Sama doma

Záznam chatu z úterý 10. června 2014

dm: „Proč je 9 darů tak často na chatu ČT?“

Iva Málková: „to netuším. To je otázka na pracovníky televize. Mně to bylo nabídnuto a s chutí jsem nabídku přijala“

MORTAR: „Co je největším problémem při realizaci Projektu 9 darů?“

Iva Málková: „O žádném problému zatím nevím - a kdyby se objevil, budu ho brát jako výzvu - námět na překážku, kterou je možné překonat“

MORTAR: „Plánujete změnu na více darů než 9?“

Iva Málková: „uvidím, co čas přinese. Je to možné. Každou chvíli mne napadne něco dalšího, co by bylo fajn sdílet.“

MORTAR: „Lze přispět přes DMS na 9 darů?“

Iva Málková: „zatím taková možnost není. Děkuju za tip, který možná do budoucna zapojím, pokud se projekt rozvine. Nyní je možné finančně podpořit konkrétní učitele nebo školy, které se mají chuť tímto projektem inspirovat“

Jana: „Dobrý den, při ostřejších hádkách mi manžel občas vmete do obličeje, že jsem jako můj otec. Nemyslím si, že je to pravda a vždycky mě to velmi raní, nedokážu se přes to přenést a můj vztah k manželovi to dosti boří. Nemůžu si pomoct, je to pro mě ta nejhorší urážka a játo nedokážu odpustit...“

Iva Málková: „Čtu o vaší situaci a nevím, co by vás zajímalo. Popisujete klasický příklad toho, co se dá považovat za situaci, kdy si berete tato sdělení osobně. Vztahy s našimi biologickými rodiči jsou kořeny k našim vzorcům chování a mají na nás vliv celý život ve všech oblastech. Pokud tyto vztahy nemáme "srovnané a pochopené", máme to sami se sebou náročnější“

Lenka: „Dobry den,mam 2leteho syna,je uzasny,ale nekdy se tak vztekne,ze i me ujedou nervy a zakricim na nej. Pak me to samozdrejmne mrzi. Ctu knihy -Respektovat a byt respektovan, koukam na videa od K.Kralove v nevychove, ale nejak mi to nejde prevest do praxe. Co delat,aby, kdyz me nekdo vytoci dokazala v klidu reagovat? Moc dekuji. Pekny den. L.“

Iva Málková: „Je lidské, když vás syn vytočí. Můžete se zkusit učit "získat trochu času" než zareagujete. Pokud budete přecházet přes silnici a dítě se vám vrhne do vozovky, samozřejmě po něm skočíte a zachráníte ho. Pokud vás vytočí v domácím prostředí, zkuste se alespoň jednou zhluboka nadechnout a vydechnout než zareagujete. Můžete říct: Ted jsem bezmocná, naštvaná, zoufalá, mám strach, že se ti něco stane... aby se v tom dítě vyznalo. Pokud se stejně neudržíte, můžete poté synovi říct, že je vám líto, že jste na něj křičela, ale že to mámy občas dělají, když mají pocit, že něco nezvládnou. Ale že to nic nemění na vaší lásce k němu.“

Marta: „Dobry den Ivo, muj manzel ma kamarada, ktery se se mnou bavi a najednou mi rekne neco, co se me dotkne a vubec nevim, jak na to zareagovat, tak mlcim.stalo se to uz tolikrat a ja jsem na sebe vzdy nastvana, ze jsem mu neco nerekla, ale v tu chvili bych asi reagovala dotcene. Poradite mi, co s tim? Dekuji.“

Iva Málková: „Octnu-li se v podobné situaci, a nenajdu sílu na reakci, hledám možnost, jak se k tomu vrátit později - mimo akutní fázi. Zkusim pak dotyčnému říct: Potřebuji s tebou o něčem mluvit. Mám strach z tvé reakce, ale protože se mi to s tebou děje opakovaně, ráda bych to vykomunikovala. Jsi ochotný si mne vyslechnout? Většinou to vyvolá na druhé straně zájem. A pak hledám slova tak, abych popsala, jak se cítím, aniž bych druhého obviňovala. Například: "To, jak jsi mi minule řekl, že jsem nějak přibrala, mne bolelo. Nevím, proč se mne to tak dotýká, ale děje se mi to a chci, abys to věděl." Pokud to takto sdělíte a on to udělá znovu, dělá to s vědomím, že vám ublíží, a to je jiná úroveň než nyní, kdy vás možná svým způsobem "škádlí" jako to dělávají děti.“

