Sama doma

Záznam chatu ze středy 23. září 2015

Dana: „Dobrý den pane Vosoba, mám dvě dcerky, jedna chodí na gymnastiku a je velmi pohybově nadaná. Ale dá se mi, že to vyloženě někdy "fláká" a kdyby chtěla, mohla by zabrat více a dělat to pořádněji. Jsem typ rodiče, který má radost, když je dítě v něčem hodně dobré a baví ho to, jsem pyšná. Ale teď nevím, zda ji říkat na rovinu i negativní poznatky. Třeba i ohledně toho cvičení. Nevadí, když třeba říkám, že jiná holčička byla lepší, více se snažila a bylo vidět, že ji na tom záleží, že to nedělala rychle rychle...jako někdy ta naše. Jak bych ji měla podporovat? Nechci v ní nějak budovat moc velké sebevědomí, ale ani takové to, že nic neumí, že jsou lepší ..atd.... Někdy mi přijde, že já to beru více než ona, že to moc prožívám, Nerada bych ji nějak ublížila...Děkuji“

Ing. Pavel Vosoba : „Dobrý den, berte prosím moje doporučení jako spíše zkušenost s vlastními dcerami - mám tři. Určitě chválit, co se jí podaří, s čím je spokojená, nesrovnávat s ostatními - zaměřte se na její vlastní změny a zlepšení. Tím dáváte najevo svůj zájem a radost. Můžete s ní i o tom hovořit, bude-li chtít sama. Dejte jí svobodu v tom, zda chce být v gymnastice dobrá či pouze to brát jako výbornou zábavu. určitě to zvládnete. :)“

Jiřina: „Dobrý den, měl byste prosím, nějaké obecné doporučení, jak "bojovat s průměrností" v rámci předškolního vzdělávání? Čeho by se měly učitelky určitě vyvarovat, popř. co by naopak dělat měly? Děkuji“

Ing. Pavel Vosoba : „Co nejvíce podporovat dítě v konkrétní aktivitě a vyvolání zájmu. Vyvarovat se co nejvíce pasivnímu přijímání zábavy. Příliš mnoho hraček, změn jsou na škodu.“

Marie Brázdová: „Dobrý den, jmenuji se Marie Brázdová, jsem z Jilemnice a je mi 24 let. Na Vaše téma se dívám z pohledu dítěte, studovala jsem střední floristickou školu a dále ČZU v Praze, zahradní a krajinné úpravy, ale poté jsem šla pracovat do hotelu mého otce. Dělala jsem servírku, recepční, provozní, vše co bylo zrovna potřeba. Nikdy jsem nedělala práci z oboru a nyní ani nevím, zda jí ještě chci dělat. Nyní jsem nezaměstnaná, nepohodli jsme se s rodinou a sháním práci. Kdykoli se mi nějaká práce zalíbí, nemohu ji dělat, protože na ní nemám vzdělání. Proto o sobě pochybuji, mám titul bakalář, ale zdá se mi teď nevyužit, v našem kraji se mi neustále nabízí jen práce servírky atd. Už pouze z principu, toto dělat nechci. Mám obavy, že skončím někde na pokladně. Už si ani nevěřím. Nevím co se sebou. Přeji Vám hezký den, MB“

Ing. Pavel Vosoba : „Nebojte změnit prostředí, poznáte, že svět jinde funguje a dívá se jinak. Jste v typickém zajetí "provincionalismu". Nepochybujte o sobě, dokázala jste vystudovat, dělat spoustu věcí, to je přeci úžasné! v Vyrazte do světa a nebojte se o sebe.“

Ondra: „Dobry den, kdy vyjde pokracovani Vasi knihy Dokonaly zivot? Ja si diky prvnimu dilu uvedomil svuj pracovni zivot a otevrela mi oci. Diky za to! S pozdravem Ondra“

Ing. Pavel Vosoba : „doufám, že se mi ji podaří dokončit na konci příštího roku. Těší mě, že vám pomohla.“

Simona Matějková: „Nechat dítě, ať si vybírá aktivity samo - naprosto souhlasím. Ale co v případě, že se jedná o hry (někdy i edukativní) na tabletu - syn by byl schopen takto trávit celé dny, pokud bychom mu nepovolili jen časový limit. Jak postupovat? Děkuji. S. Matějková“

Ing. Pavel Vosoba : „Rozumím velmi dobře, je to fenomén doby, přemýšlejte jak mu otevřít i ten "opravdový svět" - v závislosti k čemu tíhne - dobrodružství, divadlo, koncerty, setkání, cestování bez cestovek - důležité je přitom příliš neplánovat. Opět doporučuji minimalizovat kritiku ve stylu: "už zase sedíš u počítače!"“

ceskova: „Dobry den. Pred chvilkou jste rekl, ze vycnivajici jedinci se musi schovat mezi prumerne a az jednou prijde jejich chvile... Vytryskly mi slzy. Preci nejde jen cekat a vyckavat. To se nikam neposuneme. Preci ta prumernost nas semele. Myslite si, ze pretvarka je reseni? Petra Ceskova“

