Sama doma

Záznam chatu ze čtvrtka 30. května 2013

Dana: „Nepracuje Váš muž s dětmi v oboru nízkoprahových služeb? Slyšela jsem o něm od kolegyně, která ho zažila na nějaké pracovní skupině. Je také mužem, o kterém lze tvrdit, že kovářova kobyla chodí bosa? A doma se dětem tolik nevěnuje? Mám doma manžela, který pracuje v Domě dětí a mládeže a doma si vlastním dětem vůbec nevěnuje. Musíte svého muže také motivovat či nutit? Jak svého muže motivovat?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den, Dano! Ano, můj muž pracuje v nízkoprahových službách. Naštěstí je mu profese i koníčkem a ani doma více méně není problém. V souvislosti s dnešním tématem musím přiznat, že je narozdíl ode mne mnohem kreativnější ve vymýšlení her a zábav pro naše dva syny. Nakonec fotbalové kličky na hřišti přece jen více přísluší bývalému fotbalistovi než bývalé gymnastce :) A Jak muže motivovat? Věřím, že největší motivací může být právě spontánní ocenění a nadšení ze strany dětí. Při práci s lidmi i dětmi ale hrozívá vyhoření a tendence Vašeho muže výhýbat se doma "práci" může být o tom, že prostě potřebuje nabrat energii na další den. Zkuste hledat, jestli neexistuje nějaká záliba, která by Vašeho muže a Vaše děti mohla spojit, aniž by na něj kdokoli musel vyvíjet nějaký tlak. Spousta mužů najde uspokojení v čase stráveném s dětmi až v dobách, kdy děti poporostou. Tak snad trocha neděje pro Vás :-)“

Markéta: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na omalovánky, vedla jsem dnes čtyřletou dceru k malování už od chvíle, kdy se postavila, vždy ji to bavilo. Dokud nepřišla do školky, nikdy neměla omalovánky, malovala sama a moc pěkně. V září nastoupila do kolektivního zařízení a tam hned na nás nastoupili, že nemaluje v rámci čárek a podobně. Teď teprve se dcera vrací k vlastnímu projevu, konečně přestává říkat, že něco neumí namalovat hezky, začíná znovu malovat domečky, postavičky. Opravdu je omalovánka ve vývoji tak důležitá?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Pamatuju si, že jsem se jako matka batolátka dočetla, že děti by měly v určitém věku umět lámat špagety. Přiznám, že naši kluci nikdy špagety nelámali a nemám pocit, že by jim to nějak ublížilo. Podobně to vidím s omalovánkami, pokud dítě samo spontánně maluje. Umí držet tužku, maluje s chutí. A to je důležité.“

Květa: „jam mám kreativně vysvětli synovi, když se zasekne ařekne, že babičku nemá rád, a enchce k ní jít na návštěvu, jsou mu tři a půl roku“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den, Květo! Situace, která je Vám a asi i babičce nepříjemná. Místo kreativity zkuste nasadit vstřícnost. Popovídat, co se synovi u babičky líbí, co nelíbí, co by mu pomohlo, aby mu bylo u babičky příjemněji. Někdy pomůže zamyslet se, jak se v podobných situacích cítíme my samotní. Máme jít někkam, kam se nám nechce. Pomohlo by, kdyby nám to dal někdo příkazem nebo spíš to, že nás někdo vyslechne a pokusí se porozumět?“

Jožin: „Zdravím Vás Evo, chtěl bych se zeptat, zda se mezi kreativitu řadí i to, když svoji nepozorností a ne neustálým přemýšlením nad tím co s dětmi dělat či nedělat nechávám dětem volný prostor, který samosebou může vést i k tomu, že se třeba dítě "kreativně zraní", čímž se ale také něco naučí. Díky za odpověď.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den, Jožine! Velkým rizikem kreativity je právě to, že se občas nezadaří. Výsledek neodpovídá vynaloženému úsilí. Dát dětem volný prostor určitě umožní, aby byly kreativní právě ony. Vámi popsanou kreativitu bych spíše přeznačkovala na schopnost dát dětem volnost :-)“

Iva: „Dobrý den, mám doma 2měsíční miminko, koupila jsem si šátek, zkoušíme bezplenkovou metodu, prostě děláme "věci", na které se většina lidí dívá podivně. O lidi mi moc nejde, ale ani moje rodina mě v tom nechce moc podporovat, pořád slyším, jak je chudáček zmačkanej v šátku, že si ničí páteř, že nemůže dýchat, ze ho nutím čurat atp. jak se s tím vypořádat, když jim to vysvětlit nejde, což mě samozřejmě moc mrzí, ráda bych trochu podpory a důvěry.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Využíváte metody, které mají stále více příznivců, pořád ale nejsou zcela zažité. Pokud nejsou v tomto směru pochybnosti ze strany lékařů, myslím, že je to v tuto chvíli hlavně o Vás a Vašem miminku. Pokud vaše symbióza funguje, miminko je spokojené, zkuste dát na svůj instinkt. Věřím, že pokud rodina uvidí, že Vaše děťátko prospívá a Vy jste spokojená, možná změní názor.“

