(1984 - 1990) Praha
Když v roce 1981 skončila s činností punková Energie G, její baskytarista Michal Cingroš hledal téměř tři roky hudebníky, kteří by nahlíželi na tehdejší rock podobně jako on. Nejprve byl v kontaktu s klávesistou Vladimírem Chrenovským, který ovšem v roce 1984 odešel na vojnu, a také se zpěvákem další punkové legendy A 64 Marcelem Průchou. Ta se na přelomu let 1984-5 rozpadla takže Průcha byl najednou volný. Posléze se objevil bubeník Marek Vít (ex-Igelit), a také kytarista Dan Šustr (ten hrál souběžně v souboru První liga). Nová skupina si dala název Marlene, inspirovaná plakátem Marlene Ditrichové, který visel ve zkušebně.
Sotva den poté, co se Chrenovský vrátil z vojny, absolvovala kapela premiérový koncert v říjnu 1985 na přehlídce v Ostrově nad Ohří. Vzápětí po druhém vystoupení odešel Šustr, kterého nahradil bývalý Průchův spoluhráč z "áček" Radek Šimůnek, v tom čase momentálně hrající v Garáži a tato sestava už konečně vydržela nějaký čas spolu.
První období Marlene (od podzimu 85 do podzimu 86) lze označit jako "kjůrovské", čemuž se vždycky M. Cingroš bránil - tehdy prý The Cure ani moc neznali, spíš prý vycházeli z Joy Division. Nicméně Průchův hlas Roberta Smithe hodně připomínal a temným Angličanům se podobal i sound kláves a vedení basové linky, přičemž pouze samotná kytara se zvukově odlišovala. Navíc členové bandu v tom čase chodili po Praze zachmuření, celí v černém a navenek plni jakéhosi ponurého tajemství. Na triku už měli natočenou kazetu "Galeriea", o níž napsala hudební publicistka Jana Šeblová v knize Excentrici v přízemí: "Hudba je kompaktní a přitom odstíněná a jemná - jako tvrdá křišťálová stěna. Zvukově vyniká syntetizér, který je vždy jakoby v kontrastu k ostatním nástrojům, někde opakuje svůj ostře řezaný motiv, jinde jsou jeho tóny táhlé a melancholické. Zpěvák dodává svým projevem napětí a dramatičnost, místy až k prahu křečovitosti… Hudba vytváří mozaiku střípků, v jejich odrazu musí posluchač teprve hledat, co je vlastně co."
A co napsala o textech? "Vyznění textů není jednoznačné, často je situace exponována v několika rovinách a divák má víc možností interpretace podle dojmu, který v něm jednotlivé obrazy vyvolají." Tento obecný výklad jemně zkonkrétnil V. Chrenovský v Rockonovinách (1990): "V textech vždycky šlo jen a jen o člověka, který se ve společnosti pohybuje dosti problematicky, buď bezohledně nebo se značnou bezradností."
Na podzim 1986 došlo v kapele k neshodám, odešel Vít a také Průcha se Šimůnkem (oba později emigrovali) a Cingroš s Chrenovským dokonce chtěli pokračovat jen jako duo s doprovodem playbacků. Neměl ale kdo zpívat. Mezitím se po krátkém čase odloučení vrátil Marek Vít, jenž ovšem začal ve větší míře ovládat spíše violoncello.
V roce 1987 se ale rozpadl Soubor tradičního popu, který razil podobné zvukové pojetí jako Marlene, takže naše trojice zajásala a ihned hodila lano bubeníkovi "estépéček" Jaroslavu Raušerovi, jenž ovšem více než bubny začal používat klávesy. Nu a nakonec po velkém shánění se nově obrozujícímu se tělesu ozval na inzerát zpěvák Zdeněk Novák.
Sound skupiny se proměnil. V nezvyklém složení klávesy, baskytara, viloncello, zpěv, playbacky, občas bicí a to někdy i dvoje najednou (tedy bez kytary!) se začal přibližovat "hudbě oscilující na bázi post-novoromantismu od klukovsky novovlně rozpustilé hravosti až po kompozice někde mezi Dead Can Dance a katedrální hudbu 16. století. I přes klávesovou zvukomalbu však nic veselého. Naléhavý zpěv, plný skeptického bilancování a temných vizí, naznačoval kudy a kam se může člověk v okleštěném bludišti komunismu vydat a co mu zbývá, pokud se nechce zaprodat." (Hudební publicista Eduard Svítivý, Attack, 1990).
Kazeta Marlene "Bludiště" (1989) byla propadákem. Pro staré fanoušky hudba kapely ztratila onu přímost prvního období. Jak přiznává V. Chrenovský v Attacku (1990): "Zdálo se jim to příliš akademický, komplikovaný a těžce stravitelný. Časem nás to samotné unavilo a tak jsme se dohodli na odlehčení. Zlikvidovali jsme playbacky a vrátili se ke starý koncepci."
Skupina však po roce 1989 dlouho nevydržela. Stačila se ještě v sestavě Chrenovský (ks), Cingroš (bg), Raušer (ks, ds), Vít (ds, vcl), Marek Šimůnek (g), Martin Kolář (voc) objevit na sampleru "Monument (Nový horizont)", dokonce připravila i nový program (název "Mrtvé město"), ale pak se díky jiným dalším aktivitám jejích členů, pomalu a v tichosti rozešla.
Co se zachovalo do roku 1989:
- Fotografie + video z koncertu v Praze (1986, vlastní Tomáš Procházka), video z koncertu v Praze (1989, vlastní Tomáš Procházka), Marlene na procházce Prahou - video (1989, vlastní Tomáš Procházka), amaterský klip T.Procházky na píseň "Pavilon opic" (1989)
- Audio:
Marlene: "Galeriea" (1986)
Marlene: "Bludiště - The Maze" (1989)