Mozaika z regionů

Obsah dílu

Přehrát vše

Mrákotín

MrákotínSlyšeli jste už někdy o Mrákotínu na Jihlavsku? Možná i vám se automaticky vybaví ve spojení s ním žula, která kraj proslavila doma i v zahraničí. Patří k nejkvalitnějším ve střední Evropě, takže zdobí řadu slavných staveb. Třeba Pražský hrad. V okolí Mrákotína se ovšem kdysi taky dolovalo stříbro. Přímo pod kopcem, na kterém vyrostl kostelík zasvěcený patronovi horníků svatému Jáchymovi. Nicméně my se nebudeme věnovat jen podzemnímu bohatství, ale budeme obdivovat i pamětihodnosti a přírodní krásy na povrchu zemském. Zastavíme se například u zříceniny hradu Štamberka, který pobořili vojáci Jana Žižky navzdory tomu, že jeho stavitelé v opevnění důmyslně využili skalní bloky. Do kraje se rozhlédneme z Míchovy skály a u kamenného stolu zase zavzpomínáme na České bratry.

MapaMrákotín
videoMrákotín
...
video video

Mrákotín

Muzeum motocyklů Jawa

Muzeum motocyklů JawaPatříte-li mezi milovníky motocyklů a ještě k tomu mezi české patrioty, pak vaše srdce bezpochyby zaplesá při návštěvě malého muzea motocyklů značky Jawa v Rabakově nedaleko Mladé Boleslavi. U jeho zrodu stáli otec a syn Miclíkové, kteří se pustili do sbírání starých strojů. Díky jejich nadšení si nejen můžeme prohlédnout unikátní stroje, ale taky se dozvíme hodně zajímavých informací o historii značky. Pokud netušíte, jak vznikla, prozradíme, že ze dvou jmen. Podrobnosti si ale necháme na společnou prohlídku muzea. Dozvíme se v něm i to, čím si Jawy vysloužily svůj obrovský úspěch nejen doma, ale i v zahraničí. A možná vás překvapí, že motory téhle značky poháněly i jiné stroje než jen motocykly.

MapaMuzeum motocyklů Jawa
videoMuzeum motocyklů Jawa
...
video video

Muzeum motocyklů Jawa

Schwarzenberský plavební kanál

Schwarzenberský plavební kanálKdyž dělníci začali v lesích kolem Jeleních vrchů budovat před několika stovkami let Schwarzenberský plavební kanál, vyhnali z nich jeleny, kteří prý bývají zdejší chloubou. Tou se později stal i kanál, který umožnil zásobování Vídně nedostatkovým palivem – dřevem. K plavení sloužil od roku 1791 až do roku 1961. V době svého vzniku byl mnohými považován za technický zázrak a unikátní technickou památkou je i dnes. Prozradíme si pár zajímavostí o jeho budování i provozu, ale hlavně zavítáme do tunelu, který se přes zimu stává útočištěm netopýrů. Budeme se snažit je nevyrušit ze zimního spánku, který trvá zhruba od listopadu do března. Představíme si zástupce hned několika druhů a přidáme informace o tom, proč se jim zrovna tady líbí a jak zimu přečkávají.

MapaSchwarzenberský plavební kanál
videoSchwarzenberský plavební kanál
...
video video

Schwarzenberský plavební kanál

Karlův most

Karlův mostPředstavovat vám Karlův most by bylo nejspíš nošením dříví do lesa. Ale určitě o něm nevíte úplně všechno. Společně se vydáme do příšeří pod jeho první oblouk ze staroměstské strany. Říká se mu nultý, možná proto, že není vidět celý. Pod ním se ovšem ukrývá poklad z dob vlády krále Vladislava II., zbytek prvního kamenného mostu spojujícího pražské vltavské břehy. Nepřehlédneme ani slavný vodočet nazývaný Bradáč a pak si dopřejeme romantickou plavbu loďkami, které vypadají jako z dávných časů. Jsou totiž vyrobeny podle vzoru starých vltavských člunů zvaných naháči. Právě pod zmiňovaným obloukem mají své přístaviště, tak si je pěkně zblízka prohlédneme. A čeká nás taky prohlídka nejstarší osobní lodě v Praze. Brázdila vody v Belgii, Francii i Německu a přitom nese jméno českého světce Jana Nepomuckého.

