Mozaika z regionů.

Obsah dílu

Přehrát vše

Vitorazsko

VitorazskoZačneme v místech, o nichž dodnes není jasno, jakže vznikl jejich název. Na jihu Čech najdete Třeboňsko a Novohradsko, ale taky Vitorazsko. České patriotství nám velí věřit tomu, že se jmenuje podle českého knížete Vitoraze, Rakušané ale mají svou teorii.

Místa s kouzelnou a zajímavou přírodou, naučné stezky, rybníky – ale hlavně ráj všech vodáků – řeka Lužnice. To všechno sem patří.

Lodě tu v sezoně potkáte určitě. Jan Schuster z vodáckého střediska Vydra nás seznámí s trasami a ukáže nám i stoleté centrum keramiky. Z jeho dílny putují výrobky do celého světa. A to i díky tzv. kasselské peci. Zavítáme i do keramické dílny a malého muzea. A aniž bychom se unavili příliš, můžeme se vypravit i do Londýna, Paříže nebo Benátek.

MapaVitorazsko
videoVitorazsko
...
video video

Vitorazsko

Staré Hrady

Staré HradyVypravíme se na Jičínsko, konkrétněji se můžete těšit na Staré Hrady. Původně tvrz, o níž je zmínka už v roce 1340, se postupně změnila v gotický hrad s podzámčím.

Největší rozmach zažily Staré Hrady v polovině 17. století. Tehdy patřily Albrechtu z Valdštejna a ten se činil. I proto se region označoval šťastná země.

Zámek měnil po Valdštejnovi pány i podobu. Proměna to byla bohužel k horšímu. V roce 1921 se stal majetkem státu, a bylo po štěstí. Začal chátrat a pustnout.

V roce 1960 bylo úředně rozhodnuto zámek srovnat se zemí. Díky učiteli Holmanovi a skupině dobrovolníků k demolici nedošlo.

Tu současnou slušivou podobu vtiskli Starým Hradům ovšem až noví majitelé – manželé Sukovi. Zchátralý objekt od obce koupili, zrekonstruovali a letos poprvé otevřeli pro veřejnost.

Lenka Hochová se nás ujme a ukáže nám, jak to tady všude vypadalo před sto lety, zavede nás i do obchůdků. Díky nadšení nových zámeckých pánů se Sukovým podařilo objekt oživit novými zajímavými exponáty: kromě hodinářského a kupeckého krámku třebas i barokní kuchyni.

MapaStaré Hrady
videoStaré Hrady
...
video video

Staré Hrady

Ratibořický mandl

Ratibořický mandlNáchodsko – textilní kraj. Tedy to platívalo hlavně kdysi, dnes tenhle průmysl ztrácí dech. Přesto vás pozveme právě do kraje, kde se pěstoval ve velkém len. Dokonce přímo na ratibořický dvůr spadající k náchodskému panství – v 19. století.

Tématem naší reportáže bude totiž plátenictví. Řeka Úpa dodávala „hnací sílu“ vodním kolům a tak není divu, že právě tady vznikl mandl. Manufakturní mandl, něco jako mandl ve velkém.

Ten ratibořickým je jediný, který dosud v Česku funguje. A pamatovala ho i Barunka Panklová.

Pan Vladimír Havlík nám povypráví o tom, jak se nad podkolí mlýna roztáčely převody, hřídele a různá ozubená kola určující chod mandlu, nebo o tom, jak se muselo připravit plátno na mandlování.

Nezbytnou součástí takovéhoto mandlování byla i březová metlička. A taky zásada: nic neuspěchat, plátno musí dobře „uzrát“.

Dvanáctitunové monstrum, nadto dlouhé 14 metrů – vlastně jakási dřevěná vana zatížená kameny – pak plátno pěkně „vyžehlila“. Aby taky ne!

MapaRatibořický mandl
videoRatibořický mandl
...
video video

Ratibořický mandl

Nostický palác

Nostický palácNedělní cestování po koutech krásného Česka zakončíme poblíž pražské Kampy v jedné z jejích dominantních staveb – Nosticově paláci.

Stará Praha je plná krásných historických budov, z nichž jsou některé velmi známé a návštěvníky vyhledávané. K těmto památkám určitě nepatří Nosticův palác.

