Sama doma

Záznam chatu z pondělí 20. listopadu 2017

Martin: „Myslíte si, že dítě svým provokováním na sebe jen upozorňuje, aby si ho někdo všiml, prosadil se?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, každé dítě potřebuje a vyžaduje pozornost. Pokud vás napadlo, že upozorňuje s cílem "aby si mě všimli", je dobré se nad tímto zamyslet. Pozornost je pro děti obecně důležitá.“

Marie: „Dobrý den, máme tři děti 12,6, a 10měsíců. Ten nejstarší neustále provokuje toho prostředního na tu nejmenší ne. Ale tomu prostřednímu všechno bere, všechno mu ničí. Ten pak se začne vztekat a kňápat a to já už nevydržím a začnu tak křičet. Ten nejstarší mi ale říká, že jsem jen při tom prostředním. Skutečně nevím, kde to začalo, ale nesnáším to věčné dohadování a kňápání. Jak mám reagovat?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, situace v rodině se třemi dětmi může být pro Vás náročná, každý věk dětí je specifický z hlediska jejich vývojových potřeb. Nejstarší syn Vás bude hodně zkoušet, zkoušet hranice. Také je ve věku puberty, která s sebou přináší opozici vůči rodičům. Současně s Vámi také mluví a popisuje situaci doma tak, jak ji vnímá on. Možná byste mohla zkusit - v klidné chvíli, kdy budete spolu sami - si se synem sednout a popovídat si, jak vidí situaci doma on. Kde by potřeboval více Vaší pozornosti, pomoci, popovídání si. Navzájem si můžete říci, co od sebe čekáte a co si můžete "vzájemně nabídnout". Doporučuji nehledat začátek věčného dohadování, jak píšete, nýbrž začít hledat, co můžete oba dva nyní změnit. Mnohdy stačí drobnost, na kterou právě můžete přijít výše zmíněným rozhovorem se synem.“

Majka: „Dobrý den, syn 13let mě neustále provokuje! Odmlouvá, vždy musí mít poslední slovo. Jak jde kolem mě ta začne repovat, při tom ví, že to nesnáším. No děs! Vždy si říkám, že je to puberta a snažím se to nevnímat. Ale jakmile nereaguji tak ještě přitvrdí a mě potom přetečou nervy a začnu křičet a dám mu i pár facek a je to jen na horší. Prosím poraďte jak se zachovat a ve zdraví přežít tohle období........děkuji M.“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, podle toho, co píšete, je to u vás doma dynamické a pro Vás i syna už někdy za hranicí vzájemného respektu. Děti se hodně učí nápodobou. Tj. to, co jim jako máma (a táta) ukazuji, to děti přebírají a považují za možné, normální. Váš syn si říká o Vaši pozornost (sama uvádíte, že když se ho snažíte nevnímat, reaguje s větším důrazem). Pokud je situace u vás takto (i fyzicky) vyhrocená, doporučuji navštívit odborníka a poradit se s ním konktrétně o situaci u vás doma a společně s ním - jako neutrálním pozorovatelem - zařídit potřebnou změnu.“

Jitka: „Dobrý den, když synovi řeknu nedělej to, třeba netrhej ten list u kytky, tak ho zrovna utrhne. Jak tomu zabránit?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, často dětem dáváme návod právě tím, že jim říkáme, co nemají dělat. Zaujměte syna možnostmi, co se s "kytkou dá dělat" (pokud si květiny syn všimne první), nebo kytku jindy prostě přehlédněte ...“

Valerie: „Dobrý den, naše 6 léta dcera, která je dost tvrdohlava a snaží se prosadit si věci za každou cenu nás po pokárání či výtce ještě provokuje tím tvrzením, že se od nás odstehuje a půjde k babičce, která jí jde na ruku. Prosím, jak reagovat a postupovat?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, vaše dcera zkouší vaše hranice. Má zkušenost, že u babičky hranice můžou být jiné (jí příjemnější) a proto u vás opakovaně ověřuje, co doma může, nebo nemůže. Dceři vysvětlete, že bydlí s vámi a vy jako dospěláci doma určujete pravidla (s možností různých alternativ a výjimek). Babičku požádejte o rozhovor na toto téma a zkuste společně pojmenovat nejvíce rozdílný přístup. Pokud se vám jako rodičům v přístupu babičky opravdu něco výrazně nelíbí, měla by o tom vědět a znát váš návrh, jak to dělat jinak. Jestli s vámi babička bude spolupracovat, je jiná věc. Pokud ano, mohla by vám být nápomocná a podpořit vás v dílčím etapách výchovy.“