Ing. Pavel Vosoba : „především žijete pro sebe. Společnost - dav se umí velmi silně spojit proti skutečně "mimochodnému dítěti". Až bude dospělý najde si přátele, kteří ji porozumí. Věřte! Nehovořím o přetvářce, stačí se zdržet projevu.“

Kristyna s.: „Do ktere skoly, je nejlepsi dat dite? Mam 4 leteho syna. Myslite, ze jsou lepsi soukrome skoly v pristupu k individualite deti nez statni? Dekuji“

Ing. Pavel Vosoba : „Ptejte se na osobnosti, které vašemu synovi mohou dát zájem o věci. Takoví učitelé mohou být jak v soukromých tak ve stáních. V každém případě je první třída obrovské a důležité rozhodnutí - a když se vám to nebude líbit, musíte změnit školu. Nenechte se uchlácholit a sledujte jak to vaše dítě vnímá.“

Anna R.: „Dobrý den, máte v plánu napsat pokračování vaší knihy?“

Ing. Pavel Vosoba : „Ano, mám prvních padesát stránek, bude více tajemnější než první. mistrem Roberta bude tentokrát žena.“

Sarka: „Dobry den, rada bych se zeptala, jak podporovat vyjimecnost u deti (aby nespadlo v mysli do prumernosti) a abychom se zaroven vyhnuli tomu, ze se bude treba nad ostatni povysovat, machrovat. Dekuji.“

Ing. Pavel Vosoba : „Milovat, milovat opravdově - dovolte abych citoval E.Fromma. Milovat znamená mít obrovský nefalšovaný zájem o své dítě (tady vycítíte v čem je výjimečné), milovat znamená mít velký respekt k dítěti - naslouchat a nekritizovat, (tady podporujete vnitřní sebevědomí), milovat znamená dát svobodu - nechat dítě rozhodnout a nést si následky. Povyšování a machrování dělají pouze děti, které se necítí milováni, mají malé sebevědomí.“

katerina: „Dobra den Pane Vosoba, nevim zda je uplne k tematu muj dotaz, ale zkusim se zeptat. Protoze jsem pri druhem tehotenstvi zacala mit psychicke problemy, ktere se zhorsovALY S NASLEDNYM PORODEM, uzkosti , strach apod. a postupem zjistuji, ze to vubec nema co delat s tehotenstvim, ale s mym detstvim a menulosti,. byla jsem vzdy uprimny clovek, ktery si stoji za svym nazorem a umi i priznat chybu. Jen kdyz ted chci "resit" (opet uprimne) a vyrikat si veci s rodinou, jsou odezvy takove, ze jsem zly a vypocitavy clovek, snazim se to vypoustet, ale ne vzdycky to jde. Mam pocit ze moje rodina, myslim tim rodice, prarodice atd. Byli, jsou a budou vecne nespokojeni, protoze i dnes chci sve deti vychovavat dlsebe a svych vychovnych "Praktik" a ne tak jak to pomne chteji oni, tzn. " neparej se s nima, musis tohle a tamto, tak Jim dej na zadek, proste Jim to prikat atd. Ted mi doslo, ze to vlastne ani neni dotaz, ale i tak by me vas nazor potesil. Mockrat dekuji a preji krasny den. Katerina M.“

Ing. Pavel Vosoba : „dost často se s tím potkávám u dospělých. Nejprve si to vyříkejte s rodiči a prarodiči uvnitř - není to jednoduché, asi lépe ve spolupráci s psychologem. Výsledkem bude odpuštění, pochopení. Mělo by se vám hodně ulevit. vaší změnu pocítí i rodiče a mohou jednou přijít a omluvit se.“

Hanat: „Dobrý den, nemám dotaz, jen bych se ráda podělila o zkušenost. Mám dvě vynikající dcery ve věku kolem 40-ti let. Protože jsme ve více generacích měli v rodině umělecké vlohy, nechala jsem svým dětem volnost. Obě se uplanili velmi dobře. Přesto směřují k tomu, že z umělecké branže odejdou jinam. Nejsou šťastné z poměrů v oboru, ani ve společnosti. Měla jsem při výchově pochybnosti, zda pro tuto společnost je správné vést děti k samostatnosti a plnému rozvoji talentů. Kdo přečnívá, je snadný terč pro ty průměrnější. Přesto nelituji. Jsem šťastná z toho, že moje děti umí stát v životě na vlastních nohou a hned tak něco je neporazí. Myslím, že pro každé dítě je klíčové, aby v rodině cítilo lásku a podporu a mohlo se svobodně rozvíjet. Při volbě povolání by mělo mít mnoho možností nahlédnout do povolání, která by ho mohla zajímat a hlavně společnost by měla propagovat obory, kde je uplatnění a perspektiva. Naše školství považuji za brzdu rozvoje tvořivosti a potenciálu dítěte. Díky, přeji Vám hodně úspěchů a pohody. H“