Eva: „Dobrýn den,mám syna 3 roky.Vůbec nechce malovat.Omalovánky vždy jen celé začárá.Na čistý papír jen čárá sem tam.Má starší sestru-8 let, která pořád maluje a snaží se ho i "učit",ale on pořád jen čárá.Rok chodí do dětské miniškoličky a ani tam v koliktivu vrstevníků nechce.Je nějaký fígl, jak ho naučit kreslit?On je hodně pracovitý a pořád pomáhá tatínovi na zahradě.:-)“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Pokud Váš syn nechce kreslit, zkuste mu nabídnout nějakou alternativu pastelek. Kreslení křídou na tabuli, kreslení klacíkem do písku, prstem do vysypané mouky... Ve třech letech ale určitě není třeba nijak tlačit. Tím byste mu kreslení mohla zbytečně znechutit. Pokud má své vlastní tvořivé záliby, je to jen v pořádku!“

Světlana: „Lze v sobě najít kreativitu i ve vypjatých situacích - dítě zuří, je nepříčetné ...?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Kreativita nám obyvkle funguje v situacích, kdy jsme v pohodě, kdy si můžeme troufnout experimentovat nebo i udělat chybu. Narozdíl od toho ale takto vyypjatá situace může přinést nečekaně krteativní nápad. Zkuste se v podobných chvilkách na syna a sebe podívat z nadhledu, nechte na sebe situaci působit tak, jako byste ani nebyla jejím účastníkem a nápad třeba přijde :-)“

Valerie: „Co mám dělat, když já jako rodič jsem kreativní, snažím se děti podporovat, ale ve škole to je jiné - zažívají hodně rutiny, nudy...?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Děti si z různých situací odnášejí různé zkušenosti. Vy jim nabízíte něco zcela odlišného než dostávají ve škole a nemusí to být špatně. Kreativita může být i o tom, umět si v šedi a nudě najít něco, co ji povznese. Zkuste třeba synovi pomoci právě tímto směrem. Naučit ho nahlížet na banální situace novou optikou.“

Veronika: „Dobrý den, mám dva syny (4 roky a 1 rok).Ten starší hodně žárlí.Z ničeho nic ho bouchne,schodí na zem atd.Chtěla bych ho nějak zabavit,aby neměl čas na hlouposti a hlavně aby se unavil.Když usne ve školce,tak večer usíná až kolem desáté.To je děs :) Jak ho mám zabavit hlavně když prší a je škaredě?Už mě nějak nic nenapadá.Děkuji“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Zastávám názor, že nejlepším materiálem pro zabavení dětí jsou pastelky, plastelína a kostky (připouštím i lego :-) Problémem možná nemusí být nedostatek zábavy, ale právě rivalita mezi Vašimi dětmi. Drobnými naschválky vůči sourozenci mohou být motivovány potřebou získat si Vaši pozornost. Zázračně může zapůsobit, zavedete-li si doma chvilky, které budete trávit jen sama se starším synem. Čas, na který se oba budete těšit a který si užijete.“

Andrea: „Dobrý den, co můžu se sebou dělat jako rodič, který by rád kreativně přistupoval k výchově svých dětí, ale energie řešit kreativně mi díky stresu dochází. Děkuji za odpověď.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Rodičovské vyhoření není ničím výjimečným. Jedinou cestou je najít něco, čím si budete moci dobíjet baterky. Kreativní můžeme být, když máme podmínky. Podporu, možnost uplatnit své schopnosti, riskovat pochybení...“

Anna: „Dobrý den, je možné se naučit kreativně vychovát děti? Popřípadě doporučíte, kde? Děkuji za odpověď“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Myslím, že pro to, aby byl člověk kreativní je nejdůležitější zázemí a podpora. To můžete zažívat jednak ve své rodině, ale třeba i na rodičovských kurzech. Rodičovské kurzy nabízí řada pracovišť a odborníků. Za sebe mohu nabídnout služby našeho programu "Spolu a jinak". Podrobné informace naleznete na www.mansio.cz“

Veronika: „Dobrý den.Moje tchýně nikdy nebyla na to,aby si vzala mého syna (4) na víkend.Teď mi to vyčítá,že k ní syn nechce a pokud přijede autem,tak brečí a říká,že k babičce nechce.Minule ho tahala násilím do auta.I když ji nemám ráda,tak chci aby veděl že nemá jen jednu babičku.Jak mu mám vysvětlit,že se nic neděje,že nemusí brečet?Tchýně i manžel nedělají nic jiného,že mu hodinu říkají,že se má oblíct a že se pojede.Já pak mám co dělat,abych nezačala brečet s ním když vidím jak ho nutí proti jeho vůli.“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Zkuste si s manželem a tchýní promluvit o tom, jak asi Váš syn tyto situace snáší a co si z nich odnáší. A zkuste si promluvit se synem, co by mu pomohlo. Jak to má s babičkou, co potřebuje, aby se cítil líp. Zkuste navrhnout místa, která má syn rád a kam by se s babičkou mohl podívat...“

Tereza: „Dobrý den, máme doma hodně zvířátek a k tomu dvě malé děti, které moc rádi zvířátka malují, tvarují z různých věcí, ale samotného kontaktu se zvířaty se hrozně brání ... Můžete poradit jak je dovést k lásce ke zvířatům ?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Určitě ne nátlakem a přesvědčováním. Dovolím si použít citát "líného rodiče": nechte je být. Buď to samo přijde a nebo ne. I bez lásky ke zvířatům se dá žít. Děti nemusí za každou cenu sdílet stejné hodnoty a záliby jako jejich rodiče.“

Iveta: „Nakolik pro vás kreativita patří i do vzdělávání?“

Mgr. Eva Kneblová: „Dobrý den! Kreativita do vzdělávání rozhodně patří. Je to tradičně jen v lidech, nakolik dokáží být v rámci své profese, předpisů a osnov volnomyšlenkářští a tvořiví.“