Známý kreslíř a satirik, jehož vtipy publikovaly všechny humoristické časopisy, emigroval 21. srpna 1968. S čím se musel vyrovnat? Připravili: A. Vebrová, Z. Burešová, J. Nekvasil a A. Derzsiová

Pavel Kantorek se proslavil v 60. letech jako skvělý kreslíř a humorista, byl tím, čím je dnes Renčín. Jeho „zvířátka s podtextem politickým“, jak o svých vtipech hovořil, se objevovala ve všech humoristických časopisech, zvláště v Dikobraze. O jeho názorech na režim však nebylo pochyb.

Matka se věnovala dlouhodobě nemocné sestřičce, proto měl dětství poněkud rozhárané. Otec se snažil Pavlovi a jeho bratru nacházet náhradní programy, oba vykazovali vysokou inteligenci. Na vysokou školu Pavla z kádrových důvodů nevzali, až po roce práce v ostravských dolech. Studoval fyzikální vědy na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Měl před obhajobou, když přišli Rusové. Toho dne právě odjeli s bratrem do Jugoslávie a Pavel se rozhodl emigrovat. Předsevzal si, že se nevrátí, dokud tu budou. Jeho bratr se vrátil kvůli rodičům. Ti situaci nesli velmi těžce, ostatně poprvé se od emigrace viděli s Pavlem až za 15 let. V roce 1978 pozbyl české občanství, už nebyla cesta zpět. V kanadském Torontu, kde žije, si udělal doktorát z fyziky, přednáší teorii elektromagnetických polí, relativitu, kosmologii, zabývá se holografií, vyvíjel optická vlákna, lákaly ho všechny obory fyziky. Prof. RNDr. Pavel Kantorek je uznávaným odborníkem a pedagogem, učí na Ryerson Univerzitě v Torontu.

Kantorkovy kresby se v letech 1964 – 1968 pravidelně objevovaly v hlavních humoristických časopisech. Dával svým postavičkám koček a psů v kreslených vtipech lidské vlastnosti, schovával za ně i politické narážky, když ještě publikoval v Čechách. Po jeho odchodu do Kanady byly jeho kresby u nás zakázány. V emigraci přispíval do disidentských časopisů, do novin, opět kreslil, spolupracoval se Škvoreckými, vydal řadu knih. Navrhoval scénu a občas i hrál s českým souborem v divadle ve Vancouveru. Humor mu pomáhá zvládat těžké chvíle. Nejlepší vtipy ho prý napadají při řešení nejsložitějších teorií a vzorců. Ví, že je pro něj práce a malování všechno, proto je sám – nikdy nechtěl děti! Nedokázal by se dělit o čas, jak říká, chce sám v klidu vymýšlet fyzikální zákony a humor. Na otázku, jestli se nebojí samoty, až bude hodně starý a třeba bude potřebovat pomoc, ve svých 70 letech odpovídá: „Občas si to už uvědomuji, je to rub mého rozhodnutí. Ale to budu opravdu vědět, až ta chvíle přijde.“

Více na portálu ČT24



Stopáž26 minut
Rok výroby 2013
 P ST AD
ŽánrDokument