Ing. Pavel Vosoba : „Děkuji za komentář i vaše dcery.“

nada: „Dobry den, návazu na paní Šárku. Ano, machrují blbci, ale takový blbec dokáže zničit zdravě sebevědomé a chytré dítě. Je to opravdu složité téma. Mam syna, 13m a sama nevím, jak ho podpořit, snažím se mu věnovat a chválit jak to jde, ale zase nechci, aby byl rozmazlený a myslel si, že může všechno. Syn se zajímá o všechno, je společenský, ale těžko ještě odhadnu v čem je opravdu dobrý. Od kdy si myslíte, že je to patrné? Myslím, že už jsme v období vzdoru. Děkuji“

Ing. Pavel Vosoba : „Vydržte, trpělivě a neustále ho podporujte v zásadních věcech a postojích. Tolerujte až na hranu -proboha, když si vzpomenu na svých 13 let! divím se, že to moje rodiče vydrželi. Nenechte se nikým zviklat, veškerou kritiku syna berte z rezervou. jenom vy jste člověk, který chce pro svého syna stoprocentně to nejlepší.“

Marcela D.: „Dobrý den, mám 3 malé děti, jsou teprve na startu života. Nejstarší dcera 4,5 roku došla do věku, kdy jsou už vhodné nějaké aktivity, kroužky, zájmy. Jako rodiče si přejeme samozřejmě zdravé dítě, takže první volba padla na vyzkoušení sportu. Kolik aktivit dítěti nabídnout, případně v jakém časovém horizontu, abychom ho nezahltili a neotravili? Děkuji, Marcela“

Ing. Pavel Vosoba : „Začněte pomalu - zkuste kombinovat sport s nějakou tvůrčí aktivitou - malování, hraní, zpívání. Vždy se nejprve zeptejte i malé dítě se umí rozhodnout. Nic si nedělejte z toho, že nebude chtít jít na trénink, zkoušku, připravovat se. důležitý je nejprve vztah, pak dril.“

Monika P.: „Prostredni dite, syn Risa, 8let je chytry, pratelsky a vnimavy kluk, ve skole vsak 'jiny' nez ostatni - nema rad skolu a vse ,co se skoly tyce, pri praci ve skole ma sve tempo, i naladu, kdyz se mu nechce, proste to neudela. Psycholozky mluvi o osobnosti, ucitelka nevi, co s nim. Musela jsem si vylozene 'vybehat' aspon papir (je dysgrafik), aby ucitelka ve skole trochu zmenila pristup. Klasifikuje ho spatnymi znamkami, pise poznamky, ze porad neco nema nebo mu chybi. Risa proste nezapada do klasickeho skolskeho systemu, co ho nezajima, tomu nevenuje pozornost. Pritom je velmi inteligentni a co ho zajima, to 100% umi. Bohuzel prvni stupen je hodne o psani a uprave a to pro Risu neni priorita. Obcas nevim, jak mam k nemu pristupovat, abych 'nezahodila' dulezitost skoly a povinnosti z ni vyplyvajici, ale zase nezlomila jeho osobnost. Vim, ze jednou bude vyjimecny!“

Ing. Pavel Vosoba : „Podporujte výjimečnost, skoro každý rodič má dnes problémy se školou. Ukažte mu školu jako první zkoušku, kde se střetává s lidmi, nemusí s nimi bojovat, ale myslet si svoje. Ukažte mu, že známky ukazují jenom momentální znalosti, ale vy chcete aby přemýšlel, věděl, ať se učí podle svého -stačí, když nebude propadat. V žádném případě nenechte své dítě šikanovat v rámci školních pořádků. je výborné, co jste udělala. Nikdo nemá právo vaše dítě demotivovat a stresovat.“

SK: „Co je přesně průměrnost u dětí?“

Ing. Pavel Vosoba : „Snad nejvíce ji vystihuje slovo pasivita - všechno, co dělá, je na vnější popud, nic samo od sebe. samozřejmě je to u každého věku trochu jiné. V každém případě je potřeba zjistit, co je za tím - náš rodičovský tlak na povinnosti, učitelé, kteří dítě různým způsobem, byť i nevědomým ponižují, děti, které vycítí slabost. S tím lze však pracovat a změnit to, když pochopíte, kde je problém.“

ANTI: „Průměrných dětí na ZŠ v ČR v současnosti je většina?“

Ing. Pavel Vosoba : „Asi ano, neboť mezi dospělými potkávám jenom málo lidí, kteří jasné někam směřují, touží něco dokázat. Většina touží po štěstí, spojenosti, kariéře, bohatství - ve skutečnosti si nechali vtisknout konzumní společenské hodnoty.“

Olga: „Dobrý den, byl by jste mi schopen odpovědět na otázku ohledně mé dcery? Je jí 10let je plačtivá a každý neúspěch je pro ni tragédie a hned pláče. Kterou volnočasovou aktivitu vybrat? Není pohybově nadaná, má špatnou hrubou motoriku. Děkuji předem za odpověď“

Ing. Pavel Vosoba : „Problém není ani tak v ní jako ve vás. Budete-li šťastná, bude i vaše dítě. jsou naším odrazem. Možná sejí něčeho od vás nedostává - pláč je prosba o pozornost. Pohyb bych určitě rozvíjel - jakkoliv, pohyb je život a energie.“