Jana: „Chtěla bych vědět, jak se s tímto srovnáním vypořádat. Připadá mi, že si mě manžel neváží, on je spíš cholerik, vybuchne a za chvilku se uklidní, já jsem pravý opak, každá křivda ve mně hlodá a já se k němu pak nedokážu chovat s láskou. Máme malé dítě a nechci aby vyrůstalo v takovémto prostředí. Když si chci promluvit o t0m, co mi vadí, manžel to obvykle otočí proti mně, nebo můj problém zlehčuje a zesměšňuje to.“

Iva Málková: „Zranění, kdy druzí zpochybňují naše pocity, jsou bolestná a všudypřítomná. Co čtu z vašich řádků, je téma vztahu s vaším tatínkem. Je-li pro vás nepříjemné, když jste s ním srovnávaná, je to "zrcadlo"., do kterého se bud podíváte nebo ho zakryjete šátkem, abyste se na ten obraz nemusela dívat. Nemůžeme být jiní než naši rodiče neboť každá buňka našeho těla z nich pochází. Ale máme volbu učit se životem procházet s jinými modely chování. A to je celoživotní práce. Říká se, že lidé, kteří nás dokážou vytočit nebo zranit, jsou naši největší učitelé - můžete se na to zkusit podívat jako na výzvu - toto téma prozkoumat a něco u sebe ve svých postojích proměnit, aby vás to tolik nezraňovalo. Chtít po druhé, aby s tím přestal, nefunguje“

ivana: „Můžete mi objasnit slovo vykomunikovat?“

Iva Málková: „otevřít téma způsobem, který je pro vás bezpečný a hledat slova, kterými vyjádříte, co cítíte, co vás trápí, s čím si nevíte rady..."“

Jana: „Děkuji, snažím se o tom přemýšlet a vyřešit si to sama v sobě.“

Iva Málková: „Máte moji podporu, kdybyste chtěla vědět více, můžete mne kontaktovat mailem nebo telefonicky. Nebo přijít na některý z mých kurzů, kde se tohle společně učíme. I já ( let po smrti mého táty) mám stále co "léčit".“

Anabel: „Dobrý den, od narození nemám žádný vztah k mé matce, babička zastoupila roli matky. Matka ani zájem nemá, a ani nikdy mít nebude. Já chtěla zkusit znovu aspon občasné styky, ale nejdeto a raději se nebudu stýkat, než se trápit. 7 let jsme se neviděly. Bohužel mi přijde, že mám s každým člověkem konflikty, ale spíše takové o ničem, pořád potřebuji pravdu i ve věcech nedůležitých, pak takový člověk mě zklame a už mám odstup. Je těžké to tu v rychlosti napsat:-) Prosím o radu, kde by mi mohli pomoci s takovým rodinným problémem, nemám ani otce, ani sourozence a prarodiče jsou už mrtví. Mám skvělého partnera a naše dítě, ale bohužel vidím, že problém s matkou se mi plete negativně stále do mého života. Nevím, kdo by mi mohl pomoci. Děkuji moc za odpověd.“

Iva Málková: „Dobrý den, pracuji formou systemického přístupu - vycházím z faktu, že jsme součástí mnoha systémů (rodina, škola, společnost, přátelé, spolupracovníci...) a všechny tyto systémy na nás mají vliv. Jaký máme vztah s našimi biologickými rodiči, ovlivňuje všechny modely našeho chování. Je jedno, zda jsou rodiče na živu, zda s námi žijí či nejsou v kontaktu. Jsou v každé naší buňce těla. Skrze ně k nám přišel život. Jediné řešení vidím v hledání cesty, jak se sami v sobě se svými rodiči smířit, vzdát se výčitek (jakkoliv bolestně se k nám chovali) a dovolit si hledat vlastní způsob, jak žít kvalitní život. Pokud toto téma zpracované nemáme, Univerzum nám posílá do cesty lidi (partnery, šéfy, kamarádky, děti), které "mačkají" na naše červená tlačítka a spouštějí ALARM - tady je třeba něco změnit, jinak to bude bvolet.“

Petr: „Dobrý den. Když jsem s někým (kromě rodiny), často si po tom setkání přehrávám situace a konverzace a mám divný pocit, jestli jsem něco udělal špatně a tak. Většinou hned po tom, pak to přejde, ale pak se k tomu občas vracím v budoucnosti a mám stejně špatný pocit. Chtěl bych znát váš názor a co s tím.“

