(1986 - s přestávkami dodnes) Praha
Tichá dohoda vznikla v roce 1986 a jejími zakládajícími členy byli skladatel a textař Dan Šustr (zpěv, kytara, foukací harmonika, klávesy), bubeník legendární novovlnné skupiny Letadlo (později Toyen) Jiří Šimeček a basista Zdeněk Marek (Pražská pětka, Vrať se do hrobu - později Dirty Pictures).
Šustr se na pražské rockové scéně pohyboval od poloviny osmdesátých let. Po působení v tehdy ještě punkové skupině Stres Oswalda Schneidera, a lehkém dotyku v Marlene (pouhé dva koncerty), se výrazněji prezentoval v roce 1985 s tříčlennou partou První liga, kde jeho kytaru a zpěv ještě doplňovali Petr Levora (bg) a Roman Pluhař (ds). ). První liga měla hitovky jako třeba "Stejná" nebo "Oukej". Některé texty tehdy psal První lize Vilém Rubeš, z nichž jeden ("Přátelé") přešel později i do kmenového repertoáru Tiché dohody. Danova hlavně beglajtová hra s jednoduchými sóly zaujala i stylově víceméně podobný soubor Dr. Max, který si ho asi rok půjčoval - Šustr si mj. zahrál i na prvním "maxáckém" LP "Vaše tělo (uletělo)".
Když se rozpadla První liga, oslovili ho začátkem roku 1986 bubeník Jiří Šimeček (aktivity jeho domovské kapely Jižní pól se v té době octly na bodu mrazu - její vedoucí J. Vondrášek zrovna tahal pilku s Abraxasem) a také baskytarista Zdeněk Marek s tím, že by nebylo od věci založit novou kapelu, která by reflektovala módní zahraniční směry. Šustr do nového bandu zlákal i svého spoluhráče z Vavřínkovy Půl Tváře, kytaristu Jana Hájka (později Jižní pól), takže kapela už mohla začít směle koncertovat. I název Tichá dohoda vymyslel Dan - částečně podle knihy Elia Kazana, a částečně také proto, že to v té době znělo jaksi spiklenecky: "Tahle kapela, to je taková naše tichá dohoda". Na podzim 1986 Šimeček podlehl vábení svého souputníka z Letadla a Jižního pólu basáka Petra Václavka a odešli společně založit soubor Eden. No, alespoň že Šustrově kapele dohodil nového bubeníka Pavla Špačka. Dan se potom vyvázal z hostování u Dr. Maxe a mohl se tak naplno věnovat Tiché dohodě, která tak získala stálé obsazení – Šustr-Marek-Hájek-Špaček. Hudbu a texty psal většinou Šustr, s výjimkou písně "Přátelé", která do repertoáru TD přešla od První ligy (autor textu Vilém Rubeš).
Šustr díky starším kamarádům vyrostl na hudbě 60. a 70. let – především ho uchvátili Beatles a Led Zeppelin a díky tomu rád poslouchal (stejně jako jeho spoluhráči) novovlnné indie kytarovky typu U2, The Smiths, The Cure, Jesus and Mary Chain nebo Joy Division. A tak je vcelku pochopitelné, že se tyto vlivy snažil prosadit i do své nové skupiny. Ta se v premiéře představila na Rockfestu 87 a zahrála si ještě několik koncertů v Praze i mimo ní. Hudbu většinou skládali Šustr s Hájkem, aranžmá a texty zůstávaly na Danovi. Pro kapelu, která o sobě tvrdila, že hraje tzv. "offground", byl charakteristický zvuk digitálního kytarového delaye a proplétání odlišně znějících kytar - Šustrovy přímočařejší a údernější, Hájkovy jemnější a zasněnější. Baskytarista Marek pak oba doplňoval nejen rytmicky ale i melodicky, přičemž často střídal techniku palcovou, prstovou i hru s trsátkem. Nicméně tato sestava dlouho nevydržela; natočila jen demokazetu Zlatý grál s 10 původními skladbami a začátkem roku 1988 se rozešla.
Hned na jaře toho samého rok Šustr potkal zpěvačku popového ansámblu Balet Blanku Šrůmovou. Šustr měl doma nějaký složený materiál a díky zapůjčenému 4stopému magnetofonu od kamaráda Honzy Černého (Žentour) zkusil jednu z nich nechat přezpívat Blance. A nakonec nezůstalo jen u jedné. Oba si s překvapením uvědomili, že jim spolupráce vyhovuje a tak začali společně pracovat na širším repertoáru pro skupinu, jíž název se Šustr rozhodl ponechat - Tichou dohodu. Zatím ji však tvořili jen oni dva.
Proto se také na několika studiových snímcích, vzniklých v únoru 1989, podíleli kromě Šustra a Šrůmové jenom hosté, působící v jiných kapelách (např. bubeník David Koller či kytarista Miloslav Benýšek). Jedna z písniček, "Párty ve dvou", se pak vcelku solidně umístila v březnové hitparádě pořadu Větrník (3. místo). To už se s nabídkou ozval i Supraphon, takže hned v dubnu duo Tichá dohoda natočilo s hosty Davidem Kollerem a Gumou Kulhánkem první singl. A o další měsíc později sehnala dvojice hlavních protagonistů i své stálé spoluhráče - stali se jimi Pavel Attel (ds) a Jiří Nápravník (bg). Následovala výroba dvou klipů pro tehdejší Československou televizi.
Tichá dohoda patřila mezi typické pražské kytarové soubory nového popu 2. pol. 80. let. Ovlivněna převážně britskou novou vlnou (ale třeba také Beatles, Cult či Madonnou) usilovala o zlatou střední bigbítovou cestu. "Nesnažíme se o extrémy, protože vždy existuje nějaký střed jako jsou třeba U2, Simple Minds, Eurythmics či Pretenders… Nechceme bořit, ale hledat nové cesty pro práci s melodií a rytmem. Přáli bychom si, aby se posluchači pobavili a uvolnili" (D. Šustr a B. Šrůmová v Gramorevui 1989).
Soubor se v různě obměněných sestavách (samozřejmě kromě Šustra a Šrůmové) prosazoval na naší scéně prakticky po celá devadesátá léta, v nichž se snažil ve své tvorbě skloubit moderní kytarové trendy s tradicí českého rockového písničkářství. I když se v konci milénia Blanka pokoušela osamostatnit, přesto její spolupráce s Danem neustále pokračovala.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Fotografie + klipy "Párty ve dvou" (1989), "Jak roky jdou" (1989)
- Audio:
Tichá dohoda: "Studio 87" (1987, rozhlasové nahrávky)
Tichá dohoda: "Zlatý Grál" (1987, demo)
"Czechoslovak Amateur Rock Scene ´80 - Vol 5" (1989, STCV)
Tichá dohoda: SP (Supraphon) - "Nač tě mám"/"Hombre" (1989)