Sama doma

Záznam chatu z pátku 15. prosince 2017

Bobík: „Co je nejdůležitější na duchovním rozměru Vánoc?“

Jan Hanák: „Uchopit, kdo opravdu jsem, jaké je mé místo ve světě, kdo je pro mě Bůh, kam můj život směřuje, a to i přesažně, kde smrt nemá konečné slovo. Prostě je to dost osobní. Všechny vnější rituály by měly vést dovnitř. Pokud nevedou, něco je špatně. Tak to vidím:)“

SOD: „Jaký je podle Vás duchovní rozměr Vánoc v současnosti v ČR?“

Jan Hanák: „Jsem přesvědčený, že člověk je podstatně duchovní bytost, takže duchovní rozměr života nezmizí, dokud nezmizí člověk. Ale pravda je, že my lidi bohužel dost často volíme zkratky. Lásku zaměňujeme za chvilkovou emoci, pravdu jen za úplnost faktů, duchovní hloubku naplňujeme zážitky, místo setkání s Někým, kdo je schopný a ochotný ji naplnit, naprosto nepředstavitelně, s ohromnou mírou fantazie. Vím, o čem píšu:) Takže jaké je vnímání ducha v naší zemi? Asi ne o moc jiné než jinde. Podléháme zážitkům, které ze své podstaty dlouho nevydrží a jsou dost sobecké. Ale stěžovat si ničemu nepomůže. Je to spíš výzva, což?“

ANTI: „Jaký je rozdíl v duchovním rozměru Vánoc v ČR před rokem 89 a po roce 89?“

Jan Hanák: „Jsem přesvědčený o tom, že člověk je z podstaty duchovní bytost, takže dokud je člověk, duchovnost nemůže zmizet. Pravda ale je, že často podléháme zkratkám. Lásku zaměňujeme za chvilkovou emoci, pravdu jen za úplnost faktů, touhu po duchovním rozměru bytí naplňujeme zážitky. Přitom se nám právě tady otevírá možnost setkat se s Někým, kdo je schopen a ochoten nás naplnit nepředstavitelně a s ohromnou nevyčerpatelnou fantazií. Vím, o čem píšu:) Zážitky to nedokáží, už proto, že mají jen chvilkové trvání a jsou ve své podstatě sobecké. Myslím, že v naší zemi to není jinak než jinde. Ale rozhodně si nechci stěžovat. Je to výzva:) Umožnit si setkání a umožnit ho též druhým, Bohu na prvním místě, jasan:)“

marek: „mate deti“

Jan Hanák: „Jsem kněz, takže vlastní děti nemám, ale ve farnosti jich je plno. A je to radost:)“

Marie: „Dobrý den, ráda bych se zúčastnila s manželem a dětmi odpolední vánoční bohoslužby. Já jsem věřící, ale můj muž ne. Návštěvu v kostele odmítá. Já bych chtěla aby jsme se účastnili celá rodina. Chtěla bych, aby alespoň jednou za rok udělal výjimku a do kostela zašel. Dost by to pro mě znamenalo. On stále zásadně odmítá. Dříve takový nebýval. Nemáte radu nebo dobré slovo jak bych ho mohla přesvědčit. Děkuji.“

Jan Hanák: „Asi bych ho nepřesvědčoval, ale požádal ho o to. Ne kvůli jeho ne/vztahu k Bohu, ale kvůli Vám a dětem, rodině. Ovšem respekt musí být oboustranný. Nedělal bych z toho kámen úrazu. Byla by škoda, pokud byste se rozhádali kvůli tak dobré věci, jako je slavení mše svaté:) Bůh je tam, kde jsme my, kde jste Vy. Zkuste umožnit Boží přítomnost tam, kde jste s rodinou spolu. Jde to:)“

marek: „MATE DETY CO VAŠE MAJI RADY DETY JIDLO“

Jan Hanák: „Jsem kněz, takže vlastní děti nemám, ale ve farnosti jich je plno a je to krása, jak už jsem tady někde psal. Ale zaujala mě ta Vaše otázka po jídle, které mají rády. Farníci mi dávají občas celkem dost sladkostí. Když říkám, že jsem sám a moc toho nesním, tak odpovídají, že je to jen troška. No ale pokud těch trošek je od různých lidí třeba deset, tak se toho celkem nasbírá. Naštěstí jsou tady děti, které se na faře celkem často scházejí kvůli všelijakým akcím. No a stačí tyto dobroty dát na stůl a spolehlivě zmizí do posledního drobku. Cokoliv, co obsahuje cukr:) Vím, že to z hlediska životosprávy asi není optimální, ale snad mi rodiče odpustí:)“