Iva Málková: „to znám. Také mám situace, které mne mrzí, a ke kterým se občas vracím. Někdy se rozhodnu, člověka, kterého se to týká zkontaktuji, a řeknu mu to. "Často myslím na to, jak jsem se k tobě tenkrát zachovala a mrzí mne to. Je mi to líto a je pro mne těžké s tím dál žít". Stane-li se to bez očekávání, že nám ten druhý "odpustí" nebo nás pochopí, má to naději na "přeléčení". Někdy to udělám i sama se sebou třeba s fotografií toho člověka nebo jen se vzpomínkou na něj. Doporučovaná technika je i to - stoupnout si před zeď nebo zrcadlo a říct to našemu obrazu v zrcadle. Ten, komu to potřebujeme odpustit, jsme my sami.“

Jirk: „Proč zrovna název 9 darů? kdo vás k němu navedl?“

Iva Málková: „nikdo mne nenavedl, napadlo mne to a nějak ta devítka vyšla“

Jana S.: „Dobrý den paní Málková, v práci jsem byla optána mým vedoucím před mými kolegy, jestli nepatříme já a má rodina k romské populaci.Je pravda, že máme všichni hnědé vlasy a dobře se opalujeme, ale rozhodně nejsme. Byla jsem jeho otázkou tak šokovaná a nevěděla jsem kam tím míří. On se samozřejmě chichtal a ostatní, jelikož je to šéf se museli smát také. Jak se mám příště u takových "debilních" otázkách zachovat? Jak byste se zachovala vy? Děkuji Jana S.“

Iva Málková: „nevím, zda bych dokázala reagovat ihned. Ale moje zkušenost je taková, že je často možné k situaci se vrátit s odstupem času. Učím se komunikovat to, jak se cítím. Takže bych možná řekla: Vaše otázka mne zaskočila. Všímám si, že cítím i strach z toho, že čekáte určitý typ odpovědi a ten mne předem předurčí k vašemu rozhodnutí. To mi není příjemné. Lidi tento způsob komunikace zpravidla zarazí, neboť na to nejsou zvyklí.“

Mirka: „Jako malá holčička jsem byla častokrát šikanována, nyní mám problém navázat vztah jak kamarádský tak milostný. poradíte mi?“

Iva Málková: „Jedinci, kteří byli šikanování jsou pro mne často bytosti, které jsou od malička výjimeční, něčím výrazně odlišní, zpravidla velice citliví a osamělí. Pokud jste v těchto situacích byla sama bez podpory a pochopení, nesete si to s sebou a má to vliv na vše, co se vám v životě a vztazích děje. Co můžete pro sebe udělat, je hledat cestu, jak tomu porozumět - najít příčinu toho, proč to máte v životě takto - je to taková vaše osobní lekce. Přijdte na kurz nebo na osobní konzultaci a můžeme se na to podívat.“

Ilona rysava: „Maminka ma roztrousenou sklerozu, chodi k lekari do FNsP Bohunic brno, Mudr. Stouracovi, bohuzel bez zadne lecby , nedostava ani vitaminy.Onemocneni je diagnostikovano 30 let.Maminka ma poslednich 10 let velky vahovy ubytek. Vazi 40 kg, pri 165cm.Zadnou biologickou lecbu zatim nemela jen na zacatku choroby kortikoidovou.Nejsme spokojeni s panem doktorem a jeho pristupu k nemocnym. Lze se objednat u vas? Jak casta kontrola by musela byt ?Dekuji Ilona Rysava dcera“

Iva Málková: „napište tento dotaz na paní doktorku“

Barbora: „Dobrý den Ivo, ráda bych Vás poprosila o radu, jak na 2letou dcerku, která v případě, že se jí něco nelíbí mě nebo manžela bouchá. Je to úžasné a pohodové dítě, k dětem i ostatním dospělým je velmi přátelská až pečovatelská. Své hračky by dětem rozdala. Vysvětlovala jsem ji, že se rodiče nebijí a že jestli se potřebuje vybít ať si bouchne třeba do polštáře na sedačce, ale nepomáhá to. Když ji řeknu, že ji to vrátím, tak mi ukáže na zadeček a řekne tady. Někdy bouchá i sama do sebe. Nevím, jak na ni. Snažila jsem se sehnat radu i v knížkách, ale zatím nic nepomohlo. Předem děkuji. Hezký den.“

