlastně vyplynulo jen z jeho názvuků ve zmíněných rockových nahrávkách."
Barek napřed založil soubor Tvůj problém, ale ten se svojí existencí vešel pouze do jediného roku. Z jeho sestavy přetrvala kromě Barka ještě zpěvačka Jana Kuklíková. Na jaře 1984 se tedy oba obklopili mladými muzikanty, kteří v civilu pracovali převážně v dělnických profesích, a postavili zbrusu novou formaci, jež dostala název Milé tváře. Kromě obou jmenovaných (Barek obsluhoval pochopitelně kytaru a navíc zpíval) se v ní ještě objevili: Vlastimil Klouček (sax), Tomáš Hrubý (g), Milan Svoboda (bg), Miroslav Petrů (ds). Po čase na místo Kuklíkové přišla ještě zpěvačka postmodernisticky avantgardního tělesa Agon Michaela Pohanková, která se později stala známou vystupováním se skupinou Půlnoc.
Milé tváře produkovaly jakýsi minimalistický rock, již ve své podstatě založený na tvrdošíjném opakovaní a jemném obměňování daného motivu, takže pokud se divák nedokázal vcítit do atmosféry skladby, vstoupit do určitého meditativního prožitku, byl takzvaně mimo a kapelu odzíval. To potvrzuje hudební publicista Aleš Opekar v knize Excentrici v přízemí: "Zastáncům art rocku, hard rocku a dalších forem prokomponovaného nebo naopak živelně tvrdého rocku musí tato hudba připadat chladně jednotvárná a nudná. Monotónnost určená zarputile opakovanými a postupně obměňovanými hudebními motivy má především posluchače vtáhnout do atmosféry s jiným, spíše meditativním prožíváním časového průběhu. Na jedné straně je kolébán pravidelností a na druhé vytrhován drobnými obměnami. Podobnost s účinky tzv. minimální hudby Phila Glasse nebo Steve Reicha je zřejmá. Skupina Milé tváře však nehraje a ani nechce hrát přímo minimální hudbu. Pouze se jí některými principy přibližuje."
Veškerou hudbu psal samozřejmě Barek, o texty se staral kromě něj ještě Pavel Kočí. Zde je nutné poznamenat, že i slova písní se snažila podřídit minimalistickému modelu, takže se často jednalo o prostá, neustále se opakující sdělení (např. v písni "Bude se kosit" je jediným textem věta: "Nešlapejte po trávě / bude se / bude se kosit").
Skupina si zahrála jak v pražských tak i mimopražských (existujících klubech) i na rockových přehlídkách v Ostrově nad Ohří, Českých Budějovicích, Brně či Veselí nad Moravou. Ovšem po pražském festiválku Břehule (Břevnovské hudební léto) 1986 se odmlčela. To už měla za sebou natočenou demokazetu, jejíž název tak trošku souzněl i s pojmenováním samotné kapely - "Do smíchu!"
V roce 1987 se Milé tváře na Břehuli 87 objevily znovu a to v silně pozměněné a neobvyklé sestavě. Kromě Barka v ní obsluhovali kytary ještě člen Babaletu a Mámy Bubo Jiří Charypar (začal se podílet i na autorství hudby a textů), a také Jan Podojil, občanským povoláním lékař. Za bicí usedl bubeník Hudby Praha Ludvík "Eman E.T." Kandl, perkuse se staly doménou Miroslava Kodyma a post zpěvačky obsadila (zároveň členka folkové skupiny Máci) Jarmila "Jamajka" Koblicová, známá svým pozdějším působením v Hudbě Praha. Jako jediný z předchozí sestavy zůstal baskytarista Milan Svoboda. S texty občas vypomohl i Jaromír Palme z další pražské skupiny Původní Bureš.
Hudba souboru se příliš nezměnila i když bylo trochu znát, že přece jenom ustupuje ve své koncepci směrem od minimalismu k moderním rockovým písničkám. V Gramorevui (1988) se v jeho profilu píše: "Milé tváře ll pokračují v propracovávání předchozího soundu, využívají autorských i aranžérských schopností ostatních členů souboru… Skladby zůstávají nadále chmurnější, ozvláštněny nádechem komična."
Skupina Milé tváře se rozpadla v roce 1989, kdy se její členové začali více věnovat práci ve svých kmenových souborech.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Audio:
Milé tváře: "Do smíchu!" (1986)