Silvie: „Jak na dítě,které provokuje.Náš syn má pozornosti dostatek,ale je prostřední ze 3 kluků a několikrát denně,pokud není "po jeho" řve a vzteká se.Situace trvá již několik měsíců a stále se nezlepšuje,přitom neustupujeme.Kluci mají 6 let,nejmladší 4 měsíce a ten prostřední 4,5 roku a takto příšerně řvát a provokovat začal již několik měsíců před narozením nejmladšího syna.děkuji“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, být tři je náročné pro všechny sourozence. Vždy je někdo lichý. Píšete, že se situace nezlepšuje a přitom neustupujete. Zkuste někde ustoupit (tam, kde jako rodiče budete plně ok, že ustoupit můžete). Hodně s nadsázkou řečeno, syn vidí, že "miminko Vás má jinak a může vše". V případě potřeby vyhledejte odbornou podporu.“

Jana: „Dobry den. Dcera 5 let je taková jizlivá. Dělá naschvály 3 letému bratrovi.,posmiva se mu.,nabádá ho k lumparnam. Ja se chci zeptat jestli je to její povaha nebo se tak chová když to budu ve školce ? Dekuji“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, dcera zkouší, co si může dovolit. Hledá si své místo, hodně se toho učí i ve školce. Pokud se takto chová i ve školce, k dalším dětem, promluvte s paní učitelkou. Také ona zná Vaši dceru a celý kolektiv a mohla by mít pro Vás užitečnou radu.“

Šárka: „Dobrý den,mohu se zeptat dvouletý syn když je manžel doma dělá opravdu naschvali neposlouchá,nechce si hrát,chce abych ho chovala furt, manžel dvě práce takže doma skoro není když jo těším se až zas půjde,syna opravdu vychovavam tou vychovou parťáci doktorka chválí že mluví umí barvičky trochu,pomaha mi prádlo do sušičky,vytírá,zpivame si,manžela se taky snažim aby se k němu choval tak jinak než k nám nám by už natáhli,jenže je doma dám příklad na okně je termostat je doma se mnou a nevsimne si toho je doma manžel a furt to mačká začne na něj řvát,já mu všechno vysvětluju proč a jaký sou nasledky ale když to ví ode mě proč to dělá manželovi, kolikrát si myslím že ho má na háku, je to možný? Já manželovi tvrdím že ho zkouší natož že mu je 45 by to měl vydržet a nenechat se zvyklat nebo si vyžaduje pozornost protože neví jak si s ním hrát no vždycky se těším když je v práci a je klid“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, Váš syn je příliš malý na vědomé naschvály a cílenou provokaci. To, co popisujete, je "volání po pozornosti" - od tatínka, od Vás... Píšete, že manžel je hodně v práci, pokud to půjde, nechte tatínka se synem, ať jsou "spolu" a manžel, ať se synovi věnuje adekvátně synova věku. Potom bude na manželovi, čemu budou věnovat pozornost.“

Magdalena Prudilová: „Dobrý den, paní Rudolfová. zajímala by mě rada, jak na moji sotva 4 letou dceru. Když ji já nebo můj muž něco vysvětlujeme nebo se chceme na něčem domluvit, zcela okatě nás zkouší ignorovat, řekla bych, že se nám až vysmívá... Zkoušeli jsme to po dobrém i po zlém a pokaždé bohužel bez efektu. Za jakoukoli Vaši radu, jak k tomuto problému přistoupit Vám budu vděčná. Děkuji a hezký zbytek dne, Magdalena Prudilová“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den paní Prudilová, píšete, že jste vyzkoušeli nespočet variant. Doporučuji, spojte se psychoterapeutem ve vašem okolí, kterému budete moci konkrétně popsat právě vaši situaci (chování dcery, chování vaše, zvyky, obvyklé věty a reakce...) a on potom bude spolupracovat (přemýšlet a "radit") tak, aby vám to opravdu bylo užitečné, právě ve Vaší situaci. Nebo se mi ozvěte a můžeme se domluvit spolu konkrétně, co dále.“

