Sama doma

Záznam chatu z pondělí 30. října 2017

DAYD: „Je nutné řešit, rozlišovat ženský a mužský princip?“

Radka Maňáková: „Dobrý den, nutné to není. Nutné je zajistit si podmínky k přežití. A teprve když si přežití zajistíme, začínáme si klást otázky: Jak v životě mít energii? Jak zažívat víc radosti? A pro tyhle kvality už je užitečné vnímat, jaké energie v nás tečou, co naší energií hýbe a co ji umrtvuje a tomu schopnost rozlišit priority ženského a mužského principu přispívá. V životě si nemůžeme přesně zvolit, co do našeho života přijde. Ale můžeme si zvolit, jak na to budeme reagovat. V tom je naše největší svoboda. A když například vím, že můj dar je "navazovat vztahy se vším okolo sebe" - tak se díky tomuto pochopení jednak nebudu "peskovat", že mám mnohem větší potřebu, než můj manžel, mluvit s kamarádkami o všech vztazích okolo nás a potom toho muže nebudu všemi podrobnostmi zavalovat, pokud ho to nezajímá. A ani k tomu nebudu přidávat,že je nespolečenský suchar, když nemá chuť se k naší debatě přidat. Budu klidná s tím, že já naberu energii s kamarádkami a on na rybách. (to samozřejmě neplatí plošně pro všechny, jen je třeba vědět, jak to kdo z nás individuálně má). Není nutné rozlišovat. Je důležité VĚDOMĚ zacházet se svými dary. Radka“

GF: „Co feminismus a mužský a ženský princip?“

Radka Maňáková: „To je moc dobrá otázka. Feminismus byl přirozenou reakcí na uspořádání společnosti. A jeho cílem bylo "zajistit ženám stejná práva jako mají muži". Projevy, které u feminismu společnost nejčastěji vnímala byla "snahu se mužům vyrovnat" tj. mít možnost dělat stejné věci. Vyniknout na jejich poli. Byla to doba, kdy bylo maximálně vzrušující stát se automobilovou závodnicí, stát se majitelkou firmy, přeletět jako první žena oceán a pokořit největší horu... Sami můžete vidět, že "vyrovnat se" není to samé "mít stejná práva". V současné době máme stejná práva. A tak máme konečně šanci nesnažit se vyniknout na hřišti druhého principu, ale prosbě být tím nejlepším "já" jakým můžu být.(a samozřejmě, když chci jako žena vylézt na nejvyšší horu, mám to udělat) Ale taky si klidně můžeme dovolit být v ženském principu, možná víc tančit nebo víc pečovat o druhé a necítit se při tom MÉNĚCENNÁ. To je ta podstata. Je dobrý čas na to uctít oba principy za jejich jedinečné dary. Uznat svoji hodnotu navzájem. A asi by se pro tuhle snahu- uctění darů obou principů - mohlo najít nové slovo. Zatím ho nemám.“

Ivana: „Dobrý den, ted koukam na pořád sama doma a posloucham vas rozhovor s moderátorkou. Zaujal me, moc přístup ktery radite ženám.“

Radka Maňáková: „Dobrý den Ivano, moc děkuji za reakci. Přeji Vám radost z toho, co si vybíráte Vy. Krásné dny. Radka“

D.: „Dobrý den.. zrovna jsem poslouchala Váš rozhovor s moderátorkou. A co když už je pozdě ? Co když už člověk tzv. "vyhořel" ?? Jsem na mateřské dovolené, syn ve školce, s dcerou ještě budu rok doma než se vrátím zpátky do práce... a poslední rok už mě nebaví vůbec nic. Ráno se probudím a dělá mi obrovský problém vůbec vstát z postele při představě, co mě zase všechno čeká... Celý den lítat kolem dětí, vařit, starat se o domácnost, uklízet a to všechno s minimálním výsledkem, protože za mnou jde likvidační četa, která veškeré mé snahy ničí. Už mě ani nebaví si s dětmi hrát, nebo s nimi něco podnikat. Moje koníčky jsem omezila na minimum, protože je s dětmi nelze časově zvládnout. S kamarádkami se scházím, ale většinou v přítomnosti dětí. Prostě úkolem ráno je přežít do večera. A takhle den za dnem. Je mi to hloupé napsat, ale asi mám ponorkovou nemoc. Miluji svoje děti nade vše, ale každý den přemýšlím nad tím, jak moc mi změnily a ukradly život, že už vlastně tím svým ani nežiju, ...“