Iva Málková: „dobrý den, tak na to odpověď nemám. Možností by byla práce s vámi rodiči - u vás je odpověď. Vaše dcerka je zrcadlo - něco vám ukazuje a jen vaše rodinná duše tomu rozumí. Můžete to pochopit s průvodcem - lektorem osobnostního rozvoje. Já například pracuji technikami One Brain a konstelace, tyto techniky umožňují měnit to, co v rodině nevyhovuje.“

katka: „Čím to je, že je teď v 'módě' všechno dětem vysvětlovat, pořád se s nima domlouvat, dohadovat. Najednou taková změna ve spůsobu výchovy. To za nás nebylo. A jsme vychovaní dobře. Zato dnešní děti se jenom vztekají, chovají se vulgárně. Nedávame jim té 'volnosti'az moc a proto se tak chovají. Nejsem zastán e tvrdé výchovy ale nenk tohle už moc?“

Iva Málková: „někdy mám stejný pocit - po dlouhém období žádného vysvětlování - druhý extrém - příliš mnoho vysvětlování. Jak se říká - všeho s mírou. Nejsem příznivec univerzálních odpovědí, receptů, návodů - jak co vyřešit. Každý máme tu míru jinde. Já věřím tomu, že děti jsou indikátor toho, jak s nimi zacházíme.“

Lenka: „Dobrý den, mám problém se svojí matkou. Ona se ke mně odmalička chová jako by byla macecha, ale před zbytkem rodiny si hraje na obětavou maminku. Už jako malou mě ponižovala a občas i zbila. Otec u toho nebyl, protože trávil hodně času na cestách. V pozdějším životě to nebylo jiné. Vždy, když jsem měla s někým či něčím problém, byla jsem automaticky na vině já, aniž by o daném problému cokoli věděla nebo danou osobu, která mi problém způsobila, znala. Nikdy mi nic nedala, s ničím nepomohla a když jsem ji o pomoc požádala, vymluvila se. Nepomohla mi ani po porodu, studia financovala jen částečně a z donucení. Přitom by na mě mohla být pyšná. Vzorně jsem studovala a vybudovala jsem si slušnou kariéru. Ale ona mi moje úspěchy naopak závidí. Bohužel proti ní nemůžu nic dělat, ani říci, protože ona se k ostatním členům rodiny chová zcela jinak. Moji dva mladší sourozenci ji milují, otec ji podléhá a nikdo mi tudíž nevěří. Ani mě nikdo nebere vážně, protože se jí navíc povedlo udělat mi pověst černé ovce rodiny. Dříve jsem hledala vždy chybu v sobě, ale teď vidím, že tomu tak není, alespoň určitě ne vždy. Ze široké rodiny ji kromě mě prokoukl jen jeden další příbuzný a považuje ji za pokrytce. Zajímalo by mě, jestli je její chování vůbec normální a proč to dělá. Mé svědomí vůči ní je čisté jako padlý sníh. Alespoň své sourozence bych si chtěla získat. Já sama mám malou dcerku, kterou miluju nade vše. Postoj mojí matky ke mně naprosto nechápu. Děkuji za radu, pomoc.“

Iva Málková: „Řešení může být v tom, když se otevřete možnosti, že chování vaší maminky nemáte šanci pochopit. Existuje technika rodinné konstelace (kterou nabízím na mých kurzech), která umožňuje pochopení vztahů v rodinném systému. Z toho, co píšete, cítím mnoho bolesti, zklamání, nenaplněných očekávání. Ulevit vám může fakt - že to nejdůležitější jste od matky již dostala, a to je váš život. Vše další je jen bonus navíc, který bud dostanete nebo nikoliv. Vaše cesta může být taková, že se s tím smíříte, vyrovnáte a naučite žít. Pokud zůstáváme ve fázi výčitek k našim rodičům, zavíráme si přístup k harmonii vztahů.“

Karel Gott: „Věříte v Boha?“

Iva Málková: „věřím ve vesmírnou moudrost - Univerzum“

Blanka: „Dobrý den, jak vysvětlit dvouletému dítěti, aby něco nedělalo, když nechci na dítě křičet ani ho bít? Ráda bych to vykomunikovala v klidu a v pohodě a přitom účinně. Děkuji za odpověď. Mějte hezký den. Blanka“

Iva Málková: „nevím. Je to určitě individuální podle situace. Pokud dítě nechce něco dělat, můžete se zkusit podívat na to, že k tomu má nějaký důvod - ten důvod můžete objevit, prozkoumat a zvážit, jestli je třeba na svém rozhodnutí trvat. Pokud ano, dítěti to oznámíte, pokud můžete ustoupit, ustopíte. Vím, jak je to těžké, když děti neposlouchají a nedělají to, co chci. Jako učitelka jsem to zažila tisíckrát a tisíckrát měla pocit, že jsem selhala“