zkouška: „zkouška“

Jan Hanák: „Trochu jsem bojoval se zdejší televizní technikou, takže jsem myslel, že mi jedna odpověď zmizela, napsal jsem ji tedy znovu a pak jsem zjistil, že jsem odpovídal na jinou podobnou otázku. Omlouvám se, polepším se:)“

Lenka: „Dobrý den Dávají si i věřící dárky?“

Jan Hanák: „Jasan:) Ale vždycky je dobře nedávat jim větší význam, než mají. Není to cíl, ale prostředek, třeba k vyjádření radosti, že se vzájemně máme a samozřejmě že nejsme sami. Koneckonců právě Vánoce svědčí o Bohu, který není daleko, ale stal se jedním z nás, jako jeden z nás, v té největší zranitelnosti malého dítěte. Před nedávnem jsme s dětmi rozsvěcovali adventně/vánoční strom před brněnským Mahenovým divadlem a děti samy říkaly, že dostanou dárky modré a fialové a červené a žluté, ale že nejvíc znamená mít se rádi. Vím, zní to banálně, ale banální je to jen tehdy, pokud jsou to jen řeči. Jakmile člověk opravdu miluje a rozhoduje se pro to opakovaně celý život, tak pozná, že je to dost náročné, ovšem stojí to za to. Dětem před Mahenkou jsem jen poradil, aby nejen děkovaly třeba svým rodičům za to, že připravili dobroty na stůl i pod stromeček, ale aby je někdy jen tak objaly, s tím, že je mají rády, nejen kvůli nějakým věcem, ale jen tak, prostě jen proto, že jsou. Myslím, že na to děti slyšely.“

Alenka: „Kde prosím jste? Myslím v jakém kostele. Děkuji“

Jan Hanák: „Naše farnost je v Bohdalicích a okolí, na jižní Hané, přibližně v půli cesty mezi Bučovicemi a Vyškovem. Ale s jistou nadsázkou jsem farářem i pár brněnských divadel, brněnského veřejného prostoru, jedné vyškovské benzinky a teď na chvilku i v televizi. Stavte se někdy:)“

Ilona: „Dobrý den. Jak se pozná dobrý člověk? Dekuji“

Jan Hanák: „Ježíš říká, že podle plodů se pozná strom, tak třeba tak. Ale vím, že někdo se může jevit jako dobrý, na poznání jeho plodů nemám dost času, no a je to jen přetvářka. Takže taky dost věřím intuici. Ale v prvé řadě se nesnažím lidi hodnotit, ale naopak se snažím ke každému přistupovat jako k člověku ve své podstatě dobrému. A ono to na něj má vliv, ne že ne. No a i když ke mně vyšle nějaký temný signál, tak je jen na mně, jestli se jím nechám sám zatemnit, nebo ho proměním ve světlo. Vím, je to někdy těžké, ale funguje to. V těžších situacích na to existuje jedna skvělá Boží vychytávka (jak říká jedna má kamarádka Katka Lachmanová), totiž odpuštění. Tím se zlu bere jakákoliv moc, jeho účinky jsou totiž odpuštěním zcela bezzubé.“

Martin: „Jak slavíte svátky Vy? Nemyslím jen,že sloužíte bohoslužby, ale Vy jako člověk. Děkuji“

Jan Hanák: „Slavím je se svými přáteli, v blízkosti. Nedělím čas na bohoslužby a další. Ty vánoční dny jsou jedno velké slavení, kde se čas přelévá mezi kostelem, komunitním pobytím s farníky, povídáním a třeba štědrovečerní večeří s přáteli, ale je to všechno jeden čas. Tedy čas, kde se nepočítají minuty, ale čas setkání, třeba i katarzí, kde počítání času nehraje roli. Filosofie v tomto rozlišuje čas chronos a čas kairos - moudré úvahy:)“