Radka Maňáková: „Dobrý den. Víte, co se říká "nikdy není pozdě":)Ovšem skutečné vyhoření je skutečně nebezpečné. Mám pro vás jeden pohled: i když to tak nevypadá, děti poměrně rychle vyrostou. S dětmi je to jen velmi malá část života z toho, co žijeme. Nejvíce nás potřebují tak do 10-ti. Pak jsou raději, když už je pustíme víc mezi vrstevníky a po 15-ti už jsou to parťáci, co od nás potřebují podporu, rozhovor, pozornost asi tak 15 minut denně, když to jde dobře (horší je, když nechtějí ani to)a peníze :) CO to je, 15 let z 80? A jestli cítíte tu ponorku, zkuste z ní občas vystoupit. Já jsem měla to štěstí, že můj muž se věnoval dětem rád a tak jsme se střídali. (ale je nutné ho to nechat dělat po jeho, ne po vašem). A určitě se nepeskujte za to, že děti nejsou vaše "úplné všechno". Kdyby to tak bylo, nebylo by to dobré pro ně. Vyrostly by z nich nesamostatné bytosti. A klidně buďte někdy prostě líná. Znáte knížku "Líný rodič"? doporučuji. A těšte se, až tahle fáze přejde a neztraťte z hledáčku sama sebe. Najděte si alespoň 15 minut denně jen a jen pro sebe. A časem je prodlužte. Radka“

Jana: „Dobrý den, moc zajímavé povídání. Úplně se vidím. Nadměrně úkoluji hlavně sebe ale i ostatní. Jak říkáte, tak chci být 1000 procentní. A pak si neumím užívat život. Už si to umím uvědomit, ale jednat jinak mě moc nejde. Jak se nastartovat,abych se dle toho chovala čím dál častěji. A ten tlak na sebe tolik nevyvolávat.“

Radka Maňáková: „Dobrý den Jano, vy dokážete krásně popsat svůj stav a taky jste perfektně vyjádřila následující: "abych se dle toho chovala čím dál častěji" - je to totiž o tom, přidávat postupně do života víc chvil, když žijeme tak, jak chceme. A jako u všeho funguje následující: 1) Alespoň 3x týdně si zvolte 1 věc, kterou uděláte jinak, než jste obvykle dělala (ve vašem případě - prostě něco neuděláte). Dovolíte si být líná nebo se flákat nebo ještě lépe dělat něco "co není potřeba", ale z čeho budete mít prostě radost. 2) Zapište si každé to "jinak" pár větami do zápisníku nebo do failu v počítači. Moc pomůže, když si zapíšete své pocity. 3) Dělejte to tak alespoň 8 týdnů a pak dávky zvyšte. Třeba na 6xtýdně pro dalších 8 týdnů. 4) A pak se podívejte, co vám energii dává a rozhodněte se co dál. 5) Podívejte se, jestli nemáte přestat úkolovat ostatní (ale to až po těch 16-ti týdnech). Tím, že lidi úkolujeme moc, jim bereme vlastní iniciativu. A přeju radost. Radka“

AC: „Dobrý den,paní Maňáková, chtěla bych se zeptat, zda byste mohla poskytnout svou e-mailovou adresu.Nechci zde veřejně uvádět svůj dotaz.Případně zda byste mohla uvést své publikace.Děkuji.Hezký den“

Radka Maňáková: „Dobrý den, můžete se na mě obrátit na e-mailu radka.manakova@teamtest.cz Neslibuji odpověď obratem, ale obvykle odpovídám:) Na toto téma se můžete podívat v mé knize "Adam a Eva v práci" a víc o práci v managementu najdete v knize "Husa v čele aneb od manažerského řemesla k manažerskému mistrovství". Prima den. Radka“