Karel Gott: „Ale vesmír je nekonečný :D a moudrost se neustále rozpíná :d a věříte v nebe a peklo?“

Iva Málková: „určitě je obojí a na obou místech je možné se mnoho naučit“

Petra: „Moje matka bohužel není schopná pochopit, že už nejsem to malé děvčátko, ale že jsem teď sama maminkou, a pořád do mě šije. Co mám dělat?“

Iva Málková: „na úrovni linky života pro maminky budeme vždy dětmi bez ohledu na náš věk. Čím dříve to přijmeme, tím méně konfliktů nás čeká. To, co můžeme udělat je to, že vstoupíme do úrovně "dospělého vědomí", kde tyto "války" o moc a pravdu přestaneme hrát. Maminka do vás šije, protože to dovolíte a protože pravděpodobně reagujete ze vzpomínky dětství (tzv. zraněné vnitřní dítě)“

J. Rychtář: „Dobrý den, mám hodně peněz a touto cestou bych chtěl přismpět na 9 darů? konkrétně 5000 kč“

Iva Málková: „to je od vás laskavé - můžete mne zkontaktovat přes můj www.ivanamalkova.cz? Domluvíme podrobnosti. Děkuji“

Lucie Petrová: „Dobrý den jsou to taková "pravidla"? Resp. doporučení? JAk vlastně znějí zaslechla jsem jen kousínek a dost mě to zaujalo. Já osobně se snažím se držet 4 dohod od Ruize Miguela. A to jak to děti s námi koulí souhlasím na 100%. Mám dva kluky 3roky a 1rok a 3měsíce. A kolikrát se teda musím držet....jak v tu chvilku reagovat, když musíme být tam a tam a.....kolikrát mě motivace už chybí.....A jestli se někde dají sehnat ty vaše dary. To jsem přeslechla......moc dík Petrová Lucka.“

Iva Málková: „na čtyři dohody navazuji, rozšířila jsem je na devět - můžete na mne mrknout ze záznamu nebo přijít na kurz“

Iveta: „Jak Vás podporuje manžel?“

Iva Málková: „s manželem jsem se rozvedla před více než lety a mrzí mne, že jsem tenkrát neuměla to, co nyní, abych se dokázala odejít v menším nepřátelství“

Marie: „Dobrý den, jak na lidi, kteří se snaží emočně vydírat našeho blízkého a jsou z jeho rodiny, tedy blízcí blízkého. Děkuji a pěkný den.“

Iva Málková: „nerozumím přesně otázce“

Eva: „Dobrý den, prosím o radu. Mám dvouletého syna a když není pojeho, kousne mě. Jak mám na to reagovat? Domlouvání ani naplácání nezabírá. Předem děkuji za radu. Hezký den. Eva.“

Iva Málková: „těžko říct, jako cestu vidím zkusit objevit důvod jeho útoků. Někdy děti ventilují nepřátelství, které je mezi rodiči a není vykomunikováno. Na druhou stranu váš syn je ještě malinký. Každé dítě potřebuje jiný čas na to, aby se zorientoval v tom, jak to v našem dospělém světe plném (pro ně nepochopitelných omezujících) pravidel chodím Dejte mu čas. A pokud to udělá. vezměte ho za ručičky, podívejte se mu do očí a řekněte mu, že to, co udělal, vás bolelo. A že si přejete, aby s tím přestal. Řekněte mu, že ho máte ráda a že mu budete ukazovat svět a pravidla, která v něm jsou používána. Držím palce. I mně několik dětí ve škole pokousalo nebo bouchlo. Je to způsob, jak se zastat sám sebe - není v tom nic osobního ani nenormálního.“

k.: „Dobrý den, po osamostatnění se od rodičů a žití si vlastního života (svatba, děti) bylo mnoho problémů v komunikaci s rodiči (nebo se spíše dřívější problémy prohloubily), z jejich strany stálé vyhrožování, vydírání (platili jsme jim nájem) ponižování.... ze dne na den jsme se odstěhovali, změnili práci a začali jinde v jiném kraji. Jsou to 4 roky, co jsem neviděla matku, bratra.... žádný kontakt ani směrem k vnoučatům.... má cenu tento vztah nějak lepit a podstupovat opět jejich "hry" na city?“

Iva Málková: „vždy je čas na to uspořádat si nevyhovující vztahy v původní rodině a to i tehdy, když členové rodiny již nežijí. Pokud se do toho pustíte, děláte to nejen pro sebe ale i pro vaše děti. PřijD´te ke mně na konstelace“