Umírání se týká každého z nás. Přesto zůstává v naší společnosti tabu. Jaké jsou možnosti paliativní péče pro důstojné umírání v Česku?
Umírat dobře

Umírat dobře. Co to znamená? Ptáme se a zkoumáme přístup špičkových odborníků ve třech českých institucích. Dostáváme se i do těch nejintimnějších situací spojených s odcházením ze života.

Primářka Katarína Vlčková z Cesty domů navštěvuje a pečuje o své klienty v jejich domovech. Příkladem je rodina Radka V., kde manželka Lucie a dcerka Terezka obklopily tatínka vytrvalou péčí a mohou tak poslední okamžiky jeho života trávit pospolu jako rodina, v klidu domova.

Doktor Adam Houska se zase pokouší se svým Podpůrným a paliativním týmem ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady vytvořit pro své pacienty „bublinu“ bezpečí. Nemocniční prostředí totiž není k umírání úplně stavěné. Nabízí i tzv. ranou paliativní péči, v níž jde hlavně o to, aby pacientka s nevyléčitelnou nemocí porozuměla tomu, jaká je její diagnóza a prognóza, a co jí lékaři v nemocnici mohou nabídnout. Nabízí jí pocit bezpečí a někoho, o koho se v té velké mašinérii může opřít.

Ředitelka hospice sv. Štěpána Monika Marková a její vrchní sestra Martina Vojtíšková zase dokazují, že hospic není studené, smutné místo. Žije se tu aktivně, kvalitně a do poslední chvilky.

Umírání se týká nás všech a měli bychom ho brát jako příležitost ujasnit si, jaký život jsme prožili, najít prostor ke smíření a odejít v klidu a pokoji.

Napište nám