Jana: „Pracuji jako ucitelka ve skolce. Dnes jsem nam ve tride nekdo z rodicu vzal penize, ktere jsme meli na hracky pro deti. Je to vubec mozne? Jsem z toho moc spatna a mam divny pocit. Dekuji.“

Jan Hanák: „To je pochopitelné, ten divný pocit. Ale čím dříve tu pachuť opustíte, tím lépe. Žijeme ve světě, kde se dějí i temnoty. Sami o nich koneckonců něco víme. Odpuštění neznamená souhlas se zlem, ale znamená způsob, jak omezit jeho účinky na minimum, třeba i ten divný pocit. Pokud se tím užíráme, může se stát, že nakonec ublížíme někomu jinému my sami, třeba podezíráním. Odpustit není lehké a vždycky je to originál, nelze najít nějaký všeplatný mustr. Ale pokud se nám podaří odpustit jednou a díky tomu se časem dostaví klid, tak příště to sice bude stejný krok do nejistoty, ale už se zkušeností, že to je cesta, a to dobrá cesta.“

Irena: „Vážený pane faráři, přejeme požehnane Vánoce, zdravime Vas a moc na Vas vzpomínáme. V roce 2008 jsme s Vami prošli přípravou na svatost manželství a jsme tomu velmi radi. Irena, Jiří a synové Šimon a Vojtěch.“

Jan Hanák: „No to je krása:) Díky, též zdravím:)“

Anežka: „Chvála Kristu! Ti bohdaličáci mají teda štěstí! Po takové kapacitě, jakou je O. Marcel Javora, dostali takového sympaťáka. Tam musí být teda duchovně dobře :o). PS: Samozřejmě se úctu snažím chovat ke všem kněží bez rozdílu. Přeji Vám pěkný a požehnaný každý den jako tomu bývá o Vánocích. Anežka. S.“

Jan Hanák: „No, každý by s Vámi asi nesouhlasil:) Ve vztazích jsou vždycky i stíny. Ale snažíme se:) Též přeji dobrý čas.“

Jana: „Co mám dělat když máme v rodině osobu kteréu nemám ráda, opravdu ji nesnáším. Jak mám udělat abych měla vůči téhle osobě v duši klid?“

Jan Hanák: „Na to je i není lehká odpověď. Cesta je samozřejmě odpuštění, jak už jsem psal jinde. Ale právě, je to cesta. Rozhodnutí odpustit, a je to teda někdy dost těžké, může přinést klid okamžitě, ale není tomu tak vždy. Každopádně rozhodnutí odpustit, i se skřípěním zubů, otevírá stavidla pokoje, který přijde. Možná ta stavidla otevírá jen pomalu, takže to nějakou chvíli potrvá, ale přijde. Bez odpuštění se ta zranění jen zapouzdří, ale hnis zůstane. Modlím se za Vás. Pokoj Vám:)“

Lenka: „Dobry den, muzete, prosim, doporucit nejaky srozumitelny vyklad Bible. Dekuji a preji krasny advent.“

Jan Hanák: „Rád bych řekl, že nejsrozumitelnější výklad Bible byste měla najít v kázání při mši svaté, ale bohužel tomu tak není vždy. My faráři máme rádi dojmologie, bohužel častěji, než by bylo zdrávo:) Ale velmi kvalitní jsou Výklady ke Starému Zákonu (tuším nyní Karmelitánské nakladatelství), pokud jde o Nový Zákon, něco teď vyšlo v nakladatelství Paulínky. Je to sice náročnější, ale myslím srozumitelné. Chce to čas. Případně za nejlepší současný překlad Bible do češtiny považuji Jeruzalémskou Bibli, která ve větším vydání obsahuje i odkazy a výkladové poznámky. Případně se zkuste podívat na webové stránky České biblické společnosti.“

Tereza: „Chci udělat dobře dobré skutky.co mam dělat?“

Jan Hanák: „Rozhodněte se pro ně a dělejte je. Je to prosté:) A pokud se Vám něco nepodaří, nebojte se vrátit na dobrou cestu. Napravte, co se napravit dá z toho zlého a znovu čiňte dobro. Máte na to:) Jinak se omlouvám všem ostatním, kterým jsem nestačil odpovědět. Musím už od tohoto chatu zmizet, ale třeba se někdy potkáme. Stavte se:) Pokojný čas přeju:)“