Markéta: „Dobrý den paní Maňáková, můžete prosím doporučit knihu o mužském a ženském principu? Případně, zda neplánujete takovou knihu sama vydat, Vaše povídání se opravdu hezky poslouchá a velmi se mnou rezonuje :-) Děkuji Markéta H.“

Radka Maňáková: „Dobrý den Markéto, děkuji za příjemnou reakci. Já jsem napsala s kolegou "Adam a Eva v práci". Reakce jsou na to takové, že to lidem pomohlo chápat i jejich domácí situace. Knížka je hodně o komunikaci a spolupráci mezi muži a ženami, což děláme všichni, všude, na všech frontách. Přeji úžasnou spolu- práci s muži i ženami. Radka“

Kateřina: „Dobrý den rada bych změnila, ten podvečerní stereotyp. Kdy přítel prijde domu, rekne co bylo v praci. (Musim rici ze s nasi malou mi pomaha) vykoupe malou, ja delam ji kasi jidlo nam, nakrmime ji. Pouklidim. Dame spat malou.Jdeme se vykoupat. Pritel dulezite sleduje tv zpravy prubehu, cele teto doby. Pak uz je vecer. Vim ze je hodny ze mi pomaha, obcas vyluxovat, vynasi kos a vyndava mycku. Ale co mi chybi je ta laska mezi dvema, ta naklonost zajem o toho druheho..Ta spolecna aktivita.Ta laska ktera dela ty zakladni kameny. I sex polevil a ze 3 az 4 mesicne. Je pro me malo. Mame 11mes. Holcicku a jsme stari lehce po 30.“

Radka Maňáková: „Dobrý den Kateřino, popisujete obvyklou situaci. Která tak často končí tím, že z partnerů jsou spíše parťáci. Aby ve vztahu zůstala jiskra a projevy náklonnosti, tomu musí dát oba pozornost. Ráda bych Vám ukázala jednu možnost. Jmenuje se to rituál "milostných setkání". A funguje takto: Dohodnete se s partnerem, že své intimní chvilky nenecháte jen náhodné náladě (protože ta ve stereotypu, který popisujete moc nepřichází). 1)Vyčleníte si zvláštní místo (pokud to jde) nebo alespoň máte speciální prostěradlo a polštářky a těmi vyzdobíte to, kde své setkání uskutečnit chcete. 2)Domluvíte se předem, kdy toto setkání v příštím týdnu chcete uskutečnit. (a dohoda se nesmí porušit - omluva je pouze nemoc dítěte:)) 3)Věnujete tomuto setkání oba čas, pozornost i těšení. A co v tom intimním čase budete dělat, je jen na vás:) 4) Stejně je možné připravit i jiná setkání mimo rutinu (nejen intimní, ale třeba prostě rande... Moje děti vždycky říkaly - jak to, že máte rande, to nemůžete- už jste manželé!! Ale můžeme....:)) Mohlo by Vás to oživit. A je ještě hodně života před vámi. Radka“

Olinka: „Dobry den. Jak mám rozumět můžum? Snažím se tomu svému vyhovět ale stejně se hadame“

Radka Maňáková: „Dobrý den Onlinko, vyhovět není rozumět. Vyhovět je častá cesta do pekla. Rozumět se dá jen někomu, kdo se mnou mluví, kdo se mi chce ukázat, kdo má zájem o to, kdo jsem dnes já (protože i já se měním). Vaše otázka je krátká, ale vlastně krátce nezodpověditelná. Vrátím se k tomu vyhovět. Ukazujte hlavně sama sobě, co je důležité pro vás. Na co se těšíte vy. A taky, co vám radost nedělá. A nechte věci ať se stanou. Radka“

Katka: „Co si myslíte o nevere? Svého muze milují a vážím si ho máme děti. Ale mam milence a jsem spokojená. Jsem spatna ?“

Radka Maňáková: „Katko, jestli jste špatná nebo ne víte jen vy sama. Odpovězte si, podle čeho se ve vašem světě hodnotí dobře/špatně. V mém světě je dobře všechno, co je pravdivé - tedy není skryté. Takže třeba neskrytý milenec je v pohodě:)) Radka“