Petra Kadlecova: „Dobrý den, ano naše dítě je provokatér, je mu 7let, ale už od školky řešíme problémy, které se s věkem stupňují. Už spolužákům ubližuje fyzicky. a nejhorší je, že když vznikne problém, nebo poznámka , tak se ani nepřizná a vymýšlí pohádky!! Takže mu ani nemůžeme věřit kdy říká pravdu a kdy je vše vymyšleno.A nějaká pozdější lítost?? vůbec ne! Máme ještě další dvě holky 5 a 2 roky. Ale nemyslím že by jeho chování bylo tím, že má málo naší pozornosti. Naopak on jako školák má té pozornosti asi nejvíc.“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, obraťte se, prosím na psychologa nebo psychoterapeuta v okolí. Nebo na pedagogicko-psychologickou poradnu, kde najdete psychologa a školního pedagoga. Kluci jsou jiní od holčiček. V tuto chvíli nevím, co o čem syn přemýšlí, jak vidí situaci on. A toto by bylo určitě dobré zjistit odborníkem ve spolupráci (ne pro hodnocení chování syna, nebo tzv. nálepku jako označení chování syna, naopak pro pomoc.).“

Lucie: „Mam syna.ktery se denodenne pta (treba ji 20x) koho mam na svete nejvice rada. Kdyz odpovim,ze ho, jeho sestricku a tatinka, tak je smutnej,ze nereknu jen jeho(on sam mi rika,ze me ma nejvic na svete rad), ale bojim se rict, ze nejvice ráda mam ho, aby sedo budoucna nejak nepovysoval nad s Mladsi segrou apod. Syn ma 4,5roku. Lasku mu denodenne vyznavam, mazlim se s nim, chovam ho. Sam si i řekne i o obejmuti treba i na ulici, vzdy splnim.. venujeme mu vice pozornosti nez m dceri 1,5 roku, presto mam pocit,ze se porad nejak ujistuje. Pta se me,'kdyz jde ze skolky, zda se mi styskalo, zda jsem se na nej tesila. On mi rekne,ze na me hodne moc a vzdy pro me neco ma z prochazky(kaminek, sisku, list...) Neni to nejaka uzkost? Strach ditka? Je to normální?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, syna můžete ujistit, že ho máte nejvíce ráda. je přeci Váš jediný syn - jediný mezi všemi. Stejně tak dcera, manžel. Potřebuje jistotu, stabilitu (syn). Nepíšete, kdy začal chodit do školky, nebo jak dlouho tuto zvýšenou pozornost vyžaduje. Poslechněte svoji intuici. Pokud máte obavy z úzkosti, strachu syna (Je k tomu důvod? Co radí Vaše intuice?), vyhledejte odborníka, doporučuji psychoterapeuta.“

Hanka: „Dobrý den,chci se zeptat co dělat,když dítě provokuje ve škole. Je v první třídě. Doma se opravdu takto neprojevuje. Je spíš zakřiknutý,co mu doma rict,aby to nedělal.. děkuji“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, odkud - konkrétně od koho?- víte, že provokuje ve škole - a koho? Mluvte o tom s paní učitelkou (družinářkou), vtáhněte právě ji do spolupráce. Co ona doporučuje, jak vidí situaci ona. Škola není vaakum a syn, ale celkový kontext. Vy syna takto neznáte, bez "školy" toto sama nevyřešíte. A syna - jeho názor a potřeby jsou stejně důležité /minimálně o nich mluvte/.“

Hana: „Dobry den, mam 4lete dite, ktere je hodne na svuj vek vyspele(sdeleno psychologem, skolkou atd..) Presto mame problem a to s tim,ze neuznava moc otce, kdykoliv prijde z prace, tak se jeho chování meni ve stylu, ze je nastvany, kolikrat tatu ani nepozdravi. Otec se vzdy choval velmi pekne, ale od malinka vice syn tihl ke me jako matce a otce bere dle nas jako clena navic... kdyz se jej zeptam, koho ma rad, rekne,ze nejvice me mamu, mladsi sestru, ale tatínka jen malo nebo nekdy rekne,ze vubec a ze mu to nemam rikat...zajimalo,jak by se toto dalo resit? Dekuji“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, dovolím si provokativní otázku: Jak Vy berete otce Vašeho syna? Právě jako otce? Nebo manžela, prioritního partnera? S kým tvoříte doma koalici Vy a "proti" komu?“

ANTIMONY: „Co dělat obecně s dítětem, kt. je provokatér?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, obecně nic, konktrétně lze hodně.“

GF: „Dá se u dítěte provokování léčit?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, provokování není nemoc. Je to přirozená součást vývoje. Otázka jiná je únosná míra. A také uvědomit si, kdo koho vlastně provokuje a čím?“

Andrea B.: „Dobrý den, moje dcera mě šíleně vytáčí s tím, že vůbec nechce poslouchat. Když už se rozčílím a za trest jí třeba něco zakážu, tak začne slibovat, jak už bude hodná. Ale stále se u nás doma opakuje situace například s tím, že nosí ročního syna, přestože jsme jí už milionkrát vysvětlovali, že to nesmí. Slíbí, že už nebude a dnes a denně se to opakuje. Nevím, už jak na ní.“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, pokud je pro Vás důležité, aby dcera nenosila svého bratra a mluvené slovo, vysvětlování, zákazy nefungují, potřebujete najít jiný způsob. To, co nefunguje, většinou samo náhle (nebo neustlým opakováním) fungovat nezačne. Také nevím, jak je Vaše dcera stará...“

Aneta Kapic: „Dobry den, mam doma chlapecka - 1 rok a 5 mesicu. I predto, ze vi, ze nektere vecu nesmi delat, tak je dela... a ceka, jak se zachovame. Vzdy jsme pohrozili prstem a durazne rekli NE, ale bez vysledku. Hazi napriklad s hrackami a jinymi vecmi, i oresto ze to zakazujeme. Tu vec mu treba vezmeme a dame misto ni balonek a rekneme, ze s balonkem hazet muze. Ale po chvili je vse stejne, zase vezme predchozi hracku a svihne s ni o zem naschval. Lze tak malemu diteti vysvetlit, ze neco nesmi? Dekuji moc za Vas cas!“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, zkuste syna zabavit jinou aktivitou. A hlavně buďte v aktivitě spolu s ním. Odhaduji, že chce více spolu-hru než hračku ke hře.“

Lucie: „dobrý den, mám dva syny 8 a 4 roky. dost často se provokují, berou a schovávají si hračky, křičí.. Mám pocit, že už se spolu nedovedou normálně bavit, jen po sobě řvou.. co s tím?“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, co by mi řekli Vaši synové? Co je "normální" pro sourozeneckou hru, už může být neúnosné pro rodiče. Z Vašeho dotazu neplyne, že v tom je synům nepohodlně.... Tím neříkám, že není míra, hranice.“

Monika: „Dobrý den. Potřebují poradit jak se postavit k chování 15ti letého syna který od července tohoto roku utíká z domovů,neposlouchá,sourozencům nadává sprosté a velmi vulgárně. Vyhazuje je z pokoje...tato slova používá i na mě. Nedá se s ním mluvit. Cokoliv mu zákazu udělá opak. Mám pocit že se sesypu a večer co večer brečím. Pomozte jak na něj. Kouří a zkouší i nějaké ...věci jako trávu atd....“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, doporučuji spolupráci s psychologem, psychoterapeutem.“

LENKA: „Prosím o odpověd na otázku,když 13 dcera mě stale říka počkej,když po ní něco chci nejde hned až třeba po páté ji zavolam a to už zuřim..Jak jí položit ten povel,aby hned šla.dekuji moc“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, Vaše dcera ví, že budete ještě několikrát volat (popáté...), takže ví, že má ještě čas :-)“

Anezka: „Dobry den,mam petileteho a rocniho chlapecka.Starsi syn se neustale rozciluje,kvuli kazde veci v ktere nevihovime tak se vzteka,breci az se kolikrate pozvraci.Je neustale nastvany.A samozrejme t o dopadne tak,ze pak n a nej kricim i kdyz se dlouho snazim to rozdychat.“

Mgr. Klára Rudolfová : „Dobrý den, možná Váš syn "žárlí" a volá po stejné pozornosti jako má jeho bratr. Možná nechce být ten "velký a rozumný bráška". Více případně konzultujte s pediatrem, psychoterapeutem.“