MapaKarlův most
videoKarlův most
...
video video

Karlův most

Výrobky z kůže

Výrobky z kůžeV dílně Tomáše Rjabinčáka z Chlumce nad Cidlinou voní kůže. Jejímu zpracování se Tomáš věnuje už přes dvě desítky let. Prvními díly byly spony do vlasů pro dcery. Později spojil svou lásku k materiálu s láskou k historii a pustil se do výroby předmětů, které sloužívaly našim předkům od Vikingů, Keltů, starých Slovanů až po mušketýry. Všechno prý začalo botami, dnes tu vznikají třeba pásky nebo tašvice. Budeme chvíli sledovat, jak se kousky kůže mění v důležitý doplněk, který se hodí například účastníkům rekonstrukcí velkých historických bitev. Bude nás zajímat, která kůže při téhle práci najde největší uplatnění a taky to, jak se hotové výrobky zdobí. No, a pokud byste chtěli vidět výrobky Tomáše Rjabinčáka v akci, prozradíme vám, kdy a kde budete mít příležitost.

Tomáš Rjabinčák jako jeden z mála má tu výhodu, že se mu jeho velký koníček, historie, snoubí s prací. Ve volných chvílích navštěvuje hrady, zámky, muzea a kostely, kde hledá něco zajímavého pro šermíře. Dnes už ve své domácí dílničce vyrábí například na 60 typů nádherných dobově zařaditelných tašvic.

„Výroba těch kožených věcí je poměrně náročná,“ přiznal Tomáš v průběhu natáčení. „Mám kamarády v muzeích, kteří mi někdy mi udělají sádrový odlitek. Já si pak nechám udělat matrice, odlít si určité množství mosazi, dobrousím, doleštím, dotvaruji, zkompletuji. Mám také kamarády, kteří dělají archeologické vykopávky a dodávají mi různé materiály, ať už přímo z vykopávek, nebo z depozitů. To je k nezaplacení, protože informace se získávají velmi těžko, člověk musí hodně improvizovat a přemýšlet, jak to ti naši předci tenkrát udělali. Jsou věci jako například pouzdra na nože, dýky a tesáky, u nichž je zároveň pouzdro na píchák, malý nožík nebo druhý nožík, a všechno je to v jedné kůži bez jakéhokoliv dřevěného podkladu. Trvalo mi dva měsíce, než jsem přišel na to, jak to udělali, protože originál byl napůl rozpadlý. Neměl jsem ani možnost pořádně se na něj kouknout. Až nakonec jsem zjistil, že každou tu věc zabalili do vlastní pochvy, ty slepili dohromady, a teprve celek potáhli ozdobnou kůží.“

Dlouze se diskutuje rovněž o oblečení a doplňcích šermíře. „Já říkám jedno – člověk se nemění. Ať už v 9., 10. století, v gotice, nebo dneska, jsou lidi, kteří nemají tolik financí, ale chtějí se přizpůsobit těm bohatším. Proto se třeba dříve zlaté lžíce nahrazovaly mosaznými, stříbro cínem, aby měšťané ukázali, že jsou v určité skupině vůči té elitě. Fungovalo to tenkrát, funguje to dneska. Když oblečení vyhovovalo obyčejným lidem, neměnilo se. S dobou šla jenom šlechta. To je nejenom můj názor, ale i mých kamarádů, ať už to jsou historici, muzejníci.“

„Spousta lidí kdysi chodila v létě naboso a v zimě jenom v nějakých dřevěných škrpálech obalených v kožešinách. Při výběru oblečení je proto důležité vědět, do jakého období se budu strojit. Když je záběr větší, vyberu si tašvici, která se mi hodí, například když dělám 13. století. Do 9. století už s ní ale jít nemůžu, protože na to je příliš moderní,“ říká Tomáš Rjabinčák a zakončuje: „Podle mých zkušeností se móda měnila i dřív, kdy řemeslníci a kupci putovali třeba z Itálie. Když tam bylo oblečení a doplňky po dvaceti letech nemoderní, přišli s ním do Čech, kde najednou moderní bylo. Takhle se vydělávaly peníze.“

MapaVýrobky z kůže
videoVýrobky z kůže
...
video video

Výrobky z kůže

Kostel Božího těla

Kostel Božího tělaVysoko v lesích u Bludova se ukrývá osamocený kostelík Božího těla. Podle historických pramenů vyrostl v polovině 16. století, traduje se ale, že tu stával už o dost dřív. Býval vyhlášeným poutním místem, dodnes se v něm konají bohoslužby. Na své si tu ale přijdou i milovníci záhad a pověstí. Jedna z nich se váže i k samotnému vzniku stavby. Kdysi prý jedna lakotná selka ukradla v šumperském kostele hostii, kterou si chtěla donést domů. Jenže cestou ji ztratila. A právě v místě, kde se tak stalo, se později ve vykotlaném stromě objevila vosková monstrance zmíněnou hostii ukrývající. Tak se lidé rozhodli postavit právě tady kostelík. O hostiích se tu vypráví pověstí víc. A pokud jde o záhady, k těm patří i původ pískovcových Božích muk, která si taky prohlédneme.

MapaKostel Božího těla
videoKostel Božího těla
...
video video

Kostel Božího těla

Stopáž26 minut
Rok výroby 2014
 P ST