Daniela: „Milá paní Maňáková, říkáte, že se nemáme snažit být "dokonalými" ženami a mně to říkají i kolegové v práci, ale jak potom ustát to, když manžel dává pravidelně najevo nespokojenost např.s tím, že v číně chybí zázvor, jindy je málo chilli papričky, nejsou vybrané chňapky, nestihla jsem to či ono..... i když jsem velmi pracovitá. On nemá také všechno zdaleka v pořádku a pokud ho na něco upozorním, vždy najde ten správný důvod. Jsme svoji 21 let. Snažím se zavděčit všem - také chyba, např. komunikuji s jeho mamkou, když on na ni nemá náladu, ale nakonec se to otočí proti mně. Děkuji za odpověď“

Radka Maňáková: „Milá Danielo, vy se snažíte, aby vás manžel chválil (možná už chcete jen, aby vás nekritizoval). Ale to co děláte, že řídíte svůj život reakcemi někoho, kdo si "svoji hůl" stejně vždycky najde. Vypadá to jako začarovaný kruh. Co se stane, když nebudete 1000%? Asi to bude stejné. Jen se nebudete tak stresovat. Danielo, buďte tak dokonalá, jak to dělá radost vám. A ať máte chuť udělat radost i dalším lidem. Ne ze strachu. Z radosti, že pro ně něco můžete udělat. S láskou Radka“

Iva: „Co říkáte na oficiální ne monogamni vztah ?“

Radka Maňáková: „Dobrý den Ivo. Odpovím podobně jako v přechozí odpovědi. Vše, co není skryté (a tedy je v pravdě) je v pořádku. Radka“

Anina: „Dobry den Prosim o radu koli okolnostiam odo mna odisiel v piatok priatel ale chce ma este vypocut a stretneme sa mozno zajtra a ja som z toho velmi emocne na dne a neviem ako sa do seba neuzavriet a ustat ten rozhovor aby som to nepokazila, prosim vas ako viest takyto rozhovor, ked by som chcela vztah zachranit dakujem“

Radka Maňáková: „Dobrý den Anino, těžko odpovědět, když nevím o co jde. Obecně platí, že nikoho nemůžeme držet. Jediné, co můžete udělat, je nepodléhat sebelítosti. (a to je těžké, vím. Ve slovech mu řekněte všechno, co cítíte. Ale musíte tam jít s tím, že to nechcete zachránit "za každou cenu". Jinak sama sebe předem pasujete na "oběť" a na tom není nic přitažlivého. Ukažte všechno, ale nechte to ať se to vyvine jak má. S odstupem času vše dopadne tak, jak nejlépe má. Určitě si na mě tak za 2 roky vzpomenete. S láskou Radka“

Anna: „Dobrý den, chtěla bych se poradit.S mužem jsme před pár měsíci slepili naše manželství,po románku ... Jsem za to ráda,že se rozhodl prp nás,ale ta nedůvěra je veliká a poslední dobou mě to hodně ničí. Nevěřím mu a sleduji jeho chování..stačí,aby byl unavený,a já už větřím.Snažím se na to nemyslet,ale je to pro mě moc těžké..nemám velké sebevědomí a bojím se,že se to bude zase opakovat..Máme 2 děti,syn je vážneji nemocný,tak se mu od malička věnuji.Chtěla bych poradit jak se chovat a jak zvládat a zahnat tyto pochybnosti.Děkuji Anna“

Radka Maňáková: „Dobrý den Anno, tohle je těžká situace. Co se stane, když se to bude opakovat? Co když zase bude mít ještě někoho a zůstane s Vámi? Je to pro vás dobré nebo ne? Máte s ním být nebo ne? A obojí může být dobře - nijak nemoralizuji. Modelů soužití je spousta. Pochybnosti nejde zahnat. Ony se pak vracejí. Jde je jen přijmout. A pak jim pomalu přestat dávat pozornost. Začněte si vědomě vybírat, čemu chcete dávat pozornost. Čemu chcete dávat pozornost ve vašem vztahu - nejlépe něčemu, co vám dělá radost. Držím Vám moc palce. Radka“