Kdysi honosné šlechtické reprezentativní sídlo slouží už skoro sto let úřadům a úředníkům. Před pěti lety byly prostory celého paláce opraveny, a s objektivem kamery jsme se tam proto vypravili i my.

Po Bílé hoře koupil Oto Nostic na Maltézském náměstí čtyři domy, které propojil ve větší celky, pokračovatel rodu a dědic Jan Hartvík z Nostic stavbu pojal v duchu raného baroka.

Práce začaly kolem roku 1660. Řečeno dnešním slovníkem, pojal stavitel svůj záměr velkolepě, ve stavebním povolení žádal o různé: třeba o zrušení studny.

Nejvýznamnějším majitelem paláce byl ale až František Antonín Nostic – duchovní otec a mecenáš dnešního Stavovského divadla. Sportovec a intelektuál dbající na to, aby i jeho dětem se dostávalo kvalitního vzdělání a výuky.

Přizval proto Martina Pelcla, prvního univerzitního profesora bohemistiky na Karlově univerzitě a autora Obrany jazyka českého jazyka – spisku, kvůli němuž měl Nostic velké problémy, a Nosticova hrabata učil i Josef Dobrovský.

Starý pan hrabě byl i osvícený a progresivní rodič – jako první u nás nechal své děti očkovat proti možným nakažlivým chorobám. Jeho jméno je spojeno i s dalšími prvenstvími. Vy se dozvíte nejen to, která to jsou.

MapaNostický palác
videoNostický palác
...
video video

Nostický palác

Jeskyně Mordloch

Jeskyně MordlochOkolí Liběchova na Mělnicku skýtá nejednu vzrušující pověst či legendu. Procházku jsme si tady udělali i my. S kamerou nebo bez se můžete i vy vydat borovými lesy.

Cílem naší cesty bude jeskyně s prapodivným názvem Mordloch: přepadávalo se tady, přespávali zde loupežníci za třicetileté války, možná tu nedaleko byla zazděná i manželka zavražděného hraběte Jana Vratislava Clary.

Jeho vraždu si podle jedné z legend objednala právě ona – za svůj čin pak musela zaplatit. A to tvrdě: byla vhozena do vykopané díry, která byla zaházena a pak tam byla postavena kaplička.

Přímo proti Mordlochu pak stojí Sedm chlebů. K jídlu nejsou – je to vlastně skalní útvar. Obdivovat můžeme i jedinečná sochařská díla vytesaná přímo do pískovce někdy v polovině 19. století. Jejich autor nebyl žádným umělcem, vařil na liběchovickém zámku: Václav Levý.

MapaJeskyně Mordloch
videoJeskyně Mordloch
...
video video

Jeskyně Mordloch

Flórista

FlóristaO tom, jak to vypadá, když pestrá a krásná flóra všeho druhu, tedy hlavně ta květinová, učaruje nikoli pohlaví ženskému, ale mužskému, bude naše první zatoulání.

Dostaveníčko jsme si dali na hradu Rožmberk, kde pan Slávek Rabušic ve spolupráci s Národním památkovým ústavem předvádí svůj floristický um: květinové vazby od období gotického. Lásku ke květinám získal po své matce, a tahle láska se mu stala nejen osudová. Za svůj um získal dokonce zlato na Floře Olomouc v roce 2006.

Jak ale uvidíte sami, pan Rabušic se nebude chlubit tím, co umí, ani svými oceněními. Chce nám hlavně povídat o tom, jak se vlastně snoubilo tohle umění v historii s tím, co lidé od květin chtěli.

Už v Egyptě dávno, dávno před naším letopočtem třeba vyučovali vyšší movitější vrstvy lidí zahradnictví. Podobné to bylo i v Persii, Mezopotámii i jiných zemích.

A jaká květina že tomu všemu vévodila. Inu, tak třeba lilie – opanovala celý středověk. Následovaly ale i jiné druhy od růží až po slunečnice.

Náš průvodce toho ví ale mnohem víc: kde všude se květinová výzdoba uplatnila? Které barvy vévodily a proč? Dívejte se na naši první provoněnou reportáž. Dozvíte se to.

MapaFlórista
videoFlórista
...
video video

Flórista

Stopáž27 minut
Rok výroby